Tiapridal
sp.zn. sukls15335/2016
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Tiapridal
100 mg, tablety
Tiapridal
100 mg/2 ml, injekční roztok Tiapridal
140 mg/ml, perorální kapky, roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ Tablety
Jedna tableta obsahuje tiapridi hydrochloridum 111,10 mg, což odpovídá tiapridum 100 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
Injekční roztok
Jedna ampule injekčního roztoku (2 ml) obsahuje tiapridi hydrochloridum 111,10 mg, což odpovídá tiapridum 100 mg.
Pomocné látky se známým účinkem: sodík Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
Perorální kapky, roztok
Jeden ml perorálních kapek, roztoku obsahuje tiapridi hydrochloridum 153,21 mg, což odpovídá tiapridum 140 mg/ml.
Jedna kapka (0,036 ml) obsahuje tiapridi hydrochloridum 5,55 mg, což odpovídá tiapridum 5 mg, jeden ml obsahuje přibližně 28 kapek.
Pomocné látky se známým účinkem: methylparaben, propylparaben, sodík.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tiapridal tablety: téměř bílé, kulaté, ploché tablety, na jedné straně dělící kříž, na druhé vyražený nápis „T 100“, Tablety lze rozdělit na stejné dávky.
Tiapridal injekční roztok: čirý, bezbarvý roztok
Tiapridal perorální kapky, roztok: čirý, bezbarvý nebo téměř bezbarvý roztok s citrusovou vůní
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Tablety:
Dospělí:
- Krátkodobá léčba poruch chování ve stáří nebo při chronickém abusu alkoholu.
- Těžká chorea při Huntingtonově chorobě.
- Těžké tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteova syndromu, pokud nefarmakologická léčba není dostatečná.
Děti od 6 let a dospívající:
- Těžké tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteova syndromu, pokud nefarmakologická léčba není dostatečná.
- Těžké poruchy chování s agitovaností a agresivitou.
Perorální kapky, roztok:
Dospělí:
- Krátkodobá léčba poruch chování ve stáří nebo při chronickém abusu alkoholu.
- Těžká chorea při Huntingtonově chorobě.
- Těžké tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteova syndromu, pokud nefarmakologická léčba není dostatečná.
Děti od 3 let a dospívající:
- Těžké tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteova syndromu, pokud nefarmakologická léčba není dostatečná.
- Těžké poruchy chování s agitovaností a agresivitou.
Injekční roztok:
- Krátkodobá léčba poruch chování ve stáří nebo při chronickém abusu alkoholu.
4.2 Dávkování a způsob podání
Vždy by měla být zvážena minimální účinná dávka. Pokud to dovolí pacientův klinický stav, léčba by měla být zahájena nízkou dávkou, která by měla být postupně zvyšována.
Denní dávky se dělí do 2-4 dávek, pokud není uvedeno jinak.
Tablety:
Pro použití u dětí od 6 let, dospívajících a dospělých.
- Krátkodobá léčba agitovaných a agresivních stavů, zejména ve stáří nebo při chronickém abusu alkoholu:
Použití u dospělých: 200 až maximálně 300 mg za den, po dobu 1 - 2 měsíců.
U starších pacientů by dávky 200 - 300 mg/den mělo být dosaženo postupně. Léčba by měla být zahájena nízkou dávkou 50 mg 2x denně. Dávka by pak měla být zvyšována postupně po 50 - 100 mg každé 2 - 3 dny. Průměrná dávka u starších pacientů je 200 mg/den. Maximální doporučenou dávkou je 300 mg/den.
- Chorea při Huntingtonově chorobě:
Dospělí: 300 - 800 mg/den.
Léčba by měla být zahájena velmi nízkou dávkou 25 mg/den, potom by dávka měla být velmi pozvolna zvyšována k dosažení minimální efektivní dávky. U některých pacientů může být tato dávka vyšší než 1200 mg/den.
- Tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteova syndromu:
Dospělí: 300 - 800 mg/den.
Léčba by měla být zahájena velmi nízkou dávkou 25 mg/den, potom by dávka měla být velmi pozvolně zvyšována k dosažení minimální efektivní dávky.
