Příbalový Leták

Amlodipin Bluefish 10 Mg Tablety

Sp.zn. sukls176492/2012 a sukls176495/2012

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV LÉČIVÉHO PŘÍPRAVKU

Amlodipin Bluefish 5 mg tablety Amlodipin Bluefish 10 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jednatableta obsahuje amlodipinum 5 mg (jako amlodipini besilas) Jednatableta obsahuje amlodipinum 10 mg (jako amlodipini besilas)

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

5 mg: bílé až téměř bílé, ploché, cylindrické tablety se zkosenými hranami a přibližnými rozměry 7,9 x 5,6 mm, s vyraženým „C“ na jedné straně a "58“ na druhé straně.

10 mg: bílé až téměř bílé, s přibližným rozměrem 9,5

mm, ploché, kulaté tablety se zkosenými hranami,

s vyraženým „C“ na jedné straně a “59“ na druhé straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Hypertenze.

Chronická stabilní angina pectoris. Vasospastická (Prinzmetalova) angina.

4.2    Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí

V    léčbě hypertenze i anginy pectoris je obvyklá počáteční dávka 5 mg přípravku Amlodipin Bluefish 1x denně; tu je pak možno zvyšovat až na maximální dávku 10 mg, v závislosti na individuální odpovědi pacienta.

U hypertenzních pacientů se přípravek Amlodipin Bluefish podává v kombinaci s thiazidovými diuretiky, alfablokátory, betablokátory nebo inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu. U anginy pectoris lze přípravek Amlodipin Bluefish použít jako monoterapii, nebo v kombinaci s dalšími antianginózními přípravky u pacientů s anginou pectoris refrakterní vůči nitrátům a/nebo vůči betablokátorům podáváným v adekvátních dávkách.

V    případě současného podávání s thiazidovými diuretiky, betablokátory a inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu není nutno dávkování nijak upravovat.

Zvláštní skupiny _pacientů Starší pacienti

Podobnou dávku amlodipinu snášejí starší i mladší pacienti stejně dobře. U starších pacientů se doporučuje použít obvyklé dávkování přípravku Amlodipin Bluefish, ale je třeba opatrnosti při zvyšování dávky (viz body 4.4 a 5.2).

Porucha funkce jater

U pacientů s mírnou až středně težkou poruchou funkce jater nebylo stanoveno doporučené dávkovací schéma; nastavení dávky musí proto probíhat s opatrností a je třeba začít podáváním nejnižší doporučené dávky (viz body 4.4 a 5.2). Farmakokinetika amlodipinu nebyla sledována u pacientů se závažnou poruchou funkce jater. Léčbu amlodipinem u těchto pacientů je nutné zahájit nejnižší doporučenou dávkou a pomalu titrovat.

Porucha funkce ledvin

Změny plazmatických koncentrací amlodipinu nekorelují se stupněm poruchy funkce ledvin, proto se u těchto pacientů doporučuje podávat amlodipin v normálním dávkování. Amlodipin není dialyzovatelný.

Pediatrická populace

Děti a dospívající s hypertenzí od 6 let do 17 let věku.

Doporučená antihypertenzní perorální dávka u pediatrických pacientů ve věku 6-17 let je 2,5 mg jednou denně jako počáteční dávka, titrovaná do 5 mg jednou denně pokud po 4 týdnech není dosaženo cílových hodnot krevního tlaku. Dávky vyšší než 5 mg denně nebyly u pediatrických pacientů zkoumány (viz body

5.1 a 5.2).

Tento přípravek neumožňuje podávání amlodipinu v dávce 2,5 mg.

Děti do věku 6 let

Nejsou dostupné žádné údaje.

Způsob podání Perorální podání.

4.3 Kontraindikace

Amlodipin je kontraindikován u pacientů trpících následujícími obtížemi:

•    hypersenzitivita na deriváty dihydropyridinu, amlodipin nebo kteroukoli pomocnou látku

•    závažná hypotenze

•    šok (včetně kardiogenního šoku)

•    obstrukce odtokového systému levé srdeční komory (např. aortální stenóza vysokého stupně)

•    hemodynamicky nestabilní srdeční selhání po akutním infarktu myokardu

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Bezpečnost a účinnost amlodipinu u pacientů v hypertenzní krizi nebyly stanoveny.

