Recotens 5 Mg
zastaralé informace, vyhledat novějšíPříloha č. 2 k rozhodnutí o změně registrace sp.zn. sukls150252/2012
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU RECOTENS 5 mg RECOTENS 10 mg
tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
RECOTENS 5 mg, tablety:
Jedna tableta obsahuje amlodipinum 5 mg (ve formě amlodipini besilas).
RECOTENS 10 mg, tablety:
Jedna tableta obsahuje amlodipinum 10 mg (ve formě amlodipini besilas).
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tablety
RECOTENS 5 mg: bílé kulaté tablety o průměru přibližně 8 mm.
RECOTENS 10 mg: bílé kulaté tablety s půlicí rýhou na jedné straně o průměru přibližně 10,5 mm. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Hypertenze.
Chronická stabilní angina pectoris.
Vasospastická (Prinzmetalova) angina pectoris.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí:
Obvyklá počáteční dávka při léčbě hypertenze i anginy pectoris je 5 mg přípravku Recotens jednou denně. Dávka může být zvýšena v závislosti na individuální odpovědi pacienta na maximální denní dávku 10 mg.
U hypertoniků může být amlodipin užíván v kombinaci s thiazidovými diuretiky, alfa-blokátory, beta-blokátory nebo s ACE inhibitory. U pacientů s anginou pectoris může být amlodipin užíván v monoterapii nebo, v případě anginy nereagující na léčbu nitráty a/nebo na příslušnou dávku beta-blokátorů, v kombinaci s jinými antianginozními léky.
Při současném podávání s thiazidovými diuretiky, beta-blokátory a ACE inhibitory není třeba úprava dávky amlodipinu.
Zvláštní populace pacientů Starší pacienti:
Stejné dávky amlodipinu jsou stejně dobře tolerovány staršími i mladšími pacienty. U starších pacientů se doporučuje obvyklé dávkování, je však třeba opatrnosti při zvyšování dávky (viz body 4.4 a 5.2).
Poškození jater:
Dávkovací schéma pro pacienty s mírným nebo středně těžkým poškozením jater nebylo stanoveno, proto je nezbytné volit dávku opatrně a zahájit podávání nejnižší možnou dávkou (viz body 4.4 a 5.2). U pacientů s těžkým poškozením jater nebyla farmakokinetika amlodipinu studována. U pacientů s těžkým poškozením jater se má podávání zahájit nejnižší možnou dávkou a zvyšovat ji pomalu.
Poškození ledvin:
Změny vplazmatické koncentraci amodipinu nekorelují se stupněm poškození ledvin, proto se doporučuje normální dávkování. Amlodipin není dialyzovatelný.
Pediatrická populace:
Děti a dospívající od 6 do 17 let s hypertenzí
Doporučená úvodní perorální antihypertenzní dávka pro pediatrickou populaci ve věku od 6 do 17 let je 2,5 mg jednou denně. Jestliže není v průběhu 4 týdnů dosaženo požadované hodnoty krevního tlaku, může být dávka zvýšena až na 5 mg jednou denně. U pediatrických pacientů nebyly dávky převyšující 5 mg studovány (viz body 5.1 a 5.2).
Získat dávku 2,5 mg z tohoto léčivého přípravku není možné.
Děti mladší 6 let
Nejsou k dispozici žádná data.
Způsob podání K perorálnímu podání
4.3 Kontraindikace
Amlodipin je kontraindikován u pacientů:
- s hypersensitivitou na deriváty dihydropyridinu, amlodipin nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku;
- se závažnou hypotenzí;
- v šoku, včetně kardiogenního šoku;
- s obstrukcí levokomorového odtoku (např. aortální stenóza vysokého stupně);
- s hemodynamicky nestabilním srdečním selháním po akutním infarktu myokardu.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Bezpečnost a účinnost amlodipinu u hypertenzní krize nebyla prokázána.
