Amikacin Medopharm 500 Mg/2 Ml
sp.zn.: sukls166496/2012
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU AMIKACIN MEDOPHARM 500 mg/2 ml Injekční/infuzní roztok
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna ampulka obsahuje amikacinum 500 mg (jako amikacini disulfas) ve 2 ml injekčního/infuzního roztoku.
Pomocná látka se známým účinkem: disiřičitan sodný.
Tento přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, tj. v podstatě je „bez sodíku“.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Injekční/infuzní roztok
Čirý bezbarvý až slabě žlutý roztok.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
AMIKACIN MEDOPHARM je indikován pro krátkodobou léčbu závažných infekcí vyvolaných vnímavými kmeny gramnegativních bakterií rezistentních na jiné aminoglykosidy.
AMIKACIN MEDOPHARM je účinný při bakteriemii a septikemii (i při novorozenecké sepsi), při těžkých infekcích respiračního ústrojí, kostí a kloubů, centrálního nervového systému (i při meningitidě), při infekcích kůže a měkkých tkání, při intraabdominálních infekcích (včetně peritonitidy), při popáleninách, pooperačních infekcích (např. i při infekcích po cévních operacích).
AMIKACIN MEDOPHARM je indikován k léčbě závažných, komplikovaných a opakujících se infekcích močových cest. Při nekomplikované první epizodě močové infekce je AMIKACIN MEDOPHARM indikován pouze tehdy, jestliže je původce necitlivý na méně toxická antibiotika.
AMIKACIN MEDOPHARM lze podávat i dětem. Novorozencům a kojencům do 4 týdnů věku se podává jen v naprosto nezbytných případech.
Je třeba se řídit oficiálními pokyny ohledně správného používání antibakteriálních přípravků.
4.2 Dávkování a způsob podání
Způsob podání
AMIKACIN MEDOPHARM se podává intramuskulárně nebo intravenózně.
AMIKACIN MEDOPHARM se nesmí mísit s jinými léky, ale má se podávat odděleně podle doporučeného dávkování a cesty podání.
Dávkování
Ke stanovení správného dávkování je nutné znát tělesnou hmotnost pacienta na počátku léčby.
Před zahájením léčby je také nutné zkontrolovat stav renálních funkcí stanovením sérového kreatininu nebo výpočtem clearance endogenního kreatininu. Stanovení dusíku močoviny v krvi (BUN) je pro tyto účely méně vhodné. Během terapie je nutná pravidelná kontrola renálních funkcí.
Kdykoliv je to možné, doporučuje se sledovat hladinu amikacinu v séru k zajištění její žádoucí výše. Je vhodné měřit jak maximální koncentraci amikacinu v séru (30-90 min po injekci), která by neměla přesáhnout 35 pg/ml, tak i koncentraci těsně před podáním další dávky, která by neměla být vyšší než 10 pg/ml. Jinak je doporučena úprava dávkování. U pacientů s normální funkcí ledvin je možné
1 podávání jednou denně, a v tomto případě může maximální koncentrace amikacinu v séru přesáhnout 35 pg/ml (viz bod 4.2 Podávání 1x denně). Obvyklá délka léčby je 7-10 dní a celková denní dávka u všech typů podání by neměla překročit 15-20 mg/kg/den.
U těžkých a komplikovaných infekcí, kde léčba amikacinem trvá déle než 10 dnů, je třeba znovu zvážit vhodnost léčby amikacinem, protože její případné pokračování vyžaduje sledování hladiny amikacinu v séru, renálních, sluchových a vestibulárních funkcí.
Intravenózní a intramuskulární dávkování u pacientů s normální funkcí ledvin
Dospělí a děti starší 12 let
U dospělých a dospívajících s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu > 50 ml/min) je doporučená dávka i.m. nebo i.v. 15 mg/kg/den, která může být podána jako jednorázová dávka nebo rozdělená do
2 jednotlivých dávek podaných ve stejných časových intervalech, např. 7,5 mg/kg každých 12 hodin, Celková denní dávka nemá překročit 1,5 g. U pacientů s endokarditidou a febrilní neutropenií má být dávka rozdělena do 2 jednotlivých dávek, protože nejsou dostatečné údaje potvrzující dávkování jednou denně.
