Octreotide Kabi 0,5 Mg/Ml
Sp. zn. sukls72739/2013 Souhrn údajů o přípravku
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Octreotide Kabi 0,05 mg/ml, injekční roztok Octreotide Kabi 0,1 mg/ml, injekční roztok Octreotide Kabi 0,5 mg/ml, injekční roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ"
Octreotide Kabi 0,05 mg/ml: Jedna injekční lahvička s 1 ml injekčního roztoku obsahuje octreotidi acetatas ekvivalentní octreotidum 0,05 mg.
Octreotide Kabi 0,1 mg/ml: Jedna injekční lahvička s 1 ml injekčního roztoku obsahuje octreotidi acetatas ekvivalentní octreotidum 0,1 mg.
Octreotide Kabi 0,5 mg/ml: Jedna injekční lahvička s 1 ml injekčního roztoku obsahuje octreotidi acetatas ekvivalentní octreotidum 0,5 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Injekční roztok.
Čirý, bezbarvý až slabě nahnědlý roztok. pH roztoku: 3,9 - 4,5
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
• Gastro-entero-pankreatické nádory (GEP tumory)
Ke zmírnění symptomů spojených s funkčními gastro-entero-pankreatickými endokrinními nádory, které zahrnují:
• karcinoidní nádory se symptomatologií karcinoidního syndromu
• VIPomy
• glukagonomy
Oktreotid pro tyto pacienty nepředstavuje protinádorovou terapii a nemá kurativní účinky.
• Akromegalie:
Symptomatická léčba a snížení plazmatických hladin růstového hormonu (GH) a inzulinu-podobnému růstového faktoru 1 (IGF -1) u pacientů s akromegalií nedostatečně reagujících na chirurgický zákrok nebo radioterapii. Oktreotid může být také podán pacientům s akromegalií, kteří nejsou schopni nebo nechtějí podstoupit chirurgický zákrok nebo v období zahájení radioterapie, než se projeví její účinek.
• Prevence komplikací po chirurgickém výkonu na pankreatu.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
GEP tumory
Zpočátku se podává 0,05 mg jednou nebo dvakrát denně formou subkutánní injekce.
Podle klinické odpovědi, účinku na hladiny hormonů vylučovaných nádorem (v případě karcinoidů na vylučování 5-hydroxyindoloctové kyseliny močí) a podle snášenlivosti se může dávka postupně zvyšovat na 0,1 až 0,2 mg 3x denně. Ve výjimečných případech může být nutná vyšší dávka. Udržovací dávka musí být stanovena individuálně.
Doporučenou cestou podání je subkutánní podání. Avšak v případě, že je nutná rychlá odezva, např. při karcinoidní krizi, může být počáteční doporučená dávka oktreotidu podána intravenózně, naředěna a podána jako bolus, přičemž je nutno monitorovat srdeční rytmus.
Pokud není u karcinoidních nádorů dosaženo během 1 týdne léčby maximální tolerovanou dávkou terapeutického účinku, měla by být léčba přerušena.
Akromegalie
Zpočátku se podává každých 8 nebo 12 hodin 0,05-0,1 mg subkutánně.
Dávkování by mělo být upraveno na základě měsíčního zhodnocení účinků na plazmatické hladiny GH a IGF-1 (cílem je: GH < 2,5 ng/ml; IGF-1 v normálním rozmezí) a v závislosti na klinických příznacích a nežádoucích účincích.
U většiny pacientů je optimální denní dávka 0,2 až 0,3 mg. Maximální denní dávka je 1,5 mg. U pacientů na stálé dávce oktreotidu se hodnocení GH provádí každých 6 měsíců.
Nedosáhne-li se za 3 měsíce od zahájení léčby oktreotidem významného snížení hladin růstového hormonu ani zlepšení klinických příznaků, měla by být léčba přerušena.
Prevence komplikací po chirurgickém výkonu na pankreatu
Léčba se zahajuje v den operace nejméně 1 hodinu před laparatomií a podává se 0,1 mg 3x denně subkutánně po dobu následujících 7 dní.