Pacienti se srdečním selháním
Pacienti se srdečním selháním musí být léčeni s opatrností. V dlouhodobé placebem kontrolované studii u nemocných se závažným srdečním selháním (NYHA stupeň III a IV) byl u pacientů léčených amlodipinem hlášen vyšší výskyt plicního edému než u skupiny užívající placebo (viz bod 5.1). Blokátory kalciových kanálů včetně amlodipinu se mají užívat opatrně u pacientů s městnavým srdečním selháním, protože mohou zvýšit riziko srdeční příhody a úmrtí v budoucnosti.
Použití u pacientů se zhoršenou funkcí jater
U pacientů se zhoršenou funkcí jater je poločas amlodipinu prodloužen a hodnota AUC zvýšena. Dávkovači schéma u těchto nemocných nebylo stanoveno. Léčba amlodipinem má být proto zahájena nejnižší dávkou a s opatrností při zahájení léčby i při zvýšení dávky. U pacientů s těžkým poškozením jater může být potřebná pomalá titrace a pečlivé sledování.
Použití u starších pacientů
U starších pacientů je třeba opatrnosti při zvyšování dávky (viz body 4.2 a 5.2).
Užití při poškození ledvin
Amlodipin se může u těchto pacientů podávat v obvyklých dávkách. Změny jeho plazmatické koncentrace nejsou spojeny se stupněm poškození ledvin. Amlodipin není dialyzovatelný.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Účinky jiných léků na amlodipin
Inhibitory CYP3A4: Současné podávání amlodipinu se silnými nebo středně silnými CYP3A4 inhibitory (inhibitory proteázy, azolová antimykotika, makrolidy jako erytromycin nebo klaritromycin, verapamil nebo diltiazem) může vést k významnému zvýšení expozice amlodipinem. U starších pacientů může být klinická transpozice těchto farmakokinetických změn výraznější. Proto může být nezbytná úprava dávky a klinické sledování.
Induktory CYP3A4: Nejsou k dispozici žádné údaje o vlivu CYP3A4 induktorů na amlodipin. Společné podávání CYP3A4 induktorů (např. rifampicinu, třezalky tečkované) může vést ke snížení plazmatické koncentrace amlodipinu. Při společném podávání amlodipinu s induktory CYP3A4 je proto nutná opatrnost.
Podávání amlodipinu s grapefruitem nebo grapefruitovou šťávou se nedoporučuje, protože u některých pacientů může být biodostupnost zvýšena, což může vést ke zvýšení jeho účinků na snížení krevního tlaku.
Dantrolen (infuze): U zvířat byla při podání verapamilu a intravenózního dantrolenu pozorována smrtelná fibrilace komor a kardiovaskulární kolaps společně s hyperkalémií. Vzhledem k riziku hyperkalémie by se u pacientů se suspektní maligní hypertermií a při léčbě maligní hypertermie mělo zabránit společnému podávání s blokátory kalciových kanálů, jako je amlodipin.
Účinky amlodipinu na jiné léky
Účinky amlodipinu, spočívající ve snížení krevního tlaku, jsou aditivní k účinkům ostatních léčivých přípravků s antihypertenzními účinky.
V klinických interakčních studiích neovlivňoval amlodipin farmakokinetiku atorvastatinu, digoxinu, warfarinu a cyklosporinu.
Simvastatin: Současné podávání opakovaných dávek 10 mg amlodipinu s 80 mg simvastinu vedlo k 77% zvýšení expozice simvastatinem ve srovnání s podáváním samotného simvastatinu. Maximální dávka simvastatinu u pacientů užívajících amlodipin je 20 mg denně.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Bezpečnost podávání amlodipinu těhotným ženám nebyla dosud stanovena.
Ve studiích na zvířatech byla při vysokých dávkách zjištěna reprodukční toxicita (viz bod 5.3). Podávání v těhotenství se doporučuje pouze tehdy, pokud neexistuje žádná jiná bezpečnější alternativní léčba a pokud onemocnění samo představuje pro matku a plod větší riziko.