Děti ve věku 4 týdny až 12 let
Dětem s normální funkcí ledvin se doporučuje dávka i.m. nebo i.v. 15- 20 mg/kg/den, která může být podána jednorázově nebo 7,5 mg/kg každých 12 hodin. U pacientů s endokarditidou a febrilní neutropenií má být dávka rozdělena do 2 jednotlivých dávek, protože nejsou dostatečné údaje potvrzující dávkování jednou denně.
Novorozenci
Novorozenci dostanou úvodní dávku ve výši 10 mg/kg a pak 7,5 mg/kg každých 12 hodin (viz body 4.4 a 5.2).
Nedonošené děti
U nedonošených dětí je doporučena dávka 7,5 mg/kg každých 12 hodin (viz body 4.4 a 5.2).
Dospělým se roztok podává 30- 60minutovou infuzí.
U pediatrických pacientů závisí množství použitého ředidla na toleranci pacienta. Roztok má být podán v rozmezí 30- 60 minut. Kojencům se podává 1- 2hodinová infuze.
U pacientů s endokarditidou a u pacientů s febrilní neutropenií se má AMIKACIN MEDOPHARM dávkovat dvakrát denně, jelikož neexistují dostatečné údaje pro dávkování jednou denně.
Podávání 1x denně
U pacientů s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu >50 ml/min) lze zvážit alternativní dávkování. V těchto případech se podává amikacin intravenózně v dávce 15 mg/kg/den u dospělých nebo 20 mg/kg/den u dětí ve věku 4 týdnů nebo starších. Tento režim podávání lze zvažovat u bakteriemie, septikemie, infekcí respiračního traktu, komplikovaných infekcí močového traktu, intraabdominálních infekcí a empiricky u febrilní neutropenie. Pro použití při postižení ostatních orgánů není dostatek informací. (Viz také monitorování maximální a minimální koncentrace amikacinu v séru.)
Je-li AMIKACIN MEDOPHARM indikován u nekomplikovaných infekcí močového traktu, může být podáno 500 mg v jedné dávce, nebo rozděleno do dvou dávek (250 mg 2x denně).
Je třeba vypočítat dávku přesně a připravený roztok o koncentraci 50 mg/ml může být třeba dále naředit, aby bylo možné podat správnou dávku předčasně narozenému dítěti.
Trvání léčby by nemělo překročit 7- 10 dní a celková denní dávka u všech typů podání by neměla překročit 15- 20 mg/kg/den. U těžkých a komplikovaných infekcí, kde léčba trvá déle než 10 dnů, je nutné znovu zvážit podávání amikacinu a v případě pokračování terapie monitorovat renální, sluchové a vestibulární funkce stejně jako hladinu amikacinu v séru.
U nekomplikovaných infekcí vyvolaných mikroorganizmy citlivými na amikacin dochází k pozitivní reakci na léčbu během 24- 48 hodin. Nedojde-li ke zlepšení klinického stavu ani po 3- 5 dnech, má být podávání přípravku AMIKACIN MEDOPHARM přerušeno a znovu posouzena citlivost mikroorganizmů. Neúspěšnost léčby může být způsobena buď necitlivostí vyvolávajícího agens nebo přítomností septického ložiska, vyžadujícího chirurgickou intervenci.
Podávání při snížené funkci ledvin
Podávání amikacinu musí být provázeno bedlivým sledováním klinického stavu a laboratorních hodnot proto, aby bylo možno upravit dávkování podle aktuálního stavu pacienta (včetně stavů vyžadujících dialýzu).
Při snížení clearance kreatininu pod 50 ml/min se nedoporučuje podávat celková denní doporučená dávka v jediné denní dávce, protože vzhledem k postižení ledvin by tito pacienti byli vystaveni působení vysoké koncentrace amikacinu v séru. Pro úpravu dávkování u pacientů se sníženou funkcí ledvin viz níže.
U pacientů se sníženou funkcí ledvin je třeba při obvyklém dávkování 2-3x denně monitorovat vhodnou metodou sérové hladiny amikacinu. U pacientů se sníženou funkcí ledvin se dávkování upravuje buď snížením podané dávky při zachování intervalů podávání, nebo při podání normálních dávek prodloužením intervalů mezi jednotlivými dávkami.
