Lokren 20 Mg
sp.zn. sukls117004/2016
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Lokren 20 mg Potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna potahovaná tableta obsahuje betaxololi hydrochloridum 20 mg.
Pomocná látka se známým účinkem: Jedna potahovaná tableta obsahuje 100 mg monohydrátu laktosy. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta.
Bílé, kulaté, bikonvexní potahované tablety, s půlicí rýhou na jedné straně a vytlačeným kodem „KE 20“ na straně druhé.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1. Terapeutické indikace
Léčba arteriální hypertenze.
Profylaktická léčba stabilní námahové anginy pectoris. Přípravek je určen k léčbě dospělých pacientů.
4.2. Dávkování a způsob podání
Dávkování
Arteriální hypertenze:
Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně.
Stabilní námahová angina pectoris:
Obvyklá dávka je jedna tableta (20 mg) jednou denně. U některých pacientů (např. u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí) je vhodné začít léčbu nižší dávkou 10 mg/den. V některých případech je nutno zvýšit denní dávku až na 40 mg.
Podání a složení potravy neovlivňuje biologickou dostupnost betaxololu. Kalendářní balení zlepšuje spolupráci pacienta omezením rizika, že si pacient zapomene vzít lék.
Dávkování u pacientů s j aterním nebo renálním selháním:
- U pacientů s renálním selháním (clearance kreatininu do 20 ml/min) není třeba upravovat denní dávku, ale doporučuje se klinické sledování na začátku léčby, dokud není dosaženo vyrovnaných plasmatických hladin léku (v průměru za 4 dny).
- U pacientů v dialyzačním programu (hemodialýza nebo peritoneální dialýza) je doporučená denní dávka na začátku léčby 10 mg/den bez ohledu na frekvenci a dobu dialýzy.
- U pacientů s jaterním selháním není třeba upravovat dávku. Doporučuje se pečlivé klinické sledování na začátku léčby.
Způsob podání
Perorální podání.
Přípravek Lokren 20 mg se užívá vždy ve stejnou denní dobu, nejlépe ráno.
4.3. Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,
- těžká forma bronchiálního astmatu a chronické obstrukční plicní nemoci,
- dekompenzované srdeční selhání,
- kardiogenní šok,
- atrioventrikulární blok II. a III. stupně, pokud není zaveden pacemaker,
- Prinzmetalova (variantní) angina pectoris (v čisté formě a s monoterapií),
- sinoatriální dysfunkce včetně sinoatriální blokády,
- závažná bradykardie (<45-50 tepů/min),
- těžké formy Raynaudova syndromu a onemocnění periferních tepen,
- neléčený feochromocytom,
- hypotenze,
- anafylaktická reakce v anamnéze,
- metabolická acidóza,
- kombinace s floktafeninem (viz bod 4.5),
- kombinace se sultopridem (viz bod 4.5).
4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Léčba nesmí být u pacientů se stabilní anginou pectoris nikdy náhle přerušena: mohlo by to mít za následek závažné poruchy srdečního rytmu, infarkt myokardu nebo náhlou smrt.
- Přerušení léčby
Léčba by neměla být náhle přerušena, zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Dávky musí být snižovány postupně, během jednoho nebo dvou týdnů. Pokud je třeba, zahajuje se současně se snižováním dávky přípravku Lokren náhradní terapie jiným antianginózním přípravkem, aby se zabránilo jakémukoli zhoršení anginy pectoris.
- Astma a chronická obstrukční plicní nemoc
Betablokátory mohou být podávány pouze u lehkých forem, měla by být dána přednost kardioselektivním betablokátorům v co nejnižších dávkách a je doporučováno provést funkční plicní vyšetření před a po zahájení léčby betablokátory.
Během astmatického záchvatu mohou být užity bronchodilatační látky typu p2-agonistů.
- Srdeční selhání
U pacientů s kompenzovaným srdečním selháním může být betaxolol v případě nutnosti podáván v postupně se zvyšujících dávkách. Na začátku léčby je vhodné použít velmi nízké dávky. Je nutná přísná kontrola stavu nemocného.
