Ribavirin Mylan 200 Mg Potahované Tablety

sp. zn. sukls148656/2015

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Ribavirin Mylan 200 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje ribavirinum 200 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Růžová, oválně tvarovaná, konvexní, hladká potahovaná tableta.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Přípravek Ribavirin Mylan je indikován v kombinaci sjinými léčivými přípravky (kromě pegylovaného interferonu alfa-2a) k léčbě chronické hepatitidy C, s výjimkou antivirové léčby dříve neléčených pacientů s infekcí HCV s genotypem 1.

4.2 Dávkování a způsob podání

Léčba má být zahájena a monitorována lékařem, který má zkušenosti s léčbou chronické hepatitidy C.

Přečtěte si také SPC léčivých přípravků, které se používají v kombinaci s ribavirinem k léčbě hepatitidy C.

Dávkování

Podáváná dávka

Dávka ribavirinu je založena na tělesné hmotnosti pacienta, genotypu viru a léčivém přípravku, který se používá v kombinaci (viz Tabulka 1). Tablety ribavirinu se mají podávat perorálně s jídlem každý den ve dvou oddělených dávkách (ráno a večer).

Tabulka 1 Doporučené dávkování přípravku Ribavirin Mylan v		závislosti na léčivém přípravku
použitém v kombinaci
Léčivý přípravek použitý v	Denní dávka přípravku
kombinaci	Ribavirin Mylan	Počet 200 mg tablet
Přímo účinkující antivirové	<75kg=1000mg	5 x 200 mg (2 ráno, 3 večer) 6 x 200 mg
přípravky (DAA)	>75 kg = 1200 mg	5 x 200 mg (2 ráno, 3 večer) 6 x 200 mg

(3 ráno, 3 večer)

Interferon alfa-2a bez DAA

<75kg=1000 mg >75 kg = 1200 mg

5 x 200 mg

(2 ráno, 3 večer)

6 x 200 mg

(3 ráno, 3 večer)

Délka léčby

Délka léčby závisí na léčivých přípravcích, které jsou použity v kombinaci a může být také závislá na rozdílnosti pacientů nebo charakteristice virů, včetně genotypu, stavu současné infekce, na předchozí léčbě, odpovědi na léčbu.

Viz SPC léčivého přípravku, který se použije v kombinaci s ribavirinem.

Změna dávkování při výskytu nežádoucích účinků

Změna dávky přípravku ribavirinu závisí na léčivých přípravcích, se kterými se podává v kombinaci.

Pokud má pacient závažné nežádoucí účinky, které by mohly souviset s ribavirinem, je třeba dávku ribavirinu upravit, nebo léčbu přerušit, pokud je to vhodné, do zmírnění nežádoucích účinků nebo snížení jejich závažnosti. Tabulka 2 poskytuje doporučení pro úpravu dávky a přerušení léčby založené na koncentraci hemoglobinu a stavu srdečních funkcí pacienta.

Tabulka 2 Návod k úpravě dávkování při výskytu léčbou indukované anemie
Laboratorní hodnoty	Snížení dávky přípravku Ribavirin Mylan na [1] [2] pokud:	Ukončit podávání přípravku Ribavirin Mylan pokud
Hemoglobin u nemocných bez srdečního onemocnění	<10 g/dl	<8,5 g/dl
Hemoglobin: nemocní s anamnézou stabilizovaného onemocnění srdce	pokles hemoglobinu o 2g/dl a více během kteréhokoli 4týdenního intervalu v průběhu léčbv (trvalé snížení dávky)	< 12 g/dl přes to, že byla po 4 týdny podávána snížená dávka přípravku

[1] Pacientům, kterým je podávána dávka 1000 mg (<75kg) nebo 1200 mg (>75mg), má být dávka ribavirinu snížena na 600 mg/den (podání jedné 200 mg tablety ráno a dvou 200 mg tablet večer). Dojde-li k ústupu změn, ribavirin může být opět podán, a to v denní dávce 600 mg, na základě rozhodnutí ošetřujícího lékaře může být denní dávka dále zvýšena na 800 mg. Návrat k vyššímu dávkování se však nedoporučuje.

[2] Pacientům, kterým je podávána dávka 800 mg (<65kg), 1000 mg (65-80 kg), 1200 mg (81-105 kg) nebo 1400 mg (>105 kg), se snižuje první dávka ribavirinu o 200 mg/den (s výjimkou pacientů, kterým je podáváno 1400 mg, snížení dávky má být o 400 mg/den). Pokud je to nutné, provede se druhé snížení dávky ribavirinu o dalších 200 mg/den. Při snížení dávky ribavirinu na 600 mg/den je pacientům podávána jedna 200 mg tableta ráno a dvě 200 mg tablety večer.

Další informace o úpravě dávkování a/nebo o ukončení léčby přípravkem užívaným v kombinaci v případě výskytu závažných nežádoucích účinků souvisejících s těmito přípravky je možné nalézt v SPC takového přípravku.

Zvláštní skupiny pacientů

Pacienti s poruchou funkce ledvin

Doporučený režim dávkování (upravený na tělesnou hmotnost 75 kg) ribavirinu vede k výraznému zvýšení plazmatických koncentrací ribavirinu u pacientů s poruchou funkce ledvin. Celková denní dávka ribavirinu má být snížena u pacientů s clearance kreatininu nižší nebo rovnou 50 ml/min, jak je uvedeno v tabulce 3 (viz rovněž bod 5.2).

Tabulka 3 Úprava dávkování u poruchy funkce ledvin
Clearance kreatininu	Dávka ribavirinu (denně)
30 až 50 ml/min	Střídání dávky 200 mg a 400 mg obden
Méně než 30 ml/min	200 mg denně
Hemodialýza	200 mg denně

Léčba má být zahájena (nebo se v ní pokračuje, pokud se porucha funkce ledvin rozvine v průběhu léčby) s extrémní opatrností a v průběhu celé léčby je nutné intenzivní sledování koncentrací hemoglobinu, přičemž mohou být nutné odpovídající úpravy (viz bod 4.4).

Pokud se objeví závažné nežádoucí účinky nebo laboratorní abnormality, je třeba ribavirin vysadit, pokud je to vhodné, do zmírnění nežádoucích účinků nebo do snížení jejich intenzity. Pokud intolerance přetrvává po opakovaném zahájení léčby ribavirinem, má být léčba ukončena. Údaje týkající se pediatrických subjektů s poruchou funkce ledvin nejsou k dispozici.