Pacienti se srdečním selháním:

Pacienti se srdečním selháním by měli být léčeni s opatrností. V dlouhodobé, placebem kontrolované studii pacientů se závažným srdečním selháním (třída III a IV dle NYHA) byla u pacientů léčených amlodipinem hlášena vyšší incidence plicního edému než u placebo skupiny ( viz bod 5.1). Blokátory kalciových kanálů, včetně amlodipinu, musí být podávány s opatrností pacientům s městnavým srdečním selháním, z důvodu zvýšeného rizika dalších kardiovaskulárních příhod a mortality.

Použití u pacientů s poruchou funkce jater:

U pacientů s poruchou funkce jater je prodloužen poločas amlodipinu a jsou zvýšené hodnoty AUC; k dispozici nejsou žádná doporučení ohledně dávkování. V těchto případech je třeba začít léčbu

amlodipinem s nejnižší doporučenou dávkou, a je třeba opatrnosti při zahájení léčby i v případě zvyšování dávky. U pacientů s těžkou poruchou funkce jater může být nutné dávku titrovat pomalu a pacienty pečlivě sledovat.

Použití u starších pacientů

Zvyšování dávky u starších pacientů by mělo být prováděno s opatrností (viz body 4.2 a 5.2).

Použití u pacientů s renálním selháním

U těchto pacientů může být amlodipin použit v normálních dávkách. Změny plasmatických koncentrací amlodipinu nesouvisí se stupněm poruchy funkce ledvin. Amlodipin nelze odstranit dialýzou.

4.5    Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinky jiných léčivých přípravků na amlodipin Inhibitory CYP3A4:

Současné užívání amlodipinu se silnými nebo středně silnými inhibitory CYP3A4 (inhibitory proteázy, azolové antifugicidy, makrolidy jako erytromycin nebo klaritromycin, verapamil nebo diltiazem) může vést k signifikantnímu zvýšení působení amlodipinu. Klinické důsledky těchto farmakokinetických změn mohou být výraznější u starších pacientů, proto je potřeba klinické sledování těchto pacientů a nastavení dávky.

Induktory CYP3A4: K dispozici nejsou žádná data týkající se účinku induktorů CYP3A4 na amlodipin. Současné užití induktorů CYP3A4 (např. rifampicin, třezalka tečkovaná) může vést ke snížení plasmatických koncentrací amlodipinu. Amlodipin by v kombinaci s CYP3A4 induktory měl být používán s opatrností.

Současné podávání amlodipinu s grapefruitem či grapefruitovou šťávou se nedoporučuje, protože u některých pacientů může vést k vyšší biologické dostupnosti amlodipinu působící větší pokles krevního tlaku.

Dantrolen (infuze): V souvislosti s hyperkalemií po podání verapamilu a dantrolenu i.v. byly u zvířat pozorována smrtelná ventrikulární fibrilace a kardiovaskulární kolaps. Vzhledem k riziku vzniku hyperkalémie se doporučuje vyvarovat souběžnému podávání blokátorů kalciového kanálu, jako je amlodipin, u pacientů náchylných na maligní hypertermii a při léčbě maligní hypertermie.

Účinky amlodipinu na jiné léčivé přípravky

Účinky amlodipinu na snižování krevního tlaku potencují antihypertenzivní účinky ostatních léčivých přípravků s antihypertenzními účinky.

Ve studiích klinických interakcí amlodipin neovlivňoval farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu, warfarinu ani cyclosporinu.

Simvastatin: společné podání opakovaných dávek amlodipinu 10 mg se simvastatinem 80 mg vedlo k 77% zvýšení expozice simvastatinu ve srovnání s podáním simvastatinu samotného. Limit dávky simvastatinu je 20 mg denně u pacientů užívajících amlodipin.

4.6    Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Bezpečnost amlodipinu u těhotných žen nebyla stanovena.

Ve studiích na zvířatech byla, při vysokých dávkách, zjištěna reprodukční toxicita (viz bod 5.3). Užití v těhotenství je doporučeno, pouze pokud neexistuje bezpečnější alternativa a pokud onemocnění jako takové představuje větší riziko pro matku a plod.

Kojení

Není známo, zda je amlodipin vylučován do mateřského mléka. Je třeba rozhodnout, zda pokračovat v/přerušit kojení nebo pokračovat v/ukončit léčbu amlodipinem s přihlédnutím k přínosu kojení pro dítě a přínosu léčby amlodipinem pro matku.

Fertilita

U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly pozorovány reverzibilní biochemické změny v hlavičce spermie. Klinické údaje o možném vlivu amlodipinu na fertilitu nejsou dostatečné. V jedné studii s potkany byly pozorovány nežádoucí účinky na fertilitu samců (viz bod 5.3).