- Bradvkardie
Dávka musí být snížena, pokud u pacientů klesne klidová srdeční frekvence pod 50-55 tepů za minutu a objeví se symptomy bradykardie.
- Atrioventrikulární blok I. st upně
Vzhledem k negativně dromotropnímu efektu betablokátorů by betaxolol měl být podáván nemocným s AV blokádou I. stupně s opatrností.
- Pri nzmetalova (variantní) angina pectoris
Počet a trvání anginózních záchvatů může být zvýšen betablokátory u pacientů s Prinzmetalovou formou anginy pectoris. Kardioselektivní betablokátory mohou být užity u lehkých forem a u smíšených forem a za situace, kdy je současně podávána vasodilatační látka.
- Onemocnění periferních tepen
Betablokátory mohou vést ke zhoršení onemocnění u pacientů s postižením periferních tepen (Raynaudův syndrom, Raynaudova nemoc, vaskulitida nebo chronická ischemická choroba dolních končetin).
- Feochromocytom
Použití betablokátorů v léčbě sekundární hypertenze způsobené léčeným feochromocytomem vyžaduje pečlivé kontroly TK.
- Pediatrická populace
Bezpečnost a účinnost betaxololu u dětí nebyla dosud stanovena, proto není užití betaxololu u dětí doporučeno.
- Starší pacienti
U starších nemocných je vhodné zahájit menší dávkou za zvýšené kontroly klinického stavu.
- Pacienti s renálním selháním (viz bod 4.2)
U pacientů s renálním selháním by mělo být dávkování upraveno podle sérové koncentrace kreatininu nebo clearance kreatininu (viz bod 4.2).
- Pacienti s diabetem (viz bod4.5)
Betablokátory mohou maskovat některé příznaky navozené hypoglykemií, zejména tachykardii, palpitace a pocení.
Pacient musí být poučen o nutnosti sledovat hladinu krevního cukru v kratších intervalech, zvláště na začátku léčby.
- Psoriáza
Přínos použití betablokátorů u pacientů s psoriázou by měl být pečlivě zhodnocen, protože bylo hlášeno její zhoršení vlivem betablokátorů.
- Alergické reakce
U pacientů se sklonem k těžké anafylaktické reakci jakéhokoli původu, speciálně po podání kontrastních látek obsahujících jód, po podání floktafeninu nebo během desensibilizační léčby, může podávání betablokátorů vést k exacerbaci alergické reakce a k resistenci na léčbu adrenalinem podávaným v běžných dávkách.
- Celková anestezie
Betablokátory zeslabují reflexní tachykardii a zvyšují riziko hypotenze. Pokračování léčby betablokátory snižuje riziko arytmií, myokardiální ischemie a hypertenzních krizí.
Anesteziolog musí být informován, že pacient užívá betablokátor.
- pokud je přerušení léčby nutné, 48 hodin se považuje za dostatečně dlouhou dobu potřebnou pro návrat k normální citlivosti vůči působení katecholaminů.
- v některých případech léčba betablokátory nemá být přerušena:
• u pacientů s ischemickou chorobou srdeční a určitém riziku spojeném s náhlým přerušením léčby betablokátory je vhodné pokračovat s léčbou až do operace,
• v naléhavých případech nebo v případech, kdy není možné přerušení podávání, nemocný musí být chráněn před převahou parasympatiku vhodnou premedikací atropinem, která se opakuje dle potřeby.
• v úvahu se musí brát riziko anafylaxe.
- Oftalmologie
Beta-adrenergní blokáda snižuje nitrooční tlak a může znesnadnit screeningové vyšetření glaukomu. Oftalmolog by měl být informován, že pacient užívá betaxolol. Pacienti s celkovou a nitrooční léčbou betablokátory by měli být sledováni z důvodů možného aditivního účinku.
- T yreotoxikóza
Betablokátory pravděpodobně maskují kardiovaskulární příznaky tyreotoxikózy.
- Sportovci
Je nutné upozornit sportovce, že přípravek Lokren obsahuje aktivní substanci, která může způsobit pozitivní výsledky antidopingových zkoušek.
