sp. zn. sukls276034/2012

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.    NÁZEV PŘÍPRAVKU

Iopamigita 300 mg/ml injekční a infiizní roztok

2.    KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

1 ml roztoku obsahuje iopamidolum 612,4 mg, což odpovídá iodum 300 mg.

Jedna injekční lahvička s 20 ml roztoku obsahuje iopamidolum 12 248 mg, což odpovídá iodum 6 000 mg. Jedna injekční lahvička s 50 ml roztoku obsahuje iopamidolum 30 620 mg, což odpovídá iodum 15 000 mg. Jedna injekční lahvička s 75 ml roztoku obsahuje iopamidolum 45 930 mg, což odpovídá iodum 22 500 mg. Jedna injekční lahvička s 100 ml roztoku obsahuje iopamidolum 61 240 mg, což odpovídá iodum 30 000 mg. Jedna injekční lahvička s 200 ml roztoku obsahuje iopamidolum 122 480 mg, což odpovídá iodum 60 000 mg. Jedna injekční lahvička s 500 ml roztoku obsahuje iopamidolum 306 200 mg, což odpovídá iodum 150 000 mg.

Pomocná látka se známým účinkem: přibližně 0,048 mg sodíku v 1 ml.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.    LÉKOVÁ FORMA Injekční a infuzní roztok.

Čirý, bezbarvý až lehce nažloutlý roztok

pH	6,5 - 7,5
Osmolalita při 37 °C [mOsm/kg]	630
Osmolarita při 37 °C [mOsm/l]	478
Osmotický tlak při 37 °C [MPa]	1,59
Viskozita [mPa.s]
při 37 °C	5,0

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Arteriografie, angiokardiografie, flebografie, digitální subtrakční angiografie (DSA), zesílení kontrastu při počítačové tomografii (CT), vylučovací urografie.

Tento přípravek je určen pouze k diagnostickým účelům.

4.2    Dávkování a způsob podání

K intravenóznímu nebo intraarteriálnímu podání (v injekci či infuzi).

Iopamigita 300 mg/ml je diagnostický přípravek určený k jednorázovému podání v daných indikacích. Opakovaná podání a vyšetření jsou možná.

Způsob podání

Dávkování musí být upraveno podle typu vyšetření, věku, tělesné váhy, srdečního výdeje, celkového zdravotního stavu pacienta a použité techniky. Obvykle se používají stejné koncentrace a stejný objem jodu jako u jiných neiontových jodovaných rentgenkontrastních látek. Musí být použita nejnižší dávka potřebná k získání adekvátního zobrazení.

U pacientů s poruchou ledvin, srdeční nedostatečností a celkově zavážným stavem by dávka kontrastní látky měla být co nejnižší (viz bod 4.4). Doporučuje se v těchto případech sledovat renální funkce nejméně po dobu tří dnů po vyšetření. Zvláštní opatrnosti je třeba u pacientů s hepato-renální nedostatečností, u kterých se zvyšuje riziko retence kontrastní látky.

Kontrastní látka by měla být před podáním zahřáta na teplotu těla. Zkušenosti ukazují, že takto zahřátá kontrastní látka je lépe tolerována.

Kontrastní látka by měla být natažena do injekční stříkačky těsně před aplikací. Kontakt kontrastní látky s krví by měl trvat co nejkratší dobu, aby se co nejvíce zabránilo možnému riziku tromboembolie spojené s vyšetřením. Pozornost je třeba věnovat angiografické technice a také častému omývání katetru injekčním roztokem chloridu sodného 9 mg/ml (0,9%) (s přidaným heparinem, pokud je nutné).

Kontrastní látka musí být podána ležícímu pacientovi s možností okamžité změny polohy. Před vyšetřením by měl být pro případ potřeby zajištěn intravenózní přístup. Stejně jako u ostatních kontrastních látek obsahujících jód by měla být Iopamigita 300 mg/ml podána pouze pokud jsou k dispozici vhodná resuscitační opatření a okamžitá medikace.

Po aplikaci by měl být pacient sledován po dobu alespoň 30 minut, během které se může objevit většina nežádoucích účinků. Veškerý zdravotnický personál musí být informován o nežádoucích účincích a obecných a medikačních postupech.

Dietní doporučení:

Pacient nesmí jíst 2 hodiny před vyšetřením, aby bylo minimalizováno riziko možných nežádoucích účinků jako je aspirace, nauzea a zvracení.

Předběžný test:

Předběžný test hypersensitivity s nízkou dávkou kontrastní látky se nedoporučuje, jelikož postrádá smysl a může vést v některých případech k závažným, někdy fatálním reakcím z přecitlivělosti.

Dávkování dětským pacientům, pokud není indikováno jinak, záleží na věku a tělesné hmotnosti a určí ho ošetřující lékař.

