Helides 20 Mg Enterosolventní Tvrdé Tobolky
Sp.zn.sukls202117/2015
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Helides 20 mg enterosolventní tvrdé tobolky Helides 40 mg enterosolventní tvrdé tobolky
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Helides 20 mg: Jedna tobolka obsahuje esomeprazolum 20 mg (jako magnesium dihydrát). Pomocné látky se známým účinkem: jedna tobolka obsahuje 8,05 mg sacharosy, 1,85 pg methylparabenu (E218) a 0,56 pg propylparabenu (E216).
Helides 40 mg: Jedna tobolka obsahuje esomeprazolum 40 mg (jako magnesium dihydrát). Pomocné látky se známým účinkem: jedna tobolka obsahuje 16,09 mg sacharosy, 3,65 pg methylparabenu (E218) a 1,1 pg propylparabenu (E216).
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Enterosolventní tvrdé tobolky.
Helides 20 mg: Tobolka s neprůhledným žlutým víčkem a neprůhledným bílým tělem, s černým potiskem „20 mg“ jak na víčku, tak na těle. Tobolka obsahuje skoro bílé až našedivělé sférické mikrogranule.
Helides 40 mg: Tobolka s neprůhledným žlutým víčkem a neprůhledným žlutým tělem, s černým potiskem „40 mg“ jak na víčku, tak na těle. Tobolka obsahuje skoro bílé až našedivělé sférické mikrogranule.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Helides je indikován u těchto stavů:
Dospělí
Refluxní choroba jícnu (GERD)
- léčba erozivní refluxní ezofagitidy,
- dlouhodobá léčba pacientů se zhojenou ezofagitidou k prevenci relapsu,
- symptomatická léčba refluxní choroby j ícnu (GERD).
Eradikace Helicobacterpylori v kombinaci s vhodnými antibakteriálními režimy a
- hojení duodenálních vředů v souvislosti s infekcí Helicobacter pylori a
- prevenci relapsu peptických vředů u pacientů s Helicobacter pylori pozitivní vředovou chorobou.
Pacienti vyžadující dlouhodobou léčbu nesteroidními antirevmatiky antiflogistiky (NSAID)
Hojení žaludečních vředů v souvislosti s podáváním NSAID.
Prevence žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových pacientů.
Léčba Zollinger-Ellisonova syndromu
Dospívající ve věku od 12 let
Refluxní choroba jícnu (GERD)
- léčba erozivní refluxní ezofagitidy,
- dlouhodobá léčba pacientů se zhojenou ezofagitidou k zabránění recidivy,
- symptomatická léčba refluxní choroby jícnu (GERD).
V kombinaci s antibiotiky léčba duodenálních vředů způsobených Helicobacter pylori.
4.2 Dávkování a způsob podání
Tobolky se polykají celé a zapijí se. Tobolky se nesmějí žvýkat ani drtit.
U pacientů s obtížemi při polykání lze tobolky otevřít a jejich obsah smíchat s poloviční sklenicí neperlivé vody. Jiné tekutiny jsou nevhodné, neboť mohou rozpustit enterosolventní potah. Zamíchejte a vypijte tekutinu s granulemi ihned nebo do 30 minut. Vypláchněte sklenici polovinou sklenice vody a vypijte. Granule se nesmí žvýkat ani drtit.
U pacientů, kteří nemohou polykat, lze obsah tobolek rozmíchat v neperlivé vodě a podat žaludeční sondou. Je důležité vyzkoušet vhodnost zvolené stříkačky a žaludeční sondy. Návod k přípravě a podání viz bod 6.6.
Dospělí a dospívající ve věku od 12 let Refluxní choroba jícnu (GERD)
- léčba erozivní refluxní ezofagitidy,
40 mg jednou denně po dobu 4 týdnů.
U pacientů, u kterých nedojde ke zhojení ezofagitidy, nebo u kterých přetrvávají symptomy onemocnění, se doporučuje pokračovat v léčbě další 4 týdny.
- dlouhodobá léčba pacientů se zhojenou ezofagitidou k prevenci relapsu,
20 mg jednou denně.
- symptomatická léčba refluxní choroby jícnu (GERD),
20 mg jednou denně u pacientů bez ezofagitidy. Pokud není dosaženo kontroly symptomů onemocnění v průběhu 4 týdnů, mělo by následovat podrobnější vyšetření pacienta. Po ústupu symptomů lze jejich další kontroly dosáhnout užíváním 20 mg jednou denně. U dospělých lze použít režim podávání dle potřeby v dávce 20 mg jednou denně. U pacientů užívajících léčiva skupiny NSAID a s rizikem rozvoje žaludečních a duodenálních vředů se pro následnou kontrolu symptomů režim dle potřeby nedoporučuje.
Dospělí
Eradikace Helicobacter pylori v kombinaci s vhodnými antibakteriálními režimy a
- hojení duodenálních vředů v souvislosti s infekcí Helicobacter pylori a
- prevence relapsu peptických vředů u pacientů s Helicobacter pylori pozitivní vředovou chorobou. Helides 20 mg, amoxicilin 1 g a klarithromycin 500 mg, vše dvakrát denně po dobu 7 dní.
