Iomeron 200

sp.zn. sukls66229/2015

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

IOMERON 150 IOMERON 200 IOMERON 250 IOMERON 300 IOMERON 350 IOMERON 400

Injekční roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ"

IOMERON 150: Iomeprolum 30,62 g ve 100 ml roztoku IOMERON 200: Iomeprolum 40,82 g ve 100 ml roztoku IOMERON 250: Iomeprolum 51,03 g ve 100 ml roztoku IOMERON 300: Iomeprolum 61,24 g ve 100 ml roztoku IOMERON 350: Iomeprolum 71,44 g ve 100 ml roztoku IOMERON 400: Iomeprolum 81,65 g ve 100 ml roztok Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok.

Popis přípravku: čirý bezbarvý roztok

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Tento léčivý přípravek je určen pouze k diagnostickým účelům.

IOMERON 150: infúzní urografie, digitální subtrakční flebografie, CT (mozková a celotělová), kavernosografie, nitrožilní a intraarteriální DSA, ERCP, MCU, MCU v pediatrii.

IOMERON 200: periferní flebografie, digitální subtrakční flebografie, CT (mozková a celotělová), kavernosografie, nitrožilní a intraarteriální DSA, ERCP, arthrografie, hysterosalpingografie, cholangiografie, retrográdní urethrografie, retrográdní pyeloureterografie, myelografie.

IOMERON 250: nitrožilní urografie, periferní flebografie, CT (mozková a celotělová), nitrožilní a intraarteriální DSA, myelografie.

IOMERON 300: nitrožilní urografie (u dospělých a dětí), periferní flebografie, CT (mozková a celotělová), kavernosografie, nitrožilní DSA, konvenční angiografie, intraarteriální DSA, angiokardiografie (dospělých i dětí), konvenční selektivní koronární arteriografie, intervenční koronární arteriografie, ERCP, arthrografie, hysterosalpingografie, fistulografie, diskografie, galaktografie, cholangiografie, dakryocystografíe, sialografie, retrográdní urethrografie, retrográdní pyeloureterografie, myelografie.

IOMERON 350: nitrožilní urografie (u dospělých a dětí), CT (celotělová), nitrožilní DSA, běžná angiografie, intraarteriální DSA, angiokardiografie (u dospělých a dětí), konvenční selektivní koronarografie, intervenční koronární arteriografie, arthrografie, hysterosalpingografie, fistulografie, galaktografie, retrográdní cholangiografie, dakryocystografie, sialografie.

IOMERON 400 : nitrožilní urografie (v dospělosti i při ledvinové nedostatečnosti nebo cukrovce), CT (celotělová), běžná angiografie, intraarteriální DSA, angiokardiografie (u dospělých a dětí), konvenční selektivní koronarografie, intervenční koronární arteriografie, fistulografie, galaktografie, dakryocystografie, sialografie.

Legenda: CT: výpočetní tomografie; DSA: digitální subtrakční angiografie. ERCP: endoskopická retrográdní cholangio-pankreatografie, MCU: mikční cystourethrografie.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Indikace	Koncentrace	Doporučené
	mg (jódu)/ml	dávky
Nitrožilní urografie	250, 300, 350, 400	dospělí: 50-150 ml novorozenci^e: 3-4,8 ml/kg kojenci (< 1 rok)^f: 2,5-4 ml/kg děti/dospívající^g: 1-2,5 ml/kg^a
Infuzní urografie	150	dospělí: 250 ml děti/dospívající ^{a g}
Periferní flebografie	200, 250, 300	dospělí: 10-100 ml, opakovat dle potřeby^b (10-50 ml u horních končetin; 50-100 ml u dolních končetin)
Flebografie s DS	150,200	dospělí: 10-100 ml, opakovat dle potřeby^b (10-50 ml u horních končetin; 50-100 ml u dolních končetin)
CT mozku	150, 200, 250, 300	dospělí: 50-200 ml děti/dospívající^{a g}
CT celotělová	150, 200, 250, 300,	dospělí: 100-200 ml
	350, 400	děti/dospívající^{a g}
Kavernosografie	150, 200, 300	dospělí: do 100 ml
Nitrožilní DSA	250, 300, 350, 400	dospělí: 100-250 ml děti/dospívající^{a g}
Běžná angiografie Arteriografie horních končetin Arteriografie pánevní a dolních končetin	300, 350 300, 350, 400	dospělí^b dospělí^b
Břišní arteriografie Arteriografie sestupné aorty Plicní angiografie Mozková arteriografie Dětská arteriografie	300, 350, 400 300, 350 300, 350, 400 300, 350 300	dospělí^b dospělí^b dospělí: do 170 ml dospělí: do 100 ml děti^g do 130 ml^a

