Haloperidol-Richter
sp.zn. sukls106249/2011, sukls106247/2011
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU HALOPERIDOL-RICHTER
2mg/ml
perorální kapky, roztok
HALOPERIDOL-RICHTER 1,5 mg
tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Perorální kapky: haloperidolum 20 mg v 10 ml roztoku (2 mg/1 ml, odpovídá 20 kapkám).
Tablety: haloperidolum 1,5 mg v 1 tabletě.
Pomocné látky se známým účinkem:
Perorální kapky: propylparaben 0,5 mg, methylparaben 5,0 mg v 10 ml.
Tablety: monohydrát laktosy 157 mg v jedné tabletě.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Perorální kapky: čirý, bezbarvý roztok.
Tablety: bílé až téměř bílé, ploché, kulaté tablety se zkosenými hranami s vyraženým označením I | I na jedné straně, průměr tablet 9 mm.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Dospělí
- Schizofrenie - léčba příznaků a prevence relapsu.
- Ostatní psychózy: zvláště paranoidní.
- Mánie a hypománie.
- Mentální a behaviorální poruchy jako je agresivita, hyperaktivita, sebepoškozování u mentálně retardovaných osob a u osob s organickým poškozením mozku.
- Jako doplněk ke krátkodobé léčbě středně těžké až těžké psychomotorické agitovanosti, excitace, násilného nebo nebezpečného impulzivního chování.
- Gilles de la Touretteův syndrom a těžké tiky.
- Nezvladatelný singultus.
- Neklid a agitovanost u starších osob.
Děti
- Poruchy chování, zvláště spojené s hyperaktivitou a agresí.
- Gilles de la Touretteův syndrom.
- Dětská schizofrenie.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dávkování ve všech indikacích je třeba individuálně přizpůsobit a je nejlépe léčbu začít a titrovat pod pečlivým klinickým dohledem. Pro stanovení úvodní dávky je třeba vzít v úvahu věk pacienta, závažnost symptomů a předchozí odpověď na léčbu neuroleptiky.
U pacientů starších, oslabených nebo těch, kteří hlásili nežádoucí účinky při předchozím podání neuroleptik, může být třeba méně haloperidolu. Je třeba snížit obvyklou počáteční dávku na polovinu a následně ji titrovat do dosažení optimální odpovědi. Přípravek Haloperidol-Richter 1,5 mg, tablety a Haloperidol-Richter, perorální kapky je třeba užít v nejnižší klinicky účinné dávce.
Dospělí
Schizofrenie, psychózy, mánie a hypománie, mentální a behaviorální poruchy, psychomotorický neklid, excitace, násilné a nebezpečné impulzivní chování, organické poškození mozku
Počáteční dávka:
Středně závažná symptomatologie: 1,5 - 3,0 mg dvakrát nebo třikrát denně.
Závažná symptomatologie/rezistentní pacienti: 3,0 - 5,0 mg dvakrát nebo třikrát denně.
Stejná počáteční dávka může být použita u dospívajících a rezistentních schizofreniků, kteří mohou vyžadovat až 30 mg/den.
Udržovací dávka:
Jakmile dojde k uspokojivému zmírnění symptomů, má být dávka postupně snižována na nejnižší účinnou udržovací dávku, obvykle 5 až 10 mg/den. Je třeba se vyhnout příliš rychlému snižování dávky.
Neklid nebo agitovanost u starších osob
Počáteční dávka: 1,5 - 3,0 mg dvakrát nebo třikrát denně titrovaná dle potřeby, aby bylo dosaženo účinné udržovací dávky (1,5 - 30 mg/den).
Gilles de la Touretteův syndrom, těžké tiky, nezvladatelný singultus
Počáteční dávka 1,5 mg třikrát denně přizpůsobená dle odpovědi pacienta. U Gilles de la Touretteova syndromu může být třeba denní udržovací dávka až 10 mg.
Pediatrická populace
Poruchy chování u dětí a schizofrenie
Celková denní udržovací dávka je 0,025 - 0,05 mg/kg/den. Polovinu celkové dávky je třeba podat ráno a druhou polovinu večer až do maximální dávky 10 mg denně.
Gilles de la Touretteův syndrom
U většiny pacientů je perorální udržovací dávka až 10 mg/den.
Způsob podání:
Perorální podání.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Komatózní stavy.
