Movalis 15 Mg
sp.zn.sukls95868/2015
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
MOVALIS 15 MG tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje meloxicamum 15,0 mg.
Pomocná látka se známým účinkem: laktóza (19,0 mg)
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta
Světle žluté kulaté tablety, jedna strana vypouklá, druhá zkosená do půlicí rýhy, na jedné straně logo firmy, na druhé půlicí rýha s vyrytím 77C v obou půlích.
Tabletu lze rozdělit na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
- krátkodobá symptomatická léčba exacerbací osteoartrózy.
- dlouhodobá symptomatická léčba revmatoidní artritidy nebo ankylozující spondylitidy.
4.2 Dávkování a způsob podání Perorální podání
Celková denní dávka má být užívána jednorázově, zapíjí se vodou či jiným nápojem během jídla. Možné nežádoucí účinky mohou být minimalizovány podáváním co nejnižší účinné denní dávky nutné ke kontrole příznaků po co nejkratší dobu (viz bod 4.4). Pacientova potřeba symptomatické úlevy a odpověď na léčbu by měly být pravidelně přehodnocovány, zvláště u pacientů s osteoartrózou.
- Exacerbace osteoartrózy: 7,5 mg/den (1/2 tablety 15 mg). V případě potřeby, pokud nedochází ke zlepšení, může být dávka zvýšena na 15 mg denně (1 tableta 15 mg).
- Revmatoidní artritida, ankylozující spondylitida: 15 mg/den (1 tableta 15 mg). (viz také „Zvláštní skupiny pacientů“)
Podle terapeutické odpovědi může být dávka snížena na 7,5 mg/den (1/2 tablety 15 mg). NEPŘEKRAČOVAT DENNÍ DÁVKU 15 MG.
Zvláštní skupiny pacientů
Starší pacienti a pacienti se zvýšeným rizikem nežádoucích účinků (viz bod 5.2):
Doporučená denní dávka pro dlouhodobou léčbu revmatoidní artritidy a ankylozující spondylitidy u starších pacientů je 7,5 mg. Pacienti se zvýšeným rizikem nežádoucích účinků by měli zahájit léčbu dávkou 7,5 mg denně (viz bod 4.4).
Porucha funkce ledvin (viz bod 5.2):
U dialyzovaných pacientů s těžkým renálním selháním by neměla denní dávka překročit 7,5 mg.
U pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin (např. pacienti s clearance kreatininu větší než 25 ml/min) není požadováno žádné snížení dávky (pacienti s nedialyzovaným těžkým renálním selháním viz bod 4.3).
Porucha funkce jater (viz bod 5.2):
U pacientů s lehkou nebo středně těžkou poruchou funkce jater není požadováno žádné snížení dávky (pacienti s těžkou poruchou funkce jater viz bod 4.3).
Děti a dospívající:
Movalis je kontraindikován u dětí a dospívajících do 16 let (viz bod 4.3).
Tento přípravek je k dispozici v dalších lékových formách, které mohou být vhodnější.
4.3 Kontraindikace
Tento přípravek je kontraindikován v následujících případech:
- třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.6 Fertilita, těhotenství a kojení)
- děti a dospívající do 16 let
- hypersenzitivita na meloxikam nebo kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1 nebo hypersenzitivita na látky s podobným účinkem, např. NSA, kyselina acetylsalicylová. Movalis nesmí být podáván pacientům, u kterých došlo k vývoji příznaků astmatu, nosních polypů, angioneurotického edému nebo kopřivky po podání kyseliny acetylsalicylové nebo jiných NSA.
- gastrointestinální krvácení nebo perforace v souvislosti s předchozí léčbou nesteroidními antirevmatiky
- aktivní nebo rekurentní peptický vřed/hemoragie v anamnéze, (dvě nebo více epizody prokázané ulcerace nebo krvácení v anamnéze)
- těžká porucha funkce jater
- nedialyzované těžké selhání ledvin
- gastrointestinální krvácení, cerebrovaskulární krvácení a další krvácivá onemocnění
- závažné srdeční selhání
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Nežádoucí účinky je možné minimalizovat podáváním co nejnižší účinné dávky po co nejkratší dobu nutnou ke kontrole symptomů (viz bod 4.2 a gastrointestinální a kardiovaskulární riziko níže).
Doporučená maximální denní dávka nesmí být zvyšována v případě nedostatečného léčebného účinku, ani nesmí být podán další přípravek typu NSA, protože může zvýšit toxicitu, zatímco terapeutický prospěch se nezlepší. Je třeba se vyvarovat současného podání přípravku Movalis s NSA včetně selektivních inhibitorů cyklooxygenázy-2.
