Sp.zn. sukls22468/2013 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.    NÁZEV PŘÍPRAVKU

Ranitidine Alice 30 mg/ml perorální roztok

2.    KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jeden ml perorálního roztoku obsahuje ranitidinum 30,0 mg (jako ranitidini hydrochloridum)

Pomocné látky se známým účinkem:

5ml perorálního roztoku obsahuje:

550 mg sorbitolu 400 mg 96% ethanolu 18,45 mg sodíku

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1

3.    LÉKOVÁ FORMA

Perorální roztok

Čirý, žluto-oranžový roztok s charakteristickou ovocnou vůní.

4.    KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Dospělí

Přípravek Ranitidine Alice perorální roztok je indikován k léčbě duodenálních vředů a benigních žaludečních vředů, včetně těch, které souvisejí s léčbou nesteroidními protizánětlivými přípravky. Přípravek Ranitidine Alice perorální roztok je dále indikován k prevenci duodenálních vředů souvisejících s léčbou NSAID. Přípravek Ranitidine Alice perorální roztok je také indikován k léčbě pooperačních vředů, Zollinger-Ellisonova syndromu a refluxní choroby jícnu, včetně dlouhodobé léčby zhojené ezofagitidy. Ostatní pacienti s chronickou epizodickou dyspepsií, charakterizovanou bolestí (v epigastriu nebo retrosternální bolestí), která souvisí s jídlem nebo narušuje spánek, ale nesouvisí s předchozími onemocněními, mohou profitovat z léčby ranitidinem. Přípravek Ranitidine Alice perorální roztok je indikován u následujících onemocnění, kde je žádoucí snížení žaludeční sekrece a kyselé produkce; profylaxe gastrointestinálního krvácení ze stresového vředu u těžce nemocných pacientů, profylaxe recidivujícího krvácení u pacientů s krvácejícími peptickými vředy a před celkovou anestezií u pacientů s rizikem kyselé aspirace (Mendelsonův syndrom), zejména u těhotných pacientek při porodu.

Děti (3 až 18 let):

Krátkodobá léčba žaludečních vředů. Léčba gastroezofageálního refluxu, včetně refluxní ezofagitidy, a zmírnění příznaků gastroezofageální refluxní choroby.

Zvláštní upozornění a opatření pro použití viz bod 4.4.

4.2 Dávkování a způsob podání

Způsob podání: perorální

Dospělí (včetně starších osob) / dospívající (12 let a starší)

Obvyklá dávka je 150 mg (5 ml) dvakrát denně, užitá ráno a večer. U pacientů s duodenálními vředy, žaludečními vředy nebo refluxní chorobou jícnu lze případně podávat jednu dávku 300 mg (10 ml) před spaním. Dávku není třeba podávat v závislosti na jídle.

Duodenální vřed, benigní žaludeční vřed a pooperační vřed:

Ve většině případů duodenálních vředů, benigních žaludečních vředů a pooperačních vředů dochází ke zhojení v průběhu čtyř týdnů. U pacientů, u kterých nedošlo k plnému uzdravení v průběhu úvodního cyklu léčbu, dojde ke zhojení zpravidla po dalších 4 týdnech léčby.

Peptický vřed související s léčbou NSAID, včetně profylaxe duodenálních vředů:

V    případě vředů vzniklých po léčbě nesteroidními protizánětlivými přípravky nebo v souvislosti s pokračujícím podáváním nesteroidních protizánětlivých léků může být nutných 8 týdnů léčby.

K prevenci duodenálních vředů souvisejících s léčbou nesteroidními protizánětlivými přípravky lze podávat současně s léčbou nesteroidními protizánětlivými přípravky ranitidin v dávce 150 mg (5 ml) dvakrát denně.

V    případě duodenálního vředu vede podávání 300 mg (10 ml) dvakrát denně po dobu 4 týdnů k výskytu zhojení, který je vyšší než v případě 4týdenní léčby ranitidinem

v dávce 150 mg (5 ml) dvakrát denně nebo 300 mg (10 ml) na noc. Zvýšená dávka nebyla spojena se zvýšeným výskytem nežádoucích účinků.

Udržovací léčba sníženou dávkou 150 mg (5 ml) před spaním se doporučuje u pacientů, kteří reagovali na krátkodobou léčbu, zejména u těch s anamnézou recidivujícího vředu.

Gastro-ezofageální refluxní choroba:

Při léčbě refluxní choroby jícnu je doporučený postup léčby buď 150 mg (5 ml) dvakrát denně nebo 300 mg (10 ml) před spaním po dobu až 8 týdnů, nebo v případě potřeby po dobu až 12 týdnů.