- Deprese centrálního nervového systému.
- Parkinsonova choroba
- Léze bazálních ganglií.
Podobně jako ostatní neuroleptika má haloperidol schopnost vzácně způsobit prodloužení intervalu QT. Použití haloperidolu je proto kontraindikováno u pacientů s klinicky významným kardiálním onemocněním např. nedávný akutní infarkt myokardu, dekompenzované srdeční selhání, srdeční arytmie léčené antiarytmiky třídy Ia a III, prodloužení QTC intervalu, ventrikulární arytmie nebo torsade de pointes v anamnéze, klinicky významná bradykardie, srdeční blokáda druhého nebo třetího stupně a nekorigovaná hypokalemie. Haloperidol nesmí být užíván současně jinými léky prodlužujícími interval QT (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
U pacientů léčených antipsychotiky, včetně haloperidolu, byly hlášeny případy náhlého úmrtí.
U starších pacientů trpících psychózou související s demencí byl při užívání antipsychotik, včetně haloperidolu, hlášený zvýšený výskyt případů náhlého úmrtí. Analýza sedmnácti placebem kontrolovaných studií (průměrné trvání 10 týdnů), většinou u pacientů, kteří užívali převážně atypická antipsychotika, odhalila 1,6 až 1,7 krát vyšší riziko úmrtí u pacientů léčených léky v porovnání s pacienty léčenými placebem. Ve skupině pacientů léčených déle než 10 týdnů byl stupeň výskytu
4.5 % u pacientů léčených léky a 2,6 % ve skupině léčené placebem. Ačkoli byly příčiny úmrtí různé, většina úmrtí byla kardiovaskulárního původu (např. srdeční selhání, náhlé úmrtí) nebo infekčního původu (např. pneumonie).
Data ze dvou velkých observačních studií ukázala, že starší pacienti s demencí léčení antipsychotiky mají mírně zvýšené riziko úmrtí ve srovnání s těmi, kteří antipsychotika neužívají. Z dostupných dat však nelze spolehlivě odhadnout přesnou míru rizika a i jeho příčina zůstává neznámá.
Haloperidol není určen k léčbě behaviorálních poruch chování souvisejících s demencí.
Kardiovaskulární účinky
Kromě vzácných hlášení náhlého úmrtí bylo v souvislosti s haloperidolem vzácně hlášeno prodloužení intervalu QT a/nebo ventrikulární arytmie. Častěji se mohou vyskytnout při vysokých dávkách a u predisponovaných pacientů.
Před zahájením léčby haloperidolem je třeba kompletně posoudit rizika a přínosy léčby a pacienty s rizikovými faktory pro vznik ventrikulárních arytmií, jako je srdeční onemocnění, rodinná anamnéza náhlého úmrtí a/nebo prodloužení intervalu QT; nekorigované elektrolytové nerovnováhy, subarachnoidální krvácení, hladovění nebo zneužívání alkoholu je třeba pečlivě monitorovat (EKG a hladiny kalia), zvláště během počáteční terapie, aby bylo dosaženo ustálených plasmatických hladin. Riziko prodloužení intervalu QT a/nebo ventrikulárních arytmií může být zvýšeno při vysokých dávkách (viz body 4.8 a 4.9) a při parenterálním podání, zvláště při intravenózním podání. Je-li haloperidol podán intravenózně, je třeba monitorovat EKG pro zachycení prodloužení intervalu QT a závažných srdečních arytmií.
Haloperidol je třeba podávat s opatrností u pacientů, o kterých je známo, že jsou pomalí metabolizátoři CYP2D6 a během užívání inhibitorů cytochromu P-450.
Je třeba se vyvarovat současného užití antipsychotik (viz bod 4.5).
Před léčbou je třeba provést u všech pacientů EKG vyšetření, zvláště u starších pacientů a u pacientů s pozitivní rodinnou anamnézou srdečního onemocnění nebo s abnormálními nálezy při klinickém vyšetření srdce. Během léčby je třeba potřebu EKG vyšetření individuálně hodnotit (např. při zvyšování dávek). Během léčby je třeba v případě prodloužení intervalu QT dávku snížit a léčbu haloperidolem je třeba přerušit, pokud interval QTc přesáhne 500 ms.
Doporučuje se pravidelné monitorování hladiny elektrolytů, zvláště u pacientů léčených diuretiky a v případě přidružených onemocnění.
