Sabril
sp.zn. sukls94044/2014
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU SABRIL
Potahované tablety.
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Léčivá látka: vigabatrinum 500 mg v jedné potahované tabletě Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta.
Popis přípravku: bílé nebo téměř bílé oválné, potahované tablety s dělící rýhou na jedné straně a označené SABRIL na straně druhé.
Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Sabril se užívá v kombinaci s dalšími antiepileptiky k léčbě rezistentní parciální epilepsie s i bez sekundární generalizace, kterou nelze uspokojivě zvládnout jinými antiepileptiky, nebo pokud nejsou jiné kombinace antiepileptik tolerovány.
Používá se v monoterapii infantilních spasmů (Westův syndrom).
4.2 Dávkování a způsob podání
Léčba Sabrilem může být zahájena pouze specialistou na epilepsii, neurologii nebo dětskou neurologii. Následné kontroly by měly být prováděny pod dohledem odborníka na epilepsii, neurologii nebo dětskou neurologii.
Sabril se užívá jedenkrát nebo dvakrát denně, může se užívat před nebo po jídle.
Jestliže se kontrola epilepsie významně nelepší, léčba vigabatrinem by měla být ukončena. Vigabatrin by se měl postupně vysadit pod přísným lékařským dohledem.
Dospělí
Počáteční dávka 1 g denně by měla být přidána k současné pacientově antiepileptické léčbě. Je-li třeba, denní dávka může být postupně zvyšována vždy o 0,5 g v týdenních nebo delších intervalech v závislosti na klinické odpovědi a snášenlivosti. Maximální účinnosti bývá obvykle dosaženo při použití dávek v rozmezí od 2 do 3 g denně. Nejvyšší doporučovaná dávka jsou 3 g denně.
Neexistuje přesný vztah mezi plazmatickou koncentrací a účinností. Trvání účinku léku je závislé spíše na rychlosti resyntézy transaminázy GABA než na plazmatické koncentraci léku (viz body 5.1 a 5.2).
Pediatrická populace
Rezistentní parciální epilepsie
Doporučená počáteční dávka je 40 mg/kg/den. Doporučené udržovací dávky v závislosti na tělesné hmotnosti jsou:
Tělesná hmotnost: 10 až 15 kg 0,5 - 1 g/den 15 až 30 kg 1 - 1,5 g/den 30 až 50 kg 1,5 - 3 g/den > 50 kg 2 - 3 g/den
Maximální doporučená dávka v každé kategorii by neměla být překročena. Dávka 3 g denně by měla být podávána pouze ve zvláštních případech a měl by být pečlivě sledován výskyt možných nežádoucích účinků.
Kojenci - Monoterapie infantilních spasmů (Westův syndrom). Doporučená počáteční dávka je 50 mg/kg/den. Pokud je to nutné, může být postupně v týdenních intervalech zvyšována. Dávky až do 150mg/kg/den byly dobře tolerovány. Klinické odpovědi bývá dosaženo obvykle po 2 týdnech. Vyšší dávky byly podávány velmi malému počtu pacientů.
Starší pacienti a pacienti s poruchami renálních funkcí
Protože se vigabatrin vylučuje ledvinami, je třeba věnovat zvýšenou opatrnost starším pacientům a zvláště pacientům s clearance kreatininu nižší než 60 ml/min. Zvážena by měla být úprava dávky nebo dávkovacích intervalů. U těchto pacientů mohou být účinné nižší udržovací dávky přípravku. U těchto pacientů musí být pečlivě monitorovány nežádoucí účinky zejména projevy útlumu a zmatenosti (viz bod 4.4 a 4.8).
4.3 Kontraindikace
Přecitlivělost na vigabatrin nebo na kteroukoliv pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
S výjimkou léčby infantilních spasmů by léčba Sabrilem neměla být zahájena jako monoterapie.
