Gendron 70 Mg
Sp.zn.sukls227370/2015
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
GENDRON 70 mg
tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje natrii alendronas trihydricus 91,37 mg, což odpovídá molámímu ekvivalentu acidum alendronicum 70 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tablety.
Bílé, oválné, ploché tablety o rozměrech 14 x 8 mm s vyznačeným číslem "70" na jedné straně.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Léčba osteoporózy u žen po menopauze. Kyselina alendronová snižuje riziko fraktur obratlů a fraktur v oblasti kyčle.
4.2 Dávkování a způsob podání
Doporučená dávka je jedna 70 mg tableta jednou týdně.
Optimální trvání léčby osteoporózy bisfosfonáty nebylo stanoveno. Potřebu pokračování léčby je třeba pravidelně vyhodnocovat na základě přínosů a potenciálního rizika podávání kyseliny alendronové u každé pacientky individuálně, zvláště pak v případech pětiletého nebo delšího užívání.
Pro zajištění dostatečného vstřebávání alendronátu:
GENDRON 70 mg je nutno užívat nejméně 30 minut před prvním jídlem, nápojem nebo léčivým přípravkem daného dne, pouze s čistou vodou. Ostatní nápoje (včetně minerální vody), potraviny i některé léčivé přípravky pravděpodobně snižují absorpci alendronátu (viz bod 4.5).
Pro usnadnění průchodu tablety do žaludku a zabránění možnému lokálnímu podráždění jícnu / nežádoucím účinkům (viz bod 4.4):
• GENDRON 70 mg se musí užívat až poté, co pacientka vstane, a je nezbytné jej zapít plnou sklenicí vody (ne méně než 200 ml).
• Pacientky mají polknout tabletu přípravku GENDRON 70 mg vcelku. Pacientky nesmí tabletu drtit, žvýkat nebo nechat rozpustit v ústech kvůli možnosti orofaryngeální ulcerace.
• Pacientky si nesmí po požití tablety lehnout až do doby po prvním jídle, které má následovat nejdříve 30 minut po užití tablety.
• Pacientky si po užití přípravku GENDRON 70 mg nesmí po dobu alespoň 30 minut lehnout.
• GENDRON 70 mg se nesmí užívat před spaním nebo před tím, než pacientka ráno vstane.
Pokud je příjem vápníku a vitaminu D v zavedeném stravovacím režimu nedostatečný, mají pacientky dostávat doplňkově kalcium a vitamin D (viz bod 4.4).
Použití u starších osob: v klinických studiích nebyl zjištěn žádný rozdíl v účinnosti ani profilu bezpečnosti alendronátu v závislosti na věku. Proto není nutno dávkování u starších osob nijak upravovat.
Užití při poruše renální funkce: u pacientek s hodnotou glomerulární filtrace nad 35 ml/min není nutno dávkování nijak upravovat. Vzhledem k nedostatku zkušeností se alendronát nedoporučuje pacientkám s poruchou renální funkce, kde je hodnota glomerulární filtrace nižší než 35 ml/min.
Pediatrická populace: natrium-alendronát se vzhledem k nedostatku údajů o bezpečnosti a účinnosti při stavech dětské osteoporózy (viz také bod 5.1) u dětí mladších 18 let nedoporučuje.
Přípravek GENDRON 70 mg nebyl studován v léčbě osteoporózy indukované glukokortikoidy.
4.3 Kontraindikace
• anomálie jícnu a jiné faktory, které zpomalují jeho vyprazdňování, jako jsou striktura nebo achalázie.
• neschopnost stát nebo sedět vzpřímeně alespoň po dobu 30 minut.
• přecitlivělost na kyselinu alendronovou nebo na kteroukoli z pomocných látek uvedených v bodu 6.1.
• hypokalcémie.
• viz též bod 4.4.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Alendronát může způsobit lokální podráždění sliznice horní části gastrointestinálního traktu. Vzhledem k možnosti zhoršení základního onemocnění je v případech, kdy se alendronát podává pacientkám s aktivními poruchami funkce horní části gastrointestinálního traktu, jako jsou dysfagie, onemocnění jícnu, gastritida, duodenitida, vředy, případně závažné onemocnění gastrointestinálního traktu v nedávné minulosti (během předešlého roku), jako jsou peptické vředy nebo aktivní krvácení do gastrointestinálního traktu nebo operace v horní části gastrointestinálního traktu, kromě pyloroplastiky, nutná zvýšená opatrnost (viz bod 4.3). U pacientek s diagnózou Barretova jícnu, musí předepisující lékař zvážit přínos a možné riziko podávání alendronátu u každé pacientky individuálně.
