Informace pro variantu: Infuzní Roztok (10x300ml,2mg/Ml), Infuzní Roztok (1x300ml,2mg/Ml), zobrazit další variantu

Vyberte variantu přípravku:

1. Infuzní Roztok (10x300ml,2mg/Ml) Infuzní Roztok (1x300ml,2mg/Ml)
2. Infuzní Roztok (10x300ml,2mg/Ml) Infuzní Roztok (1x300ml,2mg/Ml)

Sp. zn. sukls237045/2015

Příbalová informace: informace pro uživatele Dilizolen 2 mg/ml, infuzní roztok

Linezolidum

Přečtěte si pozorně celou příbalovou informaci, než Vám bude tento přípravek podán, protože obsahuje pro Vás důležité údaje.

•    Ponechte si příbalovou informaci pro případ, že si ji budete potřebovat přečíst znovu.

•    Máte-li jakékoli další otázky, zeptejte se svého lékaře nebo lékárníka.

•    Tento přípravek byl předepsán výhradně Vám. Nedávejte jej žádné další osobě. Mohl by jí ublížit, a to i tehdy, má-li stejné známky onemocnění jako Vy.

•    Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. Stejně postupujte i v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci Viz bod 4.

Co naleznete v této příbalové informaci

1.    Co je Dilizolen a k čemu se používá

2.    Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Dilizolen dostávat

3.    Jak se Dilizolen podává

4.    Možné nežádoucí účinky

5.    Jak Dilizolen uchovávat

6.    Obsah balení a další informace

1.    Co je Dilizolen a k čemu se používá

Dilizolen je antibiotikum ze skupiny oxazolidinonů. Účinkuje tak, že zastavuje růst určitých bakterií (choroboplodných zárodků), které způsobují infekce. Používá se k léčbě zánětu plic a některých infekcí na kůži nebo v podkoží. Váš lékař usoudil, že je Dilizolen vhodný k léčbě Vašeho onemocnění.

2.    Čemu musíte věnovat pozornost, než začnete Dilizolen dostávat Přípravkem Dilizolen nemáte být léčeni :

•    jestliže jste alergický(á) na linezolid nebo na kteroukoli další složku tohoto přípravku (uvedenou v bodě 6).

•    jestliže užíváte nebo jste v posledních dvou týdnech užíval(a) nějaký lék označovaný odborně jako inhibitor monoaminooxidázy (MAOI, např. fenelzin, isokarboxazid, selegilin nebo moklobemid). Tyto léky se užívají například k léčbě deprese nebo Parkinsonovy choroby.

•    jestliže kojíte. Je to proto, že přípravek Dilizolen přechází do mateřského mléka a mohl by mít nepříznivý účinek na kojené dítě.

Upozornění a opatření

Dilizolen pro Vás nejspíš není vhodný, jestliže si na některou z následujících otázek odpovíte ano. Řekněte o tom svému lékaři, protože budete muset před léčbou a v jejím průběhu podstupovat pravidelná celková lékařská vyšetření a měření krevního tlaku. Možná se také rozhodne, že pro Vás bude vhodnější jiná léčba.

Pokud si nejste jist(a), zda se Vás tyto kategorie týkají, poraďte se se svým lékařem.

•    Máte vysoký krevní tlak (ať kvůli tomu užíváte nějaké léky, nebo ne)?

•    Zjistil Vám lékař zvýšenou činnost štítné žlázy?

•    Máte nádorové onemocnění nadledvin (tzv. feochromocytom) nebo tzv. karcinoidní syndrom (způsobovaný nádory v hormonálním systému, projevuje se průjmem, návaly horka nebo sípáním)?

•    Trpíte maniodepresivní poruchou, schizoafektivní poruchou, stavy zmatenosti nebo nějakou jinou duševní poruchou?

•    Užíváte některý z těchto léků?

- přípravky proti rýmě, léky proti nachlazení nebo chřipce obsahující pseudoefedrin nebo fenylpropanolamin,

-    léky k léčbě astmatu, např. salbutamol, terbutalin nebo fenoterol,

-    antidepresiva, tzv. tricyklická antidepresiva nebo SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu), např. amitriptylin, cipramil, klomipramin, dosulepin, doxepin, fluoxetin, fluvoxamin, imipramin, lofepramin, paroxetin nebo sertralin,

-    léky k léčbě migrény, např. sumatriptan nebo zolmitriptan,

-    léky k léčbě náhlých závažných alergických reakcí, např. adrenalin (epinefrin),

-    léky, které zvyšují krevní tlak, např. noradrenalin (norepinefrin), dopamin nebo dobutamin,

-    léky k léčbě středních až těžkých bolestí, např. pethidin,

-    léky k léčbě úzkostných stavů, např. buspiron,

-    antibiotikum s názvem rifampicin.

Zvláštní opatrnosti při použití Dilizolenu je zapotřebí

Před podáním tohoto přípravku se poraďte se svým lékařem, jestliže:

•    se Vám snadno tvoří krevní podlitiny nebo snadno krvácíte,

•    trpíte anémií (chudokrevností),

•    jste náchylný (náchylná) k infekcím,

•    měl(a) jste v minulosti křeče,

•    trpíte nějakou jaterní nebo ledvinovou poruchou, zejména pokud podstupujete dialýzu,

•    trpíte průjmem.

Okamžitě informujte svého lékaře, jestliže v průběhu léčby:

•    budete mít problémy se zrakem, např. rozmazané vidění, změna barevného vidění, potíže se zaostřováním na detaily nebo zúžení zorného pole.

•    ztratíte citlivost ve vašich rukou nebo nohou, nebo budete mít pocit mravenčení nebo píchání v horních nebo dolních končetinách.

•    budete při užívání antibiotik včetně Dilizolenu nebo po něm trpět průjmem. V případě těžkého nebo přetrvávajícího průjmu, nebo pokud ve stolici zpozorujete krev nebo hlen, přestaňte Dilizolen ihned používat a poraďte se s lékařem. Neužívejte léky, které zastavují nebo zpomalují pohyb střev.

•    budete opakovaně trpět nevolností nebo zvracením, bolestí břicha nebo zrychleným dýcháním.

