sp.zn. sukls167682/2013

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU Haloperidol Decanoat-Richter 70,52 mg/ml injekční roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna ampulka po 1,0 ml obsahuje haloperidoli decanoas 70,52 mg (odpovídá haloperidolum 50 mg). Pomocné látky se známým účinkem: 15 mg benzylalkoholu v 1 ampulce, sezamový olej na injekci. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.    LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok.

Čirý, slabě jantarově žlutý roztok.

4.    KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Haloperidol-Decanoat Richter je indikován k dlouhodobé udržovací léčbě tam, kde jsou třeba neuroleptika; například u schizofrenie a jiných psychóz (zvláště paranoidní) a u dalších mentálních nebo behaviorálních poruch, kde je udržovací léčba jasně indikována.

4.2 Dávkování a způsob podání

Způsob podání Intramuskulární podání.

Haloperidol Decanoat-Richter je určen pouze pro dospělé pacienty a je uzpůsoben pro podávání většině pacientů jednou měsíčně. Podává se hlubokou intramuskulární injekcí do gluteální oblasti.

Haloperidol Decanoat-Richter se nesmí podávat intravenózně!

Dávkování

Vzhledem k individuální variabilitě odpovědi na neuroleptika má probíhat počáteční terapie individuálně, nejlépe titrací dávky pod klinickým dohledem. Velikost počáteční dávky závisí na závažnosti projevů a na tom, jak velké dávky vyžadovala udržovací perorální medikace před přechodem na léčbu depotním přípravkem.

Haloperidol Decanoat-Richter je třeba užít v nejnižší dávce, která je klinicky účinná.

Doporučená počáteční dávka je 50 mg haloperidolu (1 ml injekčního roztoku Haloperidol Decanoat Richter) každé 4 týdny, která se může zvyšovat v případě potřeby po 50 mg až na 300 mg každé 4 týdny. Pokud je třeba z klinických důvodů podávání přípravku každé 2 týdny, je třeba podávat poloviční dávky.

U pacientů se závažnou symptomatologií nebo u těch, kteří vyžadovali jako udržovací terapii vysoké perorální dávky, budou potřeba vyšší dávky přípravku Haloperidol Decanoat-Richter. Nicméně klinické zkušenosti s dávkami přípravku Haloperidol Decanoat-Richter vyššími než 300 mg haloperidolu za měsíc jsou omezené.

Rutinní podávání objemů větších, než jsou 3 ml, do jednoho injekčního místa podání není doporučeno, protože větší objemy injekce jsou pro pacienty nepříjemné.

Přípravek Haloperidol Decanoat-Richter musí být podán hluboko intramuskulární injekcí za použití vhodné jehly, nejméně 21G x nejlépe 2 - 2,5" (50 až 63 mm dlouhé). Lokální reakce a medikace z důvodu reakce v místě aplikace může být snížena použitím správné injekční techniky, např. „Z-track“ metody. Jako u všech injekcí s obsahem oleje je důležité se ujistit aspirací před aplikací látky, že nedošlo k intravenóznímu vstupu.

Pro pacienty na předchozí udržovací léčbě perorálními neuroleptiky je přibližný návod na výpočet počáteční dávky přípravku Haloperidol Decanoat-Richter následovný: 500 mg chlorpromazinu denně je ekvivalentní 2 ml přípravku Haloperidol Decanoat-Richter jednou za měsíc.

Přibližný přepočet pro převod u pacientů na udržovací léčbě flufenazin-dekanoátem nebo flupentixol-dekanoátem je následující: 25 mg flufenazin-dekanoátu každé 2 týdny nebo 40 mg flupentixol-dekanoátu každé 2 týdny je ekvivalentní 2 ml přípravku Haloperidol Decanoat-Richter za měsíc. Tuto dávku je třeba přizpůsobit individuální odpovědi pacienta.

Použití u starších pacientů

Doporučuje se začínat nízkými dávkami, například 12,5 mg - 25 mg haloperidolu (0,25 - 0,5 ml injekčního roztoku Haloperidol Decanoat Richter) každé čtyři týdny, dávku zvýšit v závislosti na individuální odpovědi pacienta.