Přípravek Lokren obsahuje monohydrát laktosy
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, vrozeným deficitem laktasy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.
4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Kontraindikované kombinace:
- Floktafenin:
Betablokátory snižují schopnost kompenzační reakce v případech hypotenze nebo šoku vyvolaného floktafeninem.
- Sultoprid:
Poruchy srdeční automacie (excesivní bradykardie) dané společným bradykardizujícím účinkem. Nedoporučené kombinace:
- Amiodaron:
Nebezpečí poruch srdeční kontraktility, automacie a vedení (potlačením sympatického kompenzačního mechanismu).
- Srdeční glykosidy:
Kombinace, které mohou prodlužovat dobu atrioventrikulárního vedení a vést k bradykardii.
- Verapamil:
Betaxolol by neměl být podáván společně s verapamilem či několik dní před nebo po léčbě verapamilem (a naopak).
- Fingolimod:
Z důvodu zvýšení bradykardizujícího účinku by u pacientů užívající betablokátory neměla být zahájena léčba fingolimodem. Pokud je léčba fingolimodem nezbytná, je doporučeno vhodné sledování na začátku léčby, které trvá minimálně přes noc.
Kombinace, vyžadující zvláštní opatrnost:
- Těkavá halogenovaná anestetika:
Betablokátory narušují srdeční kompenzační mechanismy. (K potlačení betalytického efektu se může během výkonu podat betamimetikum.)
Nedoporučuje se však přerušit podávání betablokátoru. Anesteziolog musí být informován o skutečnosti, že pacient je léčen betablokátorem.
- Blokátory vápníkového kanálu (bepridil, diltiazem a mibefradil):
Poruchy srdeční automacie (excesivní bradykardie, sinusová zástava), poruchy sinoatriálního nebo atrioventrikulárního vedení a srdeční selhání (synergický efekt).
- Antiarytmika (propafenon a třída Ia: chinidin, hydrochinidin a disopyramid):
Poruchy srdeční automacie a poruchy vedení (potlačení sympatického kompenzačního mechanismu).
- Baklofen:
Zvýšený antihypertenzní účinek.
Měl by být sledován krevní tlak a v případě nutnosti upravena dávka antihypertenziva.
- Inzulín a hypoglykemické sulfonamidy (viz bod 4.4):
Všechny betablokátory zastírají určité symptomy hypoglykemie, např. palpitace a tachykardii. Pacient musí být o této skutečnosti informován a musí být poučen o nutnosti sledovat hladinu krevního cukru v kratších intervalech, zvláště na začátku léčby.
- Lidokain:
Interakce popsané s propranololem, metoprololem a nadololem:
Zvýšení plazmatické koncentrace lidokainu s možným zvýšením neurologických a srdečních nežádoucích účinků (snížený metabolismus lidokainu v játrech).
Dávka lidokainu by měla být upravena. Během léčby betablokátory a po jejím přerušení by mělo být prováděno klinické a elektrokardiografické sledování a sledování plazmatické koncentrace lidokainu.
- Kontrastní látky obsahující jód:
V případech šoku nebo hypotenze z důvodů aplikace kontrastních látek obsahujících jód, betablokátory způsobují snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí.
Pokud je to možné, léčba betablokátory by měla být přerušena před radiografickým kontrastním vyšetřením. Pokud je nezbytná léčba betablokátory bez přerušení, mělo by vyšetření být provedeno jen s možností zajištění na jednotce intenzivní péče.
Kombinace, které je třeba vzít v úvahu:
- Nesteroidní antiflogistika:
Snížení antihypertenzního účinku (inhibice vasodilatačních prostaglandinů nesteroidními antiflogistiky a hromadění vody a sodíku s NSAID-pyrazolonovými deriváty).
- Blokátory vápníkového kanálu: dihydropyridiny jako nifedipin:
Hypotenze, srdeční selhání u pacientů s latentním nebo nedostatečně kontrolovaným srdečním
selháním (negativně inotropní efekt dihydropyridinů in vitro lišící se podle příslušného přípravku a pravděpodobně přidávající se k negativně inotropnímu účinku betablokátorů). Léčba betablokátory může také minimalizovat reflexní reakci sympatiku po excesivní hemodynamické zátěži.
