sp.zn. sukls75424/2012, sukls75426/2012, sukls75431/2012

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Olmedix 10 mg potahované tablety Olmedix 20 mg potahované tablety Olmedix 40 mg potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna 10mg tableta obsahuje olmesartanum medoxomilum 10 mg. Pomocné látky se známým účinkem: 56,84 mg monohydrátu laktosy

Jedna 20mg tableta obsahuje olmesartanum medoxomilum 20 mg. Pomocné látky se známým účinkem: 113,68 mg monohydrátu laktosy

Jedna 40mg tableta obsahuje olmesartanum medoxomilum 40 mg. Pomocné látky se známým účinkem: 227,36 mg monohydrátu laktosy

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta.

Olmedix 10 mg: Bílé nebo téměř bílé, kulaté a bikonvexní potahované tablety s průměrem 6 mm. Olmedix 20 mg: Bílé nebo téměř bílé, kulaté a bikonvexní potahované tablety s vyražením “-“ na jedné straně a s průměrem 8 mm. Půlicí rýha není určena k rozlomení tablety.

Olmedix 40 mg: Bílé nebo téměř bílé, podlouhlé a bikonvexní potahované tablety s vyražením “-“ na jedné straně a s rozměrem 7,0/14,0 mm. Půlicí rýha není určena k rozlomení tablety.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Léčba esenciální hypertenze.

4.2    Dávkování a způsob podání

Dávkování

Dospělí

Doporučená úvodní dávka olmesartan medoxomilu je 10 mg jednou denně. U pacientů, jejichž krevní tlak není po této dávce dostatečně upraven, může být dávka olmesartan medoxomilu zvýšena na 20 mg jednou denně, což je optimální dávka. Pokud potřeba snížení krevního tlaku stále trvá, dávka olmesartan medoxomilu může být zvýšena na maximální denní dávku 40 mg nebo léčba může být doplněna hydrochlorothiazidem.

Antihypertenzní účinek olmesartan medoxomilu se podstatně projeví v průběhu 2 týdnů po zahájení léčby a je maximální přibližně okolo 8. týdne po zahájení léčby. Toto je třeba brát v úvahu při zvažování úpravy dávkování u některých pacientů.

Pro usnadnění compliance se doporučuje, aby se přípravek Olmedix tablety užíval asi ve stejnou dobu každý den, s nebo bez jídla, například při snídani.

Starší pacienti

U starších pacientů není obvykle třeba upravovat dávkování (viz níže dávkování doporučené pro pacienty s poškozením ledvin). Pokud je třeba zvýšit dávku až na maximální dávku 40 mg denně, musí se krevní tlak pečlivě sledovat.

Poškození ledvin

Maximální dávka pro pacienty s mírným až středně závažným poškozením ledvin (clearance kreatininu 20-60 ml/min) je 20 mg olmesartan medoxomilu jednou denně, a to vzhledem k omezeným zkušenostem s vyššími dávkami v této skupině pacientů. Použití olmesartan medoxomilu u pacientů se závažným poškozením ledvin (clearance kreatininu < 20 ml/min) se nedoporučuje, protože zkušenosti s použitím u těchto pacientů jsou jen omezené (viz body 4.4, 5.2).

Poškození jater

U pacientů s lehkým poškozením jater není třeba upravovat doporučené dávkování. U pacientů se středně závažným poškozením jater se doporučuje počáteční dávka 10 mg olmesartan medoxomilu jednou denně a maximální dávka nesmí překročit 20 mg jednou denně. U pacientů s poškozením jater užívajících již diuretika a/nebo jiná antihypertenziva se doporučuje pečlivé sledování krevního tlaku a funkcí ledvin. Zkušenosti s podáváním olmesartan medoxomilu pacientům s těžkým poškozením jater nejsou, a proto se podávání této skupině pacientů nedoporučuje (viz body 4.4 a 5.2). Olmesartan medoxomil nesmí užívat pacienti s obstrukcí žlučových cest (viz bod 4.3).

Pediatrická populace

Podávání olmesartan medoxomilu dětem do 18 let se vzhledem k chybějícím údajům o bezpečnosti a účinnosti nedoporučuje.

4.3    Kontraindikace

Přecitlivělost na léčivou látku nebo jakoukoliv z pomocných látek viz bod 6.1.

Druhý a třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.4 a 4.6).

