Příbalový Leták

Zonisamide Urquima 50 Mg Tvrdé Tobolky

Informace pro variantu: Tvrdá Tobolka (28,50mg), Tvrdá Tobolka (56,50mg), Tvrdá Tobolka (14,50mg), zobrazit další variantu

sp.zn. sukls198887/2016 sp.zn. sukls198902/2016 sp.zn. sukls198919/2016

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Zonisamide Urquima 100 mg tvrdé tobolky Zonisamide Urquima 50 mg tvrdé tobolky Zonisamide Urquima 25 mg tvrdé tobolky

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tvrdá tobolka obsahuje zonisamidum 100 mg.

Jedna tvrdá tobolka obsahuje zonisamidum 50 mg.

Jedna tvrdá tobolka obsahuje zonisamidum 25 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.    LÉKOVÁ FORMA

Tvrdá tobolka.

Bílá tobolka velikosti č. 1, 19,3 mm. Bílé, neprůhledné tělo a bílé neprůhledné víčko, označené černě „Z 100“.

Bílá tobolka velikosti č. 3, 15,8 mm. Bílé, neprůhledné tělo a bílé neprůhledné víčko, označené červeně „Z 50“

Bílá tobolka velikosti č. 4, 14,4 mm. Bílé, neprůhledné tělo a bílé neprůhledné víčko, označené černě „Z 25“

4.    KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Zonisamid je indikován jako:

•    monoterapie k léčbě parciálních záchvatů se sekundární generalizací či bez ní u dospělých pacientů s nově diagnostikovanou epilepsií (viz bod 5.1);

•    přídatná terapie k léčbě parciálních záchvatů se sekundární generalizací či bez ní u dospělých, dospívajících a dětí ve věku 6 let a starších.

4.2    Dávkování a způsob podání

Dávkování - dospělí

Zvyšování dávek a jejich udržování

Zonisamid lze u dospělých pacientů užívat v monoterapii, nebo přidat ke stávající terapii. Dávka se má titrovat na základě klinického účinku. Doporučené zvyšování a udržování dávek je uvedeno v tabulce 1. Někteří pacienti, zejména ti, kteří neužívají léčiva indukující CYP3A4, mohou reagovat na dávky nižší.

Pokud má být léčba zonisamidem ukončena, má se přípravek vysazovat postupně (viz bod 4.4).

V klinických studiích u dospělých pacientů se používalo snížení dávky o 100 mg v týdenních intervalech se souběžnou úpravou dávek dalších antiepileptik (pokud to bylo nezbytné).

Tabulka 1 Dospělí pacienti - doporučené schéma zvyšování dávek a jejich udržování

Léčebné schéma

F áze titrace

Obvyklá udržovací dávka

Monoterapie

nově diagnostikovaní dospělí pacienti

1. + 2. týden

3. + 4. týden

5. + 6. týden

300 mg denně (jednou denně).

Při potřebě vyšších dávek: zvyšování ve dvoutýdenních intervalech

v přírůstcích 100 mg až na maximum 500 mg.

100 mg/den (jednou denně)

200 mg/den (jednou denně)

300 mg/den (jednou denně)

Přídatná terapie

- s léčivy indukujícími CYP3A4 (viz bod 4.5)

1. týden

2. týden

3. až 5. týden

300 až 500 mg denně (jednou denně nebo rozděleno do dvou dávek).

50 mg/den (rozděleno do dvou dávek)

100 mg/den (rozděleno do dvou dávek)

Zvyšování v týdenních intervalech v přírůstcích 100 mg

- bez léčiv

indukujících CYP3A4 nebo

s poruchou funkce ledvin nebo jater

1. + 2. týden

3. + 4. týden

5. až 10. týden

300 až 500 mg denně (jednou denně nebo rozděleno do dvou dávek).

Někteří pacienti mohou odpovídat na nižší dávky.

50 mg/den (rozděleno do dvou dávek)

100 mg/den (rozděleno do dvou dávek)

Zvyšování ve dvoutýdenních intervalech v přírůstcích až 100 mg

Všeobecná doporučení týkající se dávkování zonisamidu u zvláštních populací pacientů

Pediatrická populace (ve věku 6 let a starší)

Zvyšování dávek a jejich udržování

U pediatrických pacientů ve věku 6 let a starších je nutné zonisamid přidat ke stávající terapii. Dávka se má titrovat na základě klinického účinku. Doporučené zvyšování a udržování dávek je uvedeno v tabulce 2. Někteří pacienti, zejména ti, kteří neužívají léčiva indukující CYP3A4, mohou reagovat na dávky nižší.

Lékaři mají pediatrické pacienty a jejich rodiče/pečovatele upozornit na výstražný rámeček pro pacienta (v příbalové informaci) týkající se prevence úpalu (viz bod 4.4: Pediatrická populace).

Tabulka 2 Pediatrická populace (ve věku 6 let a starší ) - doporučené schéma zvyšování dávek a ieiich udržování

Léčebné schéma

Fáze titrace

Obvyklá udržovací dávka

Přídatná terapie

- s léčivy indukujícími CYP3A4 (viz bod 4.5)

1. týden

2. až 8. týden

Pacienti s hmotností

20 až 55 kga

Pacienti s hmotností >55 kg

1 mg/kg/den (jednou denně)

Zvyšování v týdenních intervalech

v přírůstcích 1 mg/kg

6 - 8 mg/kg/den (jednou denně)

300 - 500 mg/den (jednou denně)

- bez léčiv

indukujících

CYP3A4

1. + 2. týden

>3. týden

6 - 8 mg/kg/den (jednou denně)

300 - 500 mg/den (jednou denně)

1 mg/kg/den (jednou denně)

Zvyšování v dvoutýdenních intervalech

v přírůstcích 1 mg/kg

Poznámka:

a. Aby bylo zajištěno dosažení terapeutické dávky, je nutné sledovat hmotnost dítěte a při změnách hmotnosti u pacientů s hmotností až do 55 kg dávku upravit. Schéma dávkování je 6 - 8 mg/kg/den až do maximální dávky 500 mg/den.

Bezpečnost a účinnost zonisamidu u dětí ve věku do 6 let nebo s hmotností nižší než 20 kg nebyla dosud stanovena.

Klinické studie poskytují omezené údaje o pacientech s tělesnou hmotností nižší než 20 kg. Proto se děti ve věku 6 let a starší s tělesnou hmotností nižší než 20 kg mají léčit opatrně.

Vysazení

Pokud má být léčba zonisamidem ukončena, má se vysazovat postupně (viz bod 4.4). V klinických studiích u pediatrických pacientů se titrace dávky směrem dolů uskutečnila snižováním dávky v týdenních intervalech o 2 mg/kg (tj. v souladu se schématem uvedeným v tabulce 3).