U pacientek užívajících alendronát byly popsány reakce jícnu (někdy závažné a vyžadující hospitalizaci), jako jsou ezofagitida, jícnové vředy a eroze jícnu, po nichž ojediněle následovala striktura jícnu. Lékaři musí proto pozorně sledovat jakékoli možné známky nebo symptomy signalizující případnou reakci jícnu, a pacientky je třeba poučit o tom, aby - pokud se u nich objeví příznaky podrážení jícnu, jako jsou dysfagie, bolest při polykání nebo retrosternální bolest, nové pálení žáhy nebo zhoršení pálení žáhy - alendronát vysadily a vyhledaly lékařskou pomoc.
Riziko závažné nežádoucí reakce je zřejmě vyšší u pacientek, které nedodržují správný způsob užívání alendronátu, a/nebo které pokračují v užívání alendronátu i po objevení se symptomů, které mohou znamenat dráždění jícnu. Je proto velice důležité, aby pacientky skutečně všechny pokyny k užívání dostaly, a aby jim porozuměly (viz bod 4.2). Pacientky mají být informovány, že zanedbání těchto pokynů může zvýšit riziko problémů jícnu.
I když během rozsáhlých klinických studií nebylo pozorováno zvýšené riziko, po uvedení na trh byly ojediněle hlášeny žaludeční a duodenální vředy, některé z nich závažné a s komplikacemi.
U onkologických nemocných, které byly léčeny primárně v režimu intravenózně podávaných bisfosfonátů byla hlášena osteonekróza čelisti, zpravidla v souvislosti s extrakcí zubu a/nebo místní infekcí (včetně osteomyelitidy). Mnohé z těchto pacientek se rovněž podrobily chemoterapii a léčbě kortikoidy. Osteonekróza čelisti byla hlášena rovněž u nemocných osteoporózou užívajících bisfosfonáty perorálně.
Při hodnocení individuálního rizika osteonekrózy čelisti musí být zváženy následující rizikové faktory:
• mohutnost účinku bisfosfonátu (nejvyšší má kyselina zoledronová), cesta podání (viz výše) a kumulativní dávka
• onkologické onemocnění, chemoterapie, radioterapie, kortikosteroidy, kouření
• onemocnění zubů v anamnéze, nedostatečná orální hygiena, onemocnění parodontu, invazivní stomatologické výkony a špatně padnoucí zubní protézy.
U pacientek s nedostatečnou orální hygienou se má před zahájením léčby perorálními bisfosfonáty zvážit stomatologické vyšetření s vhodným preventivním ošetřením.
Pokud je to možné, mají se tyto pacientky při léčbě vyhýbat invazivním stomatologickým výkonům. U nemocných u kterých se v průběhu léčby bisfosfonáty rozvine osteonekróza čelisti, může případný stomatochirurgický výkon stav zhoršit. Nejsou k dispozici údaje, zda přerušení léčby bisfosfonáty u osob potřebujících stomatologické výkony, riziko osteonekrózy čelisti snižuje. Klinická rozvaha ošetřujícího lékaře musí být založena na individuálním posouzení prospěchu a rizika pro každou jednotlivou pacientku.
V průběhu léčby bisfosfonáty musí být všechny pacientky vyzvány k dodržování dostatečné orální hygieny, pravidelným zubním kontrolám a nahlášení jakýchkoli orálních příznaků jako jsou uvolněné zuby, bolestivost nebo otoky.
U pacientek užívajících bisfosfonáty byly pospány bolesti kostí, kloubů a/nebo svalů. Podle zkušeností po uvedení přípravku na trh byly tyto příznaky pouze vzácně závažné a/nebo invalidizující (viz bod 4.8). Doba do nástupu příznaků se pohybovala od jednoho dne do několika měsíců od zahájení léčby. U většiny pacientek došlo po ukončení léčby ke zmírnění příznaků. U části těchto pacientek došlo při novém podání stejného přípravku, nebo jiného bisfosfonátu, k rekurenci příznaků.
