Informace pro variantu: Koncentrát Pro Infuzní Roztok (10x5ml,80mg/16mg/Ml), zobrazit další variantu

Vyberte variantu přípravku:

1. Koncentrát Pro Infuzní Roztok (10x5ml,80mg/16mg/Ml)
2. Tableta (28,400mg/80mg) Tableta (20,400mg/80mg)

sp.zn.sukls66996/2015

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

BISEPTOL 480 80 mg/ml + 16 mg/ml koncentrát pro infuzní roztok

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

BISEPTOL 480 obsahuje sulfamethoxazolum 80 mg a trimethoprimum 16 mg, tj. co-trimoxazolum 96 mg v 1 ml koncentrátu.

Pomocné látky se známým účinkem: 0,29 mmol (6,56 mg) sodíku, 100 mg ethanolu 96% a 420 mg propylenglykolu v 1 ml koncentrátu.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Koncentrát pro infuzní roztok. Bezbarvý nebo slabě nažloutlý roztok.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1.    Terapeutické indikace

Biseptol 480 je indikován k léčbě infekcí vyvolaných citlivými organismy (viz bod 5.1):

•    Akutní nekomplikované infekce močových cest.

U počátečních epizod nekomplikovaných infekcí močových cest se raději doporučuje použití jednotlivých účinných antibakteriálních léčiv než kombinovaná léčba, například přípravkem Biseptol 480.

•    Léčba a profylaxe pneumonie vyvolané patogenem Pneumocystis jiroveci (dříve Pneumocystis carinii).

•    Léčba a profylaxe toxoplazmózy

•    Léčba nokardiózy

Indikace použití přípravku Biseptol 480 jsou obecně stejné jako u přípravku určeného k perorálnímu podání.

Je třeba dodržovat oficiální doporučení k vhodnému používání antibakteriálních látek.

4.2.    Dávkování a způsob podání

Přípravek Biseptol 480 je určen k intravenóznímu podání po předchozím naředění.

Pokyny pro rekonstituci produktu před podáním viz bod 6.6.

Standardní doporučené dávkování u akutních infekcí

Dospělí a dospívající ve věku nad 12 let:

2 ampulky (10 ml) každých 12 hodin.

Děti mladší 12 let:

Doporučená dávka je přibližně 30 mg sulfamethoxazolu a 6 mg trimethoprimu/kg těl.hm./den rozdělených do 2 stejně velkých dávek.

Jako vodítko lze použít následující rozpis dávek:

Od 6 týdnů do 5 měsíců: 1,25 ml každých 12 hodin.

Od 6 měsíců do 5 let: 2,5 ml každých 12 hodin.

Od 6 do 12 let: 5,0 ml každých 12 hodin.

V případě zvláště těžkých infekcí ve všech věkových skupinách je možno zvýšit dávky o 50 %.

Léčba musí pokračovat ještě 2 dny po ústupu příznaků nemoci; délka léčby u většiny pacientů bude nejméně 5 dnů.

Starší pacienti:

Viz bod 4.4. Zvláštní upozornění a opatření pro použití.

Porucha funkce jater:

Pro pacienty s poruchou funkce jater nejsou k dispozici žádné údaje týkající se dávkování.

Zvláštní doporučení pro dávkování

Pokud není uvedeno jinak, použijte standardní dávku.

Porucha funkce ledvin:

Dospělí a děti starší 12 let (pro děti mladší 12 let nejsou k dispozici žádné informace).

Clearance kreatininu (ml/min)	Doporučené dávkování
Více než 30	Standardní dávka
15 - 30	/ standardní dávky
Méně než 15	Nedoporučuje se

Doporučuje se měření hladin sulfamethoxazolu v plasmě ve 2 - 3denních intervalech ze vzorků odebraných 12 hodin po podání přípravku Biseptol 480. Pokud celková koncentrace sulfamethoxazolu překročí 150 pg/ml, léčbu je nutno přerušit, dokud hodnota neklesne pod 120 pg/ml.

