Betaxolol Pmcs 20 Mg
sp. zn. sukls6406/2012
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Betaxolol PMCS 20 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje betaxololi hydrochloridum 20 mg.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
tableta
Téměř bílé, kulaté, bikonvexní tablety s půlicí rýhou na jedné straně o průměru 8 mm. Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Léčba arteriální hypertenze.
Profylaktická léčba stabilní námahové angíny pectoris.
Přípravek je určen k léčbě dospělých pacientů.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí
Arteriální hypertenze
Úvodní dávka při léčbě mírné hypertenze je 10 mg jednou denně. Pokud účinek není dostatečný, dávka může být zvýšena na 20 mg denně.
Obvyklá dávka u středně závažné hypertenze je 20 mg jednou denně.
Stabilní námahová angína pectoris
Dávkování se má stanovit individuálně. Úvodní dávka je 10 mg jednou denně. Ta může být zvýšena na obvyklou dávku 20 mg jednou denně. V některých případech může být vhodné zvýšit denní dávku až na 40 mg.
Dávkování u pacientů s poruchou ledvin nebo jater
- U pacientů s ledvinným selháním (kreatininová clearance do 20 ml/min) není třeba upravovat denní dávku, ale doporučuje se klinické sledování na začátku léčby, dokud není dosaženo vyrovnaných plasmatických hladin léku (v průměru za 4 dny).
- U pacientů se závažnou poruchou ledvin (kreatininová clearance pod 20 ml/min) a u pacientů podstupujících hemodialýzu nebo peritoneální dialýzu nemá být překročena dávka 10 mg/den. U pacientů na dialýze může být denní dávka podána bez ohledu na dobu dialýzy.
- U pacientů sjaterním selháním není třeba upravovat dávku. Doporučuje se pečlivé klinické sledování na začátku léčby.
Starší pacienti
Léčba starších pacientů by měla být zahájena opatrně s nízkými dávkami a pečlivě kontrolována (viz bod 4.4).
Děti a dospívající
Bezpečnost a účinnost betaxololu nebyla dosud stanovena, proto se betaxolol nedoporučuje u dětí a dospívajících (viz bod 4.4).
Způsob podání Perorální podání.
Podání a složení potravy neovlivňuje biologickou dostupnost betaxololu. Přípravek se užívá vždy ve stejnou denní dobu, nejlépe ráno.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou v bodě 6.1,
- těžká forma bronchiálního astmatu a chronické obstrukční bronchopulmonální choroby,
- dekompenzované srdeční selhání,
- kardiogenní šok,
- atrioventrikulární blok II. a III. stupně, pokud není zaveden pacemaker,
- Prinzmetalova variantní angina pectoris (v čisté formě a s monoterapií),
- syndrom chorého sinu, včetně sinoatriálního bloku,
- závažná bradykardie (< 45-50 tepů/min),
- těžké formy Raynaudova syndromu a onemocnění periferních tepen,
- neléčený feochromocytom,
- hypotenze,
- anafylaktická reakce v anamnéze,
- metabolická acidóza,
- kombinace s floktafeninem nebo se sultopridem (viz bod 4.5),
- kombinace s inhibitory MAO (kromě inhibitorů MAO-B),
- intravenózní podání blokátorů vápníkového kanálu typu verapamilu nebo diltiazemu a dalších antiarytmik (např. disopyramid nebo amiodaron) pacientům léčeným betaxololem je kontraindikováno. Výjimkou je ošetření v podmínkách intenzivní péče, protože za takových podmínek je zaručeno pečlivé a průběžné monitorování pacienta (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Léčba nesmí být u pacientů se stabilní angínou pectoris nikdy náhle přerušena: mohlo by to mít za následek závažné poruchy srdečního rytmu, infarkt myokardu nebo náhlou smrt.