Děti od 6 let: 3 - 6 mg/kg/den
- Těžké poruchy chování u dětí od 6 let a dospívajících s agitovaností a agresivitou:
Dávka je 100 - 150 mg/den.
Pro děti je vhodnější podání perorálního roztoku.
Tablety lze užívat s jídlem nebo bez jídla.
Perorální kapky, roztok:
1 kapka = 5 mg tiapridu
Určeno pro použití u dětí od 3 let, dospívajících a dospělých.
- Krátkodobá léčba agitovaných a agresivních stavů, zejména ve stáří nebo při chronickém abusu alkoholu:
Použití u dospělých: 200 až maximálně 300 mg za den, po dobu 1 - 2 měsíců.
U starších pacientů by dávky 200 - 300 mg/den mělo být dosaženo postupně. Léčba by měla být zahájena nízkou dávkou 50 mg (10 kapek) 2x denně. Dávka by pak měla být zvyšována postupně po 50 - 100 (10 - 20 kapek) mg každé 2 - 3 dny. Průměrná dávka u starších pacientů je 200 mg/den. Maximální doporučenou dávkou je 300 mg (60 kapek) za den.
- Chorea při Huntingtonově chorobě:
Dospělí: 300 - 800 mg/den.
Léčba by měla být zahájena velmi nízkou dávkou 25 mg/den, potom by dávka měla být velmi pozvolna zvyšována k dosažení minimální efektivní dávky. U některých pacientů může být tato dávka vyšší než 1200 mg/den.
- Tikové poruchy včetně Gilles de la Touretteova syndromu:
Dospělí: 300 - 800 mg/den.
Léčba by měla být zahájena velmi nízkou dávkou 25 mg/den, potom by dávka měla být velmi pozvolna zvyšována k dosažení minimální efektivní dávky.
Děti od 3 let: 3 - 6 mg/kg/den
- Těžké poruchy chování u dětí od 3 let a dospívajících s agitovaností a agresivitou:
Dávka je 100 - 150 mg/den.
Injekční roztok:
Určeno pro dospělé k i.m. nebo i.v. aplikaci.
Z důvodu nižšího výskytu nežádoucích účinků je i.m. aplikace upřednostňována před i.v. podáním.
- Krátkodobá léčba agitovaných a agresivních stavů, zejména ve stáří nebo při chronickém abusu alkoholu:
Dospělí: 200 - 300 mg za den.
V případech deliria a stavech před jeho vznikem: 400 - 1200 mg/den. Injekce se podávají každých 4-6 hodin. Tuto dávku je možné zvýšit na max. 1800 mg/den.
Starší pacienti: 200 - 300 mg/den ve 2 - 3 injekcích v intervalu 6 hodin. Nepřekračujte dávku 100 mg/injekci.
Porucha funkce ledvin: U pacientů s clearance kreatininu mezi 30 - 60 ml/min by dávka měla být snížena na 75 % normální dávky, u pacientů s clearance kreatininu mezi 10 - 30 ml/min na 50 % normální dávky a na 25 % normální dávky u pacientů s clearance kreatininu nižší než 10 ml/min.
Porucha funkce jater: přípravek je slabě metabolizován, proto není snížení dávky nutné.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Onemocnění prolaktin-dependentními tumory, např. prolaktinom hypofýzy.
- Karcinom prsu.
- Feochromocytom.
- Kombinace s levodopou nebo jinými dopaminergními přípravky (viz bod. 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Stejně jako u ostatních neuroleptik se může vyskytnout neuroleptický maligní syndrom (potenciálně fatální komplikace), který je charakterizován hypertermií, svalovou rigiditou a autonomní dysfunkcí (viz bod 4.8). Byly hlášeny případy s atypickými příznaky bez svalové rigidity nebo hypertonu a se subfebrilií. V případě hypertermie neznámého původu by léčba tiapridem měla být přerušena.
Neuroleptika mohou snižovat práh pro vznik epileptických záchvatů. I když tato skutečnost nebyla u tiapridu pozorována, pacienti s epilepsií v anamnéze by měli být během léčby tiapridem pečlivě monitorováni.
