Příbalový Leták

Ibunex 200 Mg Potahované Tablety

Sp.zn.sukls181965/2015

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Ibunex 200 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje ibuprofenum 200 mg. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Bílá, oválná, bikonvexní potahovaná tableta s půlicí rýhou na jedné straně. Tabletu lze rozdělit na dvě stejné poloviny.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Mírné až středně silné bolesti, např. bolest hlavy včetně migrenózní bolesti, bolest zubů

Primární dysmenorea

Horečka

4.2    Dávkování a způsob podání

Dávkování

Výskyt nežádoucích účinků lze minimalizovat podáváním nejnižší účinné dávky po nejkratší dobu nutnou k potlačení příznaků onemocnění (viz bod 4.4). Tento přípravek je určen ke krátkodobému užívání, ne delšímu než 7 dní. Pokud příznaky přetrvávají nebo dochází k jejich zhoršení, je vhodné, aby se pacient poradil s lékařem. Pokud je u dětí a dospívajících nutné podávat tento léčivý přípravek déle než 3 dny nebo pokud se zhorší symptomy onemocnění, je třeba vyhledat lékaře.

Dávkování ibuprofenu závisí na věku a hmotnosti pacienta.

Mírné až středně silné bolesti a horečka

Dospělí a dospívající starší 12 let (> 40 kg)

Užívá se 200 až 400 mg jako jednotlivá dávka nebo třikrát až čtyřikrát denně v intervalu 4 až 6 hodin. Při migrenózních bolestech se užívá 400 mg jako jednotlivá dávka, a pokud je to nutné užívá se 400 mg v intervalu 4 až 6 hodin.

Maximální denní dávka by neměla překročit 1 200 mg.

Děti ve věku 6 až 12 let (> 20 kg)

Děti ve věku 6 až 9 let (20 - 29 kg): užívá se 200 mg jedenkrát až třikrát denně v intervalu 4 až 6 hodin dle potřeby.

Maximální denní dávka by neměla překročit 600 mg.

Děti ve věku 10 až 12 let (30 - 40 kg): užívá se 200 mg jedenkrát až čtyřikrát denně v intervalu 4 až 6 hodin dle potřeby.

Maximální denní dávka by neměla překročit 800 mg.

Primární dysmenorea

Dospělí a dospívající starší 12 let

Užívá se 200 až 400 mg jedenkrát až třikrát denně v intervalu 4 až 6 hodin. Maximální denní dávka by neměla překročit 1 200 mg.

Starší pacienti

Nesteroidní antirevmatika by měla být užívána s obzvláštní opatrností u starších pacientů, kteří jsou náchylnější k nežádoucím účinkům a existuje u nich zvýšené riziko fatálního gastrointestinálního krvácení, ulcerace či perforace (viz bod 4.4). Pokud je léčba ibuprofenem nezbytná, měla by být podávána nejnižší účinná dávka po nejkratší možnou dobu nutnou k úlevě od symptomů onemocnění. Léčba by měla být pravidelně vyhodnocována a přerušena v případě, že nepřináší žádný prospěch či se objeví intolerance.

Pacienti s poruchou funkce ledvin

U pacientů s mírnou až střední poruchou funkce ledvin by měla být podávána nejnižší účinná dávka po nejkratší možnou dobu nutnou k úlevě od symptomů onemocnění a renální funkce by měly být kontrolovány. (Pacienti se závažným poškozením ledvin viz bod 4.3.)

Pacienti s poruchou funkce jater

U pacientů s mírnou až střední poruchou funkce jater by měla být podávána nejnižší účinná dávka po co nejkratší dobu nutnou k úlevě od symptomů onemocnění a funkce jater by měla být kontrolována. (Pacienti se závažným poškozením jater viz bod 4.3.)

Tableta se užívá během jídla nebo po jídle a zapíjí sklenicí vody.

Způsob podání

Tableta se užívá během jídla nebo po jídle a zapíjí sklenicí vody.