Obstrukce žlučových cest (viz bod 5.2).

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Intravaskulární volumová deplece:

Symptomatická hypotenze, zvláště po první dávce, se může vyskytnout u pacientů s nedostatkem tekutin a/nebo sodíku v důsledku intenzivní léčby diuretiky, dietního omezení příjmu soli, průjmu nebo zvracení. Tyto stavy je třeba před podáním olmesartan medoxomilu upravit.

Jiné stavy se stimulací systému renin-angiotenzin-aldosteron:

U pacientů, jejichž tonus cév a funkce ledvin závisí především na aktivitě systému renin-angiotenzin-aldosteron (např. pacientů se závažným městnavým srdečním selháním nebo onemocněním ledvin, včetně stenózy renální arterie), bývá léčba jinými léky, které ovlivňují tento systém, spojena s akutní hypotenzí, azotemií, oligurií nebo vzácně akutním selháním ledvin. Možnost vzniku obdobných reakcí nelze vyloučit ani u antagonistů receptorů pro angiotenzin II.

Renovaskulární hypertenze:

Pacienti s bilaterální stenózou renální arterie nebo stenózou arterie zásobující jednu fungující ledvinu jsou ve zvýšené míře ohroženi závažnou hypotenzí a nedostatečností ledvin, pokud jsou léčeni přípravky ovlivňujícími systém renin-angiotenzin-aldosteron.

Poškození ledvin a transplantace ledvin

Pokud olmesartan medoxomil užívají pacienti s porušenými funkcemi ledvin, doporučuje se sledovat pravidelně hladiny draslíku v séru a hladinu kreatininu. Podávání olmesartan medoxomilu se nedoporučuje pacientům se závažným poškozením ledvin (clerance kreatininu < 20 ml/min) (viz body 4.4, 5.2). Zkušenosti s podáváním olmesartan medoxomilu pacientům po nedávné transplantaci ledvin nebo pacientům s terminálním stádiem poškození ledvin (tj. clearance kreatininu < 12 ml/min) nejsou k dipozici.

Poškození jater

Zkušenosti s podáváním pacientům se závažným poškozením jater nejsou k dispozici, a proto se podávání olmesartan medoxomilu těmto pacientům nedoporučuje (dávkovací doporučení pro pacienty s lehkým nebo středně závažným poškozením jater viz bod 4.2).

Hyperkalémie:

Užívání léčivých přípravků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron, by mohlo způsobit hyperkalémii.

Riziko, že by hyperkalémie mohla být fatální, je zvýšeno u starších pacientů, u pacientů s renální insuficiencí a u pacientů s diabetem, u pacientů současně léčených jinými přípravky, které by mohly zvyšovat hladinu draslíku a/nebo u pacientů s přidruženými obtížemi.

Před zvažováním současného užívání přípravků ovlivňujících systém renin-angiotenzin-aldosteron je třeba zvážit poměr mezi přínosem a rizikem a jiné alternativy léčby.

Hlavními rizikovými faktory hyperkalémie, které je třeba vzít v úvahu, jsou:

-    Diabetes, poškození ledvin, věk (nad 70 let)

-    Kombinace s jedním nebo více jinými léčivými přípravky ovlivňujícími systém renin-angiotenzin-aldosteron a/nebo doplňky draslíku. Některé léčivé přípravky nebo terapeutické třídy léčivých přípravků by mohly vyvolat hyperkalémii: náhrady solí obsahující draslík, kalium šetřící diuretika, ACE inhibitory, antagonisté angiotensinu II, nesteroidní protizánětlivé léky (včetně selektivních inhibitorů COX-2), heparin, imunosupresní látky jako cyklosporin nebo takrolimus a trimetoprim.

-    Přidružené obtíže, především dehydratace, akutní srdeční dekompenzace, metabolická acidóza, zhoršení funkce ledvin, náhlé zhoršení stavu ledvin (např. infekční onemocnění), rozklad buněk (např. akutní ischémie končetin, rhabdomyolýza, rozsáhlé trauma).

U ohrožených pacientů se doporučuje pečlivé sledování draslíku v séru (viz bod 4.5).

Lithium:

Stejně jako u jiných antagonistů receptorů pro angiotenzin II se současné užívání olmesartan medoxomilu a lithia nedoporučuje (viz bod 4.5).