Pacienti vyžadující dlouhodobou léčbu nesteroidními antirevmatiky antiflogistiky (NSAID)
Ke zhojení žaludečních vředů v souvislosti s podáváním NSAID se obvykle podává 20 mg jednou denně. Délka léčby je 4-8 týdnů.
K prevenci žaludečních a duodenálních vředů v souvislosti s podáváním NSAID u rizikových pacientů se podává 20 mg jednou denně.
Prevence opětovného krvácení z žaludečních vředů jako pokračování intravenózní léčby.
40 mg jednou denně po dobu 4 týdnů po intravenózní léčbě k prevenci opětovného krvácení z žaludečních vředů.
Léčba Zollinger-Ellisonova syndromu
Doporučené počáteční dávkování je Helides 40 mg dvakrát denně. Dávkování by pak mělo být upraveno individuálně a léčba má pokračovat, dokud je klinicky indikována. Dle dostupných klinických dat je většina pacientů kontrolována dávkami 80 až 160 mg esomeprazolu denně. U dávek nad 80 mg denně by dávka měla být rozdělena a podávána dvakrát denně.
Dospívající ve věku od 12 let:
Léčba duodenálního vředu způsobeného Helicobacter pylori
Při výběru vhodné kombinace léčby je třeba vzít v úvahu oficiální národní, regionální a místní pokyny, pokud jde o rezistence bakterií, trvání léčby (nej častěji 7 dnů, ale někdy až 14 dnů) a vhodné použití antibakteriálních látek. Léčba by měla probíhat pod dohledem odborníka.
Doporučené dávkování:
|
Hmotnost |
Dávkování |
|
30-40 kg |
Kombinace se dvěma antibiotiky: přípravek Helides 20 mg, amoxicilin 750 mg a klarithromycin 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti jsou podávány společně dvakrát denně po dobu jednoho týdne. |
|
> 40 kg |
Kombinace se dvěma antibiotiky: přípravek Helides 20 mg, amoxicilin 1 g a klarithromycin 500 mg jsou podávány společně dvakrát denně po dobu jednoho týdne. |
Děti ve věku do 12 let
U dětí do 12 let nejsou k dispozici žádná data, a přípravek Helides by se jim proto neměl podávat. Porucha funkce ledvin
Úprava dávek u pacientů s poruchou funkce ledvin není nutná. Vzhledem k omezeným zkušenostem s pacienty se závažnou renální insuficiencí je třeba tyto pacienty léčit s opatrností. (viz bod 5.2).
Porucha funkce jater
Úprava dávek není nutná u pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou jater. U pacientů se závažnou poruchou jater by maximální dávka neměla překročit 20 mg esomeprazolu (viz bod 5.2).
Starší pacienti
Úprava dávkování přípravku u starších pacientů není nutná.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku, substituované benzimidazoly nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Esomeprazol by neměl být užíván souběžně s nelfinavirem (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Při výskytu jakéhokoli varovného symptomu (např. výrazný neočekávaný úbytek tělesné hmotnosti, opakované zvracení, dysfagie, hematemeza, nebo meléna) a při podezření na žaludeční vřed či při jeho přítomnosti je třeba vyloučit malignitu, neboť léčba esomeprazolem může zmírňovat symptomy a oddálit stanovení správné diagnózy.
Pacienti léčení dlouhodobě (obzvláště ti, kteří jsou léčeni déle než 1 rok) by měli být pod pravidelným lékařským dohledem.
Inhibitory protonové pumpy (PPI), obzvláště pokud jsou podávány ve vysokých dávkách a dlouhodobě (déle než 1 rok), mohou mírně zvyšovat riziko zlomenin proximálního konce femuru, distálního konce předloktí a obratlů, zejména u starších osob a osob se známými rizikovými faktory. Podle výsledků observačních studií mohou inhibitory protonové pumpy zvyšovat celkové riziko fraktur o 10-40 %. K tomuto zvýšení mohou částečně přispívat jiné rizikové faktory. Pacienti s rizikem osteoporózy mají být adekvátně léčeni a mají mít zajištěn dostatečný přísun vitaminu D a kalcia.
Pacienti léčení v režimu dle potřeby by měli být informováni o nutnosti kontaktovat lékaře, pokud dojde ke změně charakteru symptomů. Při předepisování esomeprazolu pro léčbu dle potřeby je třeba zvážit interakce s dalšími léky vzhledem ke kolísajícím koncentracím esomeprazolu v plazmě (viz bod 4.5).
Při předepisování esomeprazolu pro eradikaci Helicobacter pylori je třeba zvážit interakce u všech složek trojkombinační léčby. Klarithromycin je účinný inhibitor CYP3A4, a proto je potřeba zvážit kontraindikace a interakce klarithromycinu u pacientů současně užívajících jiná léčiva metabolizovaná cytochromem CYP3A4, jako je cisaprid.
Léčba inhibitory protonové pumpy může vést k mírně zvýšenému riziku gastrointestinálních infekcí, jako je Salmonella či Campylobacter (viz bod 5.1).
Souběžné podávání esomeprazolu s atazanavirem se nedoporučuje (viz bod 4.5). Pokud je kombinace atazanaviru a inhibitoru protonové pumpy považována za nevyhnutelnou, doporučuje se pečlivé klinické sledování, spolu se zvýšením dávek atazanaviru na 400 mg a na 100 mg ritonaviru; dávka 20 mg esomeprazolu by neměla být překročena.