Pacienti s poruchou funkce jater

Funkce jater neovlivňuje farmakokinetiku ribavirinu (viz bod 5.2). Proto není úprava dávkování ribavirinu u pacientů s poruchou funkce jater nutná.

Starší pacienti nad 65 let

Nezdá se, že by věk významně ovlivňoval farmakokinetiku ribavirinu. Avšak podobně jako u mladších pacientů se musí před podáváním ribavirinu vyšetřit funkce ledvin.

Pediatrická populace

Léčba ribavirinem u dětí a adolescentů (< 18 let) se nedoporučuje, protože nejsou k dispozici dostatečné údaje týkající se bezpečnosti a účinnosti kombinace s dalšími léčivými přípravky k léčbě hepatitidy C. U dětí je třeba poměr přínosů a rizik léčby ribavirinem hodnotit případ od případu (viz bod 4.4).

Způsob podání

Ribavirin Mylan 200 mg potahované tablety se podávají perorálně ve dvou dílčích dávkách s jídlem (ráno a večer). Vzhledem k teratogennímu potenciálu ribavirinu se tablety nemají rozlamovat ani drtit.

4.3 Kontraindikace

Ribavirin je kontraindikován v následujících případech:

• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,

• Těhotné ženy (viz bod 4.4). Léčba ribavirinem nesmí být zahájena, dokud není bezprostředně před jejím zahájením získán negativní těhotenský test.

• Kojící ženy (viz bod 4.6),

• Anamnéza závažného onemocnění srdce, včetně nestabilního nebo neléčeného srdečního onemocnění během předchozích 6 měsíců,

• Hemoglobinopatie (např. talasemie, srpkovitá anémie)

Kontraindikace dalších léčivých přípravků používaných v kombinaci s ribavirinem viz rovněž příslušná SPC těchto přípravků.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Přípravek Ribavirin Mylan nesmí být použit samostatně.

Kombinovaná léčba

Vyskytuje se několik závažných nežádoucích účinků souvisejících s kombinovanou léčbou ribavirinem. Tyto zahrnují:

• Účinky vážně ovlivňující psychiatrický a centrální nervový systém (jako je deprese, sebevražedné myšlenky, sebevražedné pokusy a agresivní chování, atd.)

• Závažné poruchy zraku

• Poruchy zubů a periodontu

• Inhibice růstu u dětí a dospívajících, která u některých pacientů může být nevratná

Další podrobné informace o doporučeném sledování a postupech v případě výskytu těchto nežádoucích účinků naleznete před zahájením léčby v SPC přípravku používaného v kombinaci.

Teratogenní riziko (viz bod 4.6)

Před zahájením léčby ribavirinem musí lékař důkladně informovat pacienta o teratogenním riziku ribavirinu, nezbytnosti účinné a kontinuální antikoncepce, možnosti selhání antikoncepčních metod a o možných důsledcích těhotenství, ke kterému by došlo během léčby ribavirinem. Laboratorní sledování těhotenství viz Laboratorní testy.

Karcinogenita

Ribavirin byl mutagenní v některých testech genotoxicity in vivo a in vitro. Možnost karcinogenního účinku ribavirinu nelze vyloučit (viz bod 5.3).

Hemolýza a kardiovaskulární systém

Snížení hladin hemoglobinu <10 g/dl bylo pozorováno až u 19 % pacientů léčených ribavirinem v dávce 1000 mg nebo 1200 mg po dobu 48 týdnů v kombinaci s interferonem. Při podání ribavirinu v dávce 800 mg v kombinaci s interferonem po dobu 24 týdnů došlo u 3 % pacientů k poklesu koncentrace hemoglobinu pod 10 g/dl. Riziko vzniku anémie je vyšší u ženské populace. Přesto, že ribavirin nemá žádné přímé účinky na kardiovaskulární systém, anémie související s léčbou ribavirinem může vést ke zhoršení funkce srdce nebo k exacerbaci příznaků ischemické choroby, či obojímu. Z toho důvodu se ribavirin musí podávat opatrně u pacientů s onemocněním srdce. Před zahájením léčby je nutné vyšetřit funkci srdce, která se musí klinicky sledovat i během léčby. V případě jakéhokoli zhoršení srdeční funkce, je nutné léčbu ukončit (viz bod 4.2). Pacienty s anamnézou městnavého srdečního selhání, infarktu myokardu a/nebo s předcházející nebo současnou dysrytmií je nutno pečlivě sledovat. Před léčbou i během léčby se doporučuje u pacientů se základním kardiologickým onemocněním provést elektrokardiografické vyšetření. Srdeční arytmie (zejména supraventrikulární) obvykle reagují na konvenční léčbu, ale mohou si vyžádat přerušení léčby ribavirinem.

V literatuře byly hlášeny pancytopenie a suprese kostní dřeně, které se vyskytly během 3 až 7 týdnů po podání ribavirinu a interferonu současně s azathioprinem. Tato myelotoxicita byla vratná během 4 až 6 týdnů po ukončení HCV antivirové léčby spolu s azathioprinem a nedošlo k jejímu opětnému objevení po znovuzahájení kterékoli předchozí léčby samotné (viz bod 4.5).

Užití kombinované terapie ribavirinem u pacientů s chronickou hepatitidou C, u kterých selhala předcházející léčba, nebylo adekvátně studováno u pacientů, kteří přerušili předchozí terapii z důvodu hematologických nežádoucích účinků. Lékaři vedoucí léčbu u těchto pacientů mají opatrně zvažovat poměr rizika oproti prospěchu při opakovaném zahájení léčby.

Akutní hypersenzitivita

V případě vzniku akutní reakce z přecitlivělosti (např. kopřivka, angioedém, bronchokonstrikce, anafylaxe) se musí okamžitě přerušit léčba ribavirinem a zahájit vhodná terapie. Přechodná vyrážka nevyžaduje přerušení léčby.

Funkce jater

U pacientů se známkami jaterní dekompenzace během léčby je třeba přerušit kombinovanou léčbu ribavirinem a dalšími přípravky. Pokud přes snížení dávky dojde k progresivnímu a klinicky významnému vzestupu hodnot ALT nebo pokud bude toto doprovázeno zvýšením hodnoty přímého bilirubinu, je třeba léčbu přerušit.