4.3 Kontraindikace

Ibunex 200 mg je kontraindikován u pacientů:

-    s hypersenzitivitou na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku přípravku Ibunex 200 mg

-    s předchozí alergickou reakcí (např. astma, rýma, kopřivka, angioedém) na kyselinu acetylsalicylovou nebo jiná nesteroidní antirevmatika

-    s anamnézou gastrointestinálního krvácení nebo perforace ve vztahu k předchozí léčbě nesteroidními antirevmatiky

-    s aktivním či anamnesticky rekurentním peptickým vředem/krvácením (dvě nebo více epizod prokázané ulcerace nebo krvácení)

-    se závažnou insuficiencí jater či ledvin

-    se závažným srdečním selháním (třída IV dle NYHA) nebo ischemickou chorobou srdeční

-    v posledním trimestru gravidity (viz bod 4.6)

-    se signifikantní dehydratací (způsobenou zvracením, průjem či nedostatečným příjmem tekutin)

-    s cerebrovaskulárním či jiným aktivním krvácením

-    s neobjasněnou poruchou krvetvorby

-    u dětí mladších 6 let.

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Přípravek Ibunex 200 mg by neměl být podáván společně s jinými nesteroidními antirevmatiky včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenasy-2.

Pacienti s astmatem by měli vyhledat radu lékaře před užitím ibuprofenu (viz níže).

Výskyt nežádoucích účinků může být snížen podáváním nejnižší účinné dávky po nejkratší možnou dobu nutnou ke zlepšení příznaků (viz bod 4.2 a gastrointestinální a kardiovaskulární riziko níže). Pacienti dlouhodobě léčení nesteroidními antirevmatiky by měli být pod dohledem lékaře z důvodů sledování možných nežádoucích účinků.

Přípravek Ibunex 200 mg by měl být podán pouze za důsledného zvážení poměru přínosů a rizik v těchto případech:

-    systémový lupus erythematodes (SLE) či jiné autoimunitní onemocněním

-    vrozená porucha metabolismu porfyrinu (např. akutní intermitentní porfyrie)

-    první a druhý trimestr gravidity

-    laktace

Velké opatrnosti je zapotřebí v těchto případech:

-    gastrointestinální onemocnění včetně chronických zánětlivých intestinálních onemocnění (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba)

-    srdeční insuficience či hypertenze

-    snížená renální funkce

-    porucha funkce j ater

-    porucha krvetvorby

-    porucha hemokoagulace

-    alergie, senná rýma, chronické zduření nosní sliznice nebo nosních mandlí, chronická obstrukční plicní nemoc nebo bronchiální astma

-    krátce po závažných chirurgických zákrocích

Gastrointestinální krvácení, ulcerace a perforace

Gastrointestinální krvácení, ulcerace a perforace, které mohou být fatální, byly hlášeny u všech nesteroidních antirevmatik kdykoli během léčby, s varujícími příznaky, ale i bez nich, i bez předchozí anamnézy závažných gastrointestinálních příhod.

Riziko gastrointestinálního krvácení, ulcerací a perforací stoupá se zvyšující se dávkou přípravku, u pacientů s anamnézou vředové choroby, zejména pokud byla komplikována krvácením nebo perforací (viz bod 4.3), a u starších osob. Tito pacienti by měli zahajovat léčbu nejnižší možnou dávkou. U těchto pacientů a také u pacientů, kteří současně užívají kyselinu acetylsalicylovou v antiagregačních dávkách nebo jiné léky zvyšující gastrointestinální riziko (viz níže a bod 4.5) je vhodné zvážit současné podávání protektivních látek (např. misoprostol nebo inhibitory protonové pumpy).

Pacienti s anamnézou gastrointestinální toxicity, zejména starší pacienti, mají hlásit všechny neobvyklé břišní příznaky (zejména gastrointestinální krvácení), a to hlavně na začátku léčby.

Zvýšené pozornosti je třeba u pacientů souběžně léčených jinými léky zvyšujícími riziko ulcerace nebo krvácení, jako jsou např. orálně podávané kortikosteroidy, antikoagulancia např. warfarin či heparin, selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) nebo antiagregancia, jako je kyselina acetylsalicylová (viz bod 4.5).

V případě, že se u pacientů užívajících Ibunex 200 mg vyskytne gastrointestinální krvácení nebo vředy, léčba musí být ukončena.

Nesteroidní    antirevmatika    musí být podávána s obezřetností pacientům s anamnézou

gastrointestinálních onemocnění (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba), protože může dojít ke zhoršení těchto stavů (viz bod 4.8).

Starší pacienti

U starších pacientů je zvýšený výskyt nežádoucích účinků spojených s užíváním nesteroidních antirevmatik, zejména gastrointestinálního krvácení a perforací, které mohou být fatální (viz bod 4.2).