V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byly hlášeny atypické subtrochanterické a diafyzární zlomeniny femuru, zejména u pacientů dlouhodobě léčených pro osteoporózu. Tyto příčné nebo krátké šikmé zlomeniny se mohou objevit kdekoli v celé délce femuru od oblasti těsně pod malým trochanterem až do části těsně nad suprakondylickým rozšířením. Tyto zlomeniny se objevují po minimálním traumatu nebo bez souvislosti s ním a u některých pacientek se mohou projevovat bolestí ve stehně nebo třísle, často sdružené na zobrazovacích vyšetřeních s obrazem typickým pro stresové zlomeniny (neobvyklé nízkotraumatické zlomeniny, v angličtině známé jako „insufficiency fractures“), týdny až měsíce před manifestací kompletní zlomeniny femuru. Zlomeniny jsou často oboustranné, proto je nutné u pacientů léčených bisfosfonáty, kteří utrpěli zlomeninu diafýzy femuru, vyšetřit i kontralaterální femur. Rovněž bylo zaznamenáno špatné hojení těchto zlomenin.
U pacientek, u kterých je podezření na atypickou zlomeninu femuru, je třeba při hodnocení jejich stavu zvážit i přerušení léčby bisfosfonáty, a to na základě zhodnocení prospěchu a rizika léčby u jednotlivé pacientky.
Pacientky je třeba poučit, aby během léčby bisfosfonáty hlásili jakoukoli bolest v oblasti stehna, kyčle nebo třísla, a všechny pacientky, u kterých se tyto příznaky objeví, je třeba vyšetřit s ohledem na možnou inkompletní zlomeninu femuru.
Po uvedení přípravku na trh byly vzácně hlášeny závažné kožní reakce včetně Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy.
Pacientky je nutno poučit o tom, že pokud jednu týdenní dávku přípravku GENDRON 70 mg vynechají, musí užít jednu tabletu ráno v den, kdy si uvědomí, že dávku vynechaly. Nesmějí užít dvě tablety ve stejný den, ale musí se vrátit do normálního režimu užívání jedné tablety jednou týdně, a to v původně zvolený den.
Nedoporučuje se podávání alendronátu pacientkám s poruchou renální funkce v případech, kdy je hodnota glomerulární filtrace nižší než 35 ml/min (viz bod 4.2).
Je třeba vzít v úvahu jiné příčiny osteoporózy než deficit estrogenů a stárnutí.
Před zahájením terapie alendronátem musí být upravena hypokalcémie (viz bod 4.3). Účinně mají být léčeny rovněž jiné poruchy metabolismu minerálů (jako jsou nedostatek vitaminu D a hypoparatyreoidismus). U pacientek s uvedenými typy postižení je nutné během léčby přípravkem GENDRON 70 mg sledovat hladiny vápníku v séru a příznaky hypokalcémie.
Vzhledem k pozitivním účinkům alendronátu na zvyšování kostní mineralizace může dojít k poklesu sérových koncentrací kalcia a fosfátu, obzvláště u pacientek léčených glukokortikoidy, u kterých může být absorpce kalcia též snížena. Tento pokles je obvykle malý a asymptomatický. Byly však zaznamenány ojedinělé zprávy o symptomatické hypokalcémii, která byla občas závažná a vyskytla se často u pacientek s predisponujícími onemocněními (např. hypoparatyreoidismus, nedostatek vitaminu D a malabsorpce vápníku).
Zajištění dostatečného přívodu kalcia a vitaminu D je obzvláště důležité u pacientek užívajících glukokortikoidy.
V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byla hlášena osteonekróza zevního zvukovodu, zejména při dlouhodobém podávání. Mezi rizikové faktory osteonekrózy zevního zvukovodu patří užívání steroidů a chemoterapie a/nebo lokální rizikové faktory jako jsou například infekce nebo trauma. Možnost vzniku osteonekrózy zevního zvukovodu je třeba zvážit u pacientek léčených bisfosfonáty, které mají ušní symptomy včetně chronických infekcí ucha.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Je pravděpodobné, že absorpce alendronátu je zhoršena podáním společně s jídlem a nápoji (včetně minerální vody), kalciovými přípravky, antacidy a některými perorálně užívanými léčivými přípravky. Proto pacientky po užití alendronátu musí alespoň 30 minut vyčkat před tím, než užijí perorálně nějaký další lék (viz body 4.2 a 5.2).