Esomeprazol je inhibitorem CYP2C19. Při zavádění nebo přerušení léčby esomeprazolem je třeba vzít v úvahu možné interakce s látkami, které jsou metabolizovány izoenzymem CYP2C19. Byla zaznamenána interakce mezi esomeprazolem a klopidogrelem (viz bod 4.5). Klinický význam této interakce není znám. Jako bezpečnostní opatření se nedoporučuje současné užívání esomeprazolu a klopidogrelu.
Hypomagnesemie
U pacientů léčených dlouhodobě inhibitory protonové pumpy, jako je esomeprazolum, byly hlášeny případy závažné hypomagnesemie. Tito pacienti byli léčeni nejméně 3 měsíce, ve většině případů 1 rok. Hypomagnesemie se může projevit závažnými příznaky, jako je únava, tetanie, delirium, křeče, závratě a ventrikulární arytmie. Počáteční příznaky však mohou být nenápadné a mohou být přehlédnuty. U většiny postižených pacientů došlo ke zlepšení stavu poté, co byla léčba inhibitorem protonové pumpy ukončena a zahájena suplementace magnesiem.
U pacientů, u nichž je plánována dlouhodobá léčba nebo kteří mají užívat inhibitor protonové pumpy společně s digoxinem nebo jinými látkami, které mohou působit hypomagnesemii (např. diuretika), je vhodné vyšetřit hladinu magnesia před zahájením léčby a opakovaně v jejím průběhu.
Interference při laboratorních testech
Zvýšené hladiny chromograninu A (CgA) mohou ovlivňovat vyšetření neuroendokrinních nádorů.
Aby se předešlo této interferenci, měla by být léčba esomeprazolem přerušena nejméně 5 dní před stanovením hladin CgA (viz bod 5.1).
Esomeprazol, stejně jako všechny přípravky potlačující vylučování žaludeční kyseliny, může snížit absorpci vitaminu BJ2 (kyanokobalamin) v důsledku hypo nebo achlorhydrie. Toto by mělo být zvažováno u pacientů se sníženou tělesnou zásobou nebo rizikovými faktory pro sníženou absorpci vitaminu B12 při dlouhodobé léčbě.
Subakutní kožní lupus erythematodes (SCLE)
S inhibitory protonové pumpy jsou velmi vzácně spojeny případy SCLE. Pokud se objeví léze, zejména na místech, kde je kůže vystavena slunečním paprskům, a pokud jsou tyto léze doprovázeny bolestí kloubů, pacient by měl neprodleně vyhledat lékařskou pomoc a lékař by měl zvážit vysazení přípravku Helides. SCLE, který se vyvinul po předchozí léčbě některým inhibitorem protonové pumpy, může zvyšovat riziko SCLE i u jiných inhibitorů protonové pumpy.
Sacharosa
Tento léčivý přípravek obsahuje sacharosu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí fruktosy, malabsorpcí glukosy a galaktosy nebo při sacharázo-isomaltázové deficienci by tento přípravek neměli užívat.
Parabeny
Tento přípravek obsahuje parabeny, které mohou způsobit alergické reakce (i opožděné).
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Interakční studie byly provedeny pouze u dospělých.
Vliv esomeprazolu na farmakokinetiku jiných léčiv
Léčivé přípravky s absorpcí závislou na pH
Potlačení sekrece žaludeční kyseliny během léčby esomeprazolem a dalšími inhibitory protonové pumpy může zvyšovat či snižovat absorpci léčivých přípravků, jejichž absorpce závisí na pH žaludku. Stejně jako u jiných léčivých přípravků, které snižují žaludeční aciditu, může být v průběhu léčby esomeprazolem snížena absorpce léčivých přípravků, jako je ketokonazol, itrakonazol a erlotinib a zvýšena absorpce digoxinu. Současná léčba omeprazolem (20 mg denně) a digoxinem zvýšila u zdravých dobrovolníků biodostupnost digoxinu o 10 % (až o 30 % u 2 z 10 subjektů). Vzácně byla zaznamenána toxicita digoxinu. Nicméně měla by být uplatněna opatrnost, pokud je esomeprazol podáván ve vysokých dávkách starším pacientům. Sledování terapeutického účinku digoxinu by mělo být tehdy posíleno.