Intervenční	300, 350, 400	dospělí^bděti^{a g}
Intraarteriální DSA
Mozková	150, 200, 300, 350	dospělí:30-60 ml pro přehlednou 5-10 ml pro selektivní nástřik děti/dospívající^{a g}
Hrudní	200, 300	20-25 ml (aorta) opakovat dle potřeby 20 ml (bronchiální tepny)
Oblouk aorty	150, 200, 300, 350	dospělí^c
Břicho	150, 200, 150, 300	dospělí^c
Aortografie	150, 200, 300, 350	dospělí^c
Translumbální aortografie	150, 200, 300	dospělí^b
Periferní arteriografie	150, 200, 250, 300	dospělí: 5-10 ml při selektivní injekci až do 250 ml děti/dospívající^{a g}
Intervenční	150, 200, 300	dospělí: 10-30 ml při selektivní injekci až do 250 ml děti/dospívající^{3 g}
Angiokardiografie	300, 350, 400	dospělí^b děti/dospívající: 3-5 ml/kg
Konvenční selektivní koronarografie	300, 350, 400	dospělí: 4-10 ml na tepnu, opakovat dle potřeby
ERCP	150, 200, 300	dospělí: do 100 ml
Arthrografie	200, 300, 350	dospělí: do 10 ml na injekci
Hysterosalpingografie	200, 300, 350	dospělí: do 35 ml
Fistulografie	300, 350, 400	dospělí: do 100 ml
Diskografie	300	dospělí: do 4 ml
Galaktografie	300, 350, 400	dospělí: 0,15-1,2 ml pro injekci
Dakryocystografie	300, 350, 400	dospělí: 2,5-8 ml pro injekci
Sialografie	300, 350, 400	dospělí: 1-3 ml pro injekci
MCU (mikční cystourethrografie)	150	dospělí: 100-250 ml
MCU v pediatrii	150	děti/dospívající^{a g}: 40-210 ml^a
Retrográdní cholangiografie	200, 300, 350	dospělí: do 60 ml
Retrográdní ureterografie	200, 300	dospělí: 20-100 ml
Retrográdní pyeloureterografie	200, 300	dospělí: 10-20 ml pro injekci
Myelografie	200	dospělí: 13 - 22 ml^d
	250	10 - 18 ml^d
	300	8 - 15 ml^d

a = podle tělesné hmotnosti a věku

b = nepřekročit 250 ml. Objem jednotlivé injekce je závislý na tom, jaký cévní okrsek se má vyšetřit c = nepřekročit 350 ml

d = nepřekročit 4500 mg I a koncentraci přesahující 300 mg I/ml při intrathekálním vyšetření e = novorozenci 0-27 dnů f = kojenci od 28 dnů do 12 měsíců g = kojenci, děti a dospívající od 1 roku do 17 let

4.3 Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1

Vyšetření ženských pohlavních orgánů jsou kontraindikována při podezření nebo u ověřeného těhotenství a v případě akutních zánětů.

Souběžné podávání kortikosteroidů při intrathekálním podání iomeprolu je kontraindikováno (viz bod 4.5).

Vzhledem k nebezpečí předávkování je kontraindikováno okamžité opakování myelografie v případě technického selhání.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Celková bezpečnostní opatření

Diagnostická vyšetření, která spočívají v použití kontrastních látek, musí být prováděna pod vedením personálu, který byl náležitě proškolen a má podrobné znalosti o příslušných postupech.

Vzhledem k možnosti výskytu závažných nežádoucích účinků je nezbytné, aby bylo k okamžité dispozici resuscitační vybavení a terapeutické prostředky.

Z hlediska možných vážných nežádoucích účinků organických jodových kontrastních látek, by se podání mělo omezovat na případy, kdy je kontrastní vyšetření nutné. Naléhavost vyšetření by měla být zhodnocena podle klinického stavu nemocného, především ve vztahu k chorobám kardiovaskulárního, močového a hepatobiliárního systému.

Kontrastní látky určené k angiokardiografickým vyšetřením, by se měly používat v nemocnicích nebo na klinikách vybavených technicky i personálně pro intenzívní péči v naléhavých případech. Pro jiné běžnější diagnostické výkony vyžadující použití jodových kontrastních látek musí být v zařízeních, kde se mají tyto výkony provádět, k okamžité dispozici resuscitační vybavení.

Použití u:

Ženy ve fertilním věku

V případě nutnosti rentgenového vyšetření u žen ve fertilním věku je zapotřebí učinit vhodná opatření a vyšetření ať již s použitím nebo bez použití kontrastní látky.

Pediatrická populace

Malé děti (ve věku do 1 roku, především novorozenci) jsou zvláště citlivé na nerovnováhu elektrolytů a změny hemodynamiky. Je třeba pečlivě zvážit dávku, která se má použít, podrobnosti výkonu a stav nemocného.