Pacienti s poruchou renálních funkcí
Zhoršená funkce ledvin neovlivňuje celkovou expozici (AUC) subkutánně podávaného oktreotidu,. Úprava dávky proto není nutná.
Pacienti s poruchou jaterních funkcí
U pacientů s cirhózou jater může být biologický poločas oktreotidu prodloužen, z tohoto důvodu může být nutná úprava udržovací dávky.
Starší pacienti
U starších pacientů léčených oktreotidem nebyly pozorovány známky snížené snášenlivosti, ani nebyla nutnost úpravy dávkování.
Pediatrická populace
Nejsou dostupné žádné údaje. Aktuálně tedy nelze stanovit doporučené dávkování.
Způsob podání
Subkutánní nebo intravenózní podání.
Návod k naředění tohoto léčivého přípravku před jeho intravenózním podáním je uveden v bodě 6.6.
Tento léčivý přípravek je určen pouze k jednorázovému použití.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití Obecně
Protože hypofyzární nádory se sekrecí růstového hormonu se mohou zvětšovat a způsobovat závážné komplikace (např. poruchy omezení zorného pole), je nezbytné, aby byli všichni pacienti pečlivě sledováni. Jestliže se objeví známky zvětšování nádoru, je třeba zvážit jiný postup.
Doživotní léčba může být vyžadována u pacientů s nádory se sekrecí růstového hormonu, jestliže chirurgický zákrok nebo radioterapie nejsou možné.
Terapeutický přínos spočívající ve snížení hladin růstového hormonu (GH) a normalizaci koncentrace inzulinu-podobnému růstového faktoru 1 (IGF-1) by u žen s akromegalií mohl obnovit možnost otěhotnění. Ženám s akromegalií ve fertilním věku by mělo být doporučeno, aby alespoň během léčby oktreotidem užívaly adekvátní antikoncepci (viz také bod 4.6).
U pacientů, kteří jsou dlouhodobě léčeni oktreotidem, by měla být sledována funkce štítné žlázy.
Výskyt gastrointestinálních nežádoucích účinků může být snížen tím, že pacienti v době podání oktreotidu nebudou jíst a oktreotid jim bude podán mezi jídly nebo před spaním.
Nežádoucí účinky v místě podání obvykle netrvají déle než 15 minut. Lokální příznaky lze zmírnit vytemperováním roztoku před podáním na pokojovou teplotu nebo použitím menšího objemu roztoku o vyšší koncentraci.
Kardiovaskulární příhody
Bradykardie patří mezi často hlášené nežádoucí účinky (viz bod 4.8). Může být nutná úprava dávkování léčivých přípravků, jako jsou beta-blokátory, blokátory kalciového kanálu nebo látky kontrolující rovnováhu tekutin a elektrolytů.
Gastro-entero-pankreatické endokrinní nádory
Při léčbě gastro-entero-pankreatických endokrinních nádorů může občas dojít k náhlému zániku příznivého účinku oktreotidu a k náhlé recidivě závažných příznaků.
Metabolismus glukózy
Vzhledem ke svému inhibičnímu působení na růstový hormon, glukagon a inzulin může oktreotid ovlivňovat regulaci glykemie. Může být narušena postprandiální glukózová tolerance a v některých případech může být, jako důsledek chronického podávání, navozen stav trvalé hyperglykemie. Hypoglykemie byla rovněž pozorována. Pravidelné kontroly hladiny glukózy v krvi by měly být zváženy.
U pacientů s inzulinomy může dojít po podání oktreotidu k prohloubení a prodloužení trvání hypoglykemie, protože inhibiční účinek na sekreci růstového hormonu a glukagonu je relativně větší než na inzulin a protože inhibiční účinek na inzulin je kratší. Pokud je oktreotid podán pacientům s inzulinomy, je nezbytné pečlivé monitorováni obzvláště při zahájení léčby nebo při změně dávky. Zvažte zahájení klinické léčby v nemocnici. Výrazné kolísání hladiny glukózy v krvi je možné redukovat častějším podáním menších dávek oktreotidu.