V případě ledvinové nedostatečnosti by vzhledem k možnému riziku kómatu po předávkování měla být dávka snížena (viz body 4.2 a 4.9).
Tiaprid by až na výjimečné případy neměl být užíván u pacientů s Parkinsonovou chorobou.
U starších pacientů by tiaprid, stejně jako ostatní neuroleptika, měl být podáván s opatrností vzhledem k možnému riziku snížení hladiny vědomí a kómatu.
Karcinom prsu
Tiaprid může zvyšovat hladinu prolaktinu. Z tohoto důvodu je potřebná opatrnost a pacienti s karcinomem prsu v anamnéze nebo v rodinné anamnéze by měli být během léčby pečlivě sledováni.
Prodloužení QT intervalu:
Tiaprid může způsobit prodloužení QT intervalu. Tento efekt zvyšuje riziko závažné komorové arytmie jako je torsade de pointes (viz bod 4.8). Před podáním, a pokud to pacientův stav dovolí, je doporučeno sledovat rizikové faktory, které by mohly napomáhat výskytu těchto poruch rytmu, jako např.:
- bradykardie pod 55 tepů za minutu
- elektrolytová dysbalance, především hypokalemie
5/11
- vrozené prodloužení QT intervalu, pozitivní rodinná anamnéza prodloužení QT intervalu současná léčba léky, které mohou způsobit zmíněnou bradykardii (< 55 tepů za min), elektrolytovou dysbalanci, poruchu srdečního vedení nebo prodloužení QT intervalu (viz bod 4.5).
Je nutno zvážit předepsání tiapridu u pacientů s rizikovými faktory, které mohou být predispozicí prodloužení QT intervalu.
Žilní tromboembolismus:
V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE).
Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by být před i během léčby přípravkem Tiapridal tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna preventivní opatření.
Zvýšená úmrtnost starších pacientů s demencí:
U starších pacientů s demencí léčených antipsychotiky byla pozorována zvýšena mortalita. Analýzy 17 placebem kontrolovaných klinických studií (průměrná délka studie 10 týdnů), především u pacientů užívajících atypická antipsychotika, ukázaly 1,6 až 1,7x vyšší riziko úmrtí pacientů léčených antipsychotiky oproti kontrolní skupině pacientů s placebem. Během typické 10týdenní klinické studie byl podíl úmrtí u pacientů léčených antipsychotiky přibližně 4,5 %, zatímco v kontrolní skupině 2,6 %. Ačkoli v klinických hodnoceních s atypickými antipsychotiky byly příčiny úmrtí různorodé, většinou měly buď kardiovaskulární (např. selhání srdce, náhlé úmrtí) nebo infekční (např. pneumonie) původ. Observační studie ukazují, podobně jako u atypických antipsychotik, že i u konvenčních antipsychotik může být riziko mortality vyšší. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika, která je spojená s podáním antipsychotik.
Cévní mozková příhoda:
V randomizovaných klinických studiích kontrolovaných placebem prováděných na starších pacientech s demencí a léčených určitými atypickými antipsychotiky bylo pozorováno trojnásobně vyšší riziko vzniku cévních mozkových příhod (CMP). Mechanismus tohoto zvýšení rizika není znám. Zvýšené riziko CMP související s jinými antipsychotiky nebo u jiné populace pacientů nelze vyloučit. U pacientů s rizikem CMP by měl být tiaprid použit s opatrností.
Pediatrická populace:
U dětí nebyl tiaprid důkladně zkoumán. Proto by podávání dětem měla být věnována pozornost (viz bod 4.2).
Délka léčby:
Účinnost a bezpečnost tiapridu při léčbě Huntingtonovy chorey nebyla systematicky zkoumána déle než 3 týdny.
Účinnost a bezpečnost tiapridu u tikové poruchy (včetně Gilles de la Touretteova syndromu) nebyla systematicky zkoumána déle než 10 týdnů.
