Neurotop 200 Mg
sp.zn. sukls250492/2011
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
NEUROTOP 200 MG
tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje carbamazepinum 200 mg
Pomocné látky se známým účinkem: 88 mg monohydrátu laktosy v 1 tabletě Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
tableta
Popis přípravku: kulaté bílé ploché tablety s půlicí rýhou na jedné straně. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
• Léčba epilepsie (parciální záchvaty s komplexní i simplexní symptomatologií, grand mal, smíšené formy epilepsie, epilepsie s doprovodnou psychickou symptomatologií).
• Léčba mánie a profylaxe bipolárních afektivních poruch
• Neuralgie trigeminu a glosofaryngu
• Diabetická neuropatie
• Centrální diabetes insipidus
• Syndrom odnětí alkoholu.
4.2 Dávkování a způsob podání
Epilepsie:
Dospělí a děti nad 11 let: počáteční dávka 2x denně 200 mg, po týdnu se dávka zvyšuje o 200 mg až do dosažení požadovaného účinku, dlouhodobá léčba 600-1600 mg, maximální dávka je 1600 mg pro dospělé, 1200 mg pro dospívající a 1000 mg pro děti od 11 let.
Děti od 6 do 10 let: počáteční dávka je 10-20mg/kg tělesné hmotnosti, po týdnu se dávka zvyšuje o 100 mg, obvyklá dávka je 20-30 mg/kg tělesné hmotnosti, dlouhodobá léčba je 400800 mg, maximální denní dávka je 1000 mg.
Děti od 1 do 5 let: obvyklá dávka je 10-20 mg/kg/den, dlouhodobá léčba 250-350 mg, maximální denní dávka je 400 mg.
Děti do 1 roku: obvykle užívají 1krát denně 100 mg.
Dávkování v ostatních indikacích pro dospělé:
Neuralgie trigeminu: počáteční dávka je 300 mg/den, která se postupně zvyšuje až k ústupu bolestí, po zklidnění se snižuje na nejnižší účinnou dávku (obvykle 400-800 mg/den). Diabetická neuropatie, diabetes insipidus centralis: obvyklá dávka je 600 mg/den.
Léčba mánie a profylaxe bipolární afektivní poruchy: dávkové rozpětí je 400 až 1600 mg/den, obvykle se podává 400-600 mg/den rozdělených do 2 až 3 denních dávek.
Syndrom odnětí alkoholu: 600mg/den, v těžších případech je možné v prvních dnech dávku zvýšit až na 1200 mg.
Pacienti s poruchou funkce ledvin:
Při glomerulární filtraci nižší než 10 ml/min a u dialyzovaných pacientů se podává 75% obvyklé denní dávky.
Pacienti čínského a thajského _původu:
Před zahájením léčby by měli být pacienti čínského (národnost Han) a thajského původu, pokud je to možné, geneticky vyšetřeni na přítomnost HLA-B*1502, neboť přítomnost této alely silně předurčuje riziko závažného, s karbamazepinem spojeného, Stevens-Johnsonova syndromu (informace o genetických testech a kožních reakcích viz bod 4.4).
Způsob podání
Tablety je možné půlit, pro malé děti rozpustit v trošce vody (roztok je třeba užít okamžitě). Ke zmírnění gastrointestinálního dráždění má být Neurotop užíván současně s jídlem.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku a příbuzné látky (tricyklická antidepresiva) nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Atrioventrikulární blok, těžká jaterní insuficience, útlum kostní dřeně. Nesmí se užívat současně s inhibitory MAO ani 2 týdny po jejich vysazení.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Neurotop 200 mg není vhodný k léčbě absencí.
Opatrnost a pravidelné kontroly jsou nutné u pacientů s kardiovaskulárním onemocněním, při onemocnění jater a ledvin a u pacientů s glaukomem. K bezpečnému užívání přípravku je nutné vyšetření krevního obrazu a jaterních funkcí před zahájením léčby a potom: KO - první měsíc 1x týdně, později 1x měsíčně, jaterní testy - při normálním nálezu každé 3-4 měsíce, při patologickém nálezu v kratších intervalech. Při zjištění příznaků narušené krvetvorby, při progresi klinických symptomů provázejících leukémii, při kožních alergických reakcích a při zřetelném zhoršení jaterních funkcí je nutné karbamazepin vysadit. Náhlé vysazení karbamazepinu nebo převedení na jiné antiepileptikum se provádí pod clonou barbiturátů nebo diazepamu. Ke zvýšení bezpečnosti a nastavení nejnižší účinné dávky je vhodná častá kontrola plazmatické hladiny (lékové monitorování). Terapeutický rozsah karbamazepinu je 3-12 mg/l, tj. 13-50 pmol/l.
