Quetiapine Accord 50 Mg Tablety S Prodlouženým Uvolňováním
zastaralé informace, vyhledat novějšíSp.zn.sukls27853/2014
SOUHRN UDAJU O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Quetiapine Accord 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna 50 mg tableta s prodlouženým uvolňováním obsahuje quetiapinum 50 mg (ve formě quetiapini fumaras).
Pomocná látka se známým účinkem: 140, 925 mg monohydrátu laktózy v jedné tabletě.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tablety s prodlouženým uvolňováním.
Popis přípravku: kulaté bikonvexní potahované tablety broskvové barvy s vyraženým "Q50" na jedné straně a hladké na straně druhé.
Pozn. Průměr tablety 11,2 mm ± 0,2 mm
4. klinické Údaje
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Quetiapine Accord 50 mg tablety s prodlouženým uvolňováním je indikován:
• K léčbě schizofrenie, včetně:
o prevence relapsu u stabilizovaných pacientů se schizofrenií, kteří jsou na udržovací léčbě přípravkem Quetiapine Accord tablety s prodlouženým uvolňováním.
• K léčbě bipolární poruchy:
o k léčbě středně těžké až těžké manické epizody u pacientů s bipolární poruchou; o k léčbě těžké depresivní epizody u pacientů s bipolární poruchou; o k prevenci rekurence u pacientů s bipolární poruchou, u nichž manická nebo depresivní epizoda odpovídala na léčbu kvetiapinem.
• Jako přídavná léčba k léčbě těžkých depresivních epizod u pacientů s velkou depresivní poruchou (MDD), u kterých byla suboptimální odpověď na podávání antidepresiv v monoterapii (viz bod 5.1) Před zahájením léčby musí lékař zvážit bezpečnostní profil přípravku Quetiapine Accord tablety s prodlouženým uvolňováním (viz bod 4.4).
4.2 Dávkování a způsob podání Dávkování
Pro různé indikace existují různá dávkovací schémata. Je nezbytné zajistit, aby pacient obdržel jasnou informaci o dávkování pro své onemocnění.
Dospělí
Léčba schizofrenie a středně těžkých až těžkých manických epizod u pacientů s bipolární poruchou
Přípravek Quetiapine Accord tablety s prodlouženým uvolňováním má být podáván nejméně 1 hodinu před jídlem. První den léčby se podá 300 mg, druhý den léčby 600 mg. Doporučená denní dávka je 600 mg, avšak v klinicky odůvodněných případech může být denní dávka zvýšena na 800 mg. Dávku je třeba u jednotlivých pacientů upravit podle jejich klinické odpovědi a snášenlivosti v rozmezí 400800 mg denně. Pro dlouhodobou udržovací léčbu schizofrenie není potřeba dávkování upravovat.
Léčba depresivních epizod u pacientů s bipolární poruchou
Přípravek Quetiapine Accord tablety s prodlouženým uvolňováním se podává jednou denně na noc. Celková denní dávka pro první čtyři dny je 50 mg (1. den), 100 mg (2. den), 200 mg (3. den), 300 mg (4. den). Doporučená denní dávka je 300 mg. V klinických studiích nebyl zjištěn dodatečný prospěch z vyšší dávky 600 mg ve srovnání s dávkou 300 mg (viz bod 5.1). Jednotliví pacienti mohou mít prospěch při dávce 600 mg.
Dávky vyšší než 300 mg by měly být indikovány lékařem, který má zkušenosti s léčbou bipolární poruchy. V klinických studiích bylo zjištěno, že v případě potíží se snášenlivostí lze u jednotlivých pacientů uvažovat o snížení dávky na minimálních 200 mg.
Prevence rekurence u bipolární poruchy
Při prevenci manické, smíšené nebo depresivní epizody bipolární poruchy by pacienti, kteří odpovídali na léčbu kvetiapinem v akutní léčbě bipolární poruchy, měli pokračovat v léčbě stejným přípravkem se stejnou dávkou podávanou na noc. Dávka by měla být upravena podle klinické odezvy a snášenlivosti u jednotlivých pacientů v dávkovém rozmezí 300 mg až 800 mg denně. Při udržovací léčbě by měla být užívána nejnižší účinná dávka.
Přídavná léčba k léčbě depresivních epizod u pacientů s velkou depresivní poruchou (MDD)
Přípravek Quetiapine Accord tablety s prodlouženým uvolňováním se podává na noc. Denní dávka na počátku léčby je 50 mg první a druhý den a 150 mg třetí a čtvrtý den. Antidepresivní účinek byl v průběhu krátkodobých klinických studií pozorován při dávkách 150 a 300 mg/den při podávání jako přídavná léčba (s přípravky obsahujícími amitriptylin, bupropion, citalopram, duloxetin, escitalopram, fluoxetin, paroxetin, sertralin a venlafaxin - viz bod 5.1) a při dávce 50 mg/den v monoterapii. Při vyšším dávkování může být zvýšené riziko projevů nežádoucích účinků. Lékař by měl zajistit, že je k léčbě používána nejnižší účinná dávka, počínaje dávkou 50 mg/den. Zvýšení dávky ze 150 mg na 300 mg/den musí být založeno na individuálním zhodnocení stavu pacienta.
Převod z léčby kvetiapinem s okamžitým uvolňováním
K dosažení vhodnějšího dávkovacího režimu u pacientů, kteří užívají kvetiapin v tabletách s okamžitým uvolňováním v rozdělené denní dávce, lze tyto pacienty převést na Quetiapine Accord tablety s prodlouženým uvolňováním v ekvivalentní denní dávce podávané jednou denně. Může být potřebné dávku individuálně upravit.
Starší pacienti
Při podávání přípravku Quetiapine Accord tablety s prodlouženým uvolňováním, jakož i ostatních antipsychotik a antidepresiv, starším lidem je třeba zvýšené opatrnosti, zejména při úvodní titraci dávky. Dávku je třeba zvyšovat pomaleji a celková denní dávka by měla být nižší než u mladších pacientů. Průměrná hodnota plazmatické clearance kvetiapinu je u starších pacientů o 30 až 50 % nižší než u mladších pacientů. Starší pacienti začínají na dávce 50 mg denně. Dávka se zvyšuje o 50 mg denně, až do dosažení účinné dávky v závislosti na klinické odpovědi a snášenlivosti jednotlivých pacientů.
U starších pacientů s depresivní epizodou v rámci MDD je třeba zahájit dávkování na 50 mg/den po dobu prvních 3 dnů, čtvrtý den zvýšit dávku na 100 mg/den a osmý den na 150 mg/den. Je třeba indikovat nejnižší účinnou dávku a léčbu zahájit dávkou 50 mg/den. Na základě individuálního hodnocení pacienta, pokud je třeba dávku zvýšit na 300 mg/den, lze tak učinit nejdříve 22. den léčby.
Účinnost a bezpečnost nebyla hodnocena u pacientů s depresivními epizodami v rámci bipolární poruchy starších než 65 let.
Pediatrická populace
Přípravek Quetiapine Accord tablety s prodlouženým uvolňováním se nedoporučuje podávat dětem a dospívajícím do 18 let, neboť chybí data podporující použití přípravku u této věkové kategorie. Dostupné údaje z placebem kontrolovaných klinických studií jsou uvedeny v bodech 4.4, 4,8, 5.1 a 5.2.
Porucha funkce ledvin
Dávku přípravku není třeba upravovat u pacientů s poruchou funkce ledvin.
Porucha funkce jater
Kvetiapin se výrazně metabolizuje v játrech, a proto je třeba věnovat zvýšenou pozornost podávání přípravku Quetiapine Accord tablety s prodlouženým uvolňováním pacientům se známou poruchou funkce jater, a to zejména při úvodní titraci dávky. Pacientům s poruchou funkce jater se podává úvodní dávka 50 mg denně. Dávka se zvyšuje o 50 mg denně, až do dosažení účinné dávky. Velikost dávky u jednotlivých pacientů závisí na jejich klinické odpovědi a snášenlivosti.
Způsob podání
Přípravek Quetiapine Accord tablety s prodlouženým uvolňováním se podává jednou denně, bez jídla. Tablety se polykají celé a nesmějí se půlit, žvýkat ani drtit.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
Současné podávání inhibitorů cytochromu P450 3A4, jako jsou inhibitory HIV-proteáz, azolová antimykotika, erythromycin, klarithromycin a nefazodon, je kontraindikováno (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Vzhledem k tomu, že přípravek Quetiapine Accord tablety s prodlouženým uvolňováním je indikován k léčbě schizofrenie, bipolární poruchy a k přídavné léčbě těžkých depresivních epizod v rámci MDD, je třeba zvažovat bezpečnostní profil léčiva s ohledem na diagnózu pacienta a uvažovanou dávku.
Dlouhodobá účinnost a bezpečnost přídavné léčby u pacientů s MDD nebyla hodnocena, avšak byla hodnocena dlouhodobá účinnost a bezpečnost u dospělých pacientů při monoterapii (viz bod 5.1).
Pediatrická populace
Nedoporučuje se podávat kvetiapin dětem a dospívajícím do 18 let, neboť chybí data podporující použití u této věkové kategorie. Klinické studie kvetiapinu prokázaly, že vedle známého bezpečnostního profilu přípravku, identifikovaného u dospělých (viz bod 4.8), existují některé nežádoucí účinky, které se vyskytují s vyšší frekvencí u dětí a dospívajících než u dospělých (zvýšená chuť k jídlu, zvýšené sérové koncentrace prolaktinu, zvracení, rinitida a synkopa) nebo mohou mít u dětí a dospívajících jiné důsledky (extrapyramidové symptomy) a byl zaznamenán také jeden nežádoucí účinek, který nebyl dříve identifikován u dospělých (zvýšený krevní tlak). U dětí a dospívajících byly též pozorovány změny funkce štítné žlázy.
