Viklaren 75 Mg Enterosolventní Tvrdé Tobolky
Sp.zn.sukls212057/2016 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Viklaren 75 mg enterosolventní tvrdé tobolky
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna enterosolventní tvrdá tobolka obsahuje diclofenacum natricum 75 mg. Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Enterosolventní tvrdá tobolka.
Tvrdé želatinové tobolky, velikost 2, víčko a tělo tobolky jsou červené, neprůhledné.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Viklaren 75 mg enterosolventní tobolky je indikován k léčbě dospělých pacientů. Symptomatická léčba bolesti a zánětu při
- kloubních onemocněních: revmatoidní artritida, osteoartritida, ankylozující spondylitida, akutní dna,
- akutních poruchách svalové a kosterní soustavy jako je periartritida, tendinitida, tenosynovitida, bursitida,
- bolestivých posttraumatických otocích nebo zánětech.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dávkování diklofenaku závisí na závažnosti klinického stavu. Doporučovaná dávka pro dospělé se pohybuje mezi 50 mg a 150 mg sodné soli diklofenaku denně a podává se v 1 dávce nebo ve 2 rozdělených dávkách.
Jednotlivá dávka nesmí obsahovat více než 75 mg sodné soli diklofenaku.
|
Věk: |
Jednotlivá dávka: |
Celková denní dávka: |
|
Dospělí |
1 (diclofenacum natricum 75 mg) |
2 (diclofenacum natricum 150 mg) |
O délce trvání léčby rozhodne ošetřující lékař.
U revmatických onemocnění může být nezbytné užívat Viklaren 75 mg enterosolventní tobolky delší dobu. Při dlouhodobém užívání je třeba snížit celkovou denní dávku, pokud je to možné na základě terapeutické odpovědi pacienta, na 75 mg sodné soli diklofenaku.
Výskyt nežádoucích účinků může být snížen podáváním nejnižší účinné dávky po co nejkratší dobu nutnou ke zlepšení příznaků (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).
Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti:
Nepožaduje se žádná specifická úprava dávky. Starší pacienty je třeba sledovat zvláště pečlivě z důvodu většího rizika nežádoucích účinků (starší pacienti viz bod 4.4).
Porucha funkce ledvin:
U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin není nutné snižovat dávku (pacienti s těžkou poruchou funkce ledvin viz bod 4.3).
Porucha funkce jater (viz bod 5.2):
U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater není nutné snižovat dávku (pacienti se závažnou poruchou funkce jater viz bod 4.3).
Pediatrická populace:
Přípravek Viklaren 75 mg enterosolventní tvrdé tobolky je kontraindikován u dětí a dospívajících, viz též bod 4.3.
Způsob podání Perorální podání.
Viklaren 75 mg enterosolventní tvrdé tobolky se polykají celé s dostatečným množstvím tekutiny (sklenicí vody) jednu až dvě hodiny před jídlem a užívají se nalačno.
4.3 Kontraindikace
• hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1,
• aktivní žaludeční nebo intestinální vřed, krvácení nebo perforace
• gastrointestinální krvácení nebo perforace ve vztahu k předchozí léčbě nesteroidními antirevmatiky/protizánětlivými léky (NSAID) v anamnéze
• aktivní nebo anamnesticky rekurentní peptický vřed/hemoragie (dvě nebo více samostatných epizod prokázané ulcerace nebo krvácení).
• cerebrovaskulární krvácení nebo jiné aktivní krvácivé poruchy,
• bronchospasmus, astma, rinitida nebo urtikarie po užití kyseliny acetylsalicylové nebo jiných nesteroidních protizánětlivých léků (NSAID) v anamnéze
• neobjasněné poruchy krvetvorby
• těžké selhání jater nebo ledvin,
• stávající městnavé srdeční selhání (NYHA II-IV), ischemická choroba srdeční, periferní arteriální choroba a/nebo cerebrovaskulární onemocnění.
• poslední trimestr těhotenství (viz bod 4.6).
Děti a dospívající do 18 let věku nesmějí enterosolventní tobolky Viklaren 75 mg užívat, protože obsah léčivé látky je příliš vysoký.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Obecné:
Diklofenak se nesmí užívat společně se systémovými NSAID včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy-2, protože neexistují žádné důkazy o přínosech současného užívání a vzhledem k možnosti zvýšeného rizika nežádoucích účinků.
