sp. zn. sukls157724/2013

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.    NÁZEV PŘÍPRAVKU BITAMMON 1g/ 0,5 g

Prášek pro přípravu injekčního nebo infuzního roztoku.

2.    KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Léčivé látky: ampicillinum natricum 1,063g (odp. ampicillinum 1,0 g) a sulbactamum natricum 0,547 g (odp. sulbactamum 0,5 g) v 1 injekční lahvičce.

Přípravek obsahuje 115 mg sodíku (5 mmol Na+).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.    LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro přípravu injekčního nebo infuzního roztoku.

Popis přípravku: bílý až krémový prášek charakteristické vůně.

4.    KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Tento léčivý přípravek není lékem volby. Je indikován u infekcí vyvolaných baktériemi, které jsou citlivé na přípravek BITAMMON a rezistentní na ampicilin v monoterapii:

-    infekce horních a dolních cest dýchacích

-    infekce horních a dolních močových cest včetně infekcí ledvin

-    intraabdominální infekce

-    infekce pohlavních orgánů

-    infekce kůže a měkkých tkání

-    perioperační profylaxe těžkých infekcí po intraabdominálních chirurgických výkonech.

Je třeba řídit se oficiálními pokyny ohledně správného používání antibakteriálních přípravků.

4.2    Dávkování a způsob podání

Dospělí _pacienti a dospívající (nad 40 kg)

U dospělých pacientů se doporučená dávka pohybuje mezi 3 g (ampicilin 2 g + sulbaktam 1 g) až 12 g (ampicilin 8 g + sulbaktam 4 g), podávanými v rozdělených dávkách po 8 nebo 6 hodinách.

U mírných a ambulantně léčených infekcí lze zvážit podávání v rozdělených dávkách po 12 hodinách.

Volba dávkování a intervalu mezi dávkami závisí na závažnosti infekce.

Závažnost infekce	Denní dávka ampicilinu/sulbaktamu i.m./i.v. (g)
Mírná	3 g (ampicilin 2 g + sulbaktam 1 g) (i.m.)
Středně těžká	až 6 g (ampicilin 4 g + sulbaktam 2 g) (i.m./i.v.)
Těžká	až 12 g (ampicilin 8 g + sulbaktam 4 g) (i.m./i.v.)

Děti

U dětí starších než 2 roky činí doporučená dávka 150 mg/kg/den (což odpovídá ampicilinu 100 mg/kg/den a sulbaktamu 50 mg/kg/den). Terapeutická dávka má být podávána ve třech či čtyřech rozdělených dávkách.

Intramuskulámí podání se nedoporučuje u novorozenců, kojenců a batolat (mladších než 2 roky).

Přípravek BITAMMONmá být podáván výhradně intravenózně dle následujících pokynů:

-    U novorozenců od druhého týdne života, kojenců a batolat ve věku do 2 let činí doporučená dávka 150 mg/kg/den (což odpovídá ampicilinu 100 mg/kg/den a sulbaktamu 50 mg/kg/den). Terapeutická dávka má být podávána ve třech či čtyřech rozdělených dávkách.

-    U novorozenců je doporučená dávka v prvním týdnu života 75 mg/kg/den (což odpovídá ampicilinu 50 mg/kg/den a sulbaktamu 25 mg/kg/den). Terapeutická dávka má být podávána ve dvou rozdělených dávkách.

-    U nedonošených kojenců je doporučená dávka v prvních 4 až 6 týdnech života 75 mg/kg/den (což odpovídá ampicilinu 50 mg/kg/den a sulbaktamu 25 mg/kg/den). Terapeutická dávka má být podávána ve dvou rozdělených dávkách.

Renální insuficience

U pacientů s těžkým poškozením renálních funkcí je třeba stanovit a monitorovat podávání ampicilinu

a sulbaktamu a dávky mají být podávány méně často, dle následující tabulky:

Hemodialyzovaní _ pacienti

Sulbaktam a ampicilin jsou při hemodialýze z těla eliminovány ve stejné míře. Proto má být přípravek BITAMMON podán těsně po dialýze, a poté ve 48-hodinových intervalech až do příští dialýzy.

