sp.zn. sukls219778/2015

Souhrn údajů o přípravku (SPC)

▼ Tento léčivý přípravek podléhá dalšímu sledování. To umožní rychlé získání nových informací o bezpečnosti. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili jakákoli podezření na nežádoucí účinky. Podrobnosti o hlášení nežádoucích účinků viz bod 4.8.

1.    Název přípravku ORFIRIL i.v.

300 mg/3 ml (100 mg/ml) injekční roztok

2.    Kvalitativní a kvantitativní    složení

1 ampule obsahuje ve 3 ml injekčního roztoku natrii valproas 300 mg 1 ml injekčního roztoku obsahuje natrii valproas 100 mg Úplný seznam pomocných látek viz    bod 6.1.

3.    Léková forma

Injekční roztok

Čirý bezbarvý roztok

4.    Klinické údaje

4.1    Terapeutické indikace

Orfiril v injekční formě se používá, pokud z nejrůznějších důvodů nelze podávat natrium-valproát perorálně:

-    generalizované záchvaty ve formě absencí, myoklonických a tonicko-klonických záchvatů,

-    fokální a sekundárně generalizované záchvaty,

-    kombinovaná léčba u dalších forem záchvatových onemocnění, jako fokální záchvaty se simplexní a komplexní symptomatologií, a fokální záchvaty se sekundární generalizací, pokud tyto záchvatové formy nereagují na obvyklou antiepileptickou terapii.

Pediatrická populace:

U malých dětí je natrium-valproát jen ve výjimečných případech lékem první volby a lze jej podávat po bedlivém zvážení rizik a prospěchu terapie, pokud možno pouze jako monoterapii.

4.2    Dávkování a způsob podání

Dívky, dospívající dívky, ženy ve fertilním věku a těhotné ženy

Podávání přípravku Orfiril i.v. má být zahájeno a sledováno specialistou se zkušenostmi v léčbě epilepsie. Léčba má být zahájena pouze tehdy, pokud je jiná léčba neúčinná nebo není tolerována (viz bod 4.4 a 4.6), a při pravidelném vyhodnocování výsledků léčby je nutné pečlivě zvážit přínosy a rizika. Valproát má být přednostně předepisován jako monoterapie a v nejnižší účinné dávce a pokud možno ve formě s prodlouženým uvolňováním, aby se zabránilo vysokým plazmatickým koncentracím. Denní dávka má být rozdělena minimálně do dvou jednotlivých dávek.

Orfiril i.v. je určen výhradně k nitrožilní aplikaci.

Dávkování určí lékař vždy individuálně a stanoví nejnižší ještě účinnou dávku. Při terapii natrium-valproátem se doporučuje pozvolné zvyšování dávky až k dosažení dávky optimálně účinné.

Při monoterapii natrium-valproátem se doporučená počáteční dávka pohybuje zpravidla mezi 5 - 10 mg/kg tělesné hmotnosti, každých 4-7 dní je možno dávku zvýšit asi o 5 mg/kg tělesné hmotnosti. Průměrné hodnoty denních dávek při dlouhodobé terapii jsou následující:

děti -    30 mg/kg tělesné hmotnosti

dospívající -    25 mg/kg tělesné hmotnosti

dospělí -    20 mg/kg tělesné hmotnosti

Denní dávka se obvykle dělí do 2 - 4 dílčích dávek.

Plný účinek valproátu lze pozorovat teprve po 4-6 týdnech podávání. Proto do této doby nelze denní dávku zvýšit nad průměrné hodnoty.

Pro Orfiril je doporučen následující způsob dávkování :

	stáří	tělesná hmotnost	průměrná dávka v mg/den
Děti	3 - 6 měsíců	5,5 - 7,5 kg	150 mg
Děti	6 - 12 měsíců	7,5 - 10 kg	150 - 300 mg
Děti	1 - 3 roky	10 - 15 kg	300 - 450 mg
Děti	3 - 6 let	15 - 20 kg	450 - 600 mg
Děti	6 - 14 let	25 - 40 kg	600 - 1200 mg
Dospívající		40 - 60 kg	600 - 1500 mg
dospělí		od 60 kg výše	1200 - 2100 mg

Plazmatická koncentrace za steady-state by neměla přesáhnout 100 pg/ml (měření před první ranní dávkou).

U pacientů, kterým je nasazována léčba Orfirilem i.v. ať ve formě dlouhodobé infuze nebo opakovaných krátkodobých infuzí, a kteří před touto terapií byli léčeni natrium-valproátem perorálně, se podává denní dávka ve stejné výši jako předchozí perorální dávka a lze ji následně individuálně upravit.

U dospělých je počáteční dávka natrium-valproátu zpravidla 5-10 mg/kg tělesné hmotnosti. Doporučuje se nejprve podání 300 - 900 mg natrium-valproátu (1-3 ampule) v pomalé intravenózní injekci (3-5 minut) a poté pokračovat v léčbě dlouhodobou infuzí nebo opakovanými krátkodobými infuzemi s valproátem až do celkové maximální denní dávky 2400 mg valproátu ( tj. 8 ampulí). Děti dostávají zpravidla 20-30 mg natrium-valproátu na 1 kg tělesné hmotnosti/den. Pokud při této dávce není dosaženo kontroly záchvatů, lze dávku zvýšit až na 40 mg/kg/den za častých kontrol plazmatické hladiny valproové kyseliny.

Podává-li se natrium-valproát v kombinaci s jinými antiepileptiky, nebo pokud se postupně mění dřívější medikace, je nutno upravit dávkování nahrazovaných antiepileptik. To platí zejména pro fenobarbital. Pokud se má nahradit předchozí medikace, je tak nutno učinit velice pozvolna.