Pneumonie vyvolaná patogenem Pneumocystis _ jiroveci

Léčba

100 mg sulfamethoxazolu a 20 mg trimethoprimu/kg těl. hm./den ve 2 nebo více dílčích dávkách. Léčba má být co nejdříve změněna na perorální a má celkově trvat dva týdny. Cílem je dosažení maximální koncentrace trimethoprimu v plasmě nebo séru >5 pg/ml (ověřené u pacientů u kterých byl přípravek Biseptol 480 aplikován v intravenózní infuzi po dobu 1 hodiny, viz bod 4.8).

Profylaxe

Standardní dávkování po celou dobu trvání rizika.

Nokardióza

Ohledně vhodného dávkování při léčbě nebo profylaxi tohoto onemocnění neexistuje žádné jednoznačné doporučení pro lékaře, konsenzus. Rozhodnutí musí být založeno na zkušenostech lékaře a klinickém stavu pacienta.

Toxoplazmóza

Vhodné dávkování při léčbě nebo profylaxi tohoto onemocnění není pevně stanoveno. Rozhodnutí musí být založeno na klinických zkušenostech. V profylaxi však může být vhodná stejná dávka jako u profylaxe pneumonie vyvolené patogenem Pneumocystis jiroveci.

Způsob podání

Biseptol 480, koncentrát pro infuzní roztok je určen pouze k intravenóznímu podání a před aplikací se musí naředit.

Biseptol 480 se má používat pouze po dobu, po kterou pacient není schopen přijímat terapii perorálně, v případě nutnosti urgentního zahájení léčby nebo pro usnadnění v případě, že pacient již dostává intravenózně tekutiny a podání kotrimoxazolu intravenozně je výhodné. I když se Biseptol 480 používá u kriticky nemocných pacientů, nemusí mít oproti perorálním přípravkům žádnou terapeutickou výhodu.

Infuze má být podána během 60-90 minut, přičemž se má přihlédnout ke stupni hydratace pacienta. Informace o ředění přípravku před podáním jsou uvedeny v bodu 6.6.

4.3.    Kontraindikace

-    hypersenzitivita na sulfonamidy, trimethoprim, kotrimoxazol nebo kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodu 6.1.

-    závažné poškození jaterního parenchymu

-    s výjimkou zvlášť pečlivého sledování se přípravek nemá podávat pacientům s těžkými změnami v krevním obraze (viz bod 4.8. Nežádoucí účinky). Pacientům léčeným cytotoxickými přípravky byl kotrimoxazol podáván s nevelkým nebo žádným dodatečným vlivem na kostní dřeň nebo krev

-    těžká porucha funkce ledvin, pokud nelze provádět opakovaná stanovení hladiny v plasmě

-    nedonošení i donošení novorozenci během prvních šesti týdnů života, s výjimkou léčby nebo profylaxe pneumocystové pneumonie u kojenců starých 4 týdny a více.

4.4.    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Vyskytly se velmi vzácné fatální příhody vyvolané závažnými reakcemi včetně fulminantní nekrózy jater, agranulocytózy, aplastické anémie, jinými krevními dyskraziemi a hypersenzitivitou respiračního traktu.

Po použití kotrimoxazolu byly hlášeny život ohrožující kožní reakce, Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) a toxická epidermální nekrolýza (TEN).

Pacienti musí být upozorněni na známky a příznaky a pečlivě sledováni kvůli výskytu kožních reakcí. Nejvyšší riziko výskytu SJS nebo TEN je u pacientů v prvních týdnech léčby.

Pokud se objeví známky a příznaky SJS nebo TEN (např. progresivní kožní vyrážka, často s puchýři nebo kožními lézemi), musí být léčba přípravkem Biseptol 480 přerušena.

Nejlepších výsledků při zvládání SJS a TEN je možné dosáhnout včasným stanovením diagnózy a okamžitým vysazením suspektních léčivých přípravků. Časné přerušení léčby je spojeno s lepší prognózou.

Pokud došlo u pacienta při použití přípravku Biseptol 480 ke vzniku SJS nebo TEN, nesmí se u tohoto pacienta již znovu podávání Biseptol 480 zahajovat.

U pacientů s kardiopulmonálním onemocněním může dojít k nadměrné retenci tekutin, zvláště po podání vysokých dávek.

