Příbalový Leták

Haloperidol-Richter

Informace pro variantu: Injekční Roztok (5x1ml,5mg/Ml), zobrazit další variantu

sp.zn. sukls131145/2012

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.    NÁZEV PŘÍPRAVKU HALOPERIDOL-RICHTER

5mg/ml

Injekční roztok

2.    KVALITATIVNÍ AI KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Injekční roztok Haloperidol-Richter obsahuje haloperidolum 5 mg v 1 ml.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.    LÉKOVÁ FORMA

Injekční roztok

Popis přípravku: čirý, bezbarvý až slabě nažloutlý roztok.

4.    KLINICKÉ ÚDAJE

4.1.    Terapeutické indikace

Dospělí

-    Schizofrenie - léčba příznaků a prevence relapsu.

-    Ostatní psychózy: zvláště paranoidní.

-    Mánie a hypománie.

-    Mentální a behaviorální poruchy jako je agresivita, hyperaktivita, sebepoškozování u mentálně retardovaných osob a u osob s organickým poškozením mozku.

-    Jako doplněk ke krátkodobé léčbě středně těžké až těžké psychomotorické agitovanosti, excitace, násilného nebo nebezpečného impulzivního chování.

-    Nauzea a zvracení.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Ve všech indikacích je třeba dávkování individuálně přizpůsobit a je nejlépe léčbu začít a titrovat pod pečlivým klinickým dohledem. Pro stanovení úvodní dávky je třeba vzít v úvahu věk pacienta, závažnost symptomů a předchozí odpověď na léčbu jinými neuroleptiky.

U pacientů starších, oslabených nebo těch, kteří hlásili nežádoucí účinky při předchozím podání neuroleptik, může být třeba méně haloperidolu. Je třeba snížit obvyklou počáteční dávku na polovinu a následně ji titrovat do dosažení optimální odpovědi.

Haloperidol je třeba užít v nejnižší klinicky účinné dávce.

Dospělí

Schizofrenie, psychózy, mánie a hypománie, mentální a behaviorální poruchy, psychomotorický neklid, excitace, násilné a nebezpečné impulzivní chování, organické poškození mozku

Pro kontrolu akutně agitovaných pacientů se středně vyjádřenými symptomy: 2-10 mg i.m. V závislosti na odpovědi pacienta mají být další dávky podávány každých 4-8 hodin, až do maximální dávky 18 mg/den.

Výjimečně mohou pacienti se závažným onemocněním vyžadovat počáteční dávku až 18 mg.

Jakmile je to možné, má být intramuskulární podávání nahrazeno perorální léčbou. Biologická dostupnost při perorálním podání činí asi 60 % biologické dostupnosti při intramuskulárním podání a může být proto nutné dávku přizpůsobit.

Nauzea a zvracení

1-2 mg i.m.

Pediatrická _ populace

Parenterální podání u dětí není doporučeno.

Způsob podání

Haloperidol, injekční roztok je určen jen k intramuskulárnímu (i.m.) podání.

4.3 Kontraindikace

-    Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

-    Komatózní stavy.

-    Deprese centrálního nervového systému.

-    Parkinsonova choroba

-    Léze bazálních ganglií.

Podobně jako ostatní neuroleptika má haloperidol schopnost vzácně způsobit prodloužení intervalu QT. Použití haloperidolu je proto kontraindikováno u pacientů s klinicky významným kardiálním onemocněním např. nedávný akutní infarkt myokardu, dekompenzované srdeční selhání, srdeční arytmie léčené antiarytmiky třídy Ia a III, prodloužení QTC intervalu, ventrikulární arytmie nebo torsade de pointes v anamnéze, klinicky významná bradykardie nebo srdeční blokáda druhého nebo třetího stupně a nekorigovaná hypokalemie. Haloperidol nesmí být užíván současně jinými léky prodlužujícími interval QT (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U psychiatrických pacientů léčených antipsychotiky, včetně haloperidolu, byly hlášeny případy náhlého úmrtí.