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Amlodipin může mít mírný nebo středně silný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Schopnost reagovat může být snížena, pokud pacienti užívající amlodipin trpí mírnými závratěmi, bolestí hlavy, únavou nebo nevolností. Opatrnosti je zapotřebí zejména v počátku léčby.

4.8    Nežádoucí účinky

Souhrn bezpečnostního profilu

Nejčastěji hlášenými nežádoucími účinky vyskytujícími se při léčbě amlodipinem jsou spavost, závrať, bolest hlavy, palpitace, zčervenání, bolest břicha, nauzea, otoky kotníků, edém a únava.

Nežádoucí účinky v tabulkovém formátu

Následující nežádoucí účinky byly pozorovány a nahlášeny v průběhu léčby amlodipinem v následujících frekvencích: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1,000 až <1/100); vzácné (>1/10,000 až <1/1,000); velmi vzácné (<1/10,000).

V rámci každé skupiny četností jsou nežádoucí účinky uvedeny v pořadí podle klesající závažnosti.

Třídy orgánových systémů

F rekvence

Nežádoucí účinky

Poruchy krve a lymfatického systému

Velmi vzácné

leukocytopenie, trombocytopenie

Poruchy imunitního systému

Velmi vzácné

alergické reakce

Poruchy metabolismu a výživy

Velmi vzácné

hyperglykemie

Psychiatrické poruchy

Méně časté

nespavost, změny nálady (včetně úzkosti), deprese

Vzácné

zmatenost

Poruchy nervového systému

Časté

ospalost, závratě, bolest hlavy (obzvláště na začátku léčby)

Méně časté

třes, dysgeuzie, synkopa, hypoestezie, parestezie

Velmi vzácné

hypertonie, periferní neuropatie

Poruchy oka

Méně časté

poruchy vidění (včetně diplopie)

Poruchy ucha a labyrintu

Méně časté

tinitus

Srdeční poruchy

Časté

palpitace

Velmi vzácné

infarkt myokardu, arytmie (včetně bradykardie, komorové tachykardie a fibrilace síní)

Cévní poruchy

Časté

zrudnutí (návaly)

Méně časté

hypotenze

Velmi vzácné

vaskulitida

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Méně časté

Dušnost, rhinitis

Velmi vzácné

kašel

Gastrointestinální poruchy

Časté

bolest břicha, nevolnost

Méně časté

zvracení, dyspepsie, změny vyprazdňování (včetně průjmu a zácpy), sucho v ústech

Velmi vzácné

pankreatitida, gastritida, hyperplazie dásní

Poruchy jater a žlučových cest

Velmi vzácné

hepatitida, žloutenka, zvýšené hladiny hepatických enzymů*

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Méně časté

alopecie, purpura, diskolorace kůže, hyperhidróza, pruritus, vyrážka, exantém

Velmi vzácné

angioedém, erythema multiforme, kopřivka, exfoliativní dermatitida, Stevensův-Johnsonův syndrom, Quinckeho edém, fotosenzitivita

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Časté

otok kotníků

Méně časté

artralgie, myalgie, svalové křeče, bolest zad

Poruchy ledvin a močových cest

Méně časté

porucha močení, nokturie, zvýšená frekvence močení

Poruchy reprodukčního systému a prsu

Méně časté

impotence, gynekomastie

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Časté

edém, únava

Méně časté

bolest na hrudi, astenie, bolest, malátnost

Vyšetření

Méně časté

nárůst hmotnosti, snížení hmotnosti

*většinou odpovídá cholestáze

Byly hlášeny výjimečné případy extrapyramidových syndromů.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.

4.9 Předávkování

Zkušenosti s úmyslným předávkováním u lidí jsou omezené.

Symptomy:

Data, která jsou k dispozici, naznačují, že předávkování velmi vysokými dávkami by mohlo vést k nadměrné periferní vazodilataci a pravděpodobně reflexní tachykardii. Nahlášena byla výrazná a pravděpodobně déle trvající systémová hypotenze vedoucí až k šoku a následnému úmrtí.

Léčba:

Klinicky významná hypotenze v důsledku předávkování amlodipinem vyžaduje aktivní kardiovaskulární podporu včetně častého sledování srdeční a respirační funkce, elevace končetin a sledování objemu cirkulujících tekutin a vyloučené moči.

Vazokonstrikční preparát může být užitečný pro obnovení cévního tonu a krevního tlaku za předpokladu, že jeho užití není kontraindikováno. Intravenózní kalcium-glukonát může být prospěšný pro zvrácení dopadu blokády kalciových kanálů.

