Informace pro variantu: Infuzní Roztok (10x250ml,1,6mg/Ml), Infuzní Roztok (1x250ml,1,6mg/Ml), Infuzní Roztok (25x250ml,1,6mg/Ml), Infuzní Roztok (20x250ml,1,6mg/Ml), Infuzní Roztok (40x250ml,1,6mg/Ml), zobrazit další variantu

Vyberte variantu přípravku:

1. Infuzní Roztok (10x250ml,1,6mg/Ml) Infuzní Roztok (1x250ml,1,6mg/Ml) Infuzní Roztok (25x250ml,1,6mg/Ml) Infuzní Roztok (20x250ml,1,6mg/Ml) Infuzní Roztok (40x250ml,1,6mg/Ml)
2. Infuzní Roztok (40x250ml,1,6mg/Ml) Infuzní Roztok (20x250ml,1,6mg/Ml) Infuzní Roztok (10x250ml,1,6mg/Ml) Infuzní Roztok (1x250ml,1,6mg/Ml) Infuzní Roztok (25x250ml,1,6mg/Ml)

Sp. zn.sukls73707/2016

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.    NÁZEV PŘÍPRAVKU

Moxifloxacin Kabi 400 mg/250 ml infuzní roztok

2.    KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ"

Jedna lahev nebo jeden vak s 250 ml roztoku obsahuje moxifloxacinum 400 mg (ve formě moxifloxacini hydrochloridum).

Jeden ml roztoku obsahuje moxifloxacinum 1,6 mg (ve formě moxifloxacini hydrochloridum). Pomocná látka se známým účinkem:

250 ml infuzního roztoku obsahuje 54,4 mmol sodíku.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Infuzní roztok.

Čirý, žlutý roztok.

pH roztoku je v rozmezí 5,0 a 6,0.

Osmolarita roztoku: 260 - 330 mosm/l

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Moxifloxacin Kabi je indikován k léčbě:

•    komunitní získané pneumonie (CAP),

•    komplikovaných infekcí kůže a kožních struktur (cSSSI).

Moxifloxacin má být použit pouze v případě, kdy není vhodné použití jiných antibiotik běžně doporučovaných k počáteční léčbě těchto infekcí.

Je třeba přihlédnout k oficiálním doporučením, týkajícím se správného používání antibakteriálních látek.

4.2    Dávkování a způsob podání

Dávkování

Doporučená dávka je 400 mg moxifloxacinu podávaná infuzí jednou denně.

Počáteční intravenózní léčba může být následována perorální léčbou spočívající v podávání 400 mg moxifloxacinu ve formě tablet, je-li to klinicky indikováno.

V rámci klinických studií byla většina pacientů převedena z intravenózní léčby na léčbu perorální

během 4 dnů (CAP) nebo 6 dnů (cSSSI). Doporučená celková doba trvání intravenózní a perorální léčby je 7-14 dnů při CAP a 7-21 dnů přicSSSI.

Porucha funkce ledvin/jater

U pacientů s mírnou až těžkou poruchou funkce ledvin nebo u pacientů na dlouhodobé dialýze tj. hemodialýze a na kontinuální ambulantní peritoneální dialýze, není třeba žádná úprava dávkování (více podrobností viz bod 5.2).

Není k dispozici dostatek údajů o podávání moxifloxacinu pacientům s poruchou funkce jater (viz bod 4.3).

Další zvláštní skupiny pacientů

Starší osoby a pacienti s nízkou tělesnou hmotností nevyžadují žádnou úpravu dávkování.

Pediatrická populace

Podání moxifloxacinu dětem a dospívajícím, kteří jsou v období růstu, je kontraindikováno. Účinnost a bezpečnost moxifloxacinu nebyla u dětí a dospívajících stanovena (viz body 4.3, 4.4 a 5.3).

Způsob podání

K intravenóznímu podání; konstantní infuzí po dobu 60 minut (viz také bod 4.4).

Jestliže je to z lékařského hlediska indikováno, může být infuzní roztok podán pomocí T-hadičky společně s kompatibilními infuzními roztoky (viz bod 6.6).

4.3 Kontraindikace

•    Hypersenzitivita na moxifloxacin, na jiné chinolony nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 tohoto přípravku.

•    Těhotenství a kojení (viz bod 4.6).

•    Pacienti do18 let věku.

•    Pacienti s anamnézou onemocnění/poškození šlach v souvislosti s léčbou chinolony.

V rámci předklinických studií a rovněž v rámci klinických studií u člověka byly po aplikaci moxifloxacinu pozorovány elektrofyziologické změny na srdci ve formě prodloužení intervalu QT. Z hlediska bezpečnosti léku je proto moxifloxacin kontraindikovaný u pacientů s:

•    vrozeným nebo získaným prodloužením QT,

•    poruchou elektrolytové rovnováhy, zejména s nekorigovanou hypokalemií,

•    klinicky významnou bradykardií,

•    klinicky významným srdečním selháním se sníženou ejekční frakcí levé komory,

•    se symptomatickými arytmiemi v anamnéze.

Moxifloxacin se nesmí používat současně s jinými léky, které prodlužují QT interval (viz také bod 4.5).