Při podávání tiapridu po delší dobu je nutné, aby lékař periodicky přehodnocoval dlouhodobou prospěšnost pro pacienta individuálně.
V souvislosti s podáváním antipsychotik včetně tiapridu byly hlášeny případy výskytu leukopenie, trombocytopenie a agranulocytózy. Projevem poruch krvetvorby může být výskyt nevysvětlené infekce nebo horečky (viz bod 4.8) a vyžaduje okamžité hematologické vyšetření.
Přípravek Tiapridal injekce obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné ampulce, tj. v podstatě je „bez sodíku“.
Přípravek Tiapridal perorální kapky, roztok obsahuje methylparaben a propylparaben, které mohou způsobit alergické reakce (pravděpodobně zpožděné).
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
6/11
Kontraindikované kombinace:
Mimo pacientů s Parkinsonovou chorobou (viz níže) je kontraindikováno současné podání tiapridu s dopaminergními agonisty (kabergolin, chinagolid) vzhledem k protichůdnému působení mezi dopaminergními agonisty a neuroleptiky.
Nedoporučené kombinace:
- Léčivé přípravky, které mohou způsobit torsade de pointes nebo prodloužení QT intervalu:
Antiarytmika třídy Ia (chinidin, hydrochinidin, disopyramid) a třídy III (amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid), některá neuroleptika (sultoprid, pipothiazin, sertindol, veralipid, chlorpromazin, levomepromazin, trifluoperazin, cyamemazin, sulpirid, pimozid, haloperidol, droperidol, flufenazin, pipamperon, flupentixol, zuklopentixol), některá antiparazitika (halofantrin, lumefantrin, pentamidin), ostatní léky (i.v. erythromycin, i.v. spiramycin, moxifloxacin, bepridil, cisaprid, difemanil, mizolastin, i.v. vinkamin).
Zvýšené riziko komorové arytmie, především torsade de pointes.
Pokud je to možné, ukončete podávání léků vyvolávajících torsade de pointes, kromě antiinfektiv. Pokud nelze zabránit současnému podávání, je třeba kontrolovat QT interval před zahájením léčby a monitorovat EKG.
- Alkohol:
Alkohol může zesílit sedativní účinek neuroleptik.
Poruchy pozornosti mohou být nebezpečné zejména při řízení vozidel a obsluze strojů.
Konzumaci alkoholických nápojů a léků obsahujících alkohol je nutno se vyhnout.
- Levodopa:
Reciproční antagonismus levodopy a neuroleptik.
U pacientů s Parkinsonovou nemocí použijte minimální dávky obou přípravků.
- Dopaminergní agonisté s výjimkou levodopy (amantadin, apomorfin, bromokriptin, entakapon, lisurid, pergolid, piribedil, pramipexol, ropinirol, selegilin): u pacientů s Parkinsonovou nemocí. Protichůdné působení dopaminergních agonistů a neuroleptik.
Podávání dopaminergních agonistů může vyvolat nebo zhoršit psychotické poruchy vzhledem k protichůdnému působení dopaminergních agonistů a neuroleptik.
Pokud nelze vyloučit podávání neuroleptik u pacientů s Parkinsonovou nemocí léčených dopaminergními agonisty, musí být tyto léčivé přípravky postupně vysazeny (náhlé vysazení dopaminergních agonistů může vyvolat neuroleptický maligní syndrom).
- Methadon:
Zvýšené riziko komorové arytmie, obzvláště torsade de pointes.
Pozornosti je třeba při následujících kombinacích:
- S přípravky vyvolávajícími bradykardii (především antiarytmika třídy Ia, betablokátory, některá antiarytmika třídy II, některé blokátory kalciových kanálů, srdeční glykosidy, pilokarpin, inhibitory cholinesterázy):
Zvýšené riziko komorové arytmie, obzvláště torsade de pointes.
Je třeba klinické a EKG monitorování.
S betablokátory při srdečním selhání (bisoprolol, karvedilol, metoprolol, nebivolol)
- Zvýšené riziko ventrikulárních arytmií, zvláště torsade de pointes.
- Je třeba klinické a EKG monitorování.