V randomizovaných, placebem kontrolovaných studiích u populace s demencí léčené některými atypickými antipsychotiky bylo pozorováno asi 3násobné zvýšení rizika cerebrovaskulárních nežádoucích účinků. Mechanismus vzniku zvýšeného rizika není známý. Zvýšené riziko nemůže být vyloučeno ani u jiných antipsychotik nebo jiných populačních skupin. Haloperidol je třeba podávat s opatrností pacientům s rizikovými faktory pro vznik cévní mozkové příhody.
Neuroleptický maligní syndrom
Stejně jako u jiných antipsychotik, bylo podávání haloperidolu spojeno s neuroleptickým maligním syndromem: vzácnou idiosynkratickou odpovědí charakterizovanou hypertermií, generalizovanou svalovou rigiditou, autonomní nestabilitou, alterovaným vědomím. Hypertermie je často časným symptomem tohoto syndromu. Je třeba neprodleně ukončit léčbu antipsychotiky a zavést vhodnou podpůrnou terapii a pečlivé monitorování.
Tardivní dyskineze
Stejně jako u všech antipsychotik, může se u některých pacientů při dlouhodobé léčbě nebo při přerušení léčby objevit tardivní dyskineze. Syndrom je charakterizovaný hlavně rytmickými nechtěnými pohyby jazyka, obličeje, úst a čelisti. Manifestace může být u některých pacientů trvalá. Syndrom může být zamaskován při opětovném nasazení léčby, při zvýšení dávky nebo přechodu na jiné antipsychotikum. Léčbu je třeba co nejdříve přerušit.
Extrapyramidové symptomy
Stejně jako u všech antipsychotik, se mohou vyskytnout extrapyramidové symptomy, např. tremor, rigidita, zvýšené slinění, bradykineze, akathizie, akutní dystonie.
Antiparkinsonika anticholinergního typu mohou být předepisována dle potřeby, ale ne rutinně jako preventivní opatření. Je-li třeba současně antiparkinsonická léčba, může být třeba po ukončení podávání haloperidolu v podávání antiparkinsonika pokračovat, jestliže se zvolené antiparkinsonikum vylučuje rychleji než haloperidol, aby se zabránilo rozvoji nebo zhoršení extrapyramidových symptomů. Je třeba mít na paměti, že při současné terapii anticholinergiky (včetně antiparkinsonik) a haloperidolem se může zvýšit nitrooční tlak.
Záchvaty/křeče
Bylo hlášeno spuštění záchvatů vyvolané haloperidolem. Je třeba opatrnosti u pacientů s epilepsií a se stavy predisponujícími ke křečím (např. při odnětí alkoholu a poškození mozku).
Hepatobiliární oblast
Vzhledem k tomu, že se haloperidol metabolizuje v játrech, doporučuje se opatrnost u pacientů s onemocněním jater. Byly hlášeny izolované případy abnormálních jaterních testů nebo hepatitidy, nejčastěji cholestatické.
Endokrinní systém
Tyroxin může zvyšovat toxicitu haloperidolu. Antipsychotickou léčbu u pacientů s hyperthyreózou je možné použít jen s velkou opatrností a musí být vždy spojena s léčbou k dosažení euthyroidního stavu.
Hormonální účinky antipsychotických neuroleptik zahrnují hyperprolaktinemii, která může způsobit gaíaktorheu, gynekomastii a oligorheu nebo amenorheu. Byly hlášeny případy hypoglykemie a syndromu nepřiměřené sekrece ADH (frekvence není známá).
Venózní tromboembolismus
V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by být před léčbou i během léčby přípravkem Haloperidol-Richter tyto rizikové faktory rozpoznány a následně by měla být uplatněna preventivní opatření.
Další
U schizofrenie může být nástup účinku antipsychotika opožděn. Také po odnětí léků se příznaky recidivy objeví až po několika týdnech až měsících.
Velmi vzácně byly popsány po náhlém ukončení aplikace vysokých dávek antipsychotik akutní abstinenční příznaky zahrnující nauzeu, zvracení a nespavost. Může se také objevit relaps, a proto se doporučuje ukončovat terapii pozvolným snižováním dávek.
Tak jako všechna antipsychotika se ani haloperidol nemá podávat samotný tam, kde převládá deprese; kde se projevuje zároveň psychóza a deprese, je možné haloperidol kombinovat s antidepresivem.