Byly popsány interakce omeprazolu s některými inhibitory proteáz. Klinický význam a mechanismy těchto interakcí nejsou vždy známy. Zvýšené žaludeční pH během léčby omeprazolem může ovlivnit absorpci inhibitorů proteáz. Další možné mechanismy interakcí jsou prostřednictvím inhibice CYP 2C19. U atazanaviru a nelfinaviru byly popsány snížené hladiny v séru při současném podávání s omeprazolem, a souběžné užívání se nedoporučuje. Současné užívání omeprazolu (40 mg jednou denně) a atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg u zdravých dobrovolníků vedlo k výraznému snížení dostupnosti atazanaviru (přibližně 75% snížení AUC, Cmax a Cmin). Zvýšení dávky atazanaviru na 400 mg nevedlo ke kompenzaci vlivu omeprazolu na dostupnost atazanaviru. Současné podávání omeprazolu (20 mg denně) a atazanaviru 400 mg/ritonaviru 100 mg zdravým dobrovolníkům vedlo k poklesu dostupnosti atazanaviru o přibližně 30 % ve srovnání s dostupností atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg denně bez omeprazolu 20 mg denně. Současné podávání omeprazolu (40 mg denně) snížilo průměrné AUC, Cmax a Cmin nelfinaviru o 36-39 %, a průměrné AUC, Cmax a Cmin farmakologicky aktivního metabolitu M8 o 75-92 %. Pro saquinavir (s ritonavirem) byly popsány zvýšené hladiny v séru (80-100 %) při současné léčbě omeprazolem (40 mg denně). Léčba omeprazolem v dávce 20 mg denně neměla žádný vliv na dostupnost darunaviru (s ritonavirem) a amprenaviru (s ritonavirem). Léčba esomeprazolem v dávce 20 mg denně neměla vliv na dostupnost amprenaviru (podávaného samostatně nebo souběžně s ritonavirem). Léčba omeprazolem v dávce 40 mg denně neměla vliv na dostupnost lopinaviru (s ritonavirem). Vzhledem k podobným farmakodynamickým účinkům a farmakokinetickým vlastnostem omeprazolu a esomeprazolu se souběžné užívání esomeprazolu a atazanaviru nedoporučuje a souběžné podávání esomeprazolu a nelfinaviru je kontraindikováno.
Léčiva metabolizovaná CYP2C19
Esomeprazol inhibuje CYP2C19, hlavní enzym metabolizující esomeprazol. Pokud je esomeprazol podáván současně s léčivy metabolizovanými CYP2C19, jako je diazepam, citalopram, imipramin, klomipramin, fenytoin a další, může dojít ke zvýšení plazmatické koncentrace těchto léčiv vedoucí až k nutnosti snížit jejich dávkování. Tuto skutečnost je potřeba zvážit obzvlášť při předepisování esomeprazolu k užívání dle potřeby. Souběžné užívání 30 mg esomeprazolu vedlo ke 45% snížení clearance diazepamu, který je substrátem CYP2C19. Současné podávání 40 mg esomeprazolu vedlo ke 13% zvýšení minimálních plazmatických koncentrací fenytoinu u pacientů s epilepsií. Doporučuje se monitorování plazmatických koncentrací fenytoinu při zahájení či ukončení léčby esomeprazolem. Omeprazol (40 mg jednou denně) zvýšil Cmax a AUCT vorikonazolu (substrát CYP2C19) o 15 %, respektive 41 %.
Současné podávání 40 mg esomeprazolu pacientům léčeným warfarinem v rámci klinického hodnocení ukázalo, že koagulační časy byly v běžném rozmezí. V průběhu postmarketingového sledování bezpečnosti přípravku bylo hlášeno několik izolovaných případů klinicky významně zvýšeného INR během souběžné léčby. Doporučuje se bližší sledování pacientů na počátku a při ukončování souběžné léčby esomeprazolem a warfarinem nebo jinými kumarinovými deriváty.
Omeprazol, stejně jako esomeprazol, působí jako inhibitor CYP2C19. Omeprazol podávaný ve zkřížené studii zdravým dobrovolníkům v dávce 40 mg, zvýšil Cmax a AUC cilostazolu o 18 %, respektive o 26 %, a jednoho z jeho aktivních metabolitů o 29 %, respektive o 69 %.
U zdravých dobrovolníků vedlo souběžné podávání 40 mg esomeprazolu ke 32% zvýšení plochy pod křivkou plazmatické koncentrace (AUC) a k prodloužení biologického poločasu (t1/2) o 31 %, ale nikoliv k významnému zvýšení nejvyšších plazmatických koncentrací cisapridu. Mírně prodloužený QTc interval, pozorovaný po podání samotného cisapridu, se dále neprodlužoval při podání cisapridu v kombinaci s esomeprazolem (viz též bod 4.4).
Esomeprazol nemá klinicky významný vliv na farmakokinetiku amoxicilinu a chinidinu.
Krátkodobé klinické studie, hodnotící souběžné podávání esomeprazolu a naproxenu nebo rofekoxibu, neprokázaly žádné klinicky významné farmakokinetické interakce.
Výsledky studií u zdravých dobrovolníků prokázaly farmakokinetickou/farmakodynamickou interakci mezi klopidogrelem (300 mg iniciální dávka/75 mg denní udržovací dávka) a esomeprazolem (40 mg perorálně denně) vedoucí ke snížené expozici aktivnímu metabolitu klopidogrelu v průměru o 40 % a vedoucí ke snížení maximální inhibice agregace krevních destiček (indukované ADP) v průměru o 14 %.
Ve studii se zdravými dobrovolníky, kde byl klopidogrel podáván s fixní kombinací esomeprazolu 20 mg + ASA 81 mg, došlo ke snížení expozice aktivnímu metabolitu klopidogrelu téměř o 40 % ve srovnání s podáním samotného klopidogrelu. Maximální úroveň inhibice agregace krevních destiček (indukované ADP) však byla u těchto subjektů stejná v obou skupinách (samotný clopidogrel a clopidogrel v kombinaci s esomeprazolem + ASA).
Z observačních i klinických studií byly hlášeny nekonzistentní údaje týkající se klinických důsledků farmakokinetické/farmakodynamické interakce esomeprazolu, pokud jde o závažné kardiovaskulární příhody. Jako opatření by se mělo zabránit souběžnému podávání esomeprazolu a klopidogrelu.