Tento léčivý přípravek může podávat pouze odborný personál.

Dávkování

Následující doporučená dávkování vychází z obecné zkušenosti s netoxickými kontrastními látkami a z klinických studií s jopamidolem. Celkově podaný objem nesmí překročit 250 ml.

Vyšetření	Objem
	Konvenční angiografie	Digitální subtrakční angiografie
Arteriografie
cerebrální, nesektivní	Dospělí: 40-60 ml	Dospělí: 20 - 30 ml
	Děti: dle tělesné	Děti: dle tělesné hmotnosti
	hmotnosti a věku	a věku
cerebrální, selektivní	4-12 ml	3 - 8 ml
A. pulmonalis		Dospělí: 25 ml v jedné injekci; do maximálního objemu 170 ml
ostatní	Dospělí: maximálně do	Dospělí: 30 - 50 ml.
	objemu 250 ml. Objem	Maximálně do objemu 250
	jednotlivé aplikace	ml. Objem jednotlivé
	záleží na vyšetřované	aplikace záleží na
	vaskulární oblasti.	vyšetřované vaskulární oblasti.
	Děti: dle tělesné	Děti: dle tělesné hmotnosti
	hmotnosti a věku.	a věku.
Angiokardiografie	Dospělí: Maximálně d	o objemu 250 ml. Objem
	jednotlivé aplikace záleží na vyšetřované vaskulární
	oblasti.
	Děti: dle tělesné hmotnosti a věku.
Koronární angiografie	Dospělí: 4 - 10 ml na arterii, opakovat dle potřeby
Flebograíie	Dospělí: 50 ml, dle tělesné hmotnosti a věku
Intravenózní digitální
subtrakční angiografie	Dospělí: 30 - 50 ml, opakovat dle potřeby
(i.v. DSA)
	Děti: dle tělesné hmotnosti a věku.
Vylučovací urografie	Dospělí: 50 - 100 ml Děti:
	0 - 1 měsíc 4 - 5-(6) ml/kg
	1 - 3 měsíce 4 ml/kg
	3 - 6 měsíců 3,5 -	4 ml/kg
	6 - 12 měsíců 3 - 3,5 ml/kg
	12 - 24 měsíců 2,5 -	3 ml/kg
	2 - 5 roky 2,5 ml/kg
	5 - 7 roky 2 - 2,5 ml/kg
	7 - 12 roky	1,5 - 2 ml/kg
Počítačová tomografie (CT)	Dospělí: 1 - 2 ml/kg tělesné hmotnosti
	Děti: dle tělesné hmotnosti a věku.
Maximální dávka pro Iopamigita 300 mg /ml je 2 ml/kg tělesné hmotnosti.

Intravenózní vylučovací urografie:

U intravenózní urografie je třeba zohlednit, že z důvodu fyziologicky nízké kapacity nezralého nefronu dětské ledviny je vyžadována relativně vysoká dávka kontrastní látky.

Počítačová tomografie:

Iopamigita 300 mg/ml může být podána rychlou intravenózní injekcí za pomoci vysokotlakého injektoru, pokud je k dispozici. Může být též podána pomalou ruční infuzí, zejména pro snímání cetrálního nervového systému, kdy je nutné počkat 5 až 10 minut před snímáním. V případě spirální CT, zejména víceřezové techniky, je většina informací získávána při zadržení dechu. Aby byl optimalizován účinek intravenózního bolusu do vyšetřované krajiny (na čase závislá akumulace v jednotlivých patologicky změněných tkáních), doporučuje se použití automatického vysokotlakého injektoru a aplikace v bolusové dávce.

Dávka a rychlost podání kontrastní látky pro CT závisí na vyšetřovaném orgánu, diagnostickém problému a zejména na dostupném zařízení (např. skenovací a rekonstrukční čas). Pro zařízení s pomalým skenováním se doporučuje podání infuzí, pro rychlé skenery je doporučeno podání v bolusové injekci.

Pokud má být tento léčivý přípravek podán pomocí automatického aplikačního systému, vhodnost zařízení pro dané použití musí být deklarována výrobcem zdravotnického prostředku. Musí být přesně dodržen návod k použití zdravotníckého prostředku. Automatická dávkovací zařízení nesmí být použita u kojenců a batolat.

4.3    Kontraindikace

Manifestující hyperthyreóza.

Hypersensitivita na léčivou látku nebo kteroukoli pomocnou látku.

Závažná okamžitá nebo opožděná kožní reakce na podání jopamidolu v anamnéze (viz bod 4.8).

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Tento léčivý přípravek obsahuje přibližně 0,048 mg sodíku v 1 mililitru (ml). Toto je nutné vzít v úvahu u pacientů s kontrolovaným příjmem sodíku.