Zvýšené opatrnosti je třeba pacientů s renálním selháním a feochromocytomem.
Pediatrická populace
Dostupné bezpečnostní údaje u pediatrické populace naznačují riziko extrapyramidových příznaků včetně tardivní dyskineze a sedace. Nejsou dostupné dlouhodobé bezpečnostní údaje.
Haloperidol-Richter, 2 mg/ml, perorální kapky obsahuje propylparaben a methylparaben. Ty mohou způsobit alergické reakce (mohou být opožděné).
Haloperidol-Richter 1,5 mg, tablety obsahuje 157 mg laktosy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, nedostatkem laktasy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by neměli tento přípravek užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Současné užití haloperidolu a léků, o kterých je známo, že prodlužují interval QT, může zvýšit riziko vzniku ventrikulárních arytmií, včetně torsade de pointes. Proto se současné podání těchto přípravků nedoporučuje (viz bod 4.3).
Patří sem některá antiarytmika, jako je třída Ia (chinidin, disopyramid a prokainamid), antiarytmika třídy III (amiodaron, sotalol a dofetilid), některé antimikrobiální látky (sparfloxacin, moxifloxacin, erythromycin i.v.) tricyklická antidepresiva (jako je amitriptylin), některá tetracyklická antidepresiva (jako je maprotilin), jiná neuroleptika (např. fenothiaziny, pimozid a sertindol), některá antihistaminika (jako je terfenadin), cisaprid, bretylium a některá antimalarika jako chinin a meflochin. Tento seznam není kompletní.
Současné užití léčiv, která způsobují elektrolytovou nerovnováhu, může zvýšit riziko ventrikulárních arytmií a není doporučeno (viz bod 4.4). Je třeba se vyhnout podání diuretik, zvláště těch, která způsobují hypokalemii. V případě potřeby je třeba upřednostnit kalium šetřící diuretika.
Haloperidol je metabolizovaný několika cestami, včetně glukuronidace a enzymového systému cytochromu P450 (zvláště CYP 3A4 nebo CYP 2D6). Inhibice těchto metabolických cest jinými léky nebo snížení aktivity CYP 2D6 může vést ke zvýšení koncentrací haloperidolu a ke zvýšení rizika vzniku nežádoucích účinků, včetně prodloužení intervalu QT. Ve farmakokinetických studiích bylo hlášeno mírné nebo střední zvýšení koncentrací haloperidolu, pokud byl haloperidol podáván spolu s léky, které jsou substráty nebo inhibitory izoenzymů CYP 3A4 nebo CYP 2D6, jako je itrakonazol, buspiron, venlafaxin, alprazolam, fluvoxamin, chinidin, fluoxetin, sertralin, chlorpromazin a promethazin. Snížení enzymatické aktivity CYP 2D6 může vést ke zvýšení koncentrací haloperidolu. Při současném podání haloperidolu s metabolickými inhibitory ketokonazolem (400 mg/den) a paroxetinem (20 mg/den) bylo zaznamenáno prodloužení intervalu QTc a extrapyramidové symptomy. Může být potřeba snížit dávku haloperidolu.
Vliv jiných léků na haloperidol
- Dlouhodobé podávání enzymových induktorů jako např. karbamazepinu, fenobarbitalu nebo rifampicinu současně s haloperidolem výrazně snižuje plasmatické hladiny haloperidolu. Proto je někdy třeba při kombinaci s těmito látkami dávkování haloperidolu podle potřeby přizpůsobit. Po ukončení aplikace těchto léků pak bývá nutné dávky haloperidolu snížit.
- Natrium-valproát, léčivo známé tím, že inhibuje glukuronidaci, neovlivňuje plasmatické koncentrace haloperidolu.
Účinek haloperidolu na jiné léky
- Stejně jako všechna neuroleptika, může haloperidol zvýšit útlum centrálního nervového systému vyvolaný jinými léky tlumícími CNS, včetně alkoholu, hypnotik, sedativ a silných analgetik. Byl hlášený také zvýšený účinek na CNS při kombinaci s methyldopou.
- Haloperidol může antagonizovat účinek adrenalinu a jiných sympatomimetik a může vyvolat opačný účinek hypotenzivních adrenergních blokátorů, jako je guanethidin.