Starší pacienti

U starších pacientů stoupá riziko výskytu nežádoucích reakcí po podání kontrastních látek zvláště ve vyšších dávkách. Ischemie myokardu, výraznější arytmie a extrasystoly se u těchto nemocných objevují častěji. Kombinace neurologických poruch a vážných cévních změn, je závažnou komplikací. U těchto osob je i vyšší pravděpodobnost akutního ledvinového selhání.

Použití u pacientů se specifickými chorobnými stavy

Hypersensitivita na jodové kontrastní látky. Hypersensitivita, nebo dřívější reakce na kontrastní jodové látky rovněž představuje zvýšené riziko opakování vážné reakce po podání neionických látek.

Alergická dispozice. Náchylnost k nežádoucím reakcím na jodové kontrastní látky je vyšší u nemocných, kteří mají známou alergii: sennou rýmu, vyrážky a alergii na potraviny.

Astmatici. U astmatických nemocných je vyšší riziko z vyvolání reakcí působících bronchospazmus po podání kontrastních látek, především u pacientů užívajících beta-blokátory.

Hyperthyreoidismus, nodulární struma. Malé množství volného anorganického jódu, který může být v kontrastních látkách přítomen, může mít vliv na funkci štítné žlázy: tyto účinky se dostavují výrazněji u pacientů s hyperthyreoidismem a uzlovitou strumou. Po podání ionických kontrastních látek byly zaznamenány thyreoidální krize.

Intraarteriální a nitrožilní podání

Poškození ledvin. Existující ledvinové poruchy mohou být dispozicí k akutní ledvinové dysfunkci po podání kontrastních látek. Preventivní opatření zahrnují: vytipování rizikových pacientů; zajištění dostatečné hydratace před podáním kontrastní látky, především formou i.v. infuze, před vyšetřením a během něho, dokud se kontrastní látka z ledvin nevyloučí; pokud to je možné, zabránit podávání nefrotoxických látek nebo provedení větších chirurgických výkonů, jako je angioplastika ledvin, dokud se kontrastní látka nevyloučí; odložení nového vyšetření s kontrastní látkou, dokud se nevrátí funkce ledvin na úroveň, kterou měla před vyšetřením. Dialyzovaní nemocní mohou dostávat kontrastní látku jako je iomeprol, protože se dá odstranit dialýzou.

Diabetes mellitus. Přítomnost ledvinového poškození u diabetiků je jedna z okolností, která je predispozicí k poruše ledvin po podání kontrastní látky.

U pacientů, kteří užívají biguanidy, může dojít ke vzniku laktátové acidózy. (Viz bod 4.5).

Mnohočetný myelom, paraproteinémie. Pokud je vyšetření nezbytně nutné, je třeba zvážit, že přítomnost myelomatózy, nebo paraproteinemie, jsou faktory, predisponující k poruše ledvin po podání kontrastní látky. Doporučuje se dostačující hydratace.

Feochromocvtom, U těchto nemocných může dojít k vážné (zřídka nekontrolovatelné) hypertenzní krizi podáním kontrastních látek během rentgenových vyšetření. Z důvodu rizika hypertenzní krize se doporučuje premedikace alfa a beta-blokátory.

Srpkovitá anemie. Kontrastní látka může u homozygotních nositelů genů srpkovité anémie podpořit tvorbu srpkovitých buněk. Doporučuje se adekvátní hydratace.

Mvasthenia gravis. Podání jodových kontrastních látek může zhoršit projevy a příznaky myasthenia gravis.

Vážné dysfunkce jater nebo ledvin. Pokud je vyšetření nezbytně nutné, je třeba uvážit, že kombinace vážné ledvinové a jaterní poruchy může opozdit vylučování kontrastní látky a tím predisponovat vznik nežádoucích reakcí.

Vážná kardiovaskulární onemocnění. Zvýšené riziko vážných reakcí existuje u jedinců s těžkým srdečním onemocněním, zejména u těch, kteří trpí selháváním srdce a chorobami věnčitých tepen. Intravaskulární podání kontrastní látky může urychlit vznik otoku plic u nemocných s viditelným, nebo počínajícím selháváním srdce, zatímco podání kontrastní látky u plicní hypertenze a chlopenních vad může vyvolat zřetelné odchylky hemodynamiky. Těžká a chronická hypertenze může zvýšit riziko poškození ledvin podáním kontrastních látek a rizika, kterými jsou provázeny katetrizační výkony.

Poruchy CNS. Zvláštní pozornost je nutno věnovat podání kontrastních látek do cévního systému u pacientů s akutním mozkovým infarktem, akutním nitrolebním krvácením a u chorob, které jsou spojeny s poškozením mozkově-cévní bariéry, edémem mozku a akutní demyelinizací. Přítomnost nitrolebních nádorů nebo metastáz a historie epilepsie mohou zvýšit pravděpodobnost, že se objeví křečové záchvaty. Neurologické symptomy vyvolané degenerativními, zánětlivými nebo nádorovými cerebrovaskulárními poruchami se mohou podáním kontrastních látek zvýraznit. Vazospazmy a následné ischemické mozkové projevy mohou být rovněž důsledek nitrocévního podání kontrastních látek. Pacienti se symtomatickými cerebrovaskulárními chorobami, čerstvou mozkovou mrtvicí, nebo přechodnými stavy ischemie mají rovněž zvýšené riziko vzniku přechodných neurologických komplikací.