Perioperační _profylaxe těžkých infekcí _po intraabdominálních chirurgických výkonech K profylaxi chirurgických infekcí se podává 1,5 (ampicilin 1 g + sulbaktam 500 mg) až 3 g (ampicilin 2 g + sulbaktam 1 g) přípravku BITAMMON při zahájení anestezie, dávka může být poté opakována každých 6 až 8 hodin. S podáváním přípravku BITAMMON se obvykle končí 24 hodin po operaci, není-li indikováno terapeutické použití.

Dávkování v těhotenství

Je třeba opatrnosti, jelikož dávka ampicilinu v krevní plazmě těhotných žen klesá až o 50%.

Délka podávání

V léčbě se obvykle pokračuje ještě 48 hodin po odeznění horečky a příznaků onemocnění. Léčba se obvykle podává 5 až 14 dní, u velmi těžkých infekcí však má být léčba prodloužena nebo podána dodatečná dávka ampicilinu. Celková denní dávka sulbaktamu nemá překročit 4 g.

Při léčbě infekcí vyvolaných beta-hemolytickými streptokoky se doporučuje terapie v délce nejméně 10 dní, aby se předešlo pozdním komplikacím (např. revmatická horečka, glomerulonefritida).

Způsob podání

Kombinace ampicilinu a sulbaktamu může být podávána buď intramuskulárně nebo intravenózně.

Aminoglykosidy jsou in vitro inaktivovány ampicilinem: proto se v roztocích připravených k podání nesmí směšovat aminoglykosidy s ampicilinem a sulbaktamem. Mezi podáním jednotlivých antibiotik má být odstup nejméně 1 hodiny. Aminoglykosidy mají být podány na jiné místo než ampicilin a sulbaktam.

Následující léky též mají být podávány odděleně z důvodu inkompatibility: metronidazol, deriváty tetracyklinu, sodná sůl thiopentalu, prednisolon, prokain 2%, suxamethonium-chlorid a noradrenalin.

Intravenózní podání

Ampicilin a sulbaktam se rekonstituuje ve vodě na injekci nebo v kompatibilních roztocích. Ampicilin a sulbaktam je možno podávat intravenózní injekcí (bolus) po dobu nejméně 3 minut nebo intravenózní infuzí po dobu 15 - 30 minut.

Ampicilin a sulbaktam jsou kompatibilní s následujícími ředícími roztoky: 0,9 % roztok chloridu sodného, roztok natrium-laktátu, roztok Ringer-laktátu, 5 % (50 mg/ml) infuzní roztok glukózy, 10 % (100 mg/ml) infuzní roztok sacharózy.

Intramuskulární podání

Sterilní suchý prášek se rozpustí ve vodě na injekci nebo v roztoku lidokain-hydrochloridu 5 mg/ml (0,5%). Ampicilin a sulbaktam mohou být podány hlubokou intramuskulární injekcí. (Kontraindikace viz bod 4.3).

4.3    Kontraindikace

-    Hypersenzitivita na ampicilin, sulbaktam, kterýkoliv penicilin nebo na kteroukoliv pomocnou látku obsaženou v přípravku.

-    Infekce vyvolané herpetickými viry, infekční mononukleóza a lymfatická leukemie.

-    Přípravek BITAMMON nesmí být podáván intramuskulárně donošeným a nedonošeným novorozencům, kojencům a batolatům (mladším než 2 roky).

-    Přípravek BITAMMON s lidokainem k intramuskulární injekci je kontraindikován v těhotenství a při kojení (viz bod 4.6).