Meloxikam není vhodný k léčbě pacientů, kteří potřebují zmírnit akutní bolest.
Pokud se stav nezlepší po několika dnech, klinický přínos léčby je třeba přehodnotit.
Pacienti s anamnézou ezofagitidy, gastritidy a/nebo peptického vředu musí být před zahájením léčby meloxikamem doléčeni. U těchto pacientů musí být při léčbě meloxikamem trvale věnována pozornost případnému opakovanému výskytu příznaků výše uvedených typů onemocnění.
Gastrointestinální účinky
Gastrointestinální krvácení, ulcerace a perforace, které mohou být i smrtelné, byly hlášeny u všech přípravků ze skupiny nesteroidních antirevmatik (NSA), a to kdykoli během léčby, s varovnými příznaky nebo bez nich, při předchozí anamnéze závažných gastrointestinálních příhod nebo bez ní.
Riziko gastrointestinálního krvácení, ulcerace a perforace stoupá se zvyšující se dávkou NSA, u pacientů s anamnézou vředu, zejména pokud byl komplikován krvácením nebo perforací (viz bod 4.3), a také u starších osob. U takových pacientů je nutno léčbu zahajovat nejnižší dostupnou dávkou.
U těchto pacientů je třeba zvážit kombinované podávání spolu s gastroprotektivními přípravky (například s misoprostolem nebo inhibitory protonové pumpy), což platí také pro pacienty, u nichž je nutno současně podávat nízkou dávku kyseliny acetylsalicylové, nebo jiných léků, které pravděpodobně zvyšují gastrointestinální riziko (viz níže a 4.5).
Pacienti s anamnézou gastrointestinální toxicity, zejména pacienti ve vyšším věku, musí být poučeni, aby včas hlásili jakékoli neobvyklé abdominální příznaky (zejména gastrointestinální krvácení), a to především na počátku léčby.
U pacientů užívajících současně léčbu, která by mohla zvýšit riziko vzniku ulcerací nebo krvácení, například heparin podávaný léčebně nebo v geriatrii, antikoagulancia, jako je warfarin, jiná nesteroidní antiflogistika nebo kyselina acetylsalicylová podávaná v dávkách > 500 mg v jednotlivé dávce nebo > 3 g v celkové denní dávce, se kombinace s meloxikamem nedoporučuje (viz bod 4.5).
Pokud dojde během léčby přípravkem Movalis ke vzniku peptického vředu nebo krvácení, musí být léčba ukončena.
NSA je nutno podávat s opatrností u pacientů s anamnézou gastrointestinálních onemocnění (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba), protože u těchto onemocnění může dojít k exacerbaci (viz bod 4.8).
Kardiovaskulární a cerebrovaskulární účinky
U pacientů s anamnézou hypertenze a/nebo městnavého srdečního selhání mírného až středně závažného stupně, je nutné náležité sledování a poučení pacientů, protože v souvislosti s léčbou přípravky ze skupiny nesteroidních antirevmatik (NSA) byla hlášena retence tekutin a otoky. Doporučuje se sledování krevního tlaku u rizikových pacientů, zejména na počátku léčby přípravkem Movalis.
Klinická studie a epidemiologická data poukazují na to, že podávání některých NSA včetně meloxikamu (zejména ve vysokých dávkách a při dlouhodobé léčbě) může být spojeno s mírně zvýšeným rizikem tepenných trombóz (například infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody). Nejsou k dispozici dostatečná data, která by vyloučila toto riziko u meloxikamu.
Pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, s městnavým srdečním selháním, s prokázanou ischemickou chorobou srdeční, s periferním onemocněním tepen, a/nebo s cerebrovaskulárním onemocněním, by měli být léčeni meloxikamem pouze po pečlivé úvaze. Podobně je nutno zvážit zahájení dlouhodobé léčby u pacientů s rizikovými faktory kardiovaskulárních onemocnění (například u hypertenze, hyperlipidémie, diabetu, kouření).
Kožní reakce
Byly hlášeny život ohrožující kožní reakce Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické epidermální nekrolýzy (TEN) po použití meloxikamu. Pacienti mají být upozorněni na příznaky těchto závažných kožních reakcí a mají být důkladně sledováni s ohledem na možný výskyt kožních reakcí. Nejvyšší riziko rozvoje SJS nebo TEN je v prvním týdnu léčby. Pokud se vyskytnou příznaky SJS nebo TEN (např. zhoršující se kožní vyrážka, často s puchýři nebo slizničními lézemi), léčba meloxikamem má být přerušena. Nejlepší výsledky při zvládání SJS a TEN je možné dosáhnout včasným stanovením diagnózy a okamžitým vysazením suspektních léčivých přípravků. Časné přerušení léčby je spojeno s lepší prognózou. Pokud dojde u pacienta k rozvoji SJS nebo TEN po užití meloxikamu, meloxikam nesmí být u pacienta nikdy znovu nasazen.