Obě dávkovací schémata jsou založena na pacientově hodnotě clearance kreatininu nebo sérového kreatininu, protože tyto hodnoty jsou u pacientů se sníženou funkcí ledvin ve vzájemném vztahu s poločasem eliminace aminoglykosidu. Tato dávkovací schémata musí být použita ve spojení s pečlivým klinickým a laboratorním sledováním pacientů a měla by být podle potřeby upravována včetně modifikace při dialýze.
Normální dávky s delšími intervaly mezi jednotlivými dávkami
Není-li dostupná hodnota clearance kreatininu a pacientův stav je stabilizovaný, lze dávkovací interval v hodinách pro normální jednotlivou dávku (tzn. takovou, která by byla podána pacientům s normální funkcí ledvin v dávkovacím schématu 2x denně - 7,5 mg/kg) odhadnout vynásobením hladiny kreatininu (v mg/100 ml) číslem 9. Jestliže např. hladina kreatininu je 2 mg/100 ml, pak doporučenou jednotlivou dávku (7,5 mg/kg) je třeba podat každých 2 x 9 = 18 hodin.
Snížené dávky s fixními intervaly
Tam, kde je u pacientů s postižením renálních funkcí nutno zachovat stávající intervaly, dávky musí být sníženy. Doporučuje se monitorování hladiny amikacinu v séru, aby nedošlo k jeho nepřiměřenému zvýšení. Nejsou-li dostupné hodnoty amikacinu v séru a pacientův stav je stabilizovaný, pak hodnoty sérového kreatininu a clearance kreatininu jsou nejsnáze dostupným ukazatelem stupně postižení ledvin a vodítkem ke stanovení výše dávek.
I za těchto okolností se podává jako úvodní dávka normální zahajovací dávka 7,5 mg/kg. Tato dávka je stejná jako standardně doporučená dávka, která by byla vypočtena pro pacienta s normální funkcí ledvin, jak bylo popsáno výše. Udržovací dávky, podávané ve 12hodinových intervalech, by měly být sníženy úměrně k poklesu clearance kreatininu:
Udržovací dávka každých 12 hodin
= nalezená clearance kreatininu (ml/min) x vypočtená základní dávka v mg normální clearance kreatininu (ml/min)
Jiné přibližné vodítko pro stanovení sníženého dávkování v intervalech 12 hodin u pacientů, jejichž vyrovnaná hladina kreatininu je známa, je vydělit normální doporučenou dávku přípravku AMIKACIN MEDOPHARM hodnotou sérového kreatininu pacienta (v mg/100 ml).
Všechny tyto výpočetní přístupy jsou uváděny jen jako všeobecné vodítko tam, kde není dostupné měření hladiny amikacinu v séru, a nepředstavují žádná rigidní doporučení.
Zvláštní doporučení pro intravenózní infuze:
U pediatrických pacientů závisí množství použitého rozpouštědla na množství amikacinu tolerovaného pacientem. Jednotlivá dávka se běžně podává infuzí trvající 30 až 60 minut.
U kojenců je nutno podávat infuzi pomaleji, po dobu 1 až 2 hodiny.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na amikacin nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1..
Kvůli existenci zkřížené alergie mezi aminoglykosidy je AMIKACIN MEDOPHARM kontraindikován u pacientů s hypersenzitivní nebo závažnou toxickou reakcí na podání jakéhokoli aminoglykosidu v anamnéze.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Pozornost se musí věnovat pacientům s renální insuficiencí nebo s vestibulárním či oboustranným postižením sluchu v anamnéze. Parenterálně podávaná aminoglykosidová antibiotika vyžadují pečlivé sledování klinického stavu pacientů pro svou potenciální ototoxicitu a nefrotoxicitu. Bezpečnost jejich podávání po dobu delší než 14 dnů nebyla stanovena.
Neurotoxicita/ototoxicita
V souvislosti s podáváním aminoglykosidů se neurotoxicita manifestuje jako vestibulární a/nebo oboustranné postižení sluchu. Riziko ototoxicity aminoglykosidů je vyšší u pacientů s poruchou funkce ledvin a u pacientů, kteří byli léčení dlouhodobě (doba léčby trvající 5 až 7 dní), i u jinak zdravých pacientů. Prvním příznakem bývá ztráta vnímání vysokých tónů, zjistitelná pouze audiometricky. Mohou se objevit závratě způsobené vestibulární lézí. Další příznaky neurotoxicity mohou zahrnovat znecitlivění, brnění, cukání ve svalech a křeče. Pacienti, u nichž se rozvinulo kochleární nebo vestibulární poškození, nemusí mít žádné příznaky během léčby, které by je upozornily na toxicitu osmého nervu. Kochleární i vestibulární poškození se může objevit až po ukončení terapie jako úplná nebo částečná ireverzibilní bilaterální hluchota nebo invalidizující závratě. Ototoxicita vyvolaná aminoglykosidy je obvykle ireverzibilní.