Kardiovaskulární a cerebrovaskulární účinky

Zahájení léčby u pacientů s anamnézou hypertenze a/nebo mírného až středně těžkého městnavého srdečního selhání je třeba konzultovat s lékařem a jejich stav monitorovat, protože v souvislosti s léčbou nesteroidními antirevmatiky byly hlášeny případy retence tekutin, hypertenze a edémů.

Klinické studie poukazují na to, že podávání ibuprofenu, obzvláště ve vysokých dávkách (2 400 mg/den), může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (např. infarkt myokardu nebo cévní mozkové příhody). Epidemiologické studie nepoukazují na zvýšené riziko arteriálních trombotických příhod při podávání nízkých dávek ibuprofenu (např. < 1 200 mg/den).

Pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, kongestivním srdečním selháním (NYHA II-III), prokázanou ischemickou chorobou srdeční, onemocněním periferních tepen a/nebo cerebrovaskulárním onemocněním smí být léčeni ibuprofenem pouze po důkladném zvážení a je třeba se vyhnout podávání vysokých dávek (2400 mg/den).

Obdobně je třeba zvážit zahájení dlouhodobé léčby u pacientů s rizikovými faktory pro kardiovaskulární choroby (např. hypertenze, hyperlipidemie, diabetes mellitus, kouření), zejména pokud je nutné podávat vysoké dávky ibuprofenu (2400 mg/den).

Kožní reakce

V souvislosti s používáním nesteroidních antirevmatik byly velmi vzácně hlášeny případy závažných kožních reakcí, z nichž některé byly smrtelné, včetně exfoliativní dermatitidy, Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy (viz bod 4.8). Těmito reakcemi jsou nejvíce ohrožení pacienti na počátku léčby, protože reakce se ve většině případů objevují v prvním měsíci léčby. Přípravek Ibunex 200 mg musí být vysazen při prvních známkách výskytu vyrážky, slizničních lézí nebo jakýchkoli jiných příznaků hypersenzitivity.

Renální účinky

Ibuprofen může mít vliv na zadržování sodíku, draslíku a tekutin i u pacientů bez předchozí anamnézy zhoršených renálních funkcí, protože ovlivňuje renální perfuzi, což může v důsledku způsobit edém nebo vést k srdeční insuficienci či hypertenzi u pacientů bez predispozic k těmto onemocněním.

Dlouhodobá léčba nesteroidními antirevmatiky včetně ibuprofenu měla u zvířat za následek vznik nekrózy renálních papil i jiných patologických změn ledvin. U lidí byly hlášeny případy akutní intersticiální nefritidy s hematurií, proteinurií a příležitostně nefrotický syndrom. Renální toxicita byla také pozorována u pacientů, u kterých se na udržování průtoku krve ledvinami svou kompenzační funkcí významně podílejí renální prostaglandiny. U těchto pacientů může podávání nesteroidních antirevmatik způsobit v závislosti na dávce pokles tvorby prostaglandinu a sekundárně tak vést ke snížení renální perfuze, což může urychlit manifestaci renální dekompenzace. Nejohroženější skupinou jsou pacienti s poruchou renálních funkcí, srdečním selháním, poruchou funkce jater, pacienti léčení diuretiky a ACE inhibitory a starší pacienti. Po vysazení léčby nesteroidními antirevmatiky obvykle dojde k normalizaci stavu.

Pediatrická populace

U dehydrovaných dětí a dospívajících existuje riziko poruchy funkce ledvin.

Další upozornění

U pacientů s přítomným průduškovým astmatem nebo anamnézou průduškového astmatu, chronickou rýmou, sinusitidou, nosními polypy či mandlemi nebo alergickým onemocněním lze předpokládat bronchospasmus, kopřivku či angioedém.

Ibuprofen může maskovat projevy či symptomy infekčního onemocnění (horečka, bolest a otoky).

Bolesti hlavy se mohou vyskytnout během dlouhodobého užívání vysokých dávek jakéhokoliv analgetika. Tyto bolesti hlavy by však neměly být léčeny zvýšením dávky. Užívání analgetik ze zvyku může obecně, zejména při kombinaci různých léčivých látek s účinkem proti bolesti, způsobit trvalé poškození ledvin s rizikem selhání ledvin (analgetická nefropatie).

Vzácně byl během léčby ibuprofenem pozorován výskyt symptomů aseptické meningitidy jako ztuhnutí šíje, bolest hlavy, nauzea, zvracení, horečka či dezorientace u pacientů s autoimunitním onemocněním (jako systémový lupus erythematodes a smíšená choroba pojivové tkáně).