Z důvodu omezeného množství klinických údajů je moxifloxacin také kontraindikován u pacientů s poruchou funkce jater (Child-Pugh C) a u pacientů se zvýšenou hladinou transamináz > 5 násobek ULN (Upper limit ofNormal, tj. horní hranice normálu).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Prospěch léčby moxifloxacinem, zejména u infekcí s nízkým stupněm závažnosti, má být zhodnocen ve srovnání s informacemi obsaženými v bodě“ Zvláštní upozornění a opatření pro použití“.

Prodloužení QTc intervalu a případné klinické stavy související s prodloužením QTc intervalu

Léčba moxifloxacinem má být ukončena, jestliže se v jejím průběhu objeví známky nebo symptomy, které by mohly být způsobeny srdeční arytmií a to jak doprovázenou, tak nedoprovázenou změnami na EKG.

U pacientů s predispozicí k srdečním arytmiím (např. akutní ischemií myokardu) má být moxifloxacin používán s opatrností, vzhledem ke zvýšenému riziku rozvoje ventrikulárních arytmií (včetně torsade de pointes) a srdeční zástavy. Viz také body 4.3 a 4.5.

U pacientů, kteří užívají léky, které mohou snižovat hladinu draslíku v krvi, má být moxifloxacin používán s opatrností. Viz také bod 4.3 a 4.5.

U pacientů, kteří užívají léky, které jsou spojované s klinicky signifikantní bradykardií, má být moxifloxacin používán s opatrností. Viz také bod 4.3.

Ženy a starší pacienti mohou být více citliví k účinkům léků vyvolávajících prodloužení QTc intervalu, jako je moxifloxacin, a proto je u takovýchto pacientů vyžadována zvýšená opatrnost.

Hypersenzitivita / alergické reakce

Po prvním podání fluorochinolonů, včetně moxifloxacinu, byl hlášen výskyt hypersenzitivity a alergických reakcí. Anafylaktická reakce může progredovat do život ohrožujícího šokového stavu, a to i po prvním podání léku. V takovýchto případech musí být léčba moxifloxacinem přerušena a zahájena vhodná léčba (např. léčbu šokového stavu).

Závažné poruchy funkce jater

Při léčbě moxifloxacinem byly hlášeny případy fulminantní hepatitidy, potenciálně vedoucí až k život ohrožujícímu selhání jater (včetně fatálních případů) (viz bod 4.8). Pacienti mají být poučeni, aby v případě, kdy se u nich projeví symptomy fulminantního jaterního onemocnění ,jako je rychle se rozvíjející astenie spojená se žloutenkou, tmavá moč, zvýšená krvácivost nebo jaterní encefalopatie, kontaktovali svého lékaře před tím, než budou pokračovat v léčbě.

V    případě, kdy je podezření na jaterní dysfunkci, mají být provedeny jaterní testy / vyšetření.

Závažné bulózní kožní reakce

V    souvislosti s podáním moxifloxacinu byl hlášen výskyt bulózních kožních reakcí, jako je Stevens-Johnsonův syndrom nebo toxická epidermální nekrolýza (viz bod 4.8). Pacienty je třeba poučit, aby při výskytu kožních nebo slizničních reakcí okamžitě kontaktovali svého lékaře dříve, než budou pokračovat v léčbě.

Pacienti s predispozicí k záchvatům křečí

Chinolony jsou známým spouštěčem záchvatu křečí. U pacientů s poruchami CNS nebo u pacientů, u nichž se vyskytují další rizikové faktory, které mohou vést k záchvatům křečí nebo ke snížení prahu pro vznik záchvatů křečí, se mají tyto léky užívat s opatrností. V případě výskytu záchvatu křečí má být léčba moxifloxacinem ukončena a zahájena vhodná opatření.

Periferní neuropatie

U pacientů, kteří užívali chinolony včetně moxifloxacinu, byly hlášeny případy senzorické nebo senzomotorické polyneuropatie, mající za následek parestezii, hypestezii, dysestézii nebo slabost.

Pacienti, kteří jsou léčeni moxifloxacinem, mají být poučeni, aby pokud se u nich objeví symptomy neuropatie, jako jsou bolest, pálení, brnění, necitlivost nebo slabost, informovali svého lékaře před tím, než budou pokračovat v léčbě (viz bod 4.8).

Psychiatrické reakce

Dokonce již po prvním podání chinolonů, včetně moxifloxacinu, se mohou vyskytnout psychiatrické reakce. Ve velmi vzácných případech vedly deprese a psychotické reakce až k sebevražedným myšlenkám a sebepoškozujícímu chování jako je pokus o sebevraždu (viz bod 4.8). V případě, že se u pacienta takové reakce vyskytnou, má být léčba moxifloxacinem přerušena a zahájena vhodná opatření. Doporučuje se opatrnost při podávání moxifloxacinu psychotickým pacientům nebo pacientům s psychiatrickým onemocněním v anamnéze.