Další léčivé přípravky a Dilizolen

Hrozí riziko, že by mohl Dilizolen v některých případech reagovat s některými jinými léčivými přípravky a vyvolávat nežádoucí účinky, např. změnu krevního tlaku, tělesné teploty nebo srdečního tepu.

Jestliže jste v posledních dvou týdnech užíval(a) některý z následujících léků, řekněte o tom svému lékaři, protože Dilizolen se nesmí užívat současně s uvedenými léky, ani pokud jste uvedené léky užíval(a) v poslední době (viz též výše bod 2. „Přípravkem Dilizolen nemáte být léčeni “):

•    inhibitory monoaminooxidázy (MAOI, např. fenelzin, isokarboxazid, selegilin nebo moklobemid). Tyto léky se užívají například k léčbě deprese nebo Parkinsonovy choroby.

Také pokud užíváte některý z následujících léků, řekněte o tom svému lékaři. Lékař možná i přesto rozhodne, že Vám bude Dilizolen podávat, ale před léčbou a po ní budete muset podstupovat celkové lékařské vyšetření a měření krevního tlaku. V jiných případech může usoudit, že pro Vás bude vhodnější nějaká jiná léčba.

•    Přípravky k léčbě rýmy, léky proti nachlazení nebo chřipce obsahující pseudoefedrin nebo fenylpropanolamin.

•    Některé léky k léčbě astmatu, např. salbutamol, terbutalin nebo fenoterol.

•    Některá antidepresiva, tzv. tricyklická antidepresiva nebo SSRI (selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu). Takových přípravků je hodně, například amitriptylin, cipramil, klomipramin, dosulepin, doxepin, fluoxetin, fluvoxamin, imipramin, lofepramin, paroxetin nebo sertralin.

•    Léky k léčbě migrény, např. sumatriptan nebo zolmitriptan.

•    Léky k léčbě náhlých závažných alergických reakcí, např. adrenalin (epinefrin).

•    Léky, které zvyšují krevní tlak, např. noradrenalin (norepinefrin), dopamin nebo dobutamin.

•    Léky k léčbě středních až těžkých bolestí, např. pethidin.

•    Léky k léčbě úzkostných stavů, např. buspiron.

•    Léky, které zpomalují srážení krve, např. warfarin.

Informujte svého lékaře nebo lékárníka o všech lécích, které užíváte, které jste v nedávné době užíval(a) nebo které možná budete užívat, a to i lécích dostupných bez lékařského předpisu.

Dilizolen s jídlem a pitím

•    Dilizolen můžete používat před j ídlem, během j ídla nebo i po j ídle.

•    Nejezte velká množství zralého sýra, kvasnicových výtažků ani výtažků ze sójových bobů, např. sójové omáčky, a nepijte alkohol, zejména točené pivo a víno. Tento přípravek totiž může reagovat s látkou zvanou tyramin, která se přirozeně vyskytuje v některých potravinách, a zvyšovat pak krevní tlak.

•    Začnete-li po jídle nebo pití pociťovat pulzující bolest hlavy, řekněte o tom svému lékaři nebo lékárníkovi.

Těhotenství a kojení

Pokud jste těhotná nebo kojíte, domníváte se, že můžete být těhotná, nebo plánujete otěhotnět, poraďte se se svým lékařem dříve, než začnete tento přípravek používat.

Účinek přípravku Dilizolen na těhotné ženy není znám. Proto nemá být v těhotenství podáván bez předchozí porady s lékařem.

Během používání přípravku Dilizolen nesmíte kojit, protože přípravek přechází do mateřského mléka a mohl by mít nežádoucí účinek na kojené dítě.

Řízení dopravních prostředků a obsluha strojů

Dilizolen může vyvolávat závratě nebo problémy se zrakem.. Dojde-li k tomu, neřiďte a neobsluhujte žádné stroje.

Pamatujte, že pokud se necítíte dobře, může to snižovat Vaši schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Dilizolen obsahuje glukózu a sodík.

Glukóza

1 ml roztoku přípravku Dilizolen obsahuje 45,7 mg glukózy (13,7 g glukózy v jednom vaku).

Trpíte-li cukrovkou, řekněte o tom lékaři nebo zdravotní sestře.

Sodík

1 ml roztoku přípravku Dilizolen obsahuje 0,38 mg sodíku (114 mg sodíku v jednom vaku).

Dodržujete-li dietu s nízkým obsahem sodíku, řekněte o tom lékaři nebo zdravotní sestře.

3. Jak se Dilizolen podává

Dospělí

Tento přípravek Vám bude podávat formou infuze do žíly lékař nebo zdravotní sestra. Obvyklá dávka pro dospělé (starší 18 let včetně) je 300 ml (600 mg linezolidu) dvakrát denně. Podává se přímo do krevního řečiště formou nitrožilní infuze, která trvá 30 až 120 minut.

Podstupujete-li dialýzu kvůli selhání ledvin, máte Dilizolen dostávat až po dialýze.

Léčba trvá obvykle 10 až 14 dní, maximálně může trvat 28 dní. Bezpečnost a účinnost tohoto přípravku nebyla posuzována pro léčbu delší než 28 dní. O tom, jak dlouho budete léčbu podstupovat, rozhodne Váš lékař.

Během používání přípravku Dilizolen Vám má lékař pravidelně provádět krevní testy a sledovat krevní obraz.

Jestliže budete Dilizolen používat déle než 28 dní, má také sledovat Váš zrak.

Děti

Dilizolen se běžně nepoužívá k léčbě dětí a dospívajících (do 18 let věku).

Jestliže dostanete více přípravku Dilizolen, než jste měl(a)

Obáváte-li se, že jste možná dostal(a) příliš velké množství přípravku Dilizolen, řekněte o tom ihned svému lékaři nebo zdravotní sestře.

Jestliže jste zapomněl(a) použít Dilizolen

Tento přípravek budete dostávat pod bedlivým dohledem, a tak je nepravděpodobné, že byste nějakou dávku vynechal(a). Pokud se přesto budete domnívat, že jste nějakou dávku léčby vynechal(a), řekněte o tom hned lékaři nebo zdravotní sestře.

