Edicin 1 G
sp.zn.sukls201025/2014
PŘÍBALOVÁ INFORMACE: INFORMACE PRO UŽIVATELE
EDICIN 0,5 g EDICIN 1 g
prášek pro infuzní roztok vancomycini hydrochloridum
Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci dříve, než začnete tento přípravek používat, protože obsahuje pro Vás důležité údaje.
- Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.
- Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka nebo zdravotní sestry.
- Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné příznaky jako Vy.
- Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci. Viz bod 4.
Co naleznete v této příbalové informaci
1. Co je EDICIN a k čemu se používá
2. Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete EDICIN používat
3. Jak se EDICIN používá
4. Možné nežádoucí účinky
5. Jak EDICIN uchovávat
6. Obsah balení a další informace
1. CO JE EDICIN A K ČEMU SE POUŽÍVÁ
Vankomycin patří do skupiny glykopeptidových antibiotik, která ničí bakterie vyvolávající četné typy infekčních onemocnění, včetně zánětu plic, infekcí kůže, kostí, srdce a srdečních chlopní.
Používá se k léčbě:
- těžkých infekcí vyvolaných bakteriemi citlivými na vankomycin, ale odolnými (necitlivými) vůči četným jiným antibiotikům,
- pacientů alergických na peniciliny a cefalosporiny.
Může Vám být rovněž podáván před některými chirurgickými výkony k prevenci infekcí.
Váš lék je ve formě prášku pro infuzní roztok. Před použitím se rozpustí a zředí tekutinou k nitrožilnímu podání, které lékař nebo sestra provede pomalou kapénkovou infuzí do žíly.
Perorální užití: Po rozpuštění se vankomycin může užít i perorálně (ústy) k léčbě střevních infekcí. Může se také podat hadičkou zavedenou nosem.
2. ČEMU MUSÍTE VĚNOVAT POZORNOST, NEŽ ZAČNETE EDICIN POUŽÍVAT
Nepoužívejte EDICIN:
- jestliže jste alergický(á) na vankomycin.
Informujte svého lékaře, jestliže jste kdykoliv v minulosti měl(a) jakékoli problémy s tímto nebo kterýmkoli jiným lékem.
Upozornění a opatření
Před použitím přípravku Edicin se poraďte se svým lékařem nebo lékárníkem nebo zdravotní sestrou:
- jestliže máte ledvinové problémy
- jestliže máte sluchové potíže.
V případě, že se u Vás projeví těžká alergická reakce, Váš lékař ukončí léčbu vankomycinem a použije jiný léčivý přípravek.
Jestliže Vám byla infuze podána příliš rychle, mohou se u Vás objevit nežádoucí účinky, jako je pokles krevního tlaku nebo vyrážka. Po ukončení infuze obvykle tyto reakce rychle ustoupí.
Vankomycin musí být podáván s opatrností u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo u pacientů současně léčených jinými léky toxickými pro ledviny, z důvodu vyšší pravděpodobnosti vývoje toxických reakcí. Pro snížení tohoto rizika má být u Vás pravidelně sledována funkce ledvin a dodržována případná úprava dávkování.
U pacientů s předchozími poruchami sluchu po nadměrně vysoké dávce vankomycinu nebo u těch, kteří podstoupili současnou léčbu jinými léčivy toxickými pro sluch, se může objevit přechodná nebo trvalá ztráta sluchu, které mohou předcházet ušní šelesty. Aby se snížilo toto riziko, je nutné pravidelně kontrolovat hladiny vankomycinu v krvi a doporučuje se pravidelně testovat sluchové funkce.
Pokud je Vám vankomycin podáván dlouhodobě, budou Vám pravidelně prováděny kontroly krevního obrazu.
Také máte být sledován(a) z důvodu možné superinfekce (nová infekce vyskytující se navíc k té přetrvávající), nebo vážného střevního onemocnění, v některých případech provázeného krvavými průjmy (stav nazývaný pseudomembranózní kolitida).
Všem pacientům, kteří jsou léčeni vankomycinem, budou pravidelně prováděny krevní testy, testy moči a testy funkce jater a ledvin.