Průjem v souvislosti s používáním antibiotik, včetně kolitidy

V souvislosti s užíváním širokospektrých antibiotik, včetně moxifloxacinu, byl hlášen výskyt průjmu (AAD) a kolitidy (AAC), včetně pseudomembranózní kolitidy a průjmu, který vyvolává bakterie Clostridium difficile. Průběh může být různě závažný, od mírného průjmu až po fatální kolitidu. Proto je důležité o této diagnóze uvažovat u všech pacientů, u nichž se během nebo po používání moxifloxacinu objeví závažný průjem. V případě podezření nebo potvrzení diagnózy AAD nebo AAC je potřeba probíhající léčbu antibiotiky (včetně moxifloxacinu) přerušit a okamžitě zahájit adekvátní terapeutická opatření. Dále je potřeba přijmout vhodná protiinfekční opatření, aby se snížilo riziko šíření infekce. U pacientů se závažným průjmem jsou kontraindikovány léky inhibující peristaltiku.

Pacienti s myasthenia gravis

U pacientů s myasthenií gravis se má moxifloxacin podávat s opatrností, jelikož by se mohly zhoršit příznaky tohoto onemocnění.

Zánět šlach, ruptura šlach

Při léčbě chinolony, včetně moxifloxacinu, může, někdy i bilateráně, dojít k zánětu a ruptuře šlach (především Achillovy šlachy) a to dokonce již během prvních 48 hodin od zahájení léčby. Tyto případy však byly také hlášeny i několik měsíců po ukončení léčby. Riziko zánětu a ruptury šlach je zvýšeno u starších pacientů a u pacientů, kteří jsou současně léčeni kortikosteroidy. Při první známce bolesti nebo zánětu má pacient přerušit léčbu moxifloxacinem, nechat postiženou končetinu (končetiny) v klidu a okamžitě se poradit se svým lékařem o zahájení vhodné léčby (např. imobilizace) postižené šlachy (viz body 4.3 a 4.8).

Pacienti s poruchou funkce ledvin

Starší pacienti s poruchou funkce ledvin, kteří nejsou schopni dodržet adekvátní příjem tekutin, mají užívat moxifloxacin s opatrností, jelikož dehydratace zvyšuje riziko renálního selhání.

Poruchy zraku

Při zhoršení zraku nebo při zaznamenání jakýchkoliv účinků léčivého přípravku na oči je třeba okamžitě konzultovat očního lékaře (viz body 4.7 a 4.8).

Prevence výskytu fotosenzitivních reakcí

Ukázalo se, že chinolony způsobují u pacientů vznik fotosenzitivních reakcí. Avšak studie ukázaly, že moxifloxacin představuje nižší riziko vzniku fotosenzitivity. Nicméně pacienti mají být poučeni, aby se v průběhu léčby moxifloxacinem vyhýbali expozici UV záření nebo extenzivnímu a/nebo silnému slunečnímu záření.

Pacienti s nedostatkem glukóza-6-fosfát dehydrogenázy

Pacienti s rodinnou anamnézou nebo s aktuálním nedostatkem glukóza-6-fosfát dehydrogenázy jsou při léčbě chinolony náchylní k hemolytickým reakcím. Proto se těmto pacientům má moxifloxacin podávat s opatrností.

Zánět periarteriálních tkání

Infuzní roztok moxifloxacinu je určen pouze k intravenóznímu podání. Intra-arteriálního podání je třeba se vyvarovat, a to proto, že v rámci preklinických studií byl po podání infuze touto cestou prokázán zánět periarteriálních tkání.

Pacienti s cSSSI

Klinická účinnost moxifloxacinu při léčbě závažných popáleninových infekcí, fasciitidy a infekcí diabetické nohy s osteomyelitidou nebyla stanovena.

Pacienti dodržující dietu s omezeným přísunem sodíku

Tento léčivý přípravek obsahuje 1206 mg (přibližně 54 mmol) sodíku v jedné dávce.

Nutno vzít v úvahu u pacientů na dietě s nízkým obsahem sodíku.

Interference s biologickými testy

Léčba moxifloxacinem může interferovat s kultivačním vyšetřením naMycobacterium spp, jelikož může docházet k potlačení růstu bakterií a tím k falešně negativním výsledkům u vzorků odebraných pacientům, kteří jsou momentálně léčeni moxifloxacinem.

Pacienti s infekcemi způsobenými MRSA

K léčbě infekcí způsobených MRSA (methicilin-rezistentními kmeny Staphylococcus aureus) se moxifloxacin nedoporučuje. V případě podezření nebo prokázání infekce způsobené MRSA má být zahájena léčba pomocí vhodných antibiotik (viz bod 5.1).

Pediatrická populace

Vzhledem k nežádoucím účinkům na chrupavky, které byly pozorovány u mladých zvířat (viz bod 5.3), je použití moxifloxacinu u dětí a dospívajících <18 let kontraindikováno (viz bod 4.3).