U pacientů užívajících vigabatrin byl s vysokou prevalencí hlášen výskyt defektů zorného pole (zhruba u 1/3 pacientů). Frekvence zjištěné v otevřené klinické studii jsou uvedeny v bodě 5.1. Defekty se objeví obvykle po několika měsících až letech léčby vigabatrinem. Stupeň omezení zorného pole může být závažný a může mít pro pacienta praktické důsledky. Většina pacientů s perimetricky potvrzenou poruchou nepociťuje žádné příznaky, proto je možné tento nežádoucí účinek spolehlivě zjistit pouze systematickou perimetrií, kterou je obvykle možné provést jen u pacientů starších 9 let. Specifická metoda vyvinutá k testování periferního vidění u dětí ve věku starších 3 let, která je založena na zrakových evokovaných potenciálech (VEP), je dostupná na vyžádání. Tato metoda v současnosti není schválena pro stanovení poruch zorného pole v souvislosti s vigabatrinem. U dospělých, kteří nejsou schopni spolupracovat při perimetrii, může být vhodná elektroretinografie (viz níže Defekty zorného pole).
Dostupná data naznačují, že poruchy zorného pole jsou nevratné i po ukončení léčby vigabatrinem. Omezení zorného pole po ukončení léčby vigabatrinem nelze vyloučit. Proto by měl být vigabatrin používán po pečlivém posouzení poměru přínosů a rizik ve srovnání s alternativní léčbou.
Vigabatrin se nedoporučuje u pacientů s preexistujícími klinicky významnými poruchami zorného pole.
Pacienti by měli podstoupit systematické vyšetření zaměřené na defekty zorného pole při zahájení léčby vigabatrinem, a poté v pravidelných intervalech. Testování zorného pole by mělo pokračovat v 6 měsíčních intervalech po celou dobu trvání léčby vigabatrinem.
Defekty zorného pole (DZP)
Na základě dostupných dat je obvyklým charakteristickým rysem defektu zorného pole koncetrické zúžení zorného pole na obou očích obecně větší nazálně než temporálně. V oblasti centrální části zorného pole (v mezích 30° excentricky) je často patrný prstencovitý nasální defekt.
Většina pacientů s perimetricky potvrzenými defekty nezaregistrovala spontánně žádné symptomy, ani v tom případě, kdy byl na perimetru pozorován těžký defekt. Dostupné důkazy naznačují, že DZP mohou přetrvávat i po přerušení léčby vigabatrinem. Zhoršení DZP po ukončení léčby vigabatrinem nelze vyloučit.
Souhrnné údaje z průzkumu prevalence naznačují, že defekty zorného pole se vyvinou až u 1/3 pacientů užívajících vigabatrin. U mužů může být riziko vyšší než u žen. Frekvence výskytu zjištěné v otevřené klinické studii j sou uvedeny v bodě 5.1. Možná spoj itost mezi rizikem poškození zorného pole a mírou užívání vigabatrinu (velikost denní dávky od 1 g do více než 3 g) a doba trvání léčby (maximum během prvních 3 let léčby) byla prokázána v otevřené klinické studii.
Všichni pacienti by před zahájením léčby vigabatrinem měli podstoupit oftalmologické vyšetření zahrnující vyšetření zorného pole.
Je-li to možné, je vhodný test zorného pole (perimetrie) za použití standardního statického perimetru (Humphrey nebo Octopus) nebo kinetického perimetru (Goldmannova). Tento test musí být proveden před zahájením léčby a pak v šestiměsíčních intervalech. Pro zjišťování DZP spojených s vigabatrinem je vhodnější statická perimetrie.
Elektroretinografie může být užitečná, ale měla by být použita pouze u dospělých, kteří nej sou schopni spolupracovat při perimetrii. Na základě dostupných dat prvý oscilační potenciál a 30Hz kmitočtová odpověď elektroretinogramu ukazuje srovnatelnost vigabatrinem asociovaných DZP. Odpovědi jsou opožděné a redukované pod normální limity. Takovéto změny nejsou viditelné u pacientů léčených vigabatrinem bez DZP.
Pacientovi nebo pečovateli musí být poskytnut důkladný popis četnosti a průvodních jevů vývoje DZP v průběhu léčby vigabatrinem. Pacient musí být poučen o nutnosti sdělit jakékoli zrakové problémy a symptomy, jež mohou souviset se zúžením zorného pole. Pokud se vyvinou zrakové symptomy, musí být pacient vyšetřen oftalmologem.
Je-li v průběhu sledování pozorováno zúžení zorného pole, je zapotřebí zvážit postupné vysazení vigabatrinu. Pokud je rozhodnuto v léčbě pokračovat, je třeba častější sledování (perimetrické), aby byla zjištěna progrese či hrozící defekt zraku.
Vigabatrin by neměl být užíván současně s jinými retinotoxickými léky.