- Tricyklická antidepresiva příbuzná s imipraminem, neuroleptika:
Zvýšení antihypertenzního účinku a riziko posturální hypotenze (aditivní účinek).
- Kortikosteroidy a tetrakosaktidy:
Snížení antihypertenzního účinku (retence vody a natria)
- Meflochin:
Riziko bradykardie (sčítání bradykardizujícího efektu).
- Sympatomimetika:
Riziko snížení účinku betablokátorů.
Pacienti, u kterých má být ukončena léčba klonidinem a současně užívají betablokátory, mají být pečlivě sledovaní z důvodu možné hypertenze. Beta blokátory by měly být vysazeny několik dní před postupným snižováním dávky klonidinu.
4.6. Fertilita, těhotenství a kojení
Teratogenita:
Studie na zvířatech neprokázaly teratogenní účinek. U lidských jedinců nebyly dosud hlášeny žádné teratogenní účinky.
Betablokátory snižují placentární perfuzi, což může vést k intrauterinní smrti plodu, potratům a předčasným porodům. Navíc se mohou u plodu vyskytnout nežádoucí účinky (zejména hypoglykemie a bradykardie).
Novorozenci:
U matek léčených betablokátory přetrvává jejich působení u novorozenců několik dnů po narození: existuje zvýšené riziko srdečních a plicních komplikací v postnatálním období. Pokud se vyskytne srdeční selhání, je nutná hospitalizace novorozence na jednotce intenzivní péče (viz bod 4.9), nesmí se podávat plazmaexpandery (riziko akutního edému plic). Rovněž byly hlášeny bradykardie, respirační obtíže a hypoglykemie.
Doporučuje se, aby novorozenci byli velmi pečlivě sledováni (srdeční frekvence, glykemie) na neonatalogické jednotce intenzivní péče během prvních tří až pěti dnů po porodu.
Použití betaxololu během těhotenství není doporučeno, pokud terapeutický zisk nepřevažuje možná rizika.
Kojení
Betaxolol je vylučován do mateřského mléka (viz bod 5.2). Nebezpečí vzniku bradykardie a hypoglykemie u kojenců nebylo hodnoceno, kojení proto není během léčby doporučeno.
4.7. Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Neexistují žádné studie hodnotící vliv betaxololu na schopnost řídit motorová vozidla.
Při řízení motorových vozidel a obsluze strojů je však třeba vzít v úvahu občasný výskyt závratí a únavy.
4.8. Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle orgánových systémů a podle klesající četnosti výskytu.
Četnosti výskytu nežádoucích účinků jsou definovány podle následující konvence: velmi časté (> 1/10); časté (> 1/100 až < 1/10); méně časté (> 1/1 000 až < 1/100); vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Onemocnění kůže a podkožní tkáně
Vzácné: kožní reakce včetně psoriasiformní erupce nebo exacerbace psoriázy (viz bod 4.4). Není známo: kopřivka, svědění, hyperhidróza.
Poruchy nervového syst ému Časté: závratě, bolesti hlavy.
Velmi vzácné: distální parestézie.
Není známo: letargie.
Poruchy oka
Velmi vzácně: zhoršené vidění.
Psychiatrické poruchy Časté: astenie, insomnie.
Vzácné: deprese.
Velmi vzácné: halucinace, zmatenost, noční můry.
Gastrointestinální poruchy
Časté: gastralgie, průjem, nauzea a zvracení.
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi vzácně: hypoglykemie, hyperglykemie.
Srdeční poruchy
Časté: bradykardie, možná i závažná bradykardie.
Vzácné: srdeční selhání, pokles krevního tlaku, zpomalení atrioventrikulárního vedení nebo zesílení existujícího atrioventrikulárního bloku.
Cévní poruchy
Časté: studené končetiny,
Vzácné: Raynaudův syndrom, zhoršení existující intermitentní klaudikace.
Respirační, hrudní a medist inální poruchy Vzácné: bronchospasmus.