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Interakce s jinými léčivými přípravky

Aditivní účinek na prodloužení QT intervalu při podávání moxifloxacinu a dalších léčivých přípravků, které prodlužují QT interval, není možno vyloučit. To může vést ke zvýšenému riziku ventrikulárních arytmií, včetně torsade de pointes. Proto je současné podání moxifloxacinu a jakéhokoli z níže uvedených léčivých přípravků kontraindikováno (viz také bod 4.3):

•    antiarytmika třídy IA (např. chinidin, hydrochinidin, disopyramid),

•    antiarytmika třídy III (např. amiodaron, sotalol, dofetilid, ibutilid),

•    antipsychotika (např. fenotiaziny, pimozid, sertindol, haloperidol, sultoprid),

•    tricyklická antidepresiva,

•    některá antibiotika (sachinavir, sparfloxacin, erythomycin i.v., pentamidin, antimalarika zvláště halofantrin),

•    některá antihistaminika (terfenadin, astemizol, mizolastin),

•    a další (cisaprid, vinkamin i.v., bepridil, difemanil)

U pacientů, užívajících léčivé přípravky, které mohou snižovat hladinu draslíku v krvi (např. kličková a thiazidová diuretika, laxativa a klystýr [vysoké dávky], kortikosteroidy, amfotericin B) nebo které jsou spojovány s klinicky významnou bradykardií, musí být moxifloxacín používán s opatrností.

Po opakovaném podání zdravým dobrovolníkům moxifloxacin zvyšoval C_max digoxinu přibližně o 30% bez účinku na AUC a minimální koncentrace. Při současné aplikaci s digoxinem není třeba zvláštních opatření.

V rámci studií vykonaných u dobrovolníků s diabetem, vyústilo současné perorální podání moxifloxacinus glibenklamidem v přibližně 21% snížení maximální plazmatické koncentrace glibenklamidu. Kombinace glibenklamidu a moxifloxacinu může teoreticky způsobit mírnou a přechodnou hyperglykemii. Nicméně, pozorované farmakokinetické změny glibenklamidu nevedly ke změnám farmakodynamických parametrů (glukóza v krvi, inzulin). Nebyly tedy pozorovány žádné klinicky významné interakce mezi moxifloxacinem a glibenklamidem.

Změny v INR

Ve velkém počtu případů se u pacientů užívajících antibiotika (zvláště fluorochinolony, makrolidy, tetracykliny, co-trimoxazol a některé cefalosporiny) projevila zvýšená účinnost perorálních antikoagulancií. Infekce, zánětlivé stavy, věk a celkový stav pacienta se jeví jako rizikové faktory. Za těchto podmínek je obtížné hodnotit, zda jsou poruchy INR (international normalised ratio, mezinárodní normalizační poměr) způsobeny infekcí nebo antibiotickou léčbou. V rámci preventivního opatření se má INR mnohem častěji monitorovat. Pokud je to nutné, má se dávka perorálních antikoagulancií vhodně upravit.

Klinické studie neprokázaly žádné interakce při současném podání moxifloxacinu s: ranitidinem, probenecidem, perorálními kontraceptivy, doplňky stravy obsahujícími vápník, parenterálně aplikovaným morfinem, theofylinem, cyklosporinem nebo itrakonazolem.

Studie in vitro s lidskými enzymy cytochromu P450 podporují tato zjištění. Vzhledem těmto výsledkům jsou metabolické interakce prostřednictvím enzymů cytochromu P450 nepravděpodobné.

Interakce s jídlem

Moxifloxacin nevykazuje žádné klinicky relevantní interakce s jídlem, a to ani s mléčnými výrobky.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Bezpečnost moxifloxacinu během těhotenství u lidí nebyla hodnocena. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Není známo potenciální riziko u lidí. Vzhledem k tomu, že u nedospělých zvířat, kterým byly v rámci studie podány flourochinolony, bylo pozorováno poškození chrupavek nosných kloubů a také vzhledem k tomu, že po podání některých fluorochinolonů bylo pozorováno reverzibilní poškození kloubů u dětí, nesmí být moxifloxacin použit u těhotných žen (viz bod 4.3).

Kojení

Nejsou dostupné žádné údaje o podání moxifloxacinu kojícím ženám. Preklinické údaje naznačují, že malé množství moxifloxacinu se vylučuje do mateřského mléka. Vzhledem k nedostatku údajů u lidí a vzhledem k tomu, že v rámci studie bylo prokázáno, že flouorochinolony způsobují poškození chrupavky nosných kloubů u nedospělých zvířat, je kojení během užívání moxifloxacinu kontraindikováno (viz bod 4.3).

Fertilita

Studie na zvířatech nenaznačují poruchu fertility (viz bod 5.3)

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky moxifloxacinu na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny. Nicméně fluorochinolony, včetně moxifloxacinu, mohou narušit schopnost pacienta řídit nebo obsluhovat stroje vzhledem k účinkům na centrální nervovou soustavu (např. závratě; akutní a přechodná ztráta zraku, viz bod 4.8), a také vzhledem k tomu, že se může vyskytnout akutní a krátkodobá ztráta vědomí (synkopa, viz bod 4.8). Pacienti mají být poučeni, aby před řízením dopravnch prostředků a obsluhou strojů zjistili, jak reagují na moxifloxacin.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky pozorované v rámci klinických studií po intravenózním nebo perorálním podání (pouze intravenózní podání, i.v podání následované perorálním podáním, a perorální podání) denní dávky 400 mg moxifloxacinu, rozlišené dle četnosti výskytu jsou uvedeny níže:

Kromě nauzey a průjmu byla četnost výskytu všech nežádoucích účinků nižší než 3%.