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U pacientů léčených penicilinovými antibiotiky byly zaznamenány závažné a v některých případech fatální anafylaktické reakce. Tyto reakce se vyskytly u osob s hypersenzitivitou na penicilin a/nebo alergeny v anamnéze. Byly zaznamenány případy osob s pozitivní anamnézou hypersenzitivity na penicilin, u nichž došlo k těžkým reakcím při léčbě cefalosporiny. Před zahájením léčby penicilinem je třeba pečlivě prošetřit předchozí hypersenzitivní reakce na peniciliny, cefalosporiny a jiné léky. Dojde-li k alergické reakci, léčba má být ukončena a zahájena adekvátní léčba.

Těžké anafylaktické reakce vyžadují akutní léčbu adrenalinem. Je-li to nutné, nasadí se kyslík, intravenózní steroidy a zajistí se dýchání včetně intubace.

Jelikož infekční mononukleóza je virovým onemocněním, antibiotika ze skupiny ampicilinů nemají být podávána pacientům s touto infekcí.

U vysokého procenta pacientů s infekční mononukleózou, kteří byli léčeni peniciliny, došlo k výsevu kožních vyrážek.

Stejně jako u mnohých antibiotik je třeba během léčby monitorovat možnost superinfekce rezistentními mikroorganismy včetně plísní. Dojde-li k rozvoji superinfekce, léčba by měla být ukončena a zahájena adekvátní léčba.

Stejně jako u jiných systémových léčivých přípravků se během dlouhodobé léčby doporučuje monitorování funkce základních systémů a orgánů, včetně renálního a hepatálního systému a krvetvorby. Toto sledování je velmi důležité u novorozenců, zejména předčasně narozených, i u ostatních pediatrických pacientů.

U pacientů s poškozením renálních funkcí dochází k podobnému ovlivnění eliminační kinetiky ampicilinu a sulbaktamu, proto poměr jejich plazmatických hladin zůstává konstantní.

U těchto pacientů je třeba monitorovat dávku ampicilinu a sulbaktamu a podávat ji méně často, tak, jak je obvyklé u ampicilinu.

Při léčbě pacientů, u nichž je nutnost omezovat příjem sodíku, je třeba mít na paměti, že balení 1 g ampicilinu a 500 mg sulbaktamu obsahuje přibližně 115 mg (5 mmol) sodíku.

V    případě těžkého a neustupujícího průjmu je třeba zvážit možnost pseudomembranózní kolitidy, a pokud není tato diagnóza vyloučena, léčba má být ukončena a mají být podniknuta příslušná opatření.

V    takových případech je kontraindikováno použití antiperistaltik.

U novorozenců je poločas obou látek prodloužen; přibližně na 7,9 hodin u sulbaktamu a 9,4 hodiny u ampicilinu. U těchto pacientů se terapeutická dávka podává ve dvou rozdělených dávkách, tak, jak je obvyklé u ampicilinu.

Ampicilin narušuje fermentaci sacharidů v tlustém střevě a strava s vysokým obsahem neabsorbovaných sacharidů zvyšuje riziko průjmu vyvolaného antibiotiky. O zdrojích nestravitelných sacharidů se poraďte se zdravotnickým pracovníkem.

4.5    Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinky jiných léčivých přípravků

Kyselina acetylsalicylová, indomethacin a fenylbutazon snižují vylučování penicilinů.

Alopurinol

Výskyt vyrážek vyvolaných ampicilinem se zvyšuje při souběžném podávání alopurinolu a ampicilinu. Není známo, zda je zvýšený výskyt ampicilinových vyrážek následkem alopurinolu či hyperurikemie, která je u těchto pacientů přítomna.

Perorální kontraceptiva

Současné použití aminopenicilinů a perorálních kontraceptiv bylo spojeno s možností snížení plazmatických hladin estrogenů a progesteronu a může snížit účinnost hormonálních kontraceptiv. Pacientkám by mělo být doporučeno, aby používaly doplňkové antikoncepční prostředky.

Metotrexát

Současné podávání s methotrexátem může snížit renální clearance methotrexátu a může vést ke zvýšení jeho toxicity. Je třeba pečlivě sledovat sérové hladiny methotrexátu.