- S látkami snižujícími hladinu draslíku (diuretika snižující hladinu draslíku, stimulační laxativa,
i.v. amfotericin B, glukokortikoidy, tetrakosaktidy).
7/11
Zvýšené riziko komorové arytmie, obzvláště torsade de pointes.
Je třeba upravit nízkou hladinu draslíku a zajistit klinické a EKG monitorování.
- S antihypertenzivy (všechna)
Antihypertenzní efekt a zvýšené riziko ortostatické hypotenze
- S ostatními látkami s tlumivým účinkem na CNS:
Deriváty morfinu (analgetika-anodyna, antitusika a opioidní substituční terapie); barbituráty, benzodiazepiny; ostatní nebenzodiazepinová anxiolytika; hypnotika; neuroleptika; sedativní antidepresiva (amitriptylin, doxepin, mianserin, mirtazapin, trimipramin); sedativní H1 antihistaminika; centrálně působící antihypertenziva; ostatní léky: baklofen, thalidomid, pizotifen. Zvýšený centrální útlum. Snížená pozornost může být nebezpečná zejména při řízení vozidel a obsluze strojů.
- S betablokátory (kromě esmololu, sotalolu a betablokátorů používaných při srdečním selhání) Vazodilatační efekt a riziko hypotenze, především posturální hypotenze (přidaný účinek).
- S deriváty nitrátu a příbuznými látkami.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení Těhotenství
Pokud je k udržení dobré mentální stability a zabránění vzniku dekompenzace nutná terapie léky, musí být zahájeno nebo pokračováno v podávání účinné dávky, přestože je pacientka těhotná.
Data o podávání tiapridu těhotným ženám jsou omezená. Studie na zvířatech neprokázaly přímé nebo nepřímé škodlivé působení tiapridu na těhotenství, embryonální a fetální vývoj, porod nebo postnatální vývoj.
Injekční neuroleptika podaná v urgentních situacích mohou způsobit těhotenskou hypotenzi.
U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik (včetně přípravku Tiapridal), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo příznaků z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti (viz bod 4.8). Byly hlášeny případy agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. Proto by novorozenci měli být pečlivě monitorováni.
Kojení
Studie na zvířatech prokázaly průnik tiapridu do mateřského mléka. Není známo, zda tiaprid proniká do lidského mateřského mléka. Během léčby tiapridem se kojení nedoporučuje.
Fertilita
U zvířat, kterým byl podáván tiaprid, bylo pozorováno snížení fertility.
Vzhledem k interakci s dopaminovými receptory může tiaprid u člověka vyvolat prolaktinemii, která může být spojena s amenoreou, anovulací a sníženou fertilitou (viz bod 4.8).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
I pokud je tiaprid užíván dle doporučení, může způsobit sedaci a tak ovlivnit schopnost řídit vozidla nebo obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle frekvence výskytu následovně: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1000 až <1/100); vzácné (>1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000); není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Data z klinických studií
Následující nežádoucí účinky byly hlášeny v kontrolovaných klinických studiích. Je třeba upozornit na skutečnost, že v některých případech může být obtížné rozlišit nežádoucí účinky od symptomů probíhajícího onemocnění.
Endokrinní poruchy:
Časté: hyperprolaktinemie.
(Hyperprolaktinemie může vést ke galaktoree, amenoree, gynekomastii, menstruačním poruchám nebo erektilní dysfunkci.)
Psychiatrické poruchy:
Časté: malátnost/ospalost, nespavost, agitovanost, netečnost.
Poruchy nervového systému:
Časté: závratě/vertigo, bolest hlavy;
Parkinsonismus a související příznaky: tremor, hypertonie, hypokineze a hypersalivace. Tyto příznaky jsou obvykle reverzibilní po podání antiparkinsonik.
Méně časté: akathisie, dystonie (spasmus, torticollis spastica, okulogyrická krize, trismus). Tyto příznaky jsou obvykle reverzibilní po podání antiparkinsonik.
Vzácné: Akutní dyskineze. Tento příznak je obvykle reverzibilní po podání antiparkinsonik.