Pediatrická populace
Málokdy je možná perimetrie u dětí mladších než 9 roků. Velmi pečlivě musí být zváženo riziko léčby proti přínosu léčby pro dítě. V současné době není vytvořena metoda pro stanovení nebo vyloučení diagnózy defektů zorného pole dětí, u kterých nemůže být provedena standardní perimetrie. Specifická metoda vyvinutá k testování periferního vidění u dětí ve věku starších 3 let, založená na zrakových potenciálech sítnicových polí (VEP), je dostupná na vyžádání. Tato metoda v současnosti není schválena pro stanovení poruch zorného pole v souvislosti s vigabatrinem. Jestliže metoda odhalí normální centrální zrakovou odpověď a chybějící periferní odpověď, musí být znovu posouzen poměr prospěchu a rizika léčby vigabatrinem a zváženo postupné vysazení přípravku. Přítomnost periferního vidění nevylučuje možnost rozvoje DZP. Elektroretinografie může být užitečná, ale měla by být použita pouze u dětí mladších 3 let.
Neurologická a psychiatrická onemocnění
Na základě výsledků studií na zvířatech (viz bod 5.3) se doporučuje sledovat u pacientů léčených vigabatrinem nežádoucí účinky postihující neurologické funkce.
Vzácně byly brzy po zahájení léčby vigabatrinem hlášeny příznaky encefalopatie, jako je zvýšená sedace, stupor a zmatenost ve spojitosti s nespecifickou aktivitou pomalých vln v elektroencefalogramu. Rizikové faktory pro rozvoj těchto reakcí zahrnují vyšší než doporučenou úvodní dávku, rychlejší zvyšování dávky než je doporučeno a selhání ledvin. Tyto nežádoucí příhody byly po snížení dávky a vysazení vigabatrinu reverzibilní (viz bod 4.8).
Podobně jako u jiných antiepileptik se při léčbě vigabatrinem u některých pacientů může zvýšit frekvence záchvatů včetně status epileptikus nebo se může objevit nový typ záchvatů (viz bod 4.8). Tento jev může být také následkem předávkování, poklesu plazmatické koncentrace současné antiepileptické léčby nebo paradoxním efektem.
Podobně jako u jiných antiepileptik náhlé vysazení vigabatrinu může vést ke vzniku tzv. "rebound" záchvatů. Proto se v případech, kdy je třeba vigabatrin vysadit, doporučuje vysazovat jej pozvolna, postupným snižováním dávek po dobu 2 - 4 týdnů.
Vigabatrin je nutno užívat s opatrností u pacientů s anamnézou psychózy, depresí nebo behaviorálních poruch. V průběhu léčby vigabatrinem byly zaznamenány některé psychiatrické nežádoucí účinky (např. agitovanost, deprese, abnormální myšlení, paranoidní reakce). Tyto účinky se vyskytovaly u pacientů s psychiatrickou anamnézou i bez ní. Byly obvykle reverzibilní a vymizely při snížení dávky nebo postupném vysazování přípravku.
Sebevražedné představy a chování
U pacientů léčených antiepileptiky v různých indikacích byl hlášen výskyt sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných, placebem kontrolovaných klinických studií antiepileptik rovněž prokázala mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a chování. Mechanismus tohoto rizika není znám a na základě dostupných údajů nelze možnost zvýšeného rizika u vigabatrinu vyloučit. Proto je u pacientů zapotřebí monitorovat příznaky sebevražedných představ a chování a zahájit příslušnou léčbu. Pacienty (a jejich pečovatele) je nutné poučit, aby v případě výskytu sebevražedných představ nebo chování okamžitě vyhledali lékaře.
Starší pacienti a pacienti s poruchami renálních funkcí
Vigabatrin se vylučuje ledvinami, a proto by měl být užíván se zvýšenou opatrností u pacientů s clearance kreatininu nižší než 60 ml/min a u starších pacientů. U těchto nemocných by měly být pečlivě monitorovány nežádoucí účinky, především projevy útlumu a zmatenosti (viz bod 4.2).
Vyšetření MRI
Byly hlášeny případy abnormálních nálezů při vyšetření mozku MRI (magnetic resonance imaging) zejména u mladších dětí léčených pro infantilní spasmy vysokými dávkami vigabatrinu. Klinický význam těchto nálezů je v současnosti neznámý.