Alkoholizmus. Akutní a chronický alkoholizmus, jak se ukázalo pokusně i klinicky, zvyšují prostupnost mozkově-cévní bariéry. To usnadňuje průnik kontrastní látky do mozkové tkáně, který může vést k poruchám centrálního nervového systému.

U alkoholiků je třeba obezřetnosti i proto, že mohou mít snížený práh navození záchvatů.

Závislost na drogách, U drogové závislosti je třeba zvýšené opatrnosti s ohledem na možnost sníženého prahu navození záchvatů.

Ve vztahu k nemocnému

Hvdratace. Pacienti musí být dobře hydratováni a jakékoliv poruchy rovnováhy vody a elektrolytů by měly být upraveny před a po podání injekce kontrastního media. Zejména pacienti s těžkým funkčním poškozením jater nebo myokardu, myelomatosis, diabetes mellitus, polyurií, oligurií, hyperurikémií, novorozenci, kojenci, malé děti, starší pacienti a pacienti se závažným systémovým onemocněním by neměly být vystavení dehydrataci. Také pacienti s vážným poškozením jater nebo ledvin jsou více ohrožení. Opatrnosti je třeba při hydrataci pacientů se stavem, který se může zhoršit nadměrným množstvím tekutin, včetně srdečního selhání.

Dietní pokyny. Pokud neurčí lékař jinak, lze zachovat v den vyšetření normální dietní režim. Je třeba zajistit přiměřený přívod tekutin.

Premedikace. U nemocných s feochromocytomem se doporučuje premedikace alfa a beta-blokátory receptorů pod dohledem lékaře ještě před aplikací intraarteriální injekce kontrastního media vzhledem k možnosti vzniku hypertenzní krize.

Historie hypersenzitivity. U nemocných s alergickou dispozicí, známou hypersenzitivitou na jodové kontrastní látky a historií astmatu je třeba zvážit premedikaci antihistaminiky a/nebo kortikoidy, aby se předešlo možným anafylaktoidním reakcím.

Úzkost. Stavy výrazného vzrušení, strachu a bolesti mohou být příčinou vedlejších účinků nebo mohou zintenzivnit reakce na kontrastní látky. Těmto nemocným má být podáno sedativum.

Ve vztahu k vyšetření

Koagulace, proplachování katetrů. Neionické kontrastní látky se vyznačují extrémně nízkou interferencí s normálními fyziologickými funkcemi. Proto mají in vitro neionické kontrastní látky nižší antikoagulační účinky oproti ionickým. Zdravotnický personál, který provádí cévní katetrizační výkony, by si toho měl být vědom a věnovat pečlivou pozornost technice angiografie a proplachování katetrů, aby se minimalizovalo riziko trombózy a embolizace v souvislosti s vyšetřením.

Následně po podání kontrastní látky je možno použít heparin nebo roztoky obsahující nízkomolekulární heparin k propláchnutí infúzního katetru a zvládnutí průchodnosti během periferní/koronární angiografie.

Pozorování nemocného. Intravaskulární podání by se mělo provádět, je-li to možné u pacienta vleže. Po podání by měl být nemocný pod dohledem nejméně 30 minut. Zvláštní opatrnosti je zapotřebí, pokud se venografie provádí u pacientů s podezřením na trombózu, flebitidu, závažnou ischemickou chorobu, lokální infekci nebo celkovou obstrukci žilního systému.

Zabránění extravazace. Během injekčního podání kontrastní látky je třeba zabránit extravazaci.

Předtest. Aplikace dávek k testování senzitivity se nedoporučují, protože těžké nebo fatální reakce se nedají předpovědět ani podle anamnézy nemocného, ani z testu senzitivity.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Užívání léků snižujících práh výskytu záchvatů jako např. některá neuroleptika (inhibitory MAO, tricyklická antidepresiva), analeptika, antiemetika a deriváty fenothiazinu má být přerušeno 48 hodin před vyšetřením. Obnovení léčby má nastat nejdříve za 24 hodin po výkonu. Protikřečová terapie nemá být přerušena a má být podávána v obvyklém dávkování.

Vyšetření funkce štítné žlázy

Po podání kontrastních látek se sníží schopnost tkáně štítné žlázy k příjmu radioizotopů jódu k diagnostice poruch štítné žlázy na dobu dvou týdnů nebo v individuálních případech ještě déle.

Laboratorní testy

Vysoká koncentrace kontrastních látek v séru a moči může interferovat s laboratorními testy na bilirubin, proteiny nebo anorganické látky (např. železo, měď, kalcium, fosfáty).