Neurotop obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.
Sebevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení
Během léčby antiepileptiky v různých indikacích byly u některých pacientů hlášeny případy sebevražedných představ a chování. Metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných klinických studií antiepileptik rovněž prokázala mírně zvýšené riziko sebevražedných představ a chování. Mechanismus vzniku není znám a dostupné údaje nevylučují možnost zvýšeného rizika u karbamazepinu.
Proto by u pacientů měly být sledovány příznaky sebevražedných představ či chování a zvážena vhodná léčba. Pacienti (a o osoby poskytující pacientům péči) by měli být
upozorněni na to, že v případě výskytu symptomů sebevražedného myšlení či chování, by měli vyhledat lékařskou pomoc.
Kožní nežádoucí účinky
V průběhu léčby karbamazepinem byly hlášeny závažné a někdy fatální kožní nežádoucí účinky, včetně toxické epidermální nekrolýzy (TEN) a Stevens-Johnsonova syndromu (SJS). Pacienti mají být upozorněni na příznaky těchto závažných kožních reakcí a mají být důkladně sledováni s ohledem na možný výskyt kožních reakcí. Nejvyšší riziko rozvoje SJS nebo TEN je v prvním týdnu léčby.
Pokud se vyskytnou příznaky SJS nebo TEN (např. zhoršující se kožní vyrážka, často s puchýři nebo slizničními lézemi), léčba karbamazepinem má být přerušena.
Nejlepší výsledky při zvládání SJS a TEN je možné dosáhnout včasným stanovením diagnózy a okamžitým vysazením suspektních léčivých přípravků. Časné přerušení léčby je spojeno s lepší prognózou.
Frekvence výskytu těchto reakcí se v zemích s převahou kavkazského etnika odhaduje na 1 -6 z 10 000 nových uživatelů, zatímco v některých asijských zemích se odhaduje asi 10krát vyšší riziko.
Je stále více důkazů o roli různých HLA alel v predispozici pacientů k imunitně zprostředkovaným nežádoucím účinkům (viz bod 4.2).
Alela HLA-B*1502 - čínská (národnost Han), thajská a ostatní asijské populace
Bylo prokázáno, že přítomnost alely HLA-B*1502 u jedinců čínského (národnost Han) či thajského původu léčených karbamazepinem je silně spojená s rizikem výskytu závažných kožních nežádoucích účinků známých pod pojmem Stevens-Johnsonův syndrom (SJS). Prevalence alely HLA-B*1502 je v čínské (národnost Han) či thajské populaci okolo 10%. Pokud je to možné, měli by být tito jedinci vyšetřeni na přítomnost výše uvedené alely před zahájením léčby karbamazepinem (viz bod 4.2). Jestliže je test pozitivní, neměla by být léčba karbamazepinem započata, pokud je jiná terapeutická možnost. Pacienti, u kterých je test na přítomnost HLA-B*1502 negativní, mají malé riziko SJS, ačkoliv se ve vzácných případech může objevit.
Existují údaje, které naznačují zvýšení rizika výskytu závažných nežádoucích účinků zahrnujících Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) a toxickou epidermální nekrolýzu (TEN) spojených s užíváním karbamazepinu v jiných asijských populacích. Vzhledem k prevalenci této alely u jiných asijských populací (např. nad 15% na Filipínách a v Malajsii) lze zvážit genetické testování na přítomnost alely HLA-B*1502 i u jiných rizikových populací. Prevalence alely HLA-B*1502 je zanedbatelná např. v evropské, africké, hispánské populaci a také u Japonců a Korejců (< 1%)
Alela HLA-A*3101 - evropská a japonská populace
Existují údaje, které naznačují, že přítomnost alely HLA-A*3101 je spojena se zvýšeným rizikem karbamazepinem indukovaných kožních nežádoucích účinků včetně Stevens-Johnsonova syndromu (SJS), toxické epidermální nekrolýzy (TEN), léky vyvolané vyrážky s eozinofilií (DRESS), nebo méně závažné akutní generalizované exantematozní pustulózy (AGEP) a makulopapulózní vyrážky (viz bod 4.8) u Evropanů a Japonců.