Po celou dobu je třeba udržovat dostatečnou diurézu. Případy krystalurie in vivo jsou vzácné, nicméně byly nalezeny krystaly sulfonamidů v ochlazené moči pacientů léčených těmito přípravky. U podvyživených osob může být toto riziko větší.

U pacientů s potvrzenými poruchami funkce ledvin je třeba přijmout zvláštní opatření (viz bod 4.2. Dávkování a způsob podání).

V případě dlouhodobého podávání přípravku Biseptol 480 nebo jeho podávání ve vyšších dávkách, a při podávání pacientům s podezřením na folátový deficit nebo starším pacientům se doporučuje pravidelně měsíčně provádět laboratorní vyšetření krevního obrazu vzhledem k možnosti výskytu asymptomatických změn v hematologických laboratorních indikátorech vlivem nedostatku kyseliny listové. Tyto změny je možno zvrátit podáváním kyseliny listové (5-10 mg denně), což nemá vliv na antibakteriální účinek. Zvláštní péče je vždy během léčení pacientů ve vyšším věku, neboť je to skupina náchylnější ke vzniku nežádoucích účinků a je u nich větší pravděpodobnost závažných nežádoucích účinků, zvláště za situací komplikujících zdravotní stav, například při poruše funkce ledvin a/nebo jater a/nebo při současném užívání jiných léků.

U pacientů s deficitem glukózo-6-fosfátdehydrogenázy (G-6-PD) může dojít k hemolýze.

Opatrnosti je třeba při podávání přípravku Biseptol 480 pacientům s těžkou alergií nebo bronchiálním astmatem.

Přípravek Biseptol 480 se nepodává při léčbě faryngitidy vyvolané beta-hemolytickými streptokoky skupiny A. Likvidace těchto bakterií z nosohltanu je méně účinná než při použití penicilinu.

Bylo zaznamenáno, že trimethoprim snižuje metabolismus fenylalaninu, což však není významné u pacientů s fenylketonurií, dodržujících správně dietní zásady.

Přípravek Biseptol 480 se nemá podávat pacientům se známým nebo suspektním rizikem akutní potvrzenou porfyrií, nebo ohrožených vznikem těžké porfyrie. Trimethoprim stejně jako sulfonamidy jsou spojovány se stavy nového vzplanutí zhoršení porfyrie (ačkoli to není specifické jen pro sulfamethoxazol).

U pacientů s rizikem vzniku hyperkalemie a hyponatremie se mají pečlivě sledovat hladiny draslíku a sodíku v séru.

Kombinace antibiotik obsažených v přípravku Biseptol 480 se smí použít jen tam, kde podle uvážení lékaře přínos léčby převáží možná rizika; přednost se má dát použití jedné účinné antibakteriální látky.

Tento léčivý přípravek obsahuje 0,29 mmolů (6,56 mg) sodíku v 1 ml. Tuto informaci je třeba vzít v úvahu u pacientů dodržujících dietu s nízkým obsahem sodíku.

Tento léčivý přípravek obsahuje 100 mg ethanolu 96% v 1 ml. To je škodlivé pro osoby trpící alkoholismem. Tuto informaci je třeba vzít v úvahu také u těhotných nebo kojících žen, dětí a vysoce rizikových skupin, například pacientů s onemocněním jater nebo epilepsií.

4.5. Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Trimethoprim může interferovat s odhadem koncentrace kreatininu v plasmě/séru při reakci s kyselinou pikrovou v alkalickém prostředí. Může to mít za následek přecenění koncentrace kreatininu v séru/plasmě v řádech desítek procent. Clearance kreatininu je snížena: renální tubulární sekrece kreatininu je snížena od 23 % do 9 %, zatímco glomerulární filtrace se nemění.

Současná léčba zidovudinem může v některých situacích zvýšit riziko hematologických nežádoucích účinků vyvolaných kotrimoxazolem. Pokud je současné používání kotrimoxazolu se zidovudinem nevyhnutelné, je nutné kontrolovat hematologické parametry.

U pacientů léčených kotrimoxazolem a cyklosporinem po transplantaci ledvin bylo pozorováno reverzibilní zhoršení funkce ledvin.