4. Možné nežádoucí účinky

Podobně jako všechny léky může mít i tento přípravek nežádoucí účinky, které se ale nemusí vyskytnout u každého.

Pokud se u Vás během léčby přípravkem Dilizolen projeví některý z těchto nežádoucích účinků, řekněte o tom ihned svému lékaři, zdravotní sestře nebo lékárníkovi:

•    Kožní reakce, např. červené boláky na kůži a loupání kůže (zánět kůže), vyrážka, svědění nebo otok kůže, zejména v obličeji a na krku. Může to být známkou alergické reakce a je možné, že budete muset přestat Dilizolen používat.

•    Problémy se zrakem, např. rozmazané vidění, změna barevného vidění, potíže se zaostřováním na detaily nebo zúžení zorného pole.

•    Těžký průjem se stopami krve a/nebo hlenu (kolitida související s antibiotiky, např. pseudomembranózní kolitida), který se může ve velmi vzácných případech rozvinout do komplikovaného stavu ohrožujícího pacienta na životě.

•    Opakovaná nevolnost nebo zvracení, bolest břicha nebo zrychlené dýchání.

•    Při používání přípravku Dilizolen byly zaznamenány také záchvaty. Informujte svého lékaře, jestliže budete pociťovat rozrušení, zmatek, delirium, svalovou ztuhlost, třes, nekoordinovanost pohybů a křeče při současném užívání antidepresiv, tzv. SSRI (selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu; viz bod 2).

Pacienti, kteří přípravek Dilizolen používali déle než 28 dní, si stěžovali také na necitlivost a brnění a rozmazané vidění. Budete-li pociťovat jakékoli zrakové potíže, řekněte o nich co nejdříve svému lékaři.

K dalším nežádoucím účinkům patří:

Časté nežádoucí účinky (mohou nastat méně často než u jednoho pacienta z deseti):

•    Kvasinkové infekce, zejména poševní nebo v dutině ústní (moučnivka)

•    Bolest hlavy

•    Kovová pachuť v ústech

•    Průjem, nevolnost nebo zvracení

•    Změny některých hodnot krevních testů, např. hodnot, kterými se měří funkce ledvin nebo jater, nebo hladiny krevního cukru

•    Nevysvětlitelné krvácení nebo tvorba krevních podlitin, jež mohou být způsobeny změnami v počtu některých krvinek, které mohou mít nepříznivý vliv na srážlivost krve nebo vyvolávat chudokrevnost

•    Poruchy spánku

•    Zvýšený krevní tlak

•    Anémie (snížený počet červených krvinek)

•    Změna počtu některých krvinek, která může snižovat schopnost organismu čelit infekcím

•    Kožní vyrážka

•    Svědění kůže

•    Závratě

•    Místní nebo celková bolest břicha

•    Zácpa

•    Poruchy trávení

•    Lokalizovaná bolest

•    Horečka

Méně časté nežádoucí účinky (mohou nastat méně často než u jednoho pacienta ze sta):

•    Zánět pochvy nebo genitálií (pohlavních orgánů) u žen

•    Brnění nebo necitlivost

•    Rozmazané vidění

•    „Zvonění“ v uších (odborně tinitus)

•    Zánět žil

•    Sucho nebo boláky v ústech, otok, bolest nebo zbarvení jazyka

•    Bolest v místě a kolem místa vpichu jehly s infuzí

•    Zánět žil (také v místě vpichu jehly s infuzí)

•    Častější nucení na močení

•    Zimnice

•    Pocit únavy nebo žízně

•    Zánět slinivky břišní

•    Zvýšené pocení

•    Změna hladiny bílkovin, solí a enzymů v krvi, podle nichž se posuzuje funkce ledvin nebo jater

•    Křeče

•    Hyponatrémie (snížení hladiny sodíku v krvi)

•    Selhání ledvin

•    Snížení počtu krevních destiček

•    Nadýmání

•    Přechodná ischemická ataka (přechodná porucha přívodu krve do mozku vyvolávající krátkodobé příznaky jako ztrátu zraku, slabost v nohou a rukou, poruchu řeči nebo ztrátu vědomí).

•    Bolest v místě vpichu

•    Zánět kůže

•    Zvýšení hladiny kreatininu

•    Bolest žaludku

•    Změna srdečního tepu (např. zrychlený tep)

Vzácné nežádoucí účinky (mohou nastat méně často než u jednoho pacienta z tisíce):

•    Zúžení zorného pole

•    Povrchové zbarvení zubů odstranitelné profesionálním vyčištěním zubů (ručním odstraněním zubního kamene a plaku)

Zaznamenány byly také tyto nežádoucí účinky (jejich četnost není známa):

•    Serotoninový syndrom (projevuje se např. rychlým srdečním tepem, zmateností, nadměrným pocením, halucinacemi, mimovolními pohyby, zimnicí nebo třesem).

•    Laktátová acidóza (projevuje se např. opakovanou nevolností a zvracením, bolestí břicha nebo zrychleným dýcháním)

•    Závažná kožní onemocnění

•    Sideroblastická anémie (typ anémie (nízký počet červených krvinek))

•    Alopecie (padání vlasů)

•    Změna barevného vidění nebo potíže se zaostřováním na detaily

•    Snížení počtu krevních buněk

•    Slabost a/nebo smyslové změny

Hlášení nežádoucích účinků

Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři, lékárníkovi nebo zdravotní sestře. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48

100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku.

5. Jak přípravek Dilizolen uchovávat

Pracovníci nemocnice zajistí, aby roztok přípravku Dilizolen nebyl používán po uplynutí doby použitelnosti vytištěné na vaku a aby Vám byl podán vždy hned po rozlomení ochranné pečeti. Doba použitelnosti se vztahuje k poslednímu dni uvedeného měsíce. Před podáním roztoku ho pracovníci nemocnice ještě zkontrolují pohledem. Používán bude pouze čirý roztok neobsahující žádné částečky. Zajistí také, že bude roztok až do použití řádně skladován v krabici, aby byl chráněn před světlem, a mimo dohled a dosah dětí.