U pacientů s diabetes mellitus typu I léčených oktreotidem může dojít ke snížení požadavků na inzulin nebo perorální hypoglykemika.U diabetiků typu II a nediabetických pacientů s částečně zachovanou
sekrecí inzulínu může mít podání oktreotidu za následek zvýšení postprandiální glykemie. Z těchto důvodů se doporučuje monitorovat glukózovou toleranci a antidiabetickou léčbu.
Žlučníkové a příbuzné příhody
Oktreotid vykazuje inhibiční účinek na motilitu žlučníku, sekreci žluči a odtok žluči a byla u něj prokázána souvislost s tvorbou žlučových kamenů. Výskyt tvorby žlučových kamenů se při léčbě oktreotidem pohybuje mezi 15 až 30%. Doporučuje se vyšetření žlučníku ultrazvukem před zahájením léčby a dále pak v průběhu léčby přibližně v 6 až 12měsíčních intervalech. Přítomnost žlučových kamenů, pokud nastane, je převážně asymptomatická; symptomatická přítomnost žlučových kamenů by měla být léčena obvyklým způsobem a mělo by být zváženo rychlé vysazení léku.
U pacientů s cirhózou může být nutná úprava dávky (viz bod 4.2).
Reakce v místě aplikace
U 52týdenní studie toxicity na potkanech (převážně samcích) byl v místě aplikace subkutánní injekce pozorován výskyt sarkomů, ale jen pouze v případě podání vysokých dávek (přibližně 40násobek maximální dávky u lidí). V 52týdenní studii toxicity na psech nebyl pozorován žádný výskyt hyperplastických nebo neoplastických lézí v místě aplikace subkutánní injekce. U pacientů léčených oktreotidem po dobu až 15 let nebyly hlášeny žádné tumorózní útvary v místě aplikace. Veškeré dosud dostupné informace naznačují, že nálezy u potkanů jsou druhově specifické a nejsou významné pro použití léku u lidí.
Výživa
Oktreotid může u některých pacientů měnit absorpci tuků přijatých potravou.
Ačkoliv nutriční deficity jako následek poruchy absorpce nebyly doposud popsány, doporučuje se v případě dlouhodobé léčby kontrolovat množství tuku ve stolici a pokud je to nutné, tak zvážit vhodnou terapeutickou léčbu (viz bod 4.8).
U některých pacientů léčených oktreotidem byly pozorovány snížené hladiny vitaminu B12 a abnormální Schillingův test. U pacientů s nedostatkem vitaminu B12 v anamnéze se proto doporučuje v průběhu léčby oktreotidem monitorovat hladiny vitaminu B12.
Pomocné látky
Tento léčivý přípravek obsahuje méně než 1 mmol sodíku (23 mg) v 1 ml roztoku, tj. je v podstatě „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Bylo zjištěno, že oktreotid snižuje intestinální vstřebávání cyklosporinu a zpomaluje vstřebávání cimetidinu.
Současné podávání oktreotidu a bromokriptinu zvyšuje biologickou dostupnost bromokriptinu.
Omezené množství publikovaných dat naznačuje, že analoga somatostatinu mohou snižovat metabolickou clearance látek metabolizovaných enzymy cytochromu P450, což může být následkem suprese růstového hormonu. Protože není možné vyloučit, že oktreotid může mít tento účinek, musí být látky s nízkým terapeutickým indexem metabolizované převážně CYP3A4, užívány s opatrností (např. chinin, karbamazepin, digoxin, fenprokumon a terfenadin).
Oktreotid snižuje průtok krve játry přibližně o 30%. Je tedy nutné zvážit riziko interakcí s látkami, jejichž metabolismus je závislý na průtoku krve játry.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Nejsou k dispozici žádné nebo pouze omezené údaje o použití oktreotidu u těhotných žen. Vzhledem k jeho inhibičnímu účinku na růstový hormon, představuje podávání oktreotidu riziko pro plod. Studie na zvířatech ukázaly přechodnou retardaci růstu potomků (viz bod 5.3), možná v důsledku specifického endokrinního profilu testovaných druhů, avšak nebyl prokázán žádný toxický účinek na plod, teratogenní nebo reprodukční účinek. Možné riziko pro člověka není známo.
