Calcium Chloratum Biotika
Příloha č. 2 k opravě rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls117833/2011
Souhrn údajů o přípravku
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU CALCIUM CHLORATUM Biotika
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Léčivá látka: Calcii chloridům dihydricum 0,671 g v 10 ml.
10 ml obsahuje 183 mg vápníku, to odpovídá 4,56 mmol.
10 ml obsahuje 324 mg chloridů, to odpovídá 9,12 mmol.
3. LÉKOVÁ FORMA
injekční roztok
Popis přípravku: čirý bezbarvý až slabě nažloutlý roztok.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Nízká hladina vápníku v krvi (podpůrná léčba při rachitidě, osteomalacii, osteoporóze, při hojení fraktur, tetanii, spazmofilii), pokles tlaku vyvolaný akutním oslabením kontrakční síly myokardu (např.
v anesteziologii působením intravenózních barbitutátů),.
Akutní alergické choroby - pomocná léčba, chronická zánětlivá onemocnění, svědící dermatózy, mokvající a generalizované ekzémy.
4.2 Dávkování a způsob podání
a) dávkování dětem
Dětem se podává intravenózně. Dávka se upravuje podle věku, druhu výživy a hodnot kalcémie.
Denní dávka pro děti: do 1 roku: do 0,25 g
od 1 do 6 let: od 0,25 do 0,5 g
od 6 do 15 let: od 0,5 do 1 g.
Při parenterální aplikaci vápníku je nutno monitorovat srdeční činnost pacienta.
b) dávkování dospělým
Dospělým se podává 5 až 10 ml přísně intravenózně a velmi pomalu, po dobu 3 až 10 minut. Výjimkou je kardiální resuscitace, kdy se intravenózní bolus podává velmi rychle. Při akutní symptomatické hypokalcémii se dospělým iniciálně podává vápník ve formě bolusu přísně intravenózně v dávce 100 až 200 mg elementarního vápníku v průběhu 10 minut, potom následuje udržující infuze elementarního vápníku 1-2 mg/kg/h. Hladina vápníku v séru se obyčejně v průběhu 6 až 12 hodin dostane při tomto režimu do normálnych hodnot a proto udržující dávku možno snížit na 0,3 až 0,5 mg/kg/h. Hypomagnezémie nebo hypermagneziová hypokalcémie nereaguje dobře na podávání vápníku. Při intravenózní podpůrné terapii vápníkem se doporučuje dávka 4 až 7 mg/kg/den.
4.3 Kontraindikace
Hyperkalcémie, hyperkalciúrie (hyperparatyreoidizmus, předávkování vitaminu D, tumory způsobující dekalcifikaci jako plazmocytom, kostní metastázy), těžká insuficience ledvin, náhlý vzestup sérových hladin vápníku, při osteoporóze zapříčiněné imobilizací pacienta, galaktozémie, anafylaktická reakce s příznaky hrozícího šoku, terapie kardioglykosidy (s vyjímkou těžké symptomatické hypokalcémie).
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití
Intravenózní vápníkové přípravky dráždí žíly, proto je nutno je ředit v 50-100 ml 5 % roztoku glukózy. Vápník se musí podávat opatrně u pacientů, kteří jsou léčeni digitalisovými glykosidy, protože hyperkalcémie působí predispozičně na digitalisovou toxicitu. Optimální terapie vyžaduje časté monitorování hladin vápníku, hořčíku, fosforu, draslíku a kreatininu v séru a také stanovení elektrokardiografického a hemodynamického statusu.
Chlorid vápenatý je acidifikující, proto není vhodný k léčbě hypokalcémie u pacientů s renální insuficiencí a acidózou.
Přípravek se nesmí podat intramuskulárně, resp. paravenózně pro nebezpečí vzniku nekróz. Vápník může způsobit nekrózu jater u novorozenců, je-li podávan umbilikální žílou.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Lokální anestetika, včetně prokainu, inhibují nebo potlačují transport ionizovaného vápníku z vodného prostředí do lipidové fáze. Tento efekt se neomezuje jen na lokální anestetika, ale i na jiná léčiva (propranolol, digitalisové glykozidy, CNS aktivní léčiva, včetně morfinu a opiatových analgetických léčiv). Při nečekané hyperkalcémii se zvyšuje riziko toxicity u pacientů, kteříkterí jsou léčeni digoxinem. Thiazidová diuretika zvyšují renální reabsorpci kalcia, snižují jeho vylučování močí a mohou vyvolat hyperkalcémii. Současné podání furosemidu a kalciových přípravků může způsobit u novorozenců hyperkalciurii a nefrokalcinózu.