Stenóza aortální a mitrální chlopně, obstrukční hypertrofická kardiomyopatie:

Stejně jako u jiných látek působících vazodilataci je zvláštní opatrnost vhodná u pacientů se stenózou aortální nebo mitrální chlopně nebo s obstrukční hypertrofickou kardiomyopatií.

Primární aldosteronismus:

Pacienti s primárním aldosteronismem nebudou obecně reagovat na antihypertenzní medikaci působící cestou inhibice systému renin-angiotenzin. Proto se používání olmesartan medoxomilu u těchto pacientů nedoporučuje.

Etnické rozdíly:

Stejně jako u všech ostatních antagonistů angiotenzinu II je antihypertenzní účinek olmesartan medoxomilu poněkud nižší u černošské populace než u jiných pacientů. Je to pravděpodobně způsobeno vyšší prevalencí stavů s nízkou hladinou reninu u černošských pacientů trpících hypertenzí.

Těhotenství:

Užívání antagonistů angiotenzinu II nesmí být zahajováno během těhotenství. Pokud není pokračování léčby antagonisty angiotenzinu II považováno za nezbytné, musí být pacientky plánující těhotenství převedeny na alternativní antihypertenziva, která jsou v těhotenství považována za bezpečná. Pokud pacientka otěhotní, musí se léčba antagonisty angiotenzinu II okamžitě ukončit, a jeli to vhodné, musí být zahájena alternativní léčba (viz body 4.3 a 4.6).

Ostatní:

Stejně jako u jiných antihypertenziv by mohl nadměrný pokles krevního tlaku u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nebo ischemickou cerebrovaskulární chorobou vyústit v infarkt myokardu nebo cévní mozkovou příhodu.

Tento léčivý přípravek obsahuje laktózu. Pacienti s vzácnou vrozenou intolerancí galaktózy, deficiencí laktázy nebo malabsorpcí glukózy-galaktózy nesmí tento přípravek užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Studie interakcí byly prováděny pouze u dospělých.

Vliv jiných léků na olmesartan medoxomil:

Doplňky draslíku a kalium šetřící diuretika:

Na základě zkušeností s používáním jiných léků, které ovlivňují systém renin-angiotenzin-aldosteron, může současné používání kalium šetřících diuretik, doplňků draslíku, náhrad minerálů obsahujících draslík nebo jiných léků, které by mohly zvyšovat hladinu draslíku v séru (např. heparin), vést ke zvýšení hladin draslíku v séru (viz bod 4.4). Proto se takové souběžné použití nedoporučuje.

Jiná antihypertenziva:

Antihypertenzní účinek olmesartan medoxomilu může být při současném užívání jiných atihypertenziv zvýšen.

Nesteroidní antirevmatika (NSA):

Nesteroidní antirevmatika (včetně kyseliny acetylsalicylové v dávkách > 3g/den a také inhibitorů COX-2) a antagonisté receptorů pro angiotenzin II mohou působit synergicky snižováním glomerulární filtrace. Rizikem současného užívání NSA a antagonistů angiotenzinu II je výskyt akutního selhání ledvin. Z tohoto důvodu se doporučuje sledování funkcí ledvin na počátku léčby a pravidelná hydratace pacienta.

Kromě toho může současné užívání snižovat antihypertenzní působení antagonistů receptorů pro angiotenzin II, což může vést k částečné ztrátě jejich účinnosti.

Jiné látky:

Po léčbě antacidy (hydroxid hlinito-hořečnatý) bylo pozorováno mírné snížení biologické dostupnosti olmesartanu. Současné podávání warfarinu a digoxinu nemělo vliv na farmakokinetiku olmesartanu.

Vliv olmesartan medoxomilu na jiné léky:

Lithium:

Reverzibilní zvýšení koncentrací lithia v séru a toxické účinky byly hlášeny během souběžného podávání lithia s ACE inhibitory a antagonisty angiotensinu II. Proto se současné používání olmesartan medoxomilu a lithia nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud se použití takové kombinace zdá nezbytné, doporučuje se pozorné monitorování hladin lithia v séru.

Jiné látky:

Látky, které byly zkoumány ve specifických klinických studiích na zdravých dobrovolnících, byly warfarin, digoxin, antacida (hydroxid hlinito-hořečnatý), hydrochlorothiazid a pravastatin. Klinicky významné interakce nebyly pozorovány a zvláště olmesartan medoxomil neměl významný vliv na farmakokinetiku nebo farmakodynamiku warfarinu nebo farmakokinetiku digoxinu.