Poruchy reprodukčního syst ému a prsu Časté: impotence.
Vyšetření:
Zřídka byl zaznamenán výskyt antinukleárních protilátek: tyto jsou doprovázeny pouze klinickými známkami jako např. systémový lupus erythematodes ve výjimečných případech a ustupují při přerušení léčby.
V průběhu léčby betaxololem může dojít k poruchám lipidového metabolizmu (snížení HDLchole sterolu, zvýšení triglyceridů).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl. cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9. Předávkování
Příznaky předávkování: bradykardie, hypotenze, bronchospazmus, akutní srdeční selhání. V případech bradykardie nebo nadměrného snížení krevního tlaku by mělo být podáno následující:
- atropin, 1 - 2 mg i.v.,
- glukagon 1 mg, opakovaně, je-li nutné,
- dále v případě nutnosti podání isoprenalinu 25 pg pomalou injekcí nebo dobutaminu v dávce 2,5
- 10 pg/kg/min.
Léčba srdečního selhání u novorozenců matek léčených betablokátory:
- glukagon 0,3 mg/kg
- převoz na novorozeneckou jednotku intenzivní péče
- isoprenalin a dobutamin: prodloužená terapie obvykle vysokými dávkami vyžadujícími specializované sledování.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Beta-blokátory selektivní ATC skupina: C07AB05
Betaxolol je kardioselektivní blokátor P-receptorů s prodlouženou účinností, bez vnitřní sympatomimetické aktivity a s malým membrány stabilizujícím účinkem. Dávky používané u pacientů nemají výrazné kardiodepresivní účinky.
Protože se jedná o selektivní blokátor P-receptorů, tj. kardioselektivní, betaxolol neinterferuje ani se sacharidovým metabolismem ani s bronchodilatačním účinkem betamimetik. Betaxolol upravuje výkyvy tlaku krve způsobené námahou a stresem.
Betaxolol nesnižuje vylučování sodíku ledvinami.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po perorálním podání se účinná látka kompletně a rychle absorbuje. Efekt prvního průchodu játry (first-pass-effect) je velmi nízký. Biologická dostupnost je vysoká, kolem 85 %. Díky tomu krevní hladiny léku kolísají ve velmi malém rozmezí intra- i interindividuálně. Vazba na bílkoviny krevní plasmy činí přibližně 50 %, čímž se snižuje riziko lékových interakcí.
Distribuční objem činí asi 6 l/kg. Většina podané látky je přeměněna na neúčinné metabolity. Aktivní metabolity jsou též kardioselektivní. Jenom 10 - 15 % podané látky se vylučuje v nezměněné formě močí. Plasmatický poločas eliminace se pohybuje v rozmezí 15 až 20 hodin, což umožňuje podávání léku jednou denně.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
V preklinických studiích nebyla prokázána mutagenita ani kancerogenita betaxololu.
Studie na zvířatech neprokázaly teratogenní účinek betaxololu. U lidských jedinců není k dispozici dostatek údajů. Zatím však nejsou podány důkazy, že by betaxolol mohl mít teratogenní potenciál.
Dlouhodobé studie na několika zvířecích druzích prokázaly, že betaxolol je velmi bezpečný lék s velkou terapeutickou šíří.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Jádro tablety: Monohydrát laktosy, sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A), mikrokrystalická celulosa, koloidní bezvodý oxid křemičitý, magnesium-stearát
Obalová vrstva: hypromelosa, oxid titaničitý (E171), makrogol 400.
6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
3 roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním obalu.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/Al blistr, krabička.
Upozornění:
Text na blistru je v rumunštině. Překlad textu je uveden v Příbalové informaci.
Velikost balení: 28 nebo 98 tablet.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
sanofi-aventis France, 82, avenue Raspail, 94250 Gentilly, Francie Souběžný dovozce:
Galmed a.s., Těšínská 1349/296, Radvanice, 716 00 Ostrava, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
58/297/91 -C/PI/002/16
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
27.7.2016
10. DATUM REVIZE TEXTU
27.7.2016
10