Interakce s perorálními cholecystografickými přípravky

V literatuře není uváděn žádný odkaz na interakci kontrastních látek vylučovaných močí s perorálními cholecystografickými přípravky.

Pacienti s normální funkcí ledvin mohou i nadále užívat metformin jako obvykle.

Aby se zabránilo vzniku laktátové acidózy u pacientů s diabetem při léčbě perorálními antidiabetiky ze skupiny biguanidů (metformin) a se středně těžkou poruchou funkce ledvin a podstupujících elektivní léčbu, užívání metforminu má být přerušeno 48 hodin před podáním kontrastní látky a znovu obnoveno až po 48 hodinách, pokud se koncentrace kreatininu v séru nemění (viz bod 4.4). U akutních pacientů, u nichž je funkce ledvin buď snížená, nebo neznámá, musí lékař zvážit poměr rizika a přínosu vyšetření s kontrastní látkou a přijmout opatření. Užívání metforminu má být přerušeno od okamžiku podání kontrastní látky. Po zákroku mají být u pacienta sledovány známky laktátové acidózy. Metformin má být znovu užíván 48 hodin po podání kontrastní látky, pokud hladina kreatininu v séru / eGFR se neliší od úrovně před vyšetřením.

Po podání jodovaných kontrastních látek pacientům léčeným interleukinem-2 (IL-2) je možný vyšší a především opožděný výskyt projevů nežádoucích účinků jako zarudnutí kůže, erytém, horečka nebo příznaky podobné chřipce.

Epidurální a intratekální kortikosteroidy nesmí být nikdy podávány současně, pokud jsou používány jodové kontrastní látky, protože kortikosteroidy mohou podporovat a ovlivnit příznaky arachnoiditidy.

Beta-blokátory mohou zhoršit odpověď na léčbu bronchospasmu vyvolaného kontrastní látkou.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Studie na zvířatech neprokázaly po podání iomeprolu žádné teratogenní nebo embryotoxické účinky. Podobně jako u jiných neionických kontrastních látek neexistují kontrolované studie, jež by potvrdily bezpečnost podání také u těhotných žen. Protože všude, kde to je možné, se máme vyhnout použití ionizujícího záření v době těhotenství, je třeba zvážit přínos a možná rizika každého rentgenového vyšetření ať už s kontrastní látkou nebo bez ní. U jodových kontrastních látek je třeba mít na zřeteli citlivost štítné žlázy plodu na jod.

Kojení

Kontrastní látky se mateřským mlékem prakticky nevylučují. Podle dosud získaných zkušeností je nepravděpodobné, že by se objevilo poškození kojeného dítěte. Není nutné ukončovat kojení.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Iomeron nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

Po intrathekálním podání by měl pacient před řízením či obsluhou strojů vyčkat 24 hodin.

4.8 Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky jsou obvykle mírné až středně vážné a jsou přechodné povahy. Hlášeny však byly i závažné a život ohrožující reakce, které někdy vedly k úmrtí. Ve většině případů reakce nastupují během několika minut po podání, ale někdy se reakce mohou objevit i později.

Anafylaxe (anafylaktoidní/hypersenzitivní reakce) se mohou projevit různými symptomy, vzácně se u jednoho pacienta objeví všechny symptomy. Obvykle si pacient za 1 až 15 minut (vzácně i za 2 hodiny) začne stěžovat na divný pocit, neklid, zčervenání, pocit horka, zvýšené pocení, závrať, zvýšené slzení, rýmu, palpitace, parestézii, svědění, pulzující bolest hlavy, bolest v hltanu a hrtanu a stažení hrdla, dysfágii, kašel, kýchání, kopřivku, erytém a mírný lokalizovaný edém či angioedém a dušnost z důvodu otoku jazyka a hrtanu a/nebo laryngospasmus projevující se sípáním a bronchospasmem. Hlášena byla též nauzea, zvracení, bolest břicha a průjem.

Tyto reakce, které se vyskytují nezávisle na podané dávce či cestě podání, mohou představovat první projevy oběhového kolapsu.

Podávání kontrastní látky musí být ihned ukončeno, a v případě potřeby je nutno neprodleně nasadit vhodnou specifickou léčbu prostřednictvím žilního přístupu.

Některé závažné reakce postihující kardiovaskulární systém, např. vazodilatace s výraznou hypotenzí, tachykardie, cyanóza a ztráta vědomí progredující do respirační a/nebo srdeční zástavy mohou vést k úmrtí. Tyto příhody se mohou vyskytnout náhle a vyžadují kompletní a agresivní kardiopulmonární resuscitaci.

Primární oběhový kolaps se může vyskytnout jako jediný a/nebo iniciální projev bez respiračních symptomů či bez jiných z výše uvedených projevů či symptomů.

Hlášeny byly případy extravazace se zánětem, nekrózou kůže a dokonce rozvojem kompartmentového syndromu.

