Tento dokument je odbornou informací k léčivému přípravku, který je předmětem specifického léčebného programu. Odborná informace byla předložena žadatelem o specifický léčebný program. Nejedná se o dokument schválený Státním ústavem pro kontrolu léčiv.

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.    NÁZEV PŘÍPRAVKU

Oxacillin Atb 1000 mg prášek pro injekční/infuzní roztok

2.    KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ"

Jedna injekční lahvička s práškem pro injekční/infuzní roztok obsahuje oxacillinum 1000 mg jako oxacillinum natricum monohydricum

Jedna injekční lahvička přípravku Oxacillin Atb 1000 mg prášek pro injekční/infuzní roztok obsahuje přibližně 2,9 mmol (67 mg) sodíku.

Pomocné látky: bezvodý hydrogenfosforečnan sodný

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro injekční/infuzní roztok Bílý nebo téměř bílý krystalický prášek.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Oxacillin Atb je indikován u dospělých a dětí k:

-    léčbě stafylokokových infekcí způsobených kmeny citlivými na oxacilin:

-    infekce dýchacích cest,

-    ORL infekce,

-    infekce ledvin a močových cest,

-    endokarditida,

-    meningitida,

-    infekce kostí,

-    septikémie.

-    léčbě stafylokokových a/nebo streptokokových kožních infekcí způsobených kmeny citlivými na oxacilin;

-    profylaxi pooperačních infekcí:

-    neurochirurgie: kraniotomie a dosažení interní derivace CRF

-    Plastická a rekonstrukční chirurgie různé složitosti

Je třeba brát v úvahu platné pokyny pro správné používání antibiotik.

4.2    Dávkování a způsob podání

Dospělí, děti a kojenci: 50- 100 mg/kg tělesné hmotnosti denně, i.v. nebo i.m..

Novorozenci: 25 - 100 mg/kg tělesné hmotnosti denně, i.v.

Při profylaxi pooperačních infekcí: podávání antibiotika má být krátkodobé; má začít v předoperačním období a pokračovat po operaci, při zachování maximální celkové doby léčby 48 hodin.

Mají se podat injekčně 2 g oxacilinu i.v. současně se zavedením anestezie a poté v případě déletrvající operace je nutno injekčně podat 1 g i.v. každé 2 hodiny. Délka trvání léčby má pokrýt celou dobu operace.

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin se vyžaduje úprava dávkování. Je třeba vzít v úvahu clearance kreatininu.

Léčba ná pokračovat nejméně 48 hodin po odeznění známek a příznaků infekce.

Způsob podání:

Oxacilin se po rozpuštění kompatibilním rozpouštědlem podává hluboko intramuskulárně (i.m.), případně jako pomalá intravenózní (i.v.) infuze. Ohledně přípravy injekčního roztoku viz bod 6.6.

4.3    Kontraindikace

Hypersenzitivita na oxacilin nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1. Hypersenzitivita na ostatní beta-laktamová antibiotika (peniciliny a cefalosporiny).

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Riziko hypersenzitivních reakcí:

Před zahájením léčby je nutné provést pečlivou anamnézu k rozkrytí hypersenzitivity na cefalosporiny, peniciliny nebo další beta-laktamová antibiotika v anamnéze.

Výskyt jakékoli alergické reakce vyžaduje přerušení léčby. Je třeba vzít v úvahu riziko výskytu zkřížené hypersenzitivity na cefalosporiny.

Doporučuje se opatrnost u pacientů s anamnézou alergických reakcí na peniciliny (5 - 10 % má zkříženou hypersenzitivitu na cefalosporiny). Hypersenzitivní reakce (anafylaxe) na peniciliny nebo cefalosporiny mohou být závažné a někdy potenciálně letální.

Hyperbilirubinémie:

Oxacilin vytěsňuje bilirubin z jeho vazebného místa na albuminu. Proto se při léčbě novorozenců s hyperbilirubinémií doporučuje opatrnost. Oxacilin se nesmí podávat novorozencům (zvláště předčasně narozeným) s rizikem bilirubinové encefalopatie.

Pacienti na nízkosodíkové dietě:

U pacientů na dietě s omezeným příjmem solí je nutno mít na paměti obsah sodíku v přípravku Oxacillin Atb (2,9 mmol neboli 67 mg sodíku).

Těžká porucha funkce ledvin:

U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu <30 ml/min) se musí dávka oxacilinu upravit dle clearance kreatininu. (Viz také bod 4.2).

Riziko pseudomembranózní kolitidy:

Velmi vzácně se při léčbě oxacilinem může vyskytnout těžký a přetrvávající průjem; v takovém případě je potřeba oxacilin vysadit. Pokud příznaky přetrvávají, je nutno mít podezření na pseudomembranózní kolitidu; v této situaci je indikováno zavedení specifické léčby.