Protože enzymatickou indukcí podmíněné zrychlené odbourávání natrium-valproátu (viz interakce) se po vysazení některých antiepileptik vrací postupně k nižším hodnotám, je nutno zkontrolovat hladinu natrium-valproátu v séru asi po 4 až 6 týdnech po výměně nebo vysazení předchozí terapie a dávkování příslušně upravit.

Způsob použití

Orfiril i.v. se podává ve formě pomalé intravenózní injekce, nebo v infuzi s fyziologickým roztokem nebo s 5% glukózou. Bylo prokázáno, že pro podání přípravku Orfiril i.v. je možné použít standardní filtr s velikostí pórů do 5 pm, aniž by byla ovlivněna účinnost přípravku.

Intravenózní podávání se má nahradit perorální terapií, jakmile to stav pacienta dovolí.

Délka léčby a podávaná dávka je individuální a musí ji stanovit ošetřující lékař.

4.3 Kontraindikace

Orfiril i.v. se nesmí používat u nemocných:

s hypersenzitivitou na léčivou látku (natrium-valproát) nebo na kteroukoli pomocnou látku (viz složení),

-    s probíhajícím nebo doznívajícím jaterním onemocněním nebo s manifestní závažnou poruchou jaterních funkcí nebo slinivky břišní,

-    pokud se u pokrevných příbuzných pacienta po podání valproátu sodného již vyskytly jaterní poruchy s letálním zakončením,

-    s porfyrií,

-    s inzulín-dependentním diabetes mellitus

-    u malých dětí, je-li nutná kombinace více antiepileptik.

Valproát je kontraindikován u pacientů se známými mitochondriálními poruchami způsobenými mutacemi jaderného genu kódujícího mitochondriální enzym polymerázu y (POLG), například Alpersův-Huttenlocherův syndrom, a u dětí mladších 2 let, u kterých je podezření na možný výskyt poruchy související s POLG (viz bod 4.4).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zvláštní pozornost vyžadují dále nemocní:

-    s poškozením kostní dřeně (pečlivé sledováni krevního obrazu),

-    děti a dospívajících s organickým poškozením mozku a s těžkými formami záchvatů,

-    nemocní s poruchami krevní srážlivosti,

-    nemocní s vrozenými enzymatickými defekty,

-    nemocní s insuficiencí ledvin a s hypoproteinemií,

-    nemocní se systémovým lupus erythematodes (valproát může indukovat reakce imunitního systému).

Zřídka se mohou vyskytnout těžká poškození jater s fatálním zakončením. Nejčastěji jsou postiženi kojenci a děti do 3 let s těžkými epileptickými záchvaty, zvláště se současným organickým poškozením mozku, s mentální retardací a/nebo s vrozenými metabolickými defekty. U této skupiny je nutno podávat natrium-valproát se zvláštní opatrností a jako monoterapii. Zkušenost ukázala, že četnost jaterních poškození nad věkovou hranicí 3 let (a zvláště pak od 10 let věku výše) výrazně klesá. Ve většině případů se jaterní poškození začne projevovat v průběhu prvních 6 měsíců léčby, nejčastěji mezi 2. až 12. týdnem po zahájení léčby valproátem a obvykle při kombinované léčbě několika antiepileptiky.

Během léčby antiepileptiky v různých indikacích byly u některých pacientů hlášeny případy sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných klinických studií antiepileptik rovněž prokázala mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a chování. Mechanismus vzniku není znám a dostupná data nevylučují možnost zvýšeného rizika u natrium-valproátu. Proto by u pacientů měly být sledovány příznaky sebevražedných představ či chování a zvážena vhodná léčba. Pacienti (a osoby poskytující pacientům péči) by měli být upozorněni na to, že v případě výskytu symptomů sebevražedného myšlení či chování, by měli vyhledat lékařskou pomoc.

Zvláštní upozornění pro použití a kontrolní vyšetření

Obvykle se hepatální poškození projeví nejprve klinickými příznaky (nechutenství, nausea, zvracení, bolest břicha, odpor k obvyklé stravě, odpor k valproátu, únavnost, ochablost, zvýšení frekvence či závažnosti záchvatů, epistaxe, hematomy, edémy, ikterus), dříve než změnami laboratorních hodnot. Klinické sledování pacientů má proto velký význam.

Okamžité vysazení terapie přichází v úvahu při nejasných celkových obtížích, klinických příznacích jaterní nebo pankreatické léze, nebo zvýšené krvácivosti, při více než 2-3 násobném zvýšení jaterních transamináz - i bez klinických symptomů (nutno však pomyslet na enzymatickou indukci event. přídatnou medikaci), při mírném (jedenapůl- či dvojnásobném) zvýšení jaterních transamináz při současně probíhajícím akutním horečnatém infektu anebo při změnách krevní srážlivosti.

Současně je vhodné vysadit i další léky, které mají stejný nebo obdobný metabolismus a jejichž podávání by mohlo vést k podobným nežádoucím účinkům. V ojedinělých případech může klinický obraz i po vysazení léku přetrvávat.