Iopamigita 300 mg/ml by měla být podána po pečlivé klinické indikaci s přihlédnutím k možným rizikovým faktorům vyšetřovaného pacienta.

Přísná indikace a zvýšená pozornost musí být věnována pacientům s

-    známou alergickou dispozicí

-    latentní hypertyreózou, euthyroidní strumou

-    renálním poškozením nebo závažnou hepatální nedostatečností

-    závažným srdečním onemocněním

-    bronchiálním astmatem

-    diabetem mellitus

-    cerebrální konvulzivní poruchou

-    pokročilou cerebrální aterosklerózou

-    akutním mozkovým infarktem

-    akutním intrakraniálním krvácením nebo stavy spojenými s poškozením hematoencefalické bariéry a otokem mozku

-    celkově špatným zdravotním stavem, dehydratací

-    dis- nebo paraproteinémií

-    feochromocytomem

Kontrastní látky mohou po intravenózním nebo intraarteriálním podání vyvolat srpkovatění erytrocytů u pacientů, kteří jsou homozygoti pro srpkovitou anemii.

Náhodná paravasální aplikace může vést k místnímu otoku, bolesti a zarudnutí. Tyto příznaky obvykle bez komplikací vymizí.

Osvědčilo se zvednutí postižené končetiny a studené obklady.

•    Hydratace

Před i po podání kontrastní látky musí být zajištěna dostatečná hydratace. Pokud je nezbytné, pacient by měl být intravenózně hydratován až do úplné exkrece kontrastní látky.

Toto platí zejména u pacientů s pre-existující zhoršenou funkcí ledvin, dis- and paraproteinémií, diabetem mellitus, hyperurikémií a u novorozenců, kojenců, batolat, starších pacientů a pacientů s celkově zhoršeným zdravotním stavem. U rizikových pacientů musí být kontrolován metabolismus vody a elektrolytů a pečlivě sledovány příznaky snížení hladiny vápníku v séru.

Zajištění vody a elektrolytové rehydratace je nezbytné v případě rizika dehydratace indukované diuretiky, aby se zabránilo akutnímu renálnímu selhání.

•    Novorozenci a kojenci

Zejména děti do 1 roku věku a novorozenci jsou náchylní k elektrolytické nerovnováze a hemodynamickým změnám. Z tohoto důvodu je nutno věnovat zvýšenou pozornost dávkování kontrastní látky, provedení vyšetření a pacientově stavu. Nedonošené děti musí být pečlivě sledovány, jelikož podání kontrastní látky u nich může vyvolat přechodný hypothyrodismus.

U novorozenců, zejména u předčasně narozených, se doporučují testy thyroidálních funkcí (obvykle TSH a T4) 7-10 dní a 1 měsíc po podání jodované kontrastní látky z důvodů rizika hypothyroidismu z nadbytku jódu.

•    Alergoidní a anafylaktoidní reakce (hypersensitivní reakce)

Podobně jako u všech jodovaných kontrastních látek se může i po aplikaci přípravku Iopamigita 300 mg/ml objevit na dávce nezávislá nealergická (pseudoalergická, alergoidní) hypersensitivní reakce různé závažnosti a různých příznaků.

Tyto reakce obvykle zahrnují mírné respirační a kožní příznaky, jako jsou menší dýchací obtíže, zarudnutí kůže (erytém), kopřivka, svědění a otok obličeje.

Závažné reakce jako je angioedém, otok pod jazykem, bronchiální spasmus a šok jsou vzácné.

Tyto reakce se obvykle objevují do jedné hodiny po podání kontrastní látky. Vzácně se může hypersensitivita objevit opožděně (po více hodinách nebo dnech).

Z důvodu nestabilního výskytu nelze tyto reakce individuálně předvídat, avšak je známo, že alergoidní reakce jsou častější u pacientů s predispozicí alergie (alergií) a/nebo bronchiálním astmatem a pacientů se známou přecitlivělostí na kontrastní látky.

U pacientů s bronchiálním astmatem je zvýšené riziko zejména bronchospasmu. Proto by měla podání jakékoli kontrastní látky předcházet pečlivá anamnéza s přihlédnutím na zmíněné rizikové faktory. U pacientů s alergickou diatézou a u pacientů se známou hypersensitivní reakcí je třeba velmi přísné indikace. U pacientů s rizikem intolerance je vhodná premedikace antihistaminiky a/nebo glukokortikoidy, avšak nezabraňuje anafylaktickému šoku. Existuje též riziko časné IgE depedentní reakce.