4.3 Kontraindikace

-    hypersenzitivita na léčivou látku nebo kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou v bodě 6.1;

-    komatózní stavy;

-    deprese centrálního nervového systému;

-    Parkinsonova choroba;

-    léze bazálních ganglií.

Podobně jako ostatní neuroleptika má haloperidol schopnost vzácně způsobit prodloužení intervalu QT. Použití haloperidolu je proto kontraindikováno u pacientů s klinicky významným kardiálním onemocněním např. nedávný akutní infarkt myokardu, dekompenzované srdeční selhání, srdeční arytmie léčené antiarytmiky třídy Ia a III, prodloužení QT intervalu, ventrikulární arytmie nebo torsade de pointes v anamnéze, klinicky významná bradykardie, srdeční blokáda druhého nebo třetího stupně a nekorigovaná hypokalemie. Haloperidol nesmí být užíván současně s jinými léky prodlužujícími interval QT (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U pacientů léčených antipsychotiky, včetně haloperidolu, byly hlášeny případy náhlého úmrtí.

Starší pacienti s psychózou související s demencí

U starších pacientů trpících psychózou související s demencí byl při užívání antipsychotik, včetně haloperidolu, hlášený zvýšený výskyt případů náhlého úmrtí. Analýza sedmnácti placebem kontrolovaných studií (průměrné trvání 10 týdnů), většinou u pacientů, kteří užívali převážně atypická antipsychotika, odhalila 1,6 až 1,7 krát vyšší riziko úmrtí u pacientů léčených léky v porovnání s pacienty léčenými placebem. Ve skupině pacientů léčených déle než 10 týdnů byl stupeň výskytu 4,5 % u pacientů léčených léky a 2,6 % ve skupině léčené placebem. Ačkoli byly příčiny úmrtí různé, většina úmrtí byla kardiovaskulárního původu (např. srdeční selhání, náhlé úmrtí) nebo infekčního původu (např. pneumonie).

Data ze dvou velkých observačních studií ukázala, že starší pacienti s demencí léčení antipsychotiky mají mírně zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s těmi, kteří antipsychotika neužívají. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika a i jeho příčina zůstává neznámá.

Haloperidol Decanoat-Richter není určen k léčbě poruch chování způsobených demencí.

Kardiovaskulární účinky

Kromě vzácných hlášení náhlého úmrtí bylo v souvislosti s haloperidolem vzácně hlášeno prodloužení intervalu QT a/nebo ventrikulární arytmie. Častěji se mohou vyskytnout při vysokých dávkách a u predisponovaných pacientů.

Před zahájením léčby haloperidolem je třeba kompletně posoudit rizika a přínosy léčby a pacienty s rizikovými faktory pro vznik ventrikulárních arytmií, jako je srdeční onemocnění, rodinná anamnéza náhlého úmrtí a/nebo prodloužení intervalu QT; nekorigované elektrolytové nerovnováhy, subarachnoidální krvácení, hladovění nebo zneužívání alkoholu, je třeba pečlivě monitorovat (EKG a hladiny kalia), zvláště během počáteční terapie, aby bylo dosaženo ustálených plasmatických hladin.

Riziko prodloužení intervalu QT a/nebo ventrikulárních arytmií může být zvýšeno při vysokých dávkách (viz body 4.8 a 4.9) a při parenterálním podání, zvláště při intravenózním podání.

Haloperidol Decanoat-Richter nesmí být aplikován intravenózně.

Haloperidol je třeba podávat s opatrností u pacientů, o kterých je známo, že jsou pomalí metabolizátoři CYP2D6 a během užívání inhibitorů cytochromu P-450. Je třeba se vyvarovat současného užití antipsychotik (viz bod 4.5).

Před léčbou je třeba provést u všech pacientů EKG vyšetření, zvláště u starších pacientů a u pacientů s pozitivní osobní nebo rodinnou anamnézou srdečního onemocnění nebo s abnormálními nálezy při klinickém vyšetření srdce. Během léčby je třeba potřebu EKG vyšetření individuálně hodnotit (např. při zvyšování dávek). Během léčby je třeba v případě prodloužení intervalu QT dávku snížit a léčbu haloperidolem je třeba přerušit, pokud interval QT přesáhne 500 ms.