Porucha funkce ledvin

V důsledku snížení clearance je u pacientů s dysfunkcí ledvin změněna farmakokinetika ribavirinu. Z toho důvodu se u všech pacientů před zahájením léčby ribavirinem doporučuje vyhodnocení funkce ledvin, pokud možno stanovením clearance kreatininu. U pacientů se sérovou hladinou kreatininu >2 mg/dl nebo clearance kreatininu <50 ml/min bylo při doporučeném režimu dávkování pozorováno výrazné zvýšení plazmatických koncentrací ribavirinu a proto se u těchto pacientů doporučuje úprava dávky ribavirinu (viz body 4.2 a 5.2).

Během léčby je třeba pravidelně a pečlivě monitorovat hladinu hemoglobinu a provést potřebná opatření (viz bod 4.2).

Transplantace

Bezpečnost a účinnost léčby kombinované léčby ribavirinem nebyla u pacientů po transplantaci jater a jiných transplantacích stanovena. Při užití kombinované léčby ribavirinem byly hlášeny případy odmítnutí jaterního a ledvinového transplantátu.

Souběžná infekce HIV/HCV

V konkrétních Souhrnech údajů o přípravku jsou uvedeny informace týkající se užívání antiretrovirových léčivých přípravků souběžně s léčbou HCV, které upozorňují na toxické účinky specifické pro jednotlivé přípravky a toxické účinky, které mohou potenciálně nastat při podávání ribavirinu a dalších léčivých přípravků.

Ve studii NR15961 prováděné u pacientů současně léčených stavudinem a interferonem kombinovaným s ribavirinem nebo interferonem bez ribavirinu byla incidence pankreatitidy a/nebo laktátové acidózy 3 % (12/398).

U pacientů s chronickou hepatitidou C a současnou infekcí HIV léčených intenzivní antiretrovirovou léčbou (Highly Active Anti-Retroviral Therapy - HAART) je zvýšené riziko výskytu závažných nežádoucích účinků (např. laktátové acidózy, periferní neuropatie, pankreatitidy).

U současně infikovaných pacientů s pokročilou cirhózou, kteří jsou léčeni ribavirinem v kombinaci s interferony a kteří dostávají HAART, může být vyšší riziko dekompenzace jaterního onemocnění a možného úmrtí. Výchozí proměnné u HIV-HCV infikovaných pacientů s cirhózou, které mohou nastat v souvislosti s dekompenzací jaterního onemocnění, zahrnují: vzestup sérového bilirubinu, pokles hemoglobinu, vzestup alkalické fosfatázy nebo snížení počtu krevních destiček a léčbu didanosinem (ddI). Proto je při nasazení kombinace interferonu a ribavirinu ke stávající antiretrovirové léčbě HAART třeba postupovat se zvýšenou opatrností (viz bod 4.5).

Současné užití ribavirinu a zidovuidnu není doporučeno vzhledem ke zvýšenému riziku anémie (viz bod 4.5).

Koinfikovaní pacienti musí být během léčby pečlivě monitorováni na zjištění známek a symptomů jaterní dekompenzace (včetně ascitu, encefalopatie, krvácení z varixů, snížené jaterní syntetické funkce, např. Child-Pugh skóre 7 nebo více). Child-Pugh skóre může být ovlivněno faktory, které se vztahují k léčbě (tj. nepřímá hyperbilirubinemie, snížený albumin), a nemusí nutně znamenat jaterní dekompenzaci. ribavirinem v kombinaci s dalšími léčivými přípravky má být neprodleně přerušena u pacientů s jaterní dekompenzací.

Současné podávání ribavirinu a didanosinu se nedoporučuje vzhledem k riziku mitochondriální toxicity (viz bod 4.5). Dále je třeba se vyvarovat současného podávání ribavirinu a stavudinu, aby se omezilo riziko kumulované mitochondriální toxicity.

Laboratorní testy: Před zahájením léčby musí být u všech pacientů provedeny standardní hematologické testy a biochemická vyšetření krve (kompletní krevní obraz [CBC] s diferenciálním rozpočtem, stanovení počtu trombocytů, elektrolytů, glukózy, sérového kreatininu, jaterní ch funkčních testů, kyseliny močové).

Přijatelné vstupní hodnoty, které lze použít jako vodítko před zahájením léčby ribavirinem jsou:

• Hemoglobin: ^ 12 g/dl (ženy); ^13 g/dl (muži)

U pacientů současně infikovaných HIV-HCV jsou k dispozici omezené údaje o účinnosti a bezpečnosti u jedinců s počtem CD4+ buněk nižším než 200 buněk/pl. Při léčbě pacientů s nízkým počtem CD4+ buněk je třeba opatrnosti.

Laboratorní vyšetření mají být provedena ve 2. a 4. týdnu léčby a potom periodicky podle klinické potřeby.

Ženy ve fertilním věku

Pacientkám musí být během léčby každý měsíc prováděn běžný těhotenský test po dobu léčby a po dobu 4 měsíců po jejím ukončení. Partnerkám mužských pacientů musí být každý měsíc prováděn běžný těhotenský test po dobu léčby partnera a po dobu 7 měsíců po jejím ukončení.

Při léčbě ribavirinem se může v důsledku hemolýzy zvýšit hladina kyseliny močové, a proto je třeba u predisponovaných pacientů pečlivě sledovat možnost rozvoje dny.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Studie zaměřené na sledování interakcí byly provedeny s ribavirinem podávaným v kombinaci s interferonem a antacidy. Koncentrace ribavirinu při jeho podávání v monoterapii nebo v kombinaci jsou podobné.

V důsledku dlouhého poločasu přetrvává možnost vzniku interakcí ještě 2 měsíce (5 poločasů ribavirinu) po ukončení podávání ribavirinu.

Výsledky in vitro studií na mikrosomech lidských a potkaních jater neprokázaly, že metabolismus ribavirinu probíhá prostřednictvím enzymů cytochromu P450. Ribavirin neinhibuje enzymy cytochromu P450. Studie toxicity neprokázaly, že by ribavirin indukoval jaterní enzymy. Potenciál k interakcím prostřednictvím enzymů cytochromu P450 je tedy minimální.

Antacida

Při současném podání 600 mg ribavirinu s antacidy obsahujícími hořčík, hliník nebo metikon se snížila biologická dostupnost; hodnota AUC_tf klesla o 14%. Je možné, že snížení biologické dostupnosti pozorované v této studii bylo podmíněno zpomaleným přestupem ribavirinu nebo změněným pH. Tato interakce se nepovažuje za klinicky významnou.

