Onprelen 20
sp. zn. sukls162573/2015
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
ONPRELEN10 ONPRELEN20 enterosolventní tvrdé tobolky
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
ONPRELEN 10: jedna tobolka obsahuje omeprazolum 10 mg ONPRELEN 20: jedna tobolka obsahuje omeprazolum 20 mg
Pomocná látka se známým účinkem:
ONPRELEN 10: jedna tobolka obsahuje sacharózu 48 mg ONPRELEN 20: jedna tobolka obsahuje sacharózu 96 mg Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1
3. LÉKOVÁ FORMA
enterosolventní tvrdá tobolka
Popis přípravku:
ONPRELEN 10 - tvrdé želatinové tobolky, vrchní část červená s bílým potiskem „O" a spodní část oranžová s bílým potiskem „10", obsahující bílé až béžové mikropelety.
ONPRELEN 20 - tvrdé želatinové tobolky, vrchní část modrá s bílým potiskem „O" a spodní část oranžová s bílým potiskem „20", obsahující bílé až béžové mikropelety.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek ONPRELEN tobolky je indikován k:
Výdej přípravku bez lékařského předpisu:
• Příznaky refluxu (tj. pálení žáhy, kyselá regurgitace) u dospělých Výdej přípravku pouze na lékařský předpis:
Dospělí
• léčba duodenálních vředů
• prevence relapsu duodenálních vředů
• léčba žaludečních vředů
• prevence relapsu žaludečních vředů
• eradikace Helicobacterpylori (H. pylori) u vředové choroby v kombinaci s vhodnými antibiotiky
• léčba žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID
• prevence žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových pacientů
• léčba refluxní ezofagitidy
• dlouhodobá léčba pacientů se zhojenou refluxní ezofagitidou
• léčba symptomatické refluxní choroby jícnu
• léčba Zollinger-Ellisonova syndromu
Děti
Děti starší než 1 rok a s hmotností > 10 kg
• léčba refluxní ezofagitidy
• symptomatická léčba pálení žáhy a kyselé regurgitace u refluxní choroby jícnu Děti a starší než 4 roky a dospívající
• léčba duodenálních vředů způsobených H. pylori v kombinaci s antibiotiky
4.2 Dávkování a způsob podání
Výdej přípravku bez lékařského předpisu:
Léčba refluxu Dávkování u dospělých
Doporučená dávka je 20 mg jednou denně po dobu 14 dnů. Než dojde ke zlepšení příznaků, může být nutné užívat tobolky po dobu 2-3dnů. U většiny pacientů dojde k úplnému ústupu příznaků pálení žáhy v průběhu 7 dnů. Jakmile dojde k úplnému ústupu příznaků, má být léčba ukončena.
Zvláštní skupiny pacientů Poškození funkce ledvin
U pacientů s poškozenou funkcí ledvin není úprava dávkování nutná (viz bod 5.2).
Poškození funkce jater
Předtím, než začnou pacienti s poškozenou funkcí jater užívat přípravek ONPRELEN, měl by jim poradit lékař (viz bod 5.2).
Starší pacienti
U starších pacientů není úprava dávkování nutná (viz bod 5.2).
Výdej přípravku pouze na lékařský předpis:
Dávkování u dospělých Léčba duodenálních vředů
Doporučená dávka u pacientů s aktivním duodenálním vředem je ONPRELEN 20 jednou denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení vředové léze do dvou týdnů. U pacientů, u kterých nenastalo úplné zhojení po počáteční léčbě, dojde ke zhojení během dalších dvou týdnů léčby. U pacientů se špatně reagujícím duodenálním vředem se doporučuje 40 mg omeprazolu jednou denně a ke zhojení obvykle dojde v průběhu čtyř týdnů.
Prevence relapsu duodenálních vředů
K prevenci relapsu duodenálního vředu u pacientů H. pylori negativních nebo v případě, že eradikace H. pylori není možná, se doporučuje podávat ONPRELEN 20 jednou denně. U některých pacientů může být dostatečná dávka 10 mg denně. Pokud léčba selže, dávka může být zvýšena na 40 mg.
Léčba žaludečních vředů
Doporučená dávka je ONPRELEN 20 jednou denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení v průběhu čtyř týdnů. U pacientů, u kterých nenastalo úplné zhojení po počáteční léčbě, obvykle dojde ke zhojení v průběhu dalších čtyř týdnů léčby. U pacientů se špatně reagujícím žaludečním vředem se doporučuje 40 mg omeprazolu jednou denně a ke zhojení obvykle dojde v průběhu osmi týdnů.
Prevence relapsu žaludečních vředů
Doporučená dávka k prevenci relapsu u pacientů se špatně reagujícím žaludečním vředem je ONPRELEN 20 jednou denně. Pokud je třeba, dávka může být zvýšena na 40 mg omeprazolu jednou denně.
Eradikace H. pylori u vředové choroby
Výběr antibiotika k eradikaci H. pylori by měl respektovat individuální snášenlivost pacienta a národní, regionální či místní úroveň rezistence a doporučení pro léčbu.