U starších pacientů trpících psychózou související s demencí byl při užívání antipsychotik, včetně haloperidolu, hlášený zvýšený výskyt případů náhlého úmrtí. Analýza sedmnácti placebem kontrolovaných studií (průměrné trvání 10 týdnů), většinou u pacientů, kteří užívali převážně atypická antipsychotika, odhalila 1,6 až 1,7krát vyšší riziko úmrtí u pacientů léčených léky v porovnání s pacienty léčenými placebem. Ve skupině pacientů léčených déle než 10 týdnů byl stupeň výskytu 4,5 % u pacientů léčených léky a 2,6 % ve skupině léčené placebem. Ačkoli byly příčiny úmrtí různé, většina úmrtí byla kardiovaskulárního původu (např. srdeční selhání, náhlé úmrtí) nebo infekčního původu (např. pneumonie).

Data ze dvou velkých observačních studií ukázala, že starší pacienti s demencí léčení antipsychotiky mají mírně zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s těmi, kteří antipsychotika neužívají. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika a i jeho příčina zůstává neznámá.

Haloperidol není určen k léčbě poruch chování souvisejících s demencí.

Kardiovaskulární účinky

Kromě vzácných hlášení náhlého úmrtí bylo v souvislosti s haloperidolem vzácně hlášeno prodloužení intervalu QT a/nebo ventrikulární arytmie. Častěji se mohou vyskytnout při vysokých dávkách a u predisponovaných pacientů.

Před zahájením léčby haloperidolem je třeba kompletně posoudit rizika a přínosy léčby a pacienty s rizikovými faktory pro vznik ventrikulárních arytmií, jako je srdeční onemocnění, rodinná anamnéza náhlého úmrtí a/nebo prodloužení intervalu QT; nekorigované elektrolytové nerovnováhy, subarachnoidální krvácení, hladovění nebo zneužívání alkoholu, je třeba pečlivě monitorovat (EKG a hladiny kalia), zvláště během počáteční terapie, aby bylo dosaženo ustálených plasmatických hladin. Riziko prodloužení intervalu QT a/nebo ventrikulárních arytmií může být zvýšeno při vysokých dávkách (viz body 4.8 a 4.9) a při parenterálním podání, zvláště při intravenózním podání. Je-li haloperidol podáván intravenózně, je třeba kontinuálně monitorovat EKG pro zachycení prodloužení intervalu QT a závažných srdečních arytmií.

Haloperidol, injekční roztok je určen jen pro intramuskulární (i.m.) podání.

Haloperidol je třeba podávat s opatrností u pacientů, o kterých je známo, že jsou pomalí metabolizátoři CYP2D6 a během užívání inhibitorů cytochromu P-450.

Je třeba se vyvarovat současného užití antipsychotik (viz bod 4.5).

Před léčbou je třeba provést u všech pacientů EKG vyšetření, zvláště u starších pacientů a u pacientů s pozitivní rodinnou anamnézou srdečního onemocnění nebo s abnormálními nálezy při klinickém vyšetření srdce. Během léčby je třeba potřebu EKG vyšetření individuálně hodnotit (např. při zvyšování dávek). Během léčby je třeba v případě prodloužení intervalu QT dávku snížit a léčbu haloperidolem je třeba přerušit, pokud interval QTc přesáhne 500 ms.

Doporučuje se pravidelné monitorování hladiny elektrolytů, zvláště u pacientů léčených diuretiky a v případě přidružených onemocnění.

V randomizovaných, placebem kontrolovaných studiích u populace s demencí léčené některými atypickými antipsychotiky bylo pozorováno asi 3násobné zvýšení rizika cerebrovaskulárních nežádoucích účinků. Mechanismus vzniku zvýšeného rizika není známý. Zvýšené riziko nemůže být vyloučeno ani u jiných antipsychotik nebo jiných populačních skupin. Haloperidol je třeba podávat s opatrností pacientům s rizikovými faktory pro vznik cévní mozkové příhody.