Jiná antibiotika či chemoterapeutika

Aminopeniciliny nemají být podávány současně s bakteriostatickými antibiotiky. Antibakteriální účinek amoxicilinu by mohl být antagonizován současným podáváním s makrolidy, tetracykliny, sulfonamidy či chloramfenikolem.

Aminoglykosidy jsou in vitro inaktivovány ampicilinem; proto se v infuzních roztocích nesmí směšovat ampicilin a sulbaktam s aminoglykosidy.

Antikoagulancia

Při současném použití s kumarinovými antikoagulancii, jako je např. warfarin, mohou být zvýšeny účinky antikoagulancií. Je třeba sledovat změny v agregaci trombocytů a prodloužení protrombinového času.

Probenecid

Probenecid snižuje renální tubulární sekreci ampicilinu a sulbaktamu; proto jejich souběžné použití může vést ke zvýšení a prodloužení sérových koncentrací ampicilinu a sulbaktamu.

Ovlivnění laboratorních testů

Vysoká koncentrace ampicilinu v moči může způsobit falešně pozitivní hodnoty glykosurie, zejména při použití testů Clinitest Benediktova roztoku či Fehlingova roztoku. Doporučuje se použití testů glukózy založených na enzymatických oxidačních reakcích glukózy (Clinistixči Testape).

4.6    Těhotenství a kojení Těhotenství

Údaje z omezeného počtu těhotenství vystavených přípravku naznačují, že ampicilin a sulbaktam nemají nežádoucí účinky na těhotenství nebo na zdraví plodu/novorozence. Chybí však údaje o expozici v prvním trimestru. Při pokusech na zvířatech nebyly pozorovány žádné teratogenní účinky (viz bod 5.3). Přípravek BITAMMON nemá být v těhotenství používán, pouze je-li to zcela nezbytné.

Kojení

Ampicilin a sulbaktam se vylučují do mateřského mléka. Ačkoli exkrece obou léčivých látek je nízká, u kojeného dítěte se může vyskytnout průjem, mykotické infekce sliznic a alergická senzibilizace. Rozhodnutí, zda pokračovat/ukončit kojení nebo pokračovat/ukončit léčbu přípravkem BITAMMON má být učiněno na základě zvážení přínosu kojení pro dítě a přínosu léčby přípravkem BITAMMON pro ženu.

Doplňující informace ohledně prášku pro přípravu injekčního roztoku k intramuskulárnímu podání

Ampicilin a sulbaktam s lidokainem jsou v těhotenství kontraindikovány. Kontrolované klinické studie a údaje od těhotných žen nejsou k dispozici. Údaje získané na zvířatech neodhalily žádné nežádoucí účinky na reprodukci. Ve studiích léčby lidokainem u zvířat se ukázaly určité důkazy neurobehaviorálních změn, nicméně embryotoxické ani teratogenní účinky nebyly pozorovány. Lidokain v malém množství přechází do mateřského mléka. Ampicilin a sulbaktam s lidokainem j sou při kojení kontraindikovány.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ampicilin a sulbaktam zřejmě nemají vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje, byly však zaznamenány nežádoucí účinky (viz bod 4.8) a pacienti před řízením vozidel či obsluhou strojů mají vědět, jak na ampicilin/sulbaktam reagují. Tyto účinky mohou být zvýšeny alkoholem.

4.8    Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky byly rozděleny podle frekvence výskytu za použití následující konvence:

Velmi časté (>1/10)

Časté (> 1/100<1/10)

Méně časté (> 1/1000 <1/100)

Vzácné (> 1/10000<1/1000)

Velmi vzácné (< 1/10000)

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Méně časté: kožní vyrážky, svědění a jiné kožní reakce

Typická vyrážka po ampicilinu připomínající spalničky (ampicilinový exantém) vzniká 5. až 11. den po zahájení léčby a nemusí nutně představovat překážku pro následnou léčbu deriváty penicilinu.