Parametry jaterních a renálních funkcí
Stejně jako u většiny jiných léků skupiny NSA bylo hlášeno příležitostné zvýšení sérových hladin transamináz, bilirubinu nebo hodnot jiných jaterních funkcí, dále zvýšení sérového kreatininu, zvýšení hladiny urey (dusíku) v krvi a další odchylky laboratorních hodnot. Ve většině případů se jednalo o přechodné a nepatrné abnormality. Pokud by byla taková abnormalita významná nebo přetrvávala, mělo by být podávání meloxikamu ukončeno a provedena příslušná vyšetření.
Funkční selhání ledvin
NSA inhibují vazodilatační účinek renálních prostaglandinů a mohou vyvolat funkční selhání ledvin tím, že snižují glomerulární filtraci. Tento nežádoucí účinek je závislý na dávce. Na počátku léčby nebo po zvýšení dávky je doporučeno pečlivé monitorování diurézy a renálních funkcí u pacientů s následujícími rizikovými faktory:
■ starší pacienti
■ současná terapie léky jako ACE inhibitory, antagonisty receptoru angiotenzinu II, sartany, diuretiky (viz bod 4.5)
■ hypovolemie (z jakékoli příčiny)
■ městnavé srdeční selhání
■ selhání ledvin
■ nefrotický syndrom
■ lupusová nefropatie
■ těžká jaterní dysfunkce (sérový albumin <25 g/l nebo skóre Child-Pugh >10)
Vzácně se mohou vyskytnout při užívání NSA případy intersticiální nefritidy, glomerulonefritidy, renální medulární nekrózy nebo nefrotického syndromu.
U pacientů v konečném stadiu renálního selhání na dialýze by dávka meloxikamu neměla překročit
7.5 mg. U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou funkce ledvin není třeba dávku snižovat (tj. u pacientů s clearance kreatininu vyšší než 25 ml/min).
Retence sodíku, draslíku a vody
Po podání NSA může dojít ke vzniku retence sodíku, draslíku a vody a k interferenci s natriuretickým účinkem diuretik. Dále se může objevit pokles antihypertenzního účinku antihypertenziv (viz bod 4.5). Následkem toho může být u citlivých pacientů vznik edému, srdečního selhání nebo hypertenze, případně jejich zhoršení. Klinické sledování je u rizikových pacientů nezbytné (viz body 4.2 a 4.3).
Hyperkalemie
Hyperkalemie může být zvýrazněna u diabetu nebo při současné terapii, u níž je známo, že zvyšuje kalemii (viz bod 4.5). V takových případech musí být prováděno pravidelné sledování hodnot draslíku.
Kombinace s pemetrexedem
U pacientů s renální insuficiencí mírného až středního stupně, kteří užívají pemetrexed, je nutno podávání meloxikamu přerušit po dobu nejméně 5 dní před podáním pemetrexedu, v den jeho podání, a nejméně 2 dny následující po podání pemetrexedu (viz bod 4.5).
Další upozornění a opatření
U starších pacientů, slabých a oslabených jedinců jsou nežádoucí účinky častěji hůře snášeny a vyžadují pečlivé sledování. Jako u ostatních NSA zvláštní pozornost vyžadují starší pacienti, u kterých jsou poškozeny ledvinové, jaterní a srdeční funkce. U starších pacientů je zvýšený výskyt nežádoucích účinků NSA, zejména gastrointestinálního krvácení a perforací, které mohou být smrtelné (viz bod 4.2).
Meloxikam, stejně jako ostatní léky skupiny NSA, může skrýt příznaky současně probíhající infekční nemoci.
Podávání meloxikamu může vést k poruchám ženské plodnosti, proto se nedoporučuje, aby přípravek užívaly ženy, které se snaží otěhotnět. U žen, které mají problémy s početím nebo které jsou vyšetřovány pro neplodnost, je nutno zvážit vysazení meloxikamu (viz bod 4.6).
Přípravek Movalis 15 mg tablety obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Studie interakce byly provedeny pouze u dospělých pacientů.