6. Obsah balení a další informace Co Dilizolen obsahuje

-    Léčivou látkou je linezolidum. 1 ml roztoku obsahuje linezolidum 2 mg.

-    Dalšími složkami jsou: monohydrát glukózy (typ cukru), dihydrát natrium-citrátu(E331), kyselina citronová (E330), kyselina chlorovodíková 10% (E507) nebo roztok hydroxidu sodného 100 g/l (E524) a voda na injekci.

Jak Dilizolen vypadá a co obsahuje toto balení

Dilizolen je dodáván jako čirý bezbarvý roztok v jednovrstvých infuzních vacích z polyethylenu, které obsahují 300 ml roztoku (600 mg linezolidu).

Infuzní vaky jsou baleny v krabicích po 1 nebo po 10 vacích.

Na trhu nemusí být k dispozici všechny velikosti balení.

Držitel rozhodnutí o registraci a výrobce

Držitel rozhodnutí o registraci:

Glenmark Pharmaceuticals s.r.o.

Hvězdova 1716/2b 140 78 Praha 4 Česká republika

Výrobce:

Pharmaceutical Works POLPHARMA, S.A.

19 Pelplinska Str.

83-200 Starogard Gdanski Polsko

Tento léčivý přípravek je v členských státech EHP registrován pod těmito názvy::

Dilizolen 2mg/ml HH$y3HOHeH pa3TBop Dilizolen 2 mg/ml oplossing voor infusie Dilizolen 2 mg/ml roztwór do infuzji Dilizolen 2 mg/ml solupe perfuzabilá Dilizolen 2mg/ml infúzny roztok

Tato příbalová informace byla naposledy schválena: 1.3.2016

Pokyny pro zaměstnance nemocničního zařízení

Dilizolen 2 mg/ml, infuzní roztok Linezolid

DŮLEŽITÉ: Před tím, než přípravek předepíšete, si přečtěte Souhrn údajů o přípravku.

Linezolid není účinný v případě infekcí způsobených gramnegativními patogeny. Pokud je současně potvrzena infekce gramnegativním patogenem, nebo existuje podezření na její přítomnost, je třeba zahájit zvláštní doprovodnou léčbu proti gramnegativním organismům.

Popis

Polyethylenové infuzní vaky bez obsahu latexu připravené k jednorázovému použití. Vak obsahuje 300 ml roztoku a je zabalen v kartónové krabici. Jedna krabice obsahuje 1 nebo 10 infuzních vaků.

Dilizolen 2 mg/ml infuzní roztok obsahuje 2 mg/ml linezolidu v izotonickém bezbarvém roztoku. Další složky jsou: monohydrát glukózy, dihydrát natrium-citrátu (E331), kyselina citronová (E330), kyselina chlorovodíková 10% (E507) nebo roztok hydroxidu sodného 100 g/l (E524), voda na injekci.

Dávkování a způsob podání

Linezolid může být podáván pouze v nemocničním prostředí a po konzultaci se specialistou, jako je mikrobiolog nebo odborník na infekční choroby.

Pacienti, kteří zahájí léčbu parenterálně, mohou v případě klinické indikace přejít na perorální způsob podání. Za těchto okolností není potřeba upravovat stanovenou dávku, neboť linezolid vykazuje při perorálním podání biodostupnost přibližně 100%.

Infuzní roztok má být podáván po dobu 30 až 120 minut.

Doporučenou dávku linezolidu je třeba podávat dvakrát denně.

Doporučené dávkování a délka trvání léčby u dospělých:

Délka trvání léčby závisí na patogenu, na místě výskytu infekce a její závažnosti a na pacientově klinické odpovědi.

Následující doporučení ohledně délky trvání léčby odpovídají trváním uplatňovaným během klinických studií. Kratší doba léčby může být vhodná pro některé typy infekcí, které ale nebyly vyhodnoceny v klinických studiích.

Maximální délka trvání léčby je 28 dní. Bezpečnost a účinnost linezolidu nebyla stanovena pro léčby delší než 28 dní.

V případě infekcí doprovázených bakteriemií není nutné zvyšovat doporučené dávkování ani prodlužovat trvání léčby. Doporučené dávkování je následující:

Infekce	Dávkování	Délka trvání léčby
Nozokomiální pneumonie	600 mg dvakrát denně
Komunitní pneumonie		10-14 po sobě následujících dní
Komplikované infekce kůže a	600 mg
měkkých tkání	dvakrát denně

Pediatrická populace: Dávkování u dětí a dospívajících pacientů (< 18 let) není možné stanovit z důvodu nedostatečných údajů z oblasti bezpečnosti a účinnosti linezolidu. Použití linezolidu u této věkové skupiny není tedy doporučeno, dokud nebudou k dispozici další údaje.

Starší pacienti: Dávkování není třeba upravovat.

Pacienti s ledvinovou nedostatečností: Dávkování není třeba upravovat.

Pacienti se závažnou ledvinovou nedostatečností (ti. CLcr < 30 ml/min): Dávkování není třeba upravovat. Vzhledem k tomu, že není známa klinická reakce na vystavení vysokým dávkám (až 10ti násobným) vůči dvěma primárním metabolitům linezolidu u pacientů se závažnou ledvinovou nedostatečností, musí být u těchto pacientů linezolid užíván se zvýšenou opatrností a pouze v případě, že očekávaný přínos léčby převáží teoretické riziko.

Vzhledem k tomu, že se během tříhodinové hemodialýzy odstraní přibližně 30% dávky linezolidu, má být linezolid u pacientů podstupujících hemodialýzu podáván až po ní. Primární metabolity linezolidu jsou do iisté míry odstraněny hemodialýzou, nicméně koncentrace těchto metabolitů ie stále výrazně vyšší než u pacientů s normální funkcí ledvin, nebo s mírně až středně závažnou ledvinovou nedostatečností. Linezolid je tedy nutné podávat se zvýšenou opatrností u pacientů se závažnou ledvinovou nedostatečností, kteří podstupují dialýzu, a pouze v případě, že očekávaný přínos léčby převáží teoretické riziko.

Do dnešního dne nebyla popsaná zkušenost, kdy byl linezolid podán pacientům podstupujících kontinuální ambulantní peritoneální dialýzu (CADP) nebo jinou léčbu selhání ledvin (jinou než hemodialýza).

