Sp. zn. sukls160146/2015

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.    NÁZEV PŘÍPRAVKU

Ampicillin and Sulbactam IBI 1 g + 500 mg prášek pro injekční roztok

2.    KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna lahvička obsahuje:

Ampicillinum natricum    1063 mg, což odpovídá 1000 mg ampicillinum

Sulbactamum natricum    547 mg, což odpovídá 500 mg sulbactamum.

3.    LÉKOVÁ FORMA

Prášek pro injekční roztok.

Popis přípravku: bílý až téměř bílý prášek.

4.    KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Tento léčivý přípravek je indikován u infekcí vyvolaných baktériemi, které jsou citlivé na přípravek Ampicillin and Sulbactam IBI a rezistentní na ampicilin v monoterapii:

-    infekce horních a dolních cest dýchacích

-    infekce horních a dolních močových cest včetně infekcí ledvin

-    intraabdominální infekce

-    infekce pohlavních orgánů

-    infekce kůže a měkkých tkání

-    perioperační profylaxe těžkých infekcí po intraabdominálních chirurgických výkonech.

Je třeba řídit se oficiálními pokyny ohledně správného používání antibakteriálních přípravků.

4.2    Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí pacienti a dospívající (nad 40 kg)

U dospělých pacientů se doporučená dávka pohybuje mezi 3 g (ampicilin 2 g + sulbaktam 1 g) až 12 g (ampicilin 8 g + sulbaktam 4 g), podávanými v rozdělených dávkách po 8 nebo 6 hodinách.

U mírných a ambulantně léčených infekcí lze zvážit podávání v rozdělených dávkách po 12 hodinách.

Volba dávkování a intervalu mezi dávkami závisí na závažnosti infekce.

Závažnost infekce	Denní dávka ampicilinu/sulbaktamu i.m./i.v. (g)
Mírná	3 g (ampicilin 2 g + sulbaktam 1 g) (i.m.)
Středně těžká	až 6 g (ampicilin 4 g + sulbaktam 2 g) (i.m/i.v.)
Těžká	až 12 g (ampicilin 8 g + sulbaktam 4 g) (i.m./i.v.)

Pediatrická _ populace

U dětí starších než 2 roky činí doporučená dávka 150 mg/kg/den (což odpovídá ampicilinu 100 mg/kg/den a

sulbaktamu 50 mg/kg/den). Terapeutická dávka má být podávána ve třech či čtyřech rozdělených dávkách.

Intramuskulární podání se nedoporučuje u novorozenců, kojenců a batolat (mladších než 2 roky). Přípravek

Ampicillin and Sulbactam IBI má být podáván výhradně intravenózně dle následujících pokynů:

-    U novorozenců od druhého týdne života, kojenců a batolat ve věku do 2 let činí doporučená dávka 150 mg/kg/den (což odpovídá ampicilinu 100 mg/kg/den a sulbaktamu 50 mg/kg/den). Terapeutická dávka má být podávána ve třech či čtyřech rozdělených dávkách.

-    U novorozenců je doporučená dávka v prvním týdnu života 75 mg/kg/den (což odpovídá ampicilinu 50 mg/kg/den a sulbaktamu 25 mg/kg/den). Terapeutická dávka má být podávána ve dvou rozdělených dávkách.

-    U nedonošených kojenců je doporučená dávka v prvních 4 až 6 týdnech života 75 mg/kg/den (což odpovídá ampicilinu 50 mg/kg/den a sulbaktamu 25 mg/kg/den). Terapeutická dávka má být podávána ve dvou rozdělených dávkách.

Renální insuficience

U pacientů s těžkým poškozením renálních funkcí je třeba stanovit a monitorovat podávání ampicilinu a

sulbaktamu a dávky mají být podávány méně často, dle následující tabulky:

Clearance kreatininu (ml/min)	Doporučený interval mezi dávkami
> 30	6 h - 8 h
15-29	12 h
5-14	24 h
< 5	48 h

Hemodialyzovaní _ pacienti

Sulbaktam a ampicilin jsou při hemodialýze z těla eliminovány ve stejné míře. Proto má být přípravek Ampicillin and Sulbactam IBI podán těsně po dialýze, a poté ve 48-hodinových intervalech až do příští dialýzy.