Přípravek Octreotide Kabi by proto neměl být podáván během těhotenství, pokud to klinický stav pacientky nevyžaduje. Ženy v reprodukčním věku by během léčby oktreotidem měly používat účinnou formu antikoncepce.
Kojení
Není známo, zda je oktreotid nebo jeho metabolity vylučovány do mateřského mléka lidí. Riziko pro novorozence/kojence nelze vyloučit. Ženy léčené oktreotidem nesmí kojit. Ve studiích na zvířatech se prokázalo vylučování oktreotidu do mateřského mléka zvířat.
Fertilita
U pacientů s akromegálií může v průběhu léčby oktreotidem dojít k obnově fertility.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Nebyly provedeny žádné studie týkající se vlivu oktreotidu na řízení motorových vozidel a obsluhu strojů.
4.8 Nežádoucí účinky
Shrnutí bezpečnostního profilu
Nejčastějšími nežádoucími účinky hlášenými během léčby oktreotidem byly gastrointestinální poruchy, poruchy nervového systému, hepatobiliární poruchy, a poruchy metabolismu a výživy.
Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky při podání oktreotidu v klinických studiích byly průjem, bolesti břicha, nauzea, nadýmání, bolesti hlavy, cholelitiáza, hyperglykemie a zácpa. Jinými často hlášenými nežádoucími účinky byly závratě, lokální bolest, žlučový písek, porucha funkce štítné žlázy (např. pokles tyreostimulačního hormonu (TSH), pokles celkového T4 a pokles volného T4), únik stolice, snížená glukózová tolerance, zvracení, astenie a hypoglykemie.
Ve vzácných případech se mohou gastrointestinální nežádoucí účinky podobat akutní střevní obstrukci s progresivní distenzí břicha, silnou bolestí v epigastriu, citlivostí břicha na dotek a napínání břišní stěny.
Bolest nebo pocit píchání, brnění nebo pálení v místě vpichu subkutánní injekce se zarudnutím a otokem většinou netrvá déle než 15 minut. Lokální obtíže mohou být zmírněny tím, že se roztok nechá, aby se samovolně pozvolna zahřál na pokojovou teplotu před tím, než bude podán pacientovi.
Ačkoli naměřené hodnoty tuku ve stolici mohou stoupat, nebylo až dosud prokázáno, že by dlouhodobá léčba oktreotidem měla za následek nutriční deficit z důvodu malabsorpce.
Riziko výskytu gastrointestinálních nežádoucích účinků může být sníženo tím, že v době podání oktreotidu nebude přijímána potrava, tj. že oktreotid bude podán mezi jídly nebo před spaním.
Ve velmi vzácných případech byla hlášena akutní pankreatitida. Ta je obvykle pozorována během prvních několika hodin nebo dnů léčby oktreotidem, přičemž k jejímu odeznění dochází po vysazení
léku. U pacientů dlouhodobě léčených oktreotidem byla hlášena pankreatitida způsobená cholelitiázou.
Byly hlášeny ojedinělé případy biliární koliky po prudkém vysazení léčivého přípravku u pacientů s akromegalií, u kterých se vyskytl žlučový písek nebo žlučové kameny.
U pacientů s akromegalií i karcinoidním syndromem byly pozorovány změny na EKG, jako je prodloužení QT intervalu, posun osy, časná repolarizace, nízké napětí, změna přechodové zóny (R/S), časná progrese R vlny a nespecifické změny ST-T vlny. Příčinná souvislost těchto změn s oktreotid acetátem nebyla prokázána, protože mnoho z těchto pacientů mělo srdeční onemocnění jakožto základní onemocnění (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).