Analogy nukleosidů

Bylo zjištěno, že ribavirin in vitro inhibuje fosforylaci zidovudinu a stavudinu. Klinický význam těchto poznatků není znám. Na druhé straně, tyto in vitro poznatky naznačují, že současné podávání ribavirinu se zidovudinem nebo stavudinem by mohlo vést ke zvýšení virémie HIV v plazmě. Z toho důvodu se doporučuje intenzivně monitorovat plazmatické hladiny HIV RNA u pacientů léčených ribavirinem v kombinaci s kteroukoli z těchto dvou látek. Pokud dojde ke zvýšení hladin HIV RNA, je třeba zvážit další současné užívání ribavirinu v kombinaci s inhibitory reverzní transkriptázy.

Didanosin (ddl)

Současné podávání ribavirinu a didanosinu se nedoporučuje. Expozice didanosinu nebo jeho aktivnímu metabolitu (dideoxyadenozín 5'-trifosfátu) se zvyšuje in vitro pokud je didanosin podáván spolu s ribavirinem. Při současném podávání ribavirinu byly hlášeny případy fatálního jaterního selhání, stejně jako případy periferní neuropatie, pankreatitidy a symptomatické hyperlaktátemie/ laktátové acidózy.

Azathioprin

Vzhledem k inhibičnímu účinku ribavirinu na inosin monofosfát dehydrogenázu, může ribavirin ovlivnit metabolismus azathioprinu, což může vést ke kumulaci 6-methylthioinosin-monofosfátu (6-MTIMP), která je spojována s myelotoxicitou u pacientů léčených azathioprinem. Je třeba se vyvarovat použití ribavirinu současně s azathioprinem. V individuálních případech, pokud přínos podávání ribavirinu současně s azathioprinem opravňuje podstoupit možné riziko, se při současném podávání azathioprinu doporučuje pečlivě sledovat hematologické parametry, aby byly odhaleny známky myelotoxicity. V případě, že k ní dojde, je třeba léčbu těmito přípravky ukončit (viz bod 4.4).

Pacienti současně infikovaní HIV-HCV

U 47 pacientů současně infikovaných HIV-HCV, kteří se zúčastnili 12týdenní farmakokinetické části studie zkoumající účinek ribavirinu na intracelulární fosforylaci některých nukleosidových inhibitorů reverzní transkriptázy (lamivudin a zidovudin nebo stavudin) nebyl pozorován žádný zjevný důkaz o lékové interakci. Avšak vzhledem k vysoké variabilitě byly intervaly spolehlivosti dosti široké. Plazmatická expozice ribavirinu se nezdála být ovlivněna současným podáváním nukleosidových inhibitorů reverzní transkriptázy (NRTI).

Při podávání zidovudinu jako součásti režimu užitého k léčbě HIV, byla hlášena exacerbace anémie způsobená ribavirinem. Přesný mechanismus však zůstává nejasný. Současné podávání ribavirinu a zidovudinu se nedoporučuje vzhledem k zvýšenému riziku anémie (viz bod 4.4). Pokud již byla kombinovaná antiretrovirová léčba (ART) stanovena, je třeba zvážit nahrazení zidovudinu. To je zvláště důležité u pacientů se známou anamnézou zidovudinem indukované anémie.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Předklinické údaje: U všech druhů zvířat, u kterých byla uskutečněna vhodná studie, se potvrdil významný teratogenní a/nebo embryocidní potenciál ribavirinu, který se objevoval již při dávkách podstatně nižších, než jsou doporučené dávky pro lidi. V těchto studiích byly popsány malformace lebky, patra, oka, čelisti, končetin, kostry a gastrointestinálního traktu. Výskyt a závažnost teratogenních účinků se zvyšovala se zvyšováním dávky ribavirinu. Přežívání plodů a potomstva bylo sníženo.

Pacientky: Ribavirin nesmí užívat těhotné ženy (viz bod 4.3 a bod 4.4). U žen je nutná maximální péče k zabránění otěhotnění ženských pacientek. Léčba ribavirinem se nesmí zahájit dříve, než je potvrzen negativní výsledek testu gravidity těsně před zahájením léčby. Každá metoda antikoncepce může selhat. Z tohoto důvodu je nezbytné, aby ženy ve fertilním věku používaly účinné antikoncepční metody během léčby a ještě 4 měsíce po jejím ukončení. V tomto období se musí provádět testy na zjištění gravidity každý měsíc. Pokud během léčby nebo 4 měsíce po jejím ukončení dojde k otěhotnění, musí být pacientka upozorněna na významné teratogenní riziko ribavirinu pro plod.

Pacienti a jejich partnerky: U partnerek mužů užívajících ribavirin je třeba krajní opatrnosti k zabránění otěhotnění. Ribavirin se hromadí intracelulárně a z těla je vylučován velmi pomalu. Ve studiích na zvířatech způsoboval ribavirin změny spermií již při dávkách nižších, než jsou klinické dávky. Není známo, zda ribavirin obsažený ve spermatu může v průběhu oplodnění vajíčka uplatnit svůj teratogenní účinek. Z toho důvodu musí být buď pacienti nebo jejich partnerky ve fertilním věku poučeni o nutnosti používat účinnou antikoncepční metodu během léčby a ještě 7 měsíců po jejím ukončení. Před zahájením léčby se musí provést těhotenský test. Muži, jejichž partnerky jsou těhotné, musí být poučeni o nutnosti používat kondom, aby se tak minimalizoval přenos ribavirinu do organismu partnerky.

Kojení

Není známo, zda se ribavirin vylučuje do mateřského mléka. Vzhledem k možnosti vzniku nežádoucích účinků u kojenců, je třeba ukončit kojení před zahájením léčby tímto přípravkem.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ribavirin nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Nicméně další léčivé přípravky použité v kombinaci ribavirinem však tento vliv mít mohou. Viz rovněž SPC dalších přípravků používaných v kombinaci s ribavirinem.

4.8 Nežádoucí účinky

Charakteristickou bezpečnostní komplikací při podávání ribavirinu je hemolytická anémie vyskytující se v průběhu prvních týdnů terapie. Hemolytická anémie spojovaná s léčbou ribavirinem může mít za následek zhoršení srdeční funkce a/nebo zhoršení již existujícího srdečního onemocnění. U některých pacientů bylo také pozorováno zvýšení hodnot kyseliny močové a bilirubinu spojené s hemodialýzou (viz níže a bod 4.4).