Současné použití kotrimoxazolu a rifampicinu má asi po jednom týdnu za následek zkrácení poločasu trimethoprimu v plasmě. Má se za to, že tento efekt nemá klinický význam.

Je-li trimethoprim podáván současně s léky, které při fyziologickém pH vytvářejí kationty a které jsou rovněž částečně vylučovány aktivní renální sekrecí (například prokainamid, amantadin), může dojít k inhibici tohoto procesu, což může vést ke zvýšení koncentrace jednoho nebo obou léků v plasmě.

U starších pacientů dostávajících současně diuretika, hlavně thiazidová, se zdá být zvýšené riziko trombocytopenie s purpurou či bez ní.

Ze sporadických hlášení vyplývá, že u pacientů dostávajících jako profylaxi malárie pyrimethamin v dávkách přesahujících 25 mg týdně se v případě současného předepsání kotrimoxazolu může objevit megaloblastová anémie.

Bylo prokázáno, že kotrimoxazol potencuje antikoagulační účinek warfarinu prostřednictvím stereoselektivní inhibice jeho metabolismu. Sulfamethoxazol může vytěsnit warfarin z vazebných míst na plasmatických albuminech in vitro. Doporučuje se proto během léčby přípravkem Biseptol 480 pečlivě monitorovat antikoagulační terapii.

Kotrimoxazol prodlužuje poločas fenytoinu a má-li být podáván současně, lékař má dát pozor na nadměrný účinek fenytoinu. Doporučuje se pečlivé monitorování pacientova stavu a hladin fenytoinu v séru.

Bylo prokázáno, že současné použití trimethoprimu s digoxinem zvyšuje u části starších pacientů hladiny digoxinu v plasmě.

Kotrimoxazol může zvýšit hladinu volného methotrexátu v plasmě.

Trimethoprim interferuje s analýzou methotrexátu v séru při analytickém použití dihydrofolát-reduktázy z Lactobacillus casei. Měří-li se methotrexát radioimunologicky, k interferenci nedochází.

Podání trimethoprimu/sulfamethoxazolu 160 mg/800 mg (kotrimoxazol) způsobuje kvůli trimethoprimu 40% zvýšení expozice lamivudinu. Lamivudin nepůsobí na farmakokinetiku trimethoprimu ani sulfamethoxazolu.

Interakce s hypoglykemiky ze skupiny derivátů sulfonylurey není známa, ale byla hlášena potenciace.

Opatrnosti je třeba u pacientů užívajících nějaké jiné léky, které mohou vyvolat hyperkalemii.

Je-li Biseptol 480 považován za vhodnou terapii u pacientů dostávajících jiné antifolátové léky, například methotrexát, je vhodné zvážit podávání folátových doplňků.

4.6. Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Odpovídající údaje z použití přípravku Biseptol 480 u těhotných žen nejsou k dispozici. Případové studie prokázaly, že může existovat spojitost mezi expozicí antagonistům folátů a vrozenými vadami u člověka.

Trimethoprim je antagonista folátů a při studiích na zvířatech obě sloučeniny prokazatelně vyvolávaly abnormality plodu (viz bod 5.3). Biseptol 480 nemá být během těhotenství použit, zejména v prvním trimestru, pokud není jeho použití zcela nutné. Při použití přípravku Biseptol 480 během těhotenství je třeba zvážit doplňkové podávání folátů.

Sulfamethoxazol soupeří s bilirubinem o vazebná místa na albuminech plazmy. Pokud je lék podáván matce těsně před porodem, významná koncentrace léku z matčina organismu se udržuje po několik dní u novorozence a existuje riziko zesílení novorozenecké hyperbilirubinemie, teoreticky s možností vzniku jádrového ikteru. Toto teoretické riziko je obzvláště závažné u kojenců se zvýšeným rizikem výskytu hyperbilirubinemie, například u předčasně narozených dětí a dětí s deficitem glukózo-6-fosfát dehydrogenázy.