Souběžnému podávání přípravku AMIKACIN MEDOPHARM se silnými diuretiky (kyselina etakrynová nebo furosemid) je třeba se vyhnout, jelikož samotná diuretika mohou vyvolat ototoxicitu. Kromě toho při parenterálním podání mohou diuretika zvýšit toxicitu aminoglykosidů pozměněním koncentrace antibiotik v séru a tkáních.
Nefrotoxicita
Aminoglykosidy jsou potenciálně nefrotoxické. Nefrotoxicita je nezávislá na maximální plazmatické koncentraci (Cmax). Riziko nefrotoxicity je vyšší u pacientů s poškozenou renální funkcí, u pacientů, kteří dostávají vysoké dávky nebo u těch, kteří jsou léčeni dlouhodobě.
Během léčby musí být pacient dobře hydratován. Funkce ledvin musí být pečlivě monitorována obvyklými metodami před zahájením terapie a denně v průběhu léčby. Objeví-li se v průběhu léčby známky renální dysfunkce, jako je např. zvýšené množství elementů v moči (erytrocyty, leukocyty, válce), albuminurie, pokles clearance kreatininu, snížení specifické hmotnosti moči, zvýšení dusíku močoviny v krvi, sérového kreatininu nebo oligurie, vyžaduje to vždy snížení dávky. Zvyšuje-li se azotemie nebo dochází-li k progresivnímu poklesu objemu moči, je nutné léčbu ukončit.
Zvlášť důležité je sledování ledvinných funkcí u starších pacientů, kteří mohou mít sníženou funkci ledvin neodhalenou rutinními testy, jako je BUN nebo sérový kreatinin. Průkaznější je vyšetření clearance kreatininu. Monitorování renálních funkcí u starších pacientů léčených aminoglykosidy je obzvlášť důležité.
Funkce ledvin a funkce n. vestibulocochlearis musejí být pečlivě monitorovány zejména u pacientů se známým nebo suspektním poškozením ledvin před zahájením terapie a také u těch pacientů, jejichž ledvinové funkce jsou normální, ale kteří vykazují známky renální dysfunkce v průběhu léčby. Sérové koncentrace amikacinu mají být monitorovány tam, kde je to možné, aby byly zajištěny adekvátní hodnoty a aby se zabránilo možným toxickým hodnotám. Moč má být vyšetřena na specifickou hmotnost moči, albuminurii a přítomnost buněk nebo válců. Pravidelně mají být měřeny BUN, sérový kreatinin nebo clearance kreatininu. Tam, kde to dovoluje věk pacienta, doporučuje se opakované audiometrické vyšetření, hlavně u pacientů, jimž hrozí vysoké riziko. Příznaky ototoxicity (tinitus, ztráta sluchu) nebo nefrotoxicity vyžadují úpravu dávkování nebo úplné přerušení léčby.
Souběžnému a/nebo následnému parenterálnímu, perorálnímu nebo lokálnímu podávání jiných neurotoxických nebo nefrotoxických přípravků je třeba se vyvarovat. Z ostatních faktorů, zvyšujících riziko toxicity aminoglykosidů, se uvádí pokročilý věk a dehydratace.
Vzhledem k závažnosti možných následků je nutné se vyhnout současnému či následnému celkovému, ale i lokálnímu podávání jiných ototoxických či nefrotoxických látek kvůli možným aditivním účinkům. Zvýšená nefrotoxicita byla zaznamenána během souběžného parenterálního podání aminoglykosidových antibiotik a cefalosporinů. Souběžné podání cefalosporinů může neopodstatněně zvýšit naměřené hodnoty kreatininu v séru.
Inaktivace aminoglykosidů je klinicky významná pouze u pacientů s těžkou poruchou ledvin. Inaktivace může pokračovat i v odebraných vzorcích tělesných tekutin, určených ke stanovení aktivity aminoglykosidu, proto ke stanovení relevantních výsledků vyžadují tyto vzorky co nejrychlejší zpracování, zmrazení nebo ošetření beta-laktamázou.