Ibuprofen může dočasně inhibovat agregaci trombocytů a prodloužit tak dobu krvácení. Proto by pacienti s poruchou srážlivosti nebo užívající antikoagulancia měli být pečlivě monitorováni.

Při dlouhodobém užívání ibuprofenu musí být pravidelně prováděny jaterní testy, kontrola funkcí ledvin a kontrola krevního obrazu, zejména u rizikových pacientů.

Při souběžném požívání alkoholu se zvyšuje nebezpečí výskytu nežádoucích účinků spojených s užíváním nesteroidních antirevmatik, především pokud ovlivňují gastrointestinální trakt nebo centrální nervový systém.

Pacienti užívající ibuprofen by měli svému lékaři nahlásit výskyt či symptomy gastrointestinální ulcerace nebo krvácení, rozmazaného vidění či jiných očních symptomů, kožní vyrážky, přírůstku hmotnosti či edému.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Ibuprofen se nemá používat souběžně s níže uvedenými léčivými přípravky

Kyselina acetylsalicylová:

Současné podávání ibuprofenu a kyseliny acetylsalicylové se obecně nedoporučuje vzhledem k možnosti zvýšeného výskytu nežádoucích účinků.

Experimentální údaje poukazují na to, že ibuprofen při současném podávání s nízkou dávkou kyseliny acetylsalicylové může kompetitivně inhibovat její vliv na agregaci krevních destiček. Ačkoliv panuje určitá nejistota týkající se extrapolace těchto údajů na klinickou situaci, nelze vyloučit možnost, že pravidelné a dlouhodobé užívání ibuprofenu může snížit kardioprotektivní účinek nízké dávky kyseliny acetylsalicylové. Při občasném užití ibuprofenu není klinicky významný vliv pravděpodobný (viz bod 5.1).

Jiná nesteroidní antirevmatika: V důsledku synergistického účinku může souběžné užívání několika nesteroidních antirevmatik zvýšit riziko gastrointestinální ulcerace a krvácení. Ibuprofen by se tedy neměl podávat společně s dalšími nesteroidními antirevmatiky (viz bod 4.4).

Antikoagulancia: Nesteroidní antirevmatika mohou zvyšovat účinek antikoagulancií, jako je warfarin či heparin (viz bod 4.4). Při současném podávání těchto přípravků s ibuprofenem by měla být kontrolována srážlivost.

Tiklopidin: Nesteroidní antirevmatika by neměla být současně podávána s tiklopidinem kvůli riziku aditivního efektu na inhibici funkce trombocytů.

Methotrexát: Nesteroidní antirevmatika inhibují tubulámí sekreci methotrexátu a některé metabolické interakce, které se mohou vyskytnout, zpomalují eliminaci methotrexátu. Podání přípravku Ibunex 200 mg během 24 hodin před či po podání methotrexátu může vést ke zvýšení hladiny methotrexátu a nárůstu jeho toxického efektu. Z toho důvodu je nutné se vyhnout konkomitantní léčbě nesteroidními antirevmatiky a vysokými dávkami methotrexátu. Je nutné také zvážit potenciální riziko interakcí i při podání nízkých dávek methotrexátu, zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin. Při souběžné léčbě by měla být monitorována funkce ledvin.

Ibuprofen (jako jiná nesteroidní antirevmatika) by měl být používán s obezřetností v kombinaci s následujícími léky:

Moklobemid: Zvyšuje účinek ibuprofenu.

Fenytoin, Lithium: Souběžné užívání Ibunex 200 mg s fenytoinem či lithiem může zvýšit hladiny obou látek v séru. Je nutné kontrolovat koncentraci lithia v séru a doporučuje se kontrolovat koncentraci fenytoinu v séru.

Srdeční glykosidy (např. digoxin): Nesteroidní antirevmatika mohou zhoršit srdeční selhání, snížit rychlost glomerulární filtrace a zvýšit plazmatické hladiny srdečních glykosidů. Doporučuje se monitorovat hladinu digoxinu v séru.

