Vertibetis 16 Mg Tablety
Sp.zn.sukls74923/2012 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU VERTIBETIS 16 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje betahistini dihydrochloridum 16 mg.
Pomocná látka/Pomocné látky se známým účinkem:
Jedna tableta obsahuje 140 mg monohydrátu laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
Bílá nebo téměř bílá kulatá tableta, s vyraženým značením "B16" na jedné straně a s půlicí rýhou na druhé straně. Tabletu lze rozdělit na dvě stejné poloviny.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Betahistin je indikován k léčbě Ménierova syndromu, charakterizovaného následujícími příznaky: vertigo, tinnitus, ztráta sluchu a nauzea.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí (včetně starších osob):
Úvodní perorální léčba je 8 - 16 mg 3krát denně. Tablety se podávají s jídlem.
Udržovací dávky se obvykle pohybují v rozmezí 24 - 48 mg denně. Dávkování lze individuálně upravit podle odpovědi pacienta. Zlepšení může být pozorováno někdy až po několika týdnech léčby.
Pediatrická populace :
Podávání přípravku Vertibetis se dětem a dospívajícím mladším 18 let nedoporučuje, protože nejsou k dispozici údaje o bezpečnosti a účinnosti přípravku.
4.3 Kontraindikace
Betahistin je kontraindikován u pacientů s feochromocytomem. Jelikož betahistin je syntetickým analogem histaminu, může vyvolávat uvolnění katecholaminů z nádoru, což vede k závažné hypertenzi.
Kontraindikací je rovněž:
• hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku přípravku.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Opatrnost je třeba při léčbě pacientů s peptickým vředem nebo anamnézou peptického vředu, protože při léčbě betahistinem byla příležitostně pozorována dyspepsie.
Opatrnost je třeba u pacientů s asthma bronchiale.
Pacienty s asthma bronchiale a anamnézou peptického vředu je třeba v průběhu léčby pečlivě sledovat. Opatrnost je třeba při předepisování betahistinu pacientům s kopřivkou, vyrážkou nebo alergickou rýmou vzhledem k možnosti zhoršení těchto symptomů.
Opatrnost je třeba u pacientů se závažnou hypotenzí.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, vrozeným deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Nebyly provedeny žádné in vivo studie interakcí. Na základě údajů z in vitro studií se neočekává žádná inhibice enzymů cytochromu P450 in vivo.
Údaje získané z in vitro studií ukazují inhibici metabolismu betahistinu léčivy, která inhibují monoaminooxidázu (IMAO), včetně IMAO typu B (např. selegilin). Při užití betahistinu současně s inhibitory MAO (včetně selektivního IMAO-B) se doporučuje opatrnost.
Byl popsán případ interakce s etanolem a látkami obsahujícími pyrimetamin s dapsonem a jiný případ potencování účinku betahistinu při podání salbutamolu.
Jelikož betahistin je analog histaminu, je teoreticky možná interakce s antihistaminiky.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Nejsou k dispozici dostatečné údaje o použití betahistinu u těhotných žen. Studie na zvířatech jsou z hlediska účinků na těhotenství, vývoj embrya a plodu, porod a postnatální vývoj nedostatečné (viz bod 5.3.). Potenciální riziko pro člověka není známo. Betahistin se nesmí užívat během těhotenství, pokud to není nezbytně nutné.
Kojení
Není známo, zda betahistin prostupuje do mateřského mléka. Neexistují žádné studie na zvířatech o vylučování betahistinu do mléka.
Přínos léčby pro matku by měl být zvážen oproti výhodám kojení a potenciálnímu riziku pro dítě.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Betahistin je indikován k léčbě Meniérovy choroby a symptomatické závrati. Obě onemocnění mohou negativně ovlivnit schopnost řídit a obsluhovat stroje. V klinických studiích speciálně zaměřených na zjištění schopnosti řídit a obsluhovat stroje, neměl betahistin žádné nebo zanedbatelné účinky.
4.8 Nežádoucí účinky
Následující nežádoucí účinky byly pozorované u pacientů léčených betahistinem v placebem kontrolovaných klinických studiích podle níže uvedených četností.
Velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1 000 až <1/100); vzácné (>1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10 000).
Gastrointestinální poruchy Časté: nausea a dyspepsie Poruchy nervového systému Časté: bolest hlavy
Vedle těchto příhod hlášených během klinického hodnocení, byly po uvedení přípravku na trh a v odborné literatuře spontánně hlášeny následující nežádoucí účinky. Jejich četnost nemůže být z údajů, které jsou k dispozici, odhadnuta, a je proto hodnocena jako „neznámá“.