• ONPRELEN 20 + klaritromycin 500 mg + amoxicilin 1000 mg, vše dvakrát denně po dobu jednoho týdne nebo
• ONPRELEN 20 + klaritromycin 250 mg (alternativně 500 mg) + metronidazol
400 mg (nebo 500 mg nebo tinidazol 500 mg), vše dvakrát denně po dobu jednoho týdne nebo
• 40 mg omeprazolu jednou denně a amoxicilin 500 mg a metronidazol 400 mg (nebo 500 mg nebo tinidazol 500 mg), vše třikrát denně po dobu jednoho týdne.
Léčba může být u všech režimů opakována, pokud je pacient nadále H. pylori pozitivní.
Léčba žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID Doporučená dávka k léčbě žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID je ONPRELEN 20 jednou denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení v průběhu čtyř týdnů. U pacientů, u kterých k úplnému zhojení po počáteční léčbě nedošlo, dojde obvykle ke zhojení v průběhu dalších čtyř týdnů léčby.
Prevence žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových pacientů
K prevenci žaludečních nebo duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových pacientů (věk > 60, předchozí anamnéza žaludečních a duodenálních vředů, předchozí anamnéza krvácení do horní části zažívacího traktu) je doporučená dávka ONPRELEN 20 jednou denně.
Léčba refluxní ezofagitidy
Doporučená dávka je ONPRELEN 20 jednou denně. U většiny pacientů dojde ke zhojení v průběhu čtyř týdnů. U pacientů, u kterých nedošlo k úplnému zhojení po počáteční léčbě, dojde obvykle ke zhojení v průběhu dalších čtyř týdnů léčby. U pacientů s těžkou refluxní ezofagitidou se doporučuje 40 mg omeprazolu jednou denně a ke zhojení dojde obvykle v průběhu osmi týdnů.
Dlouhodobá léčba pacientů se zhojenou refluxní ezofagitidou Doporučená dávka k dlouhodobé léčbě pacientů se zhojenou refluxní ezofagitidou je ONPRELEN 10 jednou denně. Pokud je třeba, lze dávku zvýšit na 20-40 mg omeprazolu jednou denně.
Léčba symptomatické refluxní choroby jícnu
Doporučená dávka je ONPRELEN 20 denně. Pacienti mohou dobře reagovat na 10 mg denně, a proto je třeba upravit dávku individuálně. Pokud kontroly symptomů není dosaženo po čtyřech týdnech podávání ONPRELEN 20 denně, doporučuje se provést další vyšetření.
Léčba Zollinger-Ellisonova syndromu
Dávkování je třeba individuálně přizpůsobit a pokračovat v léčbě, dokud je klinicky indikována. Doporučené počáteční dávkování je 60 mg omeprazolu denně. Všichni nemocní s těžkou formou nemoci, kteří nedostatečně reagovali na jiné léčebné postupy, byli účinně léčeni a ve více než 90 % případů udržováni v remisi dávkami 20-120 mg omeprazolu denně. Při denní dávce vyšší než 80 mg je dávku vhodné rozdělit na dvě denní dávky.
Dávkování u pediatrické populace
Děti starší než 1 rok a s hmotností > 10 kg Léčba refluxní ezofagitidy
Symptomatická léčba pálení žáhy a kyselé regurgitace u refluxní choroby jícnu Doporučení k dávkování je následující:
|
Věk |
Hmotnost |
Dávkování |
|
> 1 rok |
10 - 20 kg |
10 mg jednou denně. Dávka může být zvýšena na 20 mg jednou denně, pokud je třeba. |
|
> 2 roky |
> 20 kg |
20 mg jednou denně. Dávka může být zvýšena na 40 mg jednou denně, pokud je třeba. |
Refluxní ezofagitida: Doba léčby je 4-8 týdnů.
Symptomatická léčba pálení žáhy a kyselé regurgitace u refluxní choroby jícnu: Doba léčby je 2-4 týdny. Pokud není kontroly příznaků dosaženo po 2-4 týdnech léčby, pacienti by měli být dále vyšetřeni.
Děti starší než 4 roky a dospívající
Léčba duodenálních vředů způsobených H. pylori
Při výběru vhodné léčebné kombinace je třeba vzít v úvahu oficiální národní, regionální a místní doporučení týkající se bakteriální rezistence, trvání léčby (nejčastěji 7 dnů, ale někdy až 14 dnů) a správného použití antibakteriálních látek. Léčba by měla být vedena lékařem specialistou.
Doporučení k dávkování jsou následující:
|
Hmotnost |
Dávkování |
|
15-30 kg |
Kombinace se dvěma antibiotiky: Onprelen 10, amoxicilin 25 mg/kg tělesné hmotnosti a klaritromycin 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti, vše podáno současně, dvakrát denně, po dobu jednoho týdne. |
|
31-40 kg |
Kombinace se dvěma antibiotiky: Onprelen 20, amoxicilin 750 mg a klaritromycin 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti, vše podáno současně, dvakrát denně, po dobu jednoho týdne. |
|
> 40 kg |
Kombinace se dvěma antibiotiky: Onprelen 20, amoxicilin 1 g a klaritromycin 500 mg, vše podáno současně, dvakrát denně, po dobu jednoho týdne. |
Zvláštní skupiny pacientů Poškození funkce ledvin
U pacientů s poškozenou funkcí ledvin není úprava dávkování nutná (viz bod 5.2). Poškození funkce jater
U pacientů s poškozenou funkcí jater může být dostatečná denní dávka 10-20 mg (viz bod 5.2).