Neuromuskulární toxicita
Byl popsán vznik akutní svalové blokády a respiratorní paralýzy po parenterální aplikaci, při proplachování v průběhu ortopedických či břišních výkonů nebo při místní léčbě empyému, stejně jako po perorálním podání aminoglykosidů. Na možnost vzniku dechové paralýzy je nutné pamatovat při podání aminoglykosidů bez ohledu na způsob podání, zvláště při současném podávání anestetik, nervosvalových blokátorů (viz bod 4.5). Objeví-li se nervosvalová blokáda, může ji upravit i.v. podání kalciových solí, ale většinou vyžaduje mechanickou podporu ventilace.
Podávání aminoglykosidů pacientům se svalovým onemocněním, jako je např. myasthenia gravis nebo parkinsonismus, vyžaduje zvláštní opatrnost, protože na nervosvalová spojení působí obdobně jako kurare a mohou zhoršit svalovou slabost.
Alergické reakce
AMIKACIN MEDOPHARM obsahuje disiřičitan sodný, který může u vnímavých jedinců vyvolat alergické projevy, i velmi vážné, život ohrožující anafylaktické reakce anebo méně závažné astmatické stavy. Výskyt těchto stavů v běžné populaci je málo častý a pravděpodobně není vysoký. Častěji se objevuje u astmatiků.
Jiné
Aminoglykosidy se při místní aplikaci v rámci chirurgického výkonu absorbují rychle a téměř úplně (s výjimkou močového měchýře). V souvislosti s irigací operačního pole aminoglykosidovými preparáty (bez ohledu na jeho rozsáhlost) byl zaznamenán vznik ireverzibilní hluchoty, selhání ledvin a úmrtí způsobené neuromuskulární blokádou.
Stejně jako u jiných antibiotik může použití amikacinu vést k přerůstání necitlivých mikroorganizmů, což vyžaduje zahájení vhodné léčby.
Aminoglykosidy se musí používat opatrně u předčasně a právě narozených dětí z důvodu nevyzrálosti jejich ledvin a výslednému prodloužení poločasu eliminace těchto léčiv
Po podání amikacinu do sklivce byl hlášen makulární infarkt, někdy vedoucí k permanentní ztrátě zraku.
Pediatrická populace
Aminoglykosidy se mají používat s opatrností u nedonošených dětí a novorozenců, protože v důsledku nezralosti ledvin se prodlužuje poločas amikacinu v séru.
Tento přípravek obsahuje méně než 1 mmol (23 mg) sodíku v jedné dávce, tj. v podstatě je „bez sodíku“.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Antibakteriální účinnost se zvyšuje v kombinacích amikacinu (inhibujícího syntézu proteinů) a penicilinů se širokým spektrem nebo odpovídajících cefalosporinů (inhibujících syntézu buněčné stěny i u gramnegativních bakterií).
Toxicita amikacinu se zvyšuje při současném nebo bezprostředně navazujícím podání těchto látek: jakýchkoli jiných aminoglykosidových antibiotik, dalších neurotoxických, ototoxických nebo nefrotoxických látek (např. bacitracinu, cisplatiny, amfotericinu B, cyklosporinu, takrolimu, vankomycinu, cefaloridinu, paromomycinu, viomycinu, polymyxinu B, kolistinu); silných diuretik (např. furosemidu, kyseliny etakrynové), jež samy o sobě mohou působit ototoxicky; navíc při i.v. podání mohou zvyšovat toxicitu aminoglykosidů tím, že mění koncentraci antibiotika v séru a tkáních.
Snížení sérové aktivity se může objevit také tehdy, jsou-li aminoglykosidová a penicilinová antibiotika podávána oddělenými cestami in vivo.
Při současném použití aminoglykosidů s bisfosfonáty existuje zvýšené riziko hypokalcemie.
Při současném použití aminoglykosidů se sloučeninami platiny existuje zvýšené riziko nefrotoxicity a možné ototoxicity.
Souběžně podávaný thiamin (vitamin B1) může být znehodnocen reaktivním disiřičitanem sodným, který je součástí lékové formy.
Indometacin může u novorozenců zvyšovat plazmatické koncentrace amikacinu.