Opatření ke včasnému rozpoznání jaterního poškození: Před nasazením léčby důkladné klinické vyšetření (zaměřené zvláště na metabolické poruchy, hepatopatii, pankreatické léze a poruchy srážlivosti) a laboratorní vyšetření: krevního obrazu s trombocyty, bilirubinu, ALT, AST, GGT, lipázy, alfa-amylázy v krvi, glukózy, celkové bílkoviny, Quickova testu, PTT, fibrinogenu, faktoru VIII a dalších srážecích faktorů. Je nezbytné být s pacienty v častém kontaktu a sledovat jejich stav, zvláště při výskytu horečky. Rodiče, resp. pečující osoby je nutno poučit o možných příznacích počínajícího jaterního poškození a nutnosti jejich včasného ohlášení. Rodiče a ošetřující lékař musí být po dobu nejméně prvních 6 měsíců léčby v úzkém osobním nebo telefonickém kontaktu. První alespoň telefonický kontakt je nutný po 2 týdnech od nasazení terapie, první lékařské vyšetření a kontrola laboratorních parametrů (viz výše) po 4 týdnech od zahájení terapie. Další lékařské kontroly po 8, 12, 16, 22, 28, 40 a 52 týdnech od zahájení léčby, telefonické kontroly v 6., 10., 14., 19. a 34. týdnu. Laboratorní kontroly při lékařských návštěvách: u dítěte bez záchvatů KO + trombocyty, ALT a AST, při každé druhé kontrole ještě vyšetření parametrů srážlivosti. Rodiče je nutno upozornit, aby při výskytu jakýchkoli neobvyklých klinických příznaků informovali ihned ošetřujícího lékaře bez ohledu na časový plán kontrol. Po 12měsíční léčbě bez komplikací se vyžadují již jen 2 - 3 lékařské kontroly ročně.

U dospívajících (od 15 let věku) a dospělých se doporučuje provést kontrolní klinické a laboratorní vyšetření před zahájením terapie a pak v měsíčních intervalech po dobu prvního půl roku léčby. Ošetřující lékař se nemůže spolehnout pouze na změnu laboratorních nálezů v krvi, protože ty nemusí být vždy změněny. Rozhodující význam pro vyloučení výskytu skrytých onemocnění má anamnéza a klinický obraz. Na druhé straně je nutno vzít v úvahu (hlavně na začátku léčby) možnost izolovaných změn hodnot jaterních testů i bez přítomnosti jaterního poškození.

Během léčby valproátem se může zvýšit hladina plazmatického amoniaku. Proto je nutno při výskytu příznaků jako apatie, somnolence, zvracení, hypotenze, stejně jako při náhlém vzestupu frekvence záchvatů zkontrolovat hladiny dusíkatých látek a valproátu v plazmě a podle výsledku upravit dávkování. Je však nutno vzít v úvahu, že na začátku léčby natrium-valproátem se mohou vyskytnout i neškodné dočasné nevolnosti, případně nechutenství až zvracení, které je však přechodné a odezní spontánně nebo při redukci dávky.

Při výskytu nežádoucích účinků, které nejsou závislé na dávce je na místě vysazení přípravku. U pacientů s renální insuficiencí a s hypoproteinémií je nutno vzít v úvahu vyšší podíl volné kyseliny valproové v plazmě a přiměřeně tomu redukovat dávky. Součastné podávání kyseliny valproové/natrium-valproátu a karbapenemů není doporučeno (viz bod 4.5).

Pacienta je třeba na začátku léčby upozornit na možné zvýšení tělesné hmotnosti. Je třeba podniknout vhodná opatření za účelem udržení správné hmotnosti.

Před chirurgickými a stomatologickými výkony, např. před extrakcí zubu, je nutno včas zkontrolovat srážlivost krve.

Při podezření na počínající enzymaticky podmíněnou poruchu metabolismu močoviny je nutno kontrolovat plazmatickou hladinu amoniaku již od počátku léčby kyselinou valproovou.

Pacienti se známou nebo suspektní mitochondriální poruchou

Valproát může vyvolat nebo zhoršit klinické projevy základních mitochondriálních onemocnění, které jsou způsobeny mutacemi mitochondriální DNA i nukleárního genu kódujícího POLG. U pacientů s dědičnými neurometabolickými syndromy způsobenými mutacemi genu pro mitochondriální enzym polymerázu y (POLG), například Alpersův-Huttenlocherův syndrom, se ve zvýšené míře vyskytuje valproátem indukované akutní jaterní selhání a s ním související případy úmrtí.

Na poruchy související s POLG je třeba pomýšlet u pacientů s pozitivní rodinnou anamnézou nebo u pacientů s projevy, které by mohly svědčit pro poruchu spojenou s POLG. Jedná se mimo jiné o encefalopatii nejasného původu, refrakterní epilepsii (fokální, myoklonickou), status epilepticus při přijetí, vývojové opoždění, regresi psychomotorického vývoje, axonální senzoricko-motorickou neuropatii, myopatii, cerebelární ataxii, oftalmoplegii nebo komplikovanou migrénu s okcipitální aurou. Testování na mutace POLG je třeba provádět v souladu se současnou klinickou praxí diagnostického hodnocení těchto poruch (viz bod 4.3).

Informace o pomocných látkách

1 ampule s 3 ml injekčního roztoku Orfiril 100 mg/ml obsahuje 1,81 mmol (41,6 mg) sodíku.

To je nutno vzít v úvahu u pacientů na řízené sodíkové dietě.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Při kombinaci natrium-valproátu s dalšími antiepileptiky je nutno vzít v úvahu možnost vzájemného ovlivnění plazmatických hladin všech podávaných léků.

a/ Hladinu kyseliny valproové ovlivňují

Enzym indukující antiepileptika, jako fenobarbital, fenytoin a karbamazepin, které mohou zvýšit vylučování kyseliny valproové a tím snížit její účinnost.

Antibiotika ze skupiny karbapenemů

Při současném podávání karbapenemů a kyseliny valproové byly hlášeny případy, kdy hladina kyseliny valproové v krvi poklesla, a to až o 60-100 % v průběhu dvou dnů. Vzhledem k uvedené rychlosti a míře poklesu je současné podávání karbapenemů považováno za obtížně zvladatelné, proto by se měl lékař u pacientů stabilizovaných na kyselině valproové této kombinace vyvarovat (viz bod 4.4).