Nebyla studována dlouhodobá bezpečnost podávání kvetiapinu, tj. delší než 26týdenní vliv léčby na růst a vyzrávání. Dlouhodobý vliv na kognitivní a behaviorální vývoj není znám.
Podávání kvetiapinu dětem a dospívajícím se schizofrenií a bipolární depresí a mánií bylo v placebem kontrolovaných klinických studiích spojeno s vyšším výskytem extrapyramidových symptomů (EPS) ve srovnání s placebem (viz bod 4.8).
Sebevražda / sebevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy (příhody související se sebevraždou). Riziko přetrvává až do doby, dokud nedojde k významné remisi nemoci. Jelikož se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo dalších týdnů léčby, měli by být pacienti pečlivě sledováni až do té doby, dokud k takovému zlepšení stavu pacienta nedojde. Všeobecnou klinickou zkušeností je, že se riziko sebevraždy může v časných stadiích uzdravování zvýšit.
Dále je třeba zvážit možné riziko sebevražedného chování po náhlém vysazení terapie kvetiapinem vzhledem ke známým rizikovým faktorům nemoci samé.
Se zvýšeným rizikem příhod souvisejících se sebevraždou můžou být spojeny i jiné psychiatrické poruchy, k jejichž léčbě je kvetiapin předepisován. Tyto poruchy můžou být navíc komorbidní s velkou depresivní poruchou. Při léčbě jiných psychiatrických onemocnění je proto třeba stejné opatrnosti jako při léčbě pacientů s depresivní poruchou.
Pacienti s anamnézou příhod souvisejících se sebevražedou a pacienti, kteří vykazují vyšší míru sebevražedných představ před zahájením léčby, vykazují vyšší riziko sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu a měli by být v průběhu léčby pečlivě sledováni. Metaanalýza placebem kontrolovaných klinických studií s antidepresivy u dospělých pacientů s psychiatrickým onemocněním prokázala zvýšené riziko sebevražedného chování u pacientů léčených antidepresivy ve srovnání s placebem u pacientů mladších než 25 let.
Pečlivé sledování pacientů, zvláště však pacientů se zvýšeným rizikem, by mělo doprovázet léčbu především při zahajování léčby a při změně dávkování. Pacienti (a jejich pečovatelé) by měli být upozorněni, aby si všímali každého klinického zhoršení stavu, sebevražedného chování nebo sebevražedných myšlenek a neobvyklých změn chování a okamžitě vyhledali lékařskou pomoc, pokud se tyto příznaky objeví.
V kratších placebem kontrolovaných klinických studiích u pacientů s těžkými depresivními epizodami v rámci bipolární poruchy bylo pozorováno zvýšené riziko příhod souvisejících se sebevraždou u mladých dospělých pacientů (mladších než 25 let), kterým byl podáván kvetiapin, ve srovnání s těmi, kterým bylo podáváno placebo (3,0 % vs. 0 %). V klinických studiích u pacientů s MDD byl výskyt příhod souvisejících se sebevraždou pozorovaný u mladých dospělých pacientů (mladších než 25 let) 2,1 % (3/144) pro kvetiapin a 1,3 % (1/75) pro placebo.
Extrapyramidové symptomy (EPS)
V placebem kontrolovaných klinických studiích u dospělých pacientů s depresivní epizodou v rámci bipolární poruchy a velké depresivní poruchy byla incidence EPS vyšší u pacientů léčených kvetiapinem, než u pacientů s placebem (viz body 4.8 a 5.1).
Použití kvetiapinu bylo spojeno s vývojem akatizie, charakterizované subjektivně nepříjemným či tísnivým pocitem neklidu a potřeby hýbat se, často ve spojení s neschopností sedět či stát v klidu. Tyto projevy jsou nejpravděpodobnější v průběhu prvních týdnů léčby. U pacientů s těmito projevy může být zvyšování dávky škodlivé.
Tardivní dyskineze
Pokud se objeví příznaky tardivní dyskineze, je třeba dávku kvetiapinu snížit nebo léčbu přerušit. Příznaky tardivní dyskineze se mohou zhoršit nebo dokonce objevit až po přerušení léčby (viz bod
4.8) .
Ospalost a závratě
Léčba kvetiapinem byla spojena s ospalostí a podobnými příznaky, např. sedací (viz bod 4.8).
V klinickém hodnocení u pacientů s bipolární depresí a velkou depresivní poruchou byl nástup těchto příznaků obvykle pozorován během prvních 3 dnů léčby a jejich intenzita byla většinou mírná až střední.
Pacienti s bipolární depresí a pacienti s těžkými depresivními epizodami v rámci MDD s významnými projevy ospalosti vyžadují častější kontakt alespoň po dobu 2 týdnů od nástupu ospalosti, nebo až do zlepšení projevů. Lze uvažovat i o ukončení léčby.
Léčba kvetiapinem je spojena s projevy ortostatické hypotenze a s tím spojenými závratěmi (viz bod
4.8) které se, podobně jako ospalost, vyskytují především při úvodní titraci dávky. Tyto okolnosti mohou zvýšit výskyt náhodných poranění v důsledku pádu, zvláště u starší populace. Z tohoto důvodu by měli být pacienti poučeni, aby byli opatrní, dokud nebudou přesně znát potenciální vliv léčby na svůj organismus.
Kardiovaskulární poruchy
Zvýšené opatrnosti je třeba při podávání kvetiapinu pacientům s kardiovaskulárními a cerebro-vaskulárními chorobami, nebo jinými stavy spojenými s rizikem rozvoje hypotenze. Kvetiapin může vyvolat ortostatickou hypotenzi, zejména při úvodní titraci dávky. Pokud se hypotenze rozvine, je třeba snížit dávku a dávku titrovat pomaleji. Pomalejší titrace dávky může být žádoucí u pacientů se známým kardiovaskulárním onemocněním.
V kontrolovaných klinických studiích nebyl zjištěn rozdíl v incidenci záchvatů mezi pacienty léčenými kvetiapinem a placebem. Nejsou k dispozici údaje o incidenci záchvatů u pacientů, kteří je mají v anamnéze. Stejně jako u jiných antipsychotik se doporučuje věnovat zvýšenou pozornost léčbě pacientů, kteří udávají výskyt křečí v anamnéze (viz bod 4.8).
Neuroleptický maligní syndrom
Neuroleptický maligní syndrom je dáván do souvislosti s antipsychotickou léčbou, včetně kvetiapinu (viz bod 4.8). Ke klinickým příznakům patří hypertermie, alterace psychiky, svalová ztuhlost, nestabilita autonomního nervového systému a zvýšená hodnota kreatinfosfokinázy. V těchto případech je třeba léčbu kvetiapinem přerušit a zahájit odpovídající léčbu.
Těžká neutropenie
Těžká neutropenie (< 0,5 x 109/l) byla v průběhu klinického hodnocení hlášena méně často. Většina případů těžké neutropenie se vyskytla v průběhu několika měsíců od zahájení léčby kvetiapinem. Souvislost s dávkou léčiva nebyla potvrzena. Po uvedení přípravku na trh bylo zjištěno, že k úpravě leukopenie a/nebo neutropenie došlo po přerušení léčby kvetiapinem. Možnými rizikovými faktory pro vznik neutropenie jsou: existující nízký počet bílých krvinek a léky vyvolaná neutropenie v anamnéze. Léčbu kvetiapinem je třeba přerušit u pacientů s počtem neutrofilů <1,0 x 109/l. U těchto pacientů je třeba sledovat příznaky infekce a pravidelně kontrolovat počet neutrofilů, dokud nepřesáhnou hodnotu 1,5 x 109/l (viz bod 5.1).
Interakce
(Viz též bod 4.5)
Současné užívání kvetiapinu a silných induktorů jaterních enzymů, jako je karbamazepin nebo fenytoin, může významně snížit plazmatické koncentrace kvetiapinu a ovlivnit účinnost léčby. Pokud pacient užívá induktory jaterních enzymů, je třeba před započetím léčby zvážit předpokládaný prospěch léčby kvetiapinem a možná rizika vysazení léčby induktory jaterních enzymů. Jakákoliv změna léčby induktory jaterních enzymů musí být postupná, a pokud je to potřebné, je možné je nahradit léčivem, které není induktorem jaterních enzymů (např. valproát sodný).
Tělesná hmotnost
U pacientů, kteří byli léčeni kvetiapinem, byl hlášen nárůst tělesné hmotnosti. Tělesnou hmotnost je třeba sledovat a korigovat v souladu s používanými postupy klinické antipsychotické praxe (viz body 4.8 a 5.1).
Hyperglykémie
V průběhu léčby kvetiapinem byla vzácně hlášena hyperglykémie a/nebo rozvoj či exacerbace diabetes mellitus občas spojené s ketoacidózou nebo komatem, včetně fatálních případů (viz bod 4.8).