Perioperační _profylaxe těžkých infekcí _po intraabdominálních chirurgických výkonech K profylaxi chirurgických infekcí se podává 1,5 (ampicilin 1 g + sulbaktam 500 mg) až 3 g (ampicilin 2 g + sulbaktam 1 g) přípravku Ampicillin and Sulbactam IBI při zahájení anestézie, dávka může být poté opakována každých 6 až 8 hodin. S podáváním přípravku Ampicillin and Sulbactam IBI se obvykle končí 24 hodin po operaci, není-li indikováno terapeutické použití.

Dávkování v těhotenství

Je třeba opatrnosti, jelikož dávka ampicilinu v krevní plazmě těhotných žen klesá až o 50%.

Délka podávání

V léčbě se obvykle pokračuje ještě 48 hodin po odeznění horečky a příznaků onemocnění. Léčba se obvykle podává 5 až 14 dní, u velmi těžkých infekcí však má být léčba prodloužena nebo podána dodatečná dávka ampicilinu. Celková denní dávka sulbaktamu nemá překročit 4 g.

Při léčbě infekcí vyvolaných beta-hemolytickými streptokoky se doporučuje terapie v délce nejméně 10 dní, aby se předešlo pozdním komplikacím (např. revmatická horečka, glomerulonefritida).

Způsob podání

Kombinace ampicilinu a sulbaktamu může být podávána buď intramuskulámě nebo intravenózně.

Intravenózní podání

Ampicilin a sulbaktam se rozpustí v rozpouštědle přiloženém v balení přípravku (voda na injekci) nebo v kompatibilních roztocích. Ampicilin a sulbaktam je možno podávat intravenózní injekcí (bolus) po dobu nejméně 3 minut nebo intravenózní infúzí po dobu 15 - 30 minut (viz bod 6.6).

Intramuskulární podání

Sterilní suchý prášek se rozpustí v rozpouštědle přiloženém v balení přípravku (voda na injeci) nebo v roztoku lidokain-hydrochloridu 5 mg/ml (0,5%) (viz bod 6.6). Ampicilin a sulbaktam mají být podány hlubokou intramuskulární injekcí. (Kontraindikace viz bod 4.3).

4.3    Kontraindikace

-    Hypersenzitivita na léčivé látky nebo na jiné peniciliny.

-    Infekce vyvolané herpetickými viry, infekční mononukleóza a lymfatická leukémie.

-    Přípravek Ampicillin and Sulbactam IBI nesmí být podáván intramuskulámě donošeným a nedonošeným novorozencům, kojencům a batolatům (mladším než 2 roky).

-    Přípravek Ampicillin and Sulbactam IBI s lidokainem k intramuskulární injekci je kontraindikován v těhotenství a při kojení (viz bod 4.6).

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

U pacientů léčených penicilinovými antibiotiky byly zaznamenány závažné a v některých případech fatální anafylaktické reakce. Tyto reakce se vyskytly u osob s hypersenzitivitou na penicilin a/nebo alergeny v anamnéze. Byly zaznamenány případy osob s pozitivní anamnézou hypersenzitivity na penicilin, u nichž došlo k těžkým reakcím při léčbě cefalosporiny. Před zahájením léčby penicilinem je třeba pečlivě prošetřit předchozí hypersenzitivní reakce na peniciliny, cefalosporiny a jiné léky.

Dojde-li k alergické reakci, léčba má být ukončena a zahájena adekvátní léčba.

Těžké anafylaktické reakce vyžadují akutní léčbu adrenalinem. Je-li to nutné, nasadí se kyslík, intravenózní steroidy a zajistí se dýchání včetně intubace.