V některých případech může být užitečný výplach žaludku. U zdravých dobrovolníků snížilo použití aktivního uhlí do 2 hodin po podání amlodipinu 10 mg rychlost vstřebávání amlodipinu.

Vzhledem k tomu, že se amlodipin výrazně váže na bílkoviny, nebude mít dialýza pravděpodobně žádoucí účinek.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: blokátory kalciových kanálů, selektivní blokátory kalciových kanálů s převážně vaskulárním účinkem. ATC kód: C08CA01

Amlodipin je inhibitorem transportu kalciových iontů dihydropyridinové skupiny (blokátor pomalých kanálů neboli antagonista kalciových iontů) - inhibuje tedy transmembránový transport kalciových iontů do srdečních buněk a buněk hladkého svalstva cévních stěn.

Mechanismus antihypertenzního působení amlodipinu vyplývá z jeho přímého relaxačního účinku na hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, jímž amlodipin vede k ústupu anginy pectoris, nebyl dosud zcela poznán, avšak je známo, že amlodipin snižuje rozsah ischemického poškození myokardu dvěma mechanismy:

1.    Amlodipin dilatuje periferní arterioly a tak snižuje celkovou periferní rezistenci (afterload), proti níž musí srdce přečerpávat krev. Vzhledem k tomu, že srdeční frekvence při tom zůstává stabilní, snížení dotížení vede k odlehčení práce srdce a snížení spotřeby energie a kyslíkových nároků v myokardu.

2.    Mechanismus účinku amlodipinu zahrnuje pravděpodobně také dilataci hlavních větví koronárních tepen a koronárních arteriol, a to jak v normálních, tak i v ischemií postižených oblastech. Důsledkem této dilatace je zvýšení přísunu kyslíku do myokardu u pacientů se koronárními spasmy (Prinzmetalovou čili variantní anginou pectoris).

U pacientů s hypertenzí amlodipin při dávkování 1x denně klinicky významně snižuje krevní tlak vleže i vestoje po dobu celých 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku však podání amlodipinu nevede k akutní hypotenzi.

U pacientů s anginou pectoris zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance fyzické zátěže, oddaluje nástup anginózních bolestí a dobu do vzniku 1 mm depresí úseku ST na EKG, a snižuje jak frekvenci anginózních atak, tak spotřebu nitroglycerinu.

Při podání amlodipinu nebyly zjištěny žádné nežádoucí metabolické účinky ani změny koncentrací lipidů v plazmě; podávání amlodipinu je vhodné i u pacientů s astmatem, diabetem či dnou.

Použití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)

Účinnost amlodipinu v prevenci klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční byla hodnocena v nezávislé multicentrické randomizované dvojitě slepé studii kontrolované placebem u 1997 pacientů (Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of Thrombosis (CAMELOT)). Po dobu 2 let bylo léčeno 663 pacientů amlodipinem v dávce 5-10 mg, 673 pacientů elanaprilem v dávce 10-20 mg a 655 pacientů užívalo placebo, navíc ke standardní léčbě statiny, betablokátory, diuretiky a acetylsalicylovou kyselinou. Klíčové výsledky účinnosti jsou uvedeny v Tabulce 1. Výsledky indikují, že léčba amlodipinem vedla k menšímu počtu hospitalizací kvůli angině pectoris a revaskularizačních operací u pacientů s ICHS.

Tabulka 1.


Incidence významných klinických výstupů studie CAMELOT


Poměr kardiovaskulárních příhod,


amlopidin vs. placebo


počet (%)

Výstup

amlopidin

placebo

enalapril

Poměr rizik (HR) (95% CI)

Hodnota

P

Primární cílový parametr

Kardiovaskulární nežádoucí příhoda

110 (16,6)

151 (23,1)

136 (20,2)

0,69 (0,54-0,88)

0,003

Jednotlivé složky

Koronární revaskularizace

78 (11,8)

103 (15,7)

95 (14,1)

0,73 (0,54-0,98)

0,03

Hospitalizace kvůli angině pectoris

51 (7,7)

84 (12,8)

86 (12,8)

0,58 (0,41-0,82)

0,002

Nefatální infarkt myokardu

14 (2,1)

19 (2,9)

11 (1,6)

0,73 (0,37-1,46)

0,37

Cévní mozková příhoda nebo tranzitorní ischemická ataka

6 (0,9)

12 (1,8)