Kojení
Není známo, zda amlodipin přechází do mateřského mléka. Rozhodnutí o tom, zda pokračovat či přerušit kojení nebo pokračovat či přerušit léčbu amlodipinem je třeba učinit s ohledem na prospěch kojení pro dítě a prospěch léčby amlodipinem pro matku.
Fertilita
U některých pacientů léčených blokátory kalciových kanálů byly zjištěny reverzibilní biochemické změny v hlavičce spermie. Klinické údaje o možném vlivu amlodipinu na fertilitu jsou nedostatečná. V jedné studii na potkanech byl zjištěn nepříznivý vliv na mužskou plodnost (viz bod 5.3).
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Amlodipin může mít malý nebo mírný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. Pokud pacient při léčbě amlodipinem trpí závratí, bolestí hlavy, únavou nebo nevolností, může být narušena jeho schopnost reagovat. Opatrnost se doporučuje především na počátku léčby.
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrnný bezpečnostní profil
Nejčastějšími nežádoucími účinky během léčby je nespavost, závrať, bolest hlavy, palpitace, návaly, bolest břicha, nauzea, otok kotníků, edém a vyčerpanost.
Tabulka nežádoucích účinků
Dále jsou uvedeny nežádoucí účinky, které byly pozorovány a hlášeny během léčby amlodipinem, a to s následující četností výskytu: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1 000 až <1/100); vzácné (>1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10000)
V každé skupině četnosti jsou nežádoucí účinky seřazeny podle klesající závažnosti.
|
Třída orgánových systémů |
Četnost |
Nežádoucí účinky |
|
Poruchy krve a lymfatického systému |
Velmi vzácné |
Leukocytopenie, trombocytopenie |
|
Poruchy imunitního systému |
Velmi vzácné |
Alergické reakce |
|
Poruchy metabolismu a výživy |
Velmi vzácné |
Hyperglykémie |
|
Psychiatrické poruchy |
Méně časté | |
|
Vzácné | ||
|
Poruchy nervového systému |
Časté |
Ospalost, závrať, bolest hlavy (zvláště na počátku léčby) |
|
Méně časté |
Třes, změny chuti, synkopa, hypoestézie, parestézie | |
|
Velmi vzácné |
Hypertonie, periferní neuropatie | |
|
Poruchy oka |
Méně časté |
Poruchy vidění (včetně diplopie) |
|
Poruchy ucha a labyrintu |
Méně časté |
Tinitus |
|
Srdeční poruchy |
Časté |
Palpitace |
|
Velmi vzácné |
Infarkt myokardu, arytmie (včetně bradykardie, ventrikulární tachykardie, bradykardie a fibrilace síní) | |
|
Cévní poruchy |
Časté |
Zčervenání |
|
Méně časté | ||
|
Velmi vzácné |
Vaskulitida | |
|
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy |
Méně časté |
Dyspnoe, rinitida |
|
Velmi vzácné | ||
|
Gastrointestinální poruchy |
Časté | |
|
Méně časté |
Zvracení, dyspepsie, porušená střevní motilita (včetně průjmu a zácpy), sucho v ústech | |
|
Velmi vzácné |
Pankreatitida, gastritida, hyperplazie dásní | |
|
Poruchy jater a žlučových cest |
Velmi vzácné |
Hepatitida, žloutenka, zvýšení jaterních enzymů* |
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně |
Méně časté |
Alopecie, purpura, zblednutí kůže, nadměrné pocení, pruritus, vyrážka, exantém |
|
Velmi vzácné |
Angioedém, erythema multiforme, kopřivka, exfoliativní dermatitida, Stevens-Johnsonův syndrom, Quinckeho edém, fotosenzitivita | |
|
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně |
Časté |
Otok kotníku |
|
Méně časté |
Artralgie, myalgie, křeče svalů, bolest zad | |
|
Poruchy ledvin a močových cest |
Méně časté |
Poruchy močení, nokturie, zvýšená frekvence močení. |
|
Poruchy reprodukčního systému a prsu |
Méně časté |
Impotence, gynekomastie |
|
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace |
Časté |
Edém, únava |
|
Méně časté |
Bolest na hrudi, astenie, bolest, malátnost | |
|
Vyšetření |
Méně časté |
Zvýšení hmotnosti, snížení hmotnosti |
*většinou odpovídající cholestáze
Výjimečně byly hlášeny extrapyramidové symptomy.