4.6 Těhotenství a kojení
Vápník prochází placentární bariérou a vylučuje se do mateřského mléka. Jeho absopce je u kojenců limitována obsahem fosforu v mléku.
Údaje o teratogenitě a embryotoxicitě nebyly publikovány.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Nedochází k ovlivnění pozornosti.
4.8 Nežádoucí účinky
Přípravek má lokálně extrémě dráždivý účinek, extravazální aplikace jsou bolestivé a mohou způsobit nekrózu. Příliš rychlá intravenózní aplikace vyvolá vazodilataci, pocit šířícího se tepla a palčivé křídové chuti v ústech. Soli vápníku ve vysokých dávkách podáváné samotné nebo s vitaminem D mohou vyvolat hyperkalcémii s projevy anorexie, nauzey, zvracení, bolestí břicha, svalové slabosti, bolesti kostí, polydipsie, polyurie, zmatenosti, předrážděnosti, kardiální dysrytmie, oslabení až zástavyí činnosti srdce a kómatu. U dětí může vzniknout acidóza. Hyperkalcémie je reverzibilní, avšak přetrvávající vysoké hladiny kalcia mohou způsobit ireverzibilní nefrokalcinózu, nefrolitiázu a poruchu koncentrační schopnosti ledvin. Méně závažným nežádoucím efektem suplementace chloridu vápenatého je obstipace. V tomto případě se doporučuje potrava bohatá na vlákniny i přiměřený příjem tekutin.
Rychlá terapie vápníkovými přípravky způsobí náhlé zvýšení koncentrace vápníku v séru, což má za následek bradykardii a srdeční arytmie. Extravazální výstup vápníkového roztoku do podkožní tkáně může způsobit těžké nekrózy tkáně. Toto může nastat při použití infuzní pumpy.
4.9 Předávkování
Klinické příznaky se manifestují v závislosti na koncentraci vápníku v séru. Při lehčích stavech je to nauzea, zvracení, únavnost až somnolence. Hyperkalcémie při vyšších koncentracích (nad 3,5 mmol/l) se projevuje návaly tepla, poruchami mikce, poruchami chuti, periferní vazodilatací, bolestmi břicha, psychickými poruchami, polydipsií, polyurií,,polyurii a svalovou slabostí.
Léčba: Ve většině případů k zlepšení stavu postačuje přerušení suplementace vápníku a zabezpe-čení přiměřené hydratace. Hyperkalcémie maligních případů vyžaduje aktivnější terapii. Podávají se saluretika a diuretika šetřící kalium. Thiazidová diuretika jsou kontraindikována. Nutná je kontrola sérových elektrolytů. Při velmi těžkém stavu je možno použít hemodialyzu.
Údaje o akutní a chronické toxicitě přípravku nejsou publikovány.
5. Farmakologické vlastnosti
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina Iontový přípravek.
ATC kód: A12AA07 Mechanizmus účinku
Vápník je esenciální iont, nezbytný pro normální funkci mnoha biologických procesů organizmu jako je vedení nervových vzruchů, synaptická transmise, sekrece hormonů, srdeční automaticita, mitotická aktivita, spojení kontrakce-relaxace ve svalech, srážení krve. Vápník je také hlavní intracelulární mediator potřebný pro plnou aktivitu enzymů. Z těchto a dalších funkcí vápníku vyplývá důležitost udržování koncentrací vápníkových iontů, protože hypokalcémie se může také manifestovat patologickými stavy s těžkým průběhem, které ohrožují život pacienta.
Úloha vápníku v regulaci excitability tkání spočívá pravděpodobně v regulaci permeability buněčné membrány pro ionty Na+ a K+. Svalový akční potenciál stimuluje uvolňování vápenatých iontů
ze sarkoplazmatického retikula a aktivuje kontrakci. Mírné snížení koncentrace vápníku může značně snížit práh dráždivosti, v důsledku čeho vznikají tetanické křeče. U některých pacientů s hypokalcémií se snížená koncentrace iontů projeví parestezií, laryngeálním spazmem a tetanií. Intravenózní suplementaci se klinický obraz zmírní a časem upraví.
Vápník je nepostradatelným iontem pro spojení excitace-kontrakce v srdeční svalové tkání, jako i pro vední elektrických impulzů v určitých oblastech srdce, hlavně v oblasti AV uzlu. Depolarizace myokardiálních vláken otevírá vápníkové kanály závislé na napětí a způsobuje pomalé vnitřní proudy, jež se tvoří přes plató akčního potenciálu. Tyto proudy umožňují permeaci dostatečného množství iontů vápníku k uvolnění dalších iontů ze sarkoplazmatického retikula a tím vyvolat kontrakci. V rámci kardiovaskulárního systému se hypokalcémie projevuje těmito příznaky: hypotenze, srdeční insuficience, dysrytmie (bradykardie, ventrikulární fibrilace) a sníženou reakcí na léčiva, mechanizmů kterých se zúčastňuje vápník (noradrenalin, digoxin, dopamin). Pomalou intravenózní aplikací ionizovaného kalcia se obnoví vaskulární tonus a upraví se srdeční kontraktilita u pacientů s hypokalcémií.
