Sp. zn. sukls162269/2012 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Sophtensif 1,5 mg tablety s prodlouženým uvolňováním

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ"

Jedna tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje léčivou látku indapamidum 1,5 mg.

Pomocné látky se známým účinkem: 75,26 mg monohydrátu laktosy.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta s prodlouženým uvolňováním

Bílá až téměř bílá, kulatá, bikonvexní tableta o průměru 9 mm.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Esenciální hypertenze.

4.2    Dávkování a způsob podání

Dávkování

Tableta se užívá jednou za 24 hodin, přednostně ráno, polyká se vcelku s vodou a nerozkousaná.

Při podání vyšší dávky se nezvyšuje antihypertenzní účinek indapamidu, ale zvyšuje se účinek saluretický.

Renální selhání (viz body 4.3 a 4.4):

Léčba je kontraindikována v případě těžkého renálního selhání (clearence kreatininu pod 30 ml/min). Thiazid a podobná diuretika jsou plně účinná pouze při normální nebo minimálně zhoršené funkci ledvin.

Starší pacienti (viz bod 4.4):

U starších pacientů je nutné hladiny kreatininu v plazmě upravit vzhledem k věku, tělesné hmotnosti a pohlaví. Starší pacienti mohou být léčeni indapamidem při normální nebo pouze minimálně zhoršené funkci ledvin.

Pacienti s jaterním poškozením (viz body 4.3 a 4.4):

Léčba je kontraindikována v případě závažného jaterního poškození.

Pediatrická populace

Vzhledem k nedostatku údajů o bezpečnosti a účinnosti se nedoporučuje podávat Sophtensif dětem a dospívajícím.

Způsob podání Perorální podání

4.3 Kontraindikace

-    Hypersenzitivita na indapamid, ostatní sulfonamidy nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

-    Závažné renální selhání

-    Jaterní encefalopatie nebo závažná porucha jaterních funkcí.

-    Hypokalémie.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zvláštní upozornění

Při poruše funkce jater mohou thiazidová diuretika způsobit jaterní encefalopatii, zejména v případě elektrolytové nerovnováhy. V takovém případě je nutno podávání diuretik okamžitě zastavit.

Fotosenzitivita:

U thiazidu a thiazidových diuretik byly zaznamenány případy reakcí fotosenzitivity (viz bod 4.8). Pokud se vyskytne reakce fotosenzitivity během léčby, doporučuje se léčbu zastavit. Pokud je opětovné podání indapamidu nezbytné, doporučuje se chránit vystavené plochy před sluncem nebo umělým UVA zářením.

Pomocné látky

Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktózy, vrozeným deficitem laktázy nebo glukózo-galaktózovou malabsorpcí by neměli tento přípravek užívat.

Zvláštní opatření pro použití

Rovnováha vody a elektrolytů:

•    Sodík v plazmě:

Hladinu sodíku je nutno stanovit ještě před zahájením léčby a pak ji v pravidelných intervalech kontrolovat. Každá diuretická léčba může vést k hyponatrémii, někdy s velmi vážnými následky. Pokles hladiny sodíku může být zpočátku asymptomatický, a proto je nutné pravidelné sledování, které musí být u starších pacientů a u osob s cirhózou častější (viz body 4.8 a 4.9).

•    Draslík v plazmě:

Deplece draslíku s hypokalémií představuje hlavní riziko podávání thiazidových a podobných diuretik. U některých vysoce rizikových populací, tj. u starších, podvyživených osob a/nebo nemocných užívajících řadu léků současně, u cirhotiků s otoky a s ascitem, u osob s onemocněním věnčitých tepen a u pacientů se srdečním selháním je nutno zabránit riziku případného vzniku hypokalémie (< 3,4 mmol/l). Hypokalémie v těchto případech zvyšuje toxické účinky digitalisových přípravků na srdce a riziko vzniku arytmií.

Ohroženy jsou i osoby s dlouhým QT intervalem, bez ohledu na jeho vrozený nebo iatrogenní původ. Hypokalémie, právě tak jako bradykardie pak představují faktor predisponující ke vzniku těžkých arytmií, zvláště smrtelně nebezpečných torsades de pointes.