V rámci každé skupiny četností jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti. Četnosti výskytu definovány následovně:

>1/100 až <1/10 >1/1000 až <1/100 >1/10 000 až <1/1000 <1/10 000

Třídy orgánových systémů	Časté > 1/100 až < 1/10	Méně časté > 1/1000 až < 1/100	Vzácné > 1/10 000 až < 1/1000	Velmi vzácné < 1/10 000
Infekce a infestace	superinfekce vzniklá díky bakteriální nebo mykotické rezistenci - např. orální nebo vaginální kandidóza.
Poruchy krve a lymfatického systému		anemie, leukopenie, neutropenie, trombocytopenie, trombocytemie, krevní eozinofilie, prodloužený protrombinový čas / zvýšené INR.		zvýšená hladina protrombinu / snížené INR, agranulocytóza
Poruchyimunitníh osystému		alergická reakce (viz bod 4.4)	anafylaxe včetně velmi vzácně se vyskytujícího život ohrožujícího šoku (viz bod 4.4), alergický edém / angioedém (včetně laryngeálního potenciálně život ohrožujícího edému) (viz bod 4.4).

Poruchy metabolismu a výživy		hyperlipidemie	hyperglykemie, hyperurikemie
Psychiatrické poruchy		Úzkostlivé reakce, psychomotorický neklid / agitovanost	emoční labilita, deprese (ve velmi vzácných případech potenciálně kulminuje v sebepoškozuj ící chování jako jsou například sebevražedné představy / myšlenky, nebo pokusy o sebevraždu, viz bod 4.4), halucinace.	depersonalizace , psychotické reakce (potenciálně kulminující v sebepoškozující chování jako například sebevražedné představy / myšlenky, nebo pokusy o sebevraždu, viz bod 4.4).
Poruchy nervového systému	bolesti hlavy, závratě	parestezie a dysestezie, poruchy chuti (včetně ageuzie ve velmi vzácných případech), zmatenost a dezorientace , poruchy spánku (převážně insomnie), tremor, vertigo, somnolence	hypestezie, poruchy čichu (včetně anosmie), abnormální sny, porucha koordinace (včetně poruchy chůze, zvláště z důvodu závratí nebo vertiga), záchvaty křečí včetně grand mal křečí (viz bod 4.4), porucha pozornosti, porucha řeči, amnézie, periferní neuropatie a polyneuropat ie	hyperestezie
Poruchy oka		zrakové poruchy včetně diplopie a rozmazanéh o vidění		přechodná ztráta zraku (zvláště během nežádoucích účinků na CNS,

		(zvláště během nežádoucích účinků na CNS, viz bod 4.4).		viz body 4.4 a 4.7)
Poruchy ucha a labyrintu			tinitus, poškození sluchu včetně hluchoty (obvykle reverzibilní)
Srdeční poruchy	Prodloužení QT intervalu u pacientů s hypokalemií (viz body 4.3 a 4.4).	Prodloužení QT intervalu (viz bod 4.4), palpitace, tachykardie, atriální fibrilace, angina pectoris	ventrikulární tachyarytmie , synkopa (tj. akutní a krátkodobá ztráta vědomí).	nespecifické arytmie, torsade de pointes (viz bod 4.4), srdeční zástava (viz bod 4.4).
Cévní poruchy		Vazodilatace	hypertenze, hypotenze
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy		dyspnoe (včetně astmatickýc h potíží).
Gastrointestin áln í poruchy	nauzea, zvracení, gastrointestinální a abdominální bolesti, průjem	Snížená chuť k jídlu a příjem potravy, konstipace, dyspepsie, flatulence, gastritida, zvýšená hladina amylázy	dysfagie, stomatitida, antibiotiky vyvolaná kolitida (a to včetně pseudomembranóz ní kolitidy, ve velmi vzácných případech spojené s život ohrožujícími komplikacemi) (viz bod 4.4).
Poruchy jater a žlučových cest	zvýšení hladiny transamináz	porucha funkce jater (včetně zvýšení hladiny laktát dehydrogená zy), zvýšení hladiny bilirubinu,	žloutenka, hepatitida (převážně cholestatická)	fulminantní hepatitida potenciálně vedoucí k život ohrožujícímu selhání jater (včetně fatálních případů, viz bod

		zvýšení hladiny gamma- glutamyl- transferázy, zvýšení hladiny alkalické fosfatázy v krvi		4.4).
Poruchy kůže a podkožní tkáně		pruritus, vyrážka, kopřivka, suchost kůže		bulózní kožní reakce jako jsou Stevens- Johnsonův syndrom nebo toxická epidermální nekrolýza (potenciálně život ohrožující, viz bod 4.4).
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně		artralgie, myalgie	záněty šlach (viz bod 4.4), svalové křeče, svalové záškuby, svalová slabost	ruptura šlach (viz bod 4.4), artritida, svalová rigidita, zhoršení příznaků myasthenia gravis (viz bod 4.4).
Poruchy ledvin a močových cest		dehydratace	poškození ledvin (včetně zvýšení hladiny močovinového dusíku a kreatininu v krvi), renální selhání (viz bod 4.4).
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace	reakce v místě injekce a infuze	celkový pocit nemoci (převážně astenie nebo únava), bolestivé stavy (včetně bolesti zad, hrudníku, pánve a končetin), pocení, tromboflebit ida v místě infuze	edém

Následující nežádoucí účinky měly vyšší četnost výskytu u podskupiny pacientů, kteří podstoupili intravenózní léčbu ať už s následnou perorální léčbou nebo bez následné perorální léčby:

Časté:    zvýšení hladiny gamma-glutamyl transferázy.