Tabulka 3 Pediatrická populace (ve věku 6 let a starší) - doporučené schéma titrace směrem dolů

Hmotnost

Snižování v týdenních intervalech o:

20 - 28 kg

25 až 50 mg/den1

29 - 41 kg

50 až 75 mg/den1

42 - 55 kg

100 mg/den1

> 55 kg

100 mg/den1

Poznámka:

Léčbu pacientů s poruchou funkce ledvin je třeba provádět s nezbytnou opatrností, protože o použití zonisamidu u těchto pacientů jsou k dispozici jen omezené informace a mohla by být zapotřebí pomalejší titrace zonisamidu. Protože se zonisamid a jeho metabolity vylučují ledvinami, má být vysazen u pacientů, u nichž dojde k akutnímu renálnímu selhání nebo kde bude pozorováno klinicky významné trvalé zvýšení kreatininu v séru.

U osob s poruchou funkce ledvin byla renální clearance jednotlivých dávek zonisamidu v pozitivní korelaci s clearance kreatininu. Plocha pod křivkou plazmatických koncentrací zonisamidu byla vyšší o 35 % u osob s clearance kreatininu <20 ml/min

Porucha funkce jater

Použití u pacientů s poruchou funkce jater nebylo studováno. Proto se použití u pacientů s těžkou poruchou jater nedoporučuje. Při léčbě pacientů s lehkou či středně těžkou poruchou funkce jater se musí postupovat opatrně a může být nezbytná pomalejší titrace zonisamidu.

Způsob podání

Tvrdé tobolky se zonisamidem se užívají perorálně.

Vliv stravy

Zonisamid se může užívat s jídlem nebo bez jídla (viz bod 5.2).

4.3    Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku, na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo na sulfonamidy.

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Nevysvětlitelná vyrážka

V souvislosti s léčbou zonisamidem se vyskytují závažné vyrážky, včetně případů Stevens-Johnsonova syndromu._


U pacientů, u nichž se objeví jinak nevysvětlitelná vyrážka, je nutno zvážit vysazení zonisamidu. Všichni pacienti, u nichž se během užívání zonisamidu objeví vyrážka, musí být pod pečlivým dohledem, přičemž zvýšená pozornost a opatrnost musí být věnována těm pacientům, kteří užívaj í současně jiná antiepileptika, jež mohou nezávisle (sama o sobě) vyvolávat kožní exantémy.

Záchvaty z vysazení

V souladu se současnou klinickou praxí se vysazení zonisamidu u pacientů s epilepsií musí provádět postupným snižováním dávky, aby se snížila možnost záchvatů z vysazení přípravku.

O vysazování doprovodných antiepileptických léků v okamžiku dosažení kontroly nad záchvaty pomocí přidávaného zonisamidu, kdy cílem vysazování je dosáhnout monoterapie zonisamidem, není dostatek údajů. Proto se musí vysazení doprovodných antiepileptických léčivých přípravků provádět opatrně.

Reakce na sulfonamid

Zonisamid je derivátem benzisoxazolu, který obsahuje sulfonamidovou skupinu. Závažné, imunitně vzniklé nežádoucí reakce, které jsou spojovány s léčivými přípravky obsahuj ícími sulfonamidovou skupinu, zahrnují exantémy, alergickou reakci a závažné hematologické poruchy včetně aplastické anémie, která může být ve velmi vzácných případech fatální.

Byly hlášeny případy agranulocytózy, trombocytopenie, leukopenie, aplastické anémie, pancytopenie a leukocytózy. K posouzení případné souvislosti mezi dávkováním a dobou trvání léčby a těmito účinky není dostatek informací.

Sebevražedné myšlenky a chování

U pacientů léčených antiepileptickými přípravky v různých indikacích byly hlášeny sebevražedné myšlenky a chování. Rovněž metaanalýza randomizovaných placebem kontrolovaných studií antiepileptických léčivých přípravků ukázala na mírně zvýšené riziko sebevražedných myšlenek a chování. Mechanismus tohoto rizika není znám a dostupné údaje nevylučují možnost zvýšeného rizika u zonisamidu.

Proto je nutné u pacientů monitorovat příznaky sebevražedných myšlenek a chování a zvážit vhodnou léčbu. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) musí být poučeni o nutnosti vyhledat lékařskou péči, objeví-li se známky sebevražedných myšlenek a chování.

Ledvinové kameny

U některých pacientů, zejména u pacientů s predispozicí k nefrolitiáze, může být zvýšené riziko tvorby ledvinových kamenů a výskytu s tím spojených známek a příznaků, např. ledvinové koliky, bolesti ledvin nebo bolesti v boku. Nefrolitiáza může vést k chronickému poškození ledvin. Mezi rizikové faktory nefrolitiázy patří dřívější tvorba kamenů a nefrolitiáza a hyperkalciurie v rodinné anamnéze. Žádný z těchto rizikových faktorů není spolehlivým prediktorem tvorby kamenů v průběhu léčby zonisamidem. Dále mohou být zvýšenému riziku vystaveni pacienti užívající jiná léčiva spojovaná s nefrolitiázou. Snížení rizika tvorby kamenů, zejména u pacientů s predisponujícími rizikovými faktory, může napomoci zvýšený příjem tekutin a výdej moči.

Metabolická acidóza

S léčbou zonisamidem je spojena hyperchloremická non-anion gap metabolická acidóza (tj. snížení sérových bikarbonátů pod normální referenční rozmezí při absenci chronické respirační alkalózy). Tato metabolická acidóza je způsobena ztrátou bikarbonátů ledvinami v důsledku inhibičního účinku zonisamidu na karboanhydrázu. Taková nerovnováha elektrolytů byla pozorována při užívání zonisamidu v placebem kontrolovaných klinických studiích a v postmarketingovém období. Metabolická acidóza vyvolaná zonisamidem se zpravidla vyskytuje při počáteční léčbě, nicméně objevit se může kdykoliv během léčby. Úbytky bikarbonátů jsou obvykle nízké až střední (průměrný pokles zhruba 3,5 mEq/l při denních dávkách 300 mg u dospělých), vzácně se u pacientů mohou objevit závažněj ší úbytky. Podmínky nebo terapie, které jsou predispizicí pro acidózu (jako onemocnění ledvin, těžké respirační poruchy, status epilepticus, průjem, chirurgické zákroky, ketogenní dieta nebo léčivé přípravky), mohou k účinku zonisamidu na snížení bikarbonátů přispívat.

Riziko metabolické acidózy způsobené zonisamidem se jeví jako častější a závažnější u mladších pacientů. U pacientů léčených zonisamidem, u nichž jsou přítomny okolnosti, které mohou zvýšit riziko acidózy, u pacientů, nebo u nichž existuje zvýšené riziko nežádoucích následků metabolické acidózy a u pacientů s příznaky ukazuj ícími na metabolickou acidózu, je třeba provést patřičné vyšetření a sledování sérového bikarbonátu. Pokud se metabolická acidóza rozvine a přetrvává, je třeba zvážit snížení dávky nebo přerušení léčby zonisamidem (za použití postupného vysazování nebo snižování terapeutických dávek), protože by se mohla vyvinout osteopenie.

Pokud se učiní rozhodnutí, že u pacienta se s léčbou zonisamidem bude pokračovat navzdory přetrvávající metabolické acidóze, je třeba zvážit alkalizující léčbu.