Felbamát

Felbamát v závislosti na dávce zvyšuje lineárně plazmatické koncentrace volné kyseliny valproové o 18%.

Meflochin

Meflochin zvyšuje odbourávání kyseliny valproové a kromě toho se vyznačuje prokonvulsivními účinky. Jeho současné podávání s valproátem může proto vyvolat epileptické záchvaty.

Cimetidin, _fluoxetin a ervthromvcin

Plazmatická koncentrace kyseliny valproové se může zvyšovat při současném podávání cimetidinu, fluoxetinu a erythromycinu.

Antikoagulancia (warfarin) a kyselina acetvlsalicylová

Při současném užívání natrium-valproátu s antikoagulancii nebo s kyselinou acetylosalicylovou se může objevit zvýšená krvácivost. Kromě toho kyselina acetylosalicylová snižuje vazbu valproové kyseliny na plazmatické proteiny. Proto je nutno při současném podávání pravidelně kontrolovat krevní srážlivost. Kombinaci natrium-valproátu a kyseliny acetylosalicylové při horečkách a bolestech je lépe se vyhnout, zvláště u kojenců a malých dětí.

Rifampicin

Rifampicin může snižovat hladinu valproátu v krvi, což vede ke ztrátě terapeutického účinku. Proto může být při současném podávání s rifampicinem nutné upravit dávku valproátu.

b/Kyselina valproová ovlivňuje:

Fenobarbital

Významné je zvýšení koncentrace fenobarbitalu vlivem natrium-valproátu, které se klinicky projeví výrazně zvýšeným sedativním působením fenobarbitalu, zvláště u dětí. Pokud k tomuto fenoménu dojde, je nutno dávky fenobarbitalu, resp. primidonu (primidon metabolisuje přes fenobarbital) snížit. Zejména v průběhu prvních 14 dní podávání takové kombinace je nutno pacienta pečlivě sledovat.

Fenytoin

Při stávající terapii fenytoinem může přidání Orfirilu i.v. zvýšit koncentraci volného fenytoinu (nenavázaného na plazmatické bílkoviny a farmakologicky účinného), aniž by došlo ke zvýšení celkové plazmatické hladiny fenytoinu. V důsledku toho se zvyšuje riziko nežádoucích účinků, zvláště pak poškození mozku.

Karbamazepin

Valproát zpomaluje epoxidhydrolázu, která metabolizuje karbamazepin-epoxid, aktivní metabolit karbamazepinu. Hladiny karbamazepin-10,11-epoxidu se tak mohou zvýšit do toxické oblasti navzdory tomu, že je hladina karbamazepinu v terapeutickém rozsahu.

Lamotrigin

Valproát utlumuje metabolismus lamotriginu, jehož dávkování je tak nutno přiměřeně upravit.

Felbamát

Kyselina valproová může až o 50% zvýšit plazmatickou hladinu felbamátu.

Kodein

Valproát ovlivňuje vazbu na plazmatické proteiny u kodeinu.

Etosuximid

Natrium-valproát zvyšuje koncentraci etosuximidu v plazmě s rizikem nežádoucích účinků. Při kombinované léčbě těmito dvěma léky se doporučuje kontrola plazmatických hladin etosuximidu.

Nimodipin

Při současném používání může významně vzrůst hladina nimodipinu kvůli metabolické inhibici.

Barbituráty, benzodiazepiny, neuroleptika a antidepresiva

Valproát může zesilovat centrálně tlumivé účinky barbiturátů, benzodiazepinů, neuroleptik a antidepresiv. Při takové kombinaci je nutné pacienta pečlivě sledovat a dávkování přiměřeně upravit.

Antikoagulancia

Valproát může ovlivňovat účinky antikoagulačních přípravků jako warfarin a kyselina acetylsalicylová.

Diazepam

U zdravých dobrovolníků valproát vytěsňoval diazepam z vazebných míst na plazmatickém albuminu a inhiboval jeho metabolizmus. Při kombinované léčbě může být zvýšená koncentrace nevázaného diazepamu, plazmatická clearance a distribuční objem volného diazepamu mohou být sníženy (o 25% a 20%). Poločas zůstává přesto nezměněn.

Lorazepam

U zdravých subjektů způsobovala současná léčba valproátem a lorazepamem pokles plazmatické koncentrace lorazepamu na 40%.

Zidovudin

Kyselina valproová může zvýšit sérovou koncentraci zidovudinu, a tím potencovat riziko toxicity zidovudinu.

c/ Jiné interakce Testy na ketolátky

Natrium-valproát je částečně metabolisován na ketolátky, proto je nutno - zvláště u nemocných s diabetem - počítat s možností falešně pozitivní laboratorních testů na ketolátky v moči.

Topiramát

Současné podávání valproátu a topiramátu bylo spojeno s encefalopatií a/nebo hyperamonémií. U pacientů léčených těmito dvěma látkami by měly být pozorně sledovány příznaky a projevy hyperamonemické encefalopatie.

Antikoncepce

U žen používajících hormonální antikoncepci nebyla pozorována tendence k poklesu plazmatických hladin účinných hormonů, protože natrium-valproát neindukuje žádné enzymy.

Hepatotoxické látky

Není vyloučeno, že jiné potenciálně hepatotoxické látky (včetně alkoholu) zesilují riziko hepatotoxického působení natrium-valproátu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Přípravek Orfiril i.v. se používá u dívek, dospívajících dívek, žen ve fertilním věku a těhotných žen pouze tehdy, pokud je jiná léčba neúčinná nebo není tolerována. Ženy ve fertilním věku musí používat během léčby účinnou antikoncepci. U žen, které plánují otěhotnět, je třeba vynaložit veškeré úsilí, aby před početím, pokud je to možné, přešly na vhodnou alternativní léčbu.