Starší pacienti (> 65 let)
U starších pacientů není úprava dávkování nutná (viz bod 5.2).
Způsob podání
ONPRELEN tobolky se doporučuje podávat ráno, raději mimo jídlo, spolknout celé a zapít polovinou sklenice vody. Tobolky se nesmí kousat nebo drtit.
Pacienti, kteří mají obtíže s polykáním a děti, které umí pít nebo polykat polotuhou stravu Pacienti mohou tobolku otevřít, spolknout obsah a zapít polovinou sklenice vody nebo rozmíchat obsah v mírně kyselé tekutině, např. ovocné šťávě nebo jablečném moštu, nebo ve vodě prosté oxidu uhličitého. Pacienty je třeba poučit, že tuto disperzi je třeba vypít ihned (nebo během 30 minut) a vždy zamíchat těsně před pitím a sklenici ještě jednou vypláchnout vodou a obsah vypít. NESMÍ Se používat mléko nebo voda sycená oxidem uhličitým. Alternativně může pacient nechat tobolku nabobtnat v polovině sklenice vody a mikropelety spolknout. Enterosolventní mikropelety se nesmí kousat.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na omeprazol, substituované benzimidazoly nebo kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku. Omeprazol se nesmí, podobně jako jiné inhibitory protonové pumpy (PPIs), podávat současně s nelfinavirem (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Subakutní kožní lupus erythematodes (SCLE)
S inhibitory protonové pumpy jsou velmi vzácně spojeny případy SCLE. Pokud se objeví léze, zejména na místech, kde ie kůže vystavena slunečním paprskům, a pokud jsou tyto léze doprovázeny bolestí kloubů, pacient by měl neprodleně vyhledat lékařskou pomoc a lékař by měl zvážit vysazení přípravku ONPRELEN. SCLE, který se vyvinul po předchozí léčbě některým inhibitorem protonové pumpy, může zvyšovat riziko SCLE i u jiných inhibitorů protonové pumpy.
V přítomnosti alarmujících symptomů, jako je např. významná ztráta tělesné hmotnosti z nejasných příčin, opakované zvracení, dysfagie, hemateméza nebo meléna, a při podezření nebo přítomnosti žaludečního vředu je třeba vyloučit maligní etiologii, neboť léčba může zmírňovat příznaky onemocnění a pozdržet stanovení diagnózy.
Inhibitory protonové pumpy, obzvláště pokud jsou podávány ve vysokých dávkách a dlouhodobě (déle než 1 rok), mohou mírně zvyšovat riziko zlomenin proximálního konce femuru, distálního konce předloktí a obratlů, zejména u starších osob a osob se známými rizikovými faktory. Podle výsledků observačních studií mohou inhibitory protonové pumpy zvyšovat celkové riziko fraktur o 10-40%. K tomuto zvýšení mohou částečně přispívat jiné rizikové faktory. Pacienti s rizikem osteoporózy mají být adekvátně léčeni a mají mít zajištěn dostatečný přísun vitaminu D a kalcia.
Hypomagnezémie
U pacientů dlouhodobě léčených inhibitory protonové pumpy, jako je ONPRELEN, byly hlášeny případy závažné hypomagnezémie. Tito pacienti byli léčeni nejméně 3 měsíce, ve většině případů 1 rok.
Hypomagnezémie se může projevit závažnými příznaky, jako jsou únava, tetanie, delirium, křeče, závratě a komorové arytmie. Počáteční příznaky však mohou být nenápadné a mohou být přehlédnuty. U většiny postižených pacientů došlo ke zlepšení stavu poté, co byla léčba inhibitorem protonové pumpy ukončena a zahájena suplementace magnéziem.
U pacientů, u nichž je dlouhodobá léčba plánována, nebo kteří mají užívat inhibitor protonové pumpy společně s digoxinem nebo jinými látkami, které mohou působit
Stránka 5 z 14
hypomagnezémii (např. diuretika), je vhodné vyšetřit hladinu magnézia před zahájením léčby a opakovaně v jejím průběhu.
Souběžné podávání atazanaviru a inhibitorů protonové pumpy se nedoporučuje (viz bod 4.5). Pokud je souběžné podávání atazanaviru a inhibitoru protonové pumpy nevyhnutelné, doporučuje se provádět pečlivé klinické monitorování (např. množství virových částic) v kombinaci se zvýšením dávky atazanaviru na 400 mg a 100 mg ritonaviru; dávka 20 mg omeprazolu by neměla být překračována.
Omeprazol, stejně jako všechna léčiva inhibující kyselou žaludeční sekreci, může snižovat absorpci vitamínu B12 (kyanokobalamin) v důsledku hypo- nebo achlorhydrie. Tuto okolnost je třeba mít na paměti u pacientů se sníženými zásobami nebo rizikovými faktory pro sníženou absorpci vitamínu B12 při dlouhodobé léčbě.
Omeprazol inhibuje CYP2C19. Když se zahajuje nebo ukončuje léčba omeprazolem, je třeba brát v úvahu možnost interakcí s léčivy metabolizovanými CYP2C19. Byla pozorována interakce mezi klopidogrelem a omeprazolem (viz bod 4.5). Klinická relevance této interakce je nejistá. K prevenci tohoto rizika se nedoporučuje souběžné podávání omeprazolu a klopidogrelu.