U všech výše uvedených případů je nezbytné častější vyšetřování hladin draslíku v plazmě. První vyšetření kalémie je třeba provést v prvním týdnu po zahájení léčby.

Při zjištění hypokalémie je nutno ji napravit.

•    Hladina kalcia v plazmě:

Thiazidová a podobná diuretika mohou snižovat vylučování vápníku močí a způsobit tak mírné a přechodné zvýšení hladin vápníku v plazmě. Skutečná hyperkalcémie může být výsledkem dříve nerozpoznané hyperparatyreózy.

V takovém případě je nutno léčbu až do vyšetření funkce příštítných tělísek přerušit.

Hladina glukózy v krvi:

Sledování hladin glukózy v krvi je nutné u nemocných s diabetem, zvláště u nemocných s hypokalémií.

Kyselina močová:

Pacienti se zvýšenými hladinami kyseliny močové mohou vykazovat zvýšenou tendenci k záchvatům dny.

Renální funkce a diuretika:

Thiazidová a podobná diuretika j sou plně účinná pouze při normální nebo minimálně snížené funkci ledvin (hladina kreatininu v plazmě pod 25 mg/l, tj. 220 pmol/l u dospělých osob). U starších osob je nutno hladiny kreatininu v plazmě upravit podle věku, tělesné hmotnosti a pohlaví.

Sekundární hypovolémie na podkladě ztráty vody a sodíku navozené diuretikem na počátku léčby snižuje glomerulární filtraci. Výsledkem může být zvýšení hladin močoviny v krvi a kreatininu v plazmě. Tato přechodná funkční renální insuficience nemá žádné důsledky pro jedince s normální funkcí ledvin, může však dále zhoršit již existující renální insuficienci.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Kombinace, které nej sou doporučeny:

Lithium:

Zvýšené plazmatické hladiny lithia se známkami předávkování, jako například při neslané dietě (snížené vylučování lithia močí). Je-li však podávání diuretik nezbytné, je nutno pozorně sledovat plazmatické hladiny lithia a provádět příslušné úpravy dávkování.

Kombinace vyžadující zvýšenou opatrnost:

Přípravky vyvolávající torsades de pointes:

-    třída Ia antiarytmik (chinidin, hydrochinidin, disopyramid),

-    třída III antiarytmik (amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid),

-    některá antipsychotika: fenothiaziny (chlorpromazin, cyamemazin, levomepromazin, thioridazin, trifluoperazin), benzamidy (amisulprid, sulpirid, sultoprid, tiaprid), butyrofenony (droperidol, haloperidol),

-    jiná: bepridil, cisaprid, difemanil, erythromycin i.v., halofantrin, mizolastin, pentamidin, sparfloxacin, moxifloxacin, vinkamin i.v.

Zvýšení rizika ventrikulárních arytmií, zvláště torsades de pointes (rizikový faktor je hypokalémie). Před použitím této kombinace je třeba monitorovat hypokalémii a pokud je třeba, korigovat ji. Je třeba monitorovat klinický stav, plazmatické elektrolyty a EKG.

Používejte látky, které nenesou nevýhodu možného vzniku torsades de pointes při hypokalémii.

Nesteroidní antiflogistika (systémová) včetně COX-2 selektivních inhibitorů, vysoké dávky kyseliny salicylové (> 3 g/den):

Možné snížení antihypertenzního účinku indapamidu.

Riziko akutního renálního selhání u dehydratovaných pacientů (snížení glomerulární filtrace). Při zahájení léčby je třeba pacienta zavodnit, sledovat renální funkce.

Inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (ACE):

Riziko náhlé hypotenze a/nebo akutního renálního selhání, pokud se zahájí léčba inhibitorem angiotensin konvertujícího enzymu při současné depleci sodíku (zvláště u jedinců se stenózou renální artérie).