4.9 Předávkování
U lidí jsou zkušenosti se záměrným předávkováním omezené. Příznaky:
Dostupná data ukazují, že velké předávkování může vyústit v periferní vasodilataci a možnou reflexní tachykardii. Byly popsány případy výrazné a pravděpodobně i prolongované systémové hypotenze vedoucí až k šoku s fatálním koncem.
Léčba:
Klinicky významná hypotenze způsobená předávkováním amlodipinem vyžaduje aktivní podporu kardiovaskulárních funkcí, včetně častého monitorování srdeční a respirační funkce, elevace dolních končetin a zvýšené pozornosti cirkulujícímu objemu tekutin a objemu vyloučené moči.
K obnově vaskulárního tonu a krevního tlaku mohou být užitečné vasokonstrikční látky, pokud ovšem není jejich užití kontraindikováno. K potlačení účinku blokátorů kalciových kanálů může být vhodné intravenózní podání kalcium-glukonátu.
V některých případech je užitečné provést výplach žaludku. Bylo prokázáno, že podání aktivního uhlí zdravým dobrovolníkům během 2 hodin po požití amlodipinu 10 mg snižuje jeho absorpci.
Vzhledem k tomu, že amlodipin se ve značné míře váže na bílkoviny v plazmě, nemá větší význam dialýza.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Blokátory kalciových kanálů, selektivní blokátory kalciových kanálů převážně s vaskulárním účinkem.
ATC kód: C08CA01
Amlodipin je inhibitor transportu kalciových iontů ze skupiny dihydropyridinu (blokátor pomalého kanálu nebo antagonista kalciových iontů) inhibující transmembránový vstup kalciových iontů do hladkého svalstva srdce a cév. Mechanismus antihypertenzního působení vyplývá z přímého relaxačního účinku amlodipinu na hladké svalstvo cévní stěny. Přesný mechanismus, jímž amlodipin zmírňuje anginózní bolesti, není dosud znám, je však známo, že amlodipin redukuje celkovou ischemickou zátěž následujícími dvěma způsoby:
1. Amlodipin dilatuje periferní arterioly, čímž redukuje celkovou periferní resistenci (afterload), proti níž musí srdce pracovat. Protože tep zůstává stabilní, vede to k odlehčení práce srdce a snížení spotřeby energie a kyslíkových nároků srdce.
2. Mechanismus účinku amlodipinu pravděpodobně zahrnuje také dilataci hlavních větví koronárních tepen a koronárních arteriol v normální i ischemické oblasti. Důsledkem takové dilatace je zlepšení přísunu kyslíku u pacientů se spasmem koronárních tepen (Prinzmetalovou nebo variantní anginou pectoris).
U pacientů s hypertenzí amlodipin při dávkování 1x denně klinicky významně snižuje krevní tlak (vleže i ve stoje) po 24 hodin. Vzhledem k pomalému nástupu účinku není podání amlodipinu spojené s akutní hypotenzí.
U nemocných s anginou pectoris zvyšuje jedna denní dávka amlodipinu celkovou dobu tolerance fyzické zátěže, oddaluje nástup anginózních bolestí a dobu do vzniku 1 mm depresí úseku ST a snižuje jak frekvenci anginózních atak, tak spotřebu nitroglycerinových tablet.
Podávání amlodipinu není spojeno se žádnými nepříznivými metabolickými účinky ani se změnami plazmatických lipidů a je proto vhodný pro podání pacientům s astmatem, diabetem a dnou.