Frekvence výskytu alely HLA-A*3101 se mezi etnickými populacemi značně liší. V evropské populaci má alela HLA-A*3101 prevalenci 2-5% a v japonské populaci kolem 10%.
Přítomnost alely HLA-A*3101 může zvyšovat riziko karbamazepinem indukovaných kožních nežádoucích účinků (většinou méně závažných) z 5% v běžné populaci na 26% u pacientů evropského původu, zatímco její absence může riziko snížit z 5% na 3,8%.
K dispozici nejsou dostatečná data, která by podporovala doporučení screeningu alely HLA-A*3101 před zahájením léčby karbamazepinem.
Pokud je o pacientech evropského nebo japonského původu známo, že jsou pozitivní na přítomnost alely HLA-A*3101, může se použití karbamazepinu zvážit v případech, kdy benefit převažuje nad rizikem.
Pokud dojde u pacienta k rozvoji SJS nebo TEN po užití karbamazepinu, nesmí být u pacienta karbamazepin nikdy znovu nasazen.
Během léčby není vhodné konzumovat alkohol.
Karbamazepin může snižovat účinnost hormonální antikoncepce. Proto by se měl použít jiný způsob antikoncepce.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Karbamazepin se nesmí podávat současně s inhibitory MAO, ani 14 dnů po jejich ukončeném podávání.
Indukcí hepatálních enzymů může být oslaben účinek hormonálních kontraceptiv, perorálních antikoagulancií (deriváty kumarinu), chinidinu, některých antibiotik (např. doxycyklinu), kortikoidů, teofylinu a tricyklických antidepresiv.
Metabolismus karbamazepinu může být inhibován současným podáváním erythromycinu, troleandomycinu, isoniazidu, některých blokátorů kalciového kanálu (např. verapamil, diltiazem), dextropropoxyfenu a viloxasinu, což vede ke zvýšení plasmatické koncentrace karbamazepinu.
Plazmatická koncentrace karbamazepinu se též může zvýšit při současném podávání jiných antiepileptik (fenytoin, primidon, kyselina valproová) nebo cimetidinu. Současné užití karbamazepinu a lithia může vést k reverzibilním neurotoxickým reakcím.
Karbamazepin snižuje toleranci k alkoholu.
Grapefruitový džus zvyšuje biologickou dostupnost karbamazepinu, a proto by se ve větším množství neměl pít.
Při užívání karbamazepinu mohou být v laboratorních testech změněny parametry funkcí štítné žlázy.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Riziko spojené s epilepsií a antiepileptiky obecně:
U potomků matek epileptiček užívajících v těhotenství jakoukoli antiepileptickou léčbu, bylo prokázáno 2 až 3 násobné zvýšení rizika vzniku malformací oproti riziku normální populaci (přibližně 3%). Léčba kombinacemi antiepileptik může být spojena s vyšším rizikem vrozených malformací než monoterapie. Je tudíž důležité, aby byla praktikována monoterapie, kdykoli je to možné. Mezi nejčastější malformace patří rozštěpy rtu, kardiovaskulární malformace a defekty neurální trubice.
Náhlé přerušení antiepileptické léčby může vést k znovuobjevení křečí, což může mít závažné následky jak pro matku, tak pro plod. Z tohoto důvodu by nehledě na potenciální rizika neměla být antiepileptická léčba náhle přerušena (viz také bod 4.4).
V pokusech na zvířatech vykazuje karbamazepin nepatrný teratogenní potenciál: nižší porodní hmotnost, nižší hmotnost jednotlivých orgánů, neúplná osifikace, rozštěpy patra. Tyto vývojové vady vznikaly při dávkách 10-25x vyšších (na kg tělesné hmotnosti a den) než se používají v humánní medicíně. Kontrolované studie u těhotných žen nebyly provedeny, ale jsou známy údaje o nižší porodní hmotnosti dětí, kraniofaciálních defektech, vývojovém opoždění a hypoplasii nehtů.