Na možnost vzniku dechové paralýzy je nutné pamatovat při současném podávání anestetik, neuromuskulárních blokátorů (sukcinylcholin, dekamethonium, atrakurium, rokuronium, vekuronium) nebo u pacientů dostávajících masivní krevní transfuze s citrátem.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Amikacin se smí podat těhotné ženě a novorozencům pouze pokud je to nezbytně nutné a pod dohledem lékaře (viz bod 4.4).
O použití aminoglykosidů v těhotenství jsou dostupné pouze omezené údaje. Aminoglykosidy mohou způsobit poškození plodu. Aminoglykosidy prostupují placentou, byly hlášeny případy úplné ireverzibilní bilaterální kongenitální hluchoty dětí, jejichž matkám byl v průběhu těhotenství podáván streptomycin. Ačkoli po jiném aminoglykosidovém antibiotiku podávaném těhotným ženám žádné vážné poruchy plodu nebo novorozence nebyly zaznamenány, možnost poškození nelze vyloučit.
Je-li žena léčená amikacinem těhotná nebo dojde-li k otěhotnění v průběhu léčby, je nutno ženu upozornit na možné riziko pro plod.
Kojení
O prostupu amikacinu do mléka není nic známo. Je třeba zvážit, zda přerušit kojení nebo ukončit léčbu. Fertilita
V reprodukčních studiích toxicity prováděných na potkanech a myších nebyly nalezeny poruchy fertility ani poškození plodu.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Nebyly provedeny žádné studie účinků na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Kvůli výskytu některých nežádoucích účinků (viz bod 4.8) může být schopnost řídit a obsluhovat stroje ovlivněna.
4.8 Nežádoucí účinky
Všechny aminoglykosidy mohou působit ototoxicky, nefrotoxicky nebo vyvolat neuromuskulámí blokádu. Nežádoucí účinky jsou častější u pacientů s poruchou renálních funkcí, při současné léčbě jinými ototoxickými či nefrotoxickými léky nebo při dlouhotrvající léčbě, eventuálně při podávání vyšších dávek než jsou dávky doporučené (viz bod 4.4).
Neurotoxicita - ototoxicita: mohou vést ke ztrátě sluchu, poruchám rovnováhy nebo obojímu. Amikacin primárně ovlivňuje sluchové funkce. Prvním příznakem kochleárního postižení bývá ztráta vnímání vysokých tónů, která předchází ztrátě sluchu a je zjistitelná pouze audiometricky.
Neurotoxicita - nervosvalová blokáda: akutní svalová paralýza a apnoe se mohou objevit jako následek léčby aminoglykosidy.
Nefrotoxicita
Nefrotoxicita se může projevit zvýšením sérového kreatininu, albuminurií, přítomností elementů v moči, azotemií a oligurií. Poruchy renálních funkcí jsou obvykle reverzibilní a po vysazení terapie se upravují.
V rámci postmarketingových studií byly u amikacinu zaznamenány případy toxické nefropatie a akutního selhání ledvin.
Ostatní
Vzácně byly v souvislosti s léčbou amikacinem zaznamenány vyrážka, horečka, bolesti hlavy, parestézie, třes, nauzea a zvracení, eozinofilie, artralgie, anemie, hypotenze a snížené hodnoty magnesia.
Anafylaktická odpověď (anafylaktická reakce, anafylaktický šok a anafylaktoidní reakce), bronchospasmus, hypersenzitivita, svědění a kopřivka byly pozorovány v průběhu postmarketingového sledování.