Další opatření:

Podobně jako je tomu u jiných antibiotik, může dlouhodobé podávání oxacilinu vést k selekci rezistentních bakteriálních kmenů.

Při dlouhodobé léčbě se doporučuje pravidelné sledování krevního obrazu.

Při testování glukosurie neenzymatickými metodami může oxacilin vést k falešně pozitivním výsledkům.

(Viz také bod 4.5).

Oxacilin se ve stejné injekční stříkačce, infúzní láhvi či infuzním vaku nesmí mísit s jinými léčivy (Viz také bod 6.2).

4.5    Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Podávání antibiotik v kombinaci s vakcínami obsahujícími oslabené bakterie může účinnost vakcín snížit.

Podávání oxacilinu v kombinaci s methotrexátem určuje zesílení hematologických toxických účinků methotrexátu a inhibuje renální tubulární sekreci.

Oxacilin může snižovat účinnost perorální antikoncepce.

Jisté léky mohou účinnost oxacilinu snižovat: cholestyramin, další antibiotika (např. erythromycin, tetracyklin, doxycyklin).

U pacientů léčených antibiotiky, zvláště peniciliny rezistentními vůči penicilináze, byly hlášeny případy zesílení aktivity perorálních antikoagulancií. Rizikovými faktory jsou infekční a zánětlivý kontext, věk a celkový stav pacienta.

Mezi oxacilinem a rifampicinem jsou antagonistické vztahy.

Probenecid a mezlocilin inhibují renální exkreci oxacilinu.

Oxacilin může zesílit nežádoucí účinky allopurinolu, přičemž vyvolá přechodné kožní erupce.

Při testování glukosurie neenzymatickými metodami může oxacilin vést k falešně pozitivním výsledkům. (Viz bod 4.4).

4.6    Ttěhotenství a kojení

Těhotenství

I když preklinické studie teratogenní ani fetotoxické účinky oxacilinu neprokázaly, musí se oxacilin těhotným ženám podávat opatrně.

Kojení

U lidí se oxacilin vylučuje do mateřského mléka. Během podávání oxacilinu je nutno zvážit přerušení kojení.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek Oxacillin Atb nemá žádný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.

4.8    Nežádoucí účinky

V každé skupině četností jsou nežádoucí účinky uvedeny podle klesající četnosti: velmi časté (> 1/10), časté (> 1/100, < 1/10), méně ěasté (> 1/1 000, < 1/100), vzácné (> 1/10 000, < 1/1000), velmi vzácné (< 1/10 000) nebo četnost není známa.

Poruchy krve a lymfatického systému:

Četnost není známa: anémie, trombocytopenie, leukopenie, jež jsou po vysazení léčby reverzibilní.

Poruchy imunitního systému:

Velmi vzácné: anafylaktický šok

Četnost není známa: horečka, vyrážka, eozinofilie, Quinckeho edém.

Poruchy nervového systému:

Podávání vysokých dávek beta-laktamů, zejména pacientům s nedostatečností ledvin, může vést k encefalopatii (poruchy vědomí, abnormální pohyby, křeče).

Gastrointestinální poruchy:

Velmi vzácné: pseudomembranózní kolitida.

Četnost není známa: nauzea, zvracení, průjem.

Poruchy jater a žlučových cest:

Vzácné: může se objevit zvýšení hodnot sérových transamináz a výjimečně hepatitida se žloutenkou.

Poruchy ledvin a močových cest:

Četnost není známa: imunoalergická akutní intersticiální nefropatie.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Četnost není známa: sklon k únavě.

Infekce a infestace

Četnost není známa: mykotické superinfekce (vaginální kandidóza).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Příznaky předávkování mohou zahrnovat svalové spasmy, křeče, bolesti a ztrátu citlivosti v prstech, krvácení, zmatenost, kóma, agitovanost. Toxické jevy jsou poruchami funkce ledvin zesíleny.

Léčba je symptomatická a podpůrná.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: beta-laktamové antibakteriální látky, peniciliny, peniciliny rezistentní vůči beta-laktamáze, ATC kód: J01CF04

Oxacilin je polosyntetický penicilín patřící do skupiny isoxazolylpenicilinů.

Penicilliny patřící do této skupiny jsou účinné při infekcích vyvolaných většinou stafylokoků, pročež se jim rovněž říká antistafylokokové peniciliny.

Díky objemnému řetězci, který je v molekule přítomen, je oxacilin rezistentní vůči hydrolytickému působení penicilinázy, což je beta-laktamáza vylučovaná stafylokoky rezistentními vůči penicilinu G (tato stereochemická ochrana brání enzymu v přístupu k beta-laktamovému jádru a v jeho rozštěpení).

Baktericidní účinky na Staphylococcus aureus jsou synergické s baktericidními účinky aminoglykosidů. Jinak je antibakteriální spektrum oxacilinu podobné antibakteriálnímu spektru penicilinu G, nicméně citlivost bakterií je nižší; MIC u penicilináza-negativních stafylokoků a streptokoků (kromě pneumokoků) jsou vyšší. Enterokoky a gramnegativní bakterie jsou méně citlivé.