Je doporučeno pravidelné monitorování hladiny elektrolytů, zvláště u pacientů léčených diuretiky a v případě přidružených onemocnění.

V randomizovaných, placebem kontrolovaných studiích u populace s demencí léčené některými atypickými antipsychotiky bylo pozorováno asi 3násobné zvýšení rizika cerebrovaskulárních nežádoucích účinků. Mechanismus vzniku zvýšeného rizika není známý. Zvýšené riziko nemůže být vyloučeno ani u jiných antipsychotik, ani jiných populačních skupin. Haloperidol je třeba podávat s opatrností pacientům s rizikovými faktory pro vznik cévní mozkové příhody.

Neuroleptický maligní syndrom

Stejně jako u jiných antipsychotik bylo podávání haloperidolu spojeno s neuroleptickým maligním syndromem: vzácnou idiosynkratickou odpovědí charakterizovanou hypertermií, generalizovanou svalovou rigiditou, autonomní nestabilitou, alterovaným vědomím. Hypertermie je často časným symptomem tohoto syndromu. Je třeba neprodleně zastavit léčbu antipsychotiky a zavést vhodnou podpůrnou terapii a pečlivé monitorování.

Tardivní dyskineze

Stejně jako u všech antipsychotik, může se u některých pacientů při dlouhodobé léčbě nebo při přerušení léčby objevit tardivní dyskineze. Syndrom je charakterizovaný hlavně rytmickými nechtěnými pohyby jazyka, obličeje, úst a čelisti. Manifestace může být u některých pacientů trvalá. Syndrom může být zamaskován při opětovném nasazení léčby, při zvýšení dávky nebo přechodu na jiné antipsychotikum. Léčbu je třeba co nejdříve přerušit.

Extrapyramidové symptomy

Stejně jako u všech antipsychotik, se mohou vyskytnout extrapyramidové symptomy, např. tremor, rigidita, zvýšené slinění, bradykineze, akathizie, akutní dystonie.

Antiparkinsonika anticholinergního typu mohou být předepisována dle potřeby, ale ne rutinně jako preventivní opatření. Je-li třeba současně antiparkinsonická léčba, může být třeba po ukončení podávání přípravku Haloperidol-Decanoat-Richter v podávání antiparkinsonika pokračovat, jestliže se zvolené antiparkinsonikum vylučuje rychleji než haloperidol, aby se zabránilo rozvoji nebo zhoršení extrapyramidových symptomů. Je třeba mít na paměti, že při současné terapii anticholinergiky (včetně antiparkinsonik) a přípravkem Haloperidol Decanoat-Richter se může zvýšit nitrooční tlak.

Záchvaty/křeče

Bylo hlášeno spuštění záchvatů vyvolané haloperidolem. Je třeba opatrnosti u pacientů s epilepsií a se stavy predisponujícími ke křečím (např. při odnětí alkoholu a poškození mozku).

Hepatobiliámí oblast

Protože se přípravek Haloperidol Decanoat-Richter metabolizuje v játrech, doporučuje se opatrnost u pacientů s onemocněním jater. Byly hlášeny izolované případy abnormálních jaterních testů nebo hepatitidy, nejčastěji cholestatické.

Endokrinní systém

Tyroxin může zvyšovat toxicitu přípravku Haloperidol Decanoat-Richter. Proto je třeba ho používat s velkou opatrností u pacientů s hyperthyroidismem Antipsychotickou léčbu u pacientů s hyperthyreózou je možné použít jen s velkou opatrností a musí být vždy spojena s léčbou k dosažení euthyroidního stavu.

Hormonální účinky antipsychotických neuroleptik zahrnují hyperprolaktinemii, která může způsobit gaíaktorheu, gynekomastii a oligo- nebo amenoreu. Byly hlášeny vzácné případy hypoglykemie a syndromu nepřiměřené sekrece ADH.

Venózní tromboembolismus

V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky j sou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by být před léčbou i během léčby přípravkem Haloperidol Decanoat-Richter tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna preventivní opatření.