8 (1,2)

0,50 (0,19-1,32)

0,15

Kardiovaskulární úmrtí

5 (0,8)

2 (0,3)

5 (0,7)

2.46 (0,48-12.7)

0,27

Hospitalizace kvůli městnavému srdečnímu selhání

3 (0,5)

5 (0,8)

4 (0,6)

0,59 (0,14-2,47)

0,46

Resuscitovaná srdeční zástava

0

4 (0,6)

1 (0,1)

NA

0,04

Nový výskyt onemocnění periferních cév

5 (0,8)

2 (0,3)

8 (1,2)

2,6 (0,50-13,4)

0,24

Použití u pacientů se srdečním selháním

Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie, při nichž pacienti se srdečním selháním třídy II - IV podle NYHA podstoupili zátěžový test, ukázaly, že amlodipin nevede ke zhoršení klinického stavu hodnoceného pomocí tolerance fyzické zátěže, ejekční frakce levé komory a klinické symptomatologie.

Z placebem kontrolované studie (PRAISE) vyplynulo, že u pacientů se srdečním selháním třídy III-IV dle NYHA léčených digoxinem, diuretiky a inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (ACE) nedošlo po podání amlodipinu ke zvýšení rizika mortality nebo rizika kombinované mortality a morbidity u pacientů se srdečním selháním.

V následující, dlouhodobé, placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem u pacientů se srdečním selháním NYHA třídy III a IV bez klinických příznaků nebo bez objektivního nálezu svědčícího pro probíhající ischemickou chorobu, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitalisu nebo diuretik, neměl amlodipin žádný vliv na celkovou nebo kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné skupině pacientů bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem plicního edému.

Studie hodnotící preventivní léčbu infarktu myokardu (ALLHAT)

Randomizovaná dvojitě zaslepená morbiditně/mortalitní studie nazvaná „Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial“ (ALLHAT) sledovala srovnání léčby novějšími léčivými přípravky: amlodipin 2,5 - 10 mg/den (blokátor kalciového kanálu) nebo lisinopril 10 - 40 mg/den (ACE inhibitor), podávanými jako terapie první linie, s léčbou thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,5 - 25 mg/den při léčbě mírné až středně těžké hypertenze.

Celkem 33 357 pacientů s hypertenzí ve věku 55 či více let bylo randomizováno a následně sledováno průměrně po dobu 4,9 let. Pacienti měli minimálně jeden další rizikový faktor ICHS, včetně: infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody v anamnéze (>6 měsíců před vstupem do studie) nebo jiného dokumentovaného aterosklerotického onemocnění (celkem 51,5 %), diabetu 2. typu (36,1 %), HDL cholesterolu < 35 mg/dl (11,6 %), hypertrofie levé komory diagnostikované na EKG či echokardiografií (20,9 %), kouření cigaret (21,9 %).

Primární cílový parametr byl souborem fatálních koronárních příhod či nefatálních infarktů myokardu. V tomto sledovaném parametru nebyl zjištěn významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem a chlortalidonem: RR 0,98 95% CI [0,90-1,07] p=0,65. Mezi sekundárními cílovými parametry byla incidence srdečního selhání (součást kombinovaného kardiovaskulárního cílového parametru) významně vyšší ve skupině užívající amlodipin v porovnání se skupinou užívající chlortalidon (10,2% vs. 7,7%, RR 1,38, 95% CI [1,25-1,52]

p<0,001). Nicméně, nebyl zjištěn žádný významný rozdíl v celkové mortalitě při léčbě amlodipinem a chlortalidonem. RR 0,96 95% CI [0,89-1,02] p=0,20.

Použití u dětí (ve věku 6 let a starších)

Studie 268 dětí ve věku 6-17 let s převážně sekundární hypertenzí porovnávající dávky 2,5 mg a 5,0 mg amlodipinu s placebem prokázala, že obě dávky snížily systolický krevní tlak významně více než placebo. Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.

Dlouhodobý vliv amlodipinu na růst, pubertu a obecný vývoj nebyl zkoumán. Dlouhodobý vliv léčby amlodipinem u dětských pacientů na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti rovněž nebyl stanoven.

5.2    Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce, distribuce a vazba na plazmatické bílkoviny

Po perorálním podání v terapeutických dávkách je amlodipin dobře absorbován s dosažením vrcholové plazmatické koncentrace za 6 - 12 hodin po podání. Absolutní biologická dostupnost se pohybuje v rozmezí 64 - 80 %. Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. Studie in vitro prokázaly, že přibližně 97,5% cirkulujícího amlodipinu je navázáno na plazmatické bílkoviny.