Užití u pacientů s ischemickou chorobou srdeční (ICHS)
Účinnost amlodipinu v předcházení klinických příhod u pacientů s ischemickou chorobou srdeční bylo hodnoceno v nezávislé multicentrické, randomizované, dvojitě zaslepené, placebem kontrolované studii na 1997 pacientech “Comparison of Amlodipine vs. Enalapril to Limit Occurrences of
Thrombosis” (CAMELOT). 663 pacientů bylo léčeno amlodipinem 5-10 mg, 673 bylo léčeno enalaprilem 10-20 mg a 655 pacientům bylo podáváno placebo společně se standardní léčbou statiny, beta-blokátory, diuretiky a aspirinem po dobu 2 let. Hlavní výsledky jsou uvedeny v tabulce 1. Výsledky naznačují, že léčba amlodipinem byla spojena s menším počtem hospitalizací u pacientů s anginou pectoris a menším počtem revaskularizací u pacientů s ischemickou chorobou srdeční.
Tabulka 1
|
Výskyt významných klinických výsledků studie CAMELOT | |||||
|
Četnost kardiovaskulárních příhod (%) |
Amlopidin vs. placebo | ||||
|
Výsledek |
Amlodipin |
Placebo |
Enalapril |
Poměr rizika (95% CI) |
Hodnota P |
|
Primarní endpoint | |||||
|
Kardiovaskulární nežádoucí příhody |
110 (16,6) |
151 (23,1) |
136 (20,2) |
0,69 (0,54-0,88) |
0,003 |
|
Jednotlivé složky | |||||
|
Koronární revaskularizace |
78 (11,8) |
103 (15,7) |
95 (14,1) |
0,73 (0,54-0,98) |
0,03 |
|
Hospitalizace kvůli angině |
51 (7,7) |
84 (12,8) |
86 (12,8) |
0,58 (0,41-0,82) |
0,002 |
|
Nefatální MI |
14 (2,1) |
19 (2,9) |
11 (1,6) |
0,73 (0,37-1,46) |
0,37 |
|
Mrtvice nebo TIA |
6 (0,9) |
12 (1,8) |
8 (1,2) |
0,50 (0,19-1,32) |
0,15 |
|
Kardiovaskulární smrt |
5 (0,8) |
2 (0,3) |
5 (0,7) |
2,46 (0,48-12,7) |
0,27 |
|
Hospitalizace kvůli CHF |
3 (0,5) |
5 (0,8) |
4 (0,6) |
0,59 (0,14-2,47) |
0,46 |
|
Resuscitovaná srdeční zástava |
0 |
4 (0,6) |
1 (0,1) |
NA |
0,04 |
|
Nový nástup periferního cévního onemocnění |
5 (0,8) |
2 (0,3) |
8 (1,2) |
2,6 (0,50-13,4) |
0,24 |
Zkratky: CHF, městnavá srdeční s tranzitorní ischemická ataka.
abost; CI, interval spolehlivosti; MI, infarkt myokardu; TIA,
Užití u pacientů se srdečním selháním
Hemodynamické studie a kontrolované klinické studie, při nichž pacienti se srdečním selháním třídy II-IV podle NYHA podstoupili zátěžový test, ukázaly, že podávání amlodipinu nevede ke zhoršení klinického stavu hodnoceného pomocí tolerance fyzické zátěže, ejekční frakce levé komory a klinické sympatomatologie.
Placebem kontrolovaná studie (PRAISE), do níž byli zařazeni pacienti se srdečním selháním třídy III -
IV podle NYHA užívající digoxin, diuretika a inhibitory angiotensin konvertujícího enzymu (ACE), ukázala, že podání amlodipinu nezvyšuje riziko mortality nebo riziko kombinované mortality a morbidity u pacientů se srdečním selháním.
V následující dlouhodobé placebem kontrolované studii (PRAISE-2) s amlodipinem u nemocných se srdečním selhání NYHA III a IV bez klinických příznaků nebo bez objektivního nálezu svědčícího pro probíhající ischemickou chorobu, kteří užívali stabilní dávky ACE inhibitorů, digitálisu nebo diuretik, neměl amlodipin žádný vliv na celkovou nebo kardiovaskulární mortalitu. Ve stejné skupině nemocných bylo užívání amlodipinu spojeno s vyšším výskytem plicního edému.