Stejně jako ostatní NSAID může i diklofenak vzhledem ke svým farmakodynamickým vlastnostem maskovat známky a příznaky infekce.
Nežádoucí účinky lze minimalizovat podáváním nejmenší účinné dávky po co nejkratší dobu nutnou ke zvládnutí příznaků (viz bod 4.2 a GI a kardiovaskulární rizika níže).
Starší pacienti:
U starších pacientů je ze zásadních lékařských důvodů nutná obezřetnost. Zvláště se doporučuje podávat nejnižší účinnou dávku u oslabených starších pacientů nebo u těch, kteří mají nízkou tělesnou hmotnost. U starších pacientů je zvýšený výskyt nežádoucích účinků při léčbě NSAID, zejména gastrointestinálního krvácení a perforací, které mohou být fatální (viz bod 4.2).
Gastrointestinální (GI) účinky:
Gastrointestinální krvácení, ulcerace nebo perforace, které mohou být fatální, byly hlášeny u všech nesteroidních antirevmatik, včetně diklofenaku, a mohou nastat kdykoli během léčby, s varovnými příznaky i bez nich, i bez předchozí anamnézy závažných gastrointestinálních příhod. U starších pacientů mívají obvykle vážnější důsledky.
Stejně jako u ostatních NSAID, tak i u diklofenaku, je nařízen pečlivý lékařský dohled a zvláštní opatrnost při předepisování diklofenaku pacientům se symptomy svědčícími o gastrointestinálních poruchách nebo s anamnézou svědčící o žaludeční nebo intestinální ulceraci, krvácení nebo perforaci (viz bod 4.8). Riziko gastrointestinálního krvácení, ulcerací a perforací stoupá se zvyšující se dávkou nesteroidního protizánětlivého léku, u pacientů s anamnézou peptického vředu, zejména pokud byl komplikován krvácením nebo perforací (viz bod 4.3), a u starších pacientů.
Ke snížení rizika GI toxicity u pacientů s anamnézou vředu, zejména pokud byl komplikován krvácením nebo perforací a u starších pacientů, je zapotřebí léčbu zahájit a udržovat pomocí nejnižší účinné dávky.
Kombinovanou léčbu s protektivními látkami (např. misoprostol nebo inhibitory protonové pumpy) je třeba zvážit u těchto pacientů a také u pacientů vyžadujících současně nízké dávky kyseliny acetylsalicylové nebo jiné léky zvyšující gastrointestinální riziko (viz níže a bod 4.5).
Pacienti s GI toxicitou v anamnéze, zvláště starší pacienti, mají hlásit všechny neobvyklé abdominální příznaky (zvláště GI krvácení), zejména v počátečních fázích léčby.
Opatrnost je doporučována u pacientů užívajících konkomitantní léčbu, která by mohla zvyšovat riziko ulcerací nebo krvácení, jako jsou systémové kortikosteroidy, antikoagulancia jako warfarin, selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu nebo protisrážlivé látky, jako je kyselina acetylsalicylová (viz bod 4.5).
Pečlivé lékařské sledování a opatrnost jsou nutné rovněž u pacientů s ulcerózní kolitidou nebo Crohnovou nemocí, protože může dojít k exacerbaci jejich onemocnění (viz bod 4.8).
Pokud se u pacienta během léčby diklofenakem objeví gastrointestinální krvácení nebo ulcerace, musí být léčba ukončena.
Kožní reakce:
Velmi vzácně byly ve vztahu k léčbě nesteroidními antirevmatiky hlášeny závažné kožní reakce, z nichž některé byly fatální, včetně exfoliativní dermatitidy, Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy (viz bod 4.8). Těmito reakcemi jsou nejvíce ohroženi pacienti na počátku léčby, začátek reakce se ve většině případů objevuje během prvního měsíce léčby. Diklofenak musí být vysazen při prvním výskytu kožní vyrážky, slizničních lézí nebo jakýchkoli jiných známek hypersensitivity.
Kardiovaskulární a cerebrovaskulární účinky:
Přiměřené sledování a porada s lékařem jsou nutné u pacientů s anamnézou hypertenze a/nebo mírného srdečního selhání (třída NYHA I), protože v souvislosti s léčbou NSAID byla hlášena retence tekutin a edém.