Vápník sehrává důležitou úlohu pro udržení integrity membrán sliznic, adhezi buněk, ale i funkce buněčních membrán samotných. Je potřebný pro exocytózu a má proto důležitou roli pro stimulaci sekrece u většiny exokrinních i endokrinních žláz. Na iontech kalcia závisí
uvolňování katecholaminů
z dřeně nadledvinek, neuromediátorů na synapsích, histaminu ze žírných buněk atd. Aplikace solí vápníku je indikována v šokových stavech, kdy dochází v organizmu ke zvýšení propustnosti buněčných membrán a tím k úniku vápníku z vaskulárního systému. Snížená schopnost mobilizace skeletárního vápníku v důsledku hypofunkce PTH nebo deficience vitaminu D přispívá ke zhoršení šokového stavu.
5.2 Farmakodynamické vlastnosti
Největší část absorbovaného množství vápníku, přibližně jedna třetina se vstřebává v proximálních segmentech tenkého střeva. Intestinální absorpce solubilní, ionizované formy vápníku probíhá
ve dvou separátních krocích: 1) příjem vápníku na straně sliznice a 2) přechod na serózní stranu intestinálního epitelia. Vápník se rychleji absorbuje ve formě chloridů než jako karbonát, glycerolfosfát nebo ortofosfát.
U člověka se extracelulárně nachází asi jen 1000 mg vápníku. Největším depotním místem vápníku je skelet, v němž se nachází asi 1,2 kg tohoto prvku, z čehož je 4000 mg dostupných k rychlé výměně
s extracelulárním prostředí a k pufrování plazmatického vápníku. Kostra je dynamickou tkání, jež podléhá každodenní transformaci. V tomto procesu se přibližně 500 mg vápníku extrahuje z extracelularního depa pro formování nové kostní tkáně a stejné množství staré kostní tkáně se rozkládá.
Koncentrace iontů vápníku v extracelulární tekutině a v plazmě kolísá jen velmi málo, což umožňuje udržovat fyziologické hladiny intracelulárního kalcia. Fyziologické hladiny vápníku jsou v plazmě
v rozsahu 8,6 až 10,6 mg/dl. Příbližně polovina z celkové koncentrace vápníku je v plazmě v ionizované formě: 40 % vápníku se váže na proteiny, hlavně na albumin a 10 % tvoří neionizované ultrafiltrovatelné komplexy, například uhličitan vápenatý. Rovnováha mezi ionizovanou formou
a vázanou formou závisí na pH. Alkalózou se zvyšuje vazba vápníku na proteiny a snižuje se koncentrace ionizovaného vápníku, zatímco při acidóze se pozoroval opačný efekt. Hladina vápníku v krvi se fyziologicky udržuje ve velmi úzkých hranicích senzitivním zpětným mechanizmem regulace. Na regulaci homeostázy minerálních látek, ale také vápníku se podílejí tři hlavní orgány - ledviny, gastrointestinální trakt a kostra, a tři hlavní hormony (vitamin D, parathormon PTH a kalcitonin CT).
Vápník se vylučuje především močí, méně stolicí, pankreatickou šťávou, žlučí, slinami a později i mlékem.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku
Embryotoxické, cytotoxické, teratogenní a kancerogenní účinky chloridu vápenatého nejsou známy.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Pomocná látka: Voda na injekci, kyselina chlorovodíková (k úpravě pH).
6.2 Inkompatibility
Soli vápníku by se neměly podávat s bikarbonátem, protože dochází k precipitaci.
6.3 Doba použitelnosti 5 roků
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě od +10°C do + 25°C
6.5 Druh obalu a velikost balení
Ampule z bezbarvého skla s etiketou, vložka z PVC, krabička Velikost balení: 5 ampulí po 10 ml
6.6 Návod k použití přípravku, zacházení s ním (a k jeho likvidaci)
Výdej léčivého přípravku vázán na lékařský předpis.
Veškerý nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
BB Pharma, a.s., Pod Višňovkou 1662/21, 140 00 Praha 4, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
39/ 775/ 92-S/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
14.12.1992 / 14.10.2009
10. DATUM POSLEDNÍ REVIZE TEXTU
27.9.2011
Stránka 5 z 5