Další

Aby se vyloučila možná neočekávaná nežádoucí citlivost na haloperidol je doporučeno u pacientů, u kterých se uvažuje o léčbě přípravkem Haloperidol Decanoat-Richter, začít nejprve perorální léčbou haloperidolem.

Tak jako všechna antipsychotika ani přípravek Haloperidol Decanoat-Richter se nemá podávat samotný tam, kde převládá deprese. Pokud se projevuje zároveň psychóza a deprese, je možné haloperidol kombinovat s antidepresivem. Haloperidol může ovlivnit metabolismus tricyklických antidepresiv (klinický význam není známý).

U schizofrenie může být nástup účinku antipsychotika opožděn. Také po odnětí léků se příznaky recidivy objeví až po několika týdnech až měsících.

Zvýšené opatrnosti je třeba pacientů s renálním selháním a feochromocytomem.

Přípravek Haloperidol Decanoat-Richter obsahuje benzylalkohol (15 mg/ml).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Současné užití haloperidolu a léků, o kterých je známo, že prodlužují interval QT, může zvýšit riziko vzniku ventrikulámích arytmií, včetně torsade de pointes. Proto se současné podání těchto přípravků nedoporučuje (viz bod 4.3 Kontraindikace).

Patří sem některá antiarytmika, jako je třída Ia (chinidin, disopyramid a prokainamid), antiarytmika třídy III (amiodaron, sotalol a dofetilid), některé antimikrobiální látky (sparfloxacin, moxifloxacin, erythromycin i.v.) tricyklická antidepresiva (jako je amitriptylin), některá tetracyklická antidepresiva (jako je maprotilin), jiná neuroleptika (např. fenothiaziny, pimozid a sertindol), některá antihistaminika (jako je terfenadin), cisaprid, bretylium a některá antimalarika jako chinin a meflochin. Tento seznam není kompletní.

Současné užití léčiv, která způsobují elektrolytovou nerovnováhu, může zvýšit riziko ventrikulárních arytmií a není doporučeno (viz bod 4.4). Je třeba se vyhnout podání diuretik, zvláště těch, která způsobují hypokalemii. V případě potřeby je třeba upřednostnit kalium šetřící diuretika.

Haloperidol je metabolizovaný několika cestami, včetně glukuronidace a enzymového systému cytochromu P450 (zvláště CYP 3A4 nebo CYP 2D6). Inhibice těchto metabolických cest jinými léky nebo snížení aktivity CYP 2D6 může vést ke zvýšení koncentrace haloperidolu a ke zvýšení rizika vzniku nežádoucích účinků, včetně prodloužení intervalu QT. Ve farmakokinetických studiích bylo hlášeno mírné nebo střední zvýšení koncentrace haloperidolu, pokud byl haloperidol podáván spolu s léky, které jsou substráty nebo inhibitory izoenzymů CYP 3A4 nebo CYP 2D6, jako je itrakonazol, buspiron, venlafaxin, alprazolam, fluvoxamin, chinidin, fluoxetin, sertralin, chlorpromazin a promethazin. Snížení enzymatické aktivity CYP 2D6 může vést ke zvýšení koncentrací haloperidolu. Při současném podání haloperidolu s metabolickými inhibitory ketokonazolem (400 mg/den) a paroxetinem (20 mg/den) bylo zaznamenáno prodloužení intervalu QT a extrapyramidové symptomy. Může být potřeba snížit dávku haloperidolu.

Vliv jiných léků na haloperidol

-    Dlouhodobé podávání enzymových induktorů jako např. karbamazepinu, fenobarbitalu, rifampicinu současně s haloperidol-dekanoátem výrazně snižuje plasmatické hladiny haloperidolu. Proto je někdy třeba při kombinaci s těmito látkami dávku nebo interval mezi dávkami haloperidol-dekanoátu podle potřeby přizpůsobit. Po ukončení aplikace těchto léků pak bývá nutné dávky přípravku Haloperidol Decanoat-Richter snížit.