Při podávání zonisamidu dospělým pacientům, kteří jsou současně léčeni inhibitory karboanhydrázy, jako je topiramát nebo acetazolamid, se má postupovat opatrně, protože neexistuje dostatek údajů pro vyloučení farmakodynamické interakce (viz také bod 4.4 Pediatrická populace a bod 4.5).

Úpal

Zvláště u pediatrických pacientů byly hlášeny případy sníženého pocení a zvýšené tělesné teploty (celé upozornění je uvedeno v bodě 4.4 Pediatrická populace). U dospělých pacientů je nutné postupovat opatrně v případě, kdy je zonisamid předepisován s jinými léčivými přípravky, které pacienty predisponují k poruchám spojeným s působením tepla; do této skupiny patří inhibitory karboanhydrázy

Stránka 5 z 19

a léčivé přípravky s anticholinergní aktivitou (viz také bod 4.4 Pediatrická populace).

Pankreatitida

U pacientů užívajících zonisamid, u nichž se objevily klinické známky a příznaky pankreatitidy, se doporučuje sledovat hladiny pankreatické lipázy a amylázy. Jestliže je pankreatitida zjevná, přičemž neexistuje další zřejmá příčina, doporučuje se zvážit vysazení zonisamidu a zahájit příslušnou léčbu.

Rhabdomyolýza

U pacientů užívajících zonisamid, u nichž se objevují silné bolesti svalů a/nebo slabost za přítomnosti či nepřítomnosti horečky, se doporučuje, aby byly vyhodnoceny markery poškození svalů, včetně sérových hladin kreatinfosfokinázy a aldolázy. Jsou-li zvýšeny, přičemž neexistuje další zřejmá příčina, například trauma nebo záchvaty grand mal, doporučuje se zvážit vysazení zonisamidu a zahájit příslušnou léčbu.

Ženy ve fertilním věku

Ženy ve fertilním věku musí během léčby a ještě po dobu jednoho měsíce po ukončení terapie používat účinnou antikoncepci (viz bod 4.6). Lékaři léčící pacientky zonisamidem se musí snažit zajistit užívání odpovídající antikoncepce a musí z klinického hlediska posoudit, zda jsou perorální kontraceptiva nebo složky perorálních kontraceptiv adekvátní s ohledem na daný klinický stav každé pacientky.

Tělesná hmotnost

Zonisamid může způsobit pokles tělesné hmotnosti. Jestliže pacient během užívání tohoto léku ztrácí tělesnou hmotnost nebo má podváhu, je možné uvažovat o potravinových doplňcích nebo zvýšení příjmu potravy. Pokud dojde k podstatnému nežádoucímu úbytku tělesné hmotnosti, má se zvážit vysazení zonisamidu. Pokles tělesné hmotnosti je potenciálně závažnější u dětí (viz bod 4.4 Pediatrická populace).

Pediatrická populace

Upozornění a opatření uvedená výše lze uplatnit také u dospívajících a pediatrických pacientů. Upozornění a opatření uvedená níže jsou důležitější pro pediatrické a dospívající pacienty.

Úpal a dehydratace

Prevence přehřátí a dehydratace u dětí

Zonisamid může u dětí způsobovat snížené pocení a přehřátí a pokud se tento stav neléčí, může vést k poškození mozku a úmrtí dítěte. Děti jsou nejvíce ohroženy zvláště za horkého počasí.

Jestliže dítě užívá zonisamid:

•    je třeba dítě ochlazovat, zvláště za horkého počasí,

•    dítě se musí vyvarovat velké fyzické zátěže, zvláště za horkého počasí,

•    dítě musí pít velké množství studené vody,

•    dítě nesmí užívat žádný z těchto léků:

inhibitory karboanhydrázy (např. topiramát a acetazolamid) a anticholinergní látky (např. klomipramin, hydroxyzin, difenhydramin, haloperidol, imipramin, oxybutynin).

JESTLIŽE SE U DÍTĚTE VYSKYTNE KTERÝKOLI Z NÍŽE UVEDENÝCH PŘÍZNAKŮ, JE NUTNÉ OKAMŽITĚ VYHLEDAT LÉKAŘSKOU PÉČI

Kůže je na dotek velmi horká a dítě se potí málo nebo vůbec, nebo dítě začne být zmatené, má svalové křeče, rychleji mu tluče srdce nebo zrychleně dýchá.

•    Dítě odveďte na chladné, stinné místo.

•    Chlaďte kůži dítěte vodou.

•    Dejte dítěti napít studené vody.


Zvláště u pediatrických pacientů byly hlášeny případy sníženého pocení a zvýšené tělesné teploty. V některých případech byl diagnostikován úpal vyžadující hospitalizaci. Byl hlášen úpal vyžadující

Stránka 6 z 19

hospitalizaci s následkem smrti. Většina těchto případů byla hlášena v obdobích teplého počasí. Lékaři musí pacienty a jejich pečovatele informovat o potenciální závažnosti úpalu, o situacích, v nichž může k přehřátí dojít, a také o krocích, které je nutné podniknout v případě výskytu jakýchkoli známek či příznaků. Je nutné varovat pacienty nebo osoby, jež o ně pečují, aby udržovali hydrataci organismu, vyvarovali se působení nadměrných teplot a namáhavé fyzické činnosti v závislosti na stavu pacienta. Lékaři, kteří lék předepisují, mají upozornit pediatrické pacienty a jejich rodiče/pečovatele na pokyny uvedené v příbalové informaci, týkající se prevence úpalu a přehřátí u dětí. V případě známek nebo příznaků dehydratace, oligohydrózy nebo zvýšené tělesné teploty je nutné zvážit vysazení zonisamidu.

Zonisamid se u pediatrických pacientů nesmí používat jako souběžná medikace s°jinými léčivými přípravky, které predisponují pacienta k poruchám souvisejícím s teplem; mezi takové léky patří inhibitory karboanhydrázy a léčivé přípravky s anticholinergní aktivitou.

Tělesná hmotnost

Pokles tělesné hmotnosti vedoucí ke zhoršení celkového stavu a selhání antiepileptické léčby byl spojen s fatálním průběhem (viz bod 4.8). Zonisamid se nedoporučuje u pediatrických pacientů, kteří mají podváhu (definice BMI kategorií dle WHO, upravené podle věku) nebo mají sníženou chuť k j ídlu.

Incidence poklesu tělesné hmotnosti je u všech věkových skupin stejná (viz bod 4.8); vzhledem k potenciální závažnosti poklesu tělesné hmotnosti u dětí je však nutné u této populace hmotnost sledovat. Pokud se tělesná hmotnost pacienta nezvyšuje v souladu s růstovými grafy, je nutné zvážit použití doplňků stravy nebo zvýšení příjmu potravy; jinak je nutné zonisamid vysadit.

O pacientech s tělesnou hmotností nižší než 20 kg jsou z klinických studií pouze omezené údaje. Proto se děti ve věku 6 let a starší s tělesnou hmotností nižší než 20 kg musí léčit opatrně. Dlouhodobý účinek poklesu tělesné hmotnosti na růst a vývoj v pediatrické populaci není znám.