Přerušení léčby
Léčba by neměla být náhle přerušena, zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Dávky musí být snižovány postupně, během jednoho nebo dvou týdnů. Pokud je třeba, zahajuje se současně se snižováním dávky betaxololu náhradní terapie jiným antianginózním přípravkem, aby se zabránilo jakémukoli zhoršení anginy pectoris.
Astma a chronická obstrukční plicní choroba
Beta-blokátory mohou být podávány pouze u lehkých forem, měla by být dána přednost kardioselektivním beta-blokátorům v co nejnižších dávkách a je doporučováno provést funkční plicní vyšetření před a po zahájení léčby betablokátory.
Během astmatického záchvatu mohou být užity bronchodilatační látky typu beta2-agonistů.
Srdeční selhání
U pacientů s kompenzovaným srdečním selháním může v případě nutnosti být betaxolol podáván v postupně se zvyšujících dávkách. Na začátku léčby je vhodné použít velmi nízké dávky. Je nutná přísná kontrola stavu nemocného.
Bradykardie
Dávka musí být snížena, pokud u pacientů klesne klidová srdeční frekvence pod 50-55 tepů za minutu a objeví se symptomy bradykardie.
Atrioventrikulární blok I. stupně
Vzhledem k negativně dromotropnímu efektu beta-blokátorů by betaxolol měl být podáván nemocným s AV blokádou I. stupně s opatrností.
Prinzmetalova variantní angina pectoris
Počet a trvání anginózních záchvatů může být zvýšen beta-blokátory u pacientů s Prinzmetalovou formou anginy pectoris. Kardioselektivní betablokátory mohou být užity u lehkých forem a u smíšených forem a za situace, kdy je současně podávána vasodilatační látka.
Onemocnění periferních tepen
Beta-blokátory mohou vést ke zhoršení onemocnění u pacientů s postižením periferních tepen (Raynaudův syndrom, Raynaudova nemoc, vaskulitida nebo chronická ischemická choroba dolních končetin).
Feochromocytom
Použití beta-blokátorů v léčbě sekundární hypertenze způsobené léčeným feochromocytomem vyžaduje pečlivé kontroly krevního tlaku. Beta-blokátory by měly být užívány pouze po předchozím podání alfa-inhibitorů.
Použití u dětí a dospívajících
Bezpečnost a účinnost betaxololu nebyla dosud stanovena, proto není užití betaxololu u dětí doporučeno.
Starší pacienti
U starších nemocných je vhodné zahájit léčbu menší dávkou za zvýšené kontroly klinického stavu. Pacienti s poškozením ledvin
U pacientů s poškozením ledvin by mělo dávkování být upraveno podle sérové koncentrace kreatininu nebo clearance kreatininu (viz bod 4.2).
Pacienti s diabetem
Beta-blokátory mohou maskovat některé příznaky navozené hypoglykémií, zejména tachykardii, palpitace a pocení (viz bod 4.5).
Pacient musí být poučen o nutnosti sledovat hladinu krevního cukru v kratších intervalech, zvláště na začátku léčby.
Psoriáza
Přínos použití beta-blokátorů u pacientů s psoriázou v osobní nebo rodinné anamnéze by měl být pečlivě zhodnocen, protože bylo hlášeno její zhoršení vlivem beta-blokátorů.
Alergické reakce
U pacientů se sklonem k těžké anafylaktické reakci jakéhokoli původu, speciálně po podání kontrastních látek obsahujících jód, po podání floktafeninu nebo během desensibilizační léčby, může podávání beta-blokátorů vést k exacerbaci alergické reakce a k resistenci na léčbu adrenalinem podávaným v běžných dávkách.
Celková anestezie
U pacientů podstupujících celkovou anestézii beta-blokátory snižují riziko arytmií a myokardiální ischémie v průběhu indukce anestézie, intubace a pooperační fáze. V současné době se před operačním zákrokem nedoporučuje přerušit stávající léčbu beta-blokátory.
Anesteziolog by měl být informován o tom, že pacient užívá betablokátor. Interakce s jinými léky může způsobit bradyarytmii, oslabit reflexní tachykardii a zvýšit riziko hypotenze.