Diuretika, antihypertenziva: Diuretika a ACE-inhibitory mohou zvýšit nefrotoxicitu nesteroidních antirevmatik. Nesteroidní antirevmatika mohou snížit účinek diuretik a antihypertenziv včetně ACE-inhibitorů a beta-blokátorů. U některých pacientů se zhoršenou funkcí ledvin (např. dehydrovaní nebo starší pacienti se sníženou funkcí ledvin) může souběžné podávání ACE-inhibitorů nebo angiotensin-II antagonistů a látek inhibujících cyklooxygenasu vést k dalšímu zhoršení funkce ledvin, včetně možného akutního renálního selhání, které bývá obvykle reverzibilní. Proto by se měla kombinace souběžně podávaných léků vždy pečlivě zvážit, zejména u starších pacientů. Pacienti by měli být dostatečně hydratováni a mělo by se také zvážit sledování renálních funkcí po zahájení souběžné terapie. Souběžné podávání Ibunex 200 mg a draslík-šetřících diuretik nebo ACE-inhibitorů může vést k hyperkalémii. Hladinu draslíku v séru je nutné pečlivě kontrolovat.

Kaptopril: Experimentální studie naznačují, že ibuprofen působí proti účinku katoprilu zvyšovat vylučování sodíku.

Aminoglykosidy: Nesteroidní antirevmatika mohou snižovat vylučování aminoglykosidů a zvyšovat jejich toxicitu.

Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI): Zvýšené riziko gastrointestinálního krvácení (viz bod 4.4).

Cyklosporin: Riziko poškození ledvin se zvyšuje při souběžné léčbě cyklosporinu a některých nesteroidních antirevmatik. Tento efekt nemůže být vyloučen ani pro kombinaci ibuprofenu a cyklosporinu.

Cholestyramin: Souběžná léčba cholestyraminem a ibuprofenem prodlužuje a snižuje (25 %) absorpci ibuprofenu. Přípravky by měly být podány alespoň v hodinovém rozestupu.

Takrolimus: Zvýšené riziko nefrotoxicity.

Zidovudin: U hemofiliků s pozitivním nálezem HIV se prokázalo zvýšené riziko hemartrózy a hematomů při souběžné léčbě zidovudinem a ibuprofenem. Mohlo by existovat zvýšené riziko hematotoxicity při souběžné léčbě zidovudinem a nesteroidních antirevmatik. Krevní obraz by měl být zkontrolován 1 až 2 týdny po začátku souběžné léčby.

Ritonavir. Může zvýšit plasmatické koncentrace nesteroidních antirevmatik.

Mifepriston: Účinek mifepristonu může být snížen, pokud jsou nesteroidní antirevmatika podána 8 až 12 dní po podání mifepristonu.

Probenecid a sulfinpyrazon: Mohou zpomalit vylučování ibuprofenu. Urikosurický účinek těchto aktivních látek je snížen.

Chinolonová antibiotika: U pacientů užívajících nesteroidní antirevmatika a chinolony může dojít ke zvýšení rizika vzniku křečí.

Deriváty sulfonylurey: Nesteroidní antirevmatika mohou zvýšit hypoglykemický efekt sulfonylureatik. V případě souběžného užívání je doporučena kontrola hodnot krevního cukru.

Kortikosteroidy: Zvýšené riziko gastrointestinálních vředů nebo krvácení (viz bod 4.4).

Antikoagulancia (např. klopidrogel): Zvýšené riziko gastrointestinálních krvácení (viz bod 4.4).

Alkohol, bisfosfonáty a oxpentifylin (pentoxyfilin): Mohou zhoršit gastrointestinální nežádoucí účinky a riziko gastrointestinálních vředů nebo krvácení.

Baklofen: Zvýšená toxicita baklofenu.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Inhibice syntézy prostaglandinu může mít nežádoucí vliv na těhotenství a/nebo embryonální/fetální vývoj. Data z epidemiologických studií naznačují, že inhibitory syntézy prostaglandinu podávané během rané fáze těhotenství zvyšují riziko potratů, srdečních malformací a gastroschízy. Absolutní riziko kardiovaskulárních malformací se zvýšilo z méně než 1 % na přibližně 1,5 %. Předpokládá se, že riziko se zvyšuje s dávkou a dobou trvání terapie. Studie na zvířatech prokázaly, že podání inhibitorů syntézy prostaglandinu vede ke zvýšení pre- a postimplantačních ztrát a k fetální/embryonální letalitě. Navíc byla hlášena zvýšená incidence různých malformací včetně kardiovaskulárních po podání inhibitorů syntézy prostaglandinů zvířatům v průběhu organogenetické periody. V průběhu prvního a druhého trimestru nesmí být Ibunex 200 mg podán, pokud to není zcela nezbytné. Pokud je Ibunex 200 mg podáván ženám, které chtějí otěhotnět nebo v prvním a druhém trimestru těhotenství, musí být dávka co nejnižší a doba léčby co nejkratší.