Poruchy nervového systému Méně časté: Vertigo a bolest hlavy

Neurotoxické reakce (křeče) v případě meningitidy či epilepsie, zejména po podání vysokých dávek a při poruše renálních funkcí.

Poruchy ledvin a močových cest

Vzácné: Intersticiální nefritida, krystalurie při vysokých intravenózních dávkách.

Poruchy krve a lymfatického systému

Velmi vzácné: Změny krevního obrazu jako např. reverzibilní anémie, hemolytická anémie, leukopenie, eosinofilie, trombocytopenie. Porucha krevní koagulace.

Poruchy jater a žlučových cest

Velmi vzácné: Přechodné a reverzibilní zvýšení transamináz (ALT, AST), bilirubinemie, abnormální jaterní testy, žloutenka.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Velmi vzácné: Přechodné a mírné zvýšení kreatinfosfokinázy (CK).

Gastrointestinální poruchy

Může se vyskytnout nauzea, zvracení, meteorismus a průjem. Při výskytu těžkého a neustupujícího průjmu je třeba zvážit možnost pseudomembranózní kolitidy, která může být až život ohrožující.

V    takových případech by měl být proto ampicilin/sulbaktam okamžitě vysazen a zahájena vhodná léčba (např. perorální vankomycin 250 mg čtyřikrát denně). Léky potlačující peristaltiku jsou kontraindikovány.

Poruchy imunitního systému

Mohou se objevit reakce z hypersenzitivity, jako je kopřivka, horečka, výsev makulopapulózního exantému.

Při výskytu takových symptomů by přípravek má být vysazen a konzultován lékař.

Okamžitá reakce v podobě kopřivky obvykle ukazuje na jasnou penicilinovou alergii a vyžaduje ukončení léčby.

Mohou se vyskytnout těžké akutní hypersenzitivní reakce: otok obličeje, otok jazyka, otok hrtanu, zúžení dýchacích cest, těžké kožní reakce jako erythema exsudativum multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom či toxická epidermální nekrolýza (Lyellův syndrom), tachykardie, dušnost, léková horečka, eosinofilie, sérová nemoc, hemolytická anémie, alergická vaskulitida a nefritida, hypotenze, anafylaktoidní reakce, anafylaktický šok.

Při výskytu těchto příznaků bývá nutná okamžitá lékařská pomoc.

Kožní plísně a peniciliny mohou sdílet stejné antigenní vlastnosti, takže hypersenzitivní reakce obvykle pozorované po druhém kontaktu se mohou vyskytnout i při prvním podání penicilinu u osoby, která v současné době trpí nebo v minulosti prodělala plísňovou kožní infekci.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Velmi časté: Bolest v místě vpichu injekce při intramuskulárním podání

Časté: Bolest v místě vpichu injekce při intravenózním podání, flebitida po intravenózním podání, průjem.

Vzácné: jako primární nežádoucí účinek byla zaznamenána bolest v místě vpichu injekce, zejména při intramuskulárním podání, stejně jako u jiných parenterálních antibiotik. U některých pacientů se může vyskytnout flebitida či reakce v místě vpichu injekce.

Astenie, ospalost.

Nežádoucí reakce obvykle spojované se samotným ampicilinem se mohou příležitostně vyskytnout i u ampicilinu se sulbaktamem. Při použití ampicilinu se sulbaktamem nelze zcela vyloučit další nežádoucí účinky, které byly vzácně pozorovány u ampicilinu, jako artralgie, stomatitida, černé zbarvení jazyka, agranulocytóza, dědičný angioneurotický edém, exfoliativní dermatitida a erythema multiforme a výskyt anafylaktického šoku s hypersenzitivitou vůči penicilinu.

4.9 Předávkování

Akutní léčba, symptomy a léčba

Symptomy předávkování jsou podobné nežádoucím účinkům přípravku (viz bod 4.8).

Tyto reakce se někdy mohou vyskytnout v častější a vážnější formě. Velmi vysoké dávky betalaktamových antibiotik mohou vyvolat cerebrální (epileptické) záchvaty. V těchto případech je možno urychlit eliminaci ampicilinu/sulbaktamu z těla hemodialýzou.