In vitro olmesartan nevykazuje klinicky významné inhibiční účinky na lidské enzymy cytochromu P450, tj. enzymy 1A1/2, 2A6, 2C8/9, 2C19, 2D6, 2E1 a 3A4 a nemá žádné nebo jen minimální účinky na aktivitu cytochromu P450 potkanů. Proto nebyly provedeny in vivo studie interakcí se známými inhibitory nebo induktory enzymů cytochromu P450 a klinicky významné interakce mezi olmesartanem a léky metabolizovanými enzymy cytochromu P450 uvedenými výše se nepředpokládají.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení Těhotenství

Epidemiologická data týkající se rizika teratogenicity po expozici ACE inhibitorům během prvního trimestru těhotenství nejsou jednoznačné. Není však možné vyloučit malé zvýšení rizika. I když kontrolovaná epidemiologická data týkající se rizik při užívání antagonistů angiotenzinu II nejsou k dispozici, podobná rizika by mohla existovat i pro tuto skupinu léků. Pokud není pokračování léčby antagonisty angiotenzinu II považováno za nezbytné, pacientky plánující těhotenství musí být převedeny na alternativní antihypertenziva, která jsou v těhotenství považována za bezpečná. Pokud pacientka otěhotní, léčba antagonisty angiotenzinu II musí být okamžitě ukončena, a je-li to vhodné, musí být zahájena alternativní léčba.

Je známo, že užívání antagonistů angiotenzinu II během druhého a třetího trimestru působí toxicky na plod (snížená funkce ledvin, oligohydramnion, retardace osifikace lebky) a na novorozence (selhání ledvin, hypotenze, hyperkalémie) (viz také bod 5.3). Jestliže se antagonisté angiotenzinu II užívaly od druhého trimestru těhotenství, doporučuje se kontrolní vyšetření ledvin a lebky ultrazvukem. Kojenci, jejichž matky užívaly antagonisty angiotenzinu II, musí být pečlivě pozorováni kvůli hypotenzi (viz také bod 4.3 a 4.4).

Kojení

Olmesartan se vylučuje do mléka samic potkanů, ale není známo, zda se vylučuje také do mateřského mléka u lidí. Vzhledem k nedostatku informací týkajících se použití olmesartan medoxomilu během kojení se přípravek Olmedix v tomto období nedoporučuje a jsou preferovány alternativní léčebné postupy s lepšími bezpečnostními profily při kojení, zejména při péči o novorozence a předčasně narozené dítě.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nebyly provedeny žádné studie zabývající se účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Nicméně při řízení nebo obsluze strojů je třeba vzít v úvahu, že se při užívání antihypertenziv může občas objevit závrať a únava.

4.8    Nežádoucí účinky Zkušenosti po uvedení na trh

Po uvedení na trh byly hlášeny následující nežádoucí účinky:

Příznaky jsou uvedeny dle třídy orgánových systémů a rozděleny do skupin dle frekvence pomocí následující konvence: velmi časté (>1/10), časté (> 1/100, <1/10), méně časté (>1/1000, <1/100),

vzácné (>1/10000, <1/1000), velmi vzácné (< 1/10000), včetně jednotlivých hlášení.

Třída orgánových systémů podle MedDRA	Velmi vzácné
Poruchy krve a lymfatického systému	T rombocytopénie
Poruchy metabolismu a výživy	Hyperkalémie
Poruchy nervového systému	Závrať, bolesti hlavy
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy	Kašel
Gastrointestinální poruchy	Bolesti břicha, nevolnost, zvracení
Poruchy kůže a podkožní tkáně	Pruritus, exantém, vyrážka Alergické stavy, jako je angioneurotický edém, alergická dermatitis, otok tváře a kopřivka
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně	Svalové spasmy, myalgie
Poruchy ledvin a močových cest	Akutní renální selhání a renální insuficience (viz také Vyšetření)
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace	Astenické stavy, jako je astenie, únava, letargie, malátnost
Vyšetření	Abnormální testy funkce ledvin, jako je zvýšení kreatininu v krvi a urey v krvi. Zvýšení jaterních enzymů.

V časové souvislosti s užíváním blokátorů receptorů angiotenzinu II byly hlášené jednotlivé případy rhabdomyolýzy. Kauzální vztah však nebyl stanoven.