Následující tabulka dle MedDra databáze obsahuje všechny zaznamenané nežádoucí účinky dle orgánové klasifikace a jejich frekvenci dle následujících kategorií:
Velmi časté (>1/10)
Časté (>1/100 až <1/10)
Méně časté (>1/1000 až <1/100)
Vzácné (>1/10000 až < 1/1000)
Velmi vzácné (<1/10000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit)
|
Třídy orgánových systémů |
Frekvence |
Nežádoucí účinek |
|
Infekce a infestace |
Méně časté |
Superinfekce a kolonizace rezistentních kmenů bakterií nebo kvasinek3 |
|
Poruchy krve a lymfatického systému |
Vzácné |
Anemie, eozinofilie |
|
Poruchy imunitního systému |
Není známo |
Anafylaktická odpověď (anafylaktická reakce, anafylaktický šok a anafylaktoidní reakce), hypersenzitivita |
|
Poruchy metabolismu a výživy |
Vzácné |
Hypomagnesemie |
|
Poruchy nervového systému |
Není známo |
Paralýzaa |
|
Vzácné |
Třes, parestézie, bolest hlavy, poruchy rovnováhya | |
|
Poruchy oka |
Vzácné |
Slepotab, infarkt retinyb |
|
Třídy orgánových systémů |
Frekvence |
Nežádoucí účinek |
|
Poruchy ucha a labyrintu |
Vzácné |
Tinitus, nedoslýchavost |
|
Není známo |
Hluchota, neurosenzorická hluchota | |
|
Cévní poruchy |
Vzácné | |
|
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy |
Není známo |
Apnoe, bronchospasmus |
|
Gastrointestinální poruchy |
Méně časté | |
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně |
Méně časté | |
|
Vzácné |
Svědění, kopřivka | |
|
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně |
Vzácné |
Artralgie, záškuby svalůa |
|
Poruchy ledvin a močových cest |
Není známo |
Akutní selhání ledvin, toxická nefropatie, buňky v močia |
|
Vzácné |
Oliguriea, zvýšení krevního kreatininua, albuminuriea, azotemiea, erytrocyty v močia, leukocyty v močia | |
|
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace |
Vzácné |
aViz bod 4.4.
bLéčivý přípravek AMIKACIN MEDOPHARM není určen k intravitreálnímu podání. Po nitrooční aplikaci přípravku AMIKACIN MEDOPHARM byly zaznamenány slepota a makulární infarkt.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: http: //www .sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Při předávkování existují rizika nefrotoxických, ototoxických a neurotoxických (neuromuskulární blokáda) reakcí. Neuromuskulární blokáda s paralýzou dechu vyžaduje přiměřenou léčbu včetně podání iontů kalcia (např. ve formě glukonátu nebo laktobionátu v 10- 20% roztoku, viz bod 4.4). Při těžkém předávkování nebo toxické reakci pomůže odstranit amikacin z krve peritoneální dialýza nebo hemodialýza. U novorozenců je efektivnější výměnná transfuze krve. Hladiny amikacinu jsou také snižovány v průběhu kontinuální arteriovenózní hemofiltrace.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: aminoglykosidová antibiotika ATC kód: J01GB06
Amikacin je semi-syntetické aminoglykosidové antibiotikum se širokým spektrem odvozené od kanamycinu a s rychlým nástupem baktericidního účinku převážně proti gramnegativním bakteriím. Působí inhibicí proteosyntézy vnímavých mikrobů; vazbou na ribozomy vyvolá "chybné čtení" mRNA.
Senzitivní gramnegativní bakterie jsou kmeny Pseudomonas sp., Haemophilus influenzae, E. coli, Próteus sp. (indol-pozitivní i indol-negativní), Klebsiella sp., Enterobacter - Serratia sp., Salmonella sp., Shigella sp., Acinetobacter sp., Citrobacter freundii, Providencia sp.
Ze skupiny grampozitivních mikrobů je vůči amikacinu nejcitlivější Staphylococcus sp., a to kmeny jak produkující, tak i neprodukující penicilinázu i kmeny rezistentní vůči methicilinu.
Vůči amikacinu jsou citlivé i četné kmeny rezistentní vůči některým jiným aminoglykosidům; rezistence vůči amikacinu je u prvotně citlivých kmenů velmi vzácná a objevuje se teprve po několikaletém používání a jen v nízkém procentu ve srovnání s jinými aminoglykosidy.
Necitlivé jsou: Streptococcus sp., Pneumococcus sp., Enterococcus sp., Meningococcus sp., Legionella sp., anaerobní bakterie včetně Bacteroides sp. a Clostridium difficile, Chlamydia sp. aMykoplasma sp.
O účincích na makroorganismy viz body 4.4 a 4.6.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
U normálních dospělých jedinců je průměrný biologický poločas lehce přes 2 hodiny s průměrným celkovým distribučním objemem 24 l. Vazba na sérové proteiny se pohybuje od 0 do 11 %, renální clearance je 94 ml/min ujedinců s normální renální funkcí. Amikacin je primárně vylučován glomerulární filtrací. Pacienti s poruchami renálních funkcí nebo s narušenou glomerulární filtrací vylučují látku pomaleji, čímž se prodlužuje její biologický poločas. Je proto zapotřebí pečlivě monitorovat renální funkce a v závislosti na výsledcích příslušně upravovat dávkovací schéma.