Neuroleptický maligní syndrom

Stejně jako u jiných antipsychotik bylo podávání haloperidolu spojeno s neuroleptickým maligním syndromem: vzácnou idiosynkratickou odpovědí charakterizovanou hypertermií, generalizovanou svalovou rigiditou, autonomní nestabilitou, alterovaným vědomím. Hypertermie je často časným symptomem tohoto syndromu. Je třeba neprodleně ukončit léčbu antipsychotiky a zavést vhodnou podpůrnou terapii a pečlivé monitorování.

Tardivní dyskineze

Stejně jako u všech antipsychotik se může u některých pacientů při dlouhodobé léčbě nebo při přerušení léčby objevit tardivní dyskineze. Syndrom je charakterizovaný hlavně rytmickými nechtěnými pohyby jazyka, obličeje, úst a čelisti. Manifestace může být u některých pacientů trvalá. Syndrom může být zamaskován při opětovném nasazení léčby, při zvýšení dávky nebo přechodu na jiné antipsychotikum. Léčbu je třeba co nejdříve přerušit.

Extrapyramidové symptomy

Stejně jako u všech antipsychotik se mohou vyskytnout extrapyramidové symptomy, např. tremor, rigidita, zvýšené slinění, bradykineze, akathizie, akutní dystonie.

Antiparkinsonika anticholinergního typu mohou být předepisována dle potřeby, ale ne rutinně jako preventivní opatření. Je-li třeba současně antiparkinsonická léčba, může být třeba po ukončení podávání haloperidolu v podávání antiparkinsonika pokračovat, jestliže se zvolené antiparkinsonikum vylučuje rychleji než haloperidol, aby se zabránilo rozvoji nebo zhoršení extrapyramidových symptomů. Je třeba mít na paměti, že při současné terapii anticholinergiky (včetně antiparkinsonik) a haloperidolem se může zvýšit nitrooční tlak.

Záchvaty/křeče

Bylo hlášeno spuštění záchvatů vyvolané haloperidolem. Je třeba opatrnosti u pacientů s epilepsií a se stavy predisponujícími ke křečím (např. při odnětí alkoholu a poškození mozku).

Hepatobiliární oblast

Vzhledem k tomu, že se haloperidol metabolizuje v játrech, doporučuje se opatrnost u pacientů s onemocněním jater. Byly hlášeny izolované případy abnormálních jaterních testů nebo hepatitidy, nejčastěji cholestatické.

Endokrinní systém

Tyroxin může zvyšovat toxicitu haloperidolu. Antipsychotickou léčbu u pacientů s hyperthyreózou je možné použít jen s velkou opatrností a musí být vždy spojena s léčbou k dosažení euthyroidního stavu.

Hormonální účinky antipsychotických neuroleptik zahrnují hyperprolaktinemii, která může způsobit gaíaktorheu, gynekomastii a oligorheu nebo amenorheu. Byly hlášeny případy hypoglykemie a syndromu nepřiměřené sekrece ADH (frekvence není známá).

Venózní tromboembolismus

V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by být před léčbou i během léčby přípravkem Haloperidol-Richter, 5 mg/ml, injekční roztok tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna preventivní opatření.

Další

U schizofrenie může být nástup účinku antipsychotika opožděn. Také po odnětí léků se příznaky recidivy objeví až po několika týdnech až měsících.

Velmi vzácně byly popsány po náhlém ukončení aplikace vysokých dávek antipsychotik akutní abstinenční příznaky zahrnující nauzeu, zvracení a nespavost. Může se také objevit relaps, a proto se doporučuje ukončovat terapii pozvolným snižováním dávek.

Tak jako všechna antipsychotika, ani haloperidol se nemá podávat samotný tam, kde převládá deprese; kde se projevuje zároveň psychóza a deprese, je možné haloperidol kombinovat s antidepresivem.

Zvýšené opatrnosti je třeba pacientů s renálním selháním a feochromocytomem.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Současné užití haloperidolu a léků, o kterých je známo, že prodlužují interval QT, může zvýšit riziko vzniku ventrikulárních arytmií, včetně torsade de pointes. Proto se současné podání těchto přípravků nedoporučuje (viz bod 4.3).