Poruchy hybnosti
Poruchy hybnosti zahrnující dystonii, dyskinezi a hypertonii byly hlášeny u pacientů léčených pro infantilní spasmy. Poměr přínosu a rizika léčby vigabatrinem by měl být zvážen u každého pacienta individuálně. Jestliže se nově objeví poruchy hybnosti během léčby vigabatrinem, mělo by být zváženo snížení dávky nebo postupné vysazování vigabatrinu.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Vzhledem k tomu, že vigabatrin není metabolizován ani se neváže na bílkoviny a neindukuje enzymy jaterního cytochromu P450, které se podílejí na metabolizaci léků, jsou interakce s ostatními léky nepravděpodobné. Avšak v některých studiích bylo při současném podávání s vigabatrinem pozorováno snížení plazmatické hladiny fenytoinu o 16 - 33 %. Přesný důvod tohoto poklesu není zatím znám, nicméně ve většině případů se uvedená interakce nezdá být klinicky relevantní.
V průběhu klinických studií byly sledovány plazmatické koncentrace karbamazepinu, fenobarbitalu, primidonu a valproátu sodného a žádné signifikantní interakce nebyly pozorovány.
Vigabatrin může vést ke snížení měřené plazmatické aktivity alanin aminotransferázy (ALT) a v menším rozsahu i aspartát aminotransferázy (AST). Suprese ALT se pohybuje mezi 30 % až 100 %. Proto mohou být jaterní testy u pacientů užívajících vigabatrin kvantitativně nespolehlivé (viz bod 4.8).
Vigabatrin může zvýšit množství aminokyselin v moči a to může vést k falešně pozitivním testům u určitých vzácně se vyskytujících genetických poruch metabolismu (např. alfa aminoadipová acidurie).
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Riziko spojené s epilepsií a antiepileptiky obecně
Prevalence vrozených vad u dětí matek léčených antiepileptiky je 2 až 3násobně vyšší než v běžné populaci. Nejčastěji jsou hlášené rozštěp rtu, kardiovaskulární malformace a defekty neurální trubice. Polyterapie antiepileptiky může být spojena s vyšším rizikem vrozených vad než monoterapie, proto je důležité upřednostnit monoterapii, kdykoli je to možné.
Všem pacientkám, které mohou otěhotnět nebo jsou ve fertilním věku, má být poskytnuta odborná konzultace. Jestliže pacientka plánuje otěhotnět, je nutné antiepileptickou léčbu znovu přehodnotit. Jestliže pacientka otěhotní, nesmí být antiepileptická léčba náhle přerušena, protože zhoršení onemocnění může mít závažné následky pro matku a plod.
Riziko spojené s vigabatrinem
Ze spontánních hlášení jsou dostupné údaje o těhotných ženách užívajících vigabatrin, u jejichž potomků byly hlášeny vrozené vady nebo došlo ke spontánnímu potratu. Vzhledem k omezeným údajům a vzhledem k současné léčbě dalšími antiepileptiky nelze dospět k definitivnímu závěru, zda vigabatrin užívaný v těhotenství zvyšuje riziko malformací.
Studie u zvířat prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3).
Vigabatrin nemá být podáván v těhotenství, pokud klinický stav pacientky nevyžaduje podání vigabatrinu.
O případném výskytu defektu zorného pole u dětí vystavených působení vigabatrinu in utero je k dispozici omezené množství údajů.
Kojení:
Vigabatrin se vylučuje do lidského mateřského mléka. O účinku vigabatrinu na novorozence/kojence nejsou dostatečné informace. Je třeba rozhodnout, zda ukončit kojení nebo vysadit léčbu přípravkem Sabril. Při rozhodování je nutné zvážit výhody kojení pro dítě a výhody léčby pro ženu.
Fertilita
Studie u potkanů neprokázaly žádný vliv na fertilitu samců ani samic (viz bod 5.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Pacienti s nekontrolovanou epilepsií obecně nesmí řídit ani manipulovat s potenciálně nebezpečnými stroji. Vzhledem ke skutečnosti, že v klinických studiích byla pozorována ospalost při užívání přípravku Sabril, pacienti by měli být upozorněni na tuto skutečnost před zahájením léčby.