Některé děti s chronickými chorobami mohou vyžadovat dlouhodobou léčbu, ačkoliv se dlouhodobá léčba nedoporučuje.
ONPRELEN obsahuje sacharózu. Pacienti se vzácnou vrozenou intolerancí fruktózy, malabsorpcí glukózy-galaktózy nebo nedostatečností sacharózo-isomaltázy by neměli přípravek užívat.
Léčba inhibitory protonové pumpy může vést k mírně zvýšenému riziku gastrointestinálních infekcí např. rody Salmonella a Campylobacter (viz bod 5.1).
Ovlivnění laboratorních výsledků:
Zvýšení hladiny CgA může ovlivnit vyšetření na neuroendokrinní nádory. Aby se tomuto ovlivnění zabránilo, doporučuje se léčbu omeprazolem dočasně, pět dnů před plánovaným vyšetřením CgA, přerušit.
Podobně jako u každé dlouhodobé léčby, zvláště pokud doba léčby přesahuje 1 rok, by měli být pacienti pravidelně kontrolováni.
Výdej přípravku bez lékařského předpisu:
Pacienti s dlouhodobými problémy s trávením nebo pálení žáhy by měli navštěvovat v pravidelných intervalech lékaře. Zvláště pacienti starší 55 let, kteří denně užívají některé volně prodejné léky k léčbě poruchy trávení nebo pálení žáhy by měli informovat svého lékaře nebo lékárníka. Pacienti by měli být poučeni, aby žádali o radu lékaře, pokud:
• měli žaludeční vřed nebo podstoupili operaci zažívacího traktu.
• se léčí po dobu 4 a více týdnů pro příznaky poruchy trávení nebo pálení žáhy.
• mají žloutenku nebo závažnou poruchu funkce jater.
• jsou starší než 55 let a příznaky jsou nové nebo se v poslední době změnily.
Pacienti by neměli užívat omeprazol jako preventivní léčivo.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Vliv omeprazolu na farmakokinetiku jiných léčivých látek Léčivé látky s absorpcí závislou na pH
Snížená žaludeční acidita v průběhu léčby omeprazolem může zvyšovat nebo snižovat absorpci léčivých látek s absorpcí závislou na žaludečním pH.
Nelfinavir, atazanavir
Plazmatické koncentrace nelfinaviru a atazanaviru se snižují při souběžném podávání omeprazolu. Souběžné podávání omeprazolu a nelfinaviru je kontraindikováno (viz bod 4.3). Souběžné podávání omeprazolu (40 mg jednou denně) snížilo průměrnou expozici nelfinaviru o asi 40 % a průměrná expozice farmakologicky aktivnímu metabolitu M8 byla snížena o asi 75-90 %. Interakce může zahrnovat i inhibici CYP2C19. Souběžné podávání omeprazolu a atazanaviru se nedoporučuje (viz bod 4.4). Souběžné podávání omeprazolu (40 mg jednou denně) a atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg zdravým dobrovolníkům vedlo k 75 % snížení expozice atazanaviru. Zvýšení dávky atazanaviru na 400 mg nevedlo ke kompenzaci vlivu omeprazolu na expozici atazanaviru. Současné podávání omeprazolu (20 mg jednou denně) a atazanaviru 400 mg/ritonaviru 100 mg zdravým dobrovolníkům vedlo ke snížení expozice atazanaviru o asi 30 % ve srovnání s podáním atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg jednou denně.
Digoxin
Souběžné podávání omeprazolu (20 mg denně) a digoxinu zdravým dobrovolníkům zvýšilo biologickou dostupnost digoxinu o 10 %. Vzácně byla hlášena toxicita digoxinu. Je třeba opatrnosti, pokud je omeprazol podáván ve vysokých dávkách starším pacientům. Monitorování terapeutických hladin digoxinu by mělo být zintenzivněno.
Klopidogrel
Ve zkřížené klinické studii, byl podáván klopidogrel (300 mg zahajovací dávka a dále 75 mg/den) samotný a s omeprazolem (80 mg ve stejnou dobu jako klopidogrel) po dobu 5 dní. Expozice aktivnímu metabolitu klopidogrelu byla snížena o 46 % (den 1) a 42 % (den 5), pokud byl klopidogrel podáván spolu s omeprazolem. Průměrná agregace krevních destiček (IPA) byla snížena o 47 % (24 hodin) a 30 % (den 5), pokud byl klopidogrel podáván spolu s omeprazolem. V jiné studii bylo prokázáno, že podávání klopidogrelu a omeprazolu v odlišnou dobu nevede k odstranění interakce, která je pravděpodobně vyvolána inhibičním vlivem omeprazolu na CYP2C19. Z observačních a klinických studií byly hlášeny nekonzistentní údaje klinicky závažných kardiovaskulárních příhod ve vztahu k těmto farmakokinetickým/farmakodynamickým interakcím.
Jiné léčivé látky
Absorpce posakonazolu, erlotinibu, ketokonazolu a itrakonazolu je významně snížena, a tedy klinická účinnost může být ovlivněna. V případě posakonazolu a erlotinibu by mělo být souběžné podávání vyloučeno.