V některých případech byl hlášen předcházející nárůst tělesné hmotnosti, což může být predisponující faktor. Doporučuje se odpovídající klinické sledování v souladu s doporučeními pro léčbu antipsychotiky. Pacienty léčené antipsychotiky, včetně kvetiapinu, je třeba sledovat na projevy a příznaky hyperglykémie (např. polydipsie, polyurie, polyfagie a slabost) a u pacientů s diabetes mellitus nebo rizikovými faktory pro diabetes mellitus je třeba pravidelně sledovat z hlediska zhoršení glykémie. Je třeba pravidelně kontrolovat tělesnou hmotnost.
Lipidy
V klinických studiích s kvetiapinem bylo pozorováno zvýšení hladin triglyceridů, LDL a celkového cholesterolu a snížení HDL cholesterolu (viz bod 4.8). Změny hladin lipidů je třeba léčit na základě klinického stavu pacienta a zvážení lékaře.
Metabolické riziko
Vzhledem k změnám v tělesné hmotnosti, glykémii (viz hyperglykémie) a lipidech pozorovaným v klinických studiích může dojít u jednotlivých pacientů (včetně pacientů s normálními výchozími hodnotami) ke zhoršení profilu metabolického rizika, které je třeba léčit na základě klinického stavu pacienta a zvážení lékaře (viz též bod 4.8).
Prodloužení QT intervalu
V klinických studiích a při použití v souladu s SmPC nedocházelo v souvislosti s kvetiapinem k trvalému prodloužení absolutní hodnoty QT intervalu. V poregistračním období byly hlášeny případy prodloužení intervalu QT při použití terapeutických dávek (viz bod 4.8) a při předávkování (viz bod
4.9). Podobně jako u jiných antipsychotik je třeba opatrnosti, pokud je kvetiapin podáván pacientům s kardiovaskulárním onemocněním nebo rodinnou anamnézou prodloužení QT intervalu. Stejnou pozornost je třeba věnovat při současném podávání s léčivy, která prodlužují QT interval, nebo
s neuroleptiky, zvláště u starších pacientů, u pacientů s vrozeným syndromem dlouhého QT intervalu, městnavým srdečním selháním, srdeční hypertrofií, hypokalemií a hypomagnesemií (viz bod 4.5).
Vysazení léčby
Při náhlém ukončení léčby kvetiapinem byly pozorovány akutní příznaky z vysazení, jako jsou nauzea, zvracení, nespavost, bolest hlavy, průjem, závratě a podrážděnost. Doporučuje se postupné vysazování přípravku po dobu nejméně 1 až 2 týdnů (viz bod 4.8).
Starší pacienti s psychózou související s demencí
Kvetiapin není schválen k léčbě psychózy související s demencí.
Výsledky randomizovaných placebem kontrolovaných klinických studií u populace s demencí, kterým byla podávána některá atypická antipsychotika, prokázaly přibližně trojnásobné zvýšení rizika cerebrovaskulárních nežádoucích účinků. Mechanismus vzniku tohoto zvýšeného rizika není znám. Zvýšení rizika nemůže být vyloučeno u jiných antipsychotik a populací pacientů. Opatrnosti je třeba při použití kvetiapinu u pacientů s rizikovými faktory cévní mozkové příhody.
Meta-analýzou u atypických antipsychotik bylo zjištěno, že starší pacienti s psychózou související s demencí mají zvýšené riziko úmrtí ve srovnání pacienty, kterým bylo podáváno placebo. Ve dvou desetitýdenních placebem kontrolovaných klinických studiích s kvetiapinem a se stejnou populací subjektů hodnocení (n=710, průměrný věk: 83 let, interval: 56-99 let) byla incidence mortality ve skupině léčené kvetiapinem 5,5 % vs. 3,2 % ve skupině s placebem.
Pacienti v těchto studiích umírali z různých důvodů, jež byly v souladu s očekáváním u této populace. Tato data nezakládají příčinný vztah mezi léčbou kvetiapinem a úmrtími starších pacientů s demencí.
Dysfagie
Dysfagie (viz též bod 4.8) byla hlášena v souvislosti s užíváním kvetiapinu. U pacientů s rizikem aspirační pneumonie je třeba při podávání kvetiapinu postupovat opatrně.
Žilní tromboembolismus
V souvislosti s užíváním antipsychotik se vyskytly případy žilního tromboembolismu (VTE). Vzhledem k tomu, že u pacientů léčených antipsychotiky jsou často přítomny získané rizikové faktory pro VTE, měly by být před i během léčby kvetiapinem tyto rizikové faktory rozpoznány a měla by být uplatněna preventivní opatření.
Pankreatitida
V klinických studiích a poregistračním sledování byla hlášena pankreatitida. Ačkoliv ne všechny případy v postmarketingových hlašeních byly komplikovány rizikovými faktory, mnoho pacientů vykazovalo rizikové faktory, o kterých je známo, že mají souvislost s pankreatitidou, jako jsou zvýšená hladina triglyceridů (viz bod 4.4. Lipidy), žlučové kameny a konzumaci alkoholu.
Další informace
Jsou k dispozici pouze omezené informace o užívání kvetiapinu v kombinaci s divalproexem či lithiem při léčení středně těžkých až těžkých manických epizod, kombinovaná terapie však byla dobře snášena (viz body 4.8 a 5.1). Údaje svědčí o aditivním efektu v 3. týdnu léčby.
Laktóza
Přípravek Quetiapine Accord tablety s prodlouženým uvolňováním obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnou dědičnou intolerancí galaktózy, vrozeným deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Vzhledem k primárnímu účinku kvetiapinu na centrální nervový systém, je třeba věnovat zvýšenou pozornost podávání kvetiapinu v kombinaci s jinými centrálně působícími léky nebo alkoholem.
Kvetiapin je metabolizován převážně prostřednictvím cytochromu P450 a CYP3A4 je enzym, který se na tom podílí především. V interakční studii se zdravými dobrovolníky vedlo současné podávání kvetiapinu (v dávce 25 mg) a ketokonazolu (inhibitor CYP 3A4) k 5 až 8násobnému zvýšení AUC kvetiapinu. Z tohoto důvodu je souběžné podávání kvetiapinu a inhibitorů CYP3A4 kontraindikováno. Během léčby kvetiapinem se také nedoporučuje konzumovat grapefruitovou šťávu.
V klinické farmakokinetické studii s opakovanými dávkami kvetiapinu, před a v průběhu léčby karbamazepinem (induktor jaterních enzymů) vedlo současné podávání karbamazepinu k významnému zvýšení clearance kvetiapinu. Zvýšená clearance snižuje systémovou dostupnost kvetiapinu (měřenou jako plocha pod křivkou - AUC) průměrně až na 13 % dostupnosti dosažené s kvetiapinem samotným. U některých pacientů bylo snížení dostupnosti ještě větší. V důsledku této interakce může dojít ke snížení plazmatických koncentrací kvetiapinu a ovlivnění účinnosti léčby kvetiapinu. Současné podávání kvetiapinu a fenytoinu (další induktor jaterních enzymů) zvyšuje clearance kvetiapinu přibližně o 450 %. Pokud pacient užívá induktory jaterních enzymů, je třeba před započetím léčby zvážit předpokládaný prospěch z léčby kvetiapinem a možná rizika po vysazení léčby induktory jaterních enzymů. Jakákoliv změna léčby induktory jaterních enzymů musí být postupná, a pokud je to potřebné, je možné ji nahradit léčivem, které není induktorem jaterních enzymů (např. valproát sodný) (viz bod 4.4).
Farmakokinetika kvetiapinu není významně ovlivněna současným podáváním antidepresiv imipraminu (inhibitor CYP2D6) nebo fluoxetinu (inhibitor CYP3A4 a CYP2D6).
Farmakokinetika kvetiapinu se významně nemění při současném podávání s antipsychotiky risperidonem a haloperidolem. Při současném podávání kvetiapinu a thioridazinu se clearance kvetiapinu zvýšila o asi 70 %.
Farmakokinetika kvetiapinu se nemění při současném podávání cimetidinu.
Při současném podávání kvetiapinu a lithia nedochází ke změnám farmakokinetiky lithia.
Při současném podávání valproátu sodného a kvetiapinu nedochází ke klinicky významné změně farmakokinetiky obou léčiv. V retrospektivní studii provedená u dětí a dospívajících, kteří dostali valproát, kvetiapin nebo oboje, byl zaznamenán vyšší výskyt leukopenie a neutropenie v kombinované léčbě, než v monoterapii.
Nebyly provedeny formální interakční studie s běžně používanými kardiovaskulárními přípravky.
Je třeba opatrnost při současném podávání kvetiapinu a léčiv, která způsobují elektrolytovou nerovnováhu nebo prodlužují QT interval.
U pacientů užívajích kvetiapin byly hlášeny falešně pozitivní výsledky vyšetření enzymovou imunoanalýzou pro metadon a tricyklická antidepresiva. Doporučuje se potvrdit nejisté výsledky imunoanalýzy vhodnou chromatografickou metodou.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Bezpečnost a účinnost podávání kvetiapinu těhotným ženám nebyla stanovena. Zkoušky na zvířatech dosud neodhalily žádné škodlivé účinky, avšak nebyl dosud sledován vliv na vývoj očí u plodu. Proto lze kvetiapin podávat v těhotenství pouze tehdy, když očekávaný efekt léčby převáží nad možnými riziky. Pokud byl kvetiapin podáván v průběhu těhotenství, byly u novorozence pozorovány příznaky z vysazení.
Byla publikována hlášení, že kvetiapin je vylučován do mateřského mléka, avšak míra vylučování nebyla konzistentní. Z tohoto důvodu se ženám doporučuje v průběhu léčby kvetiapinem přerušit kojení.