Anafylaktický šok, který se vyskytuje velmi vzácně, byť vždy v akutní formě, se nemá považovat za intoxikaci.

Terapie:

Podání diazepamu ke zmírnění záchvatů křečí vyvolaných předávkováním.

V    případě anafylaktického šoku musí být okamžitě zahájena vhodná léčba.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antibiotika,kombinace penicilinů, včetně inhibitorů betalaktamáz ATC kód: J01CR01 Mechanizmus účinku

Ampicillin působí prostřednictvím inhibice biosyntézy mukopeptidu buněčné stěny. Ampicilin má široké spektrum baktericidní účinnosti proti četným grampozitivním a gramnegativním aerobním a anaerobním bakteriím, ale je rozkládán betalaktamázami. Četné betalaktamázy přítomné v mikroorganismech rezistentních vůči penicilinům a cefalosporinům jsou ireverzibilně inhibovány sulbaktamem, který má sám o sobě jen slabou baktericidní účinnost.

Inhibice betalaktamáz sulbaktamem je dvoufázový proces. Nejprve sulbaktam reverzibilně vytváří inaktivní komplex enzym-inhibitor s betalaktamázou. Procesem závislým na čase a koncentraci se tento komplex změní v jeden či více ireverzibilně inaktivovaných proteinů.

Účinnost sulbaktamu v ochraně proti rozkladu penicilinů a cefalosporinů mikroorganismy byla potvrzena všemi in vivo studiemi za použití rezistentních kmenů. V těchto studiích sulbaktam ukázal synergistický účinek s peniciliny a cefalosporiny. Jelikož se sulbaktam váže na některá stejná místa proteinů vážících peniciliny, některé citlivé kmeny jsou dokonce ještě citlivější na tuto kombinaci než na samotné betalaktamové antibiotikum.

Farmakodynamické účinky

Přípravek BITAMMON je kombinací betalaktamového antibiotika (ampicilin) a ireverzibilního inhibitoru betalaktamáz (sulbaktam). Samotný sulbaktam má velmi slabou antibakteriální účinnost, která je prakticky bezvýznamná, kromě účinku proti mikroorganismům Neisseriaceae, Acinobacter calcoaceticus, Bacteroides ssp, Branhamella catarrhalis a Pseudomonas cepacia, kombinace s ampicilinem však obnovuje účinnost proti kmenům produkujícím betalaktamázy.

Kombinace určená pouze k parenterálnímu podání má široké spektrum antibakteriální účinnosti proti četným grampozitivním a gramnegativním aerobním a anaerobním bakteriím, včetně kmenů produkujících betalaktamázu.

Limity citlivosti:

Limity citlivosti dle CA-SFM (Comité de l’Antibiogramme de la Société Fran^aise de Microbiologie):__

Citlivé baktérie	Rezistentní baktérie
< 4 mg/l	> 16 mg/l

Limity citlivosti dle CLSI (US ^ Clinical Laboratory Standards Institute):

Baktérie	citlivé**	rezistentní**
Enterobacteriaceae	< 8/4 mg/l	> 32/16 mg/l
Staphylococcus spp.*	< 8/4 mg/l	> 32/16 mg/l
Haemophilus influenzae a H. parainfluenzae	< 2/1 mg/l	> 4/2 mg/l

* U Staphylococcus spp. lze použít výsledky testu na oxacilin. Methicilin (oxacilin)- rezistentní kmeny Staphylococcus spp. je třeba považovat za rezistentní bez ohledu na dosažený výsledek testu

** Uvedené limity citlivosti platí pro následující koncentrace: ampicillin : sulbactam = 2 : 1

Prevalence získané rezistence různých kmenů se může lišit v jednotlivých geografických oblastech a v různých časových obdobích, proto je žádoucí získat lokální informace o stavu rezistence, zejména při léčbě závažných infekcí.