•    Opatření pro případ závažných reakcí

Nezávisle na dávce a cestě podání mohou být příznaky jako je angioedém, konjuktivitida, kašel, svědění, rýma, kýchání a kopřivka indikátorem anafylaktoidní reakce vyžadující léčbu. Jodované kontrastní látky by proto měly být podávány jedině za podmínky, že je zajištěna případná léčba těchto stavů, včetně nezbytného technického a lékařského vybavení, dostatečných zkušeností a odborného personálu. Měla by být připravena opatření pro okamžitou léčbu závažných reakcí. V případě bezprostředně hrozícího šoku musí být okamžitě ukončeno podávání kontrastní látky a v případě nutnosti zahájit specifickou intravenózní léčbu. Doporučuje se zavedení katetru či kanyly pro případný okamžitý intravenózní přístup během celého vyšetření.

Po aplikaci je nutné sledovat pacienta po dobu nejméně půl hodiny, jelikož se podle zkušeností většina nežádoucích účinků projevuje v tomto období.

•    Porucha thyroidální funkce

Jodované kontrastní látky mohou ovlivnit thyroidální funkce z důvodu volného jódu obsažené ho v roztoku a jodidu dodatečně uvolněného dejodinací po podání. U predisponovaných pacientů tak může dojít k hyperthyroidismu a i thyreotoxické krizi. Z tohoto důvodu mezi rizikové pacienty patří pacienti s manifestujícím, ještě nediagnostikovaným hyperthyroidismem, stejně tak jako pacienti s latentním hyperthyroidismem (často pacienti s nodulární strumou) a pacienti s funkční autonomií (často starší pacienti, zejména v oblastech s nedostatkem jodu). Pokud se plánuje podání jodované kontrastní látky potenciálně rizikovým pacientům, je nutné před vyšetřením vyhodnotit thyroidální funkce a hyperthyroidismus a autonomie musí být vyloučena. Před podáním jodované kontrastní látky je třeba se ujistit, že pacient nepodstoupí sken štítné žlázy nebo testy thyroidálních funkcí, nebo léčbu radioaktivní jódem do té doby, než se renální exkrecí nevrátí jód na normální hladinu, jelikož jodované kontrastní látky podané jakoukoli cestou interferují s hormonálními testy a se zpětným vychytáváním jódu štítnou žlázou nebo metastázami rakoviny štítné žlázy.

Po injekčním podání jodované kontrastní látky též existuje riziko indukce hypothyroidismu, a to též u novorozence, kterému byla podána jodovaná kontrastní látka nebo jehož matce byla jodovaná kontrastní látka aplikována.

•    Stavy úzkosti

Stavy zvýšené agitovanosti, úzkosti nebo bolesti mohou zvýšit riziko nežádoucích účinků nebo reakcí souvisejících s podáním kontrastní látky. V případech zvýšené úzkosti mohou být podány sedativa.

•    Kardiovaskulární onemocnění

U pacientů s kardiovaskulárním onemocněním existuje zvýšené riziko závažných změn srdeční hemodynamiky a elektrofyziologie (rytmu a vedení), a to zejména po intrakoronárním podání kontrastní látky do levé a pravé komory (viz také bod 4.8).

Pacienti se srdeční nedostatečností, závažným koronárním onemocněním, nestabilní anginou pectoris, onemocněním chlopně, infarktem myokardu v anamnéze, koronárním bypassem a plicní hypertenzí patří mezi ohrožené srdeční reakcí.

U starších pacientů a pacientů s pre-existujícím srdečním onemocněním se častěji vyskytují ischemické změny na EKG a arytmie.

U pacientů se srdeční nedostatečností může intravasální podání kontrastní látky vyvolat plicním edém.

•    Poruchy renálních funkcí

Může se objevit reverzibilní renální selhávání. Predisponujícími faktory jsou: renální onemocnění v anamnéze, předcházející renální selhávání po aplikaci kontrastní látky, současné renální selhávání, diabetická nefropatie, věk nad 60 let, dehydratace, pokročilá ateroskleróza, dekompenzovaná srdeční nedostatečnost, vysoké dávky kontrastní látky a opakovaná podání, přímá aplikace kontrastní látky do renální arterie, expozice dalším nefrotoxickým látkám, závažná nebo chronická hypertenze, hyperurikémie a paraproteinémie (např. plasmocytom, makroglobulinémie).

Jsou doporučena následující preventivní opatření: zajištění dostatečné hydratace před a během podání kontrastní látky, nejlépe intravasální infúze do doby úplné renální exkrece kontrastní látky, zamezení další expozice ledvin (nefrotoxické léčivé přípravky, renální arteriální angioplastika, větší chirurgický zásah atd.), redukce dávky na minimum. Opakované vyšetření pomocí kontrastní látky může provedeno poté, co se renální funkce vrátí na původní hodnoty. Jodované kontrastní látky mohou být podávány dialyzovaným pacientům, jelikož je lze dialýzou odstranit.