Významně mohou schopnost řídit a obsluhovat stroje ovlivnit také defekty zorného pole, které byly často hlášeny v souvislosti s užíváním Sabrilu. Pacient proto musí být pravidelně perimetricky kontrolován (viz bod 4.4). Zvláštní opatrnosti je třeba při řízení motorových vozidel, obsluze strojů, práci ve výškách apod.
4.8 Nežádoucí účinky
Tabulka nežádoucích účinků
Nežádoucí účinky uvedené níže jsou seřazeny podle frekvence výskytu s použitím následující konvence: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1000 až <1/100); vzácné (>1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Vyšetření1
Časté: zvýšení tělesné hmotnosti
Poruchy nervového systému Velmi časté: somnolence
Časté: porucha řeči, bolest hlavy, závrať, parestesie, poruchy koncentrace a paměti, mentální poruchy
(porucha myšlení), třes
Méně časté: poruchy koordinace (ataxie)
Vzácné: encefalopatie2
Velmi vzácné: zánět očního nervu
Není známo: Byly hlášeny případy výskytu abnormálního MRI při vyšetření mozku (viz bod 4.4). Byly hlášeny případy poruch hybnosti, jako je dystonie, dyskineze a hypertonie, a to buď samostatně, nebo ve spojení s abnormálním MRI (viz bod 4.4).
Poruchy oka:
Velmi časté: defekt zorného pole
Časté: rozmazané vidění, diplopie, nystagmus
Vzácné: onemocnění sítnice (např. periferní atrofie sítnice)
Velmi vzácné: atrofie optického nervu
Gastrointestinální poruchy:
Časté: nauzea, zvracení, bolest břicha
Poruchy kůže a podkožní tkáně:
Méně časté: vyrážka Vzácné: angioedém, kopřivka
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Velmi časté: únava Časté: edém, podrážděnost
Poruchy jater a žlučových cest:
Velmi vzácné: hepatitida
Psychiatrické poruchy3:
Velmi časté: excitace (u dětí), agitovanost (u dětí)
Časté: agitovanost, agrese, nervozita, deprese, paranoidní reakce Méně časté: hypomanie, manie, psychotické poruchy Vzácné: sebevražedné pokusy Velmi vzácné: halucinace
Poruchy krve a lymfatického systému Časté: anémie
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Velmi časté: artralgie elektroencefalogramu. Tyto nežádoucí účinky byly po snížení dávky nebo přerušení léčby vigabatrinem plně reverzibilní (viz bod 4.4).
*** Během léčby vigabatrinem byly hlášeny psychiatrické reakce. Ty se objevily u pacientů s psychiatrickou anamnézou i bez ní a a po snížení dávky vigabatrinu nebo po jeho postupném vysazení byly obvykle reverzibilní (viz bod 4.4). Častým psychiatrickým nežádoucím účinkem v klinických studiích byla deprese, ale zřídka vyžadovala přerušení léčby vigabatrinem.
Pediatrická populace
Psychiatrické poruchy
Velmi časté: excitace, agitovanost
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Příznaky
Byly zaznamenány případy předávkování vigabatrinem. U popsaných případů předávkování se dávky přípravku pohybovaly v rozmezí od 7,5 do 30 g, i když bylo popsáno i požití 90 g. Téměř v polovině případů se jednalo o požití více léků. Nejčastějšími příznaky předávkování byly ospalost nebo koma, dalšími méně častými vertigo, bolest hlavy, psychóza, respirační deprese nebo apnoe, bradykardie, hypotenze, agitovanost, podrážděnost, zmatenost, abnormální chování, poruchy řeči. Předávkování v žádném z případů nevedlo k úmrtí.
Léčba
V případě předávkování vigabatrinem neexistuje žádné specifické antidotum, léčba je symptomatická. Měla by být zvážena opatření vedoucí k odstranění nevstřebané látky. Podle studií in vitro aktivní uhlí vigabatrin významně neadsorbovalo. Účinnost hemodialýzy při předávkování vigabatrinu není známa.
V ojedinělých případech u pacientů s renálním selháním, kteří dostali plné terapeutické dávky vigabatrinu, hemodialýza snižovala jeho plazmatické hladiny o 40 až 60 %.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakopterapeutická skupina: antiepileptika, ATC kód: N03AG04
Vigabatrin je antiepileptikum s přesně definovaným mechanismem účinku. Léčba vigabatrinem vede ke zvýšení koncentrace GABA (gama aminomáselné kyseliny), hlavního inhibičního neurotransmiteru v mozku. Vigabatrin je selektivní, ireverzibilní inhibitor transaminázy kyseliny gamaaminomáselné (GABA-T), enzymu zodpovědného za odbourávání GABA.