Při hypertenzi, kdy předchozí léčba diuretiky mohla způsobit depleci sodíku, je nutno:

-    buď vysadit diuretikum 3 dny před zahájením léčby inhibitorem ACE a v případě potřeby začít znovu podávat hypokalemizující diuretikum;

- nebo podávat nízké počáteční dávky inhibitoru ACE a dávky zvyšovat postupně.

Při městnavém srdečním selhání je třeba začít podávat velmi nízkou dávku inhibitoru ACE, případně po snížení dávky kombinovaného hypokalemizujícího diuretika.

Ve všech případech je třeba sledovat v prvních týdnech léčby inhibitorem ACE renální funkce (plazmatické hladiny kreatininu).

Jiné látky způsobující hypokalémii: amfotericin B (i.v.), gluko- a minemlokortikoidy (systémové), tetrakosaktid, stimulující laxativa:

Zvýšené riziko hypokalémie (účinek se sčítá).

Je nutné sledovat plazmatickou hladinu draslíku a v případě potřeby provést její korekci. Toto je třeba mít na paměti zvláště v případě současné léčby digitalisem. Používat nestimulující laxativa.

Baklofen:

Zvýšený antihypertenzní účinek.

Zavodnit pacienta, na začátku léčby sledovat renální funkce.

Přípravky obsahující digitalis:

Hypokalémie predisponující k toxickým účinkům digitalisu.

Sledovat plazmatické hladiny draslíku a EKG a v případě potřeby upravit léčbu.

Kombinace, jež je nutno zvážit:

Kalium šetřící diuretika (amilorid, spironolakton, triamteren):

Tyto racionální kombinace, u některých pacientů užitečné, nevylučují možnost vzniku hypokalémie (zvláště u nemocných s renálním selháním nebo s diabetem) nebo hyperkalémie. Je třeba sledovat plazmatické hladiny draslíku a EKG a v případě potřeby přehodnotit léčbu.

Metformin:

Zvýšené riziko laktátové acidózy po podání metforminu, navozené možnou funkční renální insuficiencí v souvislosti s podáváním diuretik, nejčastěji kličkových diuretik. Nepoužívejte metformin, pokud plazmatické hladiny kreatininu překročí 15 mg/l (135 pmol/l) u mužů a 12 mg/l (110 pmol/l) u žen.

Jodované kontrastní látky:

Při dehydrataci způsobené diuretiky se zvyšuje nebezpečí akutního renálního selhání, zvláště pokud se použijí vysoké dávky jodovaných kontrastních látek. Před podáním jodovaných sloučenin proveďte rehydrataci.

Imipraminová antidepresiva, neuroleptika:

Zvýšený antihypertenzní účinek a zvýšené riziko ortostatické hypotenze (účinek se sčítá).

Vápník (soli):

Riziko hyperkalcémie v důsledku sníženého vylučování vápníku močí.

Cyklosporin, takrolimus:

Riziko zvýšených plazmatických hladin kreatininu beze změny hladiny cirkulujícího cyklosporinu, a to dokonce i bez deplece vody/sodíku.

Kortikosteroidy, tetrakosaktid (systémové podání):

Snížený antihypertenzní účinek (retence vody/sodíku v důsledku podání kortikosteroidů).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství:

Obecně platí, že diuretika se těhotným ženám nepodávají a nikdy se nesmějí použít k léčbě fyziologických otoků při těhotenství. Diuretika mohou způsobit fetoplacentární ischémii, s rizikem poškození růstu plodu.

Kojení:

Kojení během léčby je nevhodné (indapamid je vylučován do mateřského mléka).

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Tento léčivý přípravek nemá žádný vliv na bdělost, ale v individuálních případech se mohou objevit různé reakce ve vztahu ke snížení krevního tlaku, zvláště na začátku léčby nebo když se k léčbě přidává další antihypertensivum.

Následkem toho může dojít ke snížení schopnosti řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8    Nežádoucí účinky

Většina nežádoucích účinků ovlivňujících klinické nebo laboratorní parametry je závislých na dávce.