Během třetího trimestru těhotenství všechny inhibitory syntézy prostaglandinu mohou vystavovat plod:

-    kardiopulmonální toxicitě (předčasný uzávěr duktus arteriosus a pulmonální hypertenze);

-    poškození funkce ledvin, která může přejít až v renální selhání s oligohydramnion;

matku a novorozence na konci těhotenství:

-    potenciálnímu prodloužení krvácení, snížená srážlivost se může vyskytnout již při nízkých dávkách;

-    inhibici děložních kontrakcí vedoucí k opoždění nebo prodloužení průběhu porodu.

Proto je Ibunex 200 mg kontraindikován ve třetím trimestru těhotenství.

Kojení

Ibuprofen přestupuj e do mateřského mléka. Pokud jsou ale podávány terapeutické dávky krátkodobě, jeví se riziko vlivu na novorozence jako nepravděpodobné. V případě dlouhodobějšího užívání je vhodné zvážit předčasné ukončení kojení.

Fertilita

Používání léků, které inhibují cyklooxygenázu/syntézu prostaglandinů, může z důvodu účinku na ovulaci negativně ovlivnit ženskou fertilitu. Tento účinek je však reverzibilní a odezní po ukončení terapie (viz bod 4.4).

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ibuprofen obecně nemá žádný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Protože se ale při vysokých dávkách mohou vyskytnut nežádoucí účinky jako únava, ospalost, vertigo (hlášeny jako časté) a zhoršené vidění (hlášeno jako méně časté), může být v ojedinělých případech schopnost řídit nebo obsluhovat stroje omezena. V kombinaci s alkoholem se mohou tyto nežádoucí účinky vyskytnout ve větší míře.

4.8    Nežádoucí účinky

Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou gastrointestinální povahy. Mohou se objevit peptické vředy, perforace nebo gastrointestinální krvácení, někdy fatální, zejména u starších osob (viz bod 4.4). Po podání byly zaznamenány nauzea, zvracení, průjem, flatulence, zácpa, dyspepsie, abdominální bolesti, meléna, hemateméze, ulcerózní stomatitida, exacerbace Crohnovy choroby a kolitidy (viz bod 4.4). Méně často byla zaznamenána gastritida.

Nežádoucí účinky jsou převážně závislé na dávce. Zejména riziko výskytu gastrointestinálního krvácení je závislé na dávce a době trvání léčby. Další známé rizikové faktory viz bod 4.4.

Klinické studie poukazují na to, že podávání ibuprofenu, obzvláště ve vysokých dávkách (2400 mg/den), může souviset s mírným zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (např. infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody) (viz bod 4.4).

V    souvislosti s léčbou nesteroidními antirevmatiky byly hlášeny edém, hypertenze a srdeční selhání.

V    případě maximální denní dávky 1 200 mg, jsou nežádoucí účinky méně časté.

Četnost výskytu nežádoucích účinků je zaznamenána následovně:

Velmi časté (> 1/10)

Časté (> 1/100 až <1/10)

Méně časté (> 1/1 000 až <1/100)

Vzácné (> 1/10 000 až <1/1 000)

Velmi vzácné (<1/10 000)

Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Vyšetření

Vzácné:    zvýšená hladina dusíku močoviny v krvi, zvýšená hladina sérových transamináz a

alkalické fosfatázy, pokles hodnot hemoglobinu a hematokritu, inhibice agregace krevních destiček, prodloužení doby krvácivosti, pokles sérového kalcia, zvýšení hladiny kyseliny močové v séru

Srdeční poruchy

Velmi vzácné: palpitace, srdeční selhání, infarkt myokardu, akutní pulmonální edém, edém Poruchy krve a lymfatického systému

Velmi vzácné: poruchy krvetvorby (anémie, leukopenie, trombocytopenie, pancytopenie, agranulocytóza). K prvním příznakům či projevům patří: horečka, bolest v krku, povrchové ulcerace v ústech, chřipkové příznaky, těžká únava, krvácení z nosu a do kůže.