Hlášena byla trombóza věnčité tepny a embolie věnčité tepny.

Reakce v místě vpichu injekce zahrnují bolest v místě vpichu a otok. Ve většině případů je jejich příčinou extravazace kontrastní látky. Tyto reakce jsou obvykle přechodné a vymizí bez následků.

Nežádoucí účinky hlášené z klinických studií prováděných u 4903 dospělých pacientů a po uvedení na trh jsou uvedeny v následující tabulce podle četnosti výskytu a systémových tříd orgánů dle klasifikace MedDRA.

V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky řazeny dle klesající závažnosti.

Intravaskulární podání.

Klinické studie s intravaskulárním podáním iomeprolu zařadily 4515 dospělých pacientů.

Dospělí

Systémová třída orgánů	Nežádoucí účinek
	Klinické studie			Po uvedení na trh
	Časté (>1/100 až <1/10)	Méně časté (>1/1000 až <1/100)	Vzácné (>1/10000 až <1/1000)	Není známo*
Poruchy krve a lymfatického systému				Trombocytopenie
Poruchy imunitního				Anafylaktoidní reakce

systému
Psychiatrické poruchy			Úzkost Stav zmatenosti
Poruchy nervového systému	Závrať Bolest hlavy	Presynkopa	Kóma Transitorní ischemická ataka Paralýza Synkopa Křeče Ztráta vědomí Dysartrie Parestézie Amnézie Somnolence Abnormální chuť
Poruchy oka			Přechodná slepota Poruchy zraku Konjunktivitida Zvýšené slzení Fotopsie
Srdeční poruchy		Bradykardie Tachykardie Extrasystoly	Srdeční zástava Infarkt myokardu Srdeční selhání Angina pectoris Arytmie Komorová či síňová fibrilace Atrioventrikulárn í blokáda Palpitace Cyanóza
Cévní poruchy	Hypertenze	Hypotenze	Oběhový kolaps či šok Návaly horka Zčervenání Bledost
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy	Dušnost		Respirační zástava Syndrom akutní respirační tísně (ARDS) Plicní edém Otok hrtanu Otok hltanu Bronchospasmus Astma Kašel Hyperventilace Bolest jícnu Bolest hrtanu Rýma Dysfonie
Gastrointestinál ní poruchy	Zvracení Nauzea		Průjem Bolest břicha

				Nadměrná tvorba slin Dysfágie Zvětšení slinné žlázy
Poruchy kůže a podkožní tkáně		Erytém Kopřivka Svědění	Vyrážka	Angioedém Studený pot Zvýšené pocení
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně			Bolest zad	Artralgie
Poruchy ledvin a močových cest				Renální selhání
Celkové poruchy a lokální reakce po podání	Pocit horka	Bolest na hrudi Horkost a bolest v místě vpichu injekce	Asténie Rigor Horečka	Reakce v místě vpichu injekce** Lokální pocit chladu Únava Malátnost Žízeň
Vyšetření			Zvýšená hladina kreatininu v krvi	Zvýšení segmentu ST na elektrokardiogra mu Abnormální elektrokardiogra m

* Jelikož tyto reakce nebyly pozorovány v klinických studiích u 4515 pacientů, nejlepším odhadem je, že jejich relativní četnost výskytu je vzácná ( >1/10000 až <1/1000).

K popisu některých reakcí a jejich symptomů a souvisejících stavů se používá nejvhodnější termín dle MedDRA.

** Reakce v místě vpichu injekce zahrnují bolest v místě vpichu a otok. Ve většině případů je jejich příčinou extravazace kontrastní látky. Tyto reakce jsou obvykle přechodné a vymizí bez následků. Hlášeny byly případy extravazace se zánětem, nekrózou kůže a dokonce rozvojem kompartmentového syndromu.

Trombóza věnčité tepny a embolie věnčité tepny byly hlášeny jako komplikace koronární katetrizace. Během intraarteriálních injekcí kontrastní látky, zejména po koronární a cerebrální angiografii, byl zaznamenán vasospazmus a následná ischémie, často v důsledku samotného zákroku a možná vyvolaný špičkou katetru nebo nadměrným tlakem katetru.

Stejně jako u ostatních jódových kontrastních látek byly po podání injekce iomeprolu hlášeny velmi vzácné případy mukokutánního syndromu včetně Stevens-Johnsonova syndromu, toxické epidermální nekrolýzy (Lyellův syndrom) a erythema multiforme.

Pediatrická populace

Zkušenosti s pediatrickými pacienty jsou omezené. Pediatrická bezpečnostní databáze z klinických studií sestává ze 167 pacientů.

Profil bezpečnosti iomeprolu u dětí je podobný jako u dospělých.

Intrathekální podání

Dospělí

Klinické studie s intrathekálním podáním iomeprolu zahrnují 388 dospělých pacientů.