Příjem potravy neovlivňuje biologickou dostupnost amlodipinu.

Biotransformace/eliminace Terminální plazmatický eliminační poločas činí 35 - 50 hodin a je při jedné denní dávce konzistentní. Amlodipin je ve značné míře metabolizován na inaktivní metabolity v játrech. Močí se vylučuje z 10% v podobě nezměněné substance a ze 60% ve formě metabolitů.

Použití u poruchy funkce jater

O podávání amlodipinu pacientům s poruchou funkce jater existují pouze velmi omezené údaje. Pacienti s poruchou funkce jater mají sníženou clearance amlodipinu, což má za následek delší poločas a nárůst AUC o přibližně 40-60%.

Použití u starších pacientů

Doba potřebná k dosažení vrcholových plazmatických koncentrací amlodipinu je u starších a mladších osob obdobná. Clearance amlodipinu má tendenci se snižovat, což má za následek zvýšení AUC a prodloužení eliminačního poločasu u starších pacientů. Podle očekávání došlo v závislosti na věku studované skupiny u nemocných s městnavým srdečním selháním ke zvýšení AUC a eliminačního poločasu.

Použití u dětí

Do populační studie farmakokinetiky bylo zařazeno 74 dětí s hypertenzí ve věku od 12 měsíců do 17 let (34 pacientů bylo ve věku 6 až 12 let a 28 pacientů ve věku 13 až 17 let), kterým byl podáván amlodipin v dávce od 1,25 do 20 mg podané buď jednou, nebo dvakrát denně. Typická clearance po perorálním podání (CL/F) u dětí od 6 do 12 let a dospívajících ve věku 13-17 let byla 22,5, respektive 27,4 l/hod. u pacientů mužského pohlaví a 16,4, respektive 21,3 l/hod. u pacientek ženského pohlaví. Mezi jednotlivými pacienty byly pozorovány velké rozdíly v expozici. Pro děti mladší 6 let jsou k dispozici pouze omezená data.

5.3    Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Reprodukční toxikologie

Reprodukční studie u potkanů a myší prokázaly zpoždění porodu, prodloužení doby porodu a snížení přežití mláďat při dávkách přibližně 50x vyšších než nejvyšší doporučené dávky pro člověka stanovené dle mg/kg.

Zhoršení fertility

Nebyl zjištěn žádný účinek na fertilitu potkanů léčených amlodipinem (samci po dobu 64 dní a samice po

dobu 14 dní před pářením) v dávkách do 10 mg/kg/den (8násobek* maximální doporučené dávky pro

2

člověka 10 mg na základě mg/m ). V jiné studii s potkany, kde samci byli léčeni amlodipin-besilátem po dobu 30 dnů v dávkách srovnatelných s dávkou pro člověka stanovené dle mg/kg, byly pozorovány snížené plazmatické hladiny hormonů stimulujících folikuly a testosteronu a rovněž snížení hustoty spermií a počtu zralých spermií a Sertoliho buněk.

Kancerogeneze/mutageneze

U potkanů a myší léčených amlodipinem v potravě po dobu dvou let v koncentracích vypočtených tak, aby odpovídaly denním úrovním dávky 0,5; 1,25 a 2,5 mg/kg/den nebyl podán žádný důkaz o kancerogenitě

amlodipinu. Nejvyšší dávka (u myší obdobná a u potkanů dvojnásobná* než je maximální doporučená

2

klinická dávka 10 mg na základě mg/m ) byla blízko maximální tolerované dávky u myší, avšak nikoliv u potkanů.

Studie mutagenity neodhalily žádné na dávce závislé účinky jak na genové, tak i na chromozomální úrovni. *Při hmotnosti pacienta 50 kg.

6.    FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1    Seznam pomocných látek Tableta:

Mikrokrystalická celulosa Hydrogenfosforečnan vápenatý Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)

Magnesium-stearát

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky.

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Žádné zvláštní podmínky pro uchovávání.

6.5    Druh obalu a obsah balení

Bílý neprůsvitný PVC/PVdC -Al blistr.

14, 20, 28, 30, 50 a 100 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

7.    DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Bluefish Pharmaceuticals AB Torsgatan 11 111 23 Stockholm Švédsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA

5 mg: 83/286/10-C 10 mg: 83/287/10-C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

7.4.2010/28.2.2014

10.    DATUM REVIZE TEXTU

2.4.2014