-    Natrium-valproát, léčivo známé tím, že inhibuje glukuronidaci, neovlivňuje plasmatické koncentrace haloperidolu.

Účinek haloperidolu na jiné léky

-    Stejně jako všechna neuroleptika, může přípravek Haloperidol Decanoat-Richter zvýšit útlum centrálního nervového systému vyvolaný jinými léky tlumícími CNS, včetně alkoholu, hypnotik, sedativ a silných analgetik. Byl hlášený také zvýšený účinek na CNS při kombinaci s methyldopou.

-    Haloperidol Decanoat-Richter může antagonizovat účinek adrenalinu a jiných sympatomimetik a může vyvolat opačný efekt hypotenzivních adrenergních blokátorů, jako např. guanethidinu.

-    Haloperidol Decanoat-Richter může snižovat antiparkinsonské působení levodopy.

-    Haloperidol je inhibitorem CYP 2D6. Haloperidol Decanoat-Richter inhibuje metabolismus tricyklických antidepresiv a zvyšuje tak plasmatické hladiny a těchto léků.

Jiné formy interakce

- Ve vzácných případech byl při kombinaci lithia a haloperidolu hlášen encefalopatii podobný syndrom. Zůstává sporné, zda tyto případy představují vyhraněnou klinickou jednotku, nebo zda jsou to ve skutečnosti případy neuroleptického maligního syndromu a/nebo lithiové toxicity. Příznaky encefalopatii podobného syndromu zahrnují zmatenost, dezorientaci, bolest hlavy, poruchy rovnováhy a ospalost. Jedno hlášení prokázalo asymptomatické abnormality EEG při podání této kombinace a naznačuje, že by mohlo být vhodné monitorování EEG. Při současném podání lithia a haloperidolu je třeba podávat haloperidol v nejnižší účinné dávce a hladiny lithia je třeba monitorovat a udržovat pod 1 mmol/l. Pokud se objeví encefalopatii podobný syndrom, je třeba neprodleně ukončit léčbu.

-    Bylo hlášeno antagonické působení antikoagulační látky fenindionu.

-    Vzhledem ke snížení prahu pro vznik křečí může být třeba zvýšit dávku antikonvulziv.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Bezpečnost haloperidolu v těhotenství nebyla stanovena. Existují důkazy škodlivého efektu z některých studií na zvířatech, ale ne ze všech.

U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik (včetně haloperidolu), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo příznaků z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti. Byly hlášeny případy agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. Proto by novorozenci měli být pečlivě monitorováni.

Bylo několik hlášení vrozených vývojových vad po fetální expozici haloperidolu, kde příčinná souvislost s haloperidolem nemůže být vyloučena. Přípravek Haloperidol Decanoat-Richter je možné podat během těhotenství jen v případě, že očekávané přínosy převýší riziko, a to po co nejkratší dobu v co nejnižší dávce.

Kojení

Haloperidol se vylučuje do mateřského mléka. Byly hlášeny izolované případy extrapyramidových symptomů u kojených dětí. Pokud je podání přípravku Haloperidol Decanoat-Richter nezbytné, je třeba zvážit očekávaný přínos kojení a jeho potenciální rizika.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Může se objevit jistý stupeň sedace nebo poruchy pozornosti, zvláště při vyšších dávkách a na počátku léčby, což může být potencováno alkoholem nebo jinými látkami tlumícími CNS. Pacientům je třeba doporučit, aby během léčby nepodnikali aktivity vyžadující ostražitost jako je řízení nebo obsluha strojů, pokud není známa jejich citlivost na léčbu.

4.8 Nežádoucí účinky

Bezpečnost haloperidol-dekanoátu byla hodnocena u 410 subjektů, kteří se zúčastnili 3 studií s komparátorem (jedna porovnávala haloperidol vs. flufenazin a dvě porovnávaly depotní lékovou formu s formou perorální), 9 otevřených studií a 1 studie sledující odpověď na dávku. Bezpečnost haloperidolu byla hodnocena u 284 subjektů léčených haloperidolem, kteří se zúčastnili 3 placebem kontrolovaných studií a u 1295 subjektů léčených haloperidolem, kteří se zúčastnili šestnácti dvojitě zaslepených, aktivním komparátorem kontrolovaných klinických studií. Na základě sloučených bezpečnostních údajů těchto studií byly nejčastěji hlášenými nežádoucí účinky (četnost je vyjádřena v %): extrapyramidové poruchy (34), insomnie (19), agitovanost (15), hyperkineze (13), bolest hlavy (12).