Ženám ve fertilním věku podáváme Neurotop pokud možno v monoterapii. Pokud je nutné pokračovat v léčbě přípravkem Neurotop i v graviditě, je nutné kontrolovat hladiny karbamazepinu, neboť vývojové vady jsou spojovány s jeho vyšší koncentrací.
Koncentrace karbamazepinu v mateřském mléce a v plazmě kojence může dosáhnout až 60% koncentrace karbamazepinu v plazmě matky. Přínos kojení by měl být zvážen vzhledem k malé možnosti nepříznivého vlivu na dítě. Ženy užívající Neurotop mohou kojit své děti za předpokladu, že u dítěte bude sledována možnost výskytu nežádoucích účinků (např. nadměrná spavost). Karbamazepin v mateřském mléce může vést u kojence k obtížím při sání. Aby se u kojence dosáhlo opatrného odvykání, musí být odstavován pomalu.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Při užívání tohoto přípravku může být ovlivněna schopnost reagovat. Opatrnosti je proto třeba při řízení, obsluze strojů apod. Lékař proto musí individuálně posoudit, zda je pacient schopen tuto činnost vykonávat.
4.8 Nežádoucí účinky
Pro klasifikaci četnosti nežádoucích účinků jsou použity následující kategorie:
Velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (>1/1 000 až <1/100), vzácné (>1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000).
Protože údaje nejsou úplné, nelze frekvenci určit pro všechny nežádoucí účinky.
Srdeční _ poruchy:
Poruchy převodního systému (úplný AV blok), bradykardie.
Při vysokých dávkách také arytmie.
Poruchy krve a lymfatického systému:
Leukopenie, trombocytopenie, agranulocytóza, aplastická anémie, leukocytóza, trombembolie, periferní eosinofílie, otok lymfatických uzlin, hyponatrémie (někdy spojená se zvracením, bolestí hlavy, zmateností), hypokalcémie.
Poruchy nervového systému:
Bolest hlavy, závrať, somnolence, ataxie, aseptická meningitida, parestézie, paréza dolních končetin a poruchy řeči. U starších pacientů se může také vyskytnout zmatenost, agitovanost a velmi vzácně visuální halucinace. Tyto nežádoucí účinky obvykle vymizí během 8 - 14 dnů buď bez jakýchkoli opatření, nebo po přechodném snížení dávky.
Při vysokých dávkách třes (také asterixis).
Poruchy oka:
Porucha akomodace, nystagmus, diplopie.
Respirační, hrudní a mediastinálníporuchy:
Pulmonální hypersensitivita (v individuálních případech intersticiální pneumonie). Gastrointestinální _ poruchy:
Na začátku léčby se může objevit anorexie, sucho v ústech, nauzea, průjem nebo zácpa. Poruchy ledvin a močových cest:
Renální dysfunkce (hematurie, proteinurie nebo dokonce renální selhání).
Poruchy kůže a _podkožní tkáně:
Alergické kožní reakce, ojedinělé případy purpury, exfoliativní dermatitida, erythema exudativum multiforme, vypadávání vlasů, syndrom podobný lupus erythematodes.
Velmi vzácně byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky: Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) a toxická epidermální nekrolýza (TEN) (viz bod 4.4).
Přibývá důkazů o souvislosti mezi genetickými markery a výskytem kožních nežádoucích účinků jako jsou Stevens-Johnsonův syndrom (SJS), toxická epidermální nekrolýza (TEN), léky vyvolaná vyrážka s eozinofilií (DRESS), akutní generalizovaná exantematozní pustulóza (AGEP) a makulopapulózní vyrážka. U japonských a evropských pacientů bylo hlášení těchto reakcí spojeno s užíváním karbamazepinu a přítomností alely HLA-A*3101.
U pacientů čínského (národnost Han) a thajské původu a u některých dalších asijských populací byla prokázána silná souvislost mezi přítomností alely HLA-B*1502 a Stevens-Johnsonovým syndromem a toxickou epidermální nekrolýzou (pro více informací viz bod 4.2 a 4.4).
Endokrinní poruchy:
Pokles T3 a T4, snížení 25-hydroxycholekalciferolu.
Poruchy metabolismu a výživy:
Akutní intermitentní porfyrie.