Méně časté: ventrikulární tachyarytmie, hypotenze, edém, antibiotiky vyvolaná kolitida (a to

včetně pseudomembranózní kolitidy, ve velmi vzácných případech spojené s život ohrožujícími komplikacemi, viz bod 4.4), záchvaty křečí včetně grand mal křečí (viz bod 4.4), halucinace, porucha funkce ledvin (včetně zvýšení hladiny močovinového dusíku a kreatininu v krvi), renální selhání (viz bod 4.4).

Byly hlášeny velmi vzácné případy následujících nežádoucích účinků po léčbě jinými fluorochinolony, které se mohou rovněž vyskytnout i při léčbě moxifloxacinem: hypernatremie, hyperkalcemie, hemolytická anémie, rabdomyolýza a fotosenzitivní reakce (viz bod 4.4).

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na níže uvedenou adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

Webové stránky: www .sukl .cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Po náhodném předávkování se nedoporučují žádná specifická opatření. V případě předávkování je třeba zahájit symptomatickou léčbu. Je třeba monitorovat EKG vzhledem k možnému prodloužení QT intervalu. Současné podání živočišného uhlí s 400 mg perorálně nebo intravenózně podaného moxifloxacinu sníží systémovou dostupnost léčiva o více než 80% v případě perorálního podání moxifloxacinu nebo o 20% v případě intravenózního podání moxifloxacinu. Časné užití živočišného uhlí v době absorpce léku může zabránit nadměrnému zvýšení systémové expozice moxifloxacinu v případě předávkování po perorálním podání.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: chinolonová antibakteriální léčiva, fluorochinolony,

ATC kód: J01MA14

Mechanismus účinku

Moxifloxacin inhibuje bakteriální topoizomerázy typu II (DNA gyrázu a topoizomerázu IV), které jsou potřebné k replikaci bakteriální DNA, k její transkripci a opravám.

Farmakokinetický(é)/farmakodynamický(é) vztah(y)

Ukázalo se, že u flurochinolonů je míra schopnosti zabíjet bakterie závislá na jejich koncentraci. Výsledky farmakodynamických studií flurochinolonů prováděných se zvířecími modely infekcí a v rámci klinických studií u lidí ukazují, že je účinnost dána především poměrem AUC24/MIC.

Mechanismus rezistence

Rezistence na fluorochinolony může vzniknout z důvodu mutací DNA gyrázy a topoizomerázy IV. Další mechanismy mohou zahrnovat zvýšenou expresi efluxních pump, impermeabilitu a ochranu DNA gyrázy zajišťovanou proteiny. Mezi moxifloxacinem a dalšími flourochinolony je třeba očekávat zkříženou rezistenci.

Aktivita moxifloxacinu není ovlivněna mechanismy rezistence, které jsou specifické pro jiné skupiny antibiotik.

Hraniční hodnoty

EUCAST doporučené klinické hraniční hodnoty MIC a klinické hraniční hodnoty při diskové difuzní metodě pro moxifloxacin (01.01.2012):

Organismus	Citlivost	Rezistence
Staphylococcus spp.	< 0,5 mg/l	> 1 mg/l
	> 24 mm	< 21 mm
S. pneumoniae	< 0,5 mg/l	> 0,5 mg/l
	> 22 mm	< 22 mm
Streptococcus skupiny A, B, C, G	< 0,5 mg/l	> 1 mg/l
	> 18 mm	< 15 mm
H. influenzae	< 0,5 mg/l	> 0,5 mg/l
	> 25 mm	< 25 mm
M. catarrhalis	< 0,5 mg/l	> 0,5 mg/l
	> 23 mm	< 23 mm
Enterobacteriaceae	< 0,5 mg/l	> 1 mg/l
	> 20 mm	< 17 mm
Hraniční hodnoty druhově nespecifické*	< 0,5 mg/l	> 1 mg/l
* Hraniční hodnoty druhově nespecifické byly stanoveny převážně na základě farmakokinetických/farmakodynamických údajů a jsou nezávislé na distribuci MIC jednotlivých druhů. Jsou použitelné pouze pro druhy, pro které nebyly stanoveny druhově specifické hraniční hodnoty a nejsou určeny pro druhy, u kterých se ještě musí určit interpretační kritéria.