Nežádoucí účinky uvedené v tomto bodě jsou hlášeny z klinických studií a/nebo jsou to nežádoucí účinky ze spontánních hlášení získaných primárně při léčbě ribavirinem používaným v kombinaci s interferonem.

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.

Viz také SPC léčivých přípravků, které jsou používány v kombinaci s přípravkem Ribavirin Mylan, kde lze nalézt nežádoucí účinky těchto léčivých přípravků.

Chronická hepatitida C

Nejčastěji uváděné nežádoucí účinky ribavirinu v kombinaci s léčbou interferonem byly většinou mírné či středně závažné. Většinu z nich bylo možné zvládnout bez nutnosti úpravy dávkování či přerušení léčby.

Chronická hepatitida C u dříve nereagujících pacientů

Celkový bezpečnostní profil přípravku Ribavirin Mylan v kombinaci s interferonem u dříve nereagujících pacientů byl podobný jako u pacientů dosud neléčených. V klinické studii s pacienty nereagujícími na předchozí léčbu interferonem /ribavirinem, kde pacienti podstupovali léčbu trvající 48 nebo 72 týdnů, byla frekvence ukončení z důvodu nežádoucích účinků nebo laboratorních abnormalit spojených s léčbou interferonem a přípravkem Ribavirin Mylan 6 % resp. 7 % při délce léčby 48 týdnů a 12 % resp. 13 % při délce léčby 72 týdnů. Podobně u pacientů s cirhózou nebo s přechodem do cirhózy byla frekvence ukončení léčby interferonem a ribavirinem vyšší u ramene s délkou léčby 72 týdnů (13 % a 15 %) než 48 týdnů (6 % a 6 %). Pacienti, kteří ukončili předchozí terapii interferonem /ribavirinem z důvodu hematologické toxicity, byli ze zařazení do studie vyloučeni.

V další klinické studii byli pacienti nereagující na terapii s pokročilou fibrózou nebo cirhózou (Ishak skóre 3 až 6) a s výchozím počtem krevních destiček dosahujícím jen 50 000/mm³ léčeni po dobu 48 týdnů. Hematologické laboratorní abnormality pozorované v průběhu prvních 20 týdnů studie zahrnovaly anémii (26 % pacientů mělo hladinu hemoglobinu < 10g/dl), neutropenii (30 % pacientů

mělo ANC pod 750/mm3), a trombocytopenii (13 % pacientů mělo počet trombocytů < 50 000 mm3) (viz bod 4.4).

Chronická hepatitida C a současná infekce virem lidské imunodeficience

Profil nežádoucích účinků je u nemocných současně infikovaných HIV-HCV léčených interferonem samotným nebo v kombinaci s ribavirinem obdobný jako u nemocných infikovaných pouze HCV. U pacientů současně infikovaných HIV-HCV dostávajících kombinovanou terapii ribavirinem a interferonem byly zaznamenány další nežádoucí účinky u>1%aždo<2% pacientů: hyperlaktacidémie/laktátová acidóza, chřipka, pneumonie, emoční labilita, apatie, faryngolaryngeální bolest, zánět rtu, získaná lipodystrofie a chromaturie. Léčba interferonem byla v průběhu prvních čtyř týdnů provázena poklesem absolutního počtu CD4+ buněk, bez poklesu procentuálního zastoupení CD4+ buněk. Pokles CD4+ buněk byl po snížení dávkování nebo po ukončení léčby reverzibilní. V průběhu léčby interferonem ani po jejím ukončení nebyl pozorován žádný negativní účinek na kontrolu HIV virémie. Existují jen omezené údaje o bezpečnosti přípravku u současně infikovaných pacientů s počtem CD4+ buněk < 200 buněk/mikrolitr.

Tabulka 4 ukazuje nežádoucí účinky hlášené u pacientů léčených ribavirinem primárně v kombinaci s interferonem.Tabulka 4. Nežádoucí účinky hlášené při léčbě ribavirinem primárně v kombinaci s interferonem u pacientů s HCV
Třída orgánového systému	Velmi časté >1/10	Časté >1/100 až <1/10	Méně časté >1/1000 až <1/100	Vzácné >1/10 000 až < 1/1000	Velmi vzácné <1/10 000	Není známo* (četnost výskytu nelze určit na základě dostupných údajů)
Infekce a infestace		infekce horních cest dýchacích, bronchitida, orální kandidóza, herpes simplex	infekce dolních cest dýchacích, infekce močových cest, pneumónie, kožní infekce	endokarditida otitis externa
Poruchy krve a lymfatického systému	Anémie, neutropenie	trombocytopenie, lymfadenopatie		pancytopenie	aplastická anémie	aplázie červené krevní řady
Poruchy imunitního systému			sarkoidóza, tyroiditida	anafylaxe, systémový lupus erythematodes, revmatoidní artritida	idiopatická nebo trombotická trombocytop enická purpura	rejekce transplantova ných jater nebo ledvin, Vogt-Koyanagi-Harada syndrom
Endokrinní poruchy		hypotyreóza, hypertyreóza	Diabetes mellitus

Poruchy metabolismu a výživy	anorexie		dehydratace
Psychiatrické poruchy	deprese, nespavost	poruchy nálady, emoční poruchy, úzkost, agrese, nervozita, pokles libida	sebevražedné myšlenky, halucinace, hněv	sebevražda, psychotická porucha		mánie, pipolární porucha, myšlenky na vraždu
Poruchy nervového systému	bolesti hlavy, závratě, poruchy koncentrace	poruchy paměti synkopa, slabost, migréna, hypestézie, hyperestézie, parestézie, tremor, poruchy chuti, noční můry, spavost	periferní neuropatie	kóma, křeče, paréza n. facialis	cerebrální ischémie
Poruchy oka		rozmazané vidění, bolest oka, zánět oka, xeroftalmie	retinální krvácení	neuropatie optického nervu, edém papily, retinální vaskulární poruchy, retinopatie, vřed rohovky	ztráta zraku	serózní odchlípení sítnice
Poruchy ucha a labyrintu		Vertigo, bolest ucha, tinnitus	ztráta sluchu
Srdeční poruchy		tachykardie, palpitace, periferní edém		infarkt myokardu, městnavé srdeční selhání, angina pectoris, supraventrikulá rní tachykardie, arytmie, fibrilace síní, perikarditida
Cévní poruchy		návaly horka/zrudnutí, hypotenze	hypertenze	krvácení do mozku, vaskulitida
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy	dušnost, kašel	námahová dušnost, epistaxe, nasofaryngitida, sinusová kongesce, nosní kongesce, rýma, bolest v krku	sípání	intersticiální pneumonitida s následným úmrtím, plicní embolie