V nutných případech je třeba vyhledat odbornou konzultaci, zejména je-li lokální prevalence rezistence taková, že použití dané látky je přinejmenším u některých druhů infekcí diskutabilní.

Citlivost mikroorganismů na ampicilin/sulbaktam zaznamenaná v evropských klinických studiích prováděných na dospělých nebo dětech s různými infekcemi, které byly publikovány v období od do je shrnuta v následující tabulce.

Morganella morganii_

Pseudomonas aeruginosa_

Serratia marcescens_

Stenotrophomonas maltophilia_

Jiné mikroorganismy_

Chlamydia spp._

Chlamydophila spp._

Legionella pneumophila_

Mycoplasma spp._

Ureaplasma urealyticum_

+ V některých geografických oblastech činí procento rezistence více než 50%.

^A Heterogenní skupina některých kmenů Streptococcus spp. Procento rezistence se může lišit mezi různými kmeny.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Ampicilin a sulbaktam mají velmi podobné farmakokinetické vlastnosti, zejména dosahují stejné maximální sérové koncentrace po parenterálním podání, stejné renální clearance, poločasu a biologické dostupnosti.

Biologická dostupnost:

Po i.m. injekci je biologická dostupnost sulbaktamu úplná a srovnatelná s ampicilinem. Po podání jednotlivých dávek zvlášť nebo v kombinaci je biologická dostupnost asi 100 %.

Distribuce a difuze:

Zjevný distribuční objem ampicilinu a sulbaktamu je stejný (23 l).

Bylo zjištěno, že ampicilin je přibližně z 28% a sulbaktam přibližně z 38% reverzibilně vázán na proteiny krevní plazmy.

Po i.v. injekci 0,5 mg sulbaktamu a 1 g ampicilinu je dosaženo maximálních koncentrací v séru 30 mg/l u sulbaktamu a 58 mg/l u ampicilinu.

Po i.m. injekci 0,5 mg sulbaktamu a 1 g ampicilinu je dosaženo maximálních koncentrací v séru 13 mg/l u sulbaktamu a 18 mg/l u ampicilinu.

Ampicilin a sulbaktam se rychle šíří do kožní tkáně a peritoneální tekutiny.

Ampicilin a sulbaktam nedosahují účinných hladin v mozkomíšním moku, s výjimkou meningitidy (20% sérové koncentrace u sulbaktamu a 25-35% sérové koncentrace u ampicilinu).

Ampicilin a sulbaktam také prostupují placentární bariérou.

Biotransformace:

Ampicilin a sulbaktam nejsou metabolizovány.

Eliminace:

Ampicilin a sulbaktam se vylučují močí v aktivní formě (75-85% sulbaktamu a 85% ampicilinu). Eliminační poločas obou látek je přibližně 1 hodina.

Eliminace ampicilinu/sulbaktamu se snižuje u pacientů s renální insuficiencí.

Je-li clearance kreatininu snížena ze 40 na 5 ml/min, dochází ke zvýšení poločasu z 1 na 20 hodin.

Bylo pozorováno snížení renální exkrece na základě renální funkce dítěte:

T_J/2sulbaktamu: 7,9 hodiny (rozmezí 3 až 21 hodin)

T1/2ampicilinu: 9,4 hodiny (rozmezí 2 až 21 hodin).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

LD₅₀ u myší je pro kombinaci ampicilin/sulbaktam v průměru 5,9 (5,5 - 6,4) g/kg. Při podání dávky 900 mg/kg sulbaktamu intraperitonealně pokusným potkanům, se u zvířat objevil tonicky spasmus břišní dutiny, zrychlené dýchaní, zvýšení pohybové aktivity, agresivita. Příznaky ustoupili do 3 minut po podání.

Po opakovaném podávání se vyskytlo zvýšení hodnot ALP, AST, ALT. Do 2 týdnů se hodnoty normalizovali.

Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií toxicity po opakovaném podávání a genotoxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

Dlouhodobé studie kancerogenního potenciálu nebyly provedeny.