Mikrobiální citlivost

Prevalence získané rezistence se může u některých kmenů lišit v čase a v závislosti na geografickém území, takže je vhodné získat místní informace o rezistenci, zejména při léčbě závažných infekcí. Pokud je to nutné, doporučuje se obrátit se na odborníka v případech, kdy je lokální prevalence rezistence taková, že je účinnost přípravku u některých typů infekcí sporná.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce a biologická dostupnost

Po podání jednotlivé dávky 400 mg moxifloxacinu během intravenózní infuze trvající 1 hodinu byla na konci infuze zjištěna nejvyšší plazmatická koncentrace přibližně 4,1 mg/l, tato hodnota koncentrace je přibližně o 26% vyšší oproti hodnotě zjištěné po perorálním podání (3,1 mg/l). AUC po intravenózním podání dosahuje hodnoty přibližně 39 mg.h/l, tato hodnota je jen o málo vyšší než hodnota pozorovaná po perorálním podání (35 mg.h/l), to je v souladu s absolutní biologickou dostupností, která je přibližně 91%.

Při intravenózním podání moxifloxacinu není u pacientů nutná úprava dávky podle věku a pohlaví pacienta.

Farmakokinetika je lineární při perorálním podání jedné dávky v rozsahu 50-1200 mg, při jednorázovém intravenózním podání dávky až do výše 600 mg a při podávání dávky do 600 mg jednou denně po dobu 10 dní.

Distribuce v organismu

Moxifloxacin se rychle distribuuje do extravaskulárního prostoru. Distribuční objem v ustáleném stavu (Vss) je přibližně 2 l/kg. In vitro a ex vivo experimenty ukázaly, že dochází k vazbě na proteiny přibližně v 40-42% a to nezávisle na koncentraci léčiva. Moxifloxacin se váže převážně na sérový albumin.

Maximální koncentrace 5,4 mg/kg a 20,7 mg/kg (geometrický průměr) byly zjištěné za 2,2 hodiny od perorálního podání dávky v bronchiální sliznici a tekutině epiteliální výstelky. Odpovídající maximální koncentrace v alveolárních makrofázích dosáhla hodnoty 56,7 mg/kg. V tekutině puchýře byla za 10 hodin od intravenózního podání zjištěna koncentrace 1,75 mg/l. Po podání intravenózní dávky byl v intersticiální tekutině zjištěn podobný koncentračně časový profil nevázané látky jako v plazmě, nejvyšší koncentrace nevázané látky 1,0 mg/ml (geometrický průměr) byla zjištěna přibližně v čase 1,8 hodiny po podání intravenózní dávky.

Biotransformace

Moxifloxacin prochází fází II biotransformace a je vylučován renálními (přibližně 40%) a žlučovými / fekálními (přibližně 60%) cestami v nezměněné podobě a rovněž ve formě thiosloučeniny (M1) a glukuronidu (M2). M1 a M2 jsou jedinými relevantními metabolity u člověka, oba jsou mikrobiologicky neaktivní.

V klinických studiích fáze I a v in vitro studiích nebyly pozorovány žádné farmakokinetické interakce s jinými léčivy procházejícími fází I biotransformace, které se účastní enzymy cytochromu P-450. Nebyly pozorovány známky oxidativního metabolismu.

Eliminace z organismu

Moxifloxacin je eliminován z plazmy s průměrným terminálním poločasem přibližně 12 hodin. Průměrná zjevná celková tělesná clearence po 400 mg dávce je v rozmezí 179 až 246 ml/min. Po podání dávky 400 mg intravenózní infuzí se vylučovalo v nezměněné podobě močí přibližně 22% látky a stolicí přibližně 26% látky. Po intravenózním podání léčiva se celkově vyloučilo přibližně 98% podané dávky (ve formě látky v nezměněné podobě a metabolitů). Renální clearence činila přibližně 24-53 ml/min, což svědčí pro částečnou tubulární reabsorpci léčiva v ledvinách. Současné podání moxifloxacinu s ranitidinem nebo probenecidem nemělo vliv na renální clearance moxifloxacinu.

Porucha funkce ledvin

Farmakokinetické vlastnosti moxifloxacinu se významně nemění u pacientů s poruchou funkce ledvin (včetně clearence kreatininu >20 ml/min/1,73m²). Při zhoršení renální funkce se až 2,5x zvyšuje koncentrace metabolitu M2 (glukuronidu) (s clearence kreatininu <30ml/min./1,73m²).

Porucha funkce jater

Na základě farmakokinetických studií dosud provedených u pacientů s poruchou funkce jater (ChildPugh A, B) není možné určit, zda existují nějaké rozdíly ve srovnání se zdravými dobrovolníky. Porucha funkce jater byla spojena s vyšší expozicí M1 v plazmě, zatímco expozice mateřské látce byla srovnatelná s expozicí u zdravých dobrovolníků. V klinické praxi nejsou dostatečné zkušenosti s používáním moxifloxacinu u pacientů s poruchou funkce jater.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

V    rámci konvenčních studií s opakovaným podáváním dávek moxifloxacinu byla u hlodavců i nehlodavců pozorovaná hematologická toxicita a hepatotoxicita. U opic byly pozorovány toxické účinky na CNS. K těmto účinkům docházelo po podání vysokých dávek moxifloxacinu nebo po dlouhodobé léčbě.

U psů vysoké perorální dávky (> 60 mg/kg) vedoucí k plazmatické koncentraci >20 mg/l způsobily změny na elektroretinogramu a v ojedinělých případech i atrofii retiny.