Klinické studie a epidemiologické údaje konzistentně poukazují na to, že podávání diklofenaku, obzvláště ve vysokých dávkách (150 mg denně) a po dlouhou dobu, souvisí se zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (například infarktu myokardu nebo iktu) (viz bod 4.3 a 4.4).
Pacienti s významnými rizikovými faktory pro vznik kardiovaskulárních příhod (např. hypertenze, hyperlipidemie, diabetes mellitus, kouření) smí být léčení diklofenakem pouze po pečlivém zvážení.
Protože se kardiovaskulární riziko diklofenaku může zvyšovat s dávkou a délkou trvání léčby, je nutno podávat nejnižší účinnou dávku po co nejkratší možnou dobu. Pacientovu potřebu symptomatické úlevy a jeho odezvu na léčbu je třeba pravidelně vyhodnocovat.
Jaterní účinky:
Při předepisování diklofenaku pacientům s poruchou funkce jater je třeba pečlivé lékařské sledování, protože u nich může dojít k exacerbaci onemocnění.
Stejně jako u ostatních NSAID, mohou se také při léčbě diklofenakem zvýšit hodnoty jednoho nebo několika jaterních enzymů. Při dlouhodobé nebo opakované léčbě diklofenakem je jako preventivní opatření indikováno pravidelné sledování jaterní funkce. Pokud přetrvávají nebo se zhoršují abnormální výsledky testů jaterní funkce, rozvinou-li se klinické známky nebo příznaky odpovídající jaternímu onemocnění, nebo dojde-li k jiným projevům (např. eozinofilie, vyrážka), je třeba diklofenak okamžitě vysadit. Při užívání diklofenaku se může objevit hepatitida bez prodromálních symptomů.
Při podávání diklofenaku pacientům s jaterní porfyrií je třeba opatrnost, protože diklofenak může vyvolat záchvat.
Porucha funkce ledvin a srdce:
Protože ve spojení s léčbou NSAID, včetně diklofenaku, bylo hlášeno zadržování tekutin v těle a edém, je třeba zvláštní opatrnosti u pacientů s poruchou funkce srdce nebo ledvin, s vysokým tlakem v anamnéze, u starších pacientů, u pacientů léčených současně diuretiky nebo léčivými přípravky, které mohou významně ovlivňovat funkci ledvin, a u pacientů s významným snížením extracelulárního objemu z jakéhokoli důvodu, např. před velkou operací a po ní (viz bod 4.3). Jako preventivní opatření při užívání diklofenaku v takových případech se doporučuje sledování funkce ledvin. Po vysazení léčby obvykle dochází k návratu do stavu před zahájením léčby.
U pacientů léčených tenofovir-disoproxyl-fumarátem s rizikovými faktory pro poruchu funkce ledvin byly po zahájení vysokými dávkami nebo několika nesteroidními antirevmatiky hlášeny případy akutního selhání ledvin. Pokud je tenofovir-disoproxyl-fumarát podáván společně s NSAID, má být funkce ledvin přiměřeně sledována.
Hematologické účinky:
Stejně jako ostatní NSAID může diklofenak dočasně inhibovat shlukování destiček. Pacienty s poruchami hemostáze je třeba pečlivě sledovat.
Při dlouhodobé léčbě diklofenakem se stejně jako u ostatních NSAID doporučuje sledování krevního obrazu.
Respirační a alergické poruchy:
U pacientů, kteří mají astma, sezónní alergickou rýmu, zduření nosní sliznice (např. nosní polypy), chronické obstrukční plicní onemocnění nebo chronické infekce respiračního traktu (zvláště jsou-li spojené s příznaky připomínajícími alergickou rýmu), jsou reakce na nesteroidní protizánětlivé léky jako exacerbace astmatu (tak zvaná nesnášenlivost analgetik/analgetické astma), Quinckeho edém nebo urtikarie častější než u jiných pacientů. Proto se doporučuje zvláštní opatrnost u těchto pacientů (připravenost na náhlé příhody). Totéž platí pro pacienty s alergiemi na jiné látky, např. s kožními reakcemi, pruritem nebo urtikarií.
Další opatření
U pacientů s níže uvedenými onemocněními se má diklofenak podávat pouze po důkladné analýze přínosů a rizika:
• inducibilní porfyrie,
• systémový lupus erythematodes (SLE) a smíšené onemocnění pojiva.