Pacienti s jaterní nedostatečností: Dávkování není třeba upravovat. Dostupné jsou ale pouze omezené klinické údaje a doporučuje se podávat linezolid těmto pacientům pouze v případě, že se má za to, že očekávaný přínos léčby převáží teoretické riziko.

Kontraindikace

Pacienti s přecitlivělostí na linezolid nebo některou z pomocných látek tohoto přípravku.

Linezolid nesmí být podáván pacientům užívajícím inhibitory monoaminooxidázy A nebo B (např. fenelzin, izokarboxazid, selegilin, moklobemid) nebo v období dvou týdnů od podání tohoto typu léčiva.

V případě, že není k dispozici vybavení umožňující intenzivní a podrobné sledování a monitorování krevního tlaku, nesmí být linezolid podáván pacientům s některými následujícími klinickými diagnózami a v případě současného podávání následujících typů léčiv:

•    Pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, feochromocytomem, karcinoidem, tyrotoxikózou, bipolární depresí, schizoafektivní poruchou, akutními stavy zmatenosti.

•    Pacienti podstupující léčbu některým z následujících přípravků: Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu, tricyklická antidepresiva, agonisté receptoru serotoninu 5-HT₁ (triptany), přímo i nepřímo účinkující sympatomimetika (tj. adrenergní bronchodilatancia, pseudoefedrin a fenylpropanolamin), látky s vazopresorickým účinkem (např. epinefrin, noradrenalin ), dopaminergní látky (např. dopamin, dobutamin), pethidin a buspiron.

Údaje z pokusů na zvířatech naznačují, že linezolid a jeho metabolity mohou přecházet do mateřského mléka, a proto má být kojení před zahájením léčby a během ní přerušeno.

Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Linezolid je reverzibilní neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (MAOI), nicméně dávky podávané během antibakteriální léčby nemají antidepresivní účinky. Existuje jen velmi málo údajů získaných na základě interaktivních studií a o bezpečnosti linezolidu u pacientů v situacích a/nebo současně užívajících léky, které by u nich mohly vyvolat riziko způsobené inhibicí MAO. Z toho důvodu není v těchto případech linezolid doporučen, pokud není k dispozici podrobné sledování a monitorování jeho příjemce.

Pacienti by neměli konzumovat velká množství potravin bohatých na tyramin. Na tuto skutečnost je třeba je upozornit.

Jeden ml roztoku obsahuje 45,7 mg (tj. 13,7 g/300 ml) glukózy. Tuto skutečnost je třeba vzít v potaz u pacientů s cukrovkou (diabetes mellitus) nebo jinými stavy spojenými s nesnášenlivostí glukózy. Jeden ml roztoku dále obsahuje 0,38 mg (114 mg/300 ml) sodíku.

U pacientů, kterým je podáván linezolid, byla pozorována myelosuprese (včetně anemie, leukopenie, pancytopenie a trombocytopenie). V případech, které poskytly konkrétní výsledek, se po přerušení podávání linezolidu dotčené hematologické parametry znovu vrátily zpět na hodnoty před zahájením léčby. Riziko těchto účinků je pravděpodobně spojeno s délkou trvání léčby. Trombocytopenie je běžnější u pacientů se závažnou ledvinovou nedostatečností, bez ohledu na to, zda pacient podstupuje či nepodstupuje dialýzu. Z tohoto důvodu je doporučeno podrobné sledování krevního obrazu u pacientů, kteří: již trpí anémií, granulocytopenií nebo trombocytopenií; kteří současně podstupují léčbu, která by mohla mít za následek snížení hladiny hemoglobinu, pokles hodnot krevního obrazu, nebo nepříznivý vliv na počet krevních destiček nebo jejich funkci; kteří trpí závažnou ledvinovou nedostatečností; a kteří podstupují léčbu po dobu 10-14 dnů. Takovým pacientům by měl být linezolid podáván pouze v případě, že je k dispozici podrobné sledování hladiny hemoglobinu, krevního obrazu a krevních destiček.

V případě výskytu myelosuprese během léčby linezolidem je nutné léčbu zastavit, pokud není nezbytně nutné v léčbě pokračovat. V takovém případě je třeba zahájit intenzivní sledování krevního obrazu a aplikovat vhodné strategie léčby.

U všech pacientů, kterým je podáván linezolid, bez ohledu na výchozí krevní obraz, je dále doporučeno jednou týdně sledování krevního obrazu (tj. hladina hemoglobinu, trombocytů a celkový a diferenciální počet leukocytů).

Během studií, do nichž jsou zahrnuti pacienti, pro které není k dispozici žádná dostupná léčba, byl hlášen větší výskyt závažné anémie u pacientů, kterým byl linezolid podáván po dobu delší než maximální doporučená doba 28 dní. U těchto pacientů byla častěji vyžadována krevní transfuze. Případy anémie vyžadující krevní transfuzi byly rovněž hlášeny v postmarketingovém období, přičemž více případů se objevilo u pacientů, kterým byl linezolid podáván déle než 28 dní.

Během podávání linezolidu byla hlášena laktátová acidóza. Pacienti trpící během léčby linezolidem příznaky metabolické acidózy, jako jsou opakující se nevolnost či zvracení, bolest břicha, nízká hladina bikarbonátu nebo hyperventilace, musí okamžitě podstoupit léčbu.