Žádné další klinicky významné interakce s léčivými přípravky se nepředpokládají. V klinických studiích řada pacientek současně s alendronátem dostávala estrogeny (intravaginálně, transdermálně nebo perorálně). Nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky, které by bylo možno připisovat jejich současnému užívání.
Jelikož je užívání NSAIDs sdruženo s gastrointestinální iritací, je v průběhu současného užívání s alendronátem nezbytná zvýšená opatrnost.
I když konkrétní studie interakcí nebyly provedeny, v klinických studiích byl alendronát užíván současně s celou řadou běžně předepisovaných léků bez průkazu nežádoucích klinických interakcí.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Alendronát nesmí být v průběhu těhotenství užíván. Dostatečné množství údajů o užívání natrium-alendronátu těhotnými ženami není k dispozici. Studie se zvířaty neprokázaly přímé škodlivé účinky, pokud se týká těhotenství, embryonálního/fetálního ani postnatálního vývoje. Natrium-alendronát
podávaný březím potkaním samicím vyvolával dystokii (těžký porod) v souvislosti s hypokalcémií (viz bod 5.3).
Kojení
Není známo, zda se alendronát vylučuje do mateřského mléka. Natrium-alendronát nesmí být kojícími ženami užíván.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Žádné studie vlivu na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje nebyly provedeny. Některé nežádoucí reakce, které byly s kyselinou alendronovou zaznamenány, mohou nicméně ovlivnit schopnosti některých pacientek řídit a obsluhovat stroje. Individuální odpovědi na kyselinu alendronovou se mohou lišit (viz bod 4.8).
4.8 Nežádoucí účinky
V jednoleté studii u postmenopauzálních žen s osteoporózou byly bezpečnostní profily kyseliny alendronové 70 mg; (n=519) a alendronátu 10 mg; (n=370) podobné.
Ve dvou tříletých studiích u postmenopauzálních žen, prakticky shodného uspořádání, (alendronát 10 mg; n=196, placebo; n=397) byly souhrnné bezpečnostní profily alendronátu 10 mg/denně a placeba podobné.
Zkoušejícími hlášené nežádoucí reakce jako eventuálně, pravděpodobně nebo jistě související s látkou jsou uvedeny níže, pakliže se v >1% vyskytly v jednoleté studii v každé z terapeutických skupin, anebo v >1% u pacientek léčených alendronátem 10 mg/denně a ve vyšší četnosti než u pacientek dostávajících placebo v tříletých studiích:
|
Jednoletá Studie |
Tříleté Studie | |||
|
FOSAMAX jednou týdně 70 mg (n=519) % |
alendronát 10 mg/denně (n=370) % |
alendronát 10 mg/denně (n=196) % |
placebo (n=397) % | |
|
Gastrointestinální | ||||
|
3,7 |
3,0 |
6,6 |
4,8 | |
|
2,7 |
2,2 |
3,6 |
3,5 | |
|
- regurgitace |
1,9 |
2,4 |
2,0 |
4,3 |
|
kyseliny | ||||
|
- nauzea |
1,9 |
2,4 |
3,6 |
4,0 |
|
- distenze břicha |
1,0 |
1,4 |
1,0 |
0,8 |
|
- zácpa |
0,8 |
1,6 |
3,1 |
1,8 |
|
- průjem |
0,6 |
0,5 |
3,1 |
1,8 |
|
- dysfagie |
0,4 |
0,5 |
1,0 |
0,0 |
|
- flatulence |
0,4 |
1,6 |
2,6 |
0,5 |
|
- gastritis |
0,2 |
1,1 |
0,5 |
1,3 |
|
- vřed žaludku |
0,0 |
1,1 |
0,0 |
0,0 |
|
- jícnový vřed |
0,0 |
,0 |
1,5 |
0,0 |
|
Muskuloskeletální | ||||
|
- muskuloskeletální |
2,9 |
3,2 |
4,1 |
2,5 |
|
(kosti, svaly nebo | ||||
|
klouby) bolest | ||||
|
- svalové křeče |
0,2 |
1,1 |
0,0 |
1,0 |
|
Neurologické | ||||
|
0,4 |
0,3 |
2,6 |
1,5 |
a.