Rizika spojená s hyperkalemií:
Určité léčivé přípravky nebo léky některých terapeutických skupin mohou přispívat ke vzniku hyperkalemie: draselné soli, draslík šetřící diuretika, inhibitory angiotenzin-konvertujícího enzymu (ACEi), antagonisté receptorů pro angiotenzin II, nesteroidní protizánětlivé léky, (nízkomolekulámí nebo nefrakcionovaný) heparin, cyklosporin, takrolimus a trimethoprim.
Vznik hyperkalemie může záviset na dalších přidružených faktorech.
Toto riziko se zvyšuje, pokud jsou výše uvedené léčivé přípravky podávány společně s meloxikamem. Farmakodynamické interakce:
Další NSA a kyselina acetylsalicylová:
Současné podávání kombinace dalších léků skupiny NSA, kyseliny acetylsalicylové v dávkách > 500 mg v jednotlivé dávce nebo > 3 g v celkové denní dávce se nedoporučuje (viz bod 4.4).
Kortikosteroidy (např. glukokortikoidy):
Současné podávání s kortikosteroidy vyžaduje opatrnost vzhledem ke zvýšenému riziku gastrointestinálních ulcerací nebo krvácení.
Antikoagulancia nebo heparin:
Zvýšené riziko krvácení je dáno inhibicí funkce krevních destiček a poškozením gastroduodenální sliznice. Účinek antikoagulancií, např. warfarinu, může být zvýšen současným podáváním nesteroidních antirevmatik (viz bod 4.4). Současné podávání NSA a antikoagulancií nebo heparinu podávaného v geriatrii nebo v léčebných dávkách se nedoporučuje (viz bod 4.4). V ostatních případech (např. preventivní dávky) užívání heparinu vyžaduje opatrnost vzhledem ke zvýšenému riziku krvácení.
Pokud se nelze takovéto kombinaci vyhnout, je nutno pečlivě monitorovat INR.
Trombolytika a protidestičkové léky:
Zvýšené riziko krvácení je dáno sníženou funkcí destiček a poškozením gastroduodenální sliznice.
Inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI):
Zvýšené riziko gastrointestinálního krvácení.
Diuretika, ACE inhibitory a antagonisté receptoru angiotenzinu II:
NSA mohou snižovat účinek diuretik a jiných antihypertenziv. U některých pacientů s poruchou funkce ledvin (např. dehydratovaní pacienti nebo starší pacienti s poruchou funkce ledvin) může současné podání ACE inhibitoru nebo antagonisty receptoru angiotenzinu II a látek inhibujících cyklooxygenázu vést k dalšímu zhoršení funkce ledvin včetně možného akutního selhání ledvin, které je obvykle reverzibilní. Proto by tato kombinace měla být podávána s opatrností, zvláště u starších pacientů. Pacienti musí být přiměřeně hydratováni, renální funkce musí být pečlivě sledovány po zahájení souběžné léčby a poté opakovaně (viz také bod 4.4).
Jiná antihypertenziva (např. beta-blokátory):
Jako u dříve jmenovaných, může dojít ke snížení antihypertenzního účinku beta-blokátorů (v důsledku inhibice prostaglandinů s vazodilatačním účinkem).
Inhibitory kalcineurinu (např. cyklosporin, takrolimus):
Nefrotoxicita inhibitorů kalcineurinu může být zvýšena po podání NSA prostřednictvím účinku na renální prostaglandiny. Při kombinované léčbě je třeba monitorovat renální funkce. Pečlivé sledování renálních funkcí je doporučeno zvláště u starších pacientů.
Deferasirox:
Současné podávání meloxikamu s deferasiroxem může zvýšit riziko vzniku gastrointestinálních nežádoucích účinků. Při kombinaci těchto léčivých přípravků je nutná opatrnost.
Farmakokinetické interakce (účinky meloxikamu na farmakokinetiku jiných léků)
Lithium:
Bylo popsáno, že NSA zvyšují hladiny lithia v krvi (prostřednictvím snížení jeho renálního vylučování), které pak mohou dosáhnout toxických hodnot. Současné podávání lithia a NSA se nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud je tato kombinace nezbytná, je nutno plazmatické koncentrace lithia pečlivě monitorovat během zahájení léčby, při změně dávky a ukončení léčby meloxikamem.
Methotrexát:
NSA mohou snižovat tubulámí sekreci methotrexátu, čímž vedou ke zvýšení jeho plazmatických koncentrací. Z tohoto důvodu se současné podávání NSA u pacientů léčených vysokými dávkami methotrexátu (více než 15 mg/týden) nedoporučuje (viz bod 4.4).