U pacientů se středně těžkou až těžkou ezofagitidou může být dávka ranitidinu zvýšena na 150 mg (5 ml) čtyřikrát denně po dobu až dvanácti týdnů. Zvýšená dávka nebyla spojena s výskytem nežádoucích účinků.

K dlouhodobé léčbě ezofagitidy se u dospělých doporučuje perorální dávka 150 mg (5 ml) dvakrát denně. Dlouhodobá léčba není indikována při léčbě pacientů s nezhojenou ezofagitidou s nebo bez Barrettova epitelu.

Zollinger-Ellisonův syndrom:

U pacientů se Zollinger-Ellisonovým syndromem je počáteční dávka 150 mg (5 ml) třikrát denně, a může být podle potřeby zvýšena. Pacientům s tímto syndromem byly podávány zvyšující se dávky až do 6 g (200 ml) denně a tyto dávky byly dobře tolerovány.

Chronická epizodická dyspepsie:

U pacientů s chronickou epizodickou dyspepsií je doporučený postup léčby 150 mg (5 ml) dvakrát denně po dobu až šesti týdnů. Každý, kdo nereaguje na léčbu nebo u něhož se krátce po léčbě objeví recidiva, musí být znovu vyšetřen.

Profylaxe krvácení ze stresového vředu nebo opakující se krvácení:

V profylaxi krvácení ze stresového vředu u těžce nemocných pacientů nebo v profylaxi recidivujícího krvácení u pacientů krvácejících z peptického vředu může být léčba 150mg tabletami ranitidinu náhradou za injekce ranitidinu, jakmile se zahajuje perorální příjem u pacientů, u kterých přetrvává riziko krvácení.

Profylaxe Mendelsonova syndromu:

U pacientů, u nichž se domníváme, že j sou ohroženi syndromem kyselé aspirace, může být podána perorální dávka 150 mg (5 ml) 2 hodiny před uvedením do celkové anestezie a raději rovněž 150 mg (5 ml) předcházející večer.

U těhotných pacientek na začátku porodu může být po perorální dávce 150 mg (5 ml) podána další dávka 150 mg (5 ml), a to v šestihodinových intervalech. Protože vyprazdňování žaludku a vstřebávání léku je v průběhu porodu opožděno, doporučuje se, aby každé pacientce vyžadující celkovou anestezii bylo ještě před zahájením anestezie podáno antacidum (např. citrát sodný). Je třeba přijmout obvyklá opatření k zabránění kyselé aspirace.

Děti (3 až 11 let):

Viz bod 5.2 Farmakokinetické vlastnosti (Zvláštní skupiny pacientů)

Perorální roztok obsahuje přibližně 7,5% w/v ethanolu. Proto může být u rizikových skupin, včetně dětí, nutná alternativní léková forma (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Pacienti starší 50 let

Viz bod 5.2 Farmakokinetické vlastnosti (Zvláštní skupiny pacientů, pacienti starší 50 let)

Léčba peptického vředu

Doporučená perorální dávka k léčbě peptického vředu u dětí je 4 mg/kg/den až 8 mg/kg/den, podávaná ve dvou dílčích dávkách, až do maximální dávky 300 mg (10 ml) ranitidinu denně po dobu 4 týdnů. U pacientů, u kterých nedošlo ke kompletnímu zhojení, jsou indikovány další 4 týdny léčby, protože ke zhojení dochází zpravidla po osmi týdnech léčby.

Gastroezofageální reflux

Doporučená perorální dávka k léčbě gastroezofageálního refluxu u dětí je 5 mg/kg/den až 10 mg/kg/den podávaná rozděleně ve dvou dílčích dávkách, až do maximální dávky 600 mg (20 ml) (maximální dávka se pravděpodobně bude týkat dětí s vyšší tělesnou hmotností nebo dospívající se závažnými symptomy).

Novorozenci

Bezpečnost a účinnost přípravku u novorozenců nebyla stanovena.

Porucha funkce ledvin:

Akumulace ranitidinu vedoucí ke zvýšení plazmatických koncentrací se vyskytuje u pacientů s poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu nižší než 50 ml/min). Proto se doporučuje, aby denní dávka ranitidinu u těchto pacientů byla 150 mg (5 ml) na noc, a to po dobu 4 až 8 týdnů. Stejná dávka by měla být použita v případě potřeby k

udržovací léčbě. Pokud není vřed po ukončení léčby zhojen, je třeba zahájit standardní režim dávkování 150 mg (5 ml) dvakrát denně, po kterém v případě potřeby následuje udržovací léčba v dávce 150 mg (5 ml) na noc.