- Haloperidol může snižovat antiparkinsonické působení levodopy.
- Haloperidol je inhibitorem CYP 2D6. Haloperidol inhibuje metabolismus tricyklických antidepresiv a zvyšuje tak plasmatické hladiny a těchto léků.
Jiné formy interakce
- Ve vzácných případech byl při kombinaci lithia a haloperidolu hlášen encefalopatii podobný syndrom. Zůstává sporné, zda tyto případy představují vyhraněnou klinickou jednotku nebo zda jsou to ve skutečnosti případy NMS (neuroleptického maligního syndromu) a/nebo lithiové toxicity. Příznaky encefalopatii podobného syndromu zahrnují, zmatenost, dezorientaci, bolest hlavy, poruchy rovnováhy a ospalost. Jedno hlášení prokázalo asymptomatické abnormality EEG při podání této kombinace a naznačuje, že by mohlo být vhodné monitorování EEG. Při současném podání lithia a haloperidolu je třeba podávat haloperidol v nejnižší účinné dávce a hladiny lithia je třeba monitorovat a udržovat pod 1 mmol/l. Pokud se objeví encefalopatii podobný syndrom, je třeba neprodleně ukončit léčbu.
- Bylo hlášeno antagonické působení antikoagulační látky fenindionu.
- Vzhledem ke snížení prahu pro vznik křečí může být třeba zvýšit dávku antikonvulziv.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Bezpečnost haloperidolu v těhotenství nebyla stanovena. Existují důkazy škodlivého efektu z některých studií na zvířatech, ale ne ze všech.
U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik (včetně haloperidolu), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo příznaků z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti. Byly hlášeny případy agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. Proto by novorozenci měli být pečlivě monitorováni.
Bylo několik hlášení vrozených vývojových vad po fetální expozici haloperidolu, kde příčinná souvislost s haloperidolem nemůže být vyloučena. Haloperidol je možné podat během těhotenství jen v případě, že očekávané přínosy převýší riziko a i tak se haloperidol v průběhu těhotenství smí podat pouze po pečlivém zvážení očekávaného prospěchu a možného rizika pro plod, a to po co nejkratší dobu v co nejnižší dávce.
Haloperidol se vylučuje do mateřského mléka. Byly hlášeny izolované případy extrapyramidových symptomů u kojených dětí. Pokud je podání haloperidolu nezbytné, je třeba zvážit očekávaný přínos kojení a jeho potenciální rizika.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Může se objevit jistý stupeň sedace nebo poruchy pozornosti, zvláště při vyšších dávkách a na počátku léčby, což může být potencováno alkoholem nebo jinými látkami tlumícími CNS. Pacientům je třeba doporučit, aby během léčby nepodnikali aktivity vyžadující ostražitost, jako je řízení nebo obsluha strojů, pokud není známa jejich citlivost na léčbu.
4.8 Nežádoucí účinky
Údaje uvedené níže se týkají všech lékových forem včetně haloperidol-dekanoátu.
Bezpečnost haloperidolu byla hodnocena u 284 subjektů léčených haloperidolem, kteří se zúčastnili 3 placebem kontrolovaných studií a u 1295 subjektů léčených haloperidolem, kteří se zúčastnili šestnácti dvojitě zaslepených, aktivním komparátorem kontrolovaných klinických studií. Bezpečnost haloperidol- dekanoátu byla hodnocena u 410 subjektů, kteří se zúčastnili 3 studií s komparátorem (jedna porovnávala haloperidol vs. flufenazin a dvě porovnávaly depotní lékovou formu s formou
perorální), 9 otevřených studií a 1 studie sledující odpověď na dávku. Na základě sloučených bezpečnostních údajů těchto studií byly nejčastěji hlášenými nežádoucí účinky (četnost je uvedena v %): extrapyramidové poruchy (34), insomnie (19), agitace (15), hyperkineze (13), bolest hlavy (12), psychotické poruchy (9), deprese (8), zvýšení tělesné hmotnosti (8), ortostatická hypotenze (7) a somnolence (5).