Jelikož mononukleóza je virovým onemocněním, antibiotika ze skupiny ampicilinů nemají být podávána pacientům s touto infekcí.

U vysokého procenta pacientů s mononukleózou, kteří byli léčeni peniciliny, došlo k výsevu kožních vyrážek.

Stejně jako u mnohých antibiotik je třeba během léčby monitorovat možnost superinfekce rezistentními mikroorganismy včetně plísní. Dojde-li k rozvoji superinfekce, léčba má být ukončena a zahájena adekvátní léčba.

Stejně jako u jiných systémových léčivých přípravků se během dlouhodobé léčby (více než 1 až 2 týdny) doporučuje monitorování funkce základních systémů a orgánů, včetně renálního a hepatálního systému a krvetvorby. Toto sledování je velmi důležité u novorozenců, zejména předčasně narozených, i u ostatních pediatrických pacientů.

U pacientů s poškozením renálních funkcí dochází k podobnému ovlivnění eliminační kinetiky ampicilinu a sulbaktamu, proto poměr jejich plazmatických hladin zůstává konstantní.

U těchto pacientů je třeba monitorovat dávku ampicilinu a sulbaktamu a podávat ji méně často, tak, jak je obvyklé u ampicilinu.

Při léčbě pacientů, u nichž je nutnost omezovat příjem sodíku, je třeba mít na paměti, že balení 1 g ampicilinu a 500 mg sulbaktamu obsahuje přibližně 115 mg (5 mmol) sodíku.

V případě těžkého a neustupujícího průjmu je třeba zvážit možnost pseudomembranózní kolitidy, a pokud není tato diagnóza vyloučena, léčba má být ukončena a podniknuta příslušná opatření. V takových případech je kontraindikováno použití antiperistaltik.

U novorozenců je poločas obou látek prodloužen; přibližně na 7,9 hodin u sulbaktamu a 9,4 hodiny u ampicilinu. U těchto pacientů se terapeutická dávka podává ve dvou rozdělených dávkách, tak, jak je obvyklé u ampicilinu.

Ampicilin narušuje fermentaci sacharidů v tlustém střevě a strava s vysokým obsahem neabsorbovaných sacharidů zvyšuje riziko průjmu vyvolaného antibiotiky. O zdrojích nestravitelných sacharidů se poraďte se zdravotnickým pracovníkem.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinky j jiných léčivých _přípravků

Kyselina acetylsalicylová, indometacin a fenylbutazon snižují vylučování penicilinů.

Alopurinol

Výskyt vyrážek vyvolaných ampicilinem se zvyšuje při souběžném podávání alopurinolu a ampicilinu. Není známo, zda je zvýšený výskyt ampicilinových vyrážek následkem alopurinolu či hyperurikemie, která je u těchto pacientů přítomna.

Perorální kontraceptiva

Současné použití aminopenicilinů a perorálních kontraceptiv bylo spojeno s možností snížení plazmatických hladin estrogenů a progesteronu a může snížit účinnost hormonálních kontraceptiv. Pacientkám má být doporučeno, aby používaly doplňkové nehormonální antikoncepční prostředky.

Methotrexát

Současné podávání s methotrexátem může snížit renální clearance methotrexátu a může vést ke zvýšení jeho toxicity. Je třeba pečlivě sledovat sérové hladiny methotrexátu.

Jiná antibiotika či chemoterapeutika

Aminopeniciliny nemají být podávány současně s bakteriostatickými antibiotiky. Antibakteriální účinek amoxicilinu by mohl být antagonizován současným podáváním s makrolidy, tetracykliny, sulfonamidy či chloramfenikolem.

Aminoglykosidy jsou in vitro inaktivovány ampicilinem; proto se v infuzních roztocích nesmí směšovat ampicilin a sulbaktam s aminoglykosidy.