V průběhu klinických studií a/nebo po uvedení na trh byly hlášeny následující nežádoucí účinky: Velmi časté (>1/10)
Časté (>1/100 až <1/10)
Méně časté (>1/1 000 až <1/100)
Vzácné (>1/10 000 až <1/1 000)
Velmi vzácné (<1/10 000 včetně jednotlivých hlášení)
Není známé (z dostupných údajů nelze určit)
|
velmi časté |
časté |
méně časté |
vzácné |
velmi vzácné | |
|
Poruchy imunitního systému |
reakce přecitlivělosti včetně kopřivky a angioedému | ||||
|
Poruchy metabolismu a výživy |
symptomatická hypokalcémie často sdružená s predisponujícími stavy5 | ||||
|
Poruchy nervového systému |
bolest hlavy, závratě1' |
dysgeusie1 | |||
|
Poruchy oka |
zánět oka (uveitida, skleritida, episkleritida) | ||||
|
Poruchy ucha a labyrintu |
závratě1 | ||||
|
Gastrointestinální poruchy |
bolest břicha, zácpa, flatulence, jícnový vřed*, dysfagie , distenze břicha, regurgitace kyselého obsahu žaludku |
nauzea, zvracení, gastritida, ezofagitida, jícnové * eroze , meléna1 |
striktura jícnu*, orofaryngeální ulcerace*, výskyt PUB (perforation, ulcers, bleeding = perforace, ulcerace, krvácení) v horní části gastrointestinálního traktu5 | ||
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně |
alopecie1, pruritus1 |
kožní vyrážka (raš), erytém |
kožní vyrážka (raš) s fotosenzitivitou, závažné kožní reakce včetně Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy1 | ||
|
Poruchy svalové a kosterní soustavy a |
muskuloskeletální bolest (kosti, svaly nebo |
otoky kloubů1 |
osteonekróza čelisti15, atypické subtrochanterické a |
osteonekróza zevního zvukovodu |
1 Četnost v klinických studiích byla podobná v aktivní skupině a ve skupině na placebu * Viz body 4.2 a 4.4.
|
pojivové tkáně |
klouby), která může být někdy těžká^ § |
diafyzární zlomeniny femuru (skupinový nežádoucí účinek bisfosfonátů)^ |
(skupinový nežádoucí účinek bisfosfonátů) | ||
|
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace |
astenie1, periferní edém1 |
přechodné symptomy jako při akutním onemocnění (myalgie, vzácně horečka), typicky sdruženy se zahájením léčby1 |
§ Viz bod 4.4
f Tyto nežádoucí účinky byly zjištěny v průběhu sledování po uvedení přípravku na trh. Četnost vzácných NÚ byla odhadnuta z relevantních klinických studií.
^ stanoveno na základě zkušeností po uvedení přípravku na trh Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
webová adresa: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Výsledkem předávkování při perorálním podání mohou být hypokalcémie, hypofosfatémie a nežádoucí účinky v horní části gastrointestinálního traktu, jako j sou žaludeční nevolnost, pálení žáhy, ezofagitida, gastritida nebo tvorba vředů.
Ohledně léčby předávkování alendronátem nejsou k dispozici žádné konkrétní informace. Má být podáno mléko nebo antacida, které vážou alendronát. Vzhledem k riziku podráždění jícnu nesmí být vyvoláváno zvracení a pacientka má zůstat ve zcela vzpřímené poloze.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: léčiva ovlivňující stavbu a mineralizaci kostí, bisfosfonáty ATC kód: M05BA04
Léčivá látka přípravku GENDRON 70 mg, trihydrát natrium-alendronát, je bisfosfonát, který inhibuje resorpci kosti osteoklasty bez přímého účinku na tvorbu kosti. Neklinické studie prokázaly preferenční lokalizaci alendronátu na místa aktivní resorpce. Aktivita osteoklastů je inhibována, ale ani shromažďování a ani připojování osteoklastů nejsou ovlivněny. Kost vytvořená během léčby alendronátem vykazuje normální kvalitu.