Pokud je přerušení léčby nutné, 48 hodin se považuje za dostatečně dlouhou dobu potřebnou pro návrat k normální citlivosti vůči působení katecholaminů.
V některých případech léčba beta-blokátory nemá být přerušena:
- u pacientů s ischemickou chorobou srdeční a určitým rizikem spojeným s náhlým přerušením léčby beta-blokátory je vhodné pokračovat s léčbou až do operace,
- v naléhavých případech nebo v případech, kdy není možné přerušení podávání, nemocný musí být chráněn před převahou parasympatiku vhodnou premedikací atropinem, která se opakuje dle potřeby.
Oftalmologie
Beta-adrenergní blokáda snižuje nitrooční tlak a může znesnadnit screeningové vyšetření glaukomu. Oftalmolog by měl být informován, že pacient užívá betaxolol. Pacienti s celkovou a nitrooční léčbou beta-blokátory by měli být sledováni z důvodů možného aditivního účinku.
Tyreotoxikóza
Beta-blokátory pravděpodobně maskují kardiovaskulární příznaky tyreotoxikózy.
Pacienti s poškozením jater
Pečlivé klinické sledování se doporučuje na začátku léčby.
Hypoglykémie
Existuje zvýšená náchylnost k hypoglykémii, např. při delším hladovění nebo těžké fyzické námaze. Sportovci
Je nutné upozornit sportovce, že Betaxolol PMCS 20 mg obsahuje aktivní substanci, která může způsobit pozitivní výsledky antidopingových zkoušek.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Kontraindikované kombinace
- Floktafenin
V případech floktafeninem vyvolaného šoku nebo hypotenze beta-blokátory snižují schopnost kompenzační reakce.
- Sultoprid
Poruchy srdeční automacie (excesivní bradykardie) dané společným bradykardizujícím účinkem.
Nedoporučené kombinace
- Amiodaron
Nebezpečí poruch kontraktility, srdeční automacie a vedení (potlačením sympatického kompenzačního mechanismu).
- Centrální antihypertenziva, srdeční glykosidy
Současné užívání betaxololu s těmito léčivými přípravky může prodloužit dobu atrioventrikulárního vedení a vést k těžké bradykardii. Pokud je při podávání betaxololu klonidin náhle vysazen, krevní tlak se může výrazně zvýšit (rebound hypertenze). Proto léčba klonidinem má být přerušena několik dní po té, co bylo nejdříve ukončeno podávání betaxololu. Klonidin pak může být postupně vysazen.
Kombinace, vyžadující zvláštní opatrnost
- Anestetika
Současné podávání betaxololu a anestetik může vést k výraznému snižování krevního tlaku. Negativní inotropní účinky anestetik a betaxololu mohou být aditivní (beta-blokáda při zákroku může být vyrovnávána beta-mimetikem). Obecně platí, že léčba betaxololem nemá být přerušena při celkové anestezii nebo před podáním periferních myorelaxancií. Anesteziolog by měl být informován o skutečnosti, že pacient je léčen beta-blokátorem. K vysazení betaxololu, pokud je nezbytné, by mělo dojít 48 hodin před anestézií, aby se obnovila normální citlivost na katecholaminy (viz bod 4.4).
- Blokátory kalciového kanálu (bepridil, diltiazem, mibefradil a verapamil)
Poruchy srdeční automacie (excesivní bradykardie, sinusová zástava), poruchy sinoatriálního nebo atrioventrikulárního vedení a srdeční selhání (synergický efekt).
Tato kombinace by měla být použita pouze za přísného elektrokardiografického sledování, zejména u starších osob nebo na začátku léčby.
- Antiarytmika (propafenon a třída Ia: chinidin, hydrochinidin a disopyramid)
Poruchy srdeční automacie a poruchy vedení (potlačení sympatického kompenzačního mechanismu). Doporučuje se elektrokardiografické sledování.