Klinické studie

V    dvojitě zaslepených, placebem kontrolovaných studiích monoterapie byla celková incidence nežádoucích účinků souvisejících s léčbou 42,4 % u olmesartan medoxomilu a 40,9 % u placeba.

V    placebem kontrolovaných studiích monoterapie byla jedinou nežádoucí lékovou reakcí, která jednoznačně souvisela s léčbou, závrať (2,5% incidence u olmesartan medoxomilu a 0,9% u placeba).

Při dlouhodobé léčbě (2 roky) byla incidence vyřazení v důsledku nežádoucích reakcí při olmesartan medoxomilu 10 - 20 mg jednou denně 3,7%. Následující nežádoucí účinky byly uváděny ve všech klinických studiích s olmesartan medoxomilem (včetně studií s účinnou látkou a také placebovou kontrolou), bez ohledu na kauzalitu nebo incidence související s placebem. Příznaky j sou uvedeny dle orgánových systémů a rozděleny do skupin dle frekvence pomocí konvence uvedené výše:

Poruchy centrálního nervového systému:

Časté: Závrať Méně časté: Vertigo

Kardiovaskulární poruchy:

Vzácné: Hypotenze Méně časté: Angina pectoris

Respirační poruchy:

Časté: Bronchitida, kašel, faryngitis, rhinitis

Gastrointestinální onemocnění:

Časté: Bolesti břicha, průjem, dyspepsie, gastroenteritis, nevolnost

Poruchy kůže a podkožní tkáně:

Méně časté: Vyrážka.

Muskuloskeletální poruchy:

Časté: Artritida, bolesti zad, skeletální bolesti

Poruchy močového systému:

Časté: Hematurie, infekce močových cest

Celkové poruchy:

Časté: Bolesti na hrudi, únava, chřipkové příznaky, periferní edém, bolesti.

Laboratorní parametry

V placebem kontrolovaných studiích monoterapie byla incidence trochu vyšší u olmesartan medoxomilu ve srovnání s placebem pro hypertriglyceridémii (2,0 % proti 1,1 %) a pro zvýšení keratinfosfokinázy (1,3 % versus 0,7 %)

Laboratorní nežádoucí účinky hlášené v rámci všech klinických studií s olmesartan medoxomilem (zahrnujících studie bez kontroly placebem), bez ohledu na kauzalitu nebo incidenci vzhledem k placebu, zahrnovaly:

Poruchy metabolismu a výživy

Časté: Zvýšení keratinfosfokinázy, hypertriglyceridémie, hyperurikémie.

Vzácné: Hyperkalémie

Hepatobiliární poruchy:

Časté: Zvýšení jaterních enzymů.

Další informace pro zvláštní populace

U starších pacientů je frekvence hypotenze mírně zvýšená ze skupiny vzácné na méně časté.

4.9 Předávkování

Co se týče předávkování u lidí, jsou k dispozici jen omezené informace. Nejpravděpodobnějším následkem předávkování je hypotenze. Při předávkování musí být pacient pečlivě sledován. Léčba by měla být symptomatická a podpůrná.

Informace o možném odstranění olmesartanu dialýzou nejsou k dispozici.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Antagonisté angiotenzinu II, ATC kód: C09C A 08.

Olmesartan medoxomil je silným, po perorálním podání aktivním, selektivním antagonistou receptorů pro angiotenzin II (typ AT1). Předpokládá se, že blokuje všechny účinky angiotenzinu II zprostředkované AT1 receptory, a to bez ohledu na zdroj a cestu syntézy angiotenzinu II. Výsledkem selektivního antagonismu receptorů pro angiotenzin II (AT1) je zvýšení hladiny reninu v plasmě a koncentrací angiotenzinu I a II a mírné snížení koncentrace aldosteronu v plasmě.

Angiotenzin II je primární vazoaktivní hormon systému renin-angiotenzin-aldosteron a hraje významnou roli v patofyziologii hypertenze modifikované (AT1) receptory typu 1.

Při hypertenzi vyvolává olmesartan medoxomil na dávce závislé, dlouho přetrvávající snížení arteriálního krevního tlaku. Hypotenze po první dávce nebyla zaznamenána, stejně jako tachyfylaxe v průběhu dlouhodobé léčby nebo znovu objevení hypertenze po ukončení léčby.