4.3    Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě

6.1

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Léčba antagonisty histaminových H₂-receptorů může maskovat příznaky spojené s karcinomem žaludku, a proto může zpozdit diagnózu onemocnění. Proto v případech, kdy byl žaludeční vřed diagnostikován, nebo u pacientů ve středním věku a starších s novými nebo nedávno změněnými dyspeptickými příznaky, je třeba před zahájením léčby ranitidinem vyloučit možnost maligního onemocnění.

Ranitidin je vylučován ledvinami, a proto u pacientů s poruchou funkce ledvin dochází ke zvýšení plazmatické hladiny léku. Dávkování je třeba upravit podle bodu 4.2 Porucha funkce ledvin.

U pacientů užívajících nesteroidní protizánětlivé přípravky současně s ranitidinem se doporučuje pravidelné sledování, zejména u starších pacientů. Současné poznatky ukazují, že ranitidin chrání proti ulceraci související s NSAID v duodenu a ne v žaludku.

Ačkoli klinické zprávy o akutní intermitentní porfyrii spojené s podáváním ranitidinu byly vzácné a neprůkazné, je třeba se u pacientů s anamnézou tohoto onemocnění podávání ranitidinu vyvarovat.

Výskyt zhojených vředů v klinických studií u pacientů starších 65 let se nelišil od hodnocení mladších pacientů. Dále nebyl zjištěn žádný rozdíl ve výskytu nežádoucích účinků.

Ranitidine Alice perorální roztok obsahuje přibližně 7,5 % w/v ethanolu (alkoholu), tj. až 200 mg na 2,5 ml, což se rovná asi 5,5 ml piva nebo 2,5 ml vína. Je škodlivý pro pacienty trpící alkoholismem. Toto množství je třeba vzít v úvahu u těhotných nebo kojících žen, vysoce rizikových osob (osoby trpící alkoholismem, s onemocněním jater, epilepsií, poraněním nebo onemocněním mozku) a dětí (viz bod 4.2). Může měnit nebo zvyšovat účinky dalších léků.

Tento přípravek obsahuje také sorbitol. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí fruktózy by tento přípravek neměli užívat.

U těchto skupin pacientů lze zvážit přednostní podání alternativní lékové formy.

U pacientů, jako jsou starší osoby, osoby s chronickým plicním onemocněním, diabetem nebo se sníženou imunitou, může být zvýšené riziko vzniku komunitně získané pneumonie. Velká epidemiologická studie ukázala zvýšené riziko rozvoje komunitně získané pneumonie u pacientů v současné době užívajících samotný ranitidin oproti těm, kteří léčbu ukončili, s pozorovaným zvýšením upraveného relativního rizika 1,82 (95% CI 1,26-2,64). Postmarketingové údaje naznačují reverzibilní zmatenost, depresi a halucinace, které byly nejčastěji hlášeny u těžce nemocných a starších pacientů (viz bod 4.8).

4.5    Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Ranitidin může ovlivnit absorpci, metabolismus nebo renální exkreci jiných léků. Pozměněná farmakokinetika může vyžadovat úpravu dávkování dotyčného léku nebo přerušení léčby

K interakcím dochází v důsledku několika mechanismů, včetně:

1)    Inhibice systému oxygenáz se smíšenou funkcí obsahujících cytochrom P450: Ranitidin v obvyklých terapeutických dávkách nepotencuje účinky léků, které jsou inaktivovány tímto enzymatickým systémem, jako je diazepam, lidokain, fenytoin, propranolol a theofylin.

Byly hlášeny případy změněného protrombinového času u kumarinových antikoagulancií (např. warfarin). Vzhledem k úzkému terapeutickému indexu se při současné léčbě ranitidinem doporučuje pečlivé sledování zvýšeného nebo sníženého protrombinového času.

2)    Kompetice s renální tubulární sekrecí:

Vzhledem k tomu, že ranitidin je částečně eliminován kationtovým systémem, může mít vliv na clearance jiných léků, které se vylučují touto cestou. Vysoké dávky ranitidinu (např. ty, které se používají při léčbě Zollinger-Ellisonova syndromu), mohou snižovat vylučování prokainamidu a N-acetylprokainamidu, což má za následek zvýšené plazmatické hladiny těchto léků.