Antikoagulancia

Při současném použití s kumarinovými antikoagulancii, jako je např. warfarin, mohou být zvýšeny účinky antikoagulancií. Je třeba sledovat změny v agregaci trombocytů a prodloužení protrombinového času.

Probenecid

Probenecid snižuje renální tubulární sekreci ampicilinu a sulbaktamu; proto jejich souběžné použití může vést ke zvýšení a prodloužení sérových koncentrací ampicilinu a sulbaktamu.

Ovlivnění laboratorních testů

Vysoká koncentrace ampicilinu v moči může způsobit falešně pozitivní hodnoty glykosurie, zejména při použití testů Clinitest™, Benediktova roztoku či Fehlingova roztoku. Doporučuje se použití testů glukózy založených na enzymatických oxidačních reakcích glukózy (Clinistix™ či Testape™).

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení Těhotenství

Údaje z omezeného počtu těhotenství vystavených přípravku naznačují, že ampicilin a sulbaktam nemají nežádoucí účinky na těhotenství nebo na zdraví plodu/novorozence. Chybí však údaje o expozici v prvním trimestru. Při pokusech na zvířatech nebyly pozorovány žádné teratogenní účinky (viz bod 5.3). Přípravek Ampicillin and Sulbactam IBI má být v těhotenství používán, pouze je-li to zcela nezbytné.

Kojení

Ampicilin a sulbaktam se vylučují do lidského mateřského mléka. Ačkoli exkrece obou léčivých látek je nízká, u kojeného dítěte se může vyskytnout průjem, mykotické infekce sliznic a alergická senzibilizace. Rozhodnutí, zda pokračovat/ukončit kojení nebo pokračovat/ukončit léčbu přípravkem Ampicillin and Sulbactam IBI má být učiněno na základě zvážení přínosu kojení pro dítě a přínosu léčby přípravkem Ampicillin and Sulbactam IBI pro ženu.

Doplňující informace ohledně prášku pro injekční roztok k intramuskulárnímu podání

Ampicilin a sulbaktam s lidokainem jsou v těhotenství kontraindikovány. Kontrolované klinické studie a údaje od těhotných žen nejsou k dispozici. Údaje získané na zvířatech neodhalily žádné nežádoucí účinky na reprodukci. Ve studiích léčby lidokainem u zvířat se ukázaly určité důkazy neurobehaviorálních změn, nicméně embryotoxické ani teratogenní účinky nebyly pozorovány. Lidokain v malém množství přechází do mateřského mléka. Ampicilin a sulbaktam s lidokainem jsou při kojení kontraindikovány.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Ampicilin a sulbaktam zřejmě nemají vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje, byly však zaznamenány nežádoucí účinky (viz bod 4.8) a pacienti před řízením vozidel či obsluhou strojů mají vědět, jak na ampicilin/sulbaktam reagují. Tyto účinky mohou být zvýšeny alkoholem.

4.8    Nežádoucí účinky

Mohou se vyskytnout závažné akutní hypersenzitivní reakce jako: otok obličeje, otok jazyka, otok hrtanu zužující dýchací cesty, závažné kožní reakce jako erythema exudativum multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom nebo toxická epidermální nekrolýza (Lyellův syndrom), tachykardie, dušnost, léková horečka, eosinofilie, sérová nemoc, hemolytická anémie, alergická vaskulitida a nefritida, hypotenze, anafylaktoidní reakce, anafylaktický šok.

Při výskytu těchto příznaků bývá nutná okamžitá lékařská pomoc.

Četnost nežádoucích účinků je uváděna následovně:

Velmi časté (> 1/10)

Časté (> 1/100 až <1/10)

Méně časté (> 1/1000 až <1/100)

Vzácné (> 1/10000 až <1/1000)

Velmi vzácné (< 1/10000)

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Velmi časté: Bolest v místě vpichu injekce při intramuskulárním podání

Časté: Bolest v místě vpichu injekce při intravenózním podání, flebitida po intravenózním podání, průjem. Poruchy kůže a podkožní tkáně

Méně časté: kožní vyrážky, svědění a jiné kožní reakce

Typická vyrážka po ampicilinu připomínající spalničky (ampicilinový exantém) vzniká 5. až 11. den po zahájení léčby a nemusí nutně představovat překážku pro následnou léčbu deriváty penicilinu.