Thiazidová diuretika, včetně indapamidu, mohou způsobit následující nežádoucí účinky řazené podle následující četnosti:

Velmi časté (> 1/10); časté (> 1/100 až <1/10); méně časté (> 1/1 000 až <1/100); vzácné (> 1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze zjistit).

Poruchy krve a lymfatického systému:

Velmi vzácné: trombocytopenie, leukopenie, agranulocytóza, aplastická anémie, hemolytická anémie.

Poruchy nervového systému:

Vzácné: vertigo, únava, bolest hlavy, parestézie.

Není známo: synkopa (mdloby)

Srdeční poruchy:

Velmi vzácné: arytmie, hypotenze.

Není známo: Torsades de pointes (mohou být fatální) (viz body 4.4 a 4.5)

Gastrointestinální poruchy:

Méně časté: zvracení.

Vzácné: nauzea, obstipace, sucho v ústech.

Velmi vzácné: pankreatitida.

Poruchy ledvin a močových cest :

Velmi vzácné: renální selhání.

Poruchy jater a žlučových cest:

Velmi vzácné: abnormální funkce jater.

Není známo: možnost objevení se jaterní encefalopatie v případě jaterní insuficience (viz body 4.3 a 4.4), hepatitida.

Poruchy kůže a podkožní tkáně:

Reakce přecitlivělosti, zvláště dermatologické, u jedinců s predispozicí k alergickým a astmatickým reakcím.

Časté: makulopapulózní vyrážka.

Méně časté: purpura.

Velmi vzácné: angioneurotický edém a/nebo kopřivka, toxická epidermální nekrolýza, Steven Johnsonův syndrom.

Není známo: možné zhoršení preexistujícího akutního diseminovaného lupus erythematodes.

Byly hlášeny případy reakcí fotosenzitivity (viz bod 4.4).

Vyšetření:

Není známo: Prodloužení QT intervalu (viz bod 4.4.), zvýšení hladin cukru v krvi a plazmatických hladin kyseliny močové během léčby: vhodnost těchto diuretik je nutno velmi pečlivě zvážit u pacientů s dnou nebo diabetem, zvýšení hladin jaterních enzymů.

Poruchy metabolismu a výživy

V klinických studiích byla po léčbě trvající 4 až 6 týdnů pozorována hypokalémie (plazmatické hladiny draslíku < 3,4 mmol/l) u 10 % pacientů a < 3,2 mmol/l u 4 % pacientů. Po léčbě trvající 12 týdnů dosahovalo průměrné snížení plazmatických hladin draslíku 0,23 mmol/l.

Velmi vzácné: hyperkalcémie.

Není známo: deplece draslíku s hypokalémií, obzvláště závažná u některých vysoce rizikových populací (viz bod 4.4); hyponatrémie s hypovolémií vedoucí k dehydrataci a ortostatické hypotenzi.

Současná ztráta chloridových iontů může způsobit sekundární metabolickou alkalózu: výskyt i intenzita tohoto účinku jsou nízké.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 4.9 Předávkování

Bylo zjištěno, že indapamid nemá toxické účinky až do dávky 40 mg, tj. 27násobku terapeutické dávky.

Známky akutní otravy zahrnují především poruchy rovnováhy vody/elektrolytů (hyponatrémie, hypokalémie). Klinicky se může vyskytnout nauzea, zvracení, hypotenze, křeče, vertigo, ospalost, zmatenost, polyurie nebo oligurie, případně až anurie (v důsledku hypovolémie).

K počátečním opatřením patří rychlé vyloučení požité látky (látek) gastrickou laváží a/nebo podáním živočišného uhlí s následnou obnovou rovnováhy vody/elektrolytů ve specializovaném zdravotnickém zařízení.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Diuretika. Jiná diuretika s nižším účinkem, kromě thiazidů. Sulfonamidy, samotné ATC kód: C 03 BA 11

Indapamid je derivát sulfonamidů s indolovým kruhem, farmakologicky podobný thiazidovým diuretikům, který působí inhibicí reabsorpce sodíku v dilučním segmentu kůry ledvin. Zvyšuje vylučování sodíku a chloridů močí a v menší míře i vylučování draslíku a hořčíku, čímž zvyšuje objem vytvořené moči, má antihypertenzní účinek.