Riziko interakcí mezi NSA a methotrexátem je nutno zvážit též u pacientů s nízkými dávkami methotrexátu, a to zejména u pacientů s poruchou funkce ledvin. V případě, že je kombinovaná léčba nezbytná, je třeba monitorovat krevní obraz a funkci ledvin. Je nutná opatrnost v případě, že NSA a methotrexát jsou souběžně podávány po dobu 3 dnů, kdy se plazmatická hladina methotrexátu může zvýšit a být příčinou zvýšené toxicity.
Ačkoliv farmakokinetika methotrexátu (15 mg/týden) nebyla významně ovlivněna současným podáváním meloxikamu, je nutno brát v úvahu, že NSA mohou zesilovat hematologickou toxicitu methotrexátu (viz výše). (Viz bod 4.8).
Pemetrexed:
Při současném podávání meloxikamu s pemetrexedem u pacientů s renální insuficiencí mírného až středního stupně (clearance kreatininu 45 až 79 ml/min) je nutno podávání meloxikamu přerušit nejméně 5 dní před podáním pemetrexedu, v den jeho podání, a nejméně po 2 dny následující po podání pemetrexedu. Pokud je podávání kombinace meloxikamu s pemetrexedem nutné, je třeba pacienty pečlivě sledovat, zejména s ohledem na myelosupresi a gastrointestinální nežádoucí účinky. U pacientů se závažným stupněm poruchy funkce ledvin (clearance kreatininu pod 45 ml/min) se současné podávání meloxikamu s pemetrexedem nedoporučuje.
U pacientů s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu > 80 ml/min) může vést meloxikam v dávkách 15 mg ke snížení vylučování pemetrexedu a v důsledku toho ke zvýšení výskytu nežádoucích účinků pemetrexedu. Z tohoto důvodu je nutná opatrnost při podávání meloxikamu v dávce 15 mg současně s pemetrexedem u pacientů s normální funkcí ledvin (clearance kreatininu > 80 ml/min).
Farmakokinetické interakce (účinky jiných léků na farmakokinetiku meloxikamu)
Cholestyramin:
Cholestyramin urychluje eliminaci meloxikamu tím, že ruší enterohepatální cirkulaci, takže clearance meloxikamu vzrůstá o 50 % a poločas se zkracuje na 13±3 hodiny. Tato interakce je klinicky významná.
Žádné klinicky významné lékové interakce nebyly zjištěny při současném podávání antacid, cimetidinu a digoxinu.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Fertilita
Použití meloxikamu, stejně jako jiných léčivých přípravků, o kterých je známo, že působí jako inhibitory cyklooxygenázy/syntézy prostaglandinů, může ovlivnit ženskou plodnost a nedoporučuje se ženám, které se snaží otěhotnět. U žen, které mají potíže s otěhotněním nebo jsou vyšetřovány pro neplodnost, je třeba zvážit vysazení meloxikamu.
Těhotenství
Inhibice syntézy prostaglandinů může negativně ovlivnit těhotenství a /nebo vývoj embrya/plodu. Údaje z epidemiologických studií naznačují zvýšené riziko potratů a srdečních malformací a gastroschizy (rozštěpu žaludku) po užívání inhibitorů syntézy prostaglandinů v raném těhotenství. Absolutní riziko kardiovaskulárních malformací bylo zvýšeno z méně než 1 % až na přibližně 1,5 %. Má se za to, že toto riziko se pravděpodobně zvyšuje s dávkou během léčby. U zvířat se ukázalo, že podání inhibitoru syntézy prostaglandinu vedlo ke zvýšení prenidačních a postnidačních potratů a embryo-fetální úmrtnosti. Navíc u zvířat, kterým byl podán inhibitor syntézy prostaglandinů během organogenetické fáze, byly hlášeny zvýšené incidence různých malformací, včetně kardiovaskulárních.
Během prvního a druhého trimestru těhotenství by meloxikam neměl být podáván, pokud to není naprosto nezbytné. Pokud je meloxikam užíván ženami, které plánují otěhotnění nebo jsou v prvním či druhém trimestru těhotenství, měla by být užívána co nejnižší dávka a doba léčby by měla být co nejkratší.
Během třetího trimestru těhotenství všechny inhibitory syntézy prostaglandinů mohou vyvolat u plodu:
■ kardiopulmonální toxicitu (s předčasným uzávěrem ductus arteriosus a plicní hypertenzi)
■ renální dysfukci, která může progredovat v renální selhání, v jehož důsledku vznikne oligohydroamnion
u matky a novorozeněte, na konci těhotenství:
■ možné prodloužení doby krvácení, antiagregační účinek, který se může objevit dokonce u velmi nízkých dávek
■ inhibici děložních kontrakcí vedoucí k opožděnému a prodlouženému porodu.