Metabolická acidóza

Zdá se, že riziko metabolické acidózy indukované zonisamidem je u pediatrických a dospívaj ících pacientů častější a závažnější. V této populaci se musí provádět příslušné hodnocení a sledování hladin sérového bikarbonátu (celé upozornění je uvedeno v bodě 4.4 - Metabolická acidóza; informace o výskytu nízkého bikarbonátu jsou uvedeny v bodě 4.8). Dlouhodobý účinek nízkých hladin bikarbonátu na růst a vývoj není znám.

Zonisamid se u pediatrických pacientů nesmí používat jako souběžná medikace s jinými inhibitory karboanhydrázy, jako je topiramát a acetazolamid (viz bod 4.5).

Ledvinové kameny

U pediatrických pacientů se objevily ledvinové kameny (celé upozornění je uvedeno v bodě 4.4 Ledvinové kameny).

U některých pacientů, zejména u pacientů s predispozicí k nefrolitiáze, může být zvýšeno riziko tvorby ledvinových kamenů a výskytu s tím spojených známek a příznaků, např. ledvinové koliky, bolest ledvin nebo bolest v boku. Nefrolitiáza může vést k chronickému poškození ledvin. Mezi rizikové faktory nefrolitiázy patří dřívější tvorba kamenů a nefrolitiáza a hyperkalciurie v rodinné anamnéze. Žádný z těchto rizikových faktorů není spolehlivým prediktorem tvorby kamenů v průběhu léčby zonisamidem.

Snížení rizika tvorby kamenů, zejména u pacientů s predisponujícími rizikovými faktory, může napomoci zvýšený příjem tekutin a výdej moči. Dle uvážení lékaře se má provádět vyšetření ledvin ultrazvukem. V případě, že se zjistí přítomnost ledvinových kamenů, je nutné zonisamid vysadit.

Dysfunkce jater

U pediatrických a dospívajících pacientů se objevily zvýšené hladiny hepatobiliárních parametrů, např. alaninaminotransferázy (ALT), aspartátaminotransferázy (AST), gamaglutamyltransferázy (GGT) a bilirubinu, a to bez jakéhokoli konzistentního vzoru pozorovaných hodnot nad horní hranicí normálu. Pokud však existuje podezření na jaterní příhodu, je nutné zhodnotit funkci jater a zvážit vysazení zonisamidu.

Kognitivní funkce

Kognitivní porucha byla u pacientů trpících epilepsií spojena se skrytou patologií a/nebo s podáváním antiepileptické léčby. V placebem kontrolované studii zonisamidu provedené u pediatrických a dospívajících pacientů byla část pacientů s kognitivní poruchou numericky větší ve skupině se zonisamidem než ve skupině s placebem.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Účinek zonisamidu na enzymy cytochromu P450.

Studie prováděné in vitro s použitím lidských jaterních mikrozomů vykazují nulovou nebo malou (<25%) inhibici isoenzymů 1A2, 2A6, 2B6, 2C8, 2C9, 2C19, 2D6, 2E1 nebo 3A4 cytochromu P450 při hladinách zonisamidu přibližně dvojnásobných nebo vyšších, než jsou klinicky významné sérové hladiny nenavázaného zonisamidu. Proto se nepředpokládá, že by zonisamid ovlivňoval farmakokinetiku jiných léčivých přípravků prostřednictvím mechanismů zprostředkovaných cytochromem P450, jak se to prokázalo in vivo u karbamazepinu, fenytoinu, ethinylestradiolu a desipraminu.

Potenciál zonisamidu k ovlivňování dalších léčivých přípravků

Antiepileptické léčivé přípravky

U pacientů s epilepsií nevedlo podávání zonisamidu v ustáleném stavu ke klinicky významným farmakokinetickým účinkům na karbamazepin, lamotrigin, fenytoin nebo natrium-valproát.

Perorální kontraceptiva

V    klinických studiích na zdravých dobrovolnících podávání zonisamidu v ustáleném stavu neovlivnilo sérové koncentrace ethinylestradiolu ani norethisteronu u kombinovaného perorálního kontraceptiva.

Inhibitory karboanhydrázy

Zonisamid se má používat opatrně u dospělých pacientů léčených současně inhibitory karboanhydrázy, jako je topiramát a acetazolamid, z důvodu nedostatku údajů pro vyloučení možných farmakodynamických interakcí (viz bod 4.4).

Zonisamid se u pediatrických pacientů nesmí používat jako souběžná medikace s jinými inhibitory karboanhydrázy, jako je topiramát a acetazolamid (viz bod 4.4 Pediatrická populace).

Substrát P-gp

Studie in vitro ukazují, že zonisamid je slabým inhibitorem P-gp (MDR1) s IC50 267 pmol/l a zonisamid má teoretický potenciál ovlivňovat farmakokinetiku látek, které jsou substráty P-gp. Při zahájení nebo ukončení léčby zonisamidem, případně při změně dávky zonisamidu u pacientů, kteří rovněž dostávají léčivé přípravky, které jsou substráty P-gp (např. digoxin, chinidin), se doporučuje postupovat opatrně.

Potenciální interakce léčivých přípravků ovlivňujících zonisamid

V    klinických studiích nemělo současné podávání lamotriginu zjevný účinek na farmakokinetiku zonisamidu. Kombinace zonisamidu s jinými léčivými přípravky, které mohou vést ke vzniku urolitiázy, může zvýšit riziko vzniku ledvinových kamenů, proto je třeba se vyvarovat současného podávání takových léčivých přípravků.

Zonisamid je částečně metabolizován CYP3A4 (redukční štěpení) a rovněž N-acetyltransferázami a konjugací s glukuronovou kyselinou. Látky, které mohou indukovat či inhibovat tyto enzymy, proto mohou farmakokinetiku zonisamidu ovlivňovat:

-    Indukce enzymu: expozice zonisamidu je nižší u epileptických pacientů užívaj ících léčivé

přípravky indukující CYP3A4, jako jsou například fenytoin, karbamazepin a fenobarbital. Je nepravděpodobné, že tyto účinky budou klinicky významné při přidání zonisamidu k existuj ící terapii, ovšem mohou nastat změny v koncentracích zonisamidu, jestliže budou vysazena, bude upravena

Stránka 8 z 19

jejich dávka či budou nasazena další antiepileptika indukující CYP3A4 nebo jiné léčivé přípravky a může dojít k tomu, že úprava dávky zonisamidu bude nutná. Rifampicin je silným induktorem CYP3A4. Bude-li společné podávání nezbytné, pacient má být bedlivě sledován a dávka zonisamidu a dalších substrátů CYP3A4 se musí upravit podle potřeby.

- Inhibice CYP3A4: na základě klinických údajů se ukazuje, že známé specifické a nespecifické inhibitory CYP3A4 nemají na farmakokinetické parametry expozice zonisamidu žádný klinicky významný účinek. Podávání ketokonazolu (400 mg/denně) nebo cimetidinu (1200 mg/denně) za ustáleného stavu nemělo na farmakokinetiku zonisamidu podávaného jednorázově zdravým jedincům klinicky významné účinky. Úprava dávkování zonisamidu, pokud se podává společně se známými inhibitory CYP3A4, proto není být nutná.