U pacientů zahrnutých do otevřené klinické studie léčby linezolidem, kteří trpěli závažnými infekcemi spojenými s intravaskulárním katetrem, byla zaznamenána zvýšená úmrtnost [(21,5%) oproti (16,0%)]. Hlavním faktorem ovlivňujícím míru úmrtnosti byla grampozitivní infekce zjištěná při výchozím vyšetření. Míra úmrtnosti byla obdobná u pacientů s infekcí způsobenou čistě grampozitivními organizmy (poměr rizik 0,96; 95% interval spolehlivosti: 0,58 - 1,59), ale byla významně vyšší (p=0,0162) u pacientů, kterým byl podáván linezolid, postižených či nikoli jiným patogenem během výchozího vyšetření (poměr rizik 2,48; 95% interval spolehlivosti: 1,38-4,46). Nejvýraznější rozdíl byl zaznamenán v průběhu léčby a 7 dní po přerušení podávání hodnoceného léku. Ve skupině, které byl v rámci studie podáván linezolid, bylo více pacientů postiženo gramnegativními patogeny a více pacientů zemřelo v důsledku infekce způsobené gramnegativními patogeny či polymikrobiální infekce. V případě komplikovaných infekcí kůže a měkké tkáně u pacientů, u nichž je známa nebo možná současná infekce způsobená gramnegativními patogeny, může být linezolid podáván pouze v případě, že neexistuje jiná možná léčba (viz bod 4.1). V takovém případě musí být zahájeno současné podávání léků proti gramnegativním organismům.

Do kontrolovaných klinických studií nebyli zahrnuti pacienti s diabetickými lézemi nohy, dekubitem či ischemickými lézemi, těžkými popáleninami a gangrénami. Z toho důvodu je zkušenost s použitím linezolidu k léčbě těchto stavů omezená.

U pacientů se závažnou ledvinovou nedostatečností je nutné podávat linezolid se zvýšenou opatrností a pouze v případě, že očekávaný přínos léčby převáží teoretické riziko.

U pacientů se závažnou jatemí nedostatečností doporučujeme podávat linezolid pouze v případě, že očekávaný přínos léčby převáží teoretické riziko.

Pseudomembranózní kolitida byla zaznamenána téměř u všech antibakteriálních látek, včetně linezolidu. Z toho důvodu je důležité vzít tuto diagnózu v potaz u pacientů trpících průjmem po podání jakéhokoli typu antibakteriální látky. V případě prokázání kolitidy způsobené antibiotiky, nebo při podezření na ni, může být léčba linezolidem přerušena. Je třeba zavést příslušná opatření.

Antibiotiky způsobený průjem a kolitida, včetně pseudomembranózní kolitidy a průjmu způsobeného bakterií Clostridium difficile, byly zaznamenány v souvislosti s podáním téměř všech antibiotik, včetně linezolidu, se stupněm závažnosti od mírného průjmu po fatální kolitidu. Tuto diagnózu je tedy nutné vzít v potaz u pacientů trpících v průběhu léčby linezolidem, nebo po jejím ukončení, těžkým průjmem. V případě podezření na antibiotiky způsobený průjem nebo kolitidu, nebo v případě prokázání jejich výskytu, je třeba probíhající léčbu antibiotiky, včetně linezolidu, přerušit a ihned zahájit vhodná léčebná opatření. Léky inhibující peristaltiku nesmějí být v těchto případech podávány.

Účinky léčby linezolidem na běžnou flóru nebyly vyhodnoceny v klinických studiích.

Použití antibiotik může v některých případech vyvolat přemnožení necitlivých organismů. U přibližně 3% pacientů, kterým byly podávány doporučené dávky linezolidu, byla v klinických studiích zaznamenána kandidóza spojená s léčbou. V případě, že během léčby dojde k výskytu zevní infekce, je třeba uplatnit příslušná opatření.

Bezpečnost a účinnost linezolidu v případě podání přípravku po dobu delší než 28 dní nebyly stanoveny.

U pacientů léčených linezolidem byla zaznamenána periferní a optická neuropatie, v některých případech způsobující ztrátu vidění. Pacienti, u kterých byla tato skutečnost zaznamenána, podstupovali zpravidla léčbu překračující maximální doporučenou délku podávání léku, tj. 28 dní.

Pacienty je třeba upozornit na to, že musejí hlásit veškeré příznaky zhoršení zraku, jako jsou změny v ostrosti zraku, změny vidění barev, rozmazané vidění, nebo narušení zorného pole. V takových případech je doporučeno provést okamžité vyhodnocení situace oftalmologem. V případě, že je pacientům podáván Dilizolen déle než doporučených 28 dní, jejich zrakové funkce musejí být pravidelně sledovány. V případě výskytu periferní nebo optické neuropatie je třeba zvážit další užívání přípravku Dilizolen s ohledem na možná rizika.

U pacientů, kterým byl podáván Dilizolen, byly zaznamenány případy křečí. U většiny těchto případů byla zjištěna anamnéza křečí nebo rizikové faktory pro vznik křečí. Pacienty je třeba upozornit, aby oznámili lékaři výskyt křečí v anamnéze.

Zaznamenán byl také spontánní výskyt serotoninového syndromu spojeného se současným podáním linezolidu a serotoninergních látek, jako jsou antidepresiva (např. selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI)). Současné podávání linezolidu a serotoninergních látek je tudíž kontraindikováno (viz bod 4.3), kromě případů, kdy je současné podání linezolidu a serotoninergních látek zásadní. V takových případech musí být u pacientů pečlivě sledován případný výskyt příznaků serotoninového syndromu, jako je kognitivní dysfunkce, hyperpyrexie, hyperreflexie a nekoordinovanost. V případě výskytu takových příznaků má lékař zvážit přerušení léčby jednou, nebo oběma látkami. V případě vysazení serotoninergní látky může dojít k výskytu symptomů z vysazení.

Linezolid reverzibilně snížil fertilitu a vyvolal abnormální morfologii spermatu u dospělých potkaních samců, a to při dávkách přibližně odpovídajících dávkám očekávaných u lidí. Možnosti účinku linezolidu na mužský reprodukční systém nejsou známy.

Interakce

Linezolid je reverzibilní neselektivní inhibitor monoaminooxidázy (MAOI). Existuje jen velmi málo údajů získaných na základě interaktivních studií a o bezpečnosti linezolidu u pacientů užívajících léky, které by u nich mohly vyvolat riziko způsobené inhibicí MAO. Z toho důvodu není v těchto případech linezolid doporučen, pokud není k dispozici podrobné sledování a monitorování jeho příjemce.