Po podání moxifloxacinu v podobě injekčního bolusu (45 mg/kg) byly většinou pozorovány projevy systémové toxicity, tyto projevy však nebyly pozorovány, když byl moxifloxacin (40 mg/kg) podáván v podobě pomalé infuze po dobu 50 minut.

Po intraarteriální injekci byly pozorovány zánětlivé změny postihující měkké periarteriální tkáně, z toho důvodu je třeba se intraarteriálního podání moxifloxacinu vyvarovat.

Moxifloxacin vykazoval genotoxicitu v in vitro testech na bakteriích a savčích buňkách. V in vivo testech nebyly pozorované známky genotoxicity i přesto, že byly použity velmi vysoké dávky moxifloxacinu.

V    rámci studií iniciace-propagace na potkanech nebyly zjištěny karcinogenní vlastnosti moxifloxacinu.

In vitro moxifloxacin vykazoval vliv na elektrofyziologické vlastnosti srdce, což může mít za následek prodloužení QT intervalu. Ačkoliv tento vliv se projevoval při použití vysokých koncentrací moxifloxacinu.

Po intravenózním podání moxifloxacinu psům (30 mg/kg formou infuze po dobu 15, 30 nebo 60 minut) bylo zřejmé, že míra prodloužení QT závisí na infuzní rychlosti, tj. čím kratší byla doba infuze, tím byl výraznější prodloužení QT intervalu. Při podání dávky 30 mg/kg infuzí po dobu 60 minut nebylo pozorováno žádné prodloužení QT intervalu.

Reprodukční studie prováděné na potkanech, králících a opicích ukazují, že moxifloxacin prochází placentou. Studie na potkanech (p.o. a i.v.) a opicích (p.o.) neprokázaly po podání moxifloxacinu ani teratogenitu ani poruchu plodnosti. U plodů králíků byl pozorován mírně zvýšený výskyt malformací obratlů a žeber, ale pouze při dávce (20 mg/kg i.v.), která byla spojená s vážnou toxicitou pro březí samice. U opic a králíků se zvýšila incidence potratů, a to při plazmatických koncentracích jaké jsou běžné u člověka po podání terapeutické dávky.

O chinolonech včetně moxifloxacinu je známo, že působí poškození chrupavky velkých kloubů u nedospělých zvířat.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

trihydrát octanu sodného síran sodný

kyselina sírová (k úpravě pH) voda na injekci

6.2 Inkompatibility

Následující roztoky nejsou kompatibilní s infuzním roztokem moxifloxacinu:

10% a 20% roztok chloridu sodného

4,2% a 8,4% roztok hydrogenuhličitanu sodného

Tento léčivý přípravek nesmí být mísen s jinými léčivými přípravky s výjimkou těch, které jsou uvedeny v bodě 6.6.

6.3 Doba použitelnosti

3 roky

Chemická a fyzikální stabilita po otevření/naředění před použitím byla prokázána na dobu 24 hodin při 25 °C.

Z mikrobiologického hlediska, pokud způsob otevření//ředění nevyloučí riziko mikrobiologické kontaminace, přípravek má být použit okamžitě.

Pokud není použit okamžitě, jsou doba a podmínky uchovávání přípravku po otevření před použitím v zodpovědnosti uživatele.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Chraňte před chladem nebo mrazem.

Uchovávejte lahev v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho prvním otevření/naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Přípravek Moxifloxacin Kabi je dodáván v:

-    lahvích z polyethylenu o nízké hustotě (KabiPac) uzavřených víčkem s pryžovou zátkou umožňující vsunutí jehly

nebo v

-    polyolefinových vacích (freefex) s portem pro aplikaci (infuzní port) a portem pro přidávání léčiv (injekční port), které jsou tvořeny polypropylenovým krytem a hliníkovým přebalem.

Velikosti balení

Polyethylenová lahev (KabiPac): 1, 10, 20, 25 nebo 40 lahví v balení Polyolefinové vaky (freefex): 1, 10, 20, 25 nebo 40 vaků v balení

Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Tento přípravek je určen pouze k jednorázovému použití. Veškerý nepoužitý roztok musí být zlikvidován.

Bylo zjištěno, že následující infuzní roztoky jsou kompatibilní s infuzním roztokem moxifloxacinu 400 mg/250 ml:

voda na injekci, 0,9% roztok chloridu sodného, 5%/10% roztok glukózy, Ringerův roztok, složený roztok natrium-laktátu (Hartmannův roztok, roztok Ringer-laktátu).

Infuzní roztok moxifloxacinu nesmí být podáván infuzí společně s jinými léčivými přípravky.

Nepoužívejte tento přípravek, pokud si všimnete, že obsahuje viditelné částice nebo pokud je roztok zakalený.

Při uchovávání v chladu může dojít ke vzniku sraženiny, při pokojové teplotě se však vzniklá sraženina rozpustí. Z toho důvodu se nedoporučuje uchovávat infuzní roztok při teplotě nižší než 8 °C.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

FreseniusKabi s.r.o.

Želetavská 1525/1 140 00 Praha 4 Česká republika

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO

15/157/14-C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 30.4.2014

10. DATUM REVIZE TEXTU

18.4.2016

18