Mezi nejčastěji hlášené nežádoucí účinky po intrathekálním podání iomeprolu patří bolest hlavy, závrať, nauzea, zvracení a bolest zad. Tyto reakce jsou obvykle mírné až středně vážné a jsou přechodné povahy. Vzácně může bolest hlavy přetrvávat několik dnů. Většina nežádoucích účinků nastupuje za několik hodin (3 až 6 hodin) po zákroku z důvodu distribuce kontrastní látky v oběhu mozkomíšní tekutiny z místa podání do intravaskulárního prostoru (viz bod 5.2 Farmakokinetické vlastnosti). Většina reakcí se obvykle objeví během 24 hodin po injekci.

Systémová třída orgánů	Nežádoucí účinek
	Klinické studie			Po uvedení na trh
	Velmi časté (>1/10)	Časté (>1/100 až <1/10)	Méně časté (>1/1000 až <1/100)	Není známo*
Poruchy imunitního systému				Anafylaktoidní reakce
Poruchy nervového systému	Bolest hlavy	Závratě	Ztráta vědomí Paraparéza Parestézie Hypoestézie Somnolence	Epilepsie
Cévní poruchy		Hypertenze	Hypotenze Zčervenání
Gastrointestinální poruchy		Nauzea Zvracení
Poruchy kůže a podkožní tkáně			Zvýšené pocení Svědění	Vyrážka
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně		Bolest zad Bolest končetin	Ztuhlost pohybového systému Bolest šíje
Celkové poruchy a lokální reakce po podání		Reakce v místě vpichu injekce**	Pocit horka Horečka

* Jelikož tyto reakce nebyly pozorovány v klinických studiích u 388 pacientů, nejlepším odhadem je, že jejich relativní četnost výskytu je méně častá ( >1/1000 až <1/100).

K popisu některých reakcí a jejich symptomů a souvisejících stavů se používá nejvhodnější termín dle MedDRA.

** Reakce v místě vpichu injekce zahrnují bolest v místě aplikace, nepohodlí v místě vpichu, bolest v místě vpichu a horkost v místě vpichu.

Pediatrická populace

Po intrathekálním podáním iomeprolu v klinických studiích a po uvedení na trh nebyly hlášeny žádné nežádoucí účinky.

Podání do tělních dutin

Po injekci kontrastní látky do tělních dutin kontrastní látky jsou pomalu absorbovány z místa podání do krevního oběhu a následně vyloučeny ledvinami.

Po ERCP je časté zvýšení hladiny amylázy v krvi. Zaznamenány byly velmi vzácné případy pankreatitidy.

Nežádoucí účinky zaznamenané při artrografii a fistulografii obvykle představují dráždivé projevy v důsledku zhoršení existujícího zánětu tkáně.

Hypersenzitivní reakce jsou vzácné, obvykle mírné a projevují se kožními reakcemi. Nelze však vyloučit ani možnost závažných anafylaktoidních reakcí.

Stejně jako u jiných kontrastních látek se po hysterosalpingografii může vyskytnout bolest v oblasti pánve a malátnost.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Předávkování může mít za následek silnější projev nežádoucích účinků, především však výskyt nežádoucích, život ohrožujících účinků v oblasti plicního a kardiovaskulárního systému. Léčba předávkování se orientuje na rychlé nasazení symptomatické léčby a posilování všech vitálních funkcí. Iomeprol je dialyzovatelný.

Pracoviště provádějící vyšetření kontrastními látkami musí být vybavena léčivy a instrumentáriem pro poskytnutí neodkladné pomoci.

V případě náhodného intratekálního předávkování (viz bod 4.2), příznaky a projevy poruch CNS mohou být: od hyperreflexie nebo tonicko-klonických křečí až po generalizované záchvaty, hypertermii, stupor a respirační depresi.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Vodourozpustné nízkoosmolární nefrotropní rtg-kontrastní látky, ATC kód: V08AB10

Iomeron obsahuje jako hlavní aktivní složku iomeprol, trijodovou, neionickou kontrastní látku a je určen k použití při rentgenových vyšetřeních. Pevně vázané atomy jódu v molekule iomeprolu absorbují rentgenové paprsky. Na této absorpční schopnosti závisí kontrastní účinek.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Po intravenózním podání vykazuje iomeprol lineární plazmatickou kinetiku.

Iomeprol se distribuuje v plazmě a dostupných extracelulárních prostorech, není metabolizován a vylučuje se takřka výlučně ledvinami.

Celkový distribuční objem je 28% tělesné hmotnosti, což odpovídá distribuci iomeprolu ve všech extracelulárních prostorech.

Iomeprol se neváže na plazmatické proteiny a na lidský sérový albumin.