Zvláštní péče bude rovněž věnována starším pacientům, předčasně narozeným novorozencům a dětem.
Další léčivé přípravky a EDICIN
Informujte svého lékaře, lékárníka nebo zdravotní sestru o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat, a to i o lécích, které jsou dostupné bez lékařského předpisu, o rostlinných přípravcích a vyšších dávkách vitaminů a minerálů, protože některé z nich by mohly mít s vankomycinem interakci. Neužívejte také žádný nový lék bez porady se svým lékařem.
Některá léčiva, používaná současně s vankomycinem, s ním mohou vstupovat do interakcí. Jde například o léčiva používaná k léčbě:
• bakteriálních infekcí (streptomycin, neomycin, gentamicin, kanamycin, amikacin, bacitracin, tobramycin, polymyxin B, kolistin)
• tuberkulózy (viomycin)
• plísňových infekcí (amfotericin B)
• rakoviny (cisplatina) a
• léčiv vyvolávajících ochabnutí svalů v průběhu celkové anestezie
celkových anestetik (jestliže podstupujete celkovou anestezii).
Může být nutné sledovat hladinu léku v krvi a upravit dávku, jestliže se Vám vankomycin podává ve stejnou dobu jako jiné léky.
Těhotenství, kojení a plodnost
Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým lékařem, lékárníkem nebo zdravotní sestrou dříve, než začnete tento přípravek používat.
Jestliže jste (anebo si myslíte, že byste mohla být) těhotná, musíte o tom informovat Vašeho lékaře. Vankomycin se v průběhu těhotenství může podávat pouze v případě, že je to jednoznačně nutné.
Kojení
Jestliže kojíte, musíte o tom informovat Vašeho lékaře, protože vankomycin se vylučuje do lidského mateřského mléka. Váš lékař rozhodne, zda je vankomycin jednoznačně nutný anebo zda máte kojení přerušit.
Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů
Vankomycin nemá žádný nebo má jen malý vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje.
3. JAK SE EDICIN POUŽÍVÁ
Přípravek Edicin Vám bude podávat zdravotnický personál během Vašeho pobytu v nemocnici.
Váš lékař rozhodne, jaké množství tohoto přípravku máte každý den dostávat a jak dlouho léčení potrvá.
Dávkování
Dávka, kterou budete dostávat, závisí:
• na Vašem věku
• na infekci, kterou trpíte
• na tom, jak dobře fungují Vaše ledviny
• na stavu Vašeho sluchu
• na tom, jaké další léky užíváte.
Použití vankomycinu ve formě intravenózní infuze
Intravenózní infuze znamená, že léčivo protéká z infuzní lahve nebo vaku hadičkou do jedné z Vašich cév a do Vašeho těla. Váš lékař (nebo sestra) podá vankomycin vždy do cévy, nikdy do svalu. Přípravek bude před podáním vždy naředěn, a poteče Vám pomalu do žíly po dobu nejméně 60 minut.
Dospělí a děti starší než 12 let
Obvyklá intravenózní dávka je 0,5 g každých 6 hodin anebo 1 g každých 12 hodin. Před podáním se toto léčivo vždy nejdříve rozpustí ve vodě pro injekci a pak dále naředí vhodným rozpoutědlem. Pak se Vám podá pomalou injekcí (kapací infuzí) do žíly. Každá infuze se bude obvykle podávat déle než 60 minut, ale může se také podávat nepřerušovaně po dobu 24 hodin. Další dávka se může měnit v závislosti na výsledcích krevních testů.
Děti mladší než 12 let
Novorozenci a děti do 7 dnů věku:
Úvodní dávka je 15 mg/kg, potom 10 mg/kg každých 12 hodin.
Novorozenci a kojenci ve věku od 7 dnů do 1 měsíce:
Úvodní dávka je 15 mg/kg, potom 10 mg/kg každých 8 hodin.
Děti starší než 1 měsíc:
10 mg vankomycinu na 1 kg tělesné hmotnosti každých 6 hodin.
U pacientů s poruchou činnosti funkce ledvin, u starších osob a předčasně narozených novorozenců lékař sníží dávku přípravku nebo prodlouží odstupy mezi dávkami.