Patogen    MIC (mg/ml)

Staphylococcus pyogenes (penicilináza-negativní)    0,35

Staphylococcus pyogenes (vylučující penicilinázu)    0,40

Streptococcus pyogenes skupina A    0,05    -    0,1

Streptococcus pneumoniae    0,5

Streptococcus faecalis    12,5

Rezistence na isoxazolylpeniciliny: u rezistentních bakterií existuje vnitřní rezistence související s různými strukturami buněčné stěny (modifikace nebo absence cílového proteinu). Tak je tomu v případě některých kmenů stafylokoků a některých kmenů Streptococcus epidermidis. Methicilin-rezistent stafylokoky jsou rezistentní vůči všem penicilinům a cefalosporinům, vůči streptomycinu a tetracyklinu, nicméně jsou citlivé vůči rifampicinu, vankomycinu a erythromycinu. Rezistence některých gramnegativních bakterií (Neisseria, Enterobacteriaceae, Pseudomonas) je důsledkem skutečnosti, že oxacilin nemůže prostoupit vnější buněčnou stěnou a že má nízkou afinitu ke specifickým membránovým proteinům.

5.2    Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce:

Po 30 minutách od i.m. podání 250 mg oxacilinu jsou plasmatické koncentrace okolo 5,3 mg/ml. Po i.v. podání stejné dávky dosáhnou plasmatické koncentrace maxima po 5 minutách.

Po 30 minutách od i.m. podání 500 mg oxacilin jsou plasmatické koncentrace okolo 11 mg/ml. Po i.v. podání stejné dávky jsou plasmatické koncentrace po 5 minutách 43 mg/ml. Po 6 hodinách již není antibiotikum v krvi detekovatelné.

Distribuce:

Po i.m./i.v. podání dávky 1000 mg oxacilinu jsou maximální plasmatické koncentrace přibližně 15 mg/ml, dvakrát vyšší než se dosahují po perorálním podání.

Oxacilin se váže na plasmatické proteiny zhruba z 90 %.

Oxacilin rychle prostupuje do všech tělesných tkání, zvláště do amniové tekutiny a krve plodu. Metabolismus/eliminace:

Eliminační poločas je okolo 30 minut, u novorozenců a pacientů s poruchou funkce ledvin je delší. Odstraňování probíhá metabolizací (45 % dávky) a renální exkrecí (46%).

Aktivita se udržuje po dobu 4 až 6 hodin.

5.3    Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Studie na zvířatech žádné teratogenní ani fetotoxické účinky neprokázaly.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1    Seznam pomocných látek Bezvodý hydrogenfosforečnan sodný.

6.2    Inkompatibility

Oxacilin je inkompatibilní s aminoglykosidy a tetracykliny. Obecně se nedoporučuje mísit ve stejné injekční stříkačce, infuzní lahvi nebo infuzním vaku oxacilin s jinými léčivy.

6.3    Doba použitelnosti

2 roky

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v původním obalu při teplotách pod 25 °C.

6.5    Druh obalu a obsah balení

Papírová krabička obsahující injekční lahvičky z čirého skla s práškem pro injekční/infuzní roztok. Krabice s 50 injekčními lahvičkami z bezbarvého skla s práškem pro injekční/infuzní roztok.

Krabice se 100 injekčními lahvičkami z čirého skla s práškem pro injekční/infuzní roztok.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

K intranmskulárnímii (i.m.) podání

K přípravě injekčního roztoku k intramuskulárnímu podání se do injekční lahvičky přidá 5,7 ml vody na injekci nebo 0,9% roztoku chloridu sodného.

Injekční lahvičkou se třepe, dokud se nezíská čirý roztok. Ten se podává hluboko do svalu ihned po přípravě. Pokud to není možné, je roztok po rozpuštění vodou na injekci o koncentraci 167 mg/ml stabilní 3 dny při teplotě místnosti a 7 dní při uchovávání v chladničce.

K intravenózníma (i. v.) podání

K přípravě injekčního roztoku k intravenóznímu podání se do injekční lahvičky přidá 10 ml vody na injekci nebo 0,9% roztoku chloridu sodného.

Injekční lahvičkou se třepe, dokud se nezíská čirý roztok.

Roztok se musí podat ihned po přípravě, přičemž se pomalu aplikuje i.v. 10 minut.

Infuzní roztok se připravuje stejně jako roztok k intravenóznímu podání a ředí se v různých infuzních roztocích.

7.    DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Antibiotice SA

1, Valea Lupului, 707410 Iasi, Rumunsko

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO

6120/2014/01-02-03

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum prodloužení registrace: leden 2014

10.    DATUM REVIZE TEXTU

Leden 2014

6