Neznámý mechanismus
Bylo zaznamenáno, že současné podávání esomeprazolu zvyšuje sérové hladiny takrolimu.
Při podávání inhibitorů protonové pumpy spolu s methotrexátem byly u některých pacientů hlášeny zvýšené hladiny methotrexátu. Při vysokých dávkách methotrexátu může být nutné zvážit dočasné vysazení esomeprazolu.
Vliv jiných léčiv na farmakokinetiku esomeprazolu
Esomeprazol je metabolizován prostřednictvím CYP2C19 a CYP3A4. Souběžné podávání esomeprazolu a inhibitoru CYP3A4 klarithromycinu (500 mg dvakrát denně) vedlo k zdvojnásobení dostupnosti (vyjádřené jako AUC) esomeprazolu. Souběžné podávání esomeprazolu a kombinovaného inhibitoru CYP2C19 a CYP3A4 může vést k více než zdvojnásobení dostupnosti esomeprazolu. Vorikonazol, inhibitor CYP2C19 a CYP3A4, zvýšil AUCT omeprazolu o 280 %. Úprava dávkování esomeprazolu není ani u jednoho z těchto případů obecně nutná. Úprava dávkování by však měla být zvážena u pacientů se závažnou jaterní poruchou, a pokud je indikována dlouhodobá léčba.
Léčiva, o kterých je známo, že indukují buď CYP2C19 nebo CYP3a4 nebo oba (např. rifampicin nebo třezalka tečkovaná) mohou způsobit pokles hladin esomeprazolu v séru zvýšením metabolismu esomeprazolu.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Klinická data o expozici účinkům esomeprazolu v těhotenství jsou nedostatečná. U racemické směsi omeprazolu data z většího počtu těhotenství získaná z epidemiologických studií neukazují žádné malformační či fetotoxické účinky. Studie s esomeprazolem provedené na zvířatech neukázaly přímé ani nepřímé škodlivé účinky na embryonální/fetální vývoj. Studie s racemickou směsí provedené na zvířatech neukazují přímé ani nepřímé škodlivé účinky na těhotenství, porod ani postnatální vývoj. Opatrnost je na místě při předepisování těhotným ženám.
Kojení
Není známo, zda se esomeprazol vylučuje do mateřského mléka u lidí. Žádné klinické studie u kojících žen nebyly provedeny. Helides by proto neměl být užíván během kojení.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Žádné nepříznivé účinky nebyly zjištěny.
4.8 Nežádoucí účinky
V průběhu klinického hodnocení a v poregistračním období byly identifikovány následující nežádoucí účinky esomeprazolu. U žádného z nich nebyla prokázána závislost na dávce. Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle frekvence výskytu (velmi časté >1/10; časté >1/100 až <1/10; méně časté >1/1 000 až <1/100; vzácné >1/10 000 až <1/1 000; velmi vzácné <1/10 000), není známo (z dostupných nelze určit).
|
Poruchy krve a lymfatického systému |
Vzácné |
Leukopenie, trombocytopenie |
|
Velmi vzácné |
Agranulocytóza, pancytopenie | |
|
Poruchy imunitního systému |
Vzácné |
Reakce z přecitlivělosti, např. horečka, angioedém a anafylaktická reakce/šok |
|
Poruchy metabolismu a výživy |
Méně časté |
Periferní otok |
|
Vzácné |
Hyponatremie | |
|
Není známo |
Hypomagnesemie; závažná hypomagnesemie může korelovat s hypokalcemií. | |
|
Psychiatrické poruchy |
Méně časté | |
|
Vzácné | ||
|
Velmi vzácné | ||
|
Poruchy nervového systému |
Časté |
|
Méně časté |
Závrať, mravenčení, somnolence | |
|
Vzácné |
Poruchy chuti | |
|
Poruchy oka |
Vzácné |
Rozostřené vidění |
|
Poruchy ucha a labyrintu |
Méně časté |
Závrať |
|
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy |
Vzácné |
Bronchospasmus |
|
Gastrointestinální poruchy |
Časté |
Bolest břicha, zácpa, průjem, nadýmání, nevolnost/zvracení |
|
Méně časté |
Sucho v ústech | |
|
Vzácné |
Stomatitida, gastrointestinální kandidóza | |
|
Není známo |
Mikroskopická kolitida | |
|
Poruchy jater a žlučových cest |
Méně časté |
Zvýšení hodnot jaterních enzymů |
|
Vzácné |
Hepatitida s projevy žloutenky či bez těchto projevů | |
|
Velmi vzácné |
Jaterní selhání, encefalopatie u pacientů s preexistující jaterní chorobou | |
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně |
Méně časté |
Dermatitis, pruritus, vyrážka, kopřivka |
|
Vzácné |
Alopecie, fotosensitivita | |
|
Velmi vzácné |
Erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza (TEN) | |
|
Není známo |
Subakutní kožní lupus erythematodes (viz bod 4.4) | |
|
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně |
Méně časté |
Fraktury proximálního konce femuru, distálního konce předloktí a obratlů (viz. bod 4.4) |
|
Vzácné |
Artralgie, myalgie | |
|
Velmi vzácné |
Svalová slabost | |
|
Poruchy ledvin a močových cest |
Velmi vzácné |
Intersticiální nefritida, u některých pacientů bylo současně zaznamenáno selhání ledvin |
|
Poruchy reprodukčního systému a prsu |
Velmi vzácné |
Gynekomastie |
|
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace |
Vzácné |
Celková nevolnost, zvýšené pocení |
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Existují pouze velice omezené zkušenosti s úmyslným předávkováním. Symptomy popsané při požití dávky 280 mg esomeprazolu byly gastrointestinální obtíže a slabost. Jednotlivé dávky 80 mg esomeprazolu nebyly provázeny žádnými obtížemi. Žádné specifické antidotum není známo. Esomeprazol je extenzivně vázán na plazmatické proteiny, a není proto snadno dialyzovatelný. Podobně jako v jiných případech předávkování, by léčba měla být symptomatická, a zaměřena na podporu vitálních funkcí.
FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: inhibitor protonové pumpy ATC kód: A02B C05
Esomeprazol je S-izomer omeprazolu. Esomeprazol snižuje kyselou žaludeční sekreci prostřednictvím cíleného mechanismu účinku. Je specifickým inhibitorem protonové pumpy v parietálních buňkách. Oba stereoizomery omeprazolu (R- i S-) vykazují podobnou farmakodynamickou aktivitu.
Místo a mechanismus účinku
Esomeprazol je slabou bazí a je koncentrován a přeměňován na aktivní formu ve vysoce kyselém prostředí intracelulárních kanálků parietálních buněk, kde pak inhibuje enzym H+/K+-ATPázu (protonovou pumpu) a inhibuje bazální i stimulovanou kyselou žaludeční sekreci.
Vliv na sekreci žaludeční kyseliny
Po perorálním užití esomeprazolu 20 mg a 40 mg nastupuje účinek během jedné hodiny.
Po opakovaném podání 20 mg esomeprazolu jednou denně po dobu pěti dní se snižuje maximální sekrece žaludeční kyseliny po stimulaci pentagastrinem o 90 % (měřeno pátý den 6-7 hodin po podání).
Po pěti dnech perorálního užívání 20 mg a 40 mg esomeprazolu bylo pH žaludeční obsahu u pacientů se symptomatickou refluxní chorobou jícnu udržováno vyšší než 4 po dobu v průměru 13, resp. 17 hodin. Podíl pacientů s pH žaludečního obsahu nad 4 po dobu nejméně 8, 12 a 16 hodin byl pro esomeprazol 20 mg 76 %, 54 % resp. 24 %, a pro esomeprazol 40 mg 97 %, 92 % a 56 %.
Při použití AUC jako zástupného parametru plazmatické koncentrace byl prokázána závislost mezi rozsahem inhibice kyselé žaludeční sekrece a dostupností léčivé látky.
Terapeutické účinky inhibice kyselé žaludeční sekrece
Ke zhojení refluxní ezofagitidy podáváním esomeprazolu 40 mg dochází přibližně u 78 % pacientů po čtyřech týdnech a u 93 % po osmi týdnech.
Týdenní léčba esomeprazolem 20 mg dvakrát denně a vhodnými antibiotiky vede k úspěšné eradikaci H. pylori přibližně u 90 % pacientů.
U nekomplikovaných duodenálních vředů není po týdenní eradikační léčbě k účinnému zhojení vředu a vymizení symptomů potřeba následná monoterapie antisekretoriky.
V randomizované, dvojitě slepé, placebem kontrolované klinické studii byli pacienti s endoskopicky potvrzeným krvácením ze žaludečního vředu, charakterizovaným jako Forrest Ia, Ib, IIa nebo IIb (9 %, 43 %, 38 %, respektive 10 %), randomizováni k podávání infuze esomeprazolu (n=375) nebo placeba (n=389). Po endoskopické hemostázi bylo pacientům podáno 80 mg esomeprazolu ve formě intravenózní infuze po dobu 30 minut, následované kontinuální infuzí rychlostí 8 mg/h nebo placeba po dobu 72 hodin. Po úvodní 72 hodinové terapii byl všem pacientům perorálně podáván esomeprazol 40 mg po dobu 27 dní k potlačení kyselé žaludeční sekrece. Výskyt opětovného krvácení byl během
3 dní u skupiny léčené esomeprazolem 5,9 % ve srovnání s 10,3 % ve skupině placeba. Během 30 dní od léčby byl výskyt opětovného krvácení u esomeprazolem léčené skupiny 7,7 % oproti 13,6 % u placeba.
Další účinky spojené s inhibicí kyselé žaludeční sekrece
V průběhu léčby antisekrečními léčivými látkami vzrůstá hladina sérového gastrinu v důsledku snížené kyselé žaludeční sekrece. Chromogranin A (CgA) také vzrůstá v důsledku snížené žaludeční kyselosti. Zvýšené hladiny chromograninu A (CgA) mohou interferovat s vyšetřením neuroendokrinních nádorů. Záznamy v literatuře naznačují, že léčba inhibitorem protonové pumpy má být přerušena nejméně 5 dní před stanovením hladin CgA. Pokud se hladiny CgA a gastrinu po 5 dnech nevrátí k normálu, stanovení se mají opakovat po 14 dnech od ukončení léčby esomeprazolem.