Poruchy nervového systému Méně časté: Vertigo a bolest hlavy

Neurotoxické reakce (křeče) v případě meningitidy či epilepsie, zejména po podání vysokých dávek a při poruše renálních fůnkcí.

Poruchy ledvin a močových cest

Vzácné: Intersticiální nefritida, krystalurie při vysokých intravenózních dávkách.

Poruchy krve a lymfatického systému

Velmi vzácné: Změny krevního obrazu jako např. reverzibilní anémie, hemolytická anémie, leukopenie, eozinofilie, trombocytopenie. Porucha krevní koagulace.

Poruchy jater a žlučových cest

Velmi vzácné: Přechodné a reverzibilní zvýšení transamináz (ALT, AST), bilirubinemie, abnormální jaterní testy, žloutenka.

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Velmi vzácné: Přechodné a mírné zvýšení kreatinfosfokinázy (CK).

Gastrointestinální poruchy

Může se vyskytnout nauzea, zvracení, meteorismus a průjem. Při výskytu těžkého a neustupujícího průjmu je třeba zvážit možnost pseudomembranózní kolitidy, která může být až život ohrožující. V takových případech má být proto ampicilin/sulbaktam okamžitě vysazen a zahájena vhodná léčba (např. perorální vankomycin 250 mg čtyřikrát denně). Léky potlačující peristaltiku jsou kontraindikovány.

Hypersenzitivní reakce

Mohou se objevit reakce z hypersenzitivity, jako je kopřivka, horečka, výsev makulo-papulózního exantému. Při výskytu takových symptomů má být přípravek vysazen a konzultován lékař.

Okamžitá reakce v podobě kopřivky obvykle ukazuje na jasnou penicilinovou alergii a vyžaduje ukončení léčby.

Kožní plísně a peniciliny mohou sdílet stejné antigenní vlastnosti, takže hypersenzitivní reakce obvykle pozorované po druhém kontaktu se mohou vyskytnout i při prvním podání penicilinu u osoby, která v současné době trpí nebo v minulosti prodělala plísňovou kožní infekci.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Vzácné: jako primární nežádoucí účinek byla zaznamenána bolest v místě vpichu injekce, zejména při intramuskulárním podání, stejně jako u jiných parenterálních antibiotik. U některých pacientů se může vyskytnout flebitida či reakce v místě vpichu injekce.

Astenie, ospalost.

Nežádoucí reakce obvykle spojované se samotným ampicilinem se mohou příležitostně vyskytnout i u ampicilinu se sulbaktamem. Při použití ampicilinu se sulbaktamem nelze zcela vyloučit další nežádoucí účinky, které byly vzácně pozorovány u ampicilinu, jako artralgie, stomatitida, černé zbarvení jazyka, agranulocytóza, dědičný angioneurotický edém, exfoliativní dermatitida a erythema multiforme a výskyt anafylaktického šoku s hypersenzitivitou vůči penicilinu.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

Webové stránky: www .sukl .cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Symptomy

Symptomy předávkování jsou podobné nežádoucím účinkům přípravku (viz bod 4.8).

Tyto reakce se někdy mohou vyskytnout v častější a vážnější formě. Velmi vysoké dávky beta-laktamových antibiotik mohou vyvolat cerebrální (epileptické) záchvaty. V těchto případech je možno urychlit eliminaci ampicilinu/sulbaktamu z těla hemodialýzou.

Anafylaktický šok, který se vyskytuje velmi vzácně, byť vždy v akutní formě, se nemá považovat za intoxikaci.