Léčivé látky metabolizované CYP2C19
Omeprazol je středně silným inhibitorem CYP2C19, hlavního enzymu v metabolismu omeprazolu. Metabolismus současně podávaných léčivých látek metabolizovaných CYP2C19 může být tedy snížen a systémová expozice těmto látkám zvýšena. Příklady takových látek jsou R-warfarin a jiní antagonisté vitaminu K, cilostazol, diazepam a fenytoin.
Cilostazol
Omeprazol v dávce 40 mg podávaný zdravým dobrovolníkům ve zkřížené studii zvyšoval hodnotu Cmax a AUC cilostazolu o 18 %, resp. 26 % a hodnoty jednoho z aktivních metabolitů o 29 %, resp. 69 %.
Fenytoin
Doporučuje se monitorovat plazmatické koncentrace fenytoinu v průběhu prvních dvou týdnů po zahájení léčby omeprazolem a pokud je upravována dávka fenytoinu. Monitorování a úprava dávky je nutná po ukončení léčby omeprazolem.
Neznámý mechanismus Saquinavir
Souběžné podávání omeprazolu a saquinaviru/ritonaviru vedlo k zvýšení plazmatických koncentrací saquinaviru asi o 70 % spojené s dobrou tolerancí u HlV-pozitivních pacientů.
Takrolimus
Souběžné podávání omeprazolu vedlo ke zvýšení sérových koncentrací takrolimu. Na místě je zesílené monitorování koncentrací takrolimu a renálních funkcí (clearance kreatininu), pokud je nutné, je třeba dávkování takrolimu upravit.
Metotrexat
Při současném podávání metotrexatu s inhibitory protonové pumpy bylo u některých nemocných pozorováno zvýšení hladiny metotrexatu. Při podávání vysokých dávek metotrexatu je třeba zvážit dočasné vysazení omeprazolu.
Vliv jiných léčivých látek na farmakokinetiku omeprazolu Inhibitory CYP2C19 a/nebo CYP3A4
Vzhledem k tomu, že omeprazol je metabolizován CYP2C19 a CYP3A4, léčivé látky známé jako inhibitory CYP2C19 nebo CYP3A4 (např. klaritromycin a vorikonazol) mohou zvyšovat sérové koncentrace omeprazolu snížením rychlosti metabolismu omeprazolu. Souběžná léčba vorikonazolem vedla k více než zdvojnásobení expozice omeprazolu. Vzhledem k tomu, že vysoké dávky omeprazolu byly dobře tolerovány, není obecně nutné dávku omeprazolu upravovat. O úpravě dávky je však třeba uvažovat u pacientů se závažným poškozením funkce jater, a pokud je indikována dlouhodobá léčba.
Induktory CYP2C19 a/nebo CYP3A4
Léčivé látky známé jako induktory CYP2C19 nebo CYP3A4 nebo obou (např. rifampicin a Třezalka tečkovaná) mohou snižovat sérové koncentrace omeprazolu zvýšením rychlosti metabolismu omeprazolu.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Výsledky tří prospektivních epidemiologických studií (více než 1 000 expozic) ukazují, že omeprazol nemá nežádoucí účinky na průběh těhotenství nebo na zdraví plodu a novorozence. Omeprazol lze užívat v průběhu těhotenství. Omeprazol je vylučován do mateřského mléka, ale je nepravděpodobné, že by ovlivňoval kojence při užívání doporučených dávek.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
ONPRELEN pravděpodobně neovlivňuje schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Mohou se objevit nežádoucí účinky jako závratě a zrakové poruchy (viz bod 4.8). Pokud se objeví, pacienti by neměli řídit a obsluhovat stroje.
4.8. Nežádoucí účinky
Nejčastějšími nežádoucími účinky (1-10 % pacientů) jsou bolest hlavy, bolest břicha, zácpa, průjem, plynatost a nevolnost/zvracení. Následující nežádoucí účinky byly zaznamenány v průběhu klinického hodnocení s omeprazolem a v poregistračním období. Žádný nežádoucí účinek není závislý na dávce. V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle četností a třídy orgánových systémů (SOC). Frekvence jsou definovány podle následující konvence: velmi časté (> 10), časté (> 1/100 až < 1/10), méně časté (> 1/1 000 až < 1/100), vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
|
vzácné: |
leukopenie, trombocytopenie |
|
velmi vzácné: |
agranulocytóza, pancytopenie |
|
Poruchy imunitního systému | |
|
vzácné: |
hypersenzitivní reakce, tj. horečka, angioedém a anafylaktická reakce/šok |
|
Poruchy metabolismu a výživy | |
|
vzácné: |
hyponatrémie |
|
není známo: |
hypomagnezémie (viz bod 4.4) |
|
Psychiatrické poruchy | |
|
méně časté: | |
|
vzácné: | |
|
velmi vzácné: |
agrese, halucinace |
|
Poruchy nervového systému | |
|
časté: | |
|
méně časté: |
závratě, parestézie, ospalost |
|
vzácné: |
poruchy chuti |
|
Poruchy oka | |
|
vzácné: |
rozmazané vidění |
|
Poruchy ucha a labyrintu | |
|
méně časté: |
pocity závratě (vertigo) |
|
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy | |
|
vzácné: |
bronchospasmus |
|
Gastrointestinální poruchy | |
|
časté: |