Dávkování olmesartan medoxomilu jednou denně zajišťuje efektivní a plynulé snížení krevního tlaku v průběhu dávkovacího intervalu 24 hodin. Užívání jednou denně vyvolává obdobné snížení krevního tlaku jako užívání dvakrát denně při zachování stejné celkové denní dávky.

Při kontinuální léčbě je maximálního snížení krevního tlaku dosaženo přibližně okolo 8. týdne po zahájení léčby, ačkoli podstatný antihypertenzní účinek je pozorován již po 2 týdnech léčby. Při současném užívání s hydrochlorothiazidem je snižování krevního tlaku aditivní a současné podávání je dobře snášeno.

Účinek olmesartanu na mortalitu a morbiditu není dosud znám.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti Absorpce a distribuce

Olmesartan medoxomil je proléčivo. Ve střevní sliznici a v portální krvi je během absorpce z gastrointestinálního traktu rychle přeměňován esterázami na farmakologicky účinný metabolit olmesartan.

Intaktní olmesartan medoxomil nebo intaktní boční řetězec medoxomilové složky byly detekovány v plasmě nebo exkretech. Průměrná absolutní biologická dostupnost olmesartanu z tablet byla 25,6 %. Průměrné maximální plasmatické koncentrace (Cmax) olmesartanu je dosaženo během 2 hodin po perorálním podání olmesartan medoxomilu; koncentrace olmesartanu v plasmě se zvyšuje přibližně lineárně se zvyšováním jednotlivé dávky až do 80 mg.

Potrava má minimální vliv na biologickou dostupnost olmesartanu a proto smí být olmesartan medoxomil podáván jak s potravou, tak bez ní.

Klinicky významné rozdíly ve farmakokinetice olmesartanu spojené s pohlavím nebyly pozorovány.

Olmesartan se váže silně na plasmatické bílkoviny (99,7 %), ale potenciál ke klinicky významným interakcím následkem vytěsnění z vazby na bílkoviny mezi olmesartanem a jinými současně podávanými léky, které se také vysoce váží na plasmatické bílkoviny, je nízký (což bylo potvrzeno nepřítomností klinicky významných interakcí mezi olmesartanem a warfarinem). Vazba olmesartanu na krevní buňky je zanedbatelná. Průměrný distribuční objem po intravenózním podání je nízký (1629 l).

Metabolismus a eliminace

Celková plasmatická clearance byla 1,3 l/h (CV, 19 %) a byla relativně pomalá ve srovnání s průtokem krve játry (cca 90 l/h). Po jednorázovém perorálním podání i4C-značeného olmesartan medoxomilu se 10-16 % podané radioaktivity objevilo v moči (velká většina v průběhu 24 hodin po podání dávky) a zbytek radioaktivity byl zaznamenán ve stolici. Na základě systémové dostupnosti 25,6 % lze vypočítat, že je absorbovaný olmesartan odstraňován jak renální exkrecí (cca 40 %), tak hepatobiliární exkrecí (cca 60 %). Veškerá zaznamenaná radioaktivita byla identifikována jako olmesartan. Další významné metabolity nebyly detekovány. Enterohepatální oběh olmesartanu je minimální. Protože velké množství olmesartanu se vylučuje žlučí, použití u pacientů s obstrukcí žlučových cest je kontraindikováno (viz bod 4.3).

Terminální eliminační poločas olmesartanu po opakovaném perorálním podání je 10 až 15 hodin. Rovnovážný stav je dosažen po několika prvních dávkách a další akumulace již není po 14 dnech při opakovaném podání zřejmá. Renální clearance byla přibližně 0,5-0,7 l/h a byla nezávislá na dávce.

Farmakokinetika u zvláštních populací

Starší pacienti:

U starších pacientů (65-75 let) trpících hypertenzí byla AUC v ustáleném stavu ve srovnání s mladšími věkovými skupinami zvýšena o cca 35% a u velmi starých pacientů (>75 let) o cca 44 %. Toto zvýšení by mohlo být alespoň částečně spojeno se zhoršenými funkcemi ledvin u této skupiny pacientů.

Porucha funkce ledvin:

U pacientů s mírným, středně závažným a závažným poškozením ledvin byla AUC v ustáleném stavu ve srovnání se zdravými kontrolami zvýšena o 62 %, 82 %, resp. 179 %. (viz body 4.2, 4.4).