Celkové poruchy:
Únava, horečka, hypertenze nebo hypotenze.
Poruchy _ jater a žlučových cest:
Cholestatická nebo hepatocelulární žloutenka.
U pacientů dlouhodobě léčených karbamazepinem byly hlášeny případy snížené kostní denzity, osteopenie, osteoporózy a zlomenin. Mechanismus, kterým karbamazepin ovlivňuje kostní metabolismus, nebyl rozpoznán.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků na adresu Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.
4.9 Předávkování
Po předávkování vysokými dávkami je nejnebezpečnějším projevem útlum dýchání, který může být potencován dalšími látkami, například alkoholem. Kardiovaskulární obtíže jsou většinou mírné, ke komplikacím dochází až po požití velmi vysokých dávek.
Akutní předávkování vyvolává agitovanost, narušené vědomí, zvracení, tremor, změnu krevního tlaku, poruchy převodního systému, oligurii, dechový útlum, křeče, kóma.
Terapie je symptomatická. Monitorování dýchání, krevního tlaku, akce srdeční, teploty, jaterních a ledvinných funkcí a pupilárních reflexů je nutné provádět několik dnů. Vynucená diuréza může urychlit odstranění karbamazepinu, dialýza je vhodná pouze u těžkého předávkování s renálním selháním. U malých dětí může pomoci výměnná transfuze.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1. Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antiepileptika, deriváty karboxamidu ATC kód: NO3 AF01
Karbamazepin stabilizuje podrážděnost buněčné membrány, zabraňuje opakovaným neuronálním výbojům a snižuje šíření excitačních impulzů na synapsích.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti
Rychlost absorpce karbamazepinu se u různých pacientů liší, ale vstřebávání je téměř kompletní. Rychlost se dá zpomalit podáváním po jídle, což napomáhá tolerovat vyšší dávky. Po požití jednorázové dávky má karbamazepin relativně dlouhý biologický poločas (25-65 hodin), který se ale zkracuje autoindukcí jaterních enzymů při opakovaném podání až na 1217 hodin. Během prvních týdnů podávání lze předpokládat značnou úpravu dávek.
Distribuce je pomalá a omezená pouze na bohatě perfundované tkáně. Distribuční objem je přibližně 1 l/kg tělesné hmotnosti. 70-80% karbamazepinu se váže na plazmatické bílkoviny. Karbamazepin se metabolizuje v játrech, z části na 10,11-dihydro-derivát, který je potom konjugován. Tento derivát se tvoří přes stabilní epoxid, karbamazepin-10,11-epoxid, který má antikonvulzivní účinky.
2-3% podaného karbamazepinu se vylučují v nezměněné formě močí.
Terapeutické rozmezí stabilní plazmatické koncentrace karbamazepinu je 3-12 pg/ml. Mnoho pacientů si stěžuje na diplopii při koncentraci nad 7pg/ml, jiní tolerují i koncentrace nad 10 pg/ml, zvláště pokud jde o monoterapii.
5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Stejně jako u jiných látek, které indukují jaterní enzymy, byla nalezena vyšší incidence hepatomů a benigních testikulárních adenomů u potkanů, kterým bylo perorálně podáváno 250 mg/kg tělesné hmotnosti/den po dobu 2 let. Význam tohoto zjištění pro člověka není znám. Testy mutagenity s karbamazepinem a jeho metabolity byly negativní.
Perorální LD50 u myší je 1100-3750 mg/kg tělesné hmotnosti, u potkanů 3850-4025 mg/kg, u králíků 1500-2680 mg/kg a u morčat 920 mg/kg tělesné hmotnosti.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1. Seznam pomocných látek
Monohydrát laktosy, kukuřičný škrob, želatina, sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A), magnesium-stearát, mastek.
6.2. Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3. Doba použitelnosti
5 let
6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25oC. Uchovávejte blistr v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
6.5. Druh obalu a obsah balení
PVC/PVDC (žlutý) / Al blistr, krabička.
Velikost balení: 50 tablet
6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
G.L. Pharma GmbH Schlossplatz 1 8502 Lannach Rakousko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
21/120/92-S/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 28. 5. 1992
Datum posledního prodloužení registrace: 9.9.2015
10. DATUM REVIZE TEXTU
9.9.2015
8/8