Během dlouhodobé léčby esomeprazolem byl u dětí i dospělých pozorován zvýšený počet enterochromafinních (ECL) buněk, který pravděpodobně souvisí se zvýšenou hladinou gastrinu v krevním séru. Tato zjištění nejsou považovaná za klinicky významná.
Při dlouhodobém užívání s antisekrečními léčivy byl popsán mírně zvýšený výskyt žaludečních glandulárních cyst. Tyto změny jsou fyziologickým důsledkem výrazné inhibice kyselé žaludeční sekrece, jsou benigní a pravděpodobně reverzibilní.
Snížená žaludeční kyselost z jakýchkoliv důvodů, včetně užívání inhibitorů protonové pumpy, zvyšuje v žaludku počet bakterií, normálně se vyskytujících v zažívacím ústrojí. Léčba inhibitory protonové pumpy může vést k mírně zvýšenému riziku infekcí zažívacího ústrojí, např. druhy Salmonela nebo Campylobacter a u hospitalizovaných pacientů případně i Clostridium difficile.
Ve dvou srovnávacích studiích s ranitidinem prokázal esomeprazol lepší účinnost na hojení žaludečních vředů u pacientů užívajících léky ze skupiny NSAID, včetně COX-2 selektivních NSAID.
Ve dvou placebem kontrolovaných studiích prokázal esomeprazol lepší účinek při prevenci žaludečních a duodenálních vředů u pacientů (starších než 60 let a/nebo s vředem v anamnéze) užívajících NSAID, včetně COX-2 selektivních NSAID.
Pediatrická populace
Ve studii u pediatrických pacientů s GERD (ve věku od 1 do 17 let), dlouhodobě užívajících léčbu inhibitory protonové pumpy, se u 61 % dětí rozvinul mírný stupeň hyperplazie ECL buněk bez známého klinického významu a bez rozvoje atrofické gastritidy nebo karcinoidních nádorů.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce a distribuce
Esomeprazol je nestabilní v kyselém prostředí, a proto se perorálně podává jako granule s enterosolventním potahem. In vivo konverze na R-stereoizomer je zanedbatelná. Absorpce esomeprazolu je rychlá a maximální plazmatické koncentrace (Cmax) je dosaženo přibližně za 1-2 hodiny po podání. Absolutní biologická dostupnost esomeprazolu je po jednorázovém podání v dávce 40 mg 64 % a stoupá na 89 % po opakovaném podávání jednou denně. Odpovídající hodnoty pro esomeprazol 20 mg jsou 50 % resp. 68 %. Zdánlivý distribuční objem esomeprazolu v ustáleném stavu je u zdravých jedinců přibližně 0,22 l/kg tělesné hmotnosti. Esomeprazol se váže z 97 % na plazmatické proteiny.
Současný příjem potravy oddaluje a snižuje absorpci esomeprazolu. Tato skutečnost však významně neovlivňuje účinek esomeprazolu na žaludeční kyselost.
Biotransformace a eliminace
Esomeprazol je zcela metabolizován systémem cytochromu P450 (CYP). Hlavní část metabolismu esomeprazolu závisí na polymorfním CYP2C19, odpovědném za vytváření hydroxy- a desmethyl-metabolitů esomeprazolu. Zbývající část závisí na jiné specifické isoformě, CYP3A4, odpovědné za vytváření sulfonu esomeprazolu, hlavního metabolitu v plazmě.
Níže uvedené parametry odrážejí hlavně farmakokinetiku u tzv. rychlých metabolizátorů s funkčním enzymem CYP2C19.
Celková plazmatická clearance je asi 17 l/hod po jedné dávce a asi 9 l/hod po opakovaném podání. Plazmatický eliminační poločas je asi 1,3 hodiny po opakovaném užití jednou denně. Farmakokinetika esomeprazolu byla studována s dávkami až do 40 mg dvakrát denně. AUC se s opakovaným podáváním esomeprazolu zvyšuje. Toto zvýšení je závislé na dávce a zvýšení AUC je po opakovaném podání více než proporcionální vzhledem k dávce. Tato časová a dávková závislost je způsobena snížením first-pass metabolismu a systémové clearance, pravděpodobně v důsledku inhibice enzymu CYP2C19 esomeprazolem a/nebo jeho sulfonovaným metabolitem. Esomeprazol je v průběhu dávkového intervalu při podávání jednou denně zcela eliminován z plazmy a nemá tendenci k akumulaci.
Hlavní metabolity esomeprazolu nemají žádný účinek na sekreci žaludeční kyseliny. Téměř 80 % perorální dávky esomeprazolu je vyloučeno ve formě metabolitů močí, zbytek stolicí. Méně než 1 % původního léčiva se objeví v moči.
Zvláštní skupiny pacientů
Přibližně 2,9±1,5 % populace schází funkční enzym CYP2C19. Tyto osoby jsou označovány jako pomalí metabolizátoři. U těchto jedinců probíhá metabolizmus esomeprazolu pravděpodobně cestou CYP3A4. Po opakovaném podávání 40 mg esomeprazolu jednou denně byla průměrná AUC přibližně o 100 % vyšší u tzv. pomalých metabolizátorů než u osob s funkčním enzymem CYP2C19 (rychlí metabolizátoři). Průměrné nejvyšší plazmatické koncentrace byly zvýšeny asi o 60 %.