Studie zaměřená na léčbu za účelem prevence infarktu myokardu (ALLHAT)
Randomizovaná dvojitě zaslepená morbiditně/mortalitní studie nazvaná „Antihypertensive and Lipid-Lowering Treatment to Prevent Heart Attack Trial (ALLHAT)“ byla provedena za účelem srovnání novějších lékových terapií: amlodipin 2,5-10 mg/den (blokátor kalciových kanálů) nebo lisinopril 1040 mg/den (ACE inhibitor) jako léky první volby s léčbou thiazidovým diuretikem chlortalidonem 12,5-25 mg/den u mírné až středně těžké hypertenze.
Celkem bylo randomizováno 33 357 hypertonických pacientů ve věku 55 let a starších, kteří podstoupili léčbu po dobu průměrně 4,9 let. Nemocní měli minimálně jeden další rizikový faktor ischemické choroby srdeční, který mohl zahrnovat: předchozí infarkt myokardu nebo cévní mozkové příhody (> 6 měsíců před vstupem do studie) nebo dokumentované jiné aterosklerotické kardiovaskulární onemocnění (celkově 51,5%), diabetes typu 2 (36,1%), HDL-C < 35 mg/dL (11,6%), hypertrofie levé komory diagnostikovaná pomocí elektrokardiogramu nebo echokardiograficky (20,9%), současné kouření cigaret (21,9%).
Primární sledovaný parametr (endpoint) byl kombinací fatálně končící ICHS nebo nefatálního infarktu myokardu. V primárně sledovaném parametru nebyl významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem a léčbou chlortalidonem: RR 0,98 95 % CI (0,90 - 1,07) p = 0,65. Mezi sekundárními parametry byla četnost výskytu srdečního selhání (složka kombinovaného primárního kardiovaskulárního endpointu) signifikantně vyšší v amlodipinové skupině ve srovnání se skupinou léčenou chlortalidonem (10,2% oproti 7,7%, RR 1,38, 95% Cl [1,25-1,52] p<0,001). V mortalitě z jakékoliv příčiny však nebyl žádný významný rozdíl mezi léčbou amlodipinem a chlortalidonem: RR 0,96 95 % CI [0,89 - 1,02] p = 0,20.
Užití u dětí (od 6 let)
Ve studii, která zahrnovala 268 dětí ve věku 6-17 let převážně se sekundární hypertenzí, ukázalo srovnání dávek 2,5 mg a 5 mg amlodipinu s placebem, že obě dávky snižují systolický krevní tlak výrazně více než placebo. Rozdíl mezi oběma dávkami nebyl statisticky významný.
Dlouhodobý vliv amlodipinu na růst, dospívání a celkový vývoj nebyl studován. Nebyla rovněž dosud stanovena dlouhodobá účinnost amlodipinu užívaného v dětství na snížení kardiovaskulární morbidity a mortality v dospělosti.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce/Distribuce v organismu/Vazba na plazmatické proteiny
Po perorálním podání v terapeutických dávkách se amlodipin dobře vstřebává; maximální plazmatické koncentrace je dosaženo za 6-12 hodin po podání. Absolutní biologická dostupnost se pohybuje v rozmezí 64-80%. Distribuční objem je přibližně 21 l/kg. In vitro studie ukázaly, že přibližně 97,5% cirkulujícího amlodipinu se váže na plazmatické bílkoviny.
Biodostupnost amlodipinu není ovlivněna příjmem potravy.
Biotransformace/Eliminace z organismu
Koncový plazmatický eliminační poločas je přibližně 35-50 hodin a umožňuje podávání v jedné denní dávce. Amlodipin je do značné míry metabolizován v játrech na neaktivní metabolity, přičemž močí je vylučováno 10% ve formě parentní látky a 60% ve formě metabolitů.