•    Diabetes mellitus Pacienti léčeni metforminem:

Protože intravasální podání jopamidolu může vést k renálnímu selhávání, musí být léčba metforminem přerušena před, během a 48 hodin po vyšetření a opět nasazena poté, co jsou renální funkce vyhodnoceny jako normální (viz bod 4.5).

U mimořádně naléhavých případů, kdy je renální funkce poškozena nebo její stav neznámý, by měl lékař zhodnotit rizika a přínosy vyšetření pomocí kontrastní látky a učinit opatření: vysazení léčby metforminem, hydratace, monitorování renálních funkcí, sérového laktátu, pH a sledování pacienta v souvislosti s příznaky laktacidózy.

•    Koagulopatie

Katetr použitý v angiografii s kontrastní látkou představuje riziko vzniku tromboembolických příhod. Neiontové kontrastní látky mají méně antikoagulačních účinků in vitro než iontová kontrastní média. Během katetrizace nutno mít na paměti řadu dalších faktorů kromě kontrastní látky, které mohou způsobit tromboembolickou příhodu, jako jsou: délka trvání vyšetření, počet injekcí, typ katetru a injekční materiál, existující onemocnění a

konkomitantní léčba. Pečlivá angiografická technika, časté plnění katetru a zajištění trvání vyšetření pouze po nezbytně dlouhou dobu minimalizuje riziko tromboembolické příhody související s vyšetřením Doporučuje se také zvýšená pozornost u pacientů s homocysteinurií (riziko indukce tromboembolie).

•    Poruchy CNS

Doporučuje se zvýšená pozornost při intravasální aplikaci pacientům s akutním mozkovým infarktem nebo intrakraniálním krvácením a u pacientů s onemocněním způsobujícím poruchy hematoencefalické bariéry, pacientů s otokem mozku nebo akutní demyelinizací. Intrakraniální tumory nebo metastázy a epilepsie mohou vyvolat zvýšený výskyt záchvatů po podání kontrastní látky. Neurologické obtíže způsobené metastázami, degenerativními nebo zánětlivými procesy se mohou podáním kontrastní látky zhoršit. Intraarteriální aplikace může vyvolat vasospasmy s následnými mozkovými ischemiemi. Zvýšené riziko neurologických komplikací po intraarteriální aplikaci lze očekávat u pacientů se symptomatickými celebrovaskulárními onemocněními, iktem v anamnéze nebo častými přechodnými ischemickými příhodami.

•    Alkoholismus/drogová závislost

Akutní nebo chronický alkoholismus může zvýšit permeabilitu hematoencefalické bariéry, a tak způsobit reakce CNS spojené s podáním kontrastní látky.

•    Další rizikové faktory

U pacientů s plasmacytomem nebo paraproteinémií se může objevit po aplikaci kontrastní látky porucha funkce ledvin. Je nutná dostatečná hydratace.

Po intravasální aplikaci kontrastní látky se u pacientů s feochromocytomem může vyvinout závažná, v některých případech nekontrolovatelná hypertenzní krize. Proto se u těchto pacientů doporučuje premedikace alfa-blokátory.

Příznaky mystenie gravis se mohou po podání jodované kontrastní látky zhoršit.

U pacientů s autoimunitním onemocněním byly popsány případy závažní vaskulitidy nebo syndrom podobný Stevens-Johnson syndromu.

Mezi faktory, které představují riziko výskytu reakcí na kontrastní látku, patří závažná cévní a neurologická onemocnění zejména u starších pacientů.

Závažná renální nedostatečnost a současné závažné poškození jater může vyvolat prodloužené vylučování kontrastní látky, případně vyžadující hemodialýzu.

Upozornění pro různé cesty podání

•    Cerebrální arteriografie

U pacientů s pokročilou aterosklerózou, závažnou hypertenzí, srdeční dekompenzací, senilitou a předchozí mozkovou trombózou nebo embolií a migrénou se doporučuje zvýšená opatrnost, jelikož se mohou častěji vyskytnout kardiovaskulární reakce jako bradykardie, hypo- nebo hypertenze.

•    Periferní arteriografie

Arterie, do které má být kontrastní látka podána, musí pulzovat. V případě obliterativní trombangitidy nebo postupující infekce spojené se závažnou ischemií je nutno věnovat zvýšenou pozornost aplikaci, pokud je vůbec podání indikováno.

•    Arteriografie aorty

V závislosti na použité technice může dojít k poškození aorty a sousedních orgánů, pleurocentéze, retroperitoneálnímu krvácení, poškození míchy a příznakům paraplegie.

•    Koronární arteriografie and ventrikulografie

Srdeční dekompenzace, závažná arytmie, ischemie a infart myokardu se může objevit během koronární arteriografie a levostranné ventrikulografie.

Je naprosto nezbytné, aby vyšetření prováděl specializovaný personál, k dispozici byl elektrokardiograf a dostatečné vybavení pro resuscitaci a kardioverzi. Samozřejmostí je monitorování EKG a vitálních funkcí během celého vyšetření.