U novorozenců, kteří byli během třetího trimestru těhotenství vystaveni vlivu antipsychotik (včetně kvetiapinu), existuje riziko nežádoucích účinků včetně extrapyramidových příznaků a/nebo příznaků z vysazení. Tyto příznaky se mohou lišit v délce trvání i v závažnosti. Byly hlášeny případy agitovanosti, hypertonie, hypotonie, tremoru, somnolence, respirační tísně nebo poruch příjmu potravy. Proto by novorozenci měli být pečlivě monitorováni.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Vzhledem k primárnímu účinku kvetiapinu na centrální nervový systém může kvetiapin ovlivňovat činnosti vyžadující zvýšenou pozornost. Pacientům je proto třeba doporučit, aby neřídili dopravní prostředky, ani nevykonávali jiné činnosti vyžadující zvýšenou pozornost (např. obsluha strojů) do doby, než budou znát svoji individuální vnímavost.
4.8 Nežádoucí účinky
Nejčastějšími nežádoucími účinky při léčbě kvetiapinem jsou: ospalost, závrať, sucho v ústech, bolest hlavy, příznaky z vysazení (ukončení) léčby, zvýšená hladina triglyceridů v séru, zvýšená hladina celkového cholesterolu (zejména LDL cholesterolu), snížená hladina HDL cholesterolu, nárůst tělesné hmotnosti, snížená hladina hemoglobinu a extrapyramidové příznaky.
Nežádoucí účinky spojené s léčbou kvetiapinem jsou uvedeny v následujícím přehledu ve formátu podle "CIOMS III Working Group, 1995".
Frekvence výskytu nežádoucích účinků je vyjádřena následovně: velmi časté: (> 1/10), časté (> 1/100 až < 1/10), méně časté: (> 1/1 000 až < 1/100), vzácné: (> 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné:
(< 1/10000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi časté: Časté:
Méně časté: Vzácné: Není známo:
snížení hladiny hemoglobinu1-23-1 leukopenie (1,29), pokles počtu neutrofilů, zvýšení počtu eozinofilů(28) trombocytopenie, anémie, pokles počtu trombocytů(14) agranulocytóza(27) neutropenie (1).
Poruchy imunitního systému
Méně časté: přecitlivělost (včetně alergických kožních reakcí).
Velmi vzácné: anafylaktická reakce (6).
Endokrinní poruchy
Časté: hyperprolaktinémie (16), pokles celkového T4(25),, pokles volného T4(25), pokles
celkového T3(25), zvýšení TSH(25).
Méně časté: pokles volného T3(25), hypotyreóza(22)
Velmi vzácné: nepřiměřená sekrece antidiuretického hormonu.
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi časté:
Časté: Méně časté: Vzácné:
zvýšení hladin sérových triglyceridů (11, 31), zvýšení celkového cholesterolu (zejména LDL cholesterolu)1-12, 31), pokles HDL cholesterolu (18, 31), nárůst tělesné hmotnosti(9, 31) zvýšená chuť k jídlu, zvýšená glykémie až k hyperglykémii(7, 31) hyponatrémie (20), diabetes mellitus (1,5,6). metabolický syndrom (30)
Psychiatrické poruchy
Časté: abnormální sny a noční můry, sebevražedné představy a chování (21).
Vzácné: somnambulizmus a podobné reakce, jako mluvení ze spaní a syndrom poruchy spánku
spojený s nočním jedlictvím
Poruchy nervového systému
Velmi časté: závratě (417), ospalost (217), bolest hlavy, extrapyramidové symptomy(122).
Časté: dysartrie.
Méně časté: záchvat (1), syndrom neklidných nohou, tardivní dyskineze (1,6) ,synkopa (417)
Srdeční poruchy
Časté: tachykardie(4), palpitace (24).
Méně časté: prodloužení intervalu QT (1, 13, 19) , bradykardie (33)
Poruchy oka
Časté: rozmazané vidění.
Cévní poruchy
Časté: ortostatická hypotenze (4, 17),
Vzácné: žilní tromboembolismus 1 2
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Méně časté: rinitida
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: sucho v ústech.
Časté: zácpa, dyspepsie, zvracení (26)
Vzácné: pankreatida 1
Poruchy jater a žlučových cest
Časté: zvýšení sérové alanin-aminotransferázy (ALT,)8 9, zvýšení hladin GGT(3)
Méně časté: zvýšení serové aspartát-amino transferázy (AST)
Vzácné: žloutenka (6), hepatitida.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Velmi vzácné: angioedém (6), Stevens-Johnsonův syndrom (6).
Není známo: toxická epidermální nekrolýza, erythema multiforme
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Velmi vzácné: rabdomyolýza.
Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím
Není známo: syndrom z vysazení léku u novorozenců (32)
Poruchy reprodukčního systému a choroby prsu
Méně časté: sexuální dysfunkce.
Vzácné: priapismus, galaktorea, zvětšování prsů, poruchy menstruace.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Velmi časté: symptomy z vysazení léku(1,10).
Časté: mírná astenie, periferní edém, podrážděnost, pyrexie
Vzácné: maligní neuroleptický syndrom 1, hypotermie.
Vyšetření
Vzácné: zvýšení hladiny kreatinfosfokinázy v krvi (15).
(9) Na základě více než 7% nárůstu tělesné hmotnosti oproti výchozímu stavu. Objevuje se převážně během prvních týdnů léčby.
(10) V krátkodobých placebem kontrolovaných klinických studiích v monoterapii zaměřených na zhodnocení symptomů, které souvisejí s vysazením léku, se nejvíce vyskytovaly tyto nežádoucí příhody: nespavost, nauzea, bolest hlavy, průjem, zvracení, závratě a podrážděnost. Výskyt těchto příznaků se významně snížil do 1 týdne po vysazení léku.
(11) Triglyceridy > 2,258 mmol/l (> 200 mg/dl) (u pacientů starších 18 let), > 1,694 mmol/l (> 150 mg/dl) (u pacientů do 18 let) zaznamenané minimálně jednou.
(12) Cholesterol > 6,2064 mmol/l (> 240 mg/dl) (u pacientů starších 18 let), nebo > 5,172 mmol/l (> 200 mg/dl) ( u pacientů do 18 let) zaznamenaný minimálně jednou. Zvýšení LDL cholesterolu
> 0,769 mmol/l (> 30 mg/dl) bylo zaznamenáno velmi často. Průměrná změna u pacientů, kteří měli toto zvýšení byla > 1,07 mmol/l (> 41,7 mg/dl).
(13) Viz text níže.
(14) Trombocyty < 100 x 109/l zjištěné alespoň jednou.
(15) Na základě hlášení nežádoucích příhod z klinického hodnocení - zvýšené hodnoty kreatinfosfokinázy v krvi nezávisle na neuroleptickém maligním syndromu.
(16) Hodnoty prolaktinu (pacienti starší než 18 let): > 20 pg/l (> 869,56 pmol/l) u mužů; > 30 pg/l (> 1304,34 pmol/l) u žen naměřené kdykoliv.
(17) Může vést k pádu.
(18) HDL cholesterol: < 1,025 mmol/l (< 40 mg/dl) u mužů; < 1,282 mmol/l (< 50 mg/dl) u žen naměřené kdykoliv.
(19) Výskyt pacientů s posunem QTc z < 450 ms na > 450 ms s více než 30ms zvýšením. V placebem kontrolovaných klinických studiích s kvetiapinem byl výskyt pacientů s klinicky významným posunem QTc podobný ve skupině s placebem i kvetiapinem.
(20) Posun z > 132 mmol/l na < 132 mmol/l naměřený alespoň jednou.
(21) V průběhu léčby a krátce po ukončení léčby kvetiapinem byly hlášeny případy sebevražedných představ a chování (viz body 4.4 a 5.1).
(22) Viz bod 5.1.
(23) Snížená hladina hemoglobinu < 130 g/l (8,07 mmol/l) u mužů, < 120 g/l (7,45 mmol/l) u žen alespoň při jednom vyšetření byla nalezena u 11 % pacientů užívajících kvetiapin v klinických studiích včetně otevřené fáze. U těchto pacientů byl průměrný největší pokles hladiny hemoglobinu 15 g/l.
(24) Tato hlášení se často objevovala v kontextu tachykardie, závratí, ortostatické hypotenze a/nebo základního srdečního/respiračního onemocnění.
(25) Na základě posunu od normálních hodnot na počátku studie až k potenciálně klinicky závažným hodnotám kdykoliv ve všech studiích. Posun u celkového T4, volného T4, celkového T3 a volného T3 je definován jako < 0,8 x LLN (dolní rozmezí normálních hodnot) (pmol/l) a posun u TSH
> 5 mIU/l naměřené kdykoliv.
(26) Na podkladě zvýšené frekvence zvracení u starších pacientů (> 65 let).
(27) Posun v počtu neutrofilů od výchozí hodnoty > 1,5 x 109/l na < 0,5 x 109/l kdykoliv během léčby.
(28) Na základě posunu od normálních hodnot k potenciálně klinicky významným hodnotám kdykoli ve všech studiích. Posun v počtu eozinofilů definován jako > 1 x 109 buněk/l, naměřený kdykoli.
(29) Na základě posunu od normálních hodnot k potenciálně klinicky významným hodnotám kdykoli ve všech studiích. Posun v počtu bílých krvinek definován jako < 3 x 109/l, naměřený kdykoli.
(30) Na základě hlášení nežádoucího účinku metabolický syndrom ze všech klinických studií s kvetiapinem.