Včetně výše uvedených nežádoucích účinků byly v klinických studiích a během postmarketingového sledování hlášeny následující nežádoucí účinky v souvislosti s užitím haloperidolu a haloperidol-dekanoátu.

Pro vyjádření četnosti výskytu je použita následující konvence: velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (> 1/1000 až <1/100), vzácné (>1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

		< 1/10)	< 1/100)	< 1/1000)
Poruchy krve a lymfatického systému			leukopenie		agranulocytóza, neutropenie, pancytopenie, trombocytopenie
Poruchy imunitního systému			hypersenzitivi- ta		anafylaktická reakce
Endokrinní poruchy				hyperprolakti- nemie	nepřiměřená sekrece antidiuretického hormonu
Poruchy metabolismu a výživy					hypoglykemie
Psychiatrické poruchy	agitovanost, insomnie	deprese, psychotické poruchy	zmatenost, snížení libida, ztráta libida, neklid
Poruchy nervového systému	extrapyrami-dové poruchy, hyperkineze, bolest hlavy	tardivní dyskineze, okulogyrická krize, dystonie, dyskineze, akathizie, bradykineze, hypokineze, hypertonie, somnolence, maskovitý obličej, tremor, závratě	křeče, parkinsonis-mus, akineze, rigidita ozubeného kola, sedace, mimovolní svalové kontrakce	motorická dysfunkce, neuroleptický maligní syndrom, nystagmus
Poruchy oka		poruchy vidění	rozostřené vidění
Srdeční poruchy			tachykardie		ventrikulární fibrilace, torsade de pointes, ventrikulární tachykardie, extrasystoly
Cévní poruchy		ortostatická hypotenze, hypotenze
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy			dyspnoe	bronchospas- mus	laryngální edém, laryngospasmus
Gastrointestinální poruchy		zácpa, sucho v ústech, hypersekrece slin, nevolnost, zvracení

Poruchy jater a žlučových cest		abnormální funkční jaterní testy	hepatitida, žloutenka		akutní jaterní selhání, cholestáza
Poruchy kůže a podkožní tkáně		vyrážka	fotosenzitivní reakce, urtikarie, pruritus, hyperhidróza		leukocytokla- stická vaskulitida, exfoliativní dermatitida
Poruchy kosterní, svalové soustavy a pojivové tkáně			tortikolis, svalová rigidita, spasmy, muskuloskele- tální ztuhlost	trismus, svalové záškuby
Poruchy ledvin a močových cest		retence moči
Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím					syndrom z vysazení léku u novorozenců (viz bod 4.6)
Poruchy reprodukčního systému a prsu		erektilní dysfunkce	amenorea, dysmenorea, galaktorea, prsní diskomfort, bolest prsů	menorhagie, menstruační poruchy, sexuální dysfunkce	gynekomastie, priapismus
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace		reakce v místě aplikace injekce	poruchy chůze, hypertermie, edém		náhlé úmrtí, otok obličeje, hypotermie, absces v místě aplikace injekce
Vyšetření		zvýšení tělesné hmotnosti, snížení tělesné hmotnosti,		prodloužení intervalu QT na EKG

Další informace

Byly hlášeny kardiální účinky jako je prodloužení intervalu QT, torsade de pointes, ventrikulámí arytmie (včetně ventrikulámí fibrilace a ventrikulámí tachykardie) a srdeční zástava. Tyto účinky se mohou vyskytnout častěji při vysokých dávkách a u predisponovaných pacientů.

U pacientů užívajících haloperidol byla hlášena toxická epidermální nekrolýza a Stenvens-Johnsonův syndrom. Skutečná četnost těchto hlášení není známa.

V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE), včetně plicní embolie a případ hluboké žilní trombózy. Frekvence výskytu není známa.