Zvláště pečlivé lékařské sledování se požaduje v těchto případech:
• pacienti s gastrointestinálními poruchami,
• pacienti s kardiovaskulárními poruchami,
• pacienti s existující poruchou funkce ledvin,
• pacienti s jaterní dysfunkcí,
• pacienti bezprostředně po velkých chirurgických zákrocích,
• starší pacienti,
• pacienti s respiračními a alergickými poruchami,
• pacienti vykazující alergické reakce na jiné látky,
• pacienti s hematologickými poruchami,
• pacienti s rizikem infekce.
Stejně jako u ostatních NSAID se mohou ve vzácných případech objevit alergické reakce, včetně anafylaktických/anafylaktoidních reakcí při užívání diklofenaku bez dřívější expozice tomuto léku. Při prvních známkách hypersenzitivní reakce po užití enterosolventní tobolky Viklaren 75 mg je třeba vysadit léčbu. Osoby s odbornými znalostmi musejí zahájit postupy nezbytné z lékařského hlediska a odpovídající pozorovaným příznakům.
Fertilita u žen, viz bod 4.6.
Další informace
Při dlouhodobém užívání diklofenaku je nezbytné pravidelně sledovat jaterní funkci, funkci ledvin a krevní obraz.
Při dlouhodobém užívání analgetik se může vyskytnout bolest hlavy, která se nesmí léčit zvyšováním dávky léku.
Návykové užívání analgetik, zvláště kombinací několika analgetických léčivých přípravků, může obecně vést k trvalému poškození ledvin s rizikem selhání ledvin (analgetická nefropatie).
Užívání NSAID s alkoholem může zesilovat nežádoucí účinky způsobené léčivou látkou, zvláště účinky ovlivňující gastrointestinální trakt nebo centrální nervový systém.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Jiná NSAID, včetně salicylátů:
Užívání několika NSAID současně může zvyšovat riziko gastrointestinálních nežádoucích účinků jako je ulcerace nebo krvácení, protože se jejich účinky posilují. Proto se současné podávání diklofenaku a jiných NSAID nedoporučuje (viz bod 4.4).
Kortikosteroidy:
Současné užívání může zvyšovat riziko gastrointestinálních nežádoucích účinků jako je ulcerace nebo krvácení (viz bod 4.4).
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI):
Současné užívání může zvyšovat riziko gastrointestinálního krvácení (viz bod 4.4).
Antikoagulancia a protidestičkové léky:
Při souběžném podávání se doporučuje opatrnost, protože současné podávání může zvýšit riziko krvácení. I když klinická vyšetření nenaznačují, že by diklofenak ovlivňoval účinek antikoagulancií, existují hlášení o zvýšeném riziku krvácení u pacientů léčených současně diklofenakem a antikoagulancii. Doporučuje se proto pečlivé monitorování těchto pacientů.
Digoxin, fenytoin, lithium:
Současné užívání diklofenaku a přípravků obsahujících digoxin, fenytoin nebo lithium může zvyšovat hladiny těchto látek v krvi. Je nezbytné sledovat hladinu lithia v séru. Doporučuje se sledovat hladinu digoxinu v séru a hladinu fenytoinu v séru.
Diuretika a antihypertenzivní léčivé přípravky:
Stejně jako u ostatních NSAID může současné užívání diklofenaku s diuretiky nebo antihypertenzivními léčivými přípravky (např. betablokátory, inhibitory angiotenzin konvertujícího enzymu (ACE), antagonisté angiotenzinu II) způsobit snížení jejich antihypertenzního účinku. Proto se musí kombinovaná léčba podávat opatrně a u pacientů, zvláště u starších pacientů, je třeba pravidelně sledovat krevní tlak. Pacienti musejí být dostatečně hydratovaní a je třeba uvažovat o sledování renální funkce po zahájení konkomitantní léčby a později v pravidelných intervalech, zvláště při současném užívání s diuretiky a inhibitory ACE kvůli zvýšenému riziku nefrotoxicity. Současné užívání přípravku a léků šetřících draslík může vést ke zvýšení hladin draslíku v séru, proto se doporučuje tuto hodnotu často sledovat (viz bod 4.4).
