Sp.zn.sukls103497/2014

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Montelukast Actavis 5 mg žvýkací tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna žvýkací tableta přípravku Montelukast Actavis 5 mg obsahuje montelukastum natricum, odpovídající montelukastum 5 mg.

Pomocné látky se známým účinkem:

Jedna žvýkací tableta přípravku Montelukast Actavis 5 mg obsahuje monohydrát laktosy 4,5 mg a aspartam 1,5 mg.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Žvýkací tableta

Růžová, skvrnitá, kulatá, bikonvexní tableta o průměru 9,5 mm s vyraženým M5 na jedné straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Montelukast Actavis 5 mg je indikován k léčbě astmatu jako doplňková léčba u těch pacientů ve věku 6 až 14 let s mírným až středně těžkým přetrvávajícím astmatem, jejichž nemoc není dostatečně zvládána inhalačními kortikosteroidy a jimž podávání krátkodobě působících p-agonistů “podle potřeby” neposkytuje odpovídající klinickou kontrolu nad astmatem.

Montelukast Actavis 5 mg může být rovněž použit jako alternativní léčba k nízkým dávkám inhalačních kortikosteroidů u pacientů ve věku od 6 do 14 let s