4.9 Předávkování

Symptomy

Obecně se předávkování haloperidolem manifestuje zesílením jeho farmakologických účinků. Nejvýraznější by byly exprapyramidové symptomy, hypotenze a psychická netečnost s přechodem do spánku.

Je třeba vzít v úvahu riziko ventrikulámích arytmií pravděpodobně spojených s prodloužením intervalu QT. Pacient může být komatózní s respiračním útlumem a hypotenzí, která může být natolik silná, aby vyvolala stav podobný šoku. Může se vyskytnout paradoxně spíše hypertenze než hypotenze. Také se mohou vyskytnout křeče.

Terapie

Specifické antidotum pro haloperidol není známo. Je třeba zajistit a udržovat průchodné dýchací cesty, v případě potřeby s asistovanou ventilací. S ohledem na izolované případy arytmií je důrazně doporučeno monitorování EKG. Hypotenzi a oběhový kolaps je třeba léčit expanzí plasmatického objemu a jinými vhodnými opatřeními. Nemá se podávat adrenalin. Pacienta je třeba monitorovat, je třeba udržovat tělesnou teplotu a dostatečný příjem tekutin.

V případě extrapyramidových symptomů je třeba podat vhodnou antiparkinsonickou léčbu.

5.    FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1    Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antipsychotika, deriváty butyrofenonu ATC kód: N05AD01.

Antipsychotický účinek haloperidolu je způsoben zejména jeho centrální dopamin blokující aktivitou.

Má také určitý účinek proti noradrenalinu a slabší proti serotoninu. Má minimální účinek na histaminové a acetylcholinové receptory.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Haloperidol-dekanoát v roztoku je pomalu uvolňován z místa aplikace injekce a vstupuje do systémové cirkulace, kde je hydrolyzován esterázami na haloperidol. Po iniciální dávce 30-300 mg haloperidol-dekanoátu se plasmatické koncentrace pohybovaly v rozmezí 0,8-3,2 ng/ml. Po druhé dávce se zvýšily na 2,8 ng/ml, což je ustálený stav. Měsíční dávka o velikosti asi 20násobku předchozí perorální udržovací dávky byla prokázána jako klinicky ekvivalentní. Hladiny v krvi se budou výrazně lišit mezi jednotlivými pacienty.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Jsou dostupné jen omezené údaje, nicméně tyto neukazují žádná zvláštní rizika kromě snížené fertility, omezené teratogenity a embryotoxických účinků u hlodavců.

V    některých publikovaných studiích in vitro bylo prokázáno, že haloperidol blokuje srdeční hERG kanály.

V    mnoha studiích in vivo způsobilo intravenózní podání haloperidolu u některých zvířecích modelů významné prodloužení intervalu QT, při dávkách kolem 0,3 mg/kg i.v., které způsobovaly C_max plasmatické hladiny 3-7krát vyšší, než jsou účinné plasmatické koncentrace u člověka 4-20 ng/ml. Tyto intravenózní dávky, které prodlužovaly interval QT, nezpůsobovaly arytmie. V některých studiích způsobovaly vyšší intravenózní dávky haloperidolu 1 až 5 mg/kg i.v. prodloužení intervalu QT a/nebo ventrikulární arytmie při C_max plasmatických hladinách 19 až 68krát vyšších, než jsou účinné plasmatické koncentrace u člověka.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Benzylalkohol Sezamový olej na injekci

6.2 Inkompatibility

Nejsou známy.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25°C v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Léčivá látka se může při nižších teplotách v roztoku vysrážet. Sraženinu lze odstranit ohřátím ampulky v dlani před aplikací. Aplikovat lze pouze čirý roztok.

6.5    Druh obalu a velikost balení

OPC ampulka z hnědého skla s bílým bodem v místě zlomu o objemu 1 ml 5 ampulek po 1 ml je baleno v papírové krabičce

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7.    DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Gedeon Richter Plc.

Gyomroi út 19-21 H-1103 Budapešť Maďarsko

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO

68/054/88-S/C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

1.9.1988/19.4.2006

10.    DATUM REVIZE TEXTU

17.12.2013

10/10 10