Patří sem některá antiarytmika, jako je třída Ia (chinidin, disopyramid a prokainamid), antiarytmika třídy III (amiodaron, sotalol a dofetilid), některé antimikrobiální látky (sparfloxacin, moxifloxacin, erythromycin i.v.), tricyklická antidepresiva (jako je amitriptylin), některá tetracyklická antidepresiva (jako je maprotilin), jiná neuroleptika (např. fenothiaziny, pimozid a sertindol), některá antihistaminika (jako je terfenadin), cisaprid, bretylium a některá antimalarika jako chinin a meflochin. Tento seznam není kompletní.

Současné užití léčiv, která způsobují elektrolytovou nerovnováhu, může zvýšit riziko ventrikulárních arytmií a není doporučeno (viz bod 4.4). Je třeba se vyhnout podání diuretik, zvláště těch, která způsobují hypokalemii. V případě potřeby je třeba upřednostnit kalium šetřící diuretika.

Haloperidol je metabolizovaný několika cestami, včetně glukuronidace a enzymového systému cytochromu P450 (zvláště CYP 3A4 nebo CYP 2D6). Inhibice těchto metabolických cest jinými léky nebo snížení aktivity CYP 2D6 může vést ke zvýšení koncentrací haloperidolu a ke zvýšení rizika vzniku nežádoucích účinků, včetně prodloužení intervalu QT. Ve farmakokinetických studiích bylo hlášeno mírné nebo střední zvýšení koncentrací haloperidolu, pokud byl haloperidol podáván spolu s léky, které jsou substráty nebo inhibitory izoenzymů CYP 3A4 nebo CYP 2D6, jako je itrakonazol, buspiron, venlafaxin, alprazolam, fluvoxamin, chinidin, fluoxetin, sertralin, chlorpromazin a promethazin. Snížení enzymatické aktivity CYP 2D6 může vést ke zvýšení koncentrací haloperidolu. Při současném podání haloperidolu s metabolickými inhibitory ketokonazolem (400 mg/den) a paroxetinem (20 mg/den) bylo zaznamenáno prodloužení intervalu QTc a extrapyramidové symptomy. Může být potřeba snížit dávku haloperidolu.

Vliv jiných léků na haloperidol

- Dlouhodobé podávání enzymových induktorů jako např. karbamazepinu, fenobarbitalu, rifampicinu současně s haloperidolem výrazně snižuje plasmatické hladiny haloperidolu. Proto je někdy třeba při kombinaci s těmito látkami dávkování haloperidolu podle potřeby přizpůsobit. Po ukončení aplikace těchto léků pak bývá nutné dávky haloperidolu snížit.

Natrium-valproát, léčivo známé tím, že inhibuje glukuronidaci, neovlivňuje plasmatické koncentrace haloperidolu.

Účinek haloperidolu na jiné léky

-    Stejně jako všechna neuroleptika, může haloperidol zvýšit útlum centrálního nervového systému vyvolaný jinými léky tlumícími CNS, včetně alkoholu, hypnotik, sedativ a silných analgetik. Byl hlášený také zvýšený účinek na CNS při kombinaci s methyldopou.

-    Haloperidol může antagonizovat účinek adrenalinu a jiných sympatomimetik a může vyvolat opačný účinek hypotenzivních adrenergních blokátorů, jako je guanethidin.

-    Haloperidol může snižovat antiparkinsonické působení levodopy.

-    Haloperidol je inhibitorem CYP 2D6. Haloperidol inhibuje metabolismus tricyklických antidepresiv a zvyšuje tak plasmatické hladiny a těchto léků.