Starší pacienti
Lékař upraví dávkování a odstupy mezi dávkami.
V průběhu léčby podstoupíte zkoušky krve, budete požádáni o vzorky moči a možná se u Vás provedou kontroly sluchu, aby se včas zjistily známky možných toxických nežádoucích účinků.
Trvání léčby
Potrvá 2 až 3 dny, než se léčebný účinek vankomycinu projeví. Trvání léčby záleží na infekci, kterou je třeba potlačit, a může trvat i řadu týdnů.
Perorální podání vankomycinu (podání ústy)
Vankomycin se může také podávat ústy k léčbě určitých střevních infekcí.
Dospělí
Obvyklá denní dávka je 0,5 g až 1 g, rozdělené do 3 nebo 4 stejně velkých dávek. Můžete dostávat až 2 g vankomycinu denně.
Léčba obvykle trvá 7 až 10 dní.
Použití u dětí a dospívajících
Obvyklá denní dávka je 40 mg/kg tělesné hmotnosti. Musí se rozdělit do 3 nebo 4 stejně velkých dávek. Děti mohou dostat až 2 g vankomycinu denně.
Léčba obvykle trvá 7 až 10 dní.
Příprava perorálního roztoku
Obsah jedné lahvičky s 0,5 g vankomycinu se rozpustí ve 30 ml; s 1 g vankomycinu se rozpustí v 60 ml vody. Vypijte dávku roztoku, kterou Vám lékař předepsal (také ji můžete dostat tzv. nasogastrickou sondou, tj. hadičkou zavedenou nosem do žaludku). Pro zlepšení chuti roztoku můžete přidat běžné sirupy.
Roztok vankomycinu má nepříjemnou chuť.
Jestliže jste použil(a) více přípravku EDICIN, než jste měl(a)
Protože se Vám tento lék bude podávat v nemocnici, není pravděpodobné, že byste dostal(a) vankomycinu příliš velkou dávku. Informujte však Vašeho lékaře nebo sestru bezodkladně, máte-li jakékoli pochybnosti.
Máte-li jakékoliv další otázky k užívání tohoto léčivého přípravku, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.
4. MOŽNÉ NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY
Podobně jako všechny léky, může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.
Okamžitě přestaňte používat tento přípravek a vyhledejte lékaře, jestliže se objeví známky alergické reakce:
4/10
• třesavka; otok obličeje, rtů, jazyka nebo hrdla; dýchací nebo polykací obtíže nebo závratě.
Domníváte-li se, že se u Vás objevil kterýkoli z následujících nežádoucích účinků nebo příznaků, oznamte to svému lékaři co nejdříve:
Časté nežádoucí účinky (postihující 1 až 10 pacientů ze 100):
• pokles krevního tlaku
• otok, zčervenání a bolest podél žil
• dušnost, výdechy doprovázené vysokým pískavým zvukem způsobeným turbulentním prouděním vzduchu v horních cestách dýchacích
• rozsáhlá vyrážka a zánět sliznic, svědění, svědivá vyrážka
• zčervenání horní poloviny těla a obličeje
• poruchy funkce ledvin, které se mohou primárně zjistit jako zvýšení koncentrace kreatininu a močoviny v krvi.
Méně časté nežádoucí účinky (postihující 1 až 10 pacientů z 1000):
• přechodná či trvalá ztráta sluchu.
Vzácné nežádoucí účinky (postihující 1 až 10 pacientů z 10000):
• snížený počet krevních destiček (buňky ovlivňující krevní srážlivost), snížený počet až vymizení anebo zvýšený počet určitého typu bílých krvinek
• anafylaktické reakce, alergické reakce
• léková horečka, třesavka, bolest hrudního a zádového svalstva
• zánět ledvin, akutní selhání ledvin
• ušní šelest, závratě
• zánět cév
• pocit na zvracení.
Velmi vzácné nežádoucí účinky (postihující méně než 1 z 10 000 pacientů):
Kožní postižení jako následky alergické reakce (mnohonásobné kožní léze, bolesti kloubů), srdeční zástava nebo zánět střev vyvolávající bolesti v břiše nebo krvavý průjem.