Osteoporóza je definována jako BMD (bone minerál density) páteře nebo oblasti kyčle o 2,5 SD pod průměrnou hodnotou normální mladé populace nebo jako předchozí zlomenina křehké kosti bez ohledu na BMD.
Terapeutická rovnocennost kyseliny alendronové jednou týdně 70 mg (n = 519) a alendronátu 10 mg denně (n = 370) byla prokázána v jednoleté multicentrické studii postmenopauzálních žen s osteoporózou. Průměrné zvýšení BMD vůči výchozí hodnotě bederní páteře po jednom roce dosáhlo
5.1 % (95% CI: 4,8-5,4 %) ve skupině s dávkou 70 mg jednou týdně a 5,4 % (95% CI: 5,0-5,8 %) ve skupině 10 mg jednou denně. Průměrné zvýšení hodnoty BMD v celkovém proximálním femuru dosáhlo ve výše uvedených skupinách 2,3 % a 2,9 %, a v celkovém proximálním femuru celkově
2,9 % a 3,1 %. Pokud se týče zvýšení hodnot BMD na jiných místech kostry, obě léčebné skupiny si byly rovněž podobné.
Účinky alendronátu na kostní hmotu a četnost fraktur u postmenopauzálních žen byly hodnoceny ve dvou počátečních studiích účinnosti shodného uspořádání (n = 994) a ve studii FIT (Fracture Intervention Trial, n = 6 459).
V počátečních studiích účinnosti se střední hodnota BMD při podávání alendronátu v dávce 10 mg/den ve srovnání s placebem po třech letech zvýšila o 8,8 % v páteři, o 5,9 % v krčku stehenní kosti a o 7,8 % v trochanteru. Významně se zvýšila i celková hodnota BMD. U pacientek léčených alendronátem došlo ve srovnání s pacientkami, které dostávaly placebo, k 48 % snížení (alendronát
3.2 % versus placebo 6,2 %) četnosti zlomenin jednoho nebo více obratlů. Ve dvouletém prodloužení těchto studií se hodnota BMD v páteři a v trochanteru dále zvyšovala, přičemž hodnoty BMD v krčku femuru a celé kostry zůstaly zachovány.
Studie FIT sestávala ze dvou placebem kontrolovaných studií s denním podáváním alendronátu (5 mg denně po dobu dvou let a 10 mg denně buď další jeden, nebo další dva roky):
• FIT 1: tříletá studie zahrnující 2 027 pacientek, které měly před výchozím vyšetřením minimálně jednu (kompresní) zlomeninu obratle. V této studii denně podávaný alendronát snížil incidenci > 1 nové zlomeniny obratle o 47 % (alendronát 7,9 % versus placebo 15,0 %). Navíc bylo zjištěno statisticky významné snížení výskytu zlomenin celkového proximálního femuru (1,1 % versus 2,2 %, snížení o 51 %).
• FIT 2: čtyřletá studie zahrnující 4 432 pacientek s nízkou denzitou kostní hmoty, ale bez výchozí zlomeniny obratle před vstupním vyšetřením. V této studii byl při analýze části žen s osteoporózou (37 % celkové populace, které odpovídají dříve uvedené definici osteoporózy) pozorován statisticky významný rozdíl v incidenci zlomenin celkového proximálního femuru (alendronát 1,0 % versus placebo 2,2 %, snížení o 56 %) a v incidenci > 1 zlomeniny obratle (2,9 % versus 5,8 %, snížení o 50 %).
Výsledky laboratorních vyšetření
V klinických studiích byl pozorován bezpříznakový, přechodný a mírný pokles sérového kalcia a fosfátů u přibližně 18% resp. 10% pacientek užívajících alendronát 10 mg denně oproti pacientkám užívajícím placebo, kde byl pokles u 12% resp. 3%. Incidence poklesu sérového kalcia na < 8,0 mg/dL (2,0 mmol/l) a sérového fosfátu na < 2,0 mg/dL (0,65 mmol/l) byla však u obou léčebných skupin podobná.
Pediatrická populace:
Natrium-alendronát byl hodnocen na malém počtu pacientů mladších 18 let s osteogenesis imperfecta. Výsledky nejsou pro podporu užívání natrium-alendronátu u pediatrických pacientů s osteogenesis imperfecta dostatečné.