Kojení

Složky přípravku Biseptol 480 (trimethoprim i sulfamethoxazol) přecházejí do mateřského mléka. Matkám v pozdní fázi těhotenství a při kojení nemá být Biseptol 480 podáván, zvláště pokud je u matky nebo novorozence vyšší riziko vzniku hyperbilirubinemie. Podávání přípravku Biseptol 480 je dále třeba se vyhnout u kojenců mladších osmi týdnů kvůli predispozici malých kojenců k hyperbilirubinemii.

4.7.    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Biseptol nemá žádný nebo jen zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.

4.8.    Nežádoucí účinky

Vzhledem k tomu, že kotrimoxazol obsahuje trimethoprim a sulfonamid, očekává se, že typ a frekvence nežádoucích účinků spojených s takovými látkami budou odpovídat široké historické zkušenosti.

Ke stanovení frekvence velmi častých až vzácných nežádoucích účinků byly použity údaje z velkých publikovaných klinických hodnocení.

Velmi vzácné nežádoucí účinky byly primárně stanoveny z postmarketingových údajů, a proto se vztahují spíše k četnosti hlášení než „skutečné“ frekvenci. Nežádoucí účinky se kromě toho mohou lišit ve své incidenci v závislosti na indikaci.

Pro klasifikaci četnosti výskytu nežádoucích účinků se používá následující konvence: velmi časté >1/10, časté >1/100 až <1/10, méně časté >1/1000 až <1/100, vzácné >1/10 000 až <1/1000, velmi vzácné <1/10 000.

Infekce a infestace:

Časté: kandidóza.

Poruchy krve a lymfatického systému:

Velmi vzácné: leukopenie, neutropenie, trombocytopenie, agranulocytóza, megaloblastová anemie, aplastická anemie, hemolytická anemie, methemoglobinemie, eozinofilie, purpura, hemolýza u

hypersenzitivních pacientů s deficitem glukózo-6-fosfátdehydrogenázy.

Poruchy imunitního systému:

Velmi vzácné: sérová nemoc, anafylaxe, alergická myokarditida, angioedém, poléková horečka, alergická vaskulitida připomínající Schonlein-Henochovu chorobu, periarteritis nodosa, systémový lupus erythematodes.

Poruchy metabolismu a výživy:

Velmi časté: hyperkalemie

Velmi vzácné: hypoglykemie, hyponatremie, anorexie

Psychiatrické poruchy:

Velmi vzácné: deprese, halucinace

Poruchy nervového systému:

Časté: bolest hlavy

Velmi vzácné: aseptická meningitida, křeče, periferní neuritida, ataxie, vertigo, závratě Aseptická meningitida rychle odezněla po vysazení léku, ale v řadě případů se objevovala opakovaně po opětovné expozici kotrimoxazolu nebo trimethoprimu použitých v monoterapii.

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy:

Velmi vzácné: kašel, dyspnoe, plicní infiltráty

Kašel, dyspnoe a plicní infiltráty mohou být časnými známkami respirační hypersenzitivy, která, byť ve velmi vzácných případech, byla fatální.

Gastrointestinální poruchy:

Časté: nauzea, průjem Méně časté: zvracení

Velmi vzácné: glositida, stomatitida, pseudomembranózní kolitida, pankreatitida

Poruchy oka:

Velmi vzácné: uveitida

Poruchy ucha a labyrintu:

Velmi vzácné: tinitus

Poruchy jater a žlučových cest:

Velmi vzácné: zvýšení hodnot aminotransferáz v séru, zvýšení hladin bilirubinu, cholestatický ikterus, nekróza jater

Cholestatický ikterus a nekróza jater mohou vést k úmrtí.

Poruchy kůže a podkožní tkáně:

Časté: exantémy

Velmi vzácné: fotosenzitivita, exfoliativní dermatitida, přetrvávající polékový exantém, erythema multiforme, závažné kožní reakce (SCARs): Stevens-Johnsonův syndrom (SJS), toxická epidermální nekrolýza (TEN) (viz bod 4.4).

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně:

Velmi vzácné: artralgie, myalgie.

Poruchy ledvin a močových cest:

Velmi vzácné: poruchy funkce ledvin (někdy hlášeny jako renální selhání), intersticiální nefritida

Důsledky vyplývající z léčby pneumonie vyvolané patogenem Pneumocystis jiroveci:

Velmi vzácné: těžké hypersenzitivní reakce, exantém, horečka, neutropenie, trombocytopenie, zvýšení

7/13

hladin jatemích enzymů, hyperkalemie, hyponatremie, rhabdomyolýza.