Hlášení nežádoucích účinků
Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci -ucinek.
Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku.
5. JAK EDICIN UCHOVÁVAT
Váš lékař nebo sestra zajistí, aby byl EDICIN vhodně uchováván.
Uchovávejte tento přípravek mimo dohled a dosah dětí.
Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Stabilita rekonstituovaného koncentrátu je uvedena níže v dodatku informací pro zdravotnické pracovníky.
Nepoužívejte tento přípravek po uplynutí doby použitelnosti uvedené na štítku lahvičky a na krabičce za „Použitelné do:/EXP:“. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce.
Nevyhazujte léčivé přípravky do odpadních vod nebo domácího odpadu. Zeptejte se svého lékárníka, jak naložit s přípravky, které již nepotřebujete. Tato opatření pomáhají chránit životní prostředí.
6. OBSAH BALENÍ A DALŠÍ INFORMACE
Co EDICIN obsahuje
Léčivá látka je vancomycini hydrochloridum.
Přípravek neobsahuje pomocné látky.
Jedna lahvička přípravku EDICIN 0,5 g obsahuje vankomycinum 500 mg (ve formě vancomycini hydrochloridum).
Jedna lahvička přípravku EDICIN 1 g obsahuje vankomycinum 1000 mg (ve formě vancomycini hydrochloridum).
Prášek pro přípravu intravenózní infuze se nejdříve rozpustí ve vodě a potom dále naředí vhodným ředicím roztokem.
Vhodné ředicí roztoky jsou: 5% roztok glukosy na injekci, 0,9% roztok chloridu sodného na injekci, anebo 5% roztok glukosy na injekci s 0,9% roztokem chloridu sodného na injekci.
Jak EDICIN vypadá a co obsahuje toto balení
EDICIN je bílý nebo téměř bílý lyofilizát.
EDICIN 0,5 g:
15ml zapertlovaná injekční lahvička z bezbarvého skla, hliníkový kryt, krabička.
EDICIN 1 g:
25ml zapertlovaná injekční lahvička z bezbarvého skla, hliníkový kryt, krabička.
Velikost balení: 1 injekční lahvička nebo 10 injekčních lahviček.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce
Držitel rozhodnutí o registraci:
Lek Pharmaceuticals d.d., Ljubljana, Slovinsko.
Další informace o tomto léčivém přípravku Vám poskytne místní zástupce držitele rozhodnutí o registraci: Sandoz s.r.o., Praha, Česká republika, office.cz@sandoz.com.
Výrobce:
Lek Pharmaceuticals d.d., Ljubljana, Slovinsko.
Tato příbalová informace byla naposledy revidována 13.1.2015
Následující informace je určena pouze pro zdravotnické pracovníky:
Toto je výtah ze souhrnu údajů o přípravku, který má pomoci při podávání přípravku Edicin. Při určování vhodnosti použití u určitého pacienta je třeba, aby předepisující lékař byl seznámen se souhrnem údajů o přípravku v plném znění.
Dávkování a způsob podání
Vankomycin se podává intravenózní infuzí, nikoli jako bolusová injekce nebo intramuskulárně. V určitých případech se může podat perorálně.
Parenterální podání
Dospělí a dospívající starší než 12 let
Obvyklá intravenózní denní dávka pro dospělé je 2 g. Podává se rozděleně ve 2 až 4 stejně velkých dávkách, tj. 0,5 g každých 6 hodin anebo 1 g každých 12 hodin.
Přípravek se musí infundovat pomalu, rychlostí nejvýše 10 mg/min, po dobu nejméně 60 minut . Koncentrace vankomycinu v naředěném roztoku nemá přesáhnout 5 mg/ml
U starších pacientů se dávka obvykle sníží (viz také bod Dávkování pacientům s poruchou funkce ledvin).
Děti mladší než 12 let
Novorozenci ve věku do 7 dní: Úvodní dávka je 15 mg/kg, potom 10 mg/kg každých 12 hodin.