U zdravých normotenzních dobrovolníků dochází účinkem linezolidu ke zvyšování krevního tlaku, způsobenému pseudoefedrinem a fenylpropanolaminem. Současné podání linezolidu a pseudoefedrinu nebo fenylpropanolaminu má za následek průměrné zvýšení systolického krevního tlaku v řádu 30-40 mm Hg v porovnání s 11-15 mm Hg v případě podávání samotného linezolidu, 14-18 mm Hg v případě podání samotného pseudoefedrinu nebo samotného fenylpropanolaminu, a 8-11 mm Hg v případě placeba. U osob s hypertenzí nebyly studie tohoto typu provedeny. V případě léků s vasopresorickým účinkem, jako jsou dopaminergní látky, podávaných současně s linezolidem, je třeba pečlivě upravovat dávkování, aby bylo dosaženo požadovaného výsledku.

Potenciální léková interakce s dextrometorfanem byla studována u zdravých dobrovolníků. Byl jim podáván dextrometorfan (dvě dávky 20 mg se 4hodinovým odstupem) s linezolidem nebo bez něj. U zdravých jedinců, kterým byl podáván linezolid a dextrometorfan, nebyly pozorovány žádné příznaky serotoninového syndromu (zmatenost, delirium, neklid, chvění, červenání, diaforéza, hyperpyrexie).

Zkušenost po uvedení na trh: byl zaznamenán jeden případ, kdy se u pacienta projevily příznaky odpovídající serotoninovému syndromu při léčbě linezolidem a dextrometorfanem, které měly za následek ukončení podávání obou léků.

Zaznamenán byl také výskyt serotoninového syndromu spojeného se současným podáním linezolidu a serotoninergních látek, jako jsou antidepresiva (např. selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI)). S ohledem na kontraindikaci současného podávání obou léků, tj. linezolidu a serotoninergní látky, je třeba přizpůsobit léčbu pacientů, kteří vyžadují oba léky. Více informací naleznete v bodě ‘Zvláštní upozornění a opatření pro použití’.

U pacientů používajících současně linezolid a méně než 100 mg tyraminu nebyla pozorována žádná signifikantní presorická reakce. Z toho vyplývá, že je nutné vyhnout se pouze konzumaci nadměrného množství potravin a nápojů s vysokým obsahem tyraminu (tj. zrající sýry, kvasnicové extrakty, nedestilované alkoholické nápoje a fermentované produkty ze sójových bobů, jako je sójová omáčka).

Linezolid není prokazatelně metabolizován enzymovým systémem cytochromu P450 (CYP) a neinhibuje žádnou z klinicky významných lidských izoforem CYP (1A2, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1, 3A4). Stejně tak linezolid neindukuje isoenzymy P450 u potkanů. Při současném užívání linezolidu tudíž nejsou očekávány žádné lékové interakce vyvolané CYP450.

Účinek rifampicinu na farmakokinetiku linezolidu byl zkoumán u šestnácti zdravých dospělých dobrovolníků mužského pohlaví, kterým byl podáván linezolid (600 mg dvakrát denně, po dobu 2,5 dne) současně s rifampicinem (600 mg jednou denně po dobu 8 dnů) nebo bez podání rifampicinu. Rifampicin snížil C_max linezolidu o průměrných 21% [90% CI, 15, 27] a AUC o průměrných 32% [90% CI, 27, 37]. Mechanismus této interakce a její klinický význam nejsou známy.

Jakmile byl do stabilní léčby linezolidem začleněn warfarin, došlo k 10% snížení průměrného maxima INR při současném podávání obou léků s 5% snížením AUC INR. Od pacientů, kterým byl podáván warfarin a linezolid s cílem vyhodnocení klinického významu této léčby, neexistuje dostatek údajů.

Těhotenství a kojení

Údaje o podávání linezolidu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie prováděné na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu. Pro člověka existuje potenciální riziko.

Linezolid nemá být podáván v těhotenství, pokud není jeho podání zcela nezbytné, tj. pouze v případě, že očekávaný přínos léčby převáží teoretické riziko.

Údaje získané na základě studií prováděných na zvířatech naznačují, že linezolid a jeho metabolity se mohou vylučovat do mateřského mléka, a z toho důvodu je třeba přerušit kojení před zahájením léčby a v jejím průběhu.

Ve studiích na zvířatech linezolid způsobil snížení fertility.

Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Pacienty je třeba upozornit na možnost výskytu závratí v průběhu léčby linezolidem a je třeba je upozornit, aby neřídili motorová vozidla a neobsluhovali stroje v případě závratí.

Nežádoucí účinky

V tabulce níže jsou uvedeny nežádoucí účinky, s frekvencí kauzality všech údajů, k nimž došlo v klinických hodnoceních, jichž se účastnilo více než 2000 dospělých pacientů, kteří dostávali doporučené dávky linezolidu po dobu až 28 dnů.

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky byly průjem (8,4%), bolest hlavy (6,5%), nevolnost (6,3%) a zvracení (4,0%).

Nejčastěji se vyskytující nežádoucí účinky spojené s léčbou, které měly za následek přerušení léčby, byly bolesti hlavy, průjem, nauzea a zvracení. Asi 3% pacientů přerušily léčbu z důvodu výskytu nežádoucích účinků.

Další nežádoucí účinky hlášené po uvedení na trh, jsou uvedeny v tabulce s kategorií četnosti „není známo“, neboť stávající četnost nelze určit z dostupných údajů.