- Baklofen
Zvýšené riziko hypotenze.
Měl by být sledován krevní tlak a v případě nutnosti upravena dávka antihypertenziva.
- Inzulín a hypoglykemické sulfonamidy (viz bod 4.4)
Všechny beta-blokátory zastírají určité symptomy hypoglykémie, např. palpitace a tachykardii.
Pacient musí být o této skutečnosti informován a musí být poučen o nutnosti sledovat hladinu krevního cukru v kratších intervalech, zvláště na začátku léčby.
- Lidokain
Byly popsány interakce s propanololem, metoprololem a nadololem.
Zvýšení plazmatické koncentrace lidokainu s možným zvýšením neurologických a srdečních nežádoucích účinků (snížený metabolismus lidokainu v játrech).
Dávka lidokainu by měla být upravena. Během léčby beta-blokátory a po jejím přerušení by mělo být prováděno klinické a elektrokardiografické sledování a sledování plazmatické koncentrace lidokainu.
- Kontrastní látky obsahující jód
V případech šoku nebo hypotenze z důvodů aplikace kontrastních látek obsahujících jód, beta-blokátory způsobují snížení kardiovaskulárních kompenzačních reakcí.
Pokud je to možné, léčba beta-blokátory by měla být přerušena před radiografickým kontrastním vyšetřením. Pokud je nezbytná léčba beta-blokátory bez přerušení, mělo by vyšetření být provedeno jen s možností zajištění na jednotce intenzívní péče.
- Léčivé přípravky vyvolávající torsades de pointes Zvýšené riziko komorových arytmií, zvláště torsades de pointes.
Kombinace, které je třeba vzít v úvahu
- Nesteroidní antiflogistika
Snížení antihypertenzního účinku (inhibice vasodilatačních prostaglandinů nesteroidními antiflogistiky a hromadění vody a sodíku s NSAID-pyrazolonovými deriváty).
- Blokátory kalciového kanálu: dihydropyridiny jako nifendipin
Hypotenze, srdeční selhání u pacientů s latentním nebo nedostatečně kontrolovaným srdečním selháním (negativně ionotropní efekt dihydropyridinů in vitro lišící se podle příslušného přípravku a pravděpodobně přidávající se k ionotropnímu účinku beta-blokátorů). Léčba beta-blokátory může také minimalizovat reflexní reakci sympatiku po excesivní hemodynamické zátěži.
- Tricyklická antidepresiva příbuzná s imipraminem, neuroleptika
Zvýšení antihypertenzního účinku a riziko posturální hypotenze (aditivní účinek).
- Kortikosteroidy a tetrakosaktidy
Snížení antihypertenzního účinku (retence vody a sodíku).
- Meflochin
Riziko bradykardie (sčítání bradykardizujícího efektu).
- Sympatomimetika
Riziko snížení účinku beta-blokátorů.
- Adrenalin
Současné užívání betaxololu a adrenalinu může vést k výraznému zvýšení krevního tlaku.
- Alfa-blokátory
Zesílený hypotenzní účinek. Zvýšené riziko ortostatické hypotenze.
- Nitráty a deriváty
Zvýšené riziko hypotenze, především ortostatické hypotenze.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Teratogenita: Studie na zvířatech neprokázaly teratogenní účinek. U lidských jedinců nebyly dosud hlášeny žádné teratogenní účinky.
Beta-blokátory snižují placentární perfuzi, což může vést k intrauterinní smrti plodu, potratům a předčasným porodům. Navíc se mohou u plodu vyskytnout nežádoucí účinky (zejména hypoglykémie a bradykardie).
Novorozenci: U matek léčených beta-blokátory přetrvává jejich působení u novorozenců několik dnů po narození. Existuje zvýšené riziko srdečních a plicních komplikací v postnatálním období. Pokud se vyskytne srdeční selhání, je nutná hospitalizace novorozence na jednotce intenzivní péče (viz bod 4.9), nesmí se podávat plazmaexpandery (riziko akutního edému plic). Rovněž byly hlášeny bradykardie, respirační obtíže a hypoglykémie.