Užití při poškození jater
Jsou dostupné pouze omezené údaje o podávání amlodipinu pacientům s poškozením jater. U pacientů s poškozením jater je snížená clearance amlodipinu, což vede k delšímu poločasu a zvýšení AUC přibližně o 40-60%.
Užití u starších pacientů
Doba potřebná k dosažení maximální plazmatické koncentrace amlodipinu je podobná u starších i mladších osob. Clearance amlodipinu má u starších pacientů tendenci ke snížení s výsledným zvětšením AUC a prodloužením eliminačního poločasu. Podle očekávání došlo v závislosti na věku studované skupiny u nemocných s městnavou slabostí srdeční ke zvýšení AUC a eliminačního poločasu.
Užití u dětí
Ve farmakokinetické studii u 74 dětí s hypertenzí ve věku od 12 měsíců do 17 let (34 pacientů bylo ve věku od 6 do 12 let a 28 pacientů ve věku od 13 do 17 let) byl podáván amlodipin v dávce mezi 1,25 a 20 mg buď jednou, nebo dvakrát denně. U dětí od 6 do 12 let a dospívajících od 13 do 17 let byla clearance (CL/F) 22,5 respektive 27,4 l/h u chlapců a 16,4 respektive 21,3 l/h u dívek. Mezi jednotlivými subjekty byla zjištěna vysoká variabilita v expozici. Data týkající se dětí do 6 let jsou omezená.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Reprodukční toxicita
Studie reprodukční toxicity u potkanů a myší prokázaly opožděný porod, prodlouženou dobu porodu a snížení přežití mláďat při dávkách asi padesátkrát vyšších než je maximální doporučená dávka pro člověka v mg/kg.
Ovlivnění fertility
Nebyl zaznamenán žádný účinek na fertilitu potkanů, kterým byl podáván amlodipin (samcům po dobu 64 dnů a samicím 14 dní před pářením) v dávkách do 10 mg/kg/den (8 násobek* maximální dávky 10 mg pro člověka po přepočítání v mg/m2). V jiné studii, v které byli samci potkanů léčeni amlodipin-besilátem po dobu 30 dnů dávkami srovnatelnými s dávkami pro člověka v mg/kg, byl zjištěn pokles folikuly stimulujícího hormonu a testosteronu, stejně jako pokles v hustotě spermatu a v počtu zralých spermií a Sertoliho buněk.
Karcinogenita, mutagenita
U potkanů a myší užívajících amlodipin v potravě po dobu dvou let v koncentracích vypočítaných tak, aby odpovídaly denním dávkám 0,5, 1,25 a 2,5 mg/kg/den, nebyly zaznamenány žádné důkazy o jeho karcinogenitě. Nejvyšší dávka v mg (pro myši přibližně stejná a pro potkany odpovídající dvojnásobné* maximální doporučené dávce 10 mg po přepočítání na mg/m2 povrchu) se blížila maximální tolerované dávce pro myši, ale ne pro potkany.
Studie mutagenity neodhalily žádné účinky související s lékem ať již na genové nebo chromozomální úrovni.
*při hmotnosti pacienta 50 kg
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Mikrokrystalická celulosa Hydrogenfosforečnan vápenatý Sodná sůl karboxylmethylškrobu (typ A)
Magnesium-stearát
6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti 5 let
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení PVC/PE/PVDC/Al blistr
Velikost balení:
RECOTENS 5 mg: 10, 14, 20, 28, 30, 50, 98, 100, 200, 300 nebo 500 tablet RECOTENS 10 mg: 10, 14, 20, 28, 30, 50, 98, 100, 200, 300 nebo 500 tablet Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Valeant Czech Pharma s.r.o.
Truhlářská 1104/13, 1103/15 Praha 1
Česká republika tel: +420 221434111
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
RECOTENS 5 mg : 83/718/07-C RECOTENS 10 mg: 83/719/07-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
21.11.2007/26.8.2011
10. DATUM REVIZE TEXTU
24.8.2012
10/10