Po použití vysokých dávek při léčbě PCP byly zaznamenány hypersenzitivní reakce s těžkým průběhem vyžadující ukončení léčby přípravkem. V případě výskytu příznaků myelosuprese je nutno podat kalcium-folinát (5 až 10 mg/den).

Hypersenzitivní reakce s těžkým průběhem byly hlášeny při léčbě PCP u pacientů po opakovaném použití kotrimoxazolu, někdy po přerušení podávání trvajícím několik dní. Rhabdomyolýza byla hlášena u HIV pozitivních pacientů dostávajících kotrimoxazol jako profylaxi nebo léčbu PCP.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9. Předávkování

Maximální člověkem tolerovaná dávka není známa.

Pravděpodobnými projevy předávkování jsou nauzea, zvracení, závratě, bolest hlavy a stav zmatenosti. Při těžkém předávkování trimethoprimem byla zaznamenána myelosuprese.

V případě prokázaného nebo náhodného předávkování nebo podezření na něj je nutno okamžitě vysadit přípravek.

Je-li produkce moči nízká, doporučuje se podávání tekutin podle stavu ledvinných funkcí.

Trimethoprim stejně jako aktivní sulfamethoxazol je možno odstranit z organismu hemodialýzou. Peritoneální dialýza není účinná.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1. Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antibakteriální léčiva pro systémovou aplikaci; kombinace sulfonamidů a trimethoprimu, včetně derivátů.

ATC kód: J01EE01

Mechanismus účinku

Biseptol 480 je antibakteriální léčivo složené ze dvou léčivých látek, sulfamethoxazolu a trimethoprimu. Sulfamethoxazol je kompetitivním inhibitorem enzymu dihydropteroát syntetázy. Sulfamethoxazol kompetitivně inhibuje využití paraaminobenzoové kyseliny (PABA) při syntéze dihydrofolátu bakteriální buňkou, což má za následek bakteriostázu.

Trimethoprim se váže na bakteriální dihydrofolát reduktázu (DHFR), reverzibilně ji inhibuje a blokuje tvorbu tetrahydrofolátu. V závislosti na podmínkách může působit baktericidně. Tímto způsobem trimethoprim a sulfamethoxazol blokují dva po sobě následující kroky v biosyntéze purinů a následně nukleových kyselin nezbytných pro mnoho bakterií. Toto působení vede ke značnému vzájemnému zesílení účinku in vitro těchto dvou složek.

Mechanismus rezistence

In vitro studie prokázaly, že bakteriální rezistence se u sulfamethoxazolu a trimethoprimu v kombinaci může vyvinout pomaleji, než u sulfamethoxazolu a trimethoprimu samotného.

Rezistence na sulfamethoxazol může vznikat různými mechanismy. Bakteriální mutace vyvolávají růst koncentrace PABA, a tím vytlačují sulfamethoxazol, což má za následek snížení inhibičního účinku na enzym dihydropteroát syntetázu. Dalším druhem rezistence je rezistence zprostředkovaná plasmidy, která je důsledkem tvorby změněného enzymu dihydropteroát syntetázy, se sníženou afinitou vůči sulfamethoxazolu oproti „standardnímu“ enzymu.

Rezistence na trimethoprim vzniká mutací zprostředkovanou plasmidy, v jejímž důsledku se vytváří změněný enzym dihydrofolát reduktáza se sníženou afinitou k trimethoprimu oproti „standardnímu“ enzymu.

Trimethoprim se váže na plasmodiální DHFR, ale méně pevně než na bakteriální enzym. Afinita trimethoprimu k DHFR savců je asi 50 000krát menší v porovnání s odpovídajícím enzymem bakteriálním.