Angiokardiografie pravé komory u pediatrických pacientů:

Je nutné dbát zvýšené opatrnosti u cyanotických novorozenců s pulmonární hypertenzí a srdeční dysfunkcí.

Supraaortická angiografie:

Supraaortická angiografie má být provedena se zvýšenou pozorností věnovanou zavedení katetru. Vysoký tlak automatické pumpy může vyvolat renální ischemii, míšní léze, retroperitoneální krvácení, intestinální ischemii a nekrózu. Po ukončení podání by měly být sledovány renální funkce. V případě angiogragie by ženy měly být vyšetřovány v pre-ovulační fázi cyklu, pokud možno.

• Flebografie

Zvýšené pozornosti je třeba u pacientů se suspektní trombózou, flebitidou, závažnou ischemií, místní infekcí či celkovou venózní okluzí. Aby nedošlo k extravasaci, doporučuje se rentgenová fluroskopie.

4.5    Interakce s jinými přípravky a jiné formy interakce

Byla hlášena arteriální trombóza po podání jopamidolu po papaverinu

Aplikace rentgenkontrastních látek může indukovat přechodné poruchy renální funkce, což může vést k laktátové acidóze u pacientů s diabetem mellitus léčených me tforminem (viz bod 4.4).

U pacientů léčených beta-blokátory, zejména s bronchiálním astmatem se ve zvýšené míře mohou vyskytovat hypersensitivní reakce jako je pokles krevního tlaku, bradykardie, bronchospasmus. Navíc je nutné mít na paměti, že pacienti užívající beta-blokátory mohou potřebovat vyšší dávky beta-agonistů, jelikož pravděpodobně nebudou dostatečně odpovídat na standardní dávky podávané v léčbě hypersensitivních reakcí. Beta-blokátory, vasoaktivní látky, inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu, antagonisté angiotensin receptoru: tyto léčivé přípravky snižují učinnost kardiovaskulárních mechanismů kompenzujících změny krevního tlaku: lékař musí být informován před aplikací jodované kontrastní látky a musí mít k dispozici zařízení pro resuscitaci.

Léčivé přípravky snižující práh citlivosti k záchvatům (např. deriváty fenotiazinu, analeptika, tricyklická antidepresiva, inhibitory monoaminooxidázy, neuroleptika) mohou podpořit výskyt konvulsivních záchvatů zejména u pacientů trpících epilepsií a pacientů s fokálním poškozením mozku. Pokud je přesto lékařem indikováno vyšetření u těchto pacientů, musí být léčba přerušena 48 hodin před výkonem a opět zahájena až 24 hodin po mozkové angiografii.

U pacientů léčených interferonem a interleukinem se častěji a zejména opožděně vyskytují reakce spojené s aplikací kontrastní látky, jako jsou: erytém, horečka a/nebo příznaky podobné chřipce.

Důvod stále není znám.

Ovlivnění diagnostických testů:

Kontrastní látka může interferovat s laboratorními testy bilirubinu, bílkoviny nebo anorganických látek (např. železo, měď, vápník, fosfor). Tyto látky by neměly být vyšetřovány ve stejný den, kdy byla podána kontrastní látka.

Při diagnóze a léčbě thyroidálních onemocnění, jodem substituované rentgenkontrastní látky mohou snížit citlivost štítné žlázy k radioizotopům po 2-6 týdnů.

Pokud je plánována renální scintigrafie za pomoci injekční aplikace radiofarmaka sekretovaného renálním tubulem, měla by být pokud možno provedena před injekčním podáním kontrastní látky.

4.6    Fertilita, těhotenství a kojení

Nejsou k dispozici žádné dostupné údaje o podávání jopamidolu těhotným ženám.

Reprodukční toxicita u zvířat viz bod 5.3.

V těhotenství je třeba se co nejvíce vyhýbat expozici rentgenovému záření, ať s nebo bez použití kontrastních látek, přínos rentgenového vyšetření je nutné pečlivě zvážit. Kromě expozice plodu rentgenovému záření, je třeba též zhodnotit poměr rizika a přínosu podání jodované kontrastní látky vzhledem k citlivosti fetální štítné žlázy k jódu, jelikož akutní nadbytek jódu po podání jodované kontrastní látky matce může vést k dysfunkci štítné žlázy plodu.

Jodované kontrastní látky jsou vylučovány v malých množstvích do mateřského mléka. Sporadické podání matce představuje nízké riziko nežádoucích účinků pro dítě, přesto by mělo být preventivně přerušeno kojení po dobu 24 hodin po podání jodované kontrastní látky.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nebyly prováděny žádné studie hodnotící účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje.