Poruchy nervového systému

Časté:    bolest hlavy, ospalost, vertigo, únava, neklid, závratě, nespavost, nebo podrážděnost

Velmi vzácné: aseptická meningitida

Poruchy oka

Méně časté:    poruchy vidění

Vzácné:    toxická amblyopie

Poruchy ucha a labyrintu

Velmi vzácné: tinitus

Respirační, hrudní a mediastinálníporuchy

Méně časté:    rýma, bronchospasmus

Gastrointestinální poruchy

Velmi časté: gastrointestinální potíže jako např. pálení žáhy, dyspepsie, abdominální bolesti a nauzea, zvracení, flatulence, průjem, zácpa

Časté:    gastrointestinální vředy, občas s krvácením a perforací (viz bod 4.4), okultní krvácení,

které může způsobit anémii, meléna, hemateméze, ulcerózní stomatitida, kolitida, exacerbace zánětlivého onemocnění střev, komplikace divertikulózy tlustého střeva (perforace, fistula)

Méně časté:    gastritida

Velmi vzácné: ezofagitida, pankreatitida, intestinální striktury

Poruchy ledvin a močových cest

Méně časté:    výskyt edémů, především u pacientů s arteriální hypertenzí nebo renální

nedostatečností, nefrotický syndrom, intersticiální nefritida, která může být spojena s renálním selháním

Velmi vzácné: papilární nekróza při dlouhodobém užívání (viz bod 4.4).

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Méně časté:    fotosenzitivita

Velmi vzácné: závažné formy kožních reakcí (erytéma multiforme, exfoliativní dermatitida, bulózní reakce včetně Stevens-Johnson syndromu a toxické epidermální nekrolýzy, alopecie, nekrotizující fascitida)

Cévní poruchy

Velmi vzácné: hypertenze

Poruchy imunitního systému

Méně časté:    alergické reakce jako kopřivka, svědění, purpura, exantéma a ataky astmatu (případně

s poklesem krevního tlaku)

Vzácné:    lupus erythematodes

Velmi vzácné: vážné alergické reakce. Mezi příznaky může patřit: otok obličeje, jazyka a hrtanu včetně uzavření dýchacích cest, dušnost, tachykardie, pokles krevního tlaku až k bodu život ohrožujícího šoku.

Poruchy jater a žlučových cest

Velmi vzácné: zhoršená funkce jater, poškození jater, především při dlouhodobém užívání, selhání jater, akutní hepatitida, žloutenka

Psychiatrické poruchy

Vzácné:    deprese, zmatenost, halucinace

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

Webové stránky: www .sukl .cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Symptomy

U většiny pacientů, kteří požijí klinicky významné množství nesteroidních antirevmatik, se neobjeví nic víc než nauzea, zvracení, bolest v epigastriu nebo vzácněji průjem. Může se také vyskytnout tinitus, bolest hlavy, závratě, vertigo a gastrointestinální krvácení. V závažnějších případech předávkování se toxicita projeví na centrálním nervovém systému jako ospalost, příležitostně excitace a dezorientace nebo kóma. Příležitostně se mohou objevit křeče. U dětí se mohou také vyskytnout myoklonické křeče. U těžkých případů předávkování se může objevit metabolická acidóza a může být prodloužen protrombinový čas/INR, pravděpodobně vzhledem k ovlivnění funkcí cirkulujících faktorů krevního srážení. Může se objevit akutní selhání ledvin, poškození jater, hypotenze, respirační deprese a cyanóza. U astmatiků může dojít k exacerbaci astmatu.

Léčba

Léčba je symptomatická a podpůrná a spočívá v udržení průchodných dýchacích cest a monitorování srdečních a vitálních funkcí až do jejich stabilizace. V případech, kdy od požití více než 400 mg/kg tělesné váhy neuběhlo více než 1 hodina, je indikováno vypláchnutí žaludku nebo perorální podání aktivního uhlí. Jestliže byl již Ibunex 200 mg absorbován, měly by být podány alkalické substance podporující vylučování acidického ibuprofenu do moče. Při častých či déle trvajících křečích by měl být podán diazepam nebo lorazepam intravenózně. Astmatikům by měla být podána bronchodilatancia. Specifické antidotum neexistuje.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva, deriváty kyseliny propionové, ATC kód: M01AE01

Ibuprofen je nesteroidní antirevmatikum s protizánětlivým, analgetickým a antipyretickým účinkem. Výsledky získané na zvířecích modelech pro bolest a zánět naznačují, že ibuprofen efektivně inhibuje syntézu prostaglandinů. U lidí ibuprofen snižuje bolest, pravděpodobně způsobenou zánětem nebo s ním spojenou, otok a horečku. Ibuprofen inhibuje syntézu prostaglandinů přes inhibici cyklooxygenázy. Ibuprofen má také inhibiční účinek na ADP (adenosindifosfát) a kolagenem stimulovanou agregaci krevních destiček.