Těhotenství a riziko vzniklé užíváním valproátu

Užívání valproátu v monoterapii a valproátu v kombinované léčbě je spojeno s abnormálními výsledky těhotenství. Dostupné údaje naznačují, že antiepileptická polyterapie včetně valproátu je spojena s vyšším rizikem výskytu kongenitálních malformací plodu než monoterapie valproátem.

Kongenitální malformace

Údaje získané z metaanalýzy (včetně registrů a kohortových studií) ukázaly, že 10,73 % dětí žen s epilepsií, které užívaly valproát v monoterapii během těhotenství, trpí vrozenými vadami (95 % CI: 8,16 - 13,29). Jedná se o větší riziko závažných malformací než u běžné populace, pro kterou je toto riziko asi 2-3 %. Riziko je závislé na dávce, ale nelze stanovit prahovou hodnotu, pod níž žádné riziko neexistuje.

Dostupné údaje ukazují zvýšený výskyt méně a více závažných malformací. Mezi nejčastější typy malformací patří defekty neurální trubice, faciální dysmorfismus, rozštěp rtu a patra, kraniostenóza, srdeční, renální a urogenitální vady, defekty končetin (včetně bilaterální aplazie radia) a anomálie zahrnující různé tělesné systémy.

Vývojové poruchy

Údaje ukazují, že expozice valproátu in utero může mít nepříznivé účinky na duševní a fyzický vývoj exponovaných dětí. Zdá se, že riziko je závislé na dávce. Na základě dostupných údajů ale prahovou dávku, pod níž nehrozí riziko, není možné stanovit. Přesné gestační období s rizikem těchto účinků není určité a možnost rizika v průběhu celého těhotenství nelze vyloučit.

Studie u dětí předškolního věku vystavených in utero valproátu ukazují, že až 30-40 % má zpoždění v raném vývoji, jako např. mluví a chodí později, mají snížené intelektové schopnosti, špatné jazykové dovednosti (mluvení a porozumění) a problémy s pamětí.

Inteligenční kvocient (IQ), měřený dětem školního věku (6 let), které mají v anamnéze expozici valproátu in utero, byl v průměru o 7-10 bodů nižší, než u dětí vystavených jiným antiepileptikům. I když roli přídatných faktorů nelze vyloučit, existují důkazy, že riziko ovlivnění intelektu u dětí vystavených valproátu může být nezávislé na mateřském IQ.

K dispozici jsou pouze omezené údaje o dlouhodobých výsledcích.

Dostupné údaje ukazují, že děti vystavené valproátu in utero mají zvýšené riziko poruchy autistického spektra (přibližně trojnásobně) a dětského autismu (zhruba pětinásobně) ve srovnání se studovanou běžnou populací.

Omezené údaje naznačují, že děti vystavené valproátu in utero mají větší pravděpodobnost, že se u nich objeví porucha pozornosti s hyperaktivitou (ADHD).

Dívky, dospívající dívky a ženy ve fertilním věku (viz výše a bod 4.4)

Chce-li žena plánovat těhotenství

•    Tonicko klonické záchvaty a status epilepticus s hypoxií během těhotenství přinášejí určité riziko úmrtí pro matku i nenarozené dítě.

•    U žen, které plánují těhotenství, nebo které jsou těhotné, má být léčba valproátem přehodnocena.

•    U žen, které plánují otěhotnět, je třeba vynaložit veškeré úsilí, aby, pokud je to možné, přešly před početím na vhodnou alternativní léčbu.

Léčba valproátem nemá být přerušena bez nového posouzení přínosů a rizik léčby pro pacientku lékařem se zkušenostmi s léčbou epilepsie. Pokud je léčba valproátem založena na pečlivém zhodnocení rizik a přínosů během těhotenství, doporučuje se:

•    Použijte nejnižší účinnou dávku a rozdělte denní dávku valproátu do několika malých dávek, které se užívají v průběhu celého dne. Aby nedošlo k vysokým plazmatickým koncentracím, může být výhodnější použít lékové formy s prodlouženým uvolňováním, než jiné lékové formy.

•    Suplementace folátu před těhotenstvím může snížit riziko defektů neurální trubice, které jsou společné všem těhotenstvím. Nicméně dostupné důkazy nenaznačují, že brání výskytu vrozených vad nebo malformací způsobených podáváním valproátu v těhotenství.

•    Zaveďte specializované prenatální monitorování za účelem zjištění možného výskytu defektů neurální trubice nebo jiných malformací.

Riziko u novorozenců

•    Případy hemoragického syndromu byly hlášeny velmi vzácně u novorozenců, jejichž matky užívaly valproát během těhotenství. Tento hemoragický syndrom souvisí s trombocytopenií, hypofibrinogenemií a/nebo se snížením dalších koagulačních faktorů. Afibrinogenemie byla také hlášena a může být fatální. Nicméně tento syndrom je třeba odlišit od poklesu faktorů vitamínu K vyvolaných fenobarbitalem a enzymatickými induktory. Proto se u novorozenců musí provést vyšetření počtu trombocytů, hladiny fibrinogenu v plazmě, koagulačních faktorů a koagulační testy.

•    Byly hlášeny případy hypoglykémie u novorozenců, jejichž matky užívaly valproát během třetího trimestru těhotenství.

•    Případy hypothyreózy byly hlášeny u novorozenců, jejichž matky užívaly valproát během těhotenství.

• Abstinenční syndrom (jako je zejména agitovanost, podrážděnost, hyperexcitabilita, nervozita, hyperkineze, tonické poruchy, třes, křeče a poruchy příjmu potravy) se může projevit u novorozenců, jejichž matky užívaly valproát během posledního trimestru těhotenství.