Farmakokinetika iomeprolu po intravenózním podání, popsaná dvousložkovým modelem, vykazuje fázi rapidní distribuce přípravku a povlovnější fáze jeho vylučování. U zdravých dobrovolníků byly hlavní poločasy fáze distribuce a eliminace iomeprolu 27 ±14(s) min. a 109 ± 20(s) min., při vyloučení 50% přípravku močovými orgány během dvou hodin po podání.

Výsledky studií na potkanech, myších a psech prokazují, že iomeprol vykazuje akutní nitrožilní nebo intraarteriální toxicitu stejnou, jako ostatní neionické přípravky, jakož i dobrou celkovou snášenlivost po opakovaných nitrožilních podáních u potkanů a psů.

Farmakokinetika, snášenlivost a diagnostická efektivnost iomeprolu v roztocích s obsahem až 400 mg jódu/ml byly testovány u zdravých dobrovolníků a pacientů vyžadujících urografická, angiografická, CT vyšetření a vyšetření tělních dutin. Laboratorní parametry a vitální symptomy nevykazovaly žádné klinicky relevantní změny.

Iomeprol se neváže na plazmatické a sérové proteiny a je proto dialyzovatelný.

Akutní toxicita:

LD₅₀ hodnoty (g jodu/kg) iomeprolu jsou u zvířat: při nitrožilním podání: 19,9 (19,3-20,5) u myší

14,5 (13,2-16,0) u potkanů

přes 12,5 u psů

intraperitoneálně:

nitromozkově:

intracisternálně:

intrakaroticky:

26,1 (13,1-29,2) u myší

10 (8,9-11,3) u potkanů

1,3 (1,2-1,5) u myší

přes 1,2 u potkanů

5,8 (4,64-7,25) u potkanů

Toxicita po opakovaném podání:

Intravenózní podání (1x denně po dobu 28 dnů) v dávkách okolo 1,0g jódu/kg nevyvolalo u potkanů a psů žádné signifikantní změny. Při vyšších dávkách okolo 2-6,5g jódu/kg se vyskytly symptomy jako zvracení (u psů), snížení tělesné hmotnosti (u potkanů) a hemato-chemické změny (psi, potkani), tyto symptomy však po ukončení podávání spontánně vymizely.

Mutagenita:

Mutagenní potenciál byl ověřován ve 3 studiích in vitro. Výsledky studií prokázaly, že iomeprol nemá žádné mutagenní účinky a nevyvolává poškození chromozómů.

Místní snášenlivost:

Testování lokální snášenlivosti bylo prováděno po subkutánní a intramuskulární injekci u potkanů a po intramuskulární injekci u králíků.

Po subkutánním podání nevyvolával iomeprol žádné reakce. Po intramuskulárním podání se vyskytly (především u králíků) edémy a hyperemie. Ve většině případů se jednalo o reversibilní změny.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Trometamol

Kyselina chlorovodíková Voda na injekci

6.2 Inkompatibility

Iomeprol je chemicky a fyzikálně kompatibilní a neinterferuje s účinkem heparinu nebo s roztoky obsahujícími nízkomolekulární heparin. Přípravek se nesmí mísit s žádnými jinými léky.

6.3 Doba použitelnosti

5 let.

6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte lahvičku v krabičce při teplotě do 25 °C, aby byl přípravek chráněn před světlem.

Ačkoliv je vnímavost iomeprolu k rentgenovému záření nízká, doporučuje se skladovat přípravek mimo dosah ionizujícího záření.

6.5 Druh obalu a obsah balení

Skleněná lahvička z bezbarvého skla, šedá chlorobutylová pryžová zátka, hliníkový pertl, polypropylénové víčko, krabička.

Velikost balení:

IOMERON 150: 1 lahvička s 50 ml, 100 ml,

IOMERON 200: 1 lahvička s 50 ml, 100 ml,

IOMERON 250: 1 lahvička s 50 ml, 100 ml,

IOMERON 300: 1 lahvička s 20 ml, 50 ml, 100 ml, 200 ml, 500 ml,

IOMERON 350: 1 lahvička s 20 ml, 50 ml, 100 ml, 200 ml, 500 ml,

IOMERON 400: 1 lahvička s 50 ml, 100 ml, 200 ml, 500 ml.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Lahvičky obsahující roztoky kontrastních látek nejsou určeny k odčerpávání mnohotných dávek. Kontrastní látka má být natažena do stříkačky bezprostředně před použitím. Načatá balení, která nebyla spotřebována během jednoho vyšetření, je nutno vyřadit.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Bracco Imaging Deutschland GmbH

78467 Konstanz

Německo

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

IOMERON 150: 48/538/96-A/C IOMERON 200: 48/538/96-B/C IOMERON 250: 48/538/96-C/C IOMERON 300: 48/538/96-D/C IOMERON 350: 48/538/96-E/C IOMERON 400: 48/538/96-F/C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 4. 9. 1996

Datum posledního prodloužení registrace: 13.12.2006

10. DATUM REVIZE TEXTU

18.6.2015

14/14