Experimentální údaje poukazují na to, že ibuprofen při současném podávání s nízkou dávkou kyseliny acetylsalicylové může kompetitivně inhibovat její vliv na agregaci krevních destiček. Některé farmakodynamické studie ukazují, že pokud byla užita jednorázová dávka 400 mg ibuprofenu během 8 h před nebo do 30 min po podání kyseliny acetylsalicylové s rychlým uvolňováním (81 mg), došlo ke sníženému účinku kyseliny acetylsalicylové na tvorbu tromboxanu nebo agregaci destiček. Ačkoliv panuje určitá nejistota týkající se extrapolace těchto údajů na klinickou situaci, nelze vyloučit možnost, že pravidelné a dlouhodobé užívání ibuprofenu může snížit kardioprotektivní účinek nízké dávky kyseliny acetylsalicylové. Při občasném užití ibuprofenu není klinicky významný vliv pravděpodobný (viz bod 4.5).

Ibuprofen inhibuje syntézu prostaglandinů v děloze, a tím snižuje klidový i aktivní nitroděložní tlak, pravidelné děložní kontrakce a množství prostaglandinů uvolněných do oběhu. Předpokládá se, že tyto změny mají za následek zmírnění menstruační bolesti. Ibuprofen inhibuje syntézu prostaglandinů v ledvinách, což může způsobovat renální insuficienci, zadržovaní tekutin a srdeční selhání u rizikových pacientů (viz bod 4.3).

Vzhledem k tomu, že prostaglandiny působí na ovulaci, může užívání léčivých přípravků inhibujících syntézu prostaglandinů ovlivnit fertilitu u žen (viz bod 4.4, 4.6 a 5.3).

5.2    Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Ibuprofen je rychle absorbován z gastrointestinálního traktu, maximální koncentrace v séru je dosaženo za 1-2 hodiny po podání.

Distribuce

Ibuprofen je rychle distribuován po celém těle. Přibližně z 99 % se váže na plazmatické proteiny.

Biotransformace

Ibuprofen je metabolizován v játrech (hydroxylací, karboxylací).

Eliminace

Eliminační poločas ibuprofenu je přibližně 2,5 hodiny u zdravých jedinců. Farmakologicky neaktivní metabolity jsou vylučovány (90 %) ledvinami, ale také žlučí.

5.3    Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Preklinická bezpečnost ibuprofenu je dobře zdokumentována, neboť přípravek je dlouhodobě používán v klinické praxi.

Subchronická a chronická toxicita ibuprofenu byla prokázána testy na zvířatech a projevovala se většinou ve formě poškození gastrointestinálního traktu a vředy.

Ve studiích in vitro a in vivo nebyl zjištěn žádný klinicky relevantní důkaz mutagenního potenciálu ibuprofenu. Navíc ve studiích prováděných na myších a potkanech nebyl potvrzen karcinogenní účinek ibuprofenu. Ibuprofen vedl k inhibici ovulace u králíků a rovněž k poruchám implantace u různých druhů zvířat (králík, potkan, myš). Reprodukční experimenty na potkanech a králících potvrdily, že ibuprofen prochází placentou. Po podání dávek toxických pro samici došlo ke zvýšení incidence malformací (ventrikulární defekty septa).

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Jádro tablety Mikrokrystalická celulosa Koloidní bezvodý oxid křemičitý Hyprolosa

Natrium-lauryl-sulfát Sodná sůl kroskarmelosy Mastek

Potah tablety (Potahová soustava Opadry 06B28499 bílá) Hypromelosa 2910/5

Makrogol 400 Oxid titaničitý (E171)

Hypromelosa 2910/15 Hypromelosa 2910/50

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5    Druh obalu a obsah balení

Matný PVC/Al blistr Čirý PVC/Al blistr HDPE lahvička s PP víčkem.

Velikost balení:

Blistr:

6.    10, 12, 20, 24, 30, 36, 40, 50, 60 a 100 potahovaných tablet Lahvička:

10, 20, 30, 36, 40, 50, 60 a 100 potahovaných tablet Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.

7.    DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI Medreg s.r.o.

Krčmářovská 223/33, 196 00 Praha Česká republika

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

29/106/14-C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 26.2.2014

10.    DATUM REVIZE TEXTU 8.1.2016

12/12