Ve studiích embryotoxicity neměla kombinace ampicilinu a sulbaktamu teratogenní účinky a v dalších studiích nebyly pozorovány žádné účinky na reprodukci.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1    Seznam pomocných látek

Přípravek neobsahuje žádné pomocné látky.

6.2    Inkompatibility

Sodná sůl ampicilinu je inkompatibilní s adrenalinem, noradrenaliínem, atropin-sulfátem, chloridem a kalcium-glukonátu, chlorpromazin-hydrochloridem, chlortetracyklinem, oxytetracyklinem, tetracyklinem, gentamicin-sulfátem, kanamycin-sulfátem, sodnou solí fenobarbitalu, hydrolyzátyaminokyselin, sodnou solí hydrokortison-hydrogen-sukcinatu. BITAMMON se nemá míchat s přípravky na bázi krve a hydrolyzáty bílkovin.

Přípravek nesmí být směšován s jinými léčivými přípravky kromě přípravků uvedených v bodě 6.6.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky

Doba použitelnosti po naředění či rozpuštění

Roztok musí být spotřebován ihned po naředění a nespotřebovaný roztok musí být zlikvidován.

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní teplotní podmínky uchovávání.

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

6.5    Druh obalu a velikost balení

Zapertlovaná injekční lahvička z bezbarvého skla typu III, pryžová chlorobutylová zátka, hliníkový kryt, krabička.

Velikost balení: 1, 10, 50 injekčních lahviček po 1,5 g Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Lék jako takový není určen k bezprostřednímu použití a musí být před podáním rekonstituován. Ampicilin a sulbaktam jsou kompatibilní s následujícími ředícími roztoky: voda na injekci, roztok lidokain-hydrochloridu 5 mg/ml (0,5%) (intramuskulární podání), voda na injekci, 0,9 % roztok chloridu sodného, roztok natrium-laktátu, Ringer-laktát, roztok glukózy 50 mg/ml (5%), roztok sacharózy 100 mg/ml (10%) (intravenózní podání).

BITAMMON je méně stabilní v roztocích obsahujících glukózu nebo jiné sacharidy a nemá být smíchán ani s krevními produkty ani s proteinovými hydrolyzáty. BITAMMON není v roztoku kompatibilní s aminiglykosidy a nemá být fyzicky míchán ve stejné nádobě (viz 4.2 Dávkování a způsob podání). Koncentrovaný roztok k intramuskulárnímu použití použijte do 1 hodiny po jeho přípravě. Časová rozpětí pro použití různých ředících roztoků k intravenózní infuzi jsou uvedena v následující tabulce:

rozpouštědlo	koncentrace sulbaktamu+ampicilinu	doba použití v hodinách 25 °C 4 °C
sterilní voda na injekci	až do 45 mg/ml	8
	45 mg/ml	48
	30 mg/ml	72
fyziologický roztok	až do 45 mg/ml	8
	45 mg/ml	48
	až do 30 mg/ml	72
5% roztok glukózy	15 - 30 mg/ml	2
	až do 3 mg/ml	4
	až do 30 mg/ml	4
5% glukóza v 0.45% roztoku	až do 3 mg/ml	4
chloridu sodného	až do 15 mg/ml	4
10% glukóza	až do 3 mg/ml	4
	až do 30 mg/ml	3
Ringer - laktát	až do 45 mg/ml	8
	až do 45 mg/ml	24

Rekonstituovaný roztok musí být před podáním vizuálně prohlédnut, zda neobsahuje částice či není neobvykle zbarven. Rekonstituovaný roztok je čirý a bezbarvý.

Roztok musí být spotřebován ihned po naředění a nespotřebovaný roztok musí být zlikvidován.

Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

BB Pharma a.s., Pod Višňovkou 1662/21, 140 00 Praha 4, Česká republika

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO

15/747/10-C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

22.9.2010

10.    DATUM REVIZE TEXTU

25.10.2013

11/11