Doporučuje se, aby novorozenci byli velmi pečlivě sledováni (srdeční frekvence, glykémie) na neonatalogické jednotce intenzívní péče během prvních tří až pěti dnů po porodu.
Použití betaxololu během těhotenství není doporučeno, pokud terapeutický přínos nepřevažuje možná rizika.
Kojení
Betaxolol je vylučován do mateřského mléka. Nebezpečí vzniku bradykardie a hypoglykémie u kojenců nebylo hodnoceno, kojení proto není během léčby doporučeno.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Neexistují žádné studie hodnotící vliv betaxololu na schopnost řídit motorová vozidla. Při řízení motorových vozidel a obsluze strojů je však třeba vzít v úvahu občasný výskyt závratí a únavy.
4.8 Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky byly rozděleny podle četnosti výskytu za použití následující konvence: Velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1000 až <1/100); vzácné (>1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Klinické:
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Časté: kožní alergické reakce (zarudnutí, svědění, vyrážka), vypadávání vlasů
Vzácné: beta-blokátory mohou vyvolat psoriázu nebo zhoršit symptomy stávající psoriázy nebo způsobit psoriasiformní erupce (viz bod 4.4)
Poruchy nervového systému
Časté: zejména na začátku léčby únava, závratě, bolesti hlavy, pocení Méně časté: symptomy podobné myasthenii gravis se svalovou slabostí Velmi vzácné: exacerbace stávající myasthenie gravis, distální parestézie
Poruchy oka
Méně časté: snížená tvorba slz (je třeba vzít v úvahu, pokud pacient používá kontaktní čočky)
Velmi vzácné: poruchy vidění
Psychiatrické poruchy Časté: astenie, insomnie Vzácné: deprese
Velmi vzácné: halucinace, zmatenost, noční můry
Gastrointestinální poruchy
Časté: gastralgie, průjem, nauzea a zvracení
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi vzácné: hypoglykémie, hyperglykémie. Latentní diabetes mellitus se může projevit nebo existující diabetes mellitus se může zhoršit.
Není známo: U pacientů s hypertyreózou mohou být klinické příznaky tyreotoxikózy (tachykardie a tremor) maskovány. Po dlouhotrvajícím hladovění nebo těžké fyzické námaze může dojít k hypoglykémii. Varovné příznaky hypoglykémie (zvláště tachykardie a tremor) mohou být skryté.
Srdeční poruchy
Časté: bradykardie, možná i závažná bradykardie
Vzácné: srdeční selhání, pokles krevního tlaku, zpomalení atrioventrikulárního vedení nebo zesílení existujícího atrioventrikulárního bloku
Cévní poruchy Časté: studené končetiny
Vzácné: Raynaudův syndrom, zhoršení existující intermitentní klaudikace Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Vzácné: bronchospasmus
Poruchy reprodukčního systému a prsu Časté: impotence
Laboratorní:
Vzácně byl zaznamenán výskyt antinukleárních protilátek: tyto jsou doprovázeny pouze klinickými známkami jako systémový lupus erythematodes ve výjimečných případech a ustupují při přerušení léčby.
V průběhu léčby betaxololem může dojít k poruchám lipidového metabolismu (snížení HDL-cholesterolu, zvýšení triglyceridů).
4.9 Předávkování
Příznaky předávkování: závažná hypotenze, bradykardie až srdeční zástava, akutní srdeční selhání, kardiogenní šok, bronchospasmus a občas generalizované záchvaty.
V případech život ohrožující bradykardie nebo nadměrného snížení krevního tlaku by mělo být podáno následující:
- atropin: 1-2 mg i.v.,
- glukagon: úvodní dávka 1-10 mg i.v., dále 2-2,5 mg/h jako kontinuální infuze,
- sympatomimetika v závislosti na hmotnosti a účinku: dopamin, dobutamin, orciprenalin a adrenalin.