5. 2. Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Ve srovnání s referenční nitrožilní dávkou činila biologická dostupnost alendronátu, podaného u žen perorálně v dávce 5-70 mg na lačno 2 hodiny před standardizovanou snídaní 0,64 % podané dávky. Obdobně se biologická dostupnost snížila na očekávaných 0,46 %, pokud se alendronát podal hodinu před standardizovanou snídaní, resp. na 0,39 % při podání půl hodiny před standardizovanou snídaní. Alendronát byl ve studiích osteoporózy účinný, pokud se podal alespoň 30 minut před prvním jídlem nebo nápojem, požitým v daný den.
Biologická dostupnost alendronátu byla v případech, kdy byl podán společně nebo do dvou hodin po standardizované snídani zanedbatelná. Podání alendronátu společně s kávou či pomerančovým džusem snížilo biologickou dostupnost přibližně o 60%.
Podávání prednisonu perorálně (20 mg třikrát denně po dobu pěti dní) nevedlo u zdravých jedinců ke klinicky významné změně perorální biologické dostupnosti alendronátu (průměrné zvýšení se pohybovalo v rozmezí od 20% do 44%).
Distribuce
Studie na potkanech ukázaly, že alendronát je po podání nitrožilní dávky 1 mg/kg přechodně distribuován do měkkých tkání, ale pak dochází k jeho rychlé redistribuci do kostní tkáně nebo k vyloučení močí. Průměrný distribuční objem činí u člověka v rovnovážném stavu, mimo kostní tkáň, nejméně 28 litrů. Plazmatické koncentrace jsou po perorálním podání terapeutické dávky příliš nízké pro analytické hodnocení (méně než 5 ng/mL). Vazba na plazmatické bílkoviny je přibližně 78%.
Biotransformace
Ani u člověka, ani u zvířat nebylo prokázáno, že by se alendronát metabolizoval.
Eliminace
Po podání jednotlivé nitrožilní dávky alendronátu značeného radioaktivním 14C bylo přibližně 50% radioaktivity vyloučeno během 72 hodin močí. Radioaktivita ve stolici byla minimální nebo nebyla vůbec detekována. Po nitrožilním podání 10 mg alendronátu činila jeho renální clearance 71 ml/min a systémová clearance nepřekročila hodnotu 200 ml/min. Plazmatické koncentrace po nitrožilním podání poklesly během šesti hodin o více než 95%. Poločas alendronátu je podle jeho uvolňování ze skeletu odhadován na více než deset let. U potkanů není alendronát vylučován ani prostřednictvím acidického, ani bazického transportního systému ledvin. Proto se nepředpokládá, že by vylučování tohoto léčiva u člověka interferovalo s vylučováním ostatních léčivých přípravků těmito systémy.
Charakteristika po podání u pacientů
Neklinické studie prokázaly, že léčivo, které není deponováno do kostní tkáně, je velmi rychle vyloučeno močí. Nebyl podán žádný důkaz o nasycení vychytávání přípravku kostí u zvířat při dlouhodobém nitrožilním podávání kumulativních dávek až do 35 mg/kg. Ačkoliv k dispozici nejsou žádné klinické údaje, je pravděpodobné, že stejně jako u zvířat, tak u pacientů s poškozenými renálními funkcemi, bude vylučování alendronátu ledvinami sníženo. Proto lze očekávat poněkud zvýšenou akumulaci alendronátu u pacientek s poškozenými renálními funkcemi (viz bod 4.2).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ne-klinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podání, genotoxicity a hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Studie na potkanech ukázaly, že podávání alendronátu březím samicím vedlo během porodu k dystokii (těžký porod), která souvisela s hypokalcémií. Vysoké dávky, podávané potkanům ve studiích, vedly ke zvýšené incidenci neúplné osifikace plodu. Význam tohoto zjištění pro člověka není jasný.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Mikrokrystalická celulóza, krospovidon, magnesium stearát
6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
3 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a velikost balení Blistr (Al/Al)
Velikost balení: 2, 4, 8, 12 a 40 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
GENERICON s.r.o.,
Anny Letenské 1108/15,
120 00 Praha 2 - Vinohrady,
Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
87/119/08-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
12.3.2008 / 23.6.2011
10. DATUM REVIZE TEXTU
2.12.2015
10 / 10