Mnohé patogenní bakterie jsou in vitro citlivé na trimethoprim a sulfamethoxazol v koncentracích značně nižších, než kterých je dosahováno v krvi, tkáních, tekutinách a moči po podání doporučených dávek. Stejně jako v případě jiných antibiotik, účinnost in vitro však nemusí nutně svědčit o klinické účinnosti, a proto je třeba vzít v úvahu, že uspokojivých testů na citlivost lze dosáhnout jen při použití doporučených živných půd bez přítomnosti substancí působících inhibičně, zvláště thymidinu a thyminu.

Hraniční hodnoty dle EUCAST

Enterobacteriaceae: S< 2 R> 4 S. maltophilia: S< 4 R> 4 Acinetobacter: S< 2 R> 4 Staphylococcus: S< 2 R> 4 Enterococcus: S< 0,032 R> 1 Streptococcus ABCG: S< 1 R> 2 Streptococcuspneumoniae: S< 1 R> 2 Haemophilus influenzae: S< 0,5 R> 1 Moraxella catarrhalis: S<0,5 R >1

Psuedomonas aeruginosa a další non-enterobacteriaceae: S< 2* R> 4*

S = citlivý, R = rezistentní. * Jedná se o hraniční hodnoty CLSI, protože pro dané organismy nejsou hraniční hodnoty EUCAST v současné době k dispozici.

Trimethoprim: sulfamethoxazol v poměru 1:19. Hraniční hodnoty jsou vyjádřeny jako koncentrace trimethoprimu.

Antibakteriální spektrum

Prevalence rezistence se může lišit geograficky a v čase a je žádoucí znát u vybraných druhů místní informace o rezistenci, zejména při léčbě těžkých infekcí. Pokud je místní prevalence rezistence taková, že použitelnost látky je alespoň u některých typů infekcí sporná, je žádoucí se poradit s odborníkem.

Tyto informace poskytují pouze přibližné vodítko týkající se pravděpodobné citlivosti mikroorganismu na trimethoprim/sulfamethoxazol.

Citlivost trimethoprimu/sulfamethoxazolu proti řadě bakterií je uvedena v následující tabulce:

5.2. Farmakokinetické vlastnosti

Maximální hladina sulfamethoxazolu a trimethoprimu stanovená po hodině je vyšší a rychleji dosažená po intravenózní infuzi kotrimoxazolu 80 mg/16 mg na ml v porovnání s maximální hladinou dosaženou při perorálním podání ekvivalentní dávky kotrimoxazolu. Nebyly však zjištěny významné rozdíly v plasmatických koncentracích, v eliminačním poločase a vylučování močí po podání kotrimoxazolu v perorální nebo intravenózní formě.

Trimethoprim je slabá zásada (pKa = 7,3). Je lipofilní. Hladina trimethoprimu ve tkáních je obecně vyšší než odpovídající hladiny zjištěné v plazmě, přičemž zvláště vysoká je v plicích a ledvinách. Větších hladin trimethoprimu v porovnání s plazmou bylo dosaženo ve žluči, tekutině a tkáni prostaty, sputu a vaginálním sekretu. Hladiny trimethoprimu v komorové vodě, mateřském mléce, mozkomíšním moku, tekutině středního ucha, synoviální tekutině a v buněčné tekutině (intersticiální) jsou dostačující k dosažení antibakteriálního účinku. Trimethoprim proniká do plodové vody i tkání plodu, kde dosahuje koncentrací blízkých koncentracím zjištěným v séru matky.

Kolem 50 % trimethoprimu se váže na bílkoviny plasmy. Biologický poločas u osob s normální funkcí ledvin se pohybuje od 8,6 do 17 hodin v případě normálních renálních funkcí. V případě clearance kreatininu pod 10 ml/minutu se zvyšuje 1,5 až 3násobně. Nebyly zjištěny závažné rozdíly u osob ve vyšším věku ve srovnání s mladými pacienty.

Hlavní cestou vylučování trimethoprimu jsou ledviny a asi 50 % dávky se vyloučí v nezměněné formě do 24 hodin. V moči bylo identifikováno několik metabolitů trimethoprimu. Koncentrace trimethoprimu v moči se značně liší.