Antidiabetika:
Podle výsledků klinických studií je možné podávat diklofenak společně s perorálními antidiabetiky, aniž by tím byl ovlivněn jejich klinický účinek. Byly však hlášeny ojedinělé jak hypoglykemické tak hyperglykemické účinky, které si vynutily úpravu dávkování antidiabetik při současné léčbě s diklofenakem. Proto se jako preventivní opatření doporučuje sledovat hladinu glukózy v krvi při souběžném podávání těchto léků.
Methotrexát:
Diklofenak může inhibovat tubulární renální clearance methotrexátu, čímž může zvyšovat hladinu methotrexátu. Opatrnost se doporučuje, pokud jsou nesteroidní protizánětlivé léky, včetně diklofenaku, podávány méně než 24 hodin před nebo po léčbě methotrexátem, protože může dojít ke zvýšení koncentrace methotrexátu v krvi a tím i jeho toxicity.
Probenecid nebo sulfnpyrazon:
Léčivé přípravky obsahující probenicid nebo sulfinpyrazon mohou zpožďovat vylučování diklofenaku.
Takrolimus:
Nesteroidní protizánětlivé léčivé přípravky (například diklofenak) mohou zvyšovat renální toxicitu takrolimu.
Cyklosporin:
Diklofenak může stejně jako jiné nesteroidní protizánětlivě působící léky zvyšovat nefrotoxicitu cyklosporinu vzhledem k působení na renální prostaglandiny. Proto se musí podávat v dávkách nižších než dávky, které by užívali pacienti neužívající cyklosporin.
Chinolonová antibiotika:
Byly hlášeny ojedinělé zprávy o křečích, které mohly být způsobeny konkomitantním užíváním chinolonů a NSAID.
Kolestipol a kolestyramin
Tyto přípravky mohou vyvolat zpoždění nebo snížení absorpce diklofenaku. Proto se doporučuje podávat diklofenak nejméně jednu hodinu před nebo 4 až 6 hodin po podání kolestipolu/kolestyraminu.
Silné inhibitory CYP2C9:
Opatrnost je doporučena při současném předepisování diklofenaku se silnými inhibitory CYP2C9 (jako sulfinpyrazon a vorikonazol), které může způsobit významný vzestup vrcholových plasmatických koncentrací a expozice diklofenaku inhibicí metabolizmu diklofenaku.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Inhibice syntézy prostaglandinů může mít nežádoucí vliv na těhotenství a/nebo embryonální/fetální vývoj. Data z epidemiologických studií naznačují zvýšené riziko potratů a kardiálních malformací a gastroschízy po užívání inhibitorů syntézy prostaglandinů v počátku těhotenství. Absolutní riziko kardiovaskulárních malformací se zvýšilo z méně než 1 % na přibližně 1,5 %. Předpokládá se, že se riziko zvyšuje s dávkou a trváním terapie.
U zvířat se prokázalo, že podávání inhibitoru syntézy prostaglandinu vede k zvýšení preimplantačních a postimplantačních ztrát a embryonální/fetální letalitě. Navíc byla hlášena zvýšená incidence různých malformací, včetně kardiovaskulárních, po podání inhibitorů syntézy prostaglandinů zvířatům v průběhu organogeneze.
V průběhu prvního a druhého trimestru těhotenství, nesmí být přípravek Viklaren 75 mg enterosolventní tobolky podáván, pokud to není zcela nezbytné. Pokud je přípravek Viklaren 75 mg enterosolventní tobolky podáván ženám, které chtějí otěhotnět nebo v prvním a druhém trimestru těhotenství, musí být dávka co nejnižší a doba léčby co nejkratší.
Během třetího trimestru gravidity mohou všechny inhibitory syntézy prostaglandinů vystavit ■ plod:
-kardiopulmonální toxicitě (s předčasným uzávěrem ductus arteriosus a pulmonální hypertenzí);
-renální dysfunkci, která může progredovat v renální selhání s oligohydramnion;
matku a novorozence na konci těhotenství:
-možnému prodloužení doby krvácení, antiagregačnímu účinku, který se může vyskytnout i po velmi nízkých dávkách.
-inhibici děložních kontrakcí vedoucí k opoždění nebo prodloužení průběhu porodu.
V důsledku toho je Viklaren 75 mg enterosolventní tobolky kontraindikován ve třetím trimestru těhotenství (viz bod 4.3).
Kojení
Diklofenak a jeho metabolity prostupují v malých množstvích do mateřského mléka. Proto se diklofenak nemá podávat během kojení, aby se zabránilo nežádoucím účinkům na kojence.