(31) U některých pacientů bylo v klinických studiích pozorováno zhoršení více než jednoho metabolického faktoru, tělesné hmotnosti, glykémie a lipidů (viz bod 4.4).
(32) Viz bod 4.6.
(33) Může se vyskytovat při léčbě nebo na začátku léčby a může být spojeno s hypotenzí a/nebo synkopou. Četnost na základě hlášení nežádoucích účinků bradykardie a souvisejících nežádoucích příhod ze všech klinických studií s kvetiapinem.
Při podávání neuroleptik byly hlášeny případy prolongace QT intervalu, komorových arytmií, náhlého nevysvětlitelného úmrtí, srdeční zástavy a torsades de pointes a jsou považovány za účinky třídy léčiv.
Pediatrická populace
U dětí a dospívajících je třeba předpokládat stejné nežádoucí účinky jako u dospělých. Následující tabulka shrnuje nežádoucí účinky, které se vyskytují s vyšší frekvencí u dětí a dospívajících (10 až 17 let) než u dospělých, nebo nežádoucí účinky, které nebyly identifikovány u dospělých.
Frekvence nežádoucích účinků jsou definovány následovně: velmi časté (> 1/10), časté (> 1/100 až < 1/10), méně časté (> 1/1 000 až < 1/100), vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000) a velmi vzácné (<1/10 000).
Poruchy metabolismu a výživy
Velmi časté: zvýšená chuť k jídlu.
Poruchy nervového systému
Časté: synkopa.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Časté: rinitida
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: zvracení
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Časté: podrážděnost (3).
Vyšetření
Velmi časté: zvýšené hladiny prolaktinu (1), zvýšený krevní tlak (2).
(1) Hladiny prolaktinu (pacienti < 18 let): > 20 pg/l (> 869,56 pmol/l) u chlapců; > 26 pg/l (> 1130,428 pmol/l) u žen naměřené kdykoliv. Méně než 1 % pacientů mělo vzestup hladin prolaktinu > 100 pg/l.
(2) Na základě posunů nad klinicky významné koncentrace (převzato podle kritérií "National Institutes of Health") nebo zvýšení > 20 mmHg pro systolický tlak nebo > 10 mmHg pro diastolický tlak kdykoliv v průběhu dvou akutních (3-6 týdnů) placebem kontrolovaných klinických studií u dětí a dospívajících.
(3) Poznámka: Frekvence je konzistentní s frekvencí pozorovanou u dospělých, ale podrážděnost může být u dětí a dospívajících spojena s jinými klinickými důsledky než u dospělých.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www .sukl .cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Hlášené známky a příznaky předávkování obecně odpovídají vystupňovanému známému farmakologickému účinku léčivé látky, tj. ospalost a sedace, tachykardie a hypotenze.
Bylo hlášeno jedno úmrtí pacienta v klinické studii po akutním předávkování 13,6 g kvetiapinu a v poregistračním sledování po požití jen 6 g samotného kvetiapinu. Bylo však hlášeno také přežití pacienta po akutním předávkování až 30 g kvetiapinu. Po uvedení přípravku na trh byly velmi vzácně hlášeny případy předávkování samotným kvetiapinem vedoucí k úmrtí či kómatu. Po předávkování samotným kvetiapinem byly dále hlášeny následující projevy: prodloužení QT intervalu, epileptické záchvaty, status epilepticus, rabdomyolýza, respirační deprese, retence moči, zmatenost, delirium a/nebo agitovanost.
Pacienti se závažným základním srdečním onemocněním mají větší riziko projevů z předávkování (viz bod 4.4).
Léčba předávkování
Kvetiapin nemá specifické antidotum. V případě těžké intoxikace je třeba zvážit možnost současné intoxikace několika látkami a doporučuje se léčba na jednotce intenzivní péče, včetně zajištění a udržení průchodnosti dýchacích cest, zabezpečení dostatečné oxygenace a ventilace, a dále pravidelné sledování a podpora kardiovaskulárního systému. Ačkoliv dosud nebyla studována prevence absorpce při předávkování, může být při vážné intoxikaci indikován výplach žaludku, provedený pokud možno do jedné hodiny po požití. Je třeba zvážit podání aktivního uhlí.
Refrakterní hypotenzi v případech předávkování kvetiapinem je třeba léčit vhodným způsobem, např. intravenózním podáním tekutin a/nebo sympatomimetik. Nejsou vhodné adrenalin a dopamin, neboť stimulace beta receptorů může zhoršovat hypotenzi při současné blokádě alfa receptorů kvetiapinem.
Lékařský dohled a sledování životních funkcí musí pokračovat až do zotavení pacienta.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antipsychotika, diazepiny, oxazepiny a thiazepiny.
ATC kód: N05AH04.
Mechanismus účinku
Kvetiapin je atypické antipsychotikum. Kvetiapin a norkvetiapin, jeho aktivní metabolit v lidské plazmě, intereagují s celou řadou receptorů pro neurotransmitery. Kvetiapin a norkvetiapin mají afinitu k serotoninovým (5HT2) a dopaminovým D1 a D2 receptorům v mozku. Tato kombinace receptorového antagonismu s vyšší selektivitou pro 5HT2 oproti D2 receptorům, má u kvetiapinu v tabletách s prodlouženým uvolňováním přispívat k jeho klinickým antipsychotickým účinkům a nízké pravděpodobnosti výskytu extrapyramidových příznaků (EPS) ve srovnání s typickými antipsychotiky. Norkvetiapin má navíc vysokou afinitu k adrenalinovému přenašeči (norepinephrine transporter -NET). Kvetiapin a norkvetiapin mají také vysokou afinitu k histaminovým a adrenergním alfa1 receptorům a nízkou afinitu k adrenergním alfa2 receptorům a serotoninovým 5HT1A receptorům. Kvetiapin má jen zanedbatelnou afinitu k muskarinovým nebo benzodiazepinovým receptorům.
Farmakodynamické účinky
Kvetiapin prokázal účinek ve zkouškách, které se používají k testování antipsychotického účinku, jako jsou např. podmíněná vyhýbavá odpověď. Kvetiapin potlačuje též účinky dopaminových agonistů, což bylo prokázáno na základě behaviorálních hodnocení nebo elektrofyziologických měření. Kvetiapin zvyšuje koncentraci metabolitů dopaminu, což je neurochemický ukazatel blokády D2 receptorů.
V předklinických testech určených k predikci EPS měl kvetiapin profil atypického antipsychotika, který se liší od profilu typických antipsychotik. Po dlouhodobém podávání kvetiapinu nevzniká supersenzitivita dopaminových D2 receptorů. Při užití dávek dostatečně blokujících D2 receptory dochází jen k málo vyjádřené katalepsii. Kvetiapin má při dlouhodobém podávání selektivní účinek na limbický system tím, že vyvolává depolarizační blokádu mesolimbických, ale nikoliv nigrostriatálních dopaminových neuronů. Při akutním a chronickém podávání opicím rodu Cebus po předchozí senzibilizaci haloperidolem nebo bez senzibilizace vykazuje kvetiapin minimální pohotovost k dystonickým reakcím (viz bod 4.8).
Klinická účinnost
Účinnost kvetiapinu s prodlouženým uvolňováním při léčbě pacientů, kteří splňovali kritéria DSM-IV pro schizofrenii, byla prokázána v klinické studii kontrolované placebem, trvající 6 týdnů, a dále v klinické studii kontrolované aktivní léčbou hodnotící změnu léčby z tablet s okamžitým uvolňováním na tablety s prodlouženým uvolňováním u ambulantních pacientů se stabilizovanou schizofrenií.
Primárním cílovým parametrem v placebem kontrolované klinické studii byla změna celkového skóre PANSS mezi hodnotou na počátku a na konci léčby. Kvetiapin s prodlouženým uvolňováním v dávkách 400 mg denně, 600 mg denně a 800 mg denně prokázal statisticky významné zlepšení psychotických symptomů ve srovnání s placebem. Účinek po dávkách 600 mg a 800 mg byl větší než po dávce 400 mg.
V 6týdenní studii hodnotící změnu léčby kontrolované aktivní léčbou bylo primárním cílovým parametrem účinnosti zjistit podíl pacientů, kde nebylo dosaženo účinku, tj. pacientů, kteří přerušili léčbu v důsledku neúčinnosti léčby nebo jejichž skóre PANSS se zvýšilo o 20 % a více od randomizace do kterékoliv další návštěvy. U pacientů stabilizovaných na kvetiapinu s okamžitým uvolňováním v dávce 400 až 800 mg denně byla účinnost zachována i po převedení na ekvivalentní denní dávku kvetiapinu s prodlouženým uvolňováním podávanou jednou denně.
V dlouhodobé studii u pacientů se stabilní schizofrenií, kterým byla podávána udržovací dávka kvetiapinu s prodlouženým uvolňováním po dobu 16 týdnů, byl kvetiapin s prodlouženým uvolňováním účinnější než placebo při hodnocení prevence relapsů. Odhadované riziko relapsu po šesti měsících léčby bylo 14,3 % ve skupině s kvetiapinem s prodlouženým uvolňováním a 68,2 % ve skupině s placebem. Průměrná podávaná dávka byla 669 mg. S léčbou kvetiapinem s prodlouženým uvolňováním po dobu až 9 měsíců (medián 7 měsíců) nebyla spojena žádná další bezpečnostní rizika. Zejména se jedná o nežádoucí účinky EPS a nárůst tělesné hmotnosti, které neměly rostoucí tendenci s prodloužením léčby.