Jiné formy interakce

-    Ve vzácných případech byl při kombinaci lithia a haloperidolu hlášen encefalopatii podobný syndrom. Zůstává sporné, zda tyto případy představují vyhraněnou klinickou jednotku nebo zda jsou to ve skutečnosti případy NMS (neuroleptického maligního syndromu) a/nebo lithiové toxicity. Příznaky encefalopatii podobného syndromu zahrnují, zmatenost, dezorientaci, bolest hlavy, poruchy rovnováhy a ospalost. Jedno hlášení prokázalo asymptomatické abnormality EEG při podání této kombinace a naznačuje, že by mohlo být vhodné monitorování EEG. Při současném podání lithia a haloperidolu je třeba podávat haloperidol v nejnižší účinné dávce a hladiny lithia je třeba monitorovat a udržovat pod 1 mmol/l. Pokud se objeví encefalopatii podobný syndrom, je třeba neprodleně ukončit léčbu.

-    Bylo hlášeno antagonické působení antikoagulační látky fenindionu.

-    Vzhledem ke snížení prahu pro vznik křečí může být třeba zvýšit dávku antikonvulziv.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Bezpečnost haloperidolu v těhotenství nebyla stanovena. Existují důkazy škodlivého efektu z některých studií na zvířatech, ale ne ze všech.

U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik (včetně haloperidolu), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo příznaků z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti. Byly hlášeny případy agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. Proto by novorozenci měli být pečlivě monitorováni.

Bylo několik hlášení vrozených vývojových vad po fetální expozici haloperidolu, kde příčinná souvislost s haloperidolem nemůže být vyloučena. Haloperidol je možné podat během těhotenství jen v případě, že očekávané přínosy převýší riziko, a i tak se haloperidol v průběhu těhotenství smí podat pouze po pečlivém zvážení očekávaného prospěchu a možného rizika pro plod, a to po co nejkratší dobu v co nejnižší dávce.

Haloperidol se vylučuje do mateřského mléka. Byly hlášeny izolované případy extrapyramidových symptomů u kojených dětí. Pokud je podání haloperidolu nezbytné, je třeba zvážit očekávaný přínos kojení a jeho potenciální rizika.

4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Může se objevit jistý stupeň sedace nebo poruchy pozornosti, zvláště při vyšších dávkách a na počátku léčby, což může být potencováno alkoholem nebo jinými látkami tlumícími CNS. Pacientům je třeba doporučit, aby během léčby nepodnikali aktivity vyžadující ostražitost, jako je řízení nebo obsluha strojů, pokud není známa jejich citlivost na léčbu.

4.8 Nežádoucí účinky

Údaje uvedené níže se týkají všech lékových forem včetně haloperidol-dekanoátu.

Bezpečnost haloperidolu byla hodnocena u 284 subjektů léčených haloperidolem, kteří se zúčastnili 3 placebem kontrolovaných studií a u 1295 subjektů léčených haloperidolem, kteří se zúčastnili šestnácti dvojitě zaslepených, aktivním komparátorem kontrolovaných klinických studií. Bezpečnost haloperidol-dekanoátu byla hodnocena u 410 subjektů, kteří se zúčastnili 3 studií s komparátorem (jedna porovnávala haloperidol vs. flufenazin a dvě porovnávaly depotní lékovou formu s formou perorální), 9 otevřených studií a 1 studie sledující odpověď na dávku. Na základě sloučených bezpečnostních údajů těchto studií byly nejčastěji hlášenými nežádoucí účinky (četnost je uvedena v %): extrapyramidové poruchy (34), insomnie (19), agitace (15), hyperkineze (13), bolest hlavy (12), psychotické poruchy (9), deprese (8), zvýšení tělesné hmotnosti (8), ortostatická hypotenze (7) a somnolence (5).