Novorozenci ve věku od 7 dnů do 1 měsíce: Úvodní dávka je 15 mg/kg, potom 10 mg/kg každých 8 hodin.
Děti starší než 1 měsíc: 10 mg vankomycinu na 1 kg tělesné hmotnosti každých 6 hodin (tj. 40 mg/kg denně).
Koncentrace vankomycinu v roztoku určeném k aplikaci dětem nemá překročit 2,5 až 5 mg/ml. Přípravek se infunduje po dobu jedné hodiny anebo déle.
Maximální jednotlivá dávka pro děti je 15 mg/kg, maximální denní dávka je 60 mg/kg tělesné hmotnosti a nemá překročit denní dávku pro dospělé.
U novorozenců se doporučuje monitorovat koncentrace vankomycinu v séru. U předčasně narozených novorozenců je třeba dávku snížit, protože jsou sníženy funkce ledvin.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
Pacientům s poruchou ledvin je třeba dávku přípravku a/nebo interval mezi dávkami upravit podle stupně poruchy. Protože farmakokinetika vankomycinu je u pacientů s renální poruchou variabilní, je nutné terapii monitorovat sledováním koncentrací léčiva v séru. Dávka vankomycinu je lineárně závislá na clearanci kreatininu. Denní dávka vankomycinu se dá určit z níže uvedené tabulky, založené na clearance kreatininu pacienta:
|
Clearance kreatininu (ml/s) |
Denní dávka vankomycinu (mg) |
|
1,67 |
1545 |
|
1,50 |
1390 |
|
1,33 |
1235 |
|
1,17 |
1080 |
|
1,00 |
925 |
|
0,83 |
770 |
|
0,67 |
620 |
|
0,50 |
465 |
|
0,33 |
310 |
|
0,17 |
155 |
U anefrických pacientů se podá nárazová dávka 15 mg/kg tělesné hmotnosti, a potom následuje dávkování 1,9 mg/kg/24 hodin. Protože jednotlivé udržovací dávky 250 mg až 1 g jsou u pacientů s výraznou poruchou ledvin dostačující, je možné aplikovat jednu dávku vždy za několik dní, spíše než každodenně.
Při anurii se doporučuje podat 1 g každých 7 - 10 dní.
U pacientů s hemodialýzou se látka hemodialýzou významně neodstraňuje. Dávka 1 g vankomycinu podaná každý sedmý den zajistí účinné hladiny v krvi. Hladiny v séru je třeba monitorovat, aby nevznikla kumulace látky a následná toxicita. Poločas v séru se pohybuje mezi 120 až 216 hodinami.
Příprava infuzního roztoku
Pro dávku 500 mg rekonstituujte 500 mg vankomycinu v 10 ml sterilní vody na injekci.
Pro dávku 1000 mg rekonstituujte 1000 mg vankomycinu ve 20 ml sterilní vody na injekci.
Jeden ml rekonstituovaného roztoku obsahuje 50 mg vankomycinu.
Chemická a fyzikální stabilita přípravku po naředění vodou na injekci byla doložena na dobu 24 hodin při teplotě do 25 °C a na 96 hodin při 2 °C - 8 °C.
Po rekonstituci je třeba roztok dále naředit.
Vhodnými roztoky pro další naředění jsou:
- 5% infuzní roztok glukosy
- 0,9% izotonický infuzní roztok chloridu sodného
- 5% infuzní roztok glukosy + 0,9% izotonický infuzní roztok chloridu sodného.
Intermitentní infuze: rekonstituovaný roztok obsahující 500 mg vankomycinu (50 mg/ml) se musí dále zředit nejméně 100 ml některého z ředících roztoků, uvedených výše (na 5 mg/ml).
Rekonstituovaný roztok obsahující 1000 mg vankomycinu (50 mg/ml) se musí dále zředit nejméně 200 ml některého z ředících roztoků, uvedených výše (na 5 mg/ml).
Koncentrace vankomycinu v infuzním roztoku by neměla přesáhnout 5 mg/ml.