Kontrolované a dlouhodobé klinické studie prokázaly, že vigabatrin snižuje frekvenci záchvatů při "add-on" léčbě u pacientů s epilepsií, která není uspokojivě zvládána konvenčními antiepileptiky nebo pokud je použit v monoterapii při infantilních spasmech.
Vigabatrin je účinné antiepileptikum zejména u komplexních parciálních záchvatů.
V dvojitě zaslepených kontrolovaných studiích byl vigabatrin podávan pacientů s epilepsií po dobu 4 měsíců a v nekontrolované studii, která zahrnovala i 16 pediatrických pacientů, kteří užívali vigabatrin od 1 do 30 měsíců (nejčastěji 11 měsíců).
MRI studie neukázaly žádné změny či abnormality ukazující na intramyelinický edém. Nebyly získány žádné statisticky významné změny v testech VEP (visual-evoked potential), SEP (somatosensory-evoked potential) a BEP (brain stem-evoked potential) mezi pacienty, kterým byl podáván vigabatrin a placebo po 4 měsících léčby. Změny v VEP a SEP nebyly pozorovány v nekontrolované studii s pacienty ve „follow up“ fázi delší 9 let. Posmrtné a operační odběry mozkové tkáně u pacientů léčených vigabatrinem rovněž neprokázaly existenci intramyelinického edému.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Vigabatrin je látka rozpustná ve vodě z gastrointestinálního traktu se vstřebává rychle a úplně.
Rozsah absorpce není ovlivněn jídlem. Doba do dosažení maximální plasmatické koncentrace (tmax) je přibližně 1hodina.
Distribuce
Vigabatrin je široce distribuován, zdánlivý distribuční objem je o něco větší než celková tělesná voda. Vazba na plasmatické bílkoviny je zanedbatelná. Vztah plazmatické koncentrace vigabatrinu a koncentrace vigabatrinu v mozkomíšním moku k dávce je v doporučeném dávkovém rozmezí lineární. Nebyl nalezen přímý vztah mezi plazmatickými hladinami vigabatrinu a jeho účinností. Trvání účinku je závislé na rychlosti resyntézy transaminázy GABA.
Biotransformace
Vigabatrin není významně metabolizován. V plazmě nebyly identifikovány žádné metabolity. Eliminace
Vigabatrin je vylučován renální exkrecí s terminálním poločasem 5-8 hodin. Perorální clearance (Cl/F) vigabatrinu je přibližně 7 l/h (tj. 0,10 l/h/kg). Přibližně 70 % jednorázově podané látky bylo zachyceno v nezměněné formě v moči v prvních 24 hodinách po podání.
Farmakokinetické/farmakodynamické vztahy
Mezi plasmatickou koncentrací a účinností není přímá korelace. Trvání účinku léčivé látky závisí na rychlosti resyntézy GABA transaminázy.
Pediatrická populace
Farmakokinetické vlastnosti vigabatrinu byly zkoumány ve skupinách šesti novorozenců (15-26 dní), šesti kojenců a batolat (5-22 měsíců) a šesti dětí (4,6-14,2 roků) s refrakterní epilepsií. Po podání jednorázové dávky 37-50 mg/kg vigabatrinu ve formě perorálního roztoku bylo tmax přibližně 2,5 hodiny u novorozenců a kojenců a lhodina u dětí. Průměrný terminální poločas vigabatrinu byl přibližně 7,5 hodiny u novorozenců, 5,7 hodiny u kojenců a 5,5 hodiny u dětí. Průměrné hodnoty Cl/F aktivního S-enanciomeru vigabatrinu byly u kojenců 0,591 l/h/kg a u dětí 0,446 l/h/kg.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Studie hodnotící bezpečnost u zvířat provedené u potkanů, myší, psů a opic prokázaly, že vigabatrin nemá signifikantní nežádoucí účinky na játra, ledviny, plíce, srdce ani zažívací trakt.