Bipolární porucha
Ve dvou klinických studiích monoterapie při léčbě středně těžké až těžké manické epizody vykázal kvetiapin vyšší účinnost než placebo ve snížení manických symptomů ve 3. a 12. týdnu. Účinnost kvetiapinu s prodlouženým uvolňováním byla dále demonstrována ve srovnání s placebem v další 3týdenní studii. Kvetiapin s prodlouženým uvolňováním byl podáván v dávkovém rozmezí 400 až 800 mg/den a průměrná dávka byla asi 600 mg/den. Údaje o podávání kvetiapinu s prodlouženým uvolňováním v kombinaci s divalproexem nebo lithiem u akutní středně těžké až těžké manické epizody v týdnu 3 a 6 jsou omezené, avšak kombinovaná léčba je dobře tolerována. Údaje ukazují na aditivní účinek 3. týden léčby. Druhá studie nepotvrdila aditivní účinek v 6. týdnu léčby.
V klinické studii u pacientů s depresivní epizodou u bipolární poruchy typu I nebo II prokázal kvetiapin s prodlouženým uvolňováním v dávce 300 mg/den vyšší účinnost než placebo ve snížení celkového skóre MADRS.
Ve 4 dalších klinických studiích o délce 8 týdnů, které zahrnovaly pacienty se středně těžkou až těžkou depresivní epizodou (v rámci bipolární poruchy typu I nebo II), byl kvetiapin s okamžitým uvolňováním v dávkách 300 a 600 mg/den významně účinnější než placebo v cílových parametrech: průměrné zlepšení skóre MADRS a v odpovědi definované jako alespoň 50% zlepšení celkového skóre MADRS oproti výchozí hodnotě. V průběhu krátkodobého hodnocení nebyl pozorován dodatečný efekt dávky 600 mg/den oproti dávce 300 mg/den.
V dlouhodobých klinických studiích, které byly pokračováním dvou zmíněných studií u pacientů s depresivní epizodou, kteří reagovali na podávání kvetiapinu s okamžitým uvolňováním v dávce 300 mg nebo 600 mg, byla prokázána dlouhodobá účinnost kvetiapinu (oproti placebu) na depresivní symptomy, nikoliv však na manické symptomy.
Ve dvou klinických studiích zaměřených na prevenci rekurence a hodnotících kvetiapin v kombinaci se stabilizátory nálady u pacientů s manickou, depresivní nebo smíšenou epizodou byla kombinace s kvetiapinem účinnější než monoterapie stabilizátory nálady v prodloužení času do rekurence jakékoliv epizody (manické, smíšené nebo depresivní). Kvetiapin byl podáván dvakrát denně v celkové dávce 400 mg až 800 mg v kombinaci s lithiem nebo valproátem.
V 6týdenní randomizované studii s lithiem a kvetiapinem v tabletách s prodlouženým uvolňováním
v porovnání s placebem a kvetiapinem v tabletách s prodlouženým uvolňováním u dospělých s akutní mánií byl rozdíl průměrného zlepšení YMRS mezi skupinou s přidaným lithiem a skupinou s přidaným placebem 2,8 bodů a rozdíl podílu respondérů vyjádřený v procentech (definovaný jako 50% zlepšení YMRS v porovnání s výchozí hodnotou) byl 11 % (79 % ve skupině s přidaným lithiem oproti 68 % ve skupině s přidaným placebem).
V jedné dlouhodobé studii (až 2 roky léčby) hodnotící prevenci rekurence (recidivy) u pacientů s manickou, depresivní nebo smíšenou epizodou byl kvetiapin účinnější než placebo v prodloužení doby do objevení se jakékoliv epizody (manické, smíšené nebo depresivní) u pacientů s bipolámí poruchou typu I. Počet pacientů s výskytem epizody byl ve skupině s kvetiapinem 91 (22,5%), ve skupině s placebem 208 (51,5%) a ve skupině s lithiem 95 (26,1%). U pacientů, kteří odpovídali na léčbu kvetiapinem, při srovnání pokračování léčby kvetiapinem ve srovnání s převedením na lithium, výsledky ukazují, že převod na lithium nevede k prodloužení doby do rekurence příhody.
Těžké depresivní epizody v rámci velké depresivní poruchy (MDD)
Ve dvou krátkodobých (6týdenní) klinických studiích byli zařazeni pacienti, kteří neodpovídali adekvátně na alespoň jednu antidepresivní léčbu. Kvetiapin s prodlouženým uvolňováním podávaný v dávkách 150 mg a 300 mg jako přídavná léčba ke stávající antidepresivní léčbě (amitriptylin, bupropion, citalopram, duloxetin, escitalopram, fluoxetin, paroxetin, sertralin nebo venlafaxin) prokázal vyšší účinnost než samotná léčba antidepresivy ve snižování symptomů deprese měřeném jako zlepšení celkového skóre podle MADRS (průměrná změna LS oproti placebu 2-3,3 bodu).
Dlouhodobá účinnost a bezpečnost u pacientů s velkou depresivní poruchou (MDD) nebyla v uspořádání přídavné léčby hodnocena, avšak u dospělých pacientů byla hodnocena dlouhodobá účinnost a bezpečnost v monoterapii (viz níže).
Následující studie byly provedeny s kvetiapinem s prodlouženým uvolňováním v monoterapii, avšak kvetiapin s prodlouženým uvolňováním je indikován pouze jako přídavná léčba:
Ve třech ze čtyř klinických krátkodobých (až 8 týdnů) studií s kvetiapinem s prodlouženým uvolňováním v monoterapii u pacientů s depresivní nemocí prokázal kvetiapin s prodlouženým uvolňováním v dávkách 50 mg, 150 mg a 300 mg/den vyšší účinnost než placebo ve snižování depresivních symptomů měřeném jako zlepšení celkového skóre u pacientů s depresivní nemocí na škále podle Montgomery-Asberg Depression Rating Scale (MADRS) (průměrná změna LS oproti placebu o 2-4 body).
V klinické studii monoterapie zaměřené na prevenci relapsu byli pacienti s depresivní epizodou stabilizovaní v otevřené fázi studie s kvetiapinem s prodlouženým uvolňováním po dobu alespoň 12 týdnů a dále randomizováni do skupiny, které byl podáván kvetiapin s prodlouženým uvolňováním jednou denně nebo placebo po dobu až 52 týdnů. Průměrná dávka kvetiapinu s prodlouženým uvolňováním v průběhu randomizované fáze studie byla 177 mg/den. Výskyt relapsu byl 14,2 % u pacientů léčených kvetiapinem s prodlouženým uvolňováním a 34,4 % u pacientů, kterým bylo podáváno placebo.
V krátkodobé 9týdenní studii s flexibilním dávkováním v rozmezí 50 mg až 300 mg denně u starších pacientů bez demence (ve věku 66 až 89 let) s velkou depresivní poruchou prokázal kvetiapin
s prodlouženým uvolňováním vyšší účinnost než placebo ve snižování depresivních symptomů podle celkového zlepšení skóre na škále MADRS (průměrná změna LS oproti placebu -7,54). V této studii dostávali pacienti randomizovaní do skupiny s kvetiapinem s prodlouženým uvolňováním 50 mg/den 1. až 3. den, dávka mohla být zvýšena na 100 mg/den 4. den, 150 mg/den 8. den a následně až na 300 mg/den v závislosti na klinické odpovědi a snášenlivosti. Průměrná dávka kvetiapinu s prodlouženým uvolňováním byla 160 mg/den. Snášenlivost kvetiapinu s prodlouženým uvolňováním jednou denně, byla až na výskyt extrapyramidových symptomů (viz bod 4.8 a "Klinická bezpečnost" níže) u starších pacientů srovnatelná se snášenlivostí pozorovanou u jiných dospělých (18-65 let). Podíl pacientů starších než 75 let byl 19 %.
Klinická bezpečnost
V krátkodobých placebem kontrolovaných klinických studiích u schizofrenie a bipolámí mánie byl celkový výskyt extrapyramidových symptomů podobný jako u placeba (schizofrenie: 7,8 % pro kvetiapin a 8,0 % pro placebo; bipolámí mánie: 11,2 % pro kvetiapin a 11,4 % pro placebo).
U pacientů, kterým byl v krátkodobých placebem kontrolovaných klinických studiích u velké depresivní poruchy (MDD) a bipolární deprese podáván kvetiapin byl ve srovnání s placebem pozorován vyšší výskyt extrapyramidových symptomů. V krátkodobých placebem kontrolovaných klinických studiích u bipolární deprese byl celkový výskyt extrapyramidových symptomů 8,9 % pro kvetiapin a 3,8 % pro placebo. V krátkodobých placebem kontrolovaných klinických studiích v monoterapii u velké depresivní poruchy byl celkový výskyt extrapyramidových symptomů 5,4 % pro kvetiapin s prodlouženým uvolňováním a 3,2 % pro placebo. V krátkodobých placebem kontrolovaných klinických studiích v monoterapii u starších pacientů s velkou depresivní poruchou byl celkový výskyt extrapyramidových symptomů 9,0 % pro kvetiapin s prodlouženým uvolňováním a 2,3 % pro placebo. Výskyt jednotlivých nežádoucích příhod (např. akatizie, extrapyramidová porucha, tremor, dyskineze, dystonie, neklid, mimovolní svalové kontrakce, psychomotorická hyperaktivita a svalová rigidita) byl u bipolární deprese i u velké depresivní poruchy obecně nízký a nepřekročil 4 % v žádné léčebné skupině.