bolest břicha, zácpa, průjem, plynatost, nauzea/zvracení |
|
vzácné: |
sucho v ústech, stomatitida, gastrointestinální kandidóza |
|
Poruchy jater a žlučových cest | |
|
méně časté: |
zvýšené jaterní enzymy |
|
vzácné: |
hepatitida se žloutenkou nebo bez ní |
|
velmi vzácné: |
selhání jater, encefalopatie u pacientů s již existující poruchou jater |
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně | |
|
méně časté: |
dermatitida, svědění, vyrážka, kopřivka |
|
vzácné: |
alopecie, fotosenzitivita |
|
velmi vzácné: |
erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza (TEN) |
|
četnost nežádoucích účinků není známa |
subakutní kožní lupus erythematodes (viz bod 4.4) |
|
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně | |
|
méně časté: |
fraktury proximálního konce femuru, distálního konce předloktí a obratlů (viz bod 4.4) |
|
vzácné: |
bolest kloubů, bolest svalů |
|
velmi vzácné: |
svalová slabost |
|
Poruchy ledvin a močových cest | |
|
vzácné: |
intersticiální nefritida |
|
Poruchy reprodukčního systému a prsu | |
|
velmi vzácné: |
gynekomastie |
|
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | |
|
méně časté: |
malátnost, periferní edémy |
|
vzácné: |
zvýšené pocení |
Pediatrická populace
Bezpečnost omeprazolu byla hodnocena celkem na 310 dětech ve věku 0 až 16 let s poruchou kyselé žaludeční sekrece. Existují pouze omezené bezpečnostní údaje u 46 dětí při dlouhodobém užívání, kterým byl v klinickém hodnocení podáván omeprazol k léčbě těžké erozivní ezofagitidy dlouhodobě po dobu až 749 dnů. Profil nežádoucích účinků byl obecně stejný jako u dospělých při krátkodobé i dlouhodobé léčbě. Neexistují dlouhodobé údaje o vlivu podávání omeprazolu na průběh puberty a růst.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků na adresu Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9. Předávkování
Existují pouze omezené informace o vlivu předávkování omeprazolem u lidí. V literatuře je popsána aplikace dávek až 560 mg a výjimečně byly hlášeny případy, kdy jednotlivá perorální dávka dosáhla až 2 400 mg omeprazolu (tj. 120 krát vyšší než obvyklá jednotlivá doporučená dávka). Byla hlášena nauzea, zvracení, závratě, bolest břicha, průjem a bolest hlavy. Ojediněle byla popisována apatie, deprese a zmatenost. Příznaky předávkování byly přechodné a nebyly hlášeny žádné závažné klinické následky předávkování. Rychlost eliminace farmaka u vyšších dávek (kinetika prvního řádu) zůstává nezměněna. Léčba, pokud je třeba, je symptomatická.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antiulceróza, inhibitor protonové pumpy; ATC kód: A02 BC01 Mechanismus účinku
Omeprazol, racemická směs dvou enantiomerů snižuje vysoce selektivním mechanismem sekreci žaludeční kyseliny. Omeprazol je specifickým inhibitorem protonové pumpy v parietální buňce. Účinkuje rychle a reverzibilní kontroly kyselé žaludeční sekrece lze dosáhnout při podávání jednou denně. Omeprazol je slabou bází a je koncentrován a konvertován na aktivní formu ve vysoce kyselém prostředí intracelulárních kanálků parietální buňky. Zde inhibuje enzym H+,K+-ATPázu - protonovou pumpu. Tento účinek na konečný stupeň tvorby žaludeční kyseliny je závislý na dávce a umožňuje vysoce účinnou inhibici jak bazální, tak stimulované sekrece žaludeční kyseliny bez ohledu na vyvolávající podnět.
Farmakodynamické účinky
Všechny farmakodynamické účinky lze vysvětlit účinkem omeprazolu na žaludeční sekreci. Účinek na kyselou žaludeční sekreci
Perorální podání omeprazolu jednou denně umožňuje rychlou a účinnou inhibici denní i noční sekrece žaludeční kyseliny s maximálním účinkem po 4 dnech léčby. Jednorázovým podáním omeprazolu 20 mg je dosaženo průměrně alespoň 80 % snížení 24hodinové žaludeční acidity u pacientů s duodenálním vředem a průměrného snížení maximální sekrece po stimulaci pentagastrinem asi o 70 %; měřeno 24 hodin po aplikaci. Perorální podání omeprazolu 20 mg jednou denně pacientům s duodenálním vředem udržuje žaludeční pH > 3 v průměru po dobu 17 hodin v rámci 24hodinového intervalu. U pacientů s refluxní chorobou jícnu omeprazol snižuje/normalizuje v závislosti na dávce expozici jícnu
kyselému žaludečnímu obsahu jako následek snížení žaludeční sekrece a žaludeční acidity. Inhibice kyselé žaludeční sekrece je závislá na ploše pod křivkou plazmatických koncentrací omeprazolu v závislosti na čase (AUC) a nikoliv na aktuální plazmatické koncentraci léčiva.
V průběhu léčby omeprazolem nebyl pozorován vznik tachyfylaxe.