Seznam nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky (viz Tabulka 1) byly shromážděny v rámci klinických studií s oktreotidem:
Nežádoucí účinky jsou klasifikovány podle následující konvence:
Velmi časté Časté
Méně časté Vzácné Velmi vzácné
(> 1/10);
(> 1/100 až < 1/10);
(> 1/1000 až < 1/100);
(> 1/10000 až < 1/1000); (<1/10 000);
Není známo (z dostupných údajů nelze určit)
V každé skupině četností výskytu jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
Tabulka 1 - Nežádoucí účinky hlášené v klinických studiích
Endokrinní poruchy | |
Časté: |
Hypotyreóza, porucha funkce štítné žlázy (např. pokles TSH, pokles celkového T4 a pokles volného T4). |
Poruchy metabolismu a výživy | |
Velmi časté: |
Hyperglykemie |
Časté: |
Hypoglykemie, snížená glukózová tolerance, anorexie. |
Méně časté: |
Dehydratace |
Poruchy nervového systému | |
Velmi časté: |
Bolesti hlavy |
Časté: |
Závratě |
Srdeční poruchy | |
Časté: |
Bradykardie |
Méně časté: | |
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy | |
Časté: | |
Gastrointestinální poruchy | |
Velmi časté: | |
Časté: |
Dyspepsie, zvracení, nadmutí břicha, steatorea, únik stolice, |
změna barvy stolice | |
Vzácné: |
Akutní intestinalní obstrukce, silná bolest v epigastriu, citlivostí břicha na dotek a napínání břišní stěny, akutní pankreatitida, pankreatitida způsobená cholelitiázou |
Poruchy jater a žlučových cest | |
Velmi časté: |
Cholelitiáza |
Časté: |
Cholecystitida, žlučový písek, hyperbilirubinemie |
Poruchy kůže a podkožní tkáně | |
Časté: | |
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace | |
Velmi časté: |
Lokální bolest v místě vpichu |
Vyšetření | |
Časté: |
Zvýšené hladiny transamináz |
Postmarketingové informace
Spontánně hlášené nežádoucí účinky, uvedené v Tabulce 2, byly hlášeny dobrovolně a není vždy možné spolehlivě stanovit jejich frekvenci výskytu nebo jejich příčinnou souvislost s použitím léčivého přípravku.
Tabulka 2- Nežádoucí účinky na základě spontánních hlášení
Poruchy imunitního systému |
Anafylaxe, alergické/hypersenzitivní reakce |
Srdeční poruchy |
Srdeční arytmie |
Poruchy jater a žlučových cest |
Akutní pankreatitida, akutní hepatitida bez cholestázy, cholestatická hepatitida, cholestáza, žloutenka, cholestatická žloutenka |
Poruchy kůže a podkožní tkáně |
Kopřivka |
Vyšetření |
Zvýšené hladiny alkalické fosfatázy, zvýšené hladiny gama-glutamyltransferázy |
4.9 Předávkování
U dospělých a dětí byl hlášen omezený počet případů náhodného předávkování oktreotidem. U dospělých byly dávky v rozmezí 2,4 až 6 mg/den podávané kontinuální infuzí (0,1 až 0,25 mg /hod.) nebo subkutánně (1,5 mg 3x denně). Hlášené nežádoucí účinky byly: arytmie, hypotenze, srdeční zástava, mozková hypoxie, pankreatitida, steatóza jater, hepatitida, průjem, astenie, letargie, úbytek tělesné hmotnosti, hepatomegalie a laktátová acidóza.
U dětí byly dávky v rozmezí 0,05 až 3 mg/den podávané kontinuální infuzí (0,0021 až 0,5 mg/hod.) nebo subkutánně (0,05 až 0,1 mg). Jediným hlášeným nežádoucím účinkem byla mírná hyperglykemie.
U pacientů s nádorovým onemocněním, kteří dostávali oktreotid v dávkách 3 až 30 mg/den (v rozdělených dávkách, subkutánně) nebyly hlášeny žádné neočekávané nežádoucí účinky.
Léčba předávkování je symptomatická.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: hypofyzámí a hypotalamové hormony a analogy, ATC kód: H01CB02. Mechanismus účinku
Oktreotid je syntetický oktapeptidový derivát přirozeně se vyskytujícího somatostatinu s podobnými farmakologickými účinky, ale s delší dobou účinku. Tlumí patologicky zvýšenou sekreci růstového hormonu, peptidů a serotoninu produkovaných gastro-entero-pankreatickým (GEP) endokrinním systému.
Farmakodynamické účinky
U zvířat je oktreotid silnějším inhibitorem uvolňování růstového hormonu, glukagonu a inzulinu než somatostatin a má větší selektivitu pro supresi růstového hormonu a glukagonu.