Pediatrická populace

Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.

4.6    Fertilita, těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku

Ženy ve fertilním věku musí používat během léčby zonisamidem a během jednoho měsíce po jejím ukončení odpovídající antikoncepci.

Těhotenství

Adekvátní údaje o podávání zonisamidu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známé.

Zonisamid se během těhotenství smí podávat, pokud je to podle názoru lékaře nezbytně nutné a pouze v případě, kdy potenciální prospěch ospravedlní riziko pro plod. U pacientek plánuj ících těhotenství je třeba znovu prověřit nezbytnost antiepileptické léčby. Jestliže bude zonisamid předepsán, doporučuje se pečlivé sledování pacientek.

Ženy, u nichž je pravděpodobné, že otěhotní, se mají obrátit na specialistu s cílem posoudit optimální léčbu během těhotenství. Ženy ve fertilním věku mají být poučeny specialistou ohledně možných účinků zonisamidu na plod a před započetím léčby má být s pacientkou projednána rizika v poměru k výhodám. U potomků matek léčených antiepileptickými léčivými přípravky je riziko vrozené vady zvýšeno 2 - 3krát. Mezi nejčastěji hlášené vady patří rozštěp rtu, kardiovaskulární malformace a defekt neurální trubice. Léčba několika antiepileptickými přípravky najednou může být spojena s vyšším rizikem vrozených malformacemí než monoterapie.

Antiepileptická léčba se nemá být náhle ukončena, protože by to mohlo vést k propuknutí záchvatů, které by mohly mít závažné následky pro matku i dítě.

Kojení

Zonisamid se vylučuje do lidského mateřského mléka; koncentrace v mateřském mléce je podobná koncentraci v°plazmě matky. Je nutné rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit léčbu zonisamidem. Kvůli dlouhé retenční době zonisamidu v lidském organismu se koj ení nesmí obnovit dříve než za jeden měsíc od ukončení léčby zonisamidem.

Fertilita

Klinické údaje týkaj ící se účinků zonisamidu na fertilitu u člověka nejsou dostupné. Studie na zvířatech prokázaly změny parametrů fertility (viz bod 5.3).

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie hodnotící účinky na schopnost řídit a používat stroje nebyly provedeny. Nicméně vzhledem k tomu, že někteří pacienti mohou trpět ospalostí nebo mít problémy s koncentrací, zejména na počátku léčby nebo po zvýšení dávky, musí být pacienti poučeni, aby si při činnostech vyžaduj ících vysoký stupeň bdělosti, např. při řízení vozidel či obsluze strojů, počínali opatrně.

Stránka 9 z 19

4.8 Nežádoucí účinky

Shrnutí bezpečnostního profilu

V klinických studiích byl zonisamid podáván více než 1200 pacientům, více než 400 z nich užívalo zonisamid alespoň 1 rok. Dále existují rozsáhlé zkušenosti se zonisamidem v Japonsku po jeho uvedení na trh od roku 1989 a v USA od roku 2000.

Je nutné uvést, že zonisamid je derivátem benzisoxazolu, který obsahuje sulfonamidovou skupinu. Závažné imunitně založené nežádoucí účinky, které jsou spojovány s léčivými přípravky obsahujícími sulfonamidovou skupinu, zahrnují vyrážku, alergickou reakci a závažné hematologické poruchy včetně aplastické anémie, která může být velmi vzácně fatální (viz bod 4.4).

Nej častějšími nežádoucími účinky v kontrolovaných studiích přídatné terapie byly somnolence, závratě a anorexie. Nejčastějšími nežádoucími účinky v randomizované, kontrolované studii monoterapie porovnávající zonisamid s karbamazepinem s prodlouženým uvolňováním byly snížená hladina bikarbonátů, snížená chuť k jídlu a pokles tělesné hmotnosti. Výrazně abnormálně nízké hladiny bikarbonátů v séru (pokles na méně než 17 mEq/l a o více než 5 mEq/l) se vyskytovaly u 3,8 %. Značný poklesu tělesné hmotnosti o 20 % a více se vyskytoval u 0,7 %.

Tabulkový seznam nežádoucích účinků

Nežádoucí účinky spojované se zonisamidem získané z klinických studií a sledování po uvedení na trh jsou uvedeny v následující tabulce. Četnosti výskytu jsou uspořádány podle následujícího schématu:

velmi časté časté

méně časté vzácné velmi vzácné není známo


>1/10

>1/100 až < 1/10 >1/1000 až < 1/100 >1/10000 až < 1/1000 <1/10000

z dostupných údajů nelze určit

Tabulka 4_Nežádoucí účinky spojené se zonisamidem zjištěné v klinických studiích přídatné léčby a v rámci sledování po uvedení přípravku na trh

Třída orgánových systémů

(terminologie

MedDRA)

Velmi časté

Časté

Méně časté

Velmi vzácné

Infekce a infestace

Pneumonie Infekce močového traktu

Poruchy krve a

lymfatického

systému

Ekchymóza

Agranulocytóza

Aplastická anémie

Leukocytóza

Leukopenie

Lymfadenopatie

Pancytopenie

T rombocytopenie

Poruchy imunitního systému

Hypersenzitivita

Syndrom lékem indukované hypersenzitivity Léková vyrážka s eozinofilií a systémovými příznaky

Poruchy metabolismu a

výživy

Anorexie

Hypokalémie

Metabolická acidóza Renální tubulární acidóza

Psychiatrické

poruchy

Agitovanost

Iritabilita

Stav

zmatenosti

Deprese

Afektivní labilita

Anxieta

Nespavost

Psychotická

porucha

Zlost

Agrese

Sebevražedné

myšlenky

Pokus o sebevraždu

Halucinace

Poruchy nervového systému

Ataxie

Závrať

Zhoršení

paměti

Somnolence

Bradyfrenie

Porucha

pozornosti

Nystagmus

Parestézie

Porucha řeči

Třes

Konvulze

Amnézie

Kóma

Záchvat grand mal Myastenický syndrom Neuroleptický maligní syndrom

Status epilepticus

Poruchy oka

Diplopie

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Dušnost

Aspirační pneumonie Respirační selhání Pneumonitida hypersenzitivního typu

Gastrointestinální

poruchy

Bolest břicha

Zácpa

Průjem

Dyspepsie Nauzea

Zvracení

Pankreatitida

Poruchy jater a žlučových cest

Cholecystitida

Cholelitiáza

Hepatocelulární poškození

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Exantém

Pruritus

Alopecie

Anhydróza Erythema multiforme Stevens-Johnsonův syndrom Toxická epidermální nekrolýza

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

Rhabdomyolýza

Poruchy ledvin a močových cest

Nefrolitiáza

Močové kameny

Hydronefróza Renální selhání Abnormality moče

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Únava Onemocnění podobné chřipce Pyrexie Periferní edém

Vyšetření

Snížená

hladina

bikarbonátů

Snížení tělesné hmotnosti

Zvýšení kreatinfosfokinázy v krvi

Zvýšení kreatininu v krvi Zvýšení močoviny vkrvi Abnormální testy jaterních funkcí

Poranění, otravy a

procedurální

komplikace

Úpal

Navíc byly zaznamenány ojedinělé případy náhlého nevysvětlitelného úmrtí u pacientů s epilepsií (Sudden Unexplained Death in Epilepsy Patients - SUDEP), kteří užívali zonisamid.