Sulfamethoxazol je slabá kyselina o pKa = 6,0. Hladina aktivní formy sulfamethoxazolu v plodové vodě, komorové vodě, žluči, mozkomíšním moku, tekutině středního ucha, sputu, synoviální tekutině a tkáňové tekutině (intersticiální) činí 20 % až 50 % koncentrace v plasmě. Kolem 66 % sulfamethoxazolu se váže na plasmatické bílkoviny. Biologický poločas u osob s normální funkcí ledvin se pohybuje v rozmezí 9 až 11 hodin. U osob se sníženou funkcí ledvin nebyla zjištěna změna biologického poločasu aktivní formy sulfamethoxazolu, ale prodloužen byl poločas hlavního acetylovaného metabolitu, pokud clearance kreatininu byla nižší než 25 ml/min.

Hlavní cestou vylučování sulfamethoxazolu jsou ledviny; mezi 15 % až 30 % dávky nalezené v moči bylo v aktivní formě. U pacientů ve vyšším věku dochází k nižší ledvinné clearance sulfamethoxazolu.

5.3. Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Toxický vliv na reprodukci: trimethoprim a sulfamethoxazol podávané v dávkách překračujících dávky doporučené pro humánní terapii způsobovaly rozštěp patra a jiné poruchy vývoje u potkanů, což jsou zjištění typická pro antagonisty folátů. Účinku trimethoprimu bylo možno předejít podáváním folátů v potravě. Po podání trimethoprimu králíkům v dávkách překračujících terapeuticky používané dávky u lidí docházelo k potratům plodů.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1.    Seznam pomocných látek

Propylenglykol Ethanol 96% (V/V)

Hydroxid sodný Ethanolamin

Roztok hydroxidu sodného 100 g/l (k úpravě pH)

Voda na injekci

6.2.    Inkompatibility

Připravený roztok Biseptolu 480 k infuzi se nesmí mísit s jinými léky nebo roztoky než s infuzními roztoky uvedenými v bodě 6.6.

6.3.    Doba použitelnosti

30 měsíců

Připravený roztok musí být podán bezprostředně po naředění (viz bod 6.6.).

6.4.    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25 °C, ampulky v krabičce, aby byl léčivý přípravek chráněn před světlem.

6.5.    Druh obalu a velikost balení

Skleněné ampulky, krabička.

10 ampulek po 5 ml.

6.6.    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Biseptol 480, koncentrát pro infuzní roztok je určen výhradně k intravenóznímu podání a před podáním musí být naředěn.

Přípravek Biseptol 480 se musí naředit bezprostředně před použitím. Po přidání přípravku Biseptol 480 k infuznímu roztoku je třeba vzniklou směs důkladně protřepat, aby došlo k úplnému promísení. V případě výskytu usazenin nebo krystalů před infuzí nebo během ní, je třeba směs zlikvidovat a připravit novou.

Doporučené schéma ředění přípravku Biseptol 480:

1    ampulka (5 ml) přípravku Biseptol 480 ve 125 ml infuzního roztoku

2    ampulky (10 ml) přípravku Biseptol 480 v 250 ml infuzního roztoku

3    ampulky (15 ml) přípravku Biseptol 480 v 500 ml infuzního roztoku

K naředění přípravku Biseptol 480 je přípustné použití následujících infuzních roztoků:

5% a 10% roztok glukózy,

0,9% roztok NaCl,

Ringerův roztok,

0,45% roztok NaCl s 2,5% roztokem glukózy.

Připravený infuzní roztok s přípravkem Biseptol 480 se nesmí mísit s jinými než výše uvedenými infuzními roztoky.

Infuze má být podána během 60 - 90 minut, přičemž má být přihlédnuto ke stupni hydratace pacienta.

Pokud pacientovi nelze podat větší množství tekutin, připouští se podání větší koncentrace kotrimoxazolu - 5 ml v 75 ml 5% glukózy. Připravený roztok se podává po dobu nepřesahující 1 hodinu.

Veškerý nespotřebovaný roztok se musí zlikvidovat.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Warszawskie Zaklady Farmaceutyczne Polfa S.A. ul. Karolkowa 22/24; 01-207 Warszawa, Polsko

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO

42/002/89-S/C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE /PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 14.2.1989

Datum posledního prodloužení registrace: 22.1.2014

DATUM REVIZE TEXTU

24.8.2016

13/13