Fertilita
Užívání diklofenaku může poškodit ženskou fertilitu a nedoporučuje se u žen, které se snaží otěhotnět. U žen, které mají potíže s otěhotněním, nebo které podstupují vyšetření neplodnosti, je třeba zvážit vysazení enterosolventních tobolek Viklaren 75 mg.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Pacienti, u nichž se objeví při užívání diklofenaku poruchy vidění, závrať, ospalost nebo jiné poruchy centrálního nervového systému, nesmějí řídit a obsluhovat stroje.
To platí zvláště ve spojení s alkoholem.
4.8 Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky jsou seřazeny podle četnosti výskytu za použití následující konvence:
Velmi časté (>1/10);
Časté (> 1/100 až < 1/10)
Méně časté (> 1/1000 až < 1/100)
Vzácné (> 1/10000 až < 1/1000)
Velmi vzácné (< 1/10000)
Není známo (z dostupných údajů nelze určit)
Je třeba mít na paměti, že většina z níže uvedených nežádoucích účinků je závislá na dávce a liší se u jednotlivých pacientů. Zvláště riziko gastrointestinálního krvácení (gastritida, eroze, ulcerace) závisí na velikosti dávky a délce trvání léčby.
Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou gastrointestinální povahy. Mohou se objevit peptické vředy, perforace nebo krvácení, někdy fatální, zejména u starších pacientů (viz bod 4.4). Nauzea, zvracení, průjem, flatulence, zácpa, dyspepsie, abdominální bolest, meléna, hematemeza, ulcerózní stomatitida, zhoršení kolitidy a Crohnovy nemoci (viz bod 4.4) byly hlášeny po podání. Méně často byla pozorována gastritida.
V souvislosti s léčbou NSAID byl hlášen edém, hypertenze a srdeční selhání.
Klinické studie a epidemiologické údaje konzistentně poukazují, že užívání diklofenaku, obzvláště ve vysokých dávkách (150 mg denně) a při dlouhodobé léčbě je spojeno se zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (např. infarkt myokardu nebo cévní mozková příhoda) (viz bod 4.3 a 4.4 „Kontraindikace“ a „Zvláštní upozornění a opatření pro použití“).
Infekce a infestace:
Velmi vzácné: zhoršení infekčních zánětů (např. rozvoj nekrotizující fasciitidy) spojených se systémovým užíváním nesteroidních protizánětlivých látek. To může být ve vztahu k mechanismu působení nesteroidních protizánětlivých léků.
Pokud se při užívání diklofenaku nově objeví nebo zhorší známky infekce, má pacient neprodleně vyhledat lékařskou pomoc.
Je třeba ověřit, zda je indikována protiinfekční/antibiotická léčba.
Velmi vzácné: příznaky aseptické meningitidy zahrnující ztuhnutí šíje, bolest hlavy, nauzeu, zvracení, horečku nebo zastřené vědomí. Zdá se, že k těmto nežádoucím účinkům mají predispozici pacienti s autoimunitními onemocněními (systémový lupus erythematodes, smíšené onemocnění pojiva).
Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi vzácné: poruchy krvetvorby (anémie včetně hemolytické a aplastické anémie, leukopenie, agranulocytóza, trombocytopenie, pancytopenie).
Prvními příznaky mohou být: horečka, bolest v krku, povrchové vředy v ústech, příznaky připomínající chřipku, silný pocit vyčerpání, krvácení z nosu a do kůže. Při dlouhodobém užívání je třeba pravidelně sledovat krevní obraz.
Poruchy imunitního systému
Vzácné: přecitlivělost, anafylaktické a anafylaktoidní reakce (včetně hypotenze, tachykardie a šoku). Velmi vzácné: angioneurotický edém zahrnující otok obličeje, jazyka a sliznice hrtanu s konstrikcí dýchacích cest, dyspnoe.
Obj eví-li se kterýkoli z těchto příznaků, což je možné i po prvním užití léčivého přípravku, je nezbytné vyhledat okamžitou lékařskou pomoc.
Psychiatrické poruchy
Velmi vzácné: dezorientace, nespavost, agitovanost, podrážděnost, psychotické reakce, deprese, úzkost a noční můry.
Poruchy nervového systému
Časté: poruchy CNS, například bolest hlavy, závrať nebo únava.
Vzácné: somnolence.