Studie II. a III. fáze v monoterapii prokázaly antihypertenzní účinek trvající 24 hodin. Tento účinek byl přítomen při dávkách, kdy diuretický účinek byl již mírné intenzity.

Antihypertenzní účinek indapamidu souvisí se zlepšením pružnosti tepen a snížením arteriolární a celkové periferní rezistence.

Indapamid redukuje hypertrofíi levé komory.

U thiazidu a thiazidových diuretik se terapeutický účinek nad určitou dávkou již dále nezvyšuje, zatímco nežádoucí účinky se dále zhoršují. Proto v případě neúčinnosti léčby se již dávka nesmí dále zvyšovat.

U hypertoniků bylo krátko- středně a dlouhodobým pozorováním zjištěno, že indapamid:

-    neinterferuje s metabolismem lipidů: triglyceridů, LDL-cholesterolu a HDL-cholesterolu;

-    neinterferuje s metabolismem cukrů, a to dokonce ani u diabetiků s hypertenzí.

5.2    Farmakokinetické vlastnosti

Indapamid 1,5 mg je k dispozici ve formě s prodlouženým uvolňováním založené na matrix systému, v němž je léčivá látka rozptýlena v pomocných látkách umožňujících postupné uvolňování indapamidu.

Absorpce:

Uvolněná jednotlivá frakce indapamidu se rychle a úplně absorbuje v gastrointestinálním traktu. Strava mírně zvyšuje rychlost absorpce, nemá však vliv na množství absorbovaného léku. Maximálních sérových hladin po jednotlivé dávce se dosahuje přibližně 12 hodin po podání, opakované podání snižuje výkyvy sérových hladin mezi 2 dávkami. Mezi jedinci existují v tomto směru rozdíly.

Distribuce:

Na proteiny v plazmě se váže 79 % indapamidu. Poločas plazmatické eliminace je 14 až 24 hodin (průměr 18 hodin). Rovnovážný stav se dosahuje po 7 dnech. Opakované podávání nevede ke kumulaci.

Metabolismus:

Vylučování probíhá převážně močí (70 % dávky) a stolicí (22 %) v podobě neaktivních metabolitů. Vysoce rizikoví jedinci:

U pacientů s renálním selháním se farmakokinetické parametry nemění.

5.3    Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Nejvyšší dávky podané perorálně různým živočišným druhům (40-8 000 násobek terapeutické dávky) ukázaly exacerbaci diuretických vlastností indapamidu. Hlavní příznaky otravy ve studiích na akutní toxicitu s intravenózně nebo intraperitoneálně podaným indapamidem byly ve vztahu k farmakologickému účinku indapamidu, tj. bradypnoe a periferní vazodilatace.

Indapamid byl testován na mutagenní a kancerogenní vlastnosti s negativním výsledkem.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1    Seznam pomocných látek

Jádro tablety:

Hypromelosa (E464)

Monohydrát laktosy

Mikrokrystalická celulosa, typ 200 (E460)

Povidon 25 (E1201)

Koloidní bezvodý oxid křemičitý (E551)

Magnesium-stearát (E572)

Potahová vrstva:

Potahová soustava Opadry II bílá: hypromelosa (E464), oxid titaničitý (E 171), monohydrát laktosy, makrogol 3 000, triacetin (E1518).

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

2    roky

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.

6.5    Druh obalu a obsah balení

10 potahovaných tablet v blistru z pevné, bezbarvé, průsvitné PVC/Al folie

3    blistry a příbalová informace jsou zabaleny v krabičce.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku <a pro zacházení s ním>

Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7.    DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

SOPHARMA PLC 16 Iliensko Shosse Str.

Sofia 1220 Bulharsko

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

58/366/13-C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 2.10.2013

10. DATUM REVIZE TEXTU 2.10.2013

9