Tabulka 5 Nežádoucí účinky v randomizované, kontrolované studii monoterapie porovnávající zonisamid s karbamazepinem s prodlouženým uvolňováním

Třída orgánových systémů (terminologie MedDRAf)

Velmi časté

Časté

Méně časté

Infekce a infestace

Infekce močového traktu Pneumonie

Poruchy krve a lymfatického systému

Leukopenie

Thrombocytopenie

Poruchy metabolismu a

výživy

Snížená chuť k jídlu

Hypokalémie

Psychiatrické poruchy

Agitovanost Deprese Nespavost Změny nálad Anxieta

Stav zmatenosti Akutní psychóza Agrese

Sebevražedné myšlenky Halucinace

Poruchy nervového systému

Ataxie

Závratě

Zhoršení paměti Somnolence Bradyfrenie Porucha pozornosti Parestézie

Nystagmus Porucha řeči Třes

Konvulze

Poruchy oka

Diplopie

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

Respirační porucha

Gastrointestinální

poruchy

Zácpa

Průjem

Dyspepsie

Nauzea

Zvracení

Bolest břicha

Poruchy jater a žlučových cest

Akutní cholecystitida

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Vyrážka

Pruritus

Ekchymóza

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Únava

Pyrexie

Podrážděnost

Vyšetření

Snížená hladina bikarbonátu

Snížení tělesné hmotnosti Zvýšená hladina kreatininfosfokinázy v krvi Zvýšená hladina alaninaminotransferázy Zvýšená hladina aspartátaminotransferázy

Abnormální hodnoty vyšetření moči

f MedDRA verze 13.1

Další informace o zvláštních populacích:

Starší pacienti

Sdružená analýza údajů o bezpečnosti u 95 starších osob ve srovnání s dospělou populací prokázala relativně vyšší četnost hlášení periferního edému a pruritu.

Zhodnocení údajů po uvedení na trh naznačuje, že v porovnání s obecnou populací pacienti ve věku 65 let nebo starší udávají vyšší četnost výskytu následujících příhod: Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) a syndrom hypersenzitivity vyvolaný léčivem (DIHS).

Pediatrická populace

Profil nežádoucích účinků zonisamidu u pediatrických pacientů ve věku 6 až 17 let v placebem kontrolovaných klinických studiích odpovídal profilu nežádoucích účinků zonisamidu u dospělých. Mezi 465 subjekty v pediatrické databázi bezpečnosti (včetně dalších 67 subjektů z prodloužené fáze kontrolovaného klinického hodnocení) bylo 7 úmrtí (1,5 %; 14,6/1000 pacientoroků): 2 případy status epilepticus, z nichž jeden souvisel se závažným poklesem hmotnosti (10 % za 3 měsíce) u subjektu s podváhou a následným selháním léčby; 1 případ poranění/hematomu hlavy a 4 úmrtí u subjektů s dříve existujícím funkčním neurologickým deficitem z různých příčin (2 případy sepse/orgánového selhání vyvolaného pneumonií, 1 SUDEP a 1 zranění hlavy). Celkem 70,4 % pediatrických pacientů, kteří dostávali ZNS v kontrolované studii nebo v jejím otevřeném prodloužení, mělo alespoň jednou hodnotu bikarbonátu nižší než 22 mmol/l, vyžadující léčbu. Hladina bikarbonátu byla rovněž nízká dlouhou dobu (medián 188 dní).

Sdružená analýza údajů o bezpečnosti u 420 pediatrických subjektů (183 subjektů ve věku 6 až 11 let a 237 subjektů ve věku 12 až 16 let se střední dobou expozice přibližně 12 měsíců) prokázala relativně vyšší četnost hlášení pneumonie, dehydratace, sníženého pocení, abnormálních jaterních testů, zánětu středního ucha, faryngitidy, sinusitidy a infekcí horních cest dýchacích, kašle, epistaxe a rinitidy, bolesti břicha, zvracení, vyrážky, ekzému a horečky ve srovnání s dospělou populací (zejména u subjektů ve věku do 12 let) a s nízkou incidencí amnézii, zvýšení kreatininu, lymfadenopatii a trombocytopenii. Výskyt poklesu tělesné hmotnosti o 10 % nebo více byl 10,7 % (viz bod 4.4). U některých případů poklesu tělesné hmotnosti byl opožděný přechod k dalšímu Tannerovu stadiu a opožděné zrání kostí.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

U dospělých a pediatrických pacientů se vyskytly případy náhodného i úmyslného předávkování.

V    některých případech byla předávkování asymptomatická, zejména pokud byla neprodleně provedena laváž nebo vyvoláno zvracení. V některých případech bylo předávkování následováno příznaky, jako jsou somnolence, nauzea, gastritida, nystagmus, myoklonie, kóma, bradykardie, snížená funkce ledvin, hypotenze a respirační deprese. Velmi vysoká plazmatická koncentrace zonisamidu 100,1 pg/ml byla zaznamenána přibližně 31 hodin poté, co se pacient předávkoval zonisamidem a klonazepamem. Pacient upadl do kómatu a nastala u něj respirační deprese, ale za pět dní byl znovu při vědomí bez následků.

Léčba

V    současné době nejsou k dispozici žádná specifická antidota zonisamidu. Po podezření na nedávné

Stránka 13 z 19

předávkování může být indikováno vyprázdnění žaludku gastrickou laváží nebo vyvoláním zvracení za obvyklých opatření k ochraně dýchacích cest. Je indikována všeobecná podpůrná péče včetně častého sledování vitálních funkcí a pečlivého sledování. Zonisamid má dlouhý eliminační poločas, proto mohou jeho účinky přetrvávat. I když hemodialýza jako léčba při předávkování nebyla formálně studována, snižovala plazmatické koncentrace zonisamidu u pacientů se sníženou funkcí ledvin a může být považována za léčbu předávkování, je-li léčba klinicky indikována.

5.    FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1    Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antiepileptika, jiná antiepileptika,

ATC kód: N03AX15

Zonisamid je derivátem benzisoxazolu. Je to antiepileptikum se slabou aktivitou karboanhydrázy in vitro. Chemicky není s dalšími antiepileptiky příbuzný.

Mechanismus účinku

Mechanismus účinku zonisamidu není plně objasněn, nicméně se zdá, že působí na napěťově řízené natriové a kalciové kanály, čímž přerušuje synchronizované výboje neuronů, snižuje šíření výboj ů a přerušuje následnou epileptickou aktivitu. Zonisamid má rovněž modulační účinek na inhibici neuronů zprostředkovanou GABA.