Kromě výše uvedených nežádoucích účinků byly v klinických studiích a během sledování po uvedení na trh hlášeny v souvislosti s užitím haloperidolu a haloperidol-dekanoátu následující nežádoucí účinky. Pro vyjádření četnosti výskytu je použito následující pravidlo: velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (> 1/1000 až <1/100), vzácné (>1/10000 až 1/1000), velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Třídy orgánových systémů

Nežádoucí účinky

Frekvence

velmi časté (>1/10)

časté

(>1/100 až <1/10)

méně časté (> 1/1000 až <1/100)

vzácné (>1/10000 až 1/1000)

není známo

Poruchy krve a

lymfatického

systému

leukopenie

agranulocytó-

za,

neutropenie,

pancytopenie,

trombocyto-

penie

Poruchy

imunitního

systému

hypersenzitivita

anafylaktická

reakce

Endokrinní

poruchy

hyperprolakti-

nemie

nepřiměřená sekrece antidiuretické-ho hormonu

Poruchy metabolismu a

výživy

hypoglykemie

Psychiatrické

poruchy

agitovanost,

insomnie

deprese,

psychotické

poruchy

zmatenost, snížení libida, ztráta libida, neklid

Poruchy

extrapyrami-

tardivní

křeče,

motorická

nervového

systému

dové poruchy, hyperkineze, bolest hlavy

dyskineze,

okulogyrická

krize,

dystonie,

dyskineze,

akathizie,

bradykineze,

hypokineze,

hypertonie,

somnolence,

maskovitý

obličej,

tremor,

závratě

parkinsonismus,

akineze, rigidita

ozubeného kola,

sedace,

mimovolní

svalové

kontrakce

dysfunkce,

neuroleptický

maligní

syndrom,

nystagmus

Poruchy oka

poruchy

vidění

rozostřené

vidění

Srdeční poruchy

tachykardie

ventrikulární

fibrilace,

torsade de

pointes,

ventrikulární

tachykardie,

extrasystoly

Cévní poruchy

ortostatická

hypotenze,

hypotenze

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

dyspnoe

broncho-

spasmus

laryngální

edém,

laryngo-

spasmus

Gastrointestinální

poruchy

obstipace, sucho v ústech, hypersekrece slin, nauzea, zvracení

Poruchy jater a žlučových cest

abnormální jaterní testy

hepatitida,

žloutenka

akutní jaterní

selhání,

cholestáza

Poruchy kůže a podkožní tkáně

vyrážka

fotosenzitivní

reakce,

urtikarie,

pruritus,

hyperhidróza

leukocyto--

klastická

vaskulitida,

exfoliativní

dermatitida

Poruchy kosterní, svalové a pojivové tkáně

tortikolis, svalová rigidita, spasmy, muskuloskele-tální ztuhlost

trismus,

svalové

záškuby

Poruchy ledvin a močových cest

retence moči

Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím

syndrom z vysazení léku u

novorozenců (viz bod 4.6)

Poruchy

erektilní

amenorhea,

menorhagie,

gynekomastie,

reprodukčního systému a prsu

dysfunkce

dysmenorhea,

galaktorhea,

prsní

diskomfort, bolest prsů

menstruační

poruchy,

sexuální

dysfunkce

priapismus

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

reakce v místě

aplikace

injekce

poruchy chůze,

hypertermie,

edém

náhlé úmrtí, otok obličeje, hypotermie

Vyšetření

zvýšení tělesné hmotnosti, snížení tělesné hmotnosti

prodloužení intervalu QT na EKG

Další informace

Byly hlášeny kardiální účinky, jako je prodloužení intervalu QT, torsade de pointes, ventrikulární arytmie (včetně ventrikulární fibrilace a ventrikulární tachykardie) a srdeční zástava. Tyto účinky se mohou vyskytnout častěji při vysokých dávkách a u predisponovaných pacientů.

U pacientů užívajících haloperidol byla hlášena toxická epidermální nekrolýza a Stenvens-Johnsonův syndrom. Skutečná četnost těchto hlášení není známa.

V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE), včetně plicní embolie a případ hluboké žilní trombózy. Frekvence výskytu není známa.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V*.

4.9 Předávkování

Symptomy

Obecně se předávkování haloperidolem manifestuje zesílením jeho farmakologických účinků. Nejvýraznější by byly exprapyramidové symptomy, hypotenze a psychická netečnost s přechodem do spánku.