Účinek na H. pylori
Výskyt infekce H. pylori je vázán na vředovou chorobu gastroduodena, včetně duodenálních a žaludečních vředů. H. pylori je hlavní příčinou vývoje gastritidy. H. pylori je spolu se žaludeční kyselinou nejdůležitějším faktorem ve vývoji vředové choroby gastroduodena. H. pylori je hlavním faktorem v patogenezi atrofické gastritidy, která je asociována se zvýšeným rizikem vývoje karcinomu žaludku. Eradikace H. pylori kombinací omeprazolu a antimikrobiálních látek je spojena s rychlým hojením a dlouhodobou remisí peptických vředů. Zkoumány byly dvojkombinační režimy a bylo zjištěno, že jsou méně účinné než trojkombinační režimy. O těchto režimech je třeba uvažovat v případech, kdy známá přecitlivělost brání použití trojkombinačních režimů.
Další účinky mající vztah k inhibici kyselé žaludeční sekrece
V průběhu dlouhodobé léčby byl hlášen poněkud vyšší výskyt žaludečních žlázových cyst. Tyto změny jsou fyziologickým důsledkem účinné inhibice kyselé žaludeční sekrece, jsou benigní a zdají se být reverzibilní. Snížená kyselost žaludečního obsahu, vyvolaná jakýmkoliv vlivem včetně inhibitorů protonové pumpy, má za následek zvýšení počtu bakterií normálně přítomných v gastrointestinálním traktu. Léčba přípravky snižujícími sekreci žaludeční kyseliny může mít za následek mírně zvýšené riziko gastrointestinálních infekcí např. rody Salmonella nebo Campylobacter. Omeprazol, stejně jako všechna léčiva blokující kyselou žaludeční sekreci, může snižovat absorpci vitaminu B12 (kyanokobalamin) v důsledku hypo- nebo achlorhydrie. Toto je třeba mít na paměti při dlouhodobé léčbě pacientů se sníženými zásobami vitaminu B12 nebo rizikovými faktory pro sníženou absorpci vitaminu B12.
Použití u pediatrické populace
V nekontrolované klinické studii u dětí (1 až 16 roků) s těžkou refluxní ezofagitidou omeprazol v dávce 0,7 až 1,4 mg/kg zlepšoval ezofagitidu v 90 % případů a významně snižoval příznaky refluxu. V jednostranně zaslepené studii byly děti s diagnózou refluxní choroby jícnu ve věku 0-24 měsíců léčeny omeprazolem v dávce 0,5; 1,0 nebo 1,5 mg/kg.
Po 8 týdnech léčby se frekvence zvracení/regurgitace snížila o 50 % bez ohledu na podávanou dávku.
Eradikace H. pylori u pediatrické populace
Randomizovaná, dvojitě slepá klinická studie (studie HÉLIOT) podporuje účinnost a akceptovatelnou bezpečnost omeprazolu v kombinaci se dvěma antibiotiky (amoxicilin a klaritromycin) k léčbě H. pylori u dětí s gastritidou od 4 let: podíl H. pylori eradikovaných 74,2 % (23/31 pacientů) ve skupině omeprazol+amoxicilin+klaritromycin a 9,4 % (3/32 pacientů) ve skupině amoxicilin+klaritromycin. Nebyl však zaznamenán prospěch z uvedené léčby, pokud jde o dyspeptické obtíže. Studie nedala žádnou informaci týkající se dětí mladších 4 let.
V důsledku snížené acidity žaludku se zvyšuje též Chromogranin A (CgA). Tento CgA modifikující účinek nelze prokázat déle než pět dnů od ukončení léčby inhibitory protonové pumpy.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Omeprazol a hořečnatá sůl omeprazolu jsou acidolabilní, a proto se perorálně podávají ve formě enterosolventních mikropelet v tvrdých želatinových tobolkách. K absorpci dochází v tenkém střevě. Nejvyšších hodnot v plasmě dosahuje omeprazol v průběhu 1 až 2 hodin po podání. Absorpce omeprazolu je obvykle kompletní během 3 až 6 hodin. Současně podaná potrava nemá vliv na biologickou dostupnost omeprazolu. Systémová dostupnost (biologická dostupnost) po jednorázovém podání perorální dávky omeprazolu je asi 40 %. Po opakovaném podání jednou denně se biologická dostupnost zvyšuje asi až na 60 %.
Distribuce
Zdánlivý distribuční objem u zdravých jedinců je asi 0,3 l/kg tělesné hmotnosti. Omeprazol se z 97 % váže na plazmatické bílkoviny.
Biotransformace
Omeprazol je úplně metabolizován enzymovým systémem cytochromu P450 (CYP). Hlavní část metabolismu je vázána na specifickou izoformu CYP2C19 zodpovědnou za tvorbu hydroxyomeprazolu, hlavního metabolitu v plazmě. Zbývající část je vázána na jinou specifickou izoformu, CYP3A4, zodpovědnou za tvorbu omeprazol sulfonu. Následkem vysoké afinity omeprazolu k CYP2C19 existuje potenciál pro kompetitivní inhibici a metabolickou interakci typu léčivo-léčivo s jinými substráty pro CYP2C19. V důsledku nízké afinity k CYP3A4 nemá omeprazol potenciál inhibovat metabolismus jiných substrátů pro CYP3A4. Navíc, omeprazol nemá inhibiční vliv na hlavní izoenzymy CYP. Asi 3 % kavkazské populace a 15-20 % asijské populace nemá funkční enzym CYP 2C19 a označují se jako pomalí metabolizátoři. U těchto jedinců je metabolismus omeprazolu katalyzován pravděpodobně CYP3A4. Po opakovaném podání dávky 20 mg omeprazolu jednou denně byla průměrná hodnota AUC u pomalých metabolizátorů 5 až 10krát vyšší než u jedinců s funkčním enzymem CYP2C19 (rychlí metabolizátoři). Průměrné maximální plazmatické koncentrace byly také 3 až 5x vyšší. Tyto nálezy nemají vliv na dávkování omeprazolu.