Farmakodynamické účinky

Antikonvulzivní aktivita zonisamidu byla vyhodnocována v celé řadě modelů u několika živočišných druhů s indukovanými či přirozenými záchvaty a ukázalo se, že v těchto modelech zonisamid působí jako širokospektrální antiepileptikum. Zonisamid zamezuje křečím vyvolaným maximálním elektrošokem a omezuje šíření záchvatu včetně propagace záchvatů z kortexu do subkortikálních struktur a potlačuje aktivitu epileptogenního ložiska. Na rozdíl od fenytoinu a karbamazepinu však zonisamid působí přednostně na záchvaty vznikaj ící v kortexu.

Klinická účinnost a bezpečnost

Monoterapie u parciálních záchvatů se sekundární generalizací či bez ní

Účinnost zonisamidu v monoterapii byla stanovena v dvojitě zaslepené studii noninferiority s paralelními skupinami, v níž byl srovnáván s karbamazepinem s prodlouženým uvolňováním u 583 dospělých subjektů s nově diagnostikovanými parciálními záchvaty se sekundárně generalizovanými tonicko-klonickými záchvaty nebo bez nich. Subjekty byly randomizovány do skupin léčených karbamezapinem a zonisamidem po dobu až 24 měsíců v závislosti na jejich odpovědi. U subjektů byla provedena titrace na úvodní cílovou dávku 600 mg karbamazepinu nebo 300 mg zonisamidu. U subjektů, u nichž došlo k záchvatu, byla provedena titrace na další cílovou dávku, tj. 800 mg karbamazepinu nebo 400 mg zonisamidu. U subjektů, u nichž došlo k dalšímu záchvatu, byla provedena titrace na maximální cílovou dávku 1200 mg karbamazepinu nebo 500 mg zonisamidu. Subjekty, u nichž se neobjevil žádný záchvat po dobu 26 týdnů při úrovni cílové dávky, pokračovaly v užívání této dávky po dalších 26 týdnů.

Hlavní výsledky této studie jsou uvedeny v následuj ící tabulce:

Tabulka 6 Výsledky týkající se účinnosti dle studie monoterapie 310

Zonisamid

Karbamazepin

n (ITT populace)

281

300

Šest měsíců bez záchvatu

Rozdíl

IS95%

PP populace*

79,4 %

83,7 %

-4,5 %

-12,2 %; 3,1 %

ITT populace

69,4 %

74,7 %

-6,1 %

-13,6 %; 1,4 %

<4 záchvaty během 3měsíčního základního období

71,7 %

75,7 %

-4,0 %

-11,7 %; 3,7 %

>4 záchvaty během 3měsíčního základního období

52,9 %

68,9 %

-15,9 %

-37,5 %; 5,6 %

Dvanáct měsíců bez záchvatu

PP populace*

67,6 %

74,7 %

-7,9 %

- 17,2 %; 1,5 %

ITT populace

55,9 %

62,3 %

-7,7 %

- 16,1 %; 0,7 %

<4 záchvaty během 3měsíčního základního období

57,4 %

64,7 %

-7,2 %

-15,7 %; 1,3 %

> 4 záchvaty během 3měsíčního základního období

44,1 %

48,9 %

-4,8 %

-26,9 %; 17,4 %

Podtyp záchvatu (6 měsíců bez záchvatu - PP populace)

Všechny parciální

76,4 %

86,0 %

-9,6 %

-19,2 %; 0,0 %

Jednoduchý parciální

72,3 %

75,0 %

-2,7 %

-20,0 %; 14,7 %

Komplexní parciální

76,9 %

93,0 %

-16,1 %

-26,3 %; -5,9 %

Všechny generalizované tonicko-klonické

78,9 %

81,6 %

-2,8

-11,5 %; 6,0 %

Sekundární tonicko-klonické

77,4 %

80,0 %

-2,6 %

-12,4 %; 7,1 %

Generalizované tonicko-klonické

85,7 %

92,0 %

-6,3 %

-23,1 %; 10,5 %

PP = populace absolvující léčbu dle protokolu (Per Protocol Population); ITT = populace s léčebným záměrem (Intent to Treat)

*Primámí cílový parametr

Přídatná terapie při léčbě dospělých pacientů s parciálními záchvaty se sekundární generalizací či bez ní

U dospělých pacientů byla účinnost zonisamidu prokázána ve 4 dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studiích v délce trvání 24 týdnů s dávkováním buď jednou či dvakrát denně. Tyto studie ukázaly, že medián snížení frekvence parciálních záchvatů je spojen s dávkou zonisamidu při ustálené účinnosti v dávkách 300 až 500 mg denně.

Pediatrická populace

Přídatná terapie při léčbě dospívajících a pediatrických pacientů (ve věku 6 let a starších) s parciálními záchvaty se sekundární generalizací či bez ní

U pediatrických pacientů (ve věku 6 let a starších) byla účinnost zonisamidu prokázána ve dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii, do které bylo zařazeno 207 subjektů a doba léčby byla až 24 týdnů. Snížení frekvence výskytu záchvatů o 50 % nebo více oproti výchozí hodnotě v průběhu 12týdenního období se stabilní dávkou bylo pozorováno u 50 % subjektů léčených zonisamidem a u 31 % pacientů s placebem.

Zvláštními bezpečnostními problémy, které vyplynuly z pediatrických studií, byly: snížená chuť k jídlu a pokles tělesné hmotnosti, snížené hladiny bikarbonátu, zvýšené riziko tvorby ledvinových kamenů a dehydratace. Všechny tyto účinky, a zvláště pokles hmotnosti, mohou mít škodlivý vliv na růst a vývoj a mohou vést k celkovému zhoršení zdraví. Údaje o účincích na dlouhodobý růst a vývoj jsou omezené.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Zonisamid je po perorálním podání téměř úplně absorbován, maximálních sérových nebo plazmatických koncentrací dosahuje obecně během 2 až 5 hodin po podání. Má se za to, že metabolismus prvního průchodu je zanedbatelný. Absolutní biologická dostupnost se odhaduje přibližně na 100 %. Perorální biologická dostupnost není ovlivněna potravou, ačkoliv maximální plazmatické a sérové koncentrace mohou být opožděny.

Hodnoty AUC a Cmax zonisamidu se po jednorázové dávce v rozsahu dávek 100 až 800 mg a po vícenásobných dávkách v rozsahu 100 až 400 mg jednou denně zvyšovaly téměř lineárně. Zvýšení za ustáleného stavu bylo mírně vyšší, než se na základě dávky očekávalo, pravděpodobně kvůli saturovatelné vazbě zonisamidu na erytrocyty. Ustáleného stavu bylo dosaženo během 13 dnů. Při jednorázové dávce se vyskytla slabě vyšší akumulace, než bylo očekáváno.

Distribuce

Zonisamid se ze 40 až 50 % váže na proteiny lidské plaszy, přičemž studie in vitro ukazují, že vazba není ovlivněna přítomností různých antiepileptik (tj. fenytoinu, fenobarbitalu, karbamazepinu a natrium-valproátu). Zdánlivý distribuční objem je u dospělých přibližně 1,1 až 1,7 l/kg, což naznačuje, že zonisamid je značně distribuován do tkání. Poměr erytrocyty/plazma je přibližně 15 při nízkých koncentracích a přibližně 3 při vyšších koncentracích.