Kojení

Valproát je vylučován do mateřského mléka v koncentraci v rozmezí od 1 % do 10 % hladiny v séru matky. Hematologické poruchy byly prokázány u kojených novorozenců/kojenců léčených žen (viz bod 4.8).

S ohledem na přínos kojení pro dítě a na prospěšnost léčby pro matku je třeba rozhodnout, zda přerušit kojení nebo přerušit/ukončit podávání přípravku Orfiril i.v.

Fertilita

Amenorea, polycystická ovária a zvýšená hladina testosteronu byly hlášeny u žen užívajících valproát (viz bod 4.8). Podávání valproátu může také narušit fertilitu u mužů (viz bod 4.8). Kazuistiky ukazují, že dysfunkce fertility je reverzibilní po ukončení léčby.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Na začátku léčby natrium-valproátem, při zvýšení dávkování a/nebo při současném užívání jiných látek působících v centrálním nervovém systému, může být prodloužena reakční doba do té míry, že -nezávisle na omezeních plynoucích ze základního onemocnění - omezuje aktivní účast na silničním provozu, řízení strojů a další činnosti vyžadující zvýšenou pozornost, koordinaci pohybů a rychlé rozhodování.

4.8    Nežádoucí účinky

K možným nežádoucím účinkům užívání přípravku Orfiril i.v. patří veškeré nežádoucí účinky spojované s perorálními formami valproátu. Při parenterálním podání valproátu sodného může vzniknout metabolická acidóza.

Nejčastějšími hlášenými nežádoucími účinky natrium-valproátu jsou gastrointestinální poruchy, které se vyskytují přibližně u 20 % pacientů. Případy těžkého (a dokonce fatálního) poškození jater byly pozorovány zejména u dětí léčených vysokými dávkami nebo v kombinaci s jinými antiepileptiky.

Nežádoucí účinky byly klasifikovány v pořadí podle frekvence podle uvedené konvence: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1 000 až <1/100); vzácné (>1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Poruchy krve a lymfatického systému Časté: Trombocytopenie, leukopenie.

Méně časté: Krvácení.

Velmi vzácné: Poruchy kostní dřeně, snížení koncentrace fibrinogenu a/nebo srážecího faktoru VIII, porucha agregace krevních destiček, prodloužení doby krvácení, lymfopenie, neutropenie, pancytopenie, anémie, aplázie červené krevní řady.

Není známo: agranulocytóza

Poruchy imunitního systému Vzácné: Lupus erythematodes.

Není známo: Léková vyrážka s eosinofilií a syndromem systémových symptomů (DRESS). Alergické reakce (viz také „Poruchy kůže a podkožní tkáně“). Angioedém.

Endokrinní poruchy Vzácné: Hyperandrogenismus.

Poruchy metabolismu a výživy

Časté: Hyperamonémie, zvýšení tělesné hmotnosti (viz bod 4.4) nebo ztráta tělesné hmotnosti, zvýšení nebo ztráta chuti k jídlu.

Vzácné: Hyperinsulinémie, nízké hladiny proteinu I vážícího insulinu podobný růstový faktor, obezita. Velmi vzácné: Hyponatrémie, abnormální nálezy v testech funkce štítné žlázy (klinický význam není znám).

Není známo: Syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu (SIADH), metabolická acidóza*³.

Psychiatrické poruchy

Vzácné: Podrážděnost, halucinace, konfúze.

Poruchy nervového systému Časté: Ospalost, třes, parestesie.

Méně časté: Letargie, přechodné kóma, v některých případech spojené se zvýšenou frekvencí záchvatů.

Vzácné: Bolest hlavy, hyperaktivita, spasticita, ataxie, stupor.

Velmi vzácné: Encefalopatie*¹, demence spojená s cerebrální atrofií, reversibilní extrapyramidové poruchy (např. parkinsonismus).

Není známo: Sedace, závratě při intravenózní aplikaci*³.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Není známo: Eosinofilní pleurální výpotek.

Poruchy ucha a labyrintu

Velmi vzácné: Zhoršení sluchu, tinitus.

Cévní poruchy Vzácné: Vaskulitida.

Gastrointestinální poruchy

Velmi časté: Gastrointestinální obtíže (bolest, nausea, zvracení).

Časté: Průjem.

Vzácné: Pankreatitida., hypersalivace.

Poruchy jater a žlučových cest Časté: Změny v jaterních testech.

Vzácné: Závažné poruchy jaterních funkcí*², včetně jaterního selhání.

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Časté: Přechodné vypadávaní vlasů, blednutí vlasů a kučeravění vlasů, poruchy nehtu a nehtového lůžka.

Vzácné: Exantém, erythema multiforme.

Velmi vzácné: Stevens-Johnsonův syndrom, Lyellův syndrom.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Není známo: U pacientů dlouhodobě léčených přípravkem Orfiril i.v. byly hlášeny případy snížené kostní denzity, osteopenie, osteoporózy a zlomenin. Mechanismus, kterým Orfiril i.v. ovlivňuje kostní metabolismus, nebyl rozpoznán.

Poruchy ledvin a močových cest

Velmi vzácné: Fanconiho syndrom, enuréza u dětí.

Poruchy reprodukčního systému a prsu Časté: Amenorea, polycystická ovaria.

Vzácné: Dysmenorea.

Vrozené, _familiální a genetické vady

Kongenitální malformace a vývojové poruchy (viz bod 4.4 a bod 4.6).

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Vzácné: Hypotermie, periferní edém, zánět v místě aplikace*³.

Není známo: Poškození tkáně po neúmyslné intraarteriální, perivenózní nebo intramuskulární/subkutánní inj ekci *³.