Proto je meloxikam kontraindikován ve třetím trimestru těhotenství.
Kojení
I když neexistuje konkrétní zkušenost s meloxikamem, je známo, že NSA pronikají do mateřského mléka. Přípravek se proto nedoporučuje kojícím ženám.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Studie zabývající se přímo vlivem na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly prováděny. Avšak na základě farmakodynamického profilu a hlášených nežádoucích účinků je ovlivnění těchto schopností meloxikamem nepravděpodobné až zanedbatelné. Pokud však dojde k poruchám zraku, včetně rozmazaného vidění, mrákotného stavu, ospalosti, závrati nebo jiným poruchám centrálního nervového systému, je vhodné vyvarovat se řízení a obsluhy strojů.
4.8 Nežádoucí účinky
a) Obecný popis
Klinická studie a epidemiologická data naznačují, že podávání některých NSA (zejména ve vysokých dávkách a při dlouhodobé léčbě) může být spojeno s mírným nárůstem rizika tepenných trombóz (například infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody) (viz bod 4.4).
V souvislosti s léčbou NSA byly hlášeny otoky, hypertenze a srdeční selhání.
Nejčastěji pozorované nežádoucí účinky jsou gastrointestinální. Mohou se objevit peptické vředy, performace nebo gastrointestinální krvácení, někdy smrtelné, zejména u starších osob (viz bod 4.4). Po podání přípravku byly pozorovány také nauzea, zvracení, průjem, flatulence, zácpa, dyspepsie, abdominální bolesti, meléna, hematemeza, ulcerativní stomatitida, exacerbace kolitidy a Crohnovy nemoci (viz bod 4.4). Méně často byla pozorována gastritida.
Byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky: Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) a toxická epidermální nekrolýza (TEN) (viz bod 4.4).
Frekvence výskytu nežádoucích účinků uvedených níže jsou založeny na odpovídajících výskytech nežádoucích účinků v 27 klinických studiích při léčbě trvající nejméně 14 dní. Informace jsou založeny na klinických studiích, které zahrnuly 15197 pacientů, léčených denní perorální dávkou meloxikamu 7,5 nebo 15 mg po dobu 1 roku.
Zahrnuty jsou i nežádoucí účinky, které vyšly najevo po uvedení na trh jako důsledek hlášení získaných v souvislosti s podáváním přípravku.
Nežádoucí účinky byly rozděleny podle výskytu za použití následující konvence:
Velmi časté (> 1/10); časté (> 1/100, < 1/10); méně časté (> 1/1000, < 1/100); vzácné (> 1/10 000, < 1/1000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).
b) Tabulka nežádoucích účinků
Poruchy krve a lymfatického systému Méně časté: anemie
Vzácné: poruchy počtu krevních elementů (včetně diferenciálního počtu bílých
krvinek), leukopenie, trombocytopenie.
Byly hlášeny velmi vzácné případy agranulocytózy (viz bod c).
Poruchy imunitního systému
Méně časté: alergické reakce jiné než anafylaktické nebo anafylaktoidní
Není známo: anafylaktické reakce, anafylaktoidní reakce
Psychiatrické poruchy
Vzácné: poruchy nálady, noční děsy
Není známo: stavy zmatenosti, poruchy orientace
Poruchy nervového systému Časté: bolest hlavy
Méně časté závrať, ospalost
Oční poruchy
Vzácné: poruchy zraku včetně rozmazaného vidění, zánět spojivek
Poruchy ucha a labyrintu Méně časté: vertigo
Vzácné: tinnitus
Srdeční poruchy Vzácné: palpitace
V souvislosti s léčbou NSA bylo hlášeno selhání srdce.
Cévní poruchy
Méně časté: zvýšení krevního tlaku (viz bod 4.4), zčervenání
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Vzácné: astma u určitých jedinců s alergií na kyselinu acetylsalicylovou nebo jiná
NSA
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: gastrointestinální poruchy jako je dyspepsie, nauzea, zvracení, bolesti
břicha, zácpa, plynatost, průjem
Méně časté: okultní nebo makroskopické gastrointestinální krvácení, stomatitida,
gastritida, říhání
Vzácné: kolitida, gastroduodenální vředy, zánět jícnu
Velmi vzácné: gastrointestinální perforace
Gastrointestinální krvácení, ulcerace nebo perforace mohou být v některých případech závažné, a potenciálně fatální zejména u starších pacientů (viz bod 4.4).