V krátkodobých (rozmezí od 3 do 8 týdnů) placebem kontrolovaných klinických studiích s fixními dávkami (50 mg/den až 800 mg/den) byl průměrný nárůst tělesné hmotnosti u pacientů léčených kvetiapinem 0,8 kg u denní dávky 50 mg až 1,4 kg u denní dávky 600 mg (s nižším přírůstkem u denní dávky 800 mg) ve srovnání s 0,2 kg u pacientů, kterým bylo podáváno placebo. Podíl pacientů ve skupině léčené kvetiapinem s > 7% přírůstkem tělesné hmotnosti kolísal od 5,3 % u denní dávky 50 mg do 15,5 % u denní dávky 400 mg (s nižším přírůstkem u denních dávek 600 mg a 800 mg) ve srovnání s 3,7 % pacientů, kterým bylo podáváno placebo.
6týdenní randomizovaná studie s lithiem a kvetiapinem v tabletách s prodlouženým uvolňováním v porovnání s placebem a kvetiapinem v tabletách s prodlouženým uvolňováním u dospělých s akutní mánií prokázala, že kombinace kvetiapinu v tabletách s prodlouženým uvolňováním s lithiem vede k většímu výskytu nežádoucích příhod (63 % oproti 43 % u kvetiapinu v tabletách s prodlouženým uvolňováním v kombinaci s placebem). Výsledky hodnocení bezpečnosti ukázaly vyšší incidenci extrapyramidových příznaků hlášených u 16,8 % pacientů ve skupině s přidanými lithiem a 6,6 % ve skupině s přidaným placebem, přičemž většina zahrnovala třes, hlášený u 15,6 % pacientů ve skupině s přidaným lithiem a 4,9 % ve skupině s přidaným placebem. Incidence somnolence byla vyšší u skupiny s kvetiapinem v tabletách s prodlouženým uvolňováním s přidaným lithiem (12,7 %) v porovnání se skupinou s kvetiapinem v tabletách s prodlouženým uvolňováním s přidaným placebem (5,5 %). Navíc vyšší procento pacientů léčených ve skupině s přidaným lithiem (8,0 %) zaznamenalo nárůst tělesné hmotnosti (> 7 %) na konci léčby v porovnání s pacienty ve skupině s přidaným placebem (4,7 %).
Dlouhodobější klinické studie k prevenci relapsu zahrnovaly otevřenou fázi studie (v rozmezí od 4 do 36 týdnů), v průběhu které byl pacientům podáván kvetiapin, následovanou randomizovanou fází, v průběhu které byli pacienti randomizováni do ramene s kvetiapinem nebo placebem. U pacientů, kteří byli randomizováni do větve s kvetiapinem, byl průměrný nárůst tělesné hmotnosti v průběhu otevřené fáze 2,56 kg, resp. 3,22 kg 48. týden randomizované fáze ve srovnání s tělesnou hmotností na počátku otevřené fáze. U pacientů, kteří byli randomizováni do větve s placebem, byl průměrný nárůst tělesné hmotnosti v průběhu otevřené fáze 2,39 kg, resp. 0,89 kg 48. týden randomizované fáze ve srovnání s tělesnou hmotností na počátku otevřené fáze.
V placebem kontrolovaných klinických studiích u starších pacientů s psychózou související s demencí nebyl výskyt cerebrovaskulárních nežádoucích příhod na 100 paciento-roků vyšší u pacientů léčených kvetiapinem ve srovnání s pacienty, kterým bylo podáváno placebo.
Ve všech krátkodobých placebem kontrolovaných klinických studiích v monoterapii u pacientů s výchozí hodnotou počtu neutrofilů > 1,5 x 109/l byl výskyt alespoň jednoho měření < 1,5 x 109/l 1,9 % u pacientů léčených kvetiapinem a 1,3 % u pacientů na placebu. Výskyt posunu hodnot na > 0,5 až < 1,0 x 109/l bylo (0,2 %) u pacientů léčených kvetiapinem stejně jako u pacientů léčených placebem. Ve všech klinických studiích (placebem kontrolovaných, otevřených klinických studiích s aktivním komparátorem) u pacientů s výchozí hodnotou počtu neutrofilů > 1,5 x 109/l byl výskyt alespoň jednoho posunu měření k < 1,5 x 109/l 2,9 % a k < 0,5 x 109/l byl 0,21 % u pacientů léčených kvetiapinem.
Lečba kvetiapinem je spojována se snížením hladin hormonů štítné žlázy v závislosti na dávce. Výskyt posunů TSH byl 3,2 % pro kvetiapin ve srovnání s 2,7 % u placeba. Výskyt potenciálně klinicky významných posunů T3 nebo T4 a TSH byl v těchto studiích vzácný, a pozorované změny v hladinách hormonů štítné žlázy nebyly spojovány s klinicky významnou hypotyreózou. Snížení celkového a volného T4 dosáhlo maxima během prvních 6 týdnů léčby kvetiapinem. Při dlouhodobé léčbě k dalšímu snížení nedošlo. U 2/3 případů bylo ukončení léčby kvetiapinem spojeno s vymizením účinku na celkový a volný T4, bez ohledu na délku léčby.
Katarakta/opacity čočky
V klinické studii hodnotící kataraktogenní potenciál kvetiapinu (v dávce 200 - 800 mg/den) ve srovnání s risperidonem (v dávce 2 - 8 mg/den) u pacientů se schizofrenií a schizoafektivní poruchou, nebyl, u pacientů exponovaných léčbě nejméně 21 měsíců, výskyt zvýšeného stupně opacity čočky u kvetiapinu (4 %) vyšší než u risperidonu (10 %).
Pediatrická populace
Klinická účinnost
Účinnost a bezpečnost kvetiapinu byla studována ve 3týdenní placebem kontrolované studii při léčbě mánie (n=284 pacientů z USA ve věku 10 až 17 let). Asi 45 % populace pacientů mělo další diagnózu ADHD. Dále byla provedena 6týdenní placebem kontrolovaná studie u pacientů se schizofrenií (n=222, věk 13 až 17 let). Z obou studiích byli vyřazeni pacienti, kteří neodpovídali na kvetiapin. Léčba kvetiapinem byla zahájena dávkou 50 mg/den, druhý den byla zvýšena na 100 mg/den a dále byla dávka titrována na cílovou dávku (mánie 400-600 mg/den; schizofrenie 400 - 800 mg/den) vzestupně po 100 mg/den a podávána ve dvou nebo třech rozdělených denních dávkách.
Ve studii s mánií byl rozdíl průměrné změny LS od výchozí hodnoty v celkovém skóre YMRS (aktivní léčba minus placebo) -5,21 pro kvetiapin v dávce 400 mg/den a -6,56 pro kvetiapin v dávce 600 mg/den. Podíl pacientů odpovídajích na léčbu (zlepšení YMRS > 50 %) byl 64 % pro kvetiapin 400 mg/den, 58 % pro 600 mg/den a 37 % pro placebo.
Ve studii se schizofrenií byl rozdíl průměrné změny LS od výchozí hodnoty v celkovém skóre PANSS (aktivní léčba minus placebo) - 8,16 pro kvetiapin v dávce 400 mg/den a -9,29 pro kvetiapin v dávce 800 mg/den. Ani režim s nízkou dávkou (400 mg/den), ani vysokou dávkou kvetiapinu nebyl lepší než placebo s ohledem na podíl pacientů, kteří dosáhli odpovědi definované jako pokles o > 30 % oproti výchozí hodnotě v celkovém skóre PANNS. Vyšší dávky měly za následek číselně nižší podíl odpovídajících na léčbu jak u mánie, tak u schizofrenie.
Ve třetí krátkodobé placebem kontrolované klinické studii s kvetiapinem v tabletách s prodlouženým uvolňováním v monoterapii u dětí a dospívajících pacientů (10-17 let) s bipolární depresí, nebyla účinnost prokázána.
Nejsou k dispozici údaje o udržovací léčbě či o prevenci rekurence v této věkové kategorii.
Klinická bezpečnost
V krátkodobých klinických hodnoceních s kvetiapinem popsaných výše byla míra EPS v aktivním rameni oproti placebu 12,9 % oproti 5,3 % v klinickém hodnocení schizofrenie, 3,6 % oproti 1,1 % v klinickém hodnocení bipolární mánie a 1,1 % oproti 0 % v klinickém hodnocení bipolární deprese. Míra nárůstu tělesné hmotnosti o > 7 % proti výchozí tělesné hmotnosti v aktivním rameni oproti placebu byla 17 % ve srovnání s 2,5 % v klinickém hodnocení schizofrenie a bipolární mánie a 12,5 % oproti 6 % v klinickém hodnocení bipolární deprese. Míra výskytu příhod souvisejících se sebevraždou v aktivním rameni oproti placebu byla 1,4 % oproti 1,3 % v klinickém hodnocení schizofrenie, 1,0 % oproti 0 % v klinickém hodnocení bipolární mánie a 1,1 % oproti 0 % v klinickém hodnocení bipolární deprese. Během prodloužené fáze sledování po léčbě v rámci klinického hodnocení bipolární deprese došlo k výskytu dvou dalších příhod souvisejících se sebevraždou u dvou pacientů; jeden z pacientů užíval v době výskytu příhody kvetiapin.