Stabilita naředěných roztoků
Pro roztoky k infuzi, které jsou naředěny na koncentraci 5 mg/ml pomocí 5% roztoku glukosy nebo 0,9% fyziologického roztoku, byla chemická a fyzikální stabilita prokázána po dobu 14 dní v chladničce (2 °C - 8 °C) nebo po dobu 24 hodin při teplotě 25 °C.
Pro roztoky k infuzi, které jsou naředěny na koncentraci 5 mg/ml pomocí 5% roztoku glukosy + 0,9% fyziologického roztoku, byla chemická a fyzikální stabilita prokázána po dobu 96 hodin v chladničce (2 °C -8 °C) nebo po dobu 24 hodin při teplotě 25 °C.
Z mikrobiologického hlediska je nutné přípravek použít okamžitě. Jestliže není použit okamžitě, jsou doba a podmínky uchovávání před použitím na odpovědnosti uživatele a za normálních okolností by neměly překročit 24 hodin při teplotě 2 °C - 8 °C.
Vzhled rekonstituovaného roztoku
Po rekonstituci je roztok čirý, bezbarvý až slabě hnědožlutý bez viditelných částic.
Vzhled rozpuštěného roztoku
Po rozpuštění je roztok čirý a bezbarvý, bez viditelných částic.
Před aplikací je třeba rekonstituované a zředěné roztoky vizuálně zkontrolovat, zda neobsahují částice nebo zda nemají pozměněnou barvu. Použít se smí pouze čirý a bezbarvý roztok bez viditelných částic.
Monitorování koncentrací v séru
Požadovaná maximální koncentrace vankomycinu v séru, naměřená 2 hodiny po ukončení infuze, se pohybuje mezi10 a 30 mg/l.
Nefrotoxicita vankomycinu se nejčastěji projeví, jestliže nejnižší koncentrace vankomycinu v séru je 10 mg/l nebo více. Ototoxicita se vzácně objeví při koncentracích vankomycinu v séru nižších než 30 mg/l.
Perorální podání
Obsah lahviček se dá také použít pro přípravu perorálního roztoku.
Dospělí
Obvyklá denní dávka je 0,5 g nebo 1 g, rozděleně do 3 nebo 4 stejně velkých dávek. Léčba trvá 7 až 10 dní. Maximální denní dávka 2 g se nemá překročit.
Pediatrická populace
Obvyklá denní dávka je 40 mg/kg tělesné hmotnosti. Ta se rozdělí do 3 nebo 4 stejně velkých jednotlivých dávek. Léčba trvá 7 až 10 dní. Maximální denní dávka 2 g se nemá překročit.
Příprava perorálního roztoku
Perorální roztok se připraví rozpuštěním obsahu lahvičky s 0,5 g vankomycinu ve 30 ml vody, nebo rozpuštěním obsahu injekční lahvičky s 1 g vankomycinu v 60 ml vody, výsledná koncentrace je 16,67 mg/ml. Pacientovi se takto připravený roztok může podat v několika dávkách denně k vypití anebo se mu podá nazogastrickou sondou.
K roztoku se mohou přidat běžné sirupy pro zlepšení chuti.
Chemická a fyzikální stabilita přípravku po naředění byla doložena na dobu 24 hodin při teplotě do 25 °C a na 96 hodin při 2 °C - 8 °C.
Inkompatibility
Roztok vankomycinu má nízké pH. V kombinaci s jinými látkami se může stát fyzikálně nebo chemicky nestabilní.
Roztok vankomycinu se nesmí mísit s jinými roztoky s výjimkou těch, jejichž kompatibilita byla spolehlivě ověřena.
Kombinovaná terapie:
Při kombinaci vankomycinu s jinými antibiotiky nebo chemoterapeutiky se jednotlivé přípravky musí aplikovat odděleně.
Poznámka:
Stejně jako u ostatních přípravků k parenterálnímu podání je třeba před aplikací roztok přípravku EDICIN vizuálně zkontrolovat na obsah částic a na diskoloraci, kdykoli to charakter roztoku nebo obalu umožní.
Likvidace
Injekční lahvičky jsou určeny pouze k jednorázovému použití. Nepoužitý přípravek se musí zlikvidovat.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
10/10