U zdravých osob oktreotid, podobně jako somatostatin, tlumí:
- uvolňování růstového hormonu stimulované argininem, cvičením a inzulinem vyvolanou hypoglykemií;
- postprandiální uvolňování inzulinu, glukagonu, gastrinu, jiných peptidů gastro-entero-pankreatického endokrinním systému a argininem stimulované uvolňování inzulinu a glukagonu;
- tyreotropin uvolňujícím hormonem (TRH) stimulované uvolňování tyreostimulačního hormonu (TSH).
Na rozdíl od somatostatinu, oktreotid přednostně inhibuje růstový hormon než inzulin a jeho podání není provázeno tzv. rebound fenoménem, který by se projevoval hypersekrecí hormonů (tj. růstového hormonu u pacientů s akromegalií).
Klinická účinnost a bezpečnost
U pacientů podstupujících operaci pankreatu snižuje předoperační a pooperační podání oktreotidu výskyt typických pooperačních komplikací (např. pankreatická fistula, absces a následné sepse, pooperační akutní pankreatitida)
U většiny pacientů s akromegalií oktreotid snižuje plazmatické hladiny růstového hormonu a normalizuje plazmatické hladiny IGF-1. U většiny pacientů oktreotid výrazně snižije klinické příznaky onemocnění jako je bolest hlavy, perspirace, parestezie, únava, osteoartralgie a syndrom karpálního tunelu. U některých pacientů s hypofyzárním adenomem se sekrecí růstového hormonu vedlo podávání oktreotidu ke zmenšení nádoru.
U nemocných s funkčními nádory gastro-entero-pankreatického endokrinního systému může léčba oktreotidem poskytnout kontinuální léčbu příznaků základního onemocnění. Účinky oktreotidu na různé typy nádorů gastro-entero-pankreatického endokrinního systému jsou následující:
Účinek oktreotidu na velikost nádoru a jeho růst a na vznik metastáz nebyl doposud jasně dokumentován.
Karcinoidní nádory
Podávání oktreotidu může vést k ústupu příznaků, zejména návalů horka a průjmů. V mnoha případech je to doprovázeno poklesem serotoninu v plazmě a sníženým vylučováním kyseliny 5-hydroxyindoloctové močí.
VlPomy
Biochemickou charakteristikou těchto nádorů je nadprodukce vazoaktivního intestinálního peptidu (VIP). Ve většině případů je výsledkem podávání oktreotidu zmírnění těžkého, pro tento stav typického hypersekrečního průjmu, s následným zlepšením kvality života. Je to provázeno úpravou s tím souvisejících poruch hladin elektrolytů, např. hypokalemie, což umožňuje přerušení enterální a parenterální substituce tekutin a elektrolytů. Klinické zlepšení je obvykle provázeno snížením plazmatických hladin VIP, které mohou klesnout až k normálním referenčním hodnotám.
Glukagonomy
Podávání oktreotidu ve většině případů vede k podstatnému zlepšení nekrolytického migrujícího exantému, který je charakteristický pro toto onemocnění. Účinek oktreotidu na lehkou formu diabetes mellitus, která se u těchto pacientů často vyskytuje, není výrazný a obvykle nevede ke snížení potřeby inzulinu nebo perorálních antidiabetik. Oktreotid u pacientů upravuje průjmy a tím vede ke vzestupu tělesné hmotnosti. Ačkoliv podávání oktreotidu často vede k okamžitému snížení plazmatických hladin glukagonu, toto snížení obvykle během dlouhodobého podávání není trvalé, přestože dochází ke kontinuálnímu zlepšování příznaků.
Prevence komplikací po chirurgickém výkonu na pankreatu
Studie ukázaly, že výskyt fistul je snížen zejména předoperačním nebo pooperačním podáním oktreotidu u pacientů, kteří podstupují operaci pankreatu. Výskyt jiných specifických pooperačních komplikací, jako je tvorba abscesů s rizikem vzniku sepse a akutní pankreatitida, je ovlivněn pouze v menší míře. Byli studováni pacienti podstupující elektivní resekci pankreatu a/nebo pankreatikojejunostomii z důvodu nádoru pankreatu, periampulárního karcinomu nebo chronické pankreatitidy.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti Absorpce
Po subkutánní injekci je oktreotid rychle a úplně absorbován. Nejvyšších plazmatických koncentrací je dosaženo během 30 minut.