4.8    Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky spojené s intravasálním podáním kontrastní látky obsahující jód jsou převážně mírné až středně závažné a přechodné. Avšak mohou se objevit závažné reakce, v některých případech život ohrožující reakce, které vyžadují okamžitou účinnou léčbu. Mezi nejčastěji hlášené reakce patří: kopřivka, nauzea, zvracení, pruritus a dyspnoe.

Při hodnocení nežádoucích účinků je použita následná četnost výskytu:

Třída orgánových systémů

Nežádoucí účinky

	Alergoidní a/nebo anafVlaktoidní reakce:
Časté:	Angioedémy, konjunktivitida, kašel, pruritus, rýma, kýchání and kopřivka (Tyto reakce objevující se opožděně a nezávisle na dávce mohou indikovat počínající šok.)
Endokrinní poruchy
Není známo:	Poruchy metabolismu při thyreotoxické krizi s manifestujícím hyperthyroidismem

	Cerebrální angiografie a ostatní techniky, při kterých se kontrastní látka podává do arteriálního řečiště mozku ve zvýšené koncentraci
Vzácné:	Agitace, zmatenost, amnézie, poruchy řeči, zraku a sluchu, epileptické záchvaty, třes, paréza, paralýza, parestézie, fotofóbie, přechodná slepota, kóma a somnolence Tromboembolické příhody, které vedly k mrtvici Přechodné komplikace jakými jsou závratě a bolesti hlavy
Není známo:
Srdeční poruchy
Velmi vzácné:	Klinicky významné poruchy krevního tlaku, srdečního tepu, rytmu nebo funkce srdce, srdeční zástava
Cévní poruchy
Vzácné:	Byly hlášeny tromboembolické příhody během angiografického vyšetření, které následně vedly k srdečnímu infarktu

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Časté:	Přechodné změny v dechové frekvenci, dusnost, dýchací potíže a kašel
Vzácné:	Bronchospasmus, laryngospasmus and laryngeální edém
Velmi vzácné:	Plicní edém a zástava dechu
Gastrointestinální poruc	^y_
Časté:	Nauzea, zvracení, poruchy chuti
Vzácné:	Abdominální obtíže
Velmi vzácné:	Otok slinných žláz (iodide mumps)

a

Časté:	Otoky, návaly, kopřivka, vyrážka, svědění a erytém
Velmi vzácné:	Toxické kožní reakce ve formě mukokutánního syndromu (např. Stevens-Johnson nebo Lyellův syndrom). Dosud nebyla prokázána příčinná souvislost.

a mo

Vzácné:	Poruchy renálních funkcí vedoucí k akutnímu renálnímu selhávání, zejména u pacientů, kteří již měli ledviny poškozené.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
	Celkové poruchy:
Vzácné:	Závažné, život ohrožující reakce (včetně fatálních), které vyžadují neodkladnou léčbu a jsou spojeny s vitálními funkcemi kardiovaskulárního systému a často následně s respiračními reakcemi a reakcemi CNS
Velmi vzácné:	pocit tepla, změny tělesné teploty (horečka), bolest hlavy, pocit nevolnosti; pocení, zimnice a vasovagální reakce
	Tromboflebitida a venózní trombóza
	Reakce v místě aplikace:
Velmi vzácné:	Zánět a nekróza tkáně
Není známo:	Extravasální lokální bolest a otoky

Pro závažné anafylaktické/anafylaktoidní reakce ve formě šoku je charakteristický: masivní pokles krevního tlaku, tachykardie, dyspnoe, agitovanost, cyanóza, bledost, studený pot, mdloby nebo ztráta vědomí a respirační a cirkulační zástava. Pokles krevního tlaku může být též spojen s bradykardií (vasovagální reakce), která se většinou postupně časem vyvine v tachykardii.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl. cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

V případě náhodného předávkování nebo závažné poruchy renálních funkcí může být jopamidol z organismu odstraněn mimotělní dialýzou.

Pokud se objeví nežádoucí reakce, je třeba okamžitě ukončit podávání kontrastní látky a zahájit léčbu odpovídající klinickému obrazu. Kromě obecných resuscitačních opatření může být vhodná též medikace, např. systémová (antihistaminika, kortikosteroidy, oxygenoterapie), léčba kardiovaskulární poruchy (vasepresory, plasma, elektrolyty), léčba křečí (diazepam) a tetanických křečí (kalcium glukonát). Renální funkce by měly být sledovány po dobu minimálně 3 dnů po předávkování. Je nutno mít na paměti, že pacienti léčeni betablokátory mohou hůře odpovídat na podání adrenalinu a objemové substituce.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Famiakodynaiiiické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: rentgenkontrastní látky, jodované, rozpustné ve vodě, nefrotoxické, rentgenkontrastní látky s nízkou osomolaritou

ATC kód: V08A B04

Rentgenové záření je absorbováno atomy jódu ve stabilní vazbě. Vzniklý kontrast je založený na absorpci.