Poruchy imunitního systému Hypersenzitivní reakce, např. anafylaxe
Gastrointestinální poruchy
Mírné žaludeční obtíže (např. zvracení, gastrointestinální bolest, břišní distenze a nadýmání). Toto se dá obvykle vyřešit užíváním přípravku během jídla nebo snížením dávky.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Projevy přecitlivělosti kůže a podkoží, zvláště angioneurotický edém, kopřivka, vyrážka a svědění. Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www .sukl .cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Bylo hlášeno jen málo případů předávkování. Někteří pacienti měli při dávkách až do 640 mg mírné až středně závažné příznaky (např. nauseu, somnolenci, bolest břicha). Závažnější komplikace (např. křeče, plicní a srdeční komplikace) byly pozorovány v případech záměrného předávkování betahistinem, zvláště v kombinaci s předávkováním jinými léky. Léčba předávkování má zahrnovat standardní podpůrná opatření.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antivertiginóza. ATC kód: N07C A01.
H1-agonistická aktivita betahistinu na histaminové receptory v periferních cévách byla prokázána u člověka zrušením betahistinem indukované vazodilatace antagonistou histaminu difenhydraminem. Betahistin má minimální účinky na sekreci žaludeční kyseliny (odpověď zprostředkovaná H2 receptorem).
Mechanismus účinku betahistinu u Ménierova syndromu není jasný. Účinnost betahistinu v léčbě vertiga může být dána jeho schopností upravit krevní oběh ve vnitřním uchu nebo přímým účinkem na neurony v nucleus vestibularis.
Jednorázové perorální podání betahistinu v dávkách až 32 mg zdravým osobám vedlo k maximálnímu potlačení indukovaného vestibulárního nystagmu za 3 až 4 hodiny po dávce, přičemž větší dávky byly z hlediska zkrácení trvání nystagmu účinnější.
Betahistin zvyšuje permeabilitu plicního epitelu u člověka. Tento účinek je odvozen ze zkrácení doby clearance radioaktivně značené látky z plic do krve. Tomuto účinku lze zabránit perorálním podáním terfenadinu, známého blokátoru H1 receptoru, ještě před podáním betahistinu.
Zatímco histamin má pozitivně inotropní účinky na srdce, není známo, že by betahistin zvyšoval srdeční výdej, a jeho vazodilatační účinek může u některých pacientů vést k malému poklesu krevního tlaku.
Betahistin má u člověka jen slabý účinek na exokrinní žlázy.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Po perorálním podání se betahistin úplně vstřebává. Vrcholových koncentrací betahistinu značeného 14C v plazmě je dosaženo po přibližně 1 hodině po perorálním podání subjektům nalačno.
Eliminace betahistinu se uskutečňuje převážně metabolickou cestou a metabolity jsou následně vylučovány převážně ledvinami. 85-90 % radioaktivity dávky 8 mg se objevuje v moči během 56 hodin, přičemž maximální rychlosti vylučování je dosaženo za 2 hodiny po podání léku. Po perorálním podání betahistinu jsou jeho plazmatické koncentrace velmi nízké. Proto je vyhodnocení farmakokinetiky betahistinu založeno na údajích o plazmatické koncentraci jeho jediného metabolitu - kyseliny 2-pyridyloctové.
Nejsou k dispozici důkazy o presystémovém metabolismu a vylučování žlučí se nepovažuje za významný způsob vylučování léku nebo některého z jeho metabolitů. Vazba na plazmatické bílkoviny u člověka je malá nebo vůbec žádná, betahistin se však metabolizuje v játrech. Přibližně 80-90 % podané dávky se vylučuje močí.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ve studiích chronické toxicity po opakované dávce u psů trvající 6 měsíců a v 18měsíční studii u potkanů albínů nebyly zjištěny žádné klinicky významné škodlivé účinky v dávkách v rozmezí 2,5-120 mg/kg. Betahistin nemá mutagenní potenciál a nebyly podány důkazy o jeho kancerogenitě u potkanů. Testy prováděné na březích samicích králíků neprokázaly teratogenní účinky betahistinu.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Povidon 360
mikrokrystalická celulosa
monohydrát laktosy
koloidní bezvodý oxid křemičitý
krospovidon
kyselina stearová
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
3 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C v původním obalu.
6.5 Druh obalu a obsah balení PVC/PVDC/Al blistr.
Velikosti balení: 20, 30, 42, 50, 60, 84 a 100 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
PharmaSwiss Česká republika s.r.o.
Jankovcova 1569/2c 170 00 Praha 7 Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
83/882/09-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 16.12.2009
Datum posledního prodloužení registrace: 25.6.2014
10. DATUM REVIZE TEXTU
3.9.2014
Stránka 5 z 5