Gastrointestin ální poruchy	průjem nevolnost, bolest břicha	zvracení, dyspepsie, dysfagie, ulcerace dutiny ústní, krvácení dásní, glositida, stomatitida, flatulence, zácpa, sucho v ústech	gastrointestinál ní krvácení, zánět rtu, gingivitida	peptický vřed, pankreatitida		Ischemická a ulcerózní kolitida, pigmentace lazyka
Poruchy jater a žlučových cest			porucha funkce jater	jaterní selhání, cholangoitida, steatóza jater
Poruchy kůže a podkožní tkáně	alopecie, dermatitida, svědění, suchá kůže	vyrážka, zvýšené pocení, psoriáza, kopřivka, ekzém, kožní poruchy, fotosenzitivní reakce, noční pocení			toxická epidermální nekrolýza, Stevens- Johnsonův syndrom, angioedém, erythema multiforme
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně	myalgie, artralgie	bolest zad, artritida, svalová slabost, bolest kostí, bolest šíje, muskuloskeletáln í bolest, svalové křeče		myositida		rabdomyolýz a
Poruchy ledvin a močových cest						selhání ledvin, nefrotický syndrom
Poruchy reprodukčního systému a prsu		impotence
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace	pyrexie, zimnice, bolest, astenie, únava, podrážděnos t	bolest na hrudi, příznaky podobné chřipce, celkový pocit nepohody (nemoci), letargie, návaly horka, žízeň
Vyšetření		úbytek tělesné hmotnosti

předávkování

Poranění, otravy a procedurální komplikace
*nežádoucí účinky zjištěné z postmarketingového s			ledování

léčivem

Laboratorní hodnoty

Většinu laboratorních odchylek se v klinických studiích s ribavirinem v kombinaci s interferonem podařilo odstranit úpravou dávkování (viz bod 4.2). Až u 2 % pacientů objevilo zvýšení hladin ALT, které vyžadovalo úpravu dávky či přerušení léčby.

Hemolýza je dávku limitující toxicita u léčby ribavirinem. Snížení hladiny hemoglobinu pod 10 g/dl bylo zjištěno až u 19 % nemocných léčených ribavirinem v kombinaci s interferonem. Při podání ribavirinu v dávce 800 mg v kombinaci s interferonem po dobu 24 týdnů došlo u 3 % pacientů k poklesu koncentrace hemoglobinu pod 10 g/dl. Ve většině případů dochází k poklesu koncentrace hemoglobinu časně na počátku léčby, následně se koncentrace hemoglobinu stabilizuje kompenzačním zvýšením počtu retikulocytů.

Anemie, leukopenie i trombocytopenie byly ve většině případů jen mírného stupně (stupeň 1 dle WHO). Laboratorní změny hodnocené stupněm 2 podle WHO klasifikace byly zaznamenány v koncentraci hemoglobinu (4 % pacientů), v počtu leukocytů (24 %), a v počtu krevních destiček (2 %). Středně těžká (absolutní počet neutrofilů (ANC): 0,749-0,5x109/l) a těžká (ANC: < 0,5x109/l) neutropenie byla pozorována u 24 % (216/887) a u 5 % (41/887) nemocných léčených po dobu 48 týdnů ribavirinem 1000/1200 mg v kombinaci s interferonem.

Zvýšená koncentrace kyseliny močové a nepřímého bilirubinu (projev hemolýzy) byla prokázána u některých nemocných léčených ribavirinem s interferonem, k úpravě laboratorních změn došlo v průběhu 4 týdnů po ukončení léčby. Ve vzácných případech (2/755) byly laboratorní změny provázeny klinickými příznaky (akutní záchvat dny).

Laboratorní hodnoty pro nemocné současně infikované HIV-HCV

Hematologická toxicita - neutropenie, trombocytopenie a anemie - se častěji vyskytuje u nemocných současně infikovaných HIV-HCV. Zpravidla ji lze ovlivnit úpravou dávkování a použitím růstových faktorů, jen zřídka je nutné léčbu předčasně ukončit. Pokles ANC pod hranici 500 buněk/mm³ byl zaznamenán u 13 % nemocných léčených interferonem v monoterapii a u 11 % nemocných v rámci kombinované léčby. Pokles krevních destiček pod hranici 50 000 destiček/mm³ byl zaznamenán u 10 % nemocných léčených interferonem v monoterapii a u 8 % nemocných v rámci kombinované léčby. Anemie (hemoglobin <10 g/dl) byla zaznamenána u 7 % nemocných léčených interferonem v monoterapii a u 14 % nemocných v rámci kombinované léčby.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

Webové stránky: www .sukl .cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

V klinických studiích nebyly hlášeny žádné případy předávkování ribavirinem.

Hypokalcémie a hypomagnesemie byly pozorovány u osob, kterým byly podávány dávky vyšší než čtyřnásobek maximální doporučené dávky. V mnoha z těchto případů byl ribavirin podáván intravenózně. Vzhledem k velkému distribučnímu objemu ribavirinu, není hemodialýzou efektivně odstraněno významnější množství ribavirinu. Ribavirin není účinně odstraňován hemodialýzou.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: nukleosidy a nukleotidy, kromě inhibitorů reverzní transkriptázy,

ATC kód: J05A B04.

Mechanismus účinku: Ribavirin je syntetický nukleosidový analog, který vykazuje aktivitu proti některým RNA a DNA virům in vitro. Není znám mechanismus, kterým ribavirin působí proti HCV.

Ribavirin neměl žádný významný účinek na počáteční kinetiku viru během prvních 4 až 6 týdnů u pacientů léčených ribavirinem v kombinaci s interferonem.

Farmakodynamické účinky:

V několika klinických studiích se zkoumalo perorální podávání ribavirinu v monoterapii chronické hepatitidy C. Výsledky těchto studií ukázaly, že ribavirin v monoterapii neměl žádný vliv na eliminaci viru hepatitidy (HCV-RNA) ani na zlepšení histologického nálezu v játrech po 6 - 12 měsících léčby a po 6 měsících následného sledování.