Velmi vzácné: cerebrovaskulární příhoda, parestézie, poruchy chuti, poruchy paměti, křeče a chvění. Poruchy oka
Velmi vzácné: poruchy vidění, rozmazané vidění, diplopie
Poruchy ucha a labyrintu Časté: vertigo
Velmi vzácné: tinitus, porucha sluchu
Srdeční poruchy
Velmi vzácné: palpitace, bolest na hrudi, srdeční selhání, edém a infarkt myokardu.
Cévní poruchy
Velmi vzácné: hypertenze, vaskulitida
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Vzácné: astma (včetně dušnosti)
Velmi vzácné: pneumonitida
Gastrointestinální poruchy
Časté: nauzea, zvracení, průjem, dyspepsie, flatulence, bolest břicha, anorexie.
Vzácné: gastritida, gastrointestinální krvácení, zvracení krve, krvavý průjem, meléna, gastrointestinální vřed (s krvácením a perforací nebo bez nich).
Velmi vzácné: pankreatitida, kolitida (včetně krvácivé kolitidy a exacerbace ulcerózní kolitidy nebo Crohnovy nemoci) (viz bod 4.4), stomatitida, včetně ulcerózní stomatitdy, glositida, poškození jícnu, zácpa, příčné (diaphragm-like) střevní striktury.
Není známo: ischemická kolitida
Pacienty je třeba poučit, aby přestali léčivý přípravek užívat a ihned se poradili s lékařem, jakmile se u nich objeví relativně silná bolest v nadbřišku, meléna nebo hematemeza.
Poruchy jater a žlučových cest
Časté: zvýšení sérových aminotransferáz
Vzácné: hepatitida, žloutenka, jaterní porucha
Velmi vzácné: fulminantní hepatitida (bez předchozích prodromálních příznaků), nekróza jater, jaterní selhání.
Proto je třeba pravidelně sledovat hodnoty jaterní funkce.
Poruchy kůže a podkožní tkáně Časté: vyrážka.
Vzácné: urtikarie
Velmi vzácné: exantém, bulózní reakce včetně Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy (Lyellova syndromu). Ekzém, erytém, erythema multiforme, exfoliativní dermatitida, vypadávání vlasů, fotosenzitivní reakce a purpura (včetně alergické purpury), pruritus.
Poruchy ledvin a močových cest
Časté: rozvoj edému, zvláště u pacientů se systémovou hypertenzí nebo poruchou funkce ledvin.
Velmi vzácné: poškození tkáně ledvin (intersticiální nefritida, papilámí nekróza), případně spojené s akutním selháním ledvin, proteinurie a/nebo hematurie, nefrotický syndrom.
Proto je třeba pravidelně sledovat renální funkci.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Příznaky
Typický klinický obraz akutního předávkování diklofenakem není znám. Předávkování může způsobovat poruchy centrálního nervového systému, jako jsou bolesti hlavy, závratě, ospalost, tinitus, křeče (u dětí také myoklonické záchvaty) a bezvědomí, stejně jako bolesti břicha, nauzeu, zvracení, gastrointestinální krvácení a průjem,. V případě vážné otravy může dojít k akutnímu selhání ledvin a k poškození jater. Dále se může objevit hypotenze, respirační deprese a cyanóza.
Léčba
Neexistuje specifické antidotum.
Léčba při akutní otravě nesteroidními protizánětlivými léky, včetně diklofenaku, v zásadě zahrnuje podpůrná opatření a symptomatickou léčbu. Podpůrná opatření a symptomatická léčba má být použita při komplikacích jako hypotenze, selhání ledvin, křeče, gastrointestinální poruchy a respirační deprese.
Specifická léčba jako forsírovaná diuréza, dialýza nebo hemoperfuze pravděpodobně nepřispívají k urychlené eliminaci NSAID, včetně diklofenaku, protože jsou z velké části vázány na bílkoviny a jsou rozsáhle metabolizovány.