Dlouhodobá bezpečnost
26týdenní otevřené fáze akutních studií (n=380 pacientů) s kvetiapinem dávkovaným flexibilně v rozmezí 400-800 mg/den poskytly další bezpečnostní informace. U dětí a dospívajících byl hlášen vzestup krevního tlaku; zvýšená chuť k jídlu, extrapyramidové symptomy a zvýšení sérových hladin prolaktinu bylo hlášeno s vyšší frekvencí u dětí a dospívajících než u dospělých (viz body 4.4 a 4.8).
Z hlediska nárůstu tělesné hmotnosti, při korekci na normální růst v průběhu delší doby, byl vzestup alespoň o 0,5 standardní odchylky od výchozí hodnoty (Body Mass Index, BMI) pokládán za klinicky významnou změnu; 18,3 % pacientů léčených kvetiapinem po dobu alespoň 26 týdnů splnilo toto kritérium.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti Absorpce
Kvetiapin se po perorálním podání dobře vstřebává. Maximální plazmatické koncentrace kvetiapinu po podání kvetiapinu v tabletách s prodlouženým uvolňováním je dosaženo asi 6 hodin po podání (tmax). Maximální molární koncentrace aktivního metabolitu norkvetiapinu v ustáleném stavu dosahuje 35 % koncentrace kvetiapinu.
Farmakokinetika kvetiapinu a norkvetiapinu je lineární a přímo úměrná podané dávce pro dávky až 800 mg jednou denně. Plocha pod křivkou (AUC) pro kvetiapinu v tabletách s prodlouženým uvolňováním podávaný jednou denně je srovnatelná s příslušnými údaji pro kvetiapin s okamžitým uvolňováním podávaný dvakrát denně, avšak maximální plazmatická koncentrace (Cmax) je v ustáleném stavu o 13 % nižší. Při srovnání kvetiapinu v tabletách s prodlouženým uvolňováním a kvetiapinu s okamžitým uvolňováním bylo zjištěno, že AUC norkvetiapinu je o 18 % nižší.
Ve studii zkoumající vliv složení stravy na biologickou dostupnost kvetiapinu bylo zjištěno, že potrava s vysokým obsahem tuku statisticky významně zvyšuje Cmax a AUC pro kvetiapin v tabletách s prodlouženým uvolňováním asi o 50 %, resp. 20 %. Není možné vyloučit, že potrava s vysokým obsahem tuku může mít na biologickou dostupnost kvetiapinu ještě vyšší vliv. Lehká strava neměla významný vliv na Cmax a AUC kvetiapinu. Kvetiapin v tabletách s prodlouženým uvolňováním se doporučuje podávat jednou denně mimo jídlo.
Distribuce
Kvetiapin se přibližně z 83 % váže na plazmatické bílkoviny.
Biotransformace
Kvetiapin je metabolizován převážně v játrech, po podání radioaktivně značeného kvetiapinu bylo v moči nebo stolici nalezeno méně než 5 % původní látky v nezměněné formě.
Výzkumy prováděné in vitro ukázaly, že hlavním enzymem, který se podílí na metabolismu kvetiapinu zprostředkovaném cytochromem P450, je CYP3A4. Norkvetiapin je primárně tvořen a eliminován cestou CYP3A4.
Kvetiapin a několik jeho metabolitů (včetně norkvetiapinu) jsou slabými inhibitory lidského cytochromu P450 1A2, 2C9, 2C19, 2D6 a 3A4 in vitro, ale pouze v koncentracích 5-50krát vyšších než jsou koncentrace dosahované u člověka při dávkování 300 až 800 mg/den. Na základě těchto výsledků in vitro se zdá nepravděpodobné, že by současné podávání kvetiapinu a jiných léčiv vedlo ke klinicky významné lékové inhibici metabolismu druhého léku zprostředkovaného cytochromem P450. Z výsledků studií na zvířatech vyplývá, že kvetiapin může indukovat enzymy cytochromu P450, avšak ve specifické interakční studii u psychotických pacientů nebylo po podání kvetiapinu zjištěno zvýšení aktivity cytochromu P450.
Eliminace
Poločas eliminace kvetiapinu je asi 7 hodin a norkvetiapinu asi 12 hodin. Přibližně 73 % radioaktivně značené látky se vyloučí močí a 21 % stolicí. V moči nebo stolici je možno nalézt méně než 5 % původní látky v nezměněné formě. Průměrná molární frakce dávky volného kvetiapinu a aktivního metabolitu norkvetiapinu je z méně než 5 % vyloučena močí.
Zvláštní populace
Pohlaví
Farmakokinetika kvetiapinu se neliší u mužů i u žen.
Starší pacienti
Průměrná clearance kvetiapinu u starších pacientů je asi o 30-50 % nižší než u pacientů ve věku 18-65 let.
Pacienti s poruchou funkce ledvin
U osob s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance kreatininu < 30 ml/min/1,73 m2) je průměrná clearance kvetiapinu asi o 25 % nižší, ale individuální hodnoty clearance mohou být v rozmezí hodnot zdravých jedinců.
Pacienti s poruchou funkce jater
Průměrná plazmatická clearance kvetiapinu se snižuje o přibližně 25 % u pacientů se známou poruchou funkce jater (stabilizovaná alkoholická jaterní cirhóza). Vzhledem k tomu, že kvetiapin je metabolizován převážně v játrech, lze očekávat zvýšení plazmatických hladin léčiva u pacientů s poruchou jaterních funkcí. U těchto pacientů může být nutné snížit dávku (viz bod 4.2).
Pediatrická populace
Farmakokinetická data byla získána u 9 dětí ve věku 10-12 let a 12 dospívajících, kteří byli na udržovací léčbě 400 kvetiapinu dvakrát denně. V rovnovážném stavu byly dávkově normalizované plazmatické koncentrace mateřské látky kvetiapinu u dětí a dospívajících (10-17 let) všeobecně podobné jako u dospělých, ačkoliv Cmax byla u dětí při horní hranici rozmezí pozorovaného u dospělých. AUC a Cmax aktivního metabolitu, norkvetiapinu, byly vyšší asi o 62 %, resp. 49 % u dětí (10-12 let) a o 28 %, resp. 14 % u dospívajících (13-17 let) ve srovnání s dospělými.
Nej sou dostupné žádné informace pro kvetiapin v tabletách s prodlouženým uvolňováním u dětí a dospívajících.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Byla provedena řada studií hodnotících genotoxicitu in vitro a in vivo a nebyl nalezen žádný důkaz genotoxicity přípravku. U laboratorních zvířat při klinicky relevantních dávkách byly nalezeny následující odchylky, které dosud nebyly potvrzeny v dlouhodobém klinickém hodnocení:
U potkanů byla pozorována pigmentace štítné žlázy, u opic rodu Cynomolgus byla zjištěna hypertrofie folikulárních buněk štítné žlázy, snížení plazmatických hladin T3, snížení koncentrace hemoglobinu a počtu červených a bílých krvinek, u psů byla nalezena opacita oční čočky a katarakta. (Katarakta / opacita oční čočky viz bod 5.1).
Tato zjištění je nutno brát v úvahu při zvažování prospěchu z léčby kvetiapinem a možného rizika pro pacienta.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek Jádro tablety:
monohydrát laktózy hypromelóza chlorid sodný povidon K30
silicifikovaná mikrokrystalická celulóza (oxid křemičitý a mikrokrystalická celulóza) mastek
magnesium-stearát.
Potahová vrstva:
Potahová soustava opadry II 85F540003 růžová:
polyvinylalkohol
oxid titaničitý (E171)
makrogol 3350 (E1521)
mastek
žlutý oxid železitý (E172) červený oxid železitý (E172)
6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
30 měsíců.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento přípravek nevyžaduje zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/PVDC//A1 blistr nebo OPA/A1/PVC//A1 blistr.
Velikost balení: 6, 10, 20, 28, 30, 50, 60, 90 a 100 tablet v jednom balení.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Accord Healthcare Limited Sage House 319, Pinner Road North Harrow Middlesex HA1 4 HF Velká Británie
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
68/001/14-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
15.1.2014
10. DATUM REVIZE TEXTU
23.4.2014
19/19
Viz bod 4.4.
Během prvních dvou týdnů léčby se může objevit ospalost, která obvykle při dalším užívání kvetiapinu vymizí.
Během léčby byla ve velmi vzácných případech hlášena exacerbace diabetes mellitus.
Výpočet frekvence uvedených nežádoucích účinků byl prováděn pouze z poregistračního sledování u kvetiapinu s okamžitým uvolňováním.
Hladina glukózy v krvi nalačno > 7,0 mmol/l (> 126 mg/dl) nebo > 11,1 mmol/l (> 200 mg/dl) po jídle minimálně v jednom případě.
Zvýšený výskyt dysfagie při podávání kvetiapinu ve srovnání s placebem byl pozorován pouze v
klinických studiích zaměřených na bipolární depresi.
U některých pacientů léčených kvetiapinem docházelo k asymptomatickému zvýšení (změna z normálních hodnot na > 3xULN kdykoli v průběhu léčby) sérových transamináz (ALT, AST) nebo gama-glutamyltransferázy. Při pokračování v léčbě se zvýšené hodnoty obvykle vrátily k normě.
Kvetiapin, stejně jako další antipsychotika vyvolávající blokádu alfa1-adrenergních receptorů, může vyvolat ortostatickou hypotenzi se závratěmi a tachykardií, u některých pacientů se synkopou. Uvedené nežádoucí účinky se objevují zejména při úvodní titraci dávky (viz bod 4.4).