Poruchy reprodukčního systému a prsu:
Méně časté: galaktorea, amenorea, zvětšení prsu, bolest prsu, impotence.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace:
Časté: astenie, únava.
Méně časté: zvýšení tělesné hmotnosti.
Postmarketingové údaje
K výše uvedenému byly ještě hlášeny následující nežádoucí účinky (pouze spontánní hlášení). Poruchy krve a lymfatického systému
Není známo: leukopenie, neutropenie a agranulocytóza (viz bod 4.4).
Psychiatrické poruchy
Není známo: zmatenost, halucinace.
Poruchy nervového systému
Není známo: stejně jako u ostatních neuroleptik byly po podávání delším než tři měsíce hlášeny případy tardivní dyskineze (charakterizované rytmickými, mimovolními pohyby převážně jazyka a/nebo obličeje).
V tomto případě nejsou antiparkinsonika účinná nebo mohou příznaky zhoršit.
Stejně jako u ostatních neuroleptik byl hlášen neuroleptický maligní syndrom (viz bod 4.4), který je možnou fatální komplikací.
Ztráta vědomí, synkopa.
Křeče.
Poruchy metabolismu a výživy
Není známo: hyponatremie, syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH).
Cévní poruchy
Není známo: případy žilního tromboembolismu, včetně případů plicní embolie a hluboké žilní trombózy, byly hlášeny v souvislosti s antipsychotiky (viz bod 4.4). Hypotenze, obvykle ortostatická.
Srdeční poruchy
Není známo: prodloužení QT intervalu, komorová arytmie typu torsade de pointes, komorová tachykardie, která může vyústit ve fibrilaci komor nebo srdeční zástavu a náhlou smrt (viz bod 4.4).
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Není známo: aspirační pneumonie
Gastrointestinální poruchy
Není známo: zácpa, střevní obstrukce, ileus.
Poruchy kůže a podkoží
Není známo: vyrážka včetně erytematózní, makulopapulózní a kopřivky.
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Není známo: zvýšení kreatinfosfokinázy v krvi, rhabdomyolýza.
Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím
Není známo: syndrom z vysazení léku u novorozenců (viz bod 4.6).
Poruchy jater a žlučových cest
Není známo: zvýšená hladina jaterních enzymů.
Poranění, otravy a procedurální komplikace
Není známo: pády.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování Příznaky a symptomy:
Zkušenosti s předávkováním tiapridu jsou omezené. Může být pozorována ospalost, sedace, kóma, hypotenze a extrapyramidové příznaky.
V případě akutního předávkování je třeba vzít v úvahu možnost současného požití i jiných látek. Fatální případy byly hlášeny hlavně v kombinaci s dalšími psychotropními látkami.
Léčba:
Vzhledem k tomu, že tiaprid je velmi slabě dialyzovatelný, není hemodialýza k eliminaci látky účelná. Neexistuje žádné specifické antidotum tiapridu. Proto je doporučeno zahájit sledování pacienta s pečlivou kontrolou životních funkcí a nepřetržitým monitorováním srdeční činnosti (riziko prodloužení QT intervalu a následně komorové arytmie) až do úpravy jeho stavu.
V případě závažné extrapyramidové symptomatologie by měly být podány anticholinergní léky.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antipsychotika, neuroleptika, benzamidy,
ATC kód: N05AL03
Tiaprid je atypické neuroleptikum, nezávislé na adenylátcykláze, které selektivně blokuje dopaminergní D receptory. Jeho afinita k dopaminergním D receptorům je nízká. Je prokázáno, že
jeho aktivitu potencuje stimulace a senzibilizace receptorů.
Anxiolytický účinek tiapridu byl prokázán na několika zvířecích stresových modelech, které zahrnovaly i pokusy s abstinenčními příznaky. Navíc bylo prokázáno, že tiaprid má pozitivní účinek na bdělost u pacientů ve stáří. Mechanismus jeho anxiolytického působení nebyl dosud objasněn, ale liší se od jeho antidopaminergní aktivity.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po intramuskulární injekci 200 mg tiapridu je dosaženo během 30 minut vrcholu plasmatické koncentrace 2,5 pg/ml.