Poškození jater

Po jednorázovém perorálním podání byly hodnoty AUC olmesartanu o 6 % resp. 65 % vyšší při mírném resp. středně závažném poškození jater než u odpovídajících zdravých kontrol. Nevázaná frakce olmesartanu ve 2. hodině po podání u zdravých subjektů, u pacientů s mírným poškozením jater a u pacientů se středně závažným poškozením jater byla 0,26 %, 0,34 % resp. 0,41 % Po opakovaném podání pacientům se středně závažným poškozením jater byla průměrná AUC olmesartanu opět o 65 % vyšší než u zdravých kontrol. Průměrné hodnoty Cmax olmesartanu byly u pacientů s poškozenými játry a zdravých jedinců podobné. Olmesartan medoxomil nebyl posuzován u pacientů se závažným poškozením jater (viz body 4.2, 4.4).

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích chronické toxicity provedených na potkanech a psech vykazoval olmesartan medoxomil obdobné účinky, jako jiní antagonisté AT 1 receptorů a ACE inhibitory: zvýšení močoviny v krvi (BUN) a kreatininu (v důsledku funkčních změn ledvin způsobených blokádou AT1 receptorů); snížení hmotnosti srdce; snížení parametrů červených krvinek (erytrocyty, hemoglobin, hematokrit); histologické známky poškození ledvin (regenerační léze renálního epitelu, ztluštění bazální membrány, dilatace tubulů). Tyto nežádoucí účinky způsobené farmakologickým působením olmesartan medoxomilu se vyskytly také v předklinických studiích provedených s jinými antagonisty AT 1 receptorů a ACE inhibitory a mohou být omezeny současným perorálním podáváním chloridu sodného.

U obou živočišných druhů bylo pozorováno zvýšení aktivity plasmatického reninu a hypertrofie/hyperplazie juxtaglomerulárních buněk ledvin. Tyto změny, které patří mezi typické účinky ACE inhibitorů a antagonistů AT1 receptorů, by nemusely mít klinickou významnost.

Stejně jako u jiných antagonistů AT1 receptorů bylo zjištěno, že olmesartan medoxomil zvyšuje incidenci zlomů chromozomů v buněčných kulturách in vitro. V několika in vivo studiích provedených s olmesartan medoxomilem ve velmi vysokých dávkách (až 2000 mg/kg) podávaných perorálně nebyly pozorovány žádné významné účinky. Data z komplexní studie genotoxicity naznačují, že olmesartan velmi pravděpodobně nemá genotoxické účinky při klinickém používání.

Olmesartan medoxomil nebyl karcinogenní ani u potkanů (dvouletá studie) ani u myší, u kterých byl testován ve dvou studiích kancerogenity po dobu 6 měsíců s použitím transgenních modelů.

Ve studiích reprodukční toxicity provedených na potkanech neovlivňoval olmesartan medoxomil plodnost a nebyly zaznamenány ani teratogenní účinky. Podobně jako u jiných antagonistů angiotenzinu II bylo přežití potomků po expozici olmesartan medoxomilem sníženo a byla pozorována dilatace ledvinné pánvičky po expozici samic v pokročilé fázi březosti a při kojení. Společně s jinými antihypertenzivy byl olmesartan medoxomil více toxický pro březí samice králíků než pro březí samice potkanů, avšak známky fetotoxicity nebyly pozorovány.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek

Jádro:

Hyprolosa Monohydrát laktosy Mikrokrystalická celulosa Částečně substituovaná hyprolosa Magnesium -stearát

Potah tablety:

Potahová soustava Opadry II 33G28523 bílá:

Hypromelosa Oxid titaničitý (E171)

Monohydrát laktosy Makrogol 3350 Triacetin

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

2 roky.

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.

6.5    Druh obalu a obsah balení

Aluminium/PVC/PVDC blistry

Velikost balení po 14, 28 a 56 potahovaných tabletách.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Zaklady Farmaceutyczne POLPHARMA SA 19 Pelplinska Street 83-200 Starogard Gdanski Polsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Olmedix 10 mg potahované tablety: 58/345/13-C Olmedix 20 mg potahované tablety: 58/346/13-C

Olmedix 40 mg potahované tablety: 58/347/13-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 11.9.2013

10. DATUM REVIZE TEXTU

11.9.2013

11