Tato zjištění nemají vliv na dávkování esomeprazolu.
U starších osob (71-80 let) se metabolismus esomeprazolu výrazně nemění.
Po jednorázovém podání 40 mg esomeprazolu je průměrná AUC u žen přibližně o 30 % vyšší než u mužů. Po opakovaném podání jednou denně nebyly mezi pohlavími zjištěny žádné rozdíly. Tato zjištění nemají vliv na dávkování esomeprazolu.
Vliv orgánových poškození
Metabolizmus esomeprazolu u pacientů s mírnou až středně závažnou dysfunkcí jater může být snížený. U pacientů s těžkou dysfunkcí jater je rychlost metabolizmu snížena, což u esomeprazolu vede ke zdvojnásobení plochy AUC. Proto by u pacientů s těžkou dysfunkcí neměla být překročena maximální dávka 20 mg. Esomeprazol ani jeho hlavní metabolity nevykazují při dávkování jednou denně tendenci k akumulaci.
Žádné studie nebyly prováděny u pacientů se sníženou funkcí ledvin. Jelikož ledviny odpovídají za vylučování metabolitů esomeprazolu, ale nikoliv za eliminaci původní látky, nejsou u pacientů se sníženou funkcí ledvin očekávány změny metabolizmu esomeprazolu.
Pediatrická populace Dospívající 12-18 let:
Po opakovaném podávání 20 mg a 40 mg esomeprazolu byla celková expozice (AUC) a doba do dosažení maximální plazmatické koncentrace (tmax) u 12-18 letých pro obě dávky podobná jako u dospělých.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
V předklinických studiích nebylo zjištěno žádné zvláštní riziko pro člověka v obvyklém uspořádání studií, tj. chronická toxicita, genotoxicita a reprodukční toxicita. Studie karcinogenicity s použitím racemické směsi na potkanech prokázaly hyperplázii žaludečních ECL buněk a výskyt karcinoidů žaludku. Tyto změny na žaludeční sliznici potkanů jsou důsledkem dlouhodobé výrazné hypergastrinémie vyvolané sekundárně snížením kyselé žaludeční sekrece a jsou pozorovány po dlouhodobém podávání antisekrečních látek.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek
Obsah tobolky:
Zrněný cukr (sacharosa a kukuřičný škrob), hypromelosa 2910/3, 35% emulze dimetikonu (obsahuje dimetikon, propylparaben (E216), methylparaben (E218), kyselinu sorbovou, natrium-benzoát, makrogol, sorbitan-laurát, oktoxinol, a propylenglykol), polysorbát 80, mannitol, diacetomonoacylglycerol, mastek, disperze kopolymeru MA/EA 1:1 30% (obsahuje kopolymer MA/EA, natrium-laurylsulfát a polysorbát 80), triethyl-citrát, glyceromakrogol-stearát.
Tobolka:
Černý oxid železitý (E172), šelak,_žlutý oxid železitý (E172), oxid titaničitý (E171), želatina.
6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
Blistr:
2 roky
Lahvička:
Před otevřením lahvičky: 2 roky.
Po otevření lahvičky: 3 měsíce.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Lahvička: Uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
Blistr: Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
6.5 Druh obalu a velikost balení
HDPE lahvička, obsahující vysoušedlo silikagel, uzavřená bílým polypropylenovým uzávěrem. Otevření lahvičky je indikováno porušením ALU těsnící fólie.
Velikosti balení: 28, 30, 90 nebo 98 tobolek.
PA-ALU-PVC/ALU blistr
Velikosti balení: 3, 7, 14, 15, 25, 28, 30, 50, 56, 60, 90, 98, 100 nebo 140 tobolek.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním Podávání přípravku žaludeční sondou
1. Přidejte obsah tobolky do přibližně 25 ml nebo 50 ml vody. (Pro některé sondy je třeba přípravek rozmíchat v 50 ml vody, aby nedošlo k ucpání sondy.) Zamíchejte.
2. Natáhněte suspenzi do stříkačky a přidejte asi 5 ml vzduchu.
3. Ihned třepejte stříkačkou po dobu přibližně 2 minut, aby se granule rozmíchaly.
4. Otočte stříkačku ústím vzhůru a zkontrolujte, že nedošlo k ucpání.
5. V této poloze připojte stříkačku k sondě.
6. Zatřepejte stříkačkou a otočte ji ústím dolů. Ihned vstříkněte do sondy 5-10 ml. Po vstříknutí stříkačku obraťte a protřepejte (stříkačka musí být orientovaná ústím vzhůru, aby nedošlo
k ucpání).
7. Obraťte stříkačku ústím dolů a ihned vstříkněte dalších 5-10 ml do sondy. Tento postup opakujte do vyprázdnění stříkačky.
8. Naplňte stříkačku 25 ml vody a 5 ml vzduchu a opakujte krok 6, pokud je potřeba vymýt sediment usazený ve stříkačce. Pro některé sondy je potřeba 50 ml vody.
Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
Zvláštní požadavky na likvidaci Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Zentiva, k. s., Praha, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Helides 20 mg: 09/406/10-C Helides 40 mg: 09/407/10-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
19.5.2010
10. DATUM REVIZE TEXTU
14.12.2015
13/13