Klinická účinnost a bezpečnost

Ribavirin Mylan v kombinaci s DAA

Podrobné klinické údaje týkající se přímých antivirotik používaných v kombinaci s přípravkem Ribavirin Mylan - viz příslušná SPC těchto přípravků.

Ribavirin v kombinaci s interferonem alfa-2a

V klinických studiích byla srovnávána terapeutická účinnost interferonu alfa-2a podávaného samostatně a v kombinaci s perorálně podávaným ribavirinem u dříve neléčených pacientů a u pacientů s relapsem onemocnění, u nichž byla virologicky, biochemicky a histologicky potvrzena chronická hepatitida C. Šest měsíců po skončení léčby bylo hodnoceno dosažení setrvalé biochemické a virologické odpovědi i zlepšení histologického nálezu.

U pacientů s recidivou onemocnění (M 23136; N=99) bylo pozorováno statisticky významné 10 násobné zvýšení výskytu setrvalé virologické a biochemické odpovědi na léčbu (ze 4% na 43%; p <0,01). Příznivý profil kombinované léčby se také promítl do odpovědi na léčbu i při hodnocení podle genotypu HCV nebo výchozí virové nálože. Výskyt setrvalé odpovědi na léčbu u pacientů s HCV genotypem 1 a HCV genotypem non-1 byl 28% oproti 0% resp. 58% oproti 8% ve skupině s kombinovanou léčbou oproti skupině s monoterapií interferonem. Ve skupině pacientů s kombinovanou léčbou se navíc zjistilo zlepšení histologického nálezu.

V malé publikované studii dříve neléčených pacientů (N = 40) byly zjištěny podobné, příznivé výsledky (monoterapie oproti kombinované léčbě: 6% oproti 48%, p <0,04) při kombinaci interferonu alfa-2a (3 MIU třikrát týdně) s ribavirinem.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Ribavirin se rychle vstřebává po perorálním podání jednorázové dávky ribavirinu (střední hodnota Tmax = 1-2 hodiny). Průměrný poločas terminální fáze vylučování ribavirinu po podání jednorázových dávek ribavirinu se pohybuje od 140 do 160 hodin. Údaje z literatury naznačují, že absorpce ribavirinu je extenzivní, přičemž přibližně 10% z radiologicky značené dávky je vyloučeno stolicí. Avšak biologická dostupnost je přibližně 45-65%, což pravděpodobně souvisí s metabolismem při prvním průchodu játry. Po podání jednorázových dávek ribavirinu v rozmezí od 200 do 1200 mg byl pozorován přibližně lineární vztah mezi velikostí dávky a hodnotou AUCtf. Průměrná zjevná perorální clearance ribavirinu po podání jednorázových 600 miligramových dávek ribavirinu se pohybovala od 22 do 29 l/hod. Po podání ribavirinu byl zjištěn distribuční objem přibližně 4500 litrů. Ribavirin se neváže na plazmatické bílkoviny.

Ribavirin vykazuje vysokou interindividuální i intraindividuální farmakokinetickou variabilitu po podání jednorázových perorálních dávek ribavirinu (intraindividuální variabilita <25% pro hodnoty AUC a Cmax), což může být důsledkem výrazného metabolismu při prvním průchodu játry a přenosu látky v cirkulaci a mimo ní.

Distribuce

Transport ribavirinu v neplazmatických kompartmentech byl intenzivně studován v červených krvinkách a za nejdůležitější cestu transportu je považován transport uskutečňovaný prostřednictvím ekvilibračního přenašeče nukleosidů typu es. Tento přenašeč se nachází prakticky na všech typech buněk, což může být příčinou velkého distribučního objemu ribavirinu. Poměr koncentrace ribavirinu v krvi a v plazmě odpovídá přibližně poměru 60:1; vysoká hladina ribavirinu v krvi je způsobena jeho sekvestrací v červených krvinkách.

Biotransformace

Ribavirin je metabolizován dvěma způsoby: 1) reverzibilní fosforylací, 2) odbouráváním, které spočívá v deribozylaci a hydrolýze amidů za vzniku metabolitů kyseliny triazolkarboxylové. Ribavirin a oba jeho metabolity - triazolkarboxamid a kyselina triazolkarboxylová - jsou vylučovány ledvinami.

Eliminace

Při opakovaném podávání dochází k značné akumulaci ribavirinu v plazmě, AUC_12hod opakovaného podávání je vůči jednorázovému podání šestinásobná (podle literárních údajů). Ustáleného stavu je při podávání 600 mg přípravku v perorální formě dvakrát denně dosaženo přibližně po 4 týdnech, s průměrnými plazmatickými koncentracemi v ustáleném stavu přibližně 2200 ng/ml. Po přerušení podávání přípravku je jeho poločas přibližně 300 hodin, což pravděpodobně odráží jeho pomalou eliminaci z neplazmatických kompartmentů.

Vliv stravy: Biologická dostupnost jednorázové perorální dávky 600 mg ribavirinu se zvýšila po podání s jídlem s vysokým obsahem tuků. Parametry expozice ribavirinu AUC (0-192 hod) a C_max po užití ribavirinu se snídaní s vysokým obsahem tuků se v porovnání s jeho užitím nalačno zvýšily o 42% resp. 66%. Klinický význam výsledků této studie zkoumající podání jednorázové dávky není znám. Expozice ribavirinu po opakovaném podání, pokud je užíván s jídlem byla srovnatelná u pacientů léčených ribavirinem a interferonem. K dosažení optimálních plazmatických koncentrací ribavirinu se doporučuje užívat ribavirin spolu s jídlem.

Funkce ledvin: Zjevná clearance ribavirinu je snížena u pacientů s clearance kreatininu < 50 ml/min, včetně pacientů v terminálním stadiu onemocnění ledvin (ESRD) na chronické hemodialýze, a představuje přibližně 30% hodnoty zjištěné u pacientů s normální funkcí ledvin. Na základě malé studie u pacientů se středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 50 ml/min), kterým byly podávány redukované denní dávky 600 mg a 400 mg ribavirinu, byla zjištěna o 20-30% vyšší plazmatická expozice ribavirinu (AUC) ve srovnání s pacienty s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu> 80 ml/min), kterým byly podávány standardní dávky ribavirinu. U pacientů s ESRD na chronické hemodialýze, kterým byly podávány 200 mg denní dávky ribavirinu, byla průměrná hodnota expozice ribavirinu (AUC) přibližně o 20% nižší než u pacientů s normální funkcí ledvin, kterým byla podávána standardní denní dávka 1000/1200 mg ribavirinu. Ribavirin je z plazmy odstraňován hemodialýzou s extrakčním poměrem přibližně 50%, ale vzhledem k velkému distribučnímu objemu ribavirinu, není hemodialýzou z těla účinně odstraněno významné množství ribavirinu. Zvýšený výskyt nežádoucích účinků byl pozorován u pacientů se středně těžkou a těžkou poruchou funkce ledvin, kterým byly podávány dávky hodnocené v této studii.