5.2    Famiakokinetické vlastnosti

Po intravenózním podání je kontrastní látka distribuována do intravasálního a intersticiálního prostoru během několika minut za současné renální eliminace.

Po 120 minutách je cca 50% podané kontrastní látky vyloučeno močí, v případě renálního poškození se tato doba přiměřeně prodlužuje.

Vzhledem k hydrofilnímu charakteru látky prakticky nedochází k vazbě jopamidolu na plasmatické bílkoviny ani nedochází k penetraci buněčnou membránou. Jopamidol nemůže prostoupit neporušenou hematoencefalickou membránu.

Mimorenální exkrece je velmi nízká. V experimentech na zvířatech (pes a králík) bylo nalezeno pouze 0,07-0,32% aplikované dávky ve žluči.

Neexistují důkazy o biotranformaci.

Vazba na plazmatické bílkoviny je zanedbatelná.

5.3    Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Hodnoty intravenosní LD₅₀ u různých živočišných druhů byly stanoveny na přibližně 15-35 násobek maximální klinické dávky.

Reprodukční toxicita

Jopamidol nevykazuje teratogenní účinky. U potkanů mělo dávkování jodu nad 1,5 g/kg/den embryotoxický účinek a snížilo počet živých plodů a jejich váhu. U králíků byla váha plodů snížena při dávkování jodu 2,0 g/kg/den.

Jopamidol nepoškozuje plodnost potkanů a peri- a postnatální vývoj mláďat. Avšak u myší byla po jediné dávce jopamidolu pozorována reverzibilní porucha spermatogeneze

Mutagenní potenciál

Jopamidol nevykazoval žádný mutagenní potenciál v řadě in vitro a in vivo testování.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1    Seznam pomocných látek

Trometamol

Hydrát natrium-kalcium-edetátu Voda na injekci

Kyselina chlorovodíková 36 % (k úpravě pH)

6.2    Inkompatibility

Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto nesmí být tento léčívý přípravek mísen s jinými léčivými přípravky.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky Po otevření:

Chraňte před chladem a mrazem.

Chemická a fyzikální stabilita byla prokázána po dobu 24 hodin při teplotě 25°C.

Z mikrobiologického hlediska, pokud metoda otevření nevylučuje riziko mikrobiální kontaminace, by měl být přípravek podán okamžitě. Není-li přípravek použit ihned, doba a způsob dalšího uchovávání jsou v odpovědnosti uživatele.

Obsah, který nebyl podán pacientovi během jednoho vyšetření, a stejně tak obsah 500 ml lahvičky, který nebyl podán v průběhu několika vyšetření jednomu pacientovi během 24 hodin, musí být zlikvidován. Jedno balení se nesmí podávat více pacientům.

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávat v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem. Chraňte před rentgenovým zářením. Chraňte před chladem a mrazem.

Podmínky uchovávání po otevření viz bod 6.3.

6.5    Druh obalu a velikost balení

Přípravek Iopamigita 300 mg / ml, injekční a infuzní roztok je dostupný v těchto velikostech balení:

-    skleněná lahvička ze skla typu I s bromobutylovou zátkou a hliníkovým uzávěrem pro jednorázové použití

10 a 30 lahviček po 20 ml injekčního a infuzního roztoku

-    skleněná lahvička ze skla typu II s bromobutylovou zátkou a hliníkovým uzávěrem pro jednorázové použití

10 a 30 lahviček po 50 ml injekčního a infuzního roztoku 10 a 30 lahviček po 75 ml injekčního a infuzního roztoku 10 a 30 lahviček po 100 ml injekčního a infuzního roztoku 10 a 20 lahviček po 200 ml injekčního a infuzního roztoku 1 a 6 lahviček po 500 ml injekčního a infuzního roztoku

Na trh nemusí být všechny velikosti balení.

6.6    Zv láštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Jedna lahvička je určena pouze pro jednoho pacienta.

Před použitím je nutné roztok vizuálně zkontrolovat. Použit může být pouze roztok, který neobsahuje žádné částice a není změněn.

Všechen nepoužitý odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

Jodované kontrastní látky mohou reagovat s kovovými povrchy obsahujícími měď (např. mosaz). Z tohoto důvodu je třeba se vyvarovat použití zařízení, kde přípravek přichází do přímého kontaktu s takovými povrchy.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Agfa HealthCare Imaging Agents GmbH Am Coloneum 4 50829 Koln Německo

Tel: + 49 221 5717-660 Fax: + 49 221 5717-1051 E-mail: imagingagents@agfa. com

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO

48/116/10-C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

10.2.2010

10.    DATUM REVIZE TEXTU

23.6.2013

14