*' Ve vzácných případech po užití léku obsahujícího kyselinu valproovou byly pozorovány případy encefalopatie, jejíž patogeneze je nejasná, a po vysazení léku je reversibilní. V několika takových případech byla přitom popisována zvýšená hladina amoniaku a v případech kombinované léčby fenobarbitalem i zvýšená hladina fenobarbitalu. V ojedinělých případech, především při vyšších dávkách nebo při kombinaci s jinými antiepileptiky, se vyskytly chronické encefalopatie. Byly spojovány s neurologickými symptomy a poruchami vyšších kortikálních funkcí, jejichž vznik také nebyl dosud uspokojivě vysvětlen.

*² Zvláštní pozornost se musí věnovat následujícím příznakům poškození jater: snížení antiepileptického účinku, které se projeví zmnožením epileptických záchvatů nebo jejich opakovaným výskytem, pocit tělesné slabosti, nechutenství, nausea nebo opakované zvracení, bolest v nadbřišku, bolest neznámé etiologie, tvorba generalizovaného nebo lokalizovaného edému, apatie, poruchy vědomí se zmateností, nepokojem a poruchami pohyblivosti. Ve velmi vzácných případech bylo zjištěno poškození pankreatu s podobnými klinickými příznaky. Podobné příznaky se musí velmi pozorně sledovat u dětí a kojenců. Jestliže shora uvedené příznaky přetrvávají nebo jsou silné, je zapotřebí provést příslušné laboratorní vyšetření kromě důkladného klinického vyšetření (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření při použití).

*³ Tyto nežádoucí účinky byly hlášeny pouze pro Orfiril i.v.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv,

Šrobárova 48,

100 41 Praha 10,

Webové stránky: www .sukl .cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Valproát má při terapeutické hladině 50 - 100 pg/ml relativně nízkou toxicitu. Případy akutní intoxikace i při plazmatické hladině nad 100 pg/ml jsou velice řídké jak u dospělých, tak i u dětí. Symptomy předávkování jsou: stavy zmatenosti, sedace až kóma, svalová slabost a hypo- nebo areflexie, hypotenze, mióza, kardiovaskulární a respirační poruchy, mozkový edém, metabolická acidóza, hypokalcémie, hyponatrémie. Vysoké sérové koncentrace vyvolávají u dospělých a u dětí abnormální neurologické reakce a poruchy chování.

Terapie intoxikace:

Specifická protilátka proti natrium-valproátu není známa. Proto léčba spočívá v udržení životních funkcí a podpoře vylučování natrium-valproátu z organizmu. V tom případě je nutná intenzivní lékařská péče (umístění na JIP).

Hemodialýza a forsírovaná diuréza mohou být účinné, peritoneální dialýza má jen malou účinnost. S efektivitou dalších postupů - perfuzí krve přes aktivní uhlí, kompletní náhradou plazmy a výměnnou transfuzí - nejsou dostatečné zkušenosti. Z těchto důvodů se doporučuje zvláště u dětí pouze intenzivní interní léčba bez speciálních detoxikačních postupů, ale s kontrolou plazmatických koncentrací natrium-valproátu. V jediném případě byl popsán pozitivní vliv intravenózního podání naloxonu na projasnění poruchy vědomí.

5. Farmakologické údaje

5.1    Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antiepileptikum, sodná sůl kyseliny valproové.

ATC kód: N03A G01

Natrium-valproát je antiepileptikum, které nemá chemickou podobnost s ostatními skupinami antiepileptik. V pokusech na zvířatech i v klinických studiích má valproová kyselina protizáchvatový účinek. Předpokládaným principem působení kyseliny valproové je jednak zvýšení presynaptické inhibice zprostředkované kyselinou gama-aminomáselnou (GABA) ovlivněním jejího metabolismu, jednak přímý postsynaptický účinek na iontové kanály neuronální membrány. Rozpustnost kyseliny valproové ve vodě je velice nízká (1 : 800), natrium-valproátu naopak velice dobrá (1 : 0,4).

Vícelékové transportní proteiny odstraňují léky z mozku a mohou snížit koncentraci antiepileptik v místě působení. Exprese příliš velkého počtu těchto vícelékových transportérů může mít za následek rezistenci vůči léku, a tak vést ke vzniku epileptického stavu nebo epilepsie rezistentní na léčbu. Předklinické a in vitro studie prokázaly, že se valproát neodstraňuje z mozku vícelékovými transportéry. Proto vytvoření rezistence vůči léčbě vícelékovými transportéry je u valproátu nepravděpodobné.

5.2    Farmakokinetické vlastnosti

Z trávicího traktu se kyselina valproová a její sodná sůl (po podání p.o.) rychle a plně resorbuje. Maximální plazmatické koncentrace je dosaženo podle galenické formy u roztoků v průběhu 0,5 - 2 hodin, u tablet v průběhu 1 - 4 hodin. U enterosolventních přípravků se udává dosažení maximální plazmatické koncentrace po 2 - 8 hodinách se zpožděním o 1 - 4 hodiny. Maximální dosažené koncentrace po dávce 600 mg jsou obvykle v rozmezí 46 - 88 pg/ml. Retardované přípravky mají stejnou biologickou dostupnost jako ostatní galenické formy. Neexistuje lineární závislost dávky a plazmatické koncentrace. Terapeutické rozmezí plazmatické koncentrace je mezi 50 - 100 pg/ml. Při koncentracích nad 100 pg/ml je vyšší riziko výskytu nežádoucích účinků, popřípadě intoxikace. Steady-state je dosaženo asi po 2 týdnech podávání. V likvoru je koncentrace asi o 10 % nižší než v plazmě. Distribuční objem závisí na věku pacientů a dosahuje 0,13 - 0,23 l/kg, u mladších jedinců 0,13 - 0,19 l/kg. Valproová kyselina se váže na plazmatické bílkoviny asi z 90 - 95 %, hlavně na albumin. Při vyšších dávkách se vazba na bílkoviny snižuje. Vazba na proteiny plazmy je nižší také u ledvinného a jaterního poškození. V jedné studii byly pozorovány zvýšené hladiny volné kyseliny valproové (8,5 - 20 %) u pacientů s renální insuficiencí. Biotransformace probíhá buď glukuronizací nebo P-, a - a ra₁-oxidací. Přibližně 20% podané dávky se vylučuje renální exkrecí v esterové formě jako glukuronid. Existuje více než 20 metabolitů, z nichž ty, které vznikají a-oxidačními pochody jsou pokládány za hepatotoxické. Méně než 5 % se vylučuje močí v nezměněné formě.