Je třeba vzít v úvahu riziko ventrikulárních arytmií pravděpodobně spojených s prodloužením intervalu QT. Pacient může být komatózní s respiračním útlumem a hypotenzí, která může být natolik silná, aby vyvolala stav podobný šoku. Může se vyskytnout paradoxně spíše hypertenze než hypotenze. Také se mohou vyskytnout křeče.

Terapie

Specifické antidotum pro haloperidol není známo. Je třeba zajistit a udržovat průchodné dýchací cesty, v případě potřeby s asistovanou ventilací. S ohledem na izolované případy arytmií je důrazně doporučeno monitorování EKG. Hypotenzi a oběhový kolaps je třeba léčit expanzí plasmatického objemu a jinými vhodnými opatřeními. Nemá se podávat adrenalin. Pacienta je třeba pečlivě monitorovat po dobu 24 hodin nebo déle, je třeba udržovat tělesnou teplotu a dostatečný příjem tekutin.

V případě extrapyramidových symptomů je třeba podat vhodnou antiparkinsonickou léčbu.

5.    FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1    Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antipsychotika, deriváty butyrofenonu ATC kód: N05AD01

Haloperidol je centrální antagonista dopaminu. Má také určité anticholinergní vlastnosti a je antagonista opioidních receptorů a působí na periferní dopaminové receptory.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Dávka 10 mg haloperidolu podaná intravenózně po dobu 2 minut vedla k maximální koncentraci v séru 34 pg/ml na konci infuze a klesla na 1 pg/ml za 40 hodin. Po podání 2 mg intramuskulárně odpovídala maximální koncentrace v plasmě 10 pg/ml koncentraci po perorálním podání, ale bylo jí dosaženo za 20 minut.

Haloperidol je v těle rychle distribuován.

Haloperidol je vylučován do mateřského mléka, kde dosahuje 59 - 69 % koncentrace v plasmě matky.

Haloperidol je rozsáhle metalizován oxidativní dealkylací. Metabolity jsou nakonec konjugovány s glycinem.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Jsou dostupné jen omezené údaje, nicméně tyto neukazují žádná zvláštní rizika kromě snížené fertility, omezené teratogenity a embryotoxických účinků u hlodavců. V některých publikovaných studiích in vitro bylo prokázáno, že haloperidol blokuje srdeční hERG kanály. V mnoha studiích in vivo způsobilo intravenózní podání haloperidolu u některých zvířecích modelů významné prodloužení intervalu QTc, při dávkách kolem 0,3 mg/kg i.v., které způsobovaly Cmax plasmatické hladiny 3-7krát vyšší, než jsou účinné plasmatické koncentrace u člověka 4-20 ng/ml. Tyto intravenózní dávky, které prodlužovaly interval QTc, nezpůsobovaly arytmie. V některých studiích způsobovaly vyšší intravenózní dávky haloperidolu 1 až 5 mg/kg i.v. prodloužení intervalu QTc a/nebo ventrikulární arytmie při Cmax plasmatických hladinách 19 až 68 krát vyšších, než jsou účinné plasmatické koncentrace u člověka.

6.    FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1    Seznam pomocných látek

Kyselina mléčná, voda na injekci.

6.2 Inkompatibility

Studie kompatibility nejsou k dispozici, a proto nesmí být tento léčivý přípravek mísen s jinými léčivými přípravky.

6.3 Doba použitelnosti

5 let 6.4. Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 oC. Uchovávejte ampulky v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5 Druh obalu a velikost balení

OPC ampulky z bezbarvého skla s modrým bodem v místě zlomu, o objemu 1 ml, krabička Velikost balení: 5 x 1 ml v papírové krabičce.

6.6. Zvláštní opatření pro likvidaci

Veškerý nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Gedeon Richter Plc.,

Gyomroi út 19-21,

1103 Budapešť,

Maďarsko

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO

68/790/92-S/C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 18.12.1992

Datum posledního prodloužení registrace: 24.7.2013

10. DATUM REVIZE TEXTU 24.7.2013

11/11