Poruchy jater a žlučových cest
Méně časté: poruchy jaterních testů (např. zvýšení transamináz nebo bilirubinu)
Velmi vzácné: hepatitida
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté: angioneurotický edém, vyrážka, pruritus
Vzácné: Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza, kopřivka
Velmi vzácné: bulózní dermatitida, erythema multiforme
Není známo: reakce fotosenzitivity
Poruchy ledvin a močových cest
Méně časté: retence sodíku a vody, hyperkalemie (viz bod 4.4 a bod 4.5), abnormality
renálních funkcí (zvýšení sérového kreatininu a/nebo sérové urey).
Velmi vzácné: akutní selhání ledvin u pacientů s rizikovými faktory (viz bod 4.4)
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Méně časté: edém včetně otoku dolních končetin
c) Informace charakterizující individuální závažné a/nebo často se vyskytující nežádoucí účinky
Byly hlášeny velmi vzácné případy agranulocytózy u pacientů léčených meloxikamem a jinými potenciálně myelotoxickými léky (viz bod 4.5).
d) Nežádoucí účinky, které nebyly pozorovány ve vztahu k tomuto přípravku, ale obecně je známo, že je způsobujíjiné látky ze skupiny
Organické renální poškození pravděpodobně vedoucí k akutnímu selhání ledvin: byly hlášeny velmi vzácné případy intersticiální nefritidy, akutní tubulární nekrózy, nefrotického syndromu a papilární nekrózy (viz bod 4.4).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Srobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Příznaky po akutním předávkování NSA se obvykle omezují na letargii, ospalost, nauzeu, zvracení a bolesti v epigastriu, které jsou při podpůrné léčbě obecně reverzibilní. Může se objevit gastrointestinální krvácení. Těžká otrava může vyvolat hypertenzi, akutní selhání ledvin, poruchy funkce jater, dechový útlum, kóma, křeče, kardiovaskulární selhání a srdeční zástavu. Anafylaktoidní reakce byly hlášeny při terapeutickém užívání NSA a mohou se objevit po předávkování.
Při předávkování NSA je nutno pacienty léčit symptomaticky a podpůrně. V klinické studii bylo demonstrováno urychlené odstranění meloxikamu podáváním 4 g cholestyraminu třikrát denně.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: nesteroidní protizánětlivá a protirevmatická léčiva, oxikamy ATC kód: M01AC06
Meloxikam je nesteroidní protizánětlivý lék (NSA) ze skupiny oxikamů, který prokázal protizánětlivé, analgetické a antipyretické vlastnosti.
Meloxikam prokázal protizánětlivý účinek ve všech standardních modelech zánětu. Stejně jako u ostatních NSA zůstává přesný mechanismus účinku neznámý. Avšak existuje přinejmenším jeden společný účinek sdílený všemi NSA (včetně meloxikamu): inhibice biosyntézy prostaglandinů, známých jako mediátory zánětu.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Meloxikam se z gastrointestinálního traktu dobře vstřebává, což se odráží ve vysoké biologické dostupnosti přibližně 90 % po perorálním podání (tobolky). Bylo prokázáno, že tablety, perorální suspenze a tobolky jsou bioekvivalentní.
Po podání jednotlivé dávky meloxikamu je dosaženo průměrných maximálních plazmatických koncentrací během 2 hodin u suspenze a během 5 - 6 hodin u pevných perorálních farmaceutických forem (tobolky a tablety). Po opakovaném podávání bylo ustáleného stavu dosaženo během 3 až 5 dní. Dávkování 1x denně vede k průměrným plazmatickým koncentracím léku s relativně malým kolísáním horních a spodních hodnot v rozmezí 0,4 - 1 pg/ml pro dávku 7,5 mg a 0,8 - 2,0 pg/ml u dávky 15 mg (Cmin a Cmax v ustáleném stavu, příslušně). Průměrných maximálních plazmatických koncentrací v ustáleném stavu meloxikam dosahuje během pěti až šesti hodin u tablet, tobolek a perorální suspenze. Rozsah absorpce meloxikamu po perorálním podání není ovlivněn současným příjmem potravy nebo podáním anorganických antacid.
Distribuce
Meloxikam se velmi silně váže na plazmatické proteiny, zejména albumin (99 %). Meloxikam proniká do synoviální tekutiny, kde dosahuje přibližně polovičních koncentrací proti plazmě.