Během léčby linezolidem byly s níže uvedenou četností pozorovány a zaznamenány tyto nežádoucí účinky: Velmi časté (> 1/10), časté (> 1/100 až <1/10), méně časté (> 1/1000 až <1/100), vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Poruchy ucha a labyrintu Méně časté	Tinitus.
Srdeční poruchy Méně časté	Arytmie (tachykardie).
Cévní poruchy Časté	Hypertenze.
Méně časté	Přechodná ischemická ataka, flebitida, tromboflebitida.
Gastrointestinální poruchy Časté	Průjem, nevolnost, zvracení, lokalizovaná nebo celková bolest břicha, zácpa, dyspepsie.
Méně časté	Pankreatitida, gastritida, břišní distenze, sucho v ústech, glositida, řídká stolice, stomatitida, porucha jazyka nebo změna jeho zbarvení.
Vzácné	Povrchovézbarvení zubů.
Poruchy jater a žlučových cest
Časté	Abnormální hodnoty jaterních testů; zvýšení AST, ALT nebo alkalické fosfatázy.
Méně časté	Zvýšený celkový bilirubin.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté	Svědění (pruritus), vyrážka.
Méně časté	Kopřivka, dermatitida, nadměrné pocení (diaforéza).
Není známo	Bulózní onemocnění, popisované např. jako Stevens-Johnsonův syndrom, závažné náhlé alergické reakce s příznaky, jako jsou horečka, puchýře a odlupování pokožky (toxická epidermální nekrolýza), angiodém, alopecie.
Poruchy ledvin a močových cest
Časté	Zvýšení BUN.
Méně časté	Selhání ledvin, polyurie, zvýšení hladiny kreatininu.
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Méně časté	Vulvovaginální porucha.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté	Horečka, lokalizovaná bolest.
Méně časté	Zimnice, únava, bolest v místě vpichu, zvýšený pocit žízně.
Vyšetření
Chemie Časté	Zvýšená hladina LDH, kreatininkinázy, lipázy, amylázy a glukózy po jídle.
	Snížení celkové hladiny proteinu, albuminu, sodíku nebo vápníku. Zvýšení či snížení hladiny draslíku a bikarbonátu.
Méně časté	Zvýšená hladina sodíku a vápníku. Snížení hladiny glukózy po jídle. Zvýšení nebo snížení hladiny chloridu.
Hematologie Časté	Zvýšení počtu neutrofilů nebo eosinofilů. Snížení hladiny hemoglobinu, hematokritu nebo počtu erytrocytů
	Snížení nebo zvýšení počtu trombocytů a leukocytů.
Méně časté	Zvýšení počtu retikulocytů. Snížení počtu neutrofilů.

* Viz bod 4.4. v Souhrnu údajů o přípravku ** Viz bod 4.3 a 4.5 v Souhrnu údajů o přípravku ^ Viz níže

Ve vzácných případech byly následující nežádoucí reakce na linezolid hodnoceny jako vážné: lokalizovaná bolest břicha, přechodné ischemické ataky a hypertenze.

^ Během kontrolovaných klinických studií, během nichž byl linezolid podáván pacientům po dobu až 28 dní, byla u méně než 2,0 % pacientů zaznamenána anémie. Během programů pro pacienty, pro které neexistuje jiná léčebná alternativa, a kteří jsou postiženi životy ohrožujícími infekcemi spojenými s dalšími onemocněními, představoval počet pacientů, kterým byl podáván linezolid po dobu 28 dnů, a u kterých byla zaznamenána anémie, 2,5% (33/1326) ve srovnání s 12,3% (53/430), kterým byl lék podáván po dobu delší než 28 dní. Poměr případů, u nichž byla zaznamenána závažná anémie související s přípravkem, a která vyžadovala krevní transfuzi, byl 9% (3/33) u pacientů léčených 28 dní a 15% (8/53) u pacientů léčených déle než 28 dní.

Pediatrická populace:

Údaje o bezpečnosti získané na základě klinických studií prováděných na více než 500 pediatrických pacientů (ve věku od narození do 17 let) neprokázala odlišnost bezpečnostního profilu linezolidu u pediatrických pacientů od profilu u dospělých pacientů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek Předávkování

Není známo žádné specifické antidotum.

Nebyly zaznamenány žádné případy předávkování. Následující informace však mohou být užitečné:

Doporučena je podpůrná péče spolu s udržováním glomerulární filtrace. Přibližně 30% dávky linezolidu je vyloučeno během 3hodinové hemodialýzy, o vyloučení linezolidu peritoneální dialýzou či hemoperfuzí však neexistují žádné údaje. Hemodialýzou se částečně vyloučí také oba primární metabolity linezolidu.

Příznaky toxicity u potkanů po dávce 3 000 mg/kg/den byly snížená aktivita a ataxie, zatímco u psů dávka 2 000 mg/kg/den vyvolala zvracení a třes.

Návod k použití a pokyny k zacházení

Určeno k jedinému použití. V případě úniku tekutiny vak nepoužívejte, neboť může být ohrožena sterilita tekutiny. Před použitím vaku proveďte vizuální kontrolu tekutiny uvnitř a vak použijte pouze v případě, že je tekutina v něm zcela čirá, bez částic. Tyto vaky nejsou určeny pro sériové použití. Nevyužitá tekutina musí být zlikvidována.

Žádné zvláštní požadavky na likvidaci. Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky. Částečně použitý vak znovu nepřipojujte.

Infuzní roztok Dilizolen je kompatibilní s následujícími roztoky: nitrožilní infuze 5% glukózy, nitrožilní infuze 0,9% chloridu sodného, injekční roztok Ringer-laktát (Hartmannův roztok pro injekci).

Inkompatibility

Do roztoku nesmějí být přidávána žádná aditiva. Pokud je linezolid podáván současně s jinými léčivými přípravky, jednotlivé přípravky je třeba podávat odděleně a v souladu s příslušnými pokyny k použití. Stejně tak v případech, kdy je třeba použít tutéž intravenózní infuzní linku pro podání několika po sobě následujících látek, je nutné linku propláchnout vhodným roztokem před a po podání linezolidu.

U infuzního roztoku Dilizolen byla zjištěna fyzikální inkompatibilita s následujícími složkami: amfotericin B, chlorpromazin hydrochlorid, diazepam, pentamidin- isethionát, erythromycin- laktobionát, sodná sůl fenytoinu a sulfamethoxazol / trimethoprim. Linezolid je dále chemicky neslučitelný s ceftriaxonem.

Doba použitelnosti

Před otevřením: 3 roky

Po otevření: Z mikrobiologického hlediska je nutné použít přípravek okamžitě, pokud způsob otevření nevylučuje riziko mikrobiální kontaminace. Pokud není přípravek spotřebován ihned, odpovídá za dobu a podmínky uchovávání v plném rozsahu uživatel.

Zvláštní podmínky uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání; uchovávejte vnitřní polyethylenový vak v původním vnějším obalu (krabičce), aby byl přípravek chráněn před světlem.

Podmínky uchovávání po prvním otevření tohoto léčivého přípravku, viz předchozí část.