Eliminace
Plazmatický eliminační poločas omeprazolu je obvykle kratší než jedna hodina jak po jednorázovém podání, tak po opakovaném perorálním podání jednou denně. Omeprazol je z plazmy zcela eliminován před podáním další dávky a není zde tendence ke kumulaci při podání jednou denně. Téměř 80 % podané perorální dávky je vyloučeno močí ve formě metabolitů a zbytek stolicí, přičemž hlavní podíl je do stolice vylučován se žlučí. Hodnota AUC omeprazolu se zvyšuje po opakovaném podání. Tento vzestup je závislý na dávce a výsledkem je nelineární závislost AUC na dávce po opakovaném podání. Tato časová a dávková závislost je důsledkem sníženého efektu prvního průchodu játry a systémové clearance pravděpodobně způsobené inhibicí CYP2C19 omeprazolem a/nebo metabolitem omeprazolu (tj. sulfonem). Nebylo prokázáno, že by kterýkoliv z metabolitů měl vliv na kyselou žaludeční sekreci.
Zvláštní skupiny pacientů
Poškození funkce jater
U pacientů s poškozenou funkcí jater je ovlivněn metabolismus omeprazolu, což vede ke zvýšení AUC. Tendence ke kumulaci omeprazolu při podávání jednou denně nebyla prokázána.
Poškození funkce ledvin
U pacientů s poškozenou funkcí ledvin nedochází ke změně farmakokinetiky omeprazolu, včetně systémové biologické dostupnosti a rychlosti eliminace.
Starší pacienti
U starších lidí (75-79 let) je rychlost metabolismu omeprazolu poněkud snížena.
Pediatrická populace
Plazmatické koncentrace omeprazolu při podávání doporučených dávek dětem od 1 roku jsou obdobné jako u dospělých. U dětí mladších než 6 měsíců je clearance omeprazolu snížena v důsledku nižší metabolické kapacity pro omeprazol.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
V dlouhodobých studiích u laboratorních potkanů, kterým byl celoživotně podáván omeprazol, byla pozorována hyperplazie ECL buněk a výskyt karcinoidů žaludku. Tyto změny jsou výsledkem navozené dlouhodobé hypergastrinémie v důsledku inhibice kyselé žaludeční sekrece. Podobné nálezy byly učiněny při podávání blokátorů H2-receptorů, inhibitorů protonové pumpy a po částečném vyříznutí žaludečního fundu. Tedy, tyto změny nejsou způsobeny žádným konkrétním léčivem.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1. Seznam pomocných látek
ONPRELEN10
Zrněný cukr (obsahuje sacharózu a kukuřičný škrob), sodná sůl karboxymethylškrobu Typ A, natrium- lauryl-sulfát, povidon 30, hypromelosa 2910/6, dodekahydrát fosforečnanu sodného, disperse kopolymeru MA/EA 1:1, trietyl citrát, hydroxid sodný, oxid titaničitý (E171), mastek.
Tobolky: ONPRELEN 10: želatina, oxid titaničitý (E171), chinolinová žluť (E104), sodná sůl erythrosinu (E127), červený oxid železitý (E172), čištěná voda.
ONPRELEN 20
Zrněný cukr (obsahuje sacharózu a kukuřičný škrob), sodná sůl karboxymethylškrobu Typ A, natrium- lauryl-sulfát, povidon 30, hypromelosa 2910/6, dodekahydrát fosforečnanu sodného, disperse kopolymeru MA/EA 1:1, trietyl citrát, hydroxid sodný, oxid titaničitý (E171), mastek.
Tobolky ONPRELEN 20: želatina, oxid titaničitý (E171), chinolinová žluť (E104), sodná sůl erythrosinu (E127), indigokarmín (E132), čištěná voda.
Potisk: bílý inkoust (obsahuje šelak, propylen glykol, polivynilpyrolidon, hydroxid sodný, oxid titaničitý (E171))
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
2 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Blistr: Uchovávejte při teplotě do 30 °C.
Lahvička: Uchovávejte při teplotě do 30°C v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.
6.5 Druh obalu a velikost balení
a) HDPE lahvička uzavřená PP uzávěrem obsahující vysoušedlo (silikagel), krabička.
b) PA/Al/PVC-Al blistr, krabička
ONPRELEN 10 Velikost balení:
14/(2 x 7) nebo 28/(4 x 7) enterosolventních tobolek v lahvičce/blistru
ONPRELEN20 Velikost balení:
14/(2 x 7), 28/(4 x 7) nebo 84 (2 x 42)/(12 x 7) enterosolventních tobolek v lahvičce/blistru Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
GENERICON s.r.o., Praha, Česká Republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
ONPRELEN 10: 09/231/06-C ONPRELEN 20: 09/232/06-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / DATUM PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
4. 7. 2006 / 26.3.2014
10. DATUM REVIZE TEXTU
15.10.2015
Stránka 14 z 14