Terapie:

Podání diazepamu ke zmírnění záchvatů křečí vyvolaných předávkováním.

V případě anafylaktického šoku musí být okamžitě zahájena vhodná léčba.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antibiotika k systémovému použití ATC kód: J01CR01

Mechanismus účinku

Ampicillin působí prostřednictvím inhibice biosyntézy mukopeptidu buněčné stěny. Ampicilin má široké spektrum baktericidní účinnosti proti četným grampozitivním a gramnegativním aerobním a anaerobním bakteriím, ale je rozkládán beta-laktamázami. Četné beta-laktamázy přítomné v mikroorganismech rezistentních vůči penicilinům a cefalosporinům j sou ireverzibilně inhibovány sulbaktamem, který má sám o sobě jen slabou baktericidní účinnost.

Inhibice beta-laktamáz sulbaktamem je dvoufázový proces. Nejprve sulbaktam reverzibilně vytváří inaktivní komplex enzym-inhibitor s beta-laktamázou. Procesem závislým na čase a koncentraci se tento komplex změní v jeden či více ireverzibilně inaktivovaných proteinů.

Účinnost sulbaktamu v ochraně proti rozkladu penicilinů a cefalosporinů mikroorganismy byla potvrzena všemi in vivo studiemi za použití rezistentních kmenů. V těchto studiích sulbaktam ukázal synergistický účinek s peniciliny a cefalosporiny. Jelikož se sulbaktam váže na některá stejná místa proteinů vážících peniciliny, některé citlivé kmeny jsou dokonce ještě citlivější na tuto kombinaci než na samotné beta-laktamové antibiotikum.

Farmakodynamické účinky

Přípravek Ampicillin and Sulbactam IBI je kombinací beta-laktamového antibiotika (ampicilin) a ireverzibilního inhibitoru beta-laktamáz (sulbaktam). Samotný sulbaktam má velmi slabou antibakteriální účinnost, která je prakticky bezvýznamná, kromě účinku proti mikroorganismům Neisseriaceae, Acinobacter calcoaceticus, Bacteroides ssp, Banhamella catarrhalis a Pseudomonas cepacia, kombinace s ampicilinem však obnovuje účinnost proti kmenům produkujícím beta-laktamázy.

Kombinace určená pouze k parenterálnímu podání má široké spektrum antibakteriální účinnosti proti četným grampozitivním a gramnegativním aerobním a anaerobním bakteriím, včetně kmenů produkujících beta-laktamázu:

Limity citlivosti:

Limity citlivosti dle CA-SFM (Comité de l’Antibiogramme de la Société Franpaise de Microbiologie):

Citlivé baktérie	Rezistentní baktérie
< 4 mg/l	> 16 mg/l

Limity citlivosti dle CLSI (US Clinical Laboratory Standards Institute):

Baktérie	citlivé**	rezistentní**
Enterobacteriaceae	< 8/4 mg/l	> 32/16 mg/l
Staphylococcus spp.*	< 8/4 mg/l	> 32/16 mg/l
Haemophilus influenzae and	< 2/1 mg/l	> 4/2 mg/l

| H. parainfluenzae_|_|_|

* U Staphylococcus spp. lze použít výsledky testu na oxacilin. Methicilin (oxacilin)- rezistentní kmeny Staphylococcus spp. je třeba považovat za rezistentní bez ohledu na dosažený výsledek testu ** Uvedené limity citlivosti platí pro následující koncentrace: ampicillin : sulbactam = 2 : 1

Prevalence získané rezistence různých kmenů se může lišit v jednotlivých geografických oblastech a v různých časových obdobích, proto je žádoucí získat lokální informace o stavu rezistence, zejména při léčbě závažných infekcí.

V nutných případech je třeba vyhledat odbornou konzultaci, zejména je-li lokální prevalence rezistence taková, že použití dané látky je přinejmenším u některých druhů infekcí diskutabilní.