Kromě výše uvedených nežádoucích účinků byly v klinických studiích a během sledování po uvedení na trh hlášeny v souvislosti s užitím haloperidolu a haloperidol-dekanoátu následující nežádoucí účinky. Pro vyjádření četnosti výskytu je použito následující pravidlo: velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (> 1/1000 až <1/100), vzácné (>1/10000 až 1/1000), velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
|
Třídy orgánových systémů |
Nežádoucí účinky | ||||
|
Frekvence | |||||
|
velmi časté (>1/10%) |
časté ( >1/100 až <1/10) |
méně časté (> 1/1000 až <1/100) |
vzácné (>1/10000 až 1/1000) |
není známo | |
|
Poruchy krve a lymfatického systému |
leukopenie |
agranulocytóza, neutropenie, pancytopenie, trombocytope- nie | |||
|
Poruchy imunitního systému |
hypersenzitivi- ta |
anafylaktická reakce | |||
|
Endokrinní poruchy |
hyperpro- laktinemie |
nepřiměřená sekrece antidiuretického hormonu | |||
|
Poruchy metabolismu a výživy |
hypoglykemie | ||||
|
Psychiatrické poruchy |
agitovanost, insomnie |
psychotické poruchy |
zmatenost, snížení libida, ztráta libida, neklid | ||
|
Poruchy nervového systému |
extrapyramidové poruchy, hyperkineze, bolest hlavy |
tardivní dyskineze, okulogyrická krize, dystonie, dyskineze, akathisie, bradykineze, hypokineze, hypertonie, somnolence, maskovitý |
křeče, parkinsonis-mus, akineze, rigidita ozubeného kola, sedace, mimovolní svalové kontrakce |
motorická dysfunkce, neuroleptic- ký maligní syndrom, nystagmus | |
|
obličej, tremor, závratě | |||||
|
Poruchy oka |
poruchy vidění |
rozostřené vidění | |||
|
Srdeční poruchy |
ventrikulární fibrilace, torsade de pointes, ventrikulární tachykardie, extrasystoly | ||||
|
Cévní poruchy |
ortostatická | ||||
|
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy |
broncho- spasmus |
laryngální edém, laryngospasmus | |||
|
Gastrointesti-nální poruchy |
obstipace, sucho v ústech, hypersekrece slin, nauzea, zvracení | ||||
|
Poruchy jater a žlučových cest |
abnormální jaterní funkční testy |
hepatitida, |
akutní jaterní selhání, cholestáza | ||
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně |
fotosenzitivní reakce, urtikarie, pruritus, hyperhidróza |
leukocytoklas- tická vaskulitida, exfoliativní | |||
|
Poruchy kosterní, svalové a pojivové tkáně |
tortikolis, svalová rigidita, spasmy, muskuloskele- tální ztuhlost |
trismus, svalové záškuby | |||
|
Poruchy ledvin a močových cest |
retence moči | ||||
|
Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím |
syndrom z vysazení léku u novorozenců (viz bod 4.6) | ||||
|
Poruchy reprodukčního systému a prsu |
erektilní dysfunkce |
amenorhea, dysmenorhea, galaktorhea, prsní diskomfort, |
menorhagie, menstruační poruchy, sexuální dysfunkce |
gynekomastie, priapismus |
|
bolest prsů | |||||
|
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace |
poruchy chůze, hypertermie, edém |
náhlé úmrtí, otok obličeje, hypotermie | |||
|
Vyšetření |
zvýšení tělesné hmotnosti, snížení tělesné hmotnosti |
prodloužení intervalu QT na EKG |
Další informace
Byly hlášeny kardiální účinky, jako je prodloužení intervalu QT, torsade de pointes, ventrikulámí arytmie (včetně ventrikulámí fibrilace a ventrikulámí tachykardie) a srdeční zástava. Tyto účinky se mohou vyskytnout častěji při vysokých dávkách a u predisponovaných pacientů.
U pacientů užívajících haloperidol byla hlášena toxická epidermální nekrolýza a Stenvens-Johnsonův syndrom. Skutečná četnost těchto hlášení není známa.
V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE), včetně plicní embolie a případ hluboké žilní trombózy. Frekvence výskytu není známa.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného v Dodatku V*.
4.9 Předávkování
Symptomy
Obecně se předávkování haloperidolem manifestuje zesílením jeho farmakologických účinků. Nej výraznější by byly exprapyramidové symptomy, hypotenze a psychická netečnost s přechodem do spánku.