Po perorálním podání 200 mg tiapridu je dosaženo za jednu hodinu vrcholu plasmatické koncentrace
1.3 pg/ml.
Biologická dostupnost tiapridu ve formě tablet nebo kapek činí 75 %. Absolutní biologická dostupnost je zvýšena o 20 %, je-li je tiaprid podán před jídlem. Absorpce je pomalejší u pacientů ve stáří.
Tělesná distribuce je rychlá (méně než 1 hodina). Tiaprid přestupuje bez akumulace hematoencefalickou i placentární bariéru. Průnik do mateřského mléka byl pozorován v pokusech u zvířat s poměrem mléko/krev 1,2.
Neváže se na proteiny krevní plasmy, slabě se váže na erytrocyty.
U lidí se metabolizuje jen málo. 70 % podané látky se vylučuje nezměněno močí. Poločas eliminace je
2,9 hod. u žen a 3,6 hod. u mužů. Vylučuje se převážně močí, renální clearance je 330 ml/min. U pacientů s renálním selháním je vylučování v korelaci s kreatininovou clearance.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Akutní a subchronická toxicita tiapridu je nízká, příznaky otravy jsou převážně podmíněny centrálním antidopaminergním účinkem a hormonálními změnami v organismu (hyperprolaktinemie). Nebyly hlášeny žádné případy mutagenity.
Ačkoli nebyla ve studiích embryonální toxicity prokázána teratogenita, byl hlášen embryotoxický účinek. V peri-postnatální studii u potkanů byl pozorován toxický účinek u potomstva při vysokých dávkách. Po dlouhodobém podávání se vyskytly u experimentálních zvířat změny pohlavních orgánů (varlata, prostata, děloha, vaječníky) a byla poškozena fertilita. Výskyt hyperplazie a neoplazie byl zvýšen u prsních žláz, hypofýzy a endokrinních pankreatických a adrenálních tkání. Všechny uvedené účinky byly způsobeny chronicky zvýšenou hladinou prolaktinu v krvi.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Tiapridal, tablety: mannitol
mikrokrystalická celulóza povidon
srážený oxid křemičitý magnesium-stearát
Tiapridal, injekční roztok: chlorid sodný voda na injekci
Tiapridal, perorální kapky, roztok:
methylparaben
propylparaben
roztok kyseliny chlorovodíkové 1 mol/l
kalium-sorbát
sodná sůl sacharinu
citronové aroma
čištěná voda.
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
Tiapridal, tablety: 3 roky Tiapridal, injekční roztok: 3 roky
Tiapridal, perorální kapky, roztok: 2 roky, po prvním otevření 45 dnů.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tiapridal tablety: Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
Tiapridal injekční roztok: Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání. Tiapridal perorální kapky, roztok: Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Tiapridal, tablety:
PVC/Al blistr, krabička
velikost balení: 20 nebo 50 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Tiapridal, injekční roztok:
odlamovací ampule z bezbarvého skla, tvarovaná vložka z plastické hmoty, krabička; velikost balení: 12 ampulí po 2 ml injekčního roztoku
Tiapridal, perorální kapky, roztok:
hnědá skleněná lahvička, bílé PE kapátko, bílý PE uzávěr, krabička velikost balení: 30 ml
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
sanofi-aventis, s.r.o., Evropská 846/176a, 160 00 Praha 6, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Tiapridal, tablety: 68/171/85-C Tiapridal, injekční roztok: 68/170/85-C
Tiapridal, perorální kapky, roztok: 68/915/97-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace:
Tiapridal, tablety: 15. 7. 1985.
Tiapridal, injekční roztok: 15. 7. 1985.
Tiapridal, perorální kapky, roztok: 8. 10. 1997.
Datum posledního prodloužení:
Tiapridal, tablety: 4. 7. 2012.
Tiapridal, injekční roztok: 4. 7. 2012.
Tiapridal, perorální kapky, roztok: 19. 11. 2014.
10. DATUM REVIZE TEXTU
8.8.2016
13/11