Citlivost mikroorganismů na ampicilin/sulbaktam zaznamenaná v evropských klinických studiích prováděných na dospělých nebo dětech s různými infekcemi, které byly publikovány v období od 1991 do 2006 je shrnuta v následující tabulce.

Je třeba poznamenat, že tyto informace poskytují pouze přibližné vodítko, jaká je pravděpodobnost, že určitý mikroorganismus bude citlivý vůči přípravku Ampicillin and Sulbactam IBI.

Klebsiella oxytoca_

Klebsiella pneumoniae_

Próteus mirabilis_

Próteus vulgaris_

Vrozeně rezistentní organismy_

Aerobní grampozitivní mikroorganismy_

Staphylococcus aureus (methicilin-rezistentní)_

Aerobní gramnegativní mikroorganismy_

Acinetobacter baumannii_

Citrobacter ^ freundii_

Enterobacter cloacae_

Morganella morganii_

Pseudomonas aeruginosa_

Serratia marcescens_

Stenotrophomonas maltophilia_

Jiné mikroorganismy_

Chlamydia spp._

Chlamydophila spp._

Legionella pneumophila_

Mycoplasma spp._

Ureaplasma urealyticum_

+ V některých geografických oblastech činí procento rezistence více než 50%.

^A Heterogenní skupina některých kmenů Streptococcus spp. Procento rezistence se může lišit mezi různými kmeny.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Ampicilin a sulbaktam mají velmi podobné farmakokinetické vlastnosti, zejména dosahují stejné maximální sérové koncentrace po parenterálním podání, stejnou renální clearance, poločas a biologickou dostupnost.

Absorpce:

Po i.m. injekci je biologická dostupnost sulbaktamu úplná a srovnatelná s ampicilinem. Po podání jednotlivých dávek zvlášť nebo v kombinaci je biologická dostupnost asi 100 %.

Distribuce:

Zjevný distribuční objem ampicilinu a sulbaktamu je stejný (23 l).

Bylo zjištěno, že ampicilin je přibližně z 28% a sulbaktam přibližně z 38% reverzibilně vázán na proteiny krevní plazmy.

Po i.v. injekci 0,5 mg sulbaktamu a 1 g ampicilinu je dosaženo maximálních koncentrací v séru 30 mg/l u sulbaktamu a 58 mg/l u ampicilinu.

Po i.m. injekci 0,5 mg sulbaktamu a 1 g ampicilinu je dosaženo maximálních koncentrací v séru 13 mg/l u sulbaktamu a 18 mg/l u ampicilinu.

Ampicilin a sulbaktam se rychle šíří do kožní tkáně a peritoneální tekutiny.

Ampicilin a sulbaktam nedosahují účinných hladin v mozkomíšním moku, s výjimkou zánětu mening (20% sérové koncentrace u sulbaktamu a 25-35% sérové koncentrace u ampicilinu).

Ampicilin a sulbaktam také prostupují placentární bariérou.

Biotransformace:

Ampicilin a sulbaktam nejsou metabolizovány.

Eliminace

Ampicilin a sulbaktam se vylučují močí v aktivní formě (75-85% sulbaktamu a 85% ampicilinu). Eliminační poločas obou látek je přibližně 1 hodina.

Eliminace ampicilinu/sulbaktamu se snižuje u pacientů s renální insuficiencí.

Je-li clearance kreatininu snížena ze 40 na 5 ml/min, dochází ke zvýšení poločasu z 1 na 20 hodin.

Bylo pozorováno snížení renální exkrece na základě renální funkce dítěte:

T1/2 sulbaktamu: 7,9 hodiny (rozmezí 3 až 21 hodin)

T1/2 ampicilinu: 9,4 hodiny (rozmezí 2 až 21 hodin).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Preklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií toxicity po opakovaném podávání a genotoxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.

Dlouhodobé studie kancerogenního potenciálu nebyly provedeny.