Retinální degenerace (retinotoxicita související s podáváním vigabatrinu) byla pozorována na mikroskopické úrovni u potkanů-albínů, kterým být vigabatrin podáván v potravě nebo sondou ve vysokých dávkách (100 a 300 mg/kg/den); nebyla pozorována u zvířat, kterým byl podáván inaktivní R enantiomer, ale byla pozorována při podávání aktivního S enantiomeru v dávce 150 mg/kg/den. U potkanů, psů a opic s normální pigmentací nebyla degenerace pozorována. Retinální změny byly u potkanů-albínů charakterizované jako fokální nebo multifokální poruchy organizace zevní jádrové vrstvy s přesunutím jader do oblasti tyčinek a čípků. Tyto léze byly pozorovány u 80-100 % zvířat při perorální dávce 300 mg/kg/den . Histologický vzhled těchto lézí byl podobný, jako byl pozorovaný u potkanů-albínů po nadměrné expozici světlu.
V mozku byly histologicky pozorovány mikrovakuolizace v bílé hmotě u potkanů a psů při dávkách 30 a 50 mg/kg/den a u myší při dávkách 100 mg/kg/den nebo vyšších.
Tento účinek byl způsoben oddělením zevní lamelární vrstvy myelinových vláken, což je změna charakteristická pro otok v bílé hmotě mozkové. U potkanů i psů (myši nebyly testované) byl otok v bílé hmotě mozkové reverzibilní po přerušení léčby vigabatrinem. U potkanů však přetrvávaly reziduální změny - zduření axonů a mineralizované mikročástice. U opic nebyly zaznamenány žádné léze po 6 letech léčby dávkami 50 a 100 mg/kg/den. U opic, které dostávaly dávku 300 mg/kg/den po dobu 16 měsíců, byly minimální mikrovakuolizace pozorovány se stejnými rozdíly mezi léčenými i kontrolními zvířaty.
Pokusy na zvířatech ukazují, že vigabatrin nemá negativní vliv na plodnost nebo vývoj mláděte. Nebyl zaznamenán teratogenní účinek v dávkách do 150 mg/kg (trojnásobek lidské dávky) u potkanů nebo v dávkách do 100 mg/kg u králíků. Avšak u králíků byl lehce zvýšen výskyt rozštěpu patra v dávkách 150-200 mg/kg.
U králíků souviselo podávání vigabatrinu s minimálním výskytem rozštěpu patra u plodu při dávce 150 (2%) a 200 (9%) mg/kg/den (trojnásobek až čtyřnásobek doporučené dávky u lidí). Posuzováno dle snížení tělesné hmotnosti a spotřeby potravy, byly tyto vyšší dávky toxické rovněž pro matku. Snížená tělesná hmotnost a různé kostní deformace byly pozorovány u plodů myší, kterým byla aplikována jednorázová dávka vigabatrinu 300 mg/kg intraperitoneálně (šestinásobek doporučené dávky u lidí); další účinky na embryo byly pozorovány po jednorázové dávce 450 mg/kg i.p. (devítinásobek doporučené lidské dávky) a to zvýšená resorpce a 2% incidence pupeční kýly; samičí úmrtnost byla pozorována po dávce 600 mg/kg i.p. Při perorálním podání v dávce do 150 mg/kg/den (trojnásobek doporučené lidské dávky), nebyl vigabatrin u potkanů teratogenní.
Studie s vigabatrinem neodhalily mutagenní ani kancerogenní účinky.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Mikrokrystalická celulosa, povidon, sodná sůl karboxymethylškrobu, magnesium-stearát, hypromelosa, oxid titaničitý, makrogol 8000.
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
3 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25°C.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Al/PVC blistr, krabička.
Velikost balení: 100 potahovaných tablet.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
sanofi-aventis, s.r.o., Praha, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
21/566/94-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 4. 5. 1994
Datum posledního prodloužení registrace: 8. 12. 2010
10. DATUM REVIZE TEXTU
7.7.2014
10/10
Laboratorní údaje naznačují, že léčba vigabatrinem nezpůsobuje renální toxicitu. Bylo pozorováno snížení hodnot ALT a AST, které je považováno za důsledek inhibice těchto aminotranferáz vigabatrinem.
Brzy po zahájení léčby vigabatrinem byla popsána vzácná hlášení encefalopatických symptomů,
jako je výrazná sedace, stupor a zmatenost ve spojení s nespecifickými pomalými vlnami na