Na základě farmakokinetického modelování a simulace se u pacientů s výraznou poruchou funkce ledvin doporučuje úprava dávky (viz bod 4.2). Očekává se, že tato úprava dávek povede k plazmatickým expozicím ribavirinu srovnatelným s hladinami dosaženými u pacientů s normální funkcí ledvin léčených standardními dávkami ribavirinu. Většina doporučených dávek byla odvozena na základě farmakokinetických modelů a simulace a nebyla hodnocena v klinických studiích.

Funkce jater: Farmakokinetika ribavirinu po podání jednorázové dávky pacientům s mírnou, středně těžkou nebo těžkou poruchou funkce jater (Child-Pugh klasifikace A, B nebo C) je podobná jako u zdravých kontrolních jedinců.

Starší pacienti nad 65 let: U starších osob nebyly provedeny žádné specifické farmakokinetické studie. Avšak v publikované populační farmakokinetické studii nebyl věk klíčovým faktorem v kinetice ribavirinu; rozhodujícím faktorem je funkce ledvin.

Pediatrická populace:

Pacienti mladší 18 let: Viz SPC léčivých přípravků, které jsou indikovány v kombinaci s ribavirinem u této populace.

U pacientů mladších 18 let nebyly provedeny žádné farmakokinetické analýzy s přípravkem Ribavirin Mylan.

Populační farmakokinetika: Populační farmakokinetická analýza byla provedena za použití hodnot plazmatické koncentrace získaných v pěti klinických studiích. Statisticky významné spoluproměnné v modelu clearance byly tělesná hmotnost a rasa, klinicky významná však byla pouze tělesná hmotnost. Clearance se zvyšovala s rostoucí tělesnou hmotností v rozmezí od 17,7 do 24,8 l/h při tělesné hmotnosti od 44 do 155 kg. Clearance kreatininu (snížená až na 34 ml/min) neměla vliv na clearance ribavirinu.

Přenos do ejakulátu: Byl studován přenos ribavirinu ejakulátem. Koncentrace ribavirinu v ejakulátu jsou přibližně dvakrát vyšší než v séru. Byla však odhadnuta systémová expozice ribavirinu u partnerky po sexuálním styku s pacientem léčeným ribavirinem a je extrémně nízká ve srovnání s léčebnými plazmatickými hladinami ribavirinu.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

U všech zvířecích druhů, u kterých byly provedeny vhodné studie se zjistilo, že ribavirin je embryotoxický a/nebo teratogenní již při dávkách podstatně nižších, než jsou doporučené dávky pro člověka. V těchto studiích byly pozorovány malformace lebky, patra, oka, čelisti, končetin, kostry a gastrointestinálního traktu. Výskyt a závažnost teratogenních účinků se zvyšovaly s velikostí dávky ribavirinu. Přežívání plodů a potomstva je sníženo.

Erytrocyty j sou hlavním terčem toxicity ribavirinu ve studiích na zvířatech, včetně studií na psech a opicích. Krátce po zahájení podávání se objevuje anémie, která je však rychle reverzibilní po ukončení léčby. Hypoplastická anémie byla pozorována pouze u potkanů při vysoké dávce 160 mg/kg/den v rámci subchronické studie.

Snížený počet leukocytů a/nebo lymfocytů byl zaznamenán ve studiích toxicity, ve kterých byly opakované dávky ribavirinu podávány hlodavcům a psům; přechodné snížení těchto parametrů bylo zjištěno při subchronickém podávání ribavirinu u opic. U potkanů byla při opakovaném podávání zaznamenána lymfoidní deplece thymu a/nebo deplece thymus-dependentních oblastí sleziny (periarteriolární lymfoidní folikuly a bílá pulpa) a mezenterických lymfatických uzlin. U psů vedlo opakované podávání ribavirinu k dilataci krypt duodena a k rozvoji jejich nekróz, stejně jako k rozvoji chronického zánětu tenkého střeva a erozí ilea.

Ve studiích s opakovaným podáváním ribavirinu myším, ve kterých se zkoumaly účinky této látky na varlata a sperma, se vyskytly abnormality ve spermatu zvířat v dávkách značně nižších než jsou dávky terapeutické. V průběhu jednoho až dvou cyklů spermiogeneze po ukončení podávání ribavirinu jeho účinek na varlata prakticky úplně odezněl.

Genotoxické studie prokázaly, že ribavirin vykazuje určitou genotoxickou aktivitu. Ribavirin byl aktivní v transformačním testu in vitro. Genotoxická aktivita byla pozorována in vivo u myši v mikronukleovém testu. Dominantní test letality u potkanů byl negativní, což ukazuje, že mutace vzniklé u potkanů nebyly přenášeny prostřednictvím samčích gamet. Ribavirin je potencionálním kancerogenem pro člověka.

Současné podávání kombinace ribavirinu s interferonem nevedlo u opic k rozvoji předpokládané toxicity. Hlavní změnou, která léčbu provázela, byl rozvoj reverzibilní mírné až středně těžké anémie, ta byla závažnější než při samostatném podávání jednotlivých přípravků.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety:

Inulin, sodná sůl kroskarmelosy, magnesium-stearát.

Potahová vrstva tablety:

Hypromelosa, oxid titaničitý (E171), polyethylenglykol, mastek, červený oxid železitý (E172)).

6.2 Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5 Druh obalu a velikost balení

42, 56, 84, 112 a 168 tablet v lahvičkách (HDPE) s bílým polypropylenovým uzávěrem a kroužkem originality.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Generics [UK] Ltd.

Station Close, Potters Bar, Hertfordshire, EN6 1TL,

Velká Británie

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO

42/053/13-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

20.2.2013

10. DATUM REVIZE TEXTU 6.5.2016