V případě bronchospasmu mohou být současně podávány beta2-agonisté jako aerosol (v případě nedostatečného účinku také intravenózně) nebo aminofylin i.v.
V případě generalizovaných záchvatů je doporučeno pomalé intravenózní podání diazepamu.
Hemodialýzou nebo peritoneální dialýzou mohou být betaxolol a jeho metabolity odstraněny pouze v malé míře.
Léčba srdečního selhání u novorozenců matek léčených beta-blokátory:
- glukagon 0,3 mg/kg,
- převoz na novorozeneckou jednotku intenzivní péče,
- isoprenalin a dobutamin: prodloužená terapie obvykle vysokými dávkami vyžadujícími specializované sledování.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Beta-blokátory, selektivní, ATC kód: C07AB07
Betaxolol je kardioselektivní beta1- adrenergní blokátor s dlouhou dobou trvání účinku. Činnost blokátoru je měřitelná za 24 hodin po perorálním podání 20 mg betaxololu. Po podání terapeutických dávek betaxololu byly pozorovány pokles arteriálního tlaku, pokles srdeční frekvence a snížení tepového objemu.
Betaxolol se vyznačuje nízkým membránovým stabilizačním účinkem a nemá vnitřní sympatomimetickou aktivitu (ISA). Betaxolol nesnižuje vylučování sodíku ledvinami. Betaxolol snižuje aktivitu reninu v plazmě.
Známé účinky beta-blokátorů na hladinu lipidů v krvi jsou u betaxololu méně výrazné.
Účinek na snížení krevního tlaku
Denní dávka 20 mg betaxololu působí na snížení krevního tlaku shodně jako 100 mg atenololu nebo 160-320 mg propranololu denně.
Antiischemický účinek
Srdeční antiischemický účinek jednorázové dávky 20 mg betaxololu je srovnatelný se 100 mg atenololu v jedné dávce nebo 160 mg propranololu rozdělenému do jednotlivých dávek.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po perorálním podání se léčivá látka kompletně a rychle absorbuje s minimálním first-pass metabolismem v játrech a vysokou biologickou dostupností přibližně 85 %. Vazba na bílkoviny krevní plasmy činí přibližně 50 % a distribuční objem je asi 6 l/kg.
85-90 % podané dávky je metabolizováno v játrech. Pouze jeden metabolit (2-3 % podané dávky), který je výsledkem alifatické hydroxylace molekuly, má beta-blokující účinek. Účinek metabolitu je selektivní a představuje 50 % účinku betaxololu. 10-15 % podané látky se vylučuje v nezměněné formě ledvinami. Metabolity se vylučují převážně ledvinami. Maximální plazmatické koncentrace je dosaženo 2-4 hodiny po perorálním podání 20 mg a činí 30 až 60 ng/ml.
Intra- a inter-individuální rozpětí maximálních plazmatických koncentrací v ustáleném stavu je velmi nízké. Plazmatický poločas eliminace (16-20 h) umožňuje podávání v jedné denní dávce. Plazmatický eliminační poločas je prodloužen u starších pacientů a u pacientů na dialýze (24-30 h). V případě jaterní insuficience nebyly pozorovány žádné významné změny farmakokinetických hodnot.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
V preklinických studiích nebyla prokázána mutagenita ani kancerogenita betaxololu.
Studie na zvířatech neprokázaly teratogenní účinek betaxololu.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek
Mikrokrystalická celulosa Sodná sůl kroskarmelózy Magnesium-stearát Koloidní bezvodý oxid křemičitý
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
4 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 30 °C.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/PVdC / Al blistr, krabička.
Velikost balení: 10, 20, 30, 50, 60, 90 a 100 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
PRO.MED.CS Praha a.s., Telčská 1, 140 00 Praha 4, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
58/281/13-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 26.6.2013
10. DATUM REVIZE TEXTU
26.6.2013
9/9