Ve studiích embryotoxicity neměla kombinace ampicilinu a sulbaktamu teratogenní účinky a v dalších studiích nebyly pozorovány žádné účinky na reprodukci.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1    Seznam pomocných látek

Pomocné látky nejsou přítomny.

6.2    Inkompatibility

Aminoglykosidy jsou in vitro inaktivovány ampicilinem: proto se v roztocích připravených k podání nesmí směšovat aminoglykosidy s ampicilinem a sulbaktamem. Mezi podáním jednotlivých antibiotik má být odstup nejméně 1 hodiny. Aminoglykosidy mají být podány na jiné místo než ampicilin a sulbaktam.

Následující léky mají být též podávány odděleně z důvodu inkompatibility: metronidazol, deriváty tetracyklinu, sodná sůl thiopentalu, prednisolon, prokain 2%, suxamethonium-chlorid a noradrenalin.

Přípravek nesmí být směšován s jinými léčivými přípravky kromě přípravků uvedených v bodě 6.6.

6.3    Doba použitelnosti 2 roky.

Doba použitelnosti po naředění či rozpuštění

Roztok musí být spotřebován ihned po naředění a nespotřebovaný roztok musí být zlikvidován.

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5    Druh obalu a obsah balení

Přípravek Ampicillin and Sulbactam IBI se dodává v následujících baleních:

-    50 ml skleněná lahvička obsahující ampicilin/sulbaktam 1000 mg + 500 mg jako prášek, krabička;

Velikost balení: 1 lahvička, 10 lahviček

-    20 ml skleněná lahvička obsahující ampicilin/sulbaktam 1000 mg + 500 mg jako prášek, krabička;

Velikost balení: 1 lahvička, 10 lahviček

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a zacházení s ním

Intravenózní použití

Intravenózní injekce: sterilní suchý prášek v lahvičce má být rekonstituován asi ve 3 ml vody na injekci a po úplném rozpuštění má být podán intravenózní injekcí (bolus) během nejméně 3 minut (viz bod 4.2).

Intravenózní infúze: sterilní suchý prášek v lahvičce může být rekonstituován pomocí 50/100 ml jednoho z kompatibilních roztoků (nikoli ve vodě na injekci) a má být podán intravenózní infuzí během 15 až 30 minut (viz bod 4.2).

Přípravek Ampicillin and Sulbactam IBI je kompatibilní s následujícími ředícími roztoky:

•    infúzním roztokem chloridu sodného 9 mg/ml (0,9 %)

•    roztokem natrium-laktátu

•    roztokem Ringer-laktátu

•    infúzním roztokem glukózy 50 mg/ml (5 %)

•    infúzním roztokem sacharózy 100 mg/ml (10 %).

Roztok musí být spotřebován ihned po naředění a nespotřebovaný roztok musí být zlikvidován.

Intramuskulární použití

Sterilní suchý prášek v lahvičce má být rekonstituován asi ve 3 ml vody na injekci či roztoku lidokain-hydrochloridu 5 mg/ml (0,5 %) (kontraindikace viz bod 4.3). Roztok má být podán hlubokou intramuskulární injekcí (kontraindikace viz bod 4.2).

Roztok musí být spotřebován ihned po naředění a nespotřebovaný roztok musí být zlikvidován. Rekonstituovaný roztok by měl být před podáním vizuálně prohlédnut, zda neobsahuje částice či není neobvykle zbarven. Rekonstituovaný roztok je čirý a bezbarvý.

Pouze k jednorázovému použití. Veškerý nespotřebovaný roztok a lahvičky musí být zlikvidovány adekvátním způsobem v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Istituto Biochimico Italiano G. Lorenzini S.p.A., Aprilia, Itálie Tel: + 39 06 92 150 1 Fax: + 39 06 92 150 500 e-mail: info@ibi-lorenzini.com

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO

15/397/06-C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

11.10.2006/ 17.8.2011

10.    DATUM REVIZE TEXTU

22.10.2015

11/11