Je třeba vzít v úvahu riziko ventrikulárních arytmií pravděpodobně spojených s prodloužením intervalu QT. Pacient může být komatózní s respiračním útlumem a hypotenzí, která může být natolik silná, aby vyvolala stav podobný šoku. Může se vyskytnout paradoxně spíše hypertenze než hypotenze. Také se mohou vyskytnout křeče.
Terapie
Specifické antidotum pro haloperidol není známo. Je třeba zajistit a udržovat průchodné dýchací cesty, v případě potřeby s asistovanou ventilací. S ohledem na izolované případy arytmií je důrazně doporučeno monitorování EKG. Hypotenzi a oběhový kolaps je třeba léčit expanzí plasmatického objemu a jinými vhodnými opatřeními. Nemá se podávat adrenalin. Pacienta je třeba pečlivě monitorovat po dobu 24 hodin nebo déle, je třeba udržovat tělesnou teplotu a dostatečný příjem tekutin.
V případě extrapyramidových symptomů je třeba podat vhodnou antiparkinsonickou léčbu.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antipsychotika, deriváty butyrofenonu ATC kód: N05AD01
Haloperidol působí jako antagonista centrálních a periferních dopaminových receptorů. Má také určitý anticholinergní účinek a váže se na opioidní receptory.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po perorálním podání je haloperidol rychle absorbován s biologickou dostupností 38-86 % (průměrně 58%) po podání perorálního roztoku a 44-74% (průměrně 60%) po podání tablet. Variabilní biologická dostupnost je pravděpodobně způsobena interindividuálními rozdíly v gastrointestinální absorpci a rozsahem metabolismu při prvním průchodu játry.
Distribuce do extravaskulární tkáně je rychlá, zvláště do jater a tukové tkáně. Přibližně 92 % je vázáno na plasmatické proteiny. Haloperidol prochází hemato-encefalickou bariérou a je vylučován do mateřského mléka.
Haloperidol je extenzivně metabolizován oxidativní dealkylací a metabolity jsou nakonec konjugovány s glycinem.
Eliminační poločas je přibližně 20 hodin a během 24 hodin výrazně kolísá.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Jsou dostupné jen omezené údaje, nicméně tyto neukazují žádná zvláštní rizika kromě snížené fertility, omezené teratogenity a embryotoxických účinků u hlodavců. V některých publikovaných studiích in vitro bylo prokázáno, že haloperidol blokuje srdeční hERG kanály. V mnoha studiích in vivo způsobilo intravenózní podání haloperidolu u některých zvířecích modelů významné prodloužení intervalu QTc, při dávkách kolem 0,3 mg/kg i.v., které způsobovaly Cmax plasmatické hladiny 3-7krát vyšší, než jsou účinné plasmatické koncentrace u člověka 4-20 ng/ml.Tyto intravenózní dávky, které prodlužovaly interval QTc, nezpůsobovaly arytmie. V některých studiích způsobovaly vyšší intravenózní dávky haloperidolu 1 až 5 mg/kg i.v. prodloužení intervalu QTc a/nebo ventrikulární arytmie při Cmax plasmatických hladinách 19 až 68 krát vyšších, než jsou účinné plasmatické koncentrace u člověka.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek
Perorální kapky: kyselina mléčná, methylparaben, propylparaben, hydroxid sodný (k úpravě pH), čištěná voda.
Tablety: bramborový škrob, kukuřičný škrob, želatina, mastek, monohydrát laktosy, magnesium-stearát, koloidní bezvodý oxid křemičitý.
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
Perorální kapky, tablety: 5 let.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Perorální kapky: Uchovávejte při teplotě do 25o C v původním vnitřním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
Tablety: Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a velikost balení
Perorální kapky:
Lahvička (10 ml) z hnědého skla s PE uzávěrem a kapacím zařízením.
Velikost balení: 1x10 ml v papírové krabičce.
Tablety:
PVC/Al blistr v papírové krabičce.
Velikost balení: 50 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Gedeon Richter Plc.,
Gyomroi út 19-21.,
1103 Budapešť,
Maďarsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Perorální kapky: 68/093/71-S/C Tablety: 68/095/71-S/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/ PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Perorální kapky
Datum první registrace: 07.12.1971
Datum posledního prodloužení registrace:24.7.2013
Tablety
Datum první registrace: 07.12.1971
Datum posledního prodloužení registrace: 24.7.2013
10. DATUM REVIZE TEXTU
24.7.2013
13/13