3)    Narušení žaludečního pH:

Biologická dostupnost některých léčiv může být ovlivněna. To může mít za následek buď zvýšení absorpce (např. triazolam, midazolam, glipizid) nebo snížení absorpce (např. ketokonazol, atazanavir, delaviridin, gefitnib).

4.6    Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Přípravek Ranitidine Alice perorální roztok prochází placentou, ale terapeutické dávky podávané těhotným pacientkám při porodu nebo císařském řezu neměly žádný nepříznivý vliv na porodní bolesti, porod, nebo další vývoj novorozence.

Kojení

Přípravek Ranitidine Alice perorální roztok je také vylučován do lidského mateřského mléka.

Stejně jako ostatní léky, musí být přípravek Ranitidine Alice používán během těhotenství a kojení pouze, je-li to považováno za nezbytné.

Fertilita

K dispozici nejsou žádné údaje týkající se účinků ranitidinu na fertilitu u člověka. Ve studiích na zvířatech nebyly zjištěny žádné účinky na samčí a samičí fertilitu.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Není relevantní.

Nežádoucí účinky

Ke klasifikaci nežádoucích účinků byla použita následující konvence: velmi časté (> 1/10); časté (> 1/100 až < 1/10); méně časté (> 1/1 000 až < 1/100); vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000). Četnosti nežádoucích účinků byly odhadnuty ze spontánních hlášení z post-marketingových údajů.

Poruchy krve a lymfatického systému

Velmi vzácné: Změny krevního obrazu (leukopenie, trombocytopenie). Ty jsou zpravidla reverzibilní. Agranulocytóza nebo pancytopenie, někdy s hypoplazií nebo aplazií kostní dřeně.

Poruchy imunitního systému

Vzácné: Hypersenzitivní reakce (kopřivka, angioneurotický edém, horečka, bronchospasmus, hypotenze a bolest na hrudi).

Velmi vzácné: Anafylaktický šok

Tyto nežádoucí účinky byly hlášeny po podání jedné dávky.

Psychiatrické poruchy

Velmi vzácné: Reverzibilní zmatenost, deprese a halucinace.

Byly hlášeny převážně u těžce nemocných a starších pacientů.

Poruchy nervového systému

Velmi vzácné: Bolest hlavy (někdy závažná), závratě a reverzibilní mimovolní pohybové poruchy.

Oční poruchy

Velmi vzácné: Reverzibilní rozmazané vidění.

Byly hlášeny případy rozmazaném vidění, které ukazují na změny akomodace.

Srdeční poruchy

Velmi vzácné:    Stejně jako u jiných antagonistů H₂-receptorů bradykardie a A-V

blok.

Vaskulární poruchy

Velmi vzácné: Vaskulitida.

Gastrointestinální poruchy

Méně časté: Bolest břicha, zácpa, nauzea (tyto příznaky se většinou zlepší během pokračující léčby).

Velmi vzácné: Akutní pankreatitida, průjem Poruchy jater a žlučových cest

Přechodné a reverzibilní změny jatemích funkčních testů.

Velmi vzácné:    Hepatitida (hepatocelulámí, hepatokanalikulámí nebo smíšená) s

nebo bez žloutenky, obvykle reverzibilní.

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Vzácné:    Kožní vyrážka.

Velmi vzácné: Erythema multiforme, alopecie.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Velmi vzácné: Muskuloskeletální symptomy, jako je bolest kloubů a svalů.

Poruchy ledvin a močových cest

Vzácné:    Zvýšení kreatininu v plazmě (obvykle mírné, normalizuje se v průběhu

pokračování léčby)

Velmi vzácné: Akutní intersticiální nefritida.

Poruchy reprodukčního systému a choroby prsů

Velmi vzácné: Reverzibilní impotence, prsní příznaky a onemocnění prsů (např. gynekomastie a galaktorea).

Bezpečnost ranitidinu byla hodnocena u dětí ve věku 0 - 16 let s onemocněním vznikajícím v souvislosti se žaludeční kyselinou („acid-related disease“). Ranitidin byl obecně dobře snášen, přičemž profil nežádoucích účinků byl podobný jako u dospělých. K dispozici jsou omezené údaje týkající se bezpečnosti, zejména pokud jde o růst a vývoj.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků.