Distribuční objem je nízký, přibližně 11 litrů po i.m nebo i.v. podání a ukazuje interindividuální variabilitu v řádu 7 - 20%. Distribuční objem po opakovaném podání meloxikamu (7,5 - 15 mg) je přibližně 16 litrů s koeficienty variability v řádu 11 - 32%.
Biotransformace
Meloxikam podléhá rozsáhlé biotransformaci v játrech. V moči byly identifikovány čtyři různé metabolity, které jsou všechny farmakodynamicky neaktivní. Hlavní metabolit, 5-karboxymeloxikam (60% dávky), vzniká oxidací intermediárního metabolitu 5'-hydroxymethylmeloxikamu, který se vylučuje v menší míře také (9 % dávky). Studie in vitro naznačují, že v této metabolické dráze meloxikamu hraje důležitou roli CYP 2C9 s menším příspěním izoenzymu CYP 3A4. Za dva další metabolity je u pacientů pravděpodobně odpovědná peroxidázová aktivita, přičemž tyto metabolity tvoří 16 % a 4 % z podané dávky.
Eliminace
Meloxikam je vylučován převážně ve formě metabolitů a objevuje se ve stejném rozsahu v moči a ve stolici. Méně než 5% denní dávky je vylučováno nezměněno stolicí a pouze stopové množství mateřské sloučeniny se vylučuje močí.
Průměrný eliminační poločas je přibližně 13 - 25 hodin po perorálním, intramuskulárním a intravenózním podání. Celková plazmatická clearance dosahuje průměrně 7 - 12 ml/min po jednorázové dávce podané perorálně, intravenózně nebo rektálně.
Linearita/nelinearita.
Meloxikam vykazuje lineární farmakokinetiku v terapeutickém dávkovém rozmezí 7,5 mg - 15 mg po perorálním nebo intramuskulárním podání.
Zvláštní skupiny pacientů
Pacienti s jaterní/renální nedostatečností:
Jaterní insuficience ani lehká či středně těžká renální insuficience nemají podstatný vliv na farmakokinetiku meloxikamu. Pacienti se středně těžkou renální insuficiencí měli významně vyšší celkovou clearance. Snížená vazba na proteiny byla pozorována u pacientů se selháním ledvin v terminální fázi. Při terminálním selhání ledvin může zvýšení distribučního objemu vést k vyšším koncentracím volného meloxikamu a nesmí být překročena denní dávka 7,5 mg (viz bod 4.2).
Starší pacienti:
U starších pacientů mužů byly průměrné farmakokinetické parametry srovnatelné s mladšími pacienty muži. Starší pacientky vykazovaly vyšší hodnoty AUC a delší poločas eliminace ve srovnání s mladšími pacienty obou pohlaví. Průměrná plazmatická clearance v ustáleném stavu je u starších jedinců mírně nižší než clearance zjištěná u mladších jedinců.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Předklinické studie potvrdily, že meloxikam má stejný toxikologický profil jako ostatní NSA: gastrointestinální ulcerace a eroze, nekróza renálních papil při dlouhodobém podávání vyšších dávek u dvou zvířecích druhů.
Perorální reprodukční studie u potkanů prokázaly snížení ovulace, inhibici nidace a embryotoxické účinky (zvýšení resorpce) u březích samic v dávkách 1 mg/kg a vyšších. Studie reprodukční toxicity u potkanů a králíků neodhalily teratogenitu až do perorální dávky 4 mg/kg u potkanů a 80 mg/kg u králíků.
Tyto dávky převýšily klinické dávky (7,5 -15 mg) 10x až 5x v dávkách mg/kg tělesné hmotnosti (člověk o tělesné hmotnosti 75 kg). Fetotoxické účinky na konci gestace byly popsány jako průvodní jev inhibice prostaglandinů. Nebyla prokázána žádná mutagenní aktivita in vitro ani in vivo. Riziko kancerogenity u potkanů a myší nebylo prokázáno ani při podávání dávek mnohem vyšších než doporučených.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Dihydrát natrium-citrátu, monohydrát laktosy, mikrokrystalická celulosa, povidon K25, koloidní bezvodý oxid křemičitý, krospovidon, magnesium-stearát
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
3 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25°C.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Bílý neprůhledný PVC/PVDC/Al blistr, krabička Velikost balení: 7, 10, 20 a 30 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Boehringer Ingelheim International GmbH, Ingelheim am Rhein
Binger Strasse 173
D-55216 Ingelheim am Rhein
Německo
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
29/444/97-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
28.5.1997/ 17.2.2010
10. DATUM REVIZE TEXTU
15.7.2015
12/12