O podání aktivního uhlí se může uvažovat po požití potenciálně toxické dávky, v případě život ohrožujícího předávkování je třeba zvážit vyprázdnění žaludku pouze do 60 minut po předávkování.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva, deriváty kyseliny octové a příbuzná léčiva ATC kód: M01 AB05
Diklofenak je nesteroidní látka s protizánětlivými/analgetickými účinky, u níž bylo prokázáno působení inhibicí syntézy prostaglandinů na obvyklých zvířecích pokusných modelech zánětu. U člověka diklofenak snižuje bolest při zánětu, zmenšuje otoky a snižuje horečku. Navíc diklofenak inhibuje ADP a kolagenem indukovanou agregaci krevních destiček.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po perorálním podání se diklofenak z obvyklých enterosolventních lékových forem kompletně absorbuje z gastrointestinálního traktu distálně od žaludku. Průměrné maximální plasmatické koncentrace (cmax) 1595 ng/ml (5385,78 nmol/l) je dosaženo během přibližně 40 minut (medián Tmax) po užití 1 enterosolventní tobolky Viklaren 75 mg. Oblast pod křivkou koncentrace/čas (AUC0-<X)) je přibližně 1818 ng/ml xh.
Po intramuskulárním podání se vrcholných plasmatických hodnot dosahuje po 10 až 20 minutách, a po rektálním podání asi po 30 minutách. Perorální podání diklofenaku je vystaveno výraznému first pass metabolismu; pouze 35-70 % absorbované látky dosahuje posthepatické cirkulace nezměněno. Přibližně 30 % léčivé látky je vyloučeno v metabolizované formě stolicí.
Přibližně 70 % je eliminováno ledvinami jako farmakologicky inaktivní metabolity, které prošly jaterní biotransformací (hydroxylace a konjugace). Eliminační poločas je přibližně 2 hodiny a z velké části je nezávislý na jaterních a renálních funkcích. Vazba na plasmatické bílkoviny je přibližně 99%.
Viklaren 75 mg enterosolventní tvrdé tobolky je multijednotková léková forma diklofenaku sodného obsahující enterosolventní potažené pelety. Bioekvivalence demonstrující rozsah absorpce byla provedena s referenčním přípravkem Voltaren enterosolventní tablety (diklofenak sodný); Tmax bylo dosaženo mnohem rychleji. Systémová léková forma u referenčního přípravku obsahovala diklofenak vázaný na cholestyramin, oba produkty nebyly bioekvivalentní.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, genotoxicity a kancerogenního potenciálu neprokázaly kromě rizik již popsaných v jiných bodech tohoto souhrnu údajů o přípravku žádné další zvláštní riziko pro člověka. Při studiích na zvířatech měla chronická toxicita diklofenaku většinou podobu lézí a vředů v gastrointestinálním traktu. Při dvouleté studii toxicity bylo u potkanů, kterým byl podáván diklofenak, pozorováno zvýšení výskytu srdeční trombózy závislé na dávce.
Při experimentálních studiích reprodukční toxicity na zvířatech způsoboval diklofenak inhibici ovulace u králíků a narušení implantace a časného embryonického vývoje u potkanů. Diklofenak prodlužoval březost a dobu porodu. Embryotoxický potenciál diklofenaku byl zkoumán u tří zvířecích druhů (potkan, myš, králík). Na úrovni dávky toxické pro matku docházelo k úmrtí plodu a zpoždění růstu. Na základě dostupných údajů je diklofenak hodnocen jako neteratogenní. Dávky nižší než práh toxický pro matku neměly žádný vliv na postnatální vývoj potomstva.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Obsah tobolky mastek,
mikrokrystalická celulosa, povidon 25,
koloidní bezvodý oxid křemičitý, propylenglykol, kopolymer MA/EA 1:1 (typ A) polysorbát 80
Víčko tobolky: želatina,
sodná sůl erythrosinu (E 127), oxid titaničitý (E 171), žlutý oxid železitý (E 172), natrium-lauryl-sulfát.
Tělo tobolky:
sodná sůl erythrosinu (E 127), oxid titaničitý (E 171), žlutý oxid železitý (E 172), želatina,
natrium-lauryl-sulfát.
6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
4 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Dětský bezpečnostní blistr (PVC/PVDC a vrstvená fólie Al/pergamin) nebo blistr (PVC/PVDC a hliníková fólie o tloušťce 20 mikrometrů).
Balení: 10, 30 a 50 enterosolventních tobolek.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky pro likvidaci.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
PharmaSwiss Česká republika s.r.o.
Jankovcova 1569/2c 170 00 Praha 7 Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
29/351/14-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 17.9.2014
Datum posledního prodloužení registrace: 12.5.2016
10. DATUM REVIZE TEXTU
31.8.2016
12