Amikacin je po i.m. podání rychle absorbován a dobře lokálně snášen, maximální hladiny v plazmě dosáhne za 30 až 60 minut po i.m. injekci a terapeutická dávka udrží účinnou hladinu po 8 až 12 hodin.
Amikacin dobře proniká do orgánů a sekretů; údaje ze studií vícečetných denních dávek ukázaly, že u zdravých kojenců dosahuje v cerebrospinálním moku 10 % až 20 % hladiny v plazmě, při meningitidách až 50 %. Proniká placentární bariérou, ve fetální plazmě dosahuje až 16 % maximální koncentrace mateřské plazmy, poločas ve fetálním oběhu je 3,7 hodin.
O přestupu do mateřského mléka chybí údaje.
Intramuskulární a intravenózní podávání
U novorozenců a částečně i u nedonošených dětí je renální eliminace amikacinu snížena.
V samostatné studii u novorozenců (1- 6 dnů po narození) byli tito pacienti rozděleni podle novorozenecké hmotnosti (<2000, 2000- 3000 a >3000 g). Amikacin byl podáván intramuskulárně a/nebo intravenózně v dávce 7,5 mg/kg. U novorozenců s tělesnou hmotností >3000 g byla clearance 0,84 ml/min/kg a terminální poločas byl kolem 7 hodin. V této skupině byl iniciální distribuční objem 0,3 ml/kg a distribuční objem v rovnovážném stavu 0,5 mg/kg. Ve skupině s nižší porodní hmotností byla clearance/kg nižší a poločas delší. Opakované podávání dávek každých 12 hodin ve všech skupinách neprokázalo po 5 dnech akumulaci.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Preklinická data i klinické zkoušky svědčí pro nižší nefrotoxicitu amikacinu ve srovnání s gentamicinem, sisomycinem a tobramycinem. Dlouhodobé kancerogenní studie na zvířatech ke zhodnocení kancerogenního potenciálu nebyly provedeny a mutagenita nebyla hodnocena. Amikacin podávaný potkanům v dávkách desetkrát přesahujících denní lidskou dávku neovlivnil fertilitu samic nebo samců.
O účinku na plod a fertilitu viz bod 4.6.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
dihydrát natrium-citrátu disiřičitan sodný
kyselina sírová 95% (k úpravě pH) voda na injekci
6.2 Inkompatibility
AMIKACIN MEDOPHARM se zásadně nepodává v infuzi společně s jiným lékem, musí být aplikován odděleně. Ředí se 0,9% roztokem chloridu sodného nebo 5% roztokem glukózy (viz body 4.2 a 6.3).
Doporučuje se vizuálně zkontrolovat roztok na přítomnost cizorodých částic nebo změnu barvy před jeho podáním.
6.3 Doba použitelnosti
2 roky
Po naředění 0,9% roztokem chloridu sodného nebo 5% roztokem glukózy byla chemická a fyzikální stabilita prokázána po dobu 24 hodin při teplotě do 25 °C. Z mikrobiologického hlediska má být přípravek použit okamžitě. Není-li použit okamžitě, doba a podmínky uchovávání přípravku před použitím jsou v odpovědnosti uživatele a normálně by doba neměla být delší než 24 hodin při teplotě 2 °C -8 °C.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Chraňte před chladem nebo mrazem.
Podmínky uchovávání tohoto léčivého přípravku po jeho naředění jsou uvedeny v bodě 6.3.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Ampulka z čirého skla (třída I) o objemu 2 ml, PVC zásobník uzavřený PE fólií, krabička.
5, 10, 50 nebo 100 ampulek
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Roztok je určen k jednorázovému podání a jakýkoli nespotřebovaný zbytek musí být odborně znehodnocen.
Roztok může tmavnout z bezbarvého na bledě žlutý. Tato změna neindikuje ztrátu účinnosti.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
MEDOPHARM, s.r.o., Lehárova 1808/11, 143 00 Praha 4, Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
15/422/14-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
12.11.2014
10. DATUM REVIZE TEXTU
12.11.2014
11/11