Biotransformace

Zonisamid je metabolizován primárně redukčním štěpením benzisoxazolového kruhu výchozího léčiva prostřednictvím CYP3A4, za vzniku 2-sulfamoylacetylfenolu (SMAP), a také N-acetylací. Výchozí léčivo a SMAP mohou být navíc glukuronizovány. Metabolity, které nelze v plazmě detekovat, jsou bez antikonvulzivní aktivity. Neexistuje však žádný důkaz toho, že zonisamid indukuje svůj vlastní metabolismus.

Eliminace

Zdánlivá clearance zonisamidu za ustáleného stavu po perorálním podání je přibližně 0,70 l/h a terminální eliminační poločas za nepřítomnosti induktorů CYP3A4 je přibližně 60 hodin. Eliminační poločas nezávisel na dávce a nebyl ovlivněn opakovaným podáváním. Fluktuace sérových či plazmatických koncentrací nad dávkový interval je nízká (<30 %). Hlavní cestou exkrece metabolitů zonisamidu a nezměněného léčiva je moč. Renální clearance nezměněného zonisamidu je relativně nízká (přibližně 3,5 ml/min), asi 15 až 30 % dávky se eliminuje v nezměněné podobě.

Linearita/nelinearita

Expozice zonisamidem se zvyšuje s časem přibližně po dobu 8 týdnů, dokud není dosaženo ustáleného stavu. Při porovnání stejné úrovně dávky se ukazuje, že jedinci s vyšší celkovou tělesnou hmotností mají nižší sérové koncentrace za ustáleného stavu, ale zdá se, že tento vliv je poměrně mírný. Věk (>12 let) a pohlaví po úpravě na tělesnou hmotnost nemají u epileptických pacientů během užívání ustálené dávky na expozici zonisamidu žádný zjevný vliv. Při používání antiepileptik včetně induktorů CYP3A4 není úprava dávky nutná.

Vztah farmakokinetiky a farmakodvnamikv

Zonisamid snižuje průměrnou 28denní frekvenci záchvatů a pokles je úměrný (log-lineámě) průměrné koncentraci zonisamidu.

Zvláštní skupiny pacientů

Ujedinců s poruchou funkce ledvin byla renální clearance jednorázových dávek zonisamidu v pozitivní korelaci s clearance kreatininu. Plocha pod křivkou plazmatických koncentrací zonisamidu byla u jedinců s clearance kreatininu <20 ml/min zvýšena o 35 % (viz rovněž bod 4.2).

Pacienti s poruchou funkce jater: u pacientů s poruchou funkce jater nebyla farmakokinetika zonisamidu odpovídajícím způsobem studována.

Starší pacienti: mezi mladými pacienty (21 až 40 let) a staršími pacienty (65 až 75 let) nebyly ve farmakokinetice pozorovány žádné klinicky významné rozdíly.

Děti a dospívající (5 až 18 let): omezené údaje naznačují, že farmakokinetika u dětí a dospívajících užívajících ustálenou dávku léčiva 1, 7 nebo 12 mg/kg denně, v rozdělených dávkách, je po úpravě na tělesnou hmotnost podobná farmakokinetice pozorované u dospělých.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Zjištěními, která nebyla pozorována v klinických studiích, ale byla nalezena u psů při hladinách expozice podobných klinickému užívání, byly změny jater (zvětšení, tmavohnědé zabarvení, mírné zvětšení hepatocytů s koncentrickými lamelárními tělísky v cytoplazmě a vakuolizace cytoplazmy) spojované se zvýšeným metabolismem.

Zonisamid nebyl genotoxický a nemá kancerogenní potenciál.

Zonisamid způsoboval vývojové abnormality u myší, potkanů a psů a měl letální účinek na embryo u opic, když byl podáván v období organogeneze, přičemž dávka zonisamidu a plazmatické hladiny u samic byly podobné nebo nižší než terapeutické hladiny u lidí.

Ve studii perorální toxicity s opakovanou dávkou u juvenilních potkanů byl při expozicích hladinám podobným hladinám zaznamenaných u pediatrických pacientů při maximální doporučené dávce pozorován pokles tělesné hmotnosti, změny histopatologických a klinických patologických parametrů ledvin a změny chování. Změny histopatologických a klinických patologických parametrů ledvin byly považovány za změny spojené s inhibicí karboanhydrázy zonisamidem. Při této hladině dávky byly účinky během zotavovacího období reverzibilní. Při vyšších dávkách (2 až 3násobná systémová expozice ve srovnání s terapeutickou expozicí) byly účinky na histopatologii ledvin závažněj ší a jen částečně reverzibilní. Většina nežádoucích účinků pozorovaných u juvenilních potkanů byla podobná nežádoucím účinkům pozorovaným ve studiích toxicity zonisamidu s opakovanou dávkou u dospělých potkanů, ale hyalinní kapky v tubulech ledvin a přechodná hyperplazie byly pozorovány pouze ve studii u juvenilních potkanů. U těchto vyšších dávek vykazovali juvenilní potkani zpomalení růstu, učení a vývojových parametrů. Tyto účinky byly považovány za pravděpodobně spojené se sníženou tělesnou hmotností a zesílenými farmakologickými účinky zonisamidu při maximální tolerované dávce.

Při expozici dávkám ekvivalentním maximální terapeutické dávce u člověka byl u potkanů pozorován snížený počet žlutých tělísek a implantačních míst; při expozici trojnásobně vyšším dávkám byl pozorován nepravidelný estrální cyklus a snížený počet živých plodů.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek

Obsah tobolky Mikrokrystalická celulóza Hydrogenovaný rostlinný olej Natrium-lauryl-sulfát

Tobolka

Želatina

Oxid titaničitý (E171)

Potiskový inkoust Šelak

Černý oxid železitý (E172) Hydroxid draselný

Potiskový inkoust Šelak

Červený oxid železitý (E172)

Potiskový inkoust Šelak

Černý oxid železitý (E172) Hydroxid draselný

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5    Druh obalu a obsah    balení

PVC/PVDC/Al blistry, balení po 28, 56, 98 a 196 tvrdých tobolkách.

PVC/PVDC/Al blistry, balení po 14, 28 a 56 tvrdých tobolkách.

PVC/PVDC/Al blistry, balení po 14, 28 a 56 tvrdých tobolkách.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

EGIS Pharmaceuticals PLC H-1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.

Maďarsko

REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

8.


25 mg: 21/269/16-C 50 mg: 21/270/16-C 100 mg: 21/271/16-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 22.6.2016 10. DATUM REVIZE TEXTU

7.9.2016

Stránka 19 z 19

1

Všechny dávky se podávaj í j ednou denně.

Starší pacienti

Při zahájení léčby u starších pacientů je třeba postupovat opatrně, protože o použití zonisamidu u těchto pacientů jsou k dispozici jen omezené informace. Předepisující lékaři mají rovněž vzít v úvahu bezpečnostní profil zonisamidu (viz bod 4.8).