Hlavním metabolitem je 3-keto-valproová kyselina, která přestupuje z 3 - 60% do moči. U tohoto metabolitu byl u myší prokázán antikonvulzivní účinek. U lidí však nebyl dosud tento efekt prokázán. Plazmatická clearance je 12,7 ml/min u epileptiků, u zdravých dospělých se pohybuje mezi 5-10 ml/min, při užívání enzymy - indukujících léčiv se zvyšuje.

Plazmatický poločas se při monoterapii pohybuje mezi 12 - 16 hodinami a i při dlouhotrvající léčbě se nemění. Při kombinované léčbě s jinými antiepileptiky (např. primidonem, fenytoinem, fenobarbitalem nebo karbamazepinem), se poločas snižuje asi na 4 - 9 hodin, v důsledku enzymatické indukce. U novorozenců a u dětí ve věku do 18 měsíců jsou hodnoty plazmatického poločasu mezi 10 a 67 hodinami. Nejdelší poločasy byly pozorovány u čerstvě narozených dětí, v průběhu 2 měsíců se již hodnoty blíží k hodnotám dospělých. U jaterních poruch se poločas prodlužuje, v případech předávkování se poločas blížil 30 hodinám.

V těhotenství vzrůstá distribuční objem a jaterní i renální clearance od třetího měsíce s možným poklesem plazmatických hladin i při zvýšeném dávkování. Kyselina valproová prochází placentární bariérou a přestupuje do mateřského mléka. Při steady-state dosahuje koncentrace v mateřském mléku asi 10% hodnot v plazmě.

Biologická dostupnost

Biologická dostupnost se po perorálním podání blíží 100%. Při intravenózním podání této hranice dosahuje. Studie biologické dostupnosti provedená v roce 1990 na 14 probandech poskytla následující hodnoty:

Orfiril 300
Maximální plazmatická koncentrace (Cmax)	25,6 ± 3,9 pg/ml
Latence dosažení max. plazmat. konc. (tmax)	2,9 ± 0,5 hod
Plocha pod křivkou C.-t. závislosti (AUC)	455,2 ± 128,9 pg/ml.hod

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Akutní toxicita

Testy akutní toxicity valproátu sodného na různých živočišných druzích vykázaly hodnoty LD50 podle živočišného druhu mezi 1200 až 1600 mg/kg tělesné hmotnosti při perorálním podání a 750 - 950 mg/kg tělesné hmotnosti při i.v. podání.

Chronická toxicita

Při pokusech testujících chronickou toxicitu u různých druhů zvířat při dávkování od 250 mg/kg tělesné hmotnosti výše u laboratorního potkana a od 90 mg/kg tělesné hmotnosti výše u psa byly prokázány atrofie varlat, degenerace ductus deferens, a insuficientní spermatogeneze společně se změnami plicní tkáně a prostaty.

Mutagenní a tumorogenní potenciál

Testy mutagenity prováděné na bakteriích, na myších a potkanech dopadly negativně. Dlouhodobé pokusy na tumorogenní potenciál byly prováděny na myších a na laboratorních potkanech. U velice vysokých dávek byl zaznamenán zvýšený výskyt podkožních sarkomů u samců laboratorního potkana.

Reprodukční toxikologie (Teratogenita)

Expozice kyselinou valproovou v prvním a na počátku druhého trimestru gravidity bývá spojována se zvýšením rizikem defektů uzávěru neurální trubice (spina bifida, meningomyelokéla apod.) a dalších „uzávěrových“ defektů, jako jsou skeletární a kardiální malformace a hypospadie u plodů mužského pohlaví. Tyto vývojové vady se vyskytují v proměnlivé četnosti také při terapii jinými antiepileptiky. Oboustranná aplázie radia se považuje za sice řídký, avšak specifický následek podávání kyseliny valproové. Kromě toho je užívání valproátu sodného v těhotenství spojováno s výskytem některých anomálií, jako dysmorfie a anomálie prstů a nehtů.

6. Farmaceutické vlastnosti 6.1. Seznam pomocných látek

Dihydrát dinatrium-edetátu, voda na injekci, hydroxid sodný, kyselina chlorovodíková.

6.2    Inkompatibility

K roztoku Orfirilu i.v., resp. k infuzi s Orfirilem i.v. nepřidávat žádná další léčiva.

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Chraňte před mrazem.

6.5    Druh obalu a obsah balení

Odlamovací ampule z bezbarvého skla, plastikový přířez, krabička. 5 ampulí v 1 balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Orfiril i.v. se podává ve formě pomalé intravenózní injekce, nebo v infuzi s fyziologickým roztokem nebo s 5% glukózou.

Žádné zvláštní požadavky.

7.    Držitel rozhodnutí o    registraci

Desitin Arzneimittel GmbH Weg beim Jager 214 D-22335, Hamburg, Německo

8.    Registrační číslo

21/323/99-C

9.    Datum první registrace/prodloužení registrace

19.    5. 1999 / 8. 12. 2010

10.    Datum revize textu

23.11.2015

14/14