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl .cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Přípravek Ranitidine Alice má velmi specifický účinek, a proto se v případě předávkování neočekávají žádné zvláštní problémy. Symptomatická a podpůrná léčba by měla být poskytnuta podle potřeby.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté H₂-receptorů, ranitidin

ATC kód: A02BA02

Přípravek Ranitidine Alice je specifický, rychle působící antagonista H₂-receptorů. Inhibuje bazální i stimulovanou sekreci žaludeční kyseliny, což snižuje objem kyseliny a obsah pepsinu v sekretu. Přípravek Ranitidine Alice má relativně dlouhou dobu trvání účinku a jednotlivá dávka 150 mg účinně potlačuje sekreci žaludeční kyseliny po dobu dvanácti hodin.

5.2    Farmakokinetické vlastnosti

Po perorálním podání 150 mg ranitidinu, je maximálních plazmatických koncentrací (300-550 ng/ml) dosaženo za 1-3 hodiny. Dva odlišné píky nebo plató v absorpční fázi vyplývají z reabsorpce léčiva vyloučeného do střeva. Absolutní biologická dostupnost ranitidinu je 50-60% a plazmatické koncentrace se zvyšují úměrně se zvyšující se dávkou až do 300 mg.

Distribuce

Ranitidin není extenzivně vázán na plazmatické proteiny (15 %), ale vykazuje velký distribuční objem v rozmezí 96 - 142 l.

Biotransformace

Ranitidin není extenzivně metabolizován. Podíl dávky zachycené ve formě metabolitů je podobný jak po perorálním tak po i.v. podání; a zahrnuje 6 % dávky v moči jako N-oxid, 2 % jako S-oxid, 2 % jako desmethylranitidine a 1 až 2 % jako analog kyseliny pyroslizové.

Eliminace

Plazmatické koncentrace klesá bi-exponenciálně, s terminálním poločasem 2-3 hodin. Hlavní cesta eliminace je renální. Po intravenózním podání 150 mg 3H-ranitidinu bylo zachyceno 98 % dávky, včetně 5 % ve stolici a 93 % v moči, z nichž 70 % byla nezměněná mateřská látka. Po perorálním podání 150 mg 3H-ranitidinu bylo zachyceno 96% dávky, 26 % ve stolici a 70 % v moči, z nichž 35 % byla nezměněná mateřská látka. Méně než 3 % podané dávky se vylučuje do žluči. Renální clearance je přibližně 500 ml/min, což přesahuje glomerulární filtraci, která ukazuje čistou tubulární sekreci ledvinami.

Zvláštní skupiny pacientů Děti (3 roky a více)

Omezené farmakokinetické údaje ukazují, že neexistují žádné významné rozdíly v poločase (rozmezí u dětí od 3 let a výše: 1,7-2,2 h) a plazmatické clearance (rozmezí u dětí od 3 let a výše: 9 - 22 ml/min/kg) mezi dětmi a zdravými dospělými, kterým byl ranitidin podáván perorálně, pokud byla provedena korekce podle tělesné hmotnosti.

Pacienti starší 50 let

U pacientů nad 50 let věku je poločas prodloužen (3-4 h) a clearance snížena, v souladu s poklesem funkce ledvin v souvislosti s věkem. Nicméně systémová expozice a akumulace jsou o 50 % vyšší. Tento rozdíl převyšuje účinek poklesu funkce ledvin a ukazuje na zvýšenou biologickou dostupnost u starších pacientů.

5.3    Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu a reprodukční a vývojové toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1    Seznam pomocných látek

Nekrystalizující sorbitol 70% (E420)

Ethanol 96% (V/V)

Hydrogenfosforečnan sodný

Monohydrát dihydrogenfosforečnanu sodného

Hyetelosa

Ovocné aroma

Sodná sůl sacharinu

Sukralosa

Roztok hydroxidu sodného 1mol/l Čištěná voda

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

2 roky

Po prvním otevření lahvičky: 2 měsíce

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C.

6.5    Druh obalu a obsah balení

Ranitidine Alice 30 mg/ml perorální roztok se plní do 150ml lahvičky z hnědého skla třídy III vhodné pro farmaceutické roztoky obsahující 150 ml léčivého přípravku. Dětský bezpečnostní HDPE šroubovací uzávěr s PEBD těsněním tvoří nedílnou součást primárního obalu.

Součástí balení je také 5ml LDPE stříkačka s označením CE pro perorální podání se stupnicí po 0,1 ml.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Alice Loren Co. Ltd

34 Napier Road, Bromley Kent, BR2 9JA Velká Británie Tel: 0208 460 7295

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

09/261/14-C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

13.8.2014

10.    DATUM REVIZE TEXTU

13.8.2014