Distribuce v organismu
Distribuční objem je 0,27 l/kg těl. hm. a celková tělesná clearance je 160 ml/min. Na plazmatické proteiny se váže až 65% podaného oktreotidu. Množství oktreotidu navázaného na krevní buňky je zanedbatelné.
Eliminace z organismu
Eliminační poločas po subkutánním podání je 100 minut. Po intravenózním podání je vylučování dvoufázové s poločasy 10 a 90 minut. Přibližně 32% je vyloučeno v nezměněné podobě močí.
Porucha funkce ledvin neovlivňuje celkovou expozici (AUC) subkutánně podaného oktreotidu. Eliminační kapacita může být snížena u pacientů s jaterní cirhózou, ale u pacientů se steatózou jater není ovlivněna.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.
Studie na zvířatech ukázaly přechodnou retardaci růstu potomků, možná v důsledku specifického endokrinního profilu testovaných druhů, avšak nebyl prokázán žádný toxický účinek na plod, teratogenní nebo reprodukční účinek.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Kyselina mléčná (S forma) Hydrogenuhličitan sodný (k úpravě pH) Mannitol Voda na injekci
6.2 Inkompatibility
Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6.
Octreotidi acetatas není stabilní v roztocích celkové parenterální výživy.
6.3 Doba použitelnosti
Injekční lahvička před, otevřením:
Octreotide Kabi 0,05 mg/ml: 2 roky Octreotide Kabi 0,1 mg/ml: 2 roky
Octreotide Kabi 0,5 mg/ml: 2 roky
Přípravek musí být použit okamžitě po otevření injekční lahvičky.
Naředěný roztok:
Chemická a fyzikální stabilita po naředění roztoku před použitím byla prokázána po dobu 24 hodin při pokojové teplotě. Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě po jeho naředění. Pokud není použit okamžitě, jsou doba a podmínky uchovávání po naředění před použitím na zodpovědnosti uživatele.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte v chladničce (2°C - 8°C).
Uchovávejte injekční lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Pro každodenní používání je možné injekční lahvičky uchovávat při pokojové teplotě po dobu maximálně dvou týdnů.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.
6.5 Druh obalu a obsah balení
2 ml injekční lahvičky z bezbarvého skla I. hydrolytické třídy uzavřené chlorobutylovou zátkou s fluorokarbonovým ochranným filmem a hliníkovým víčkem typu flip-off a obsahující 1 ml roztoku.
Velikosti balení:
1 injekční lahvička 5 injekčních lahviček 30 injekčních lahviček
Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Injekční lahvičky musí být otevřeny těsně před použitím. Jakékoli nepoužité množství roztoku musí být odborně zlikvidováno.
Před použitím musí být roztok vizuálně zkontrolován, zda není nesprávně zabarven a zda neobsahuje částice.
Ke zmírnění lokální obtíží se doporučuje nechat roztok, aby se samovolně pozvolna zahřál na pokojovou teplotu před tím, než bude podán pacientovi. Nepodávejte přípravek v krátkých časových intervalech do stejného místa vpichu.
Subkutánní podání:
Pro subkutánní podání nesmí být přípravek Octreotide Kabi naředěn.
Intravenózní podání:
Pro intravenózní podání musí být oktreotid naředěn roztokem chloridu sodného (9 mg/ml) v poměru ne menším než 1 obj. : 1 obj., ale ne větším než 1 obj. : 9 obj. Naředění oktreotidu roztokem glukózy se nedoporučuje.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Fresenius Kabi s.r.o.
Želetavská 1525/1 140 00 Praha 4 Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Octreotide Kabi 0,05 mg/ml: 56/156/13-C Octreotide Kabi 0,1 mg/ml: 56/157/13-C
Octreotide Kabi 0,5 mg/ml: 56/158/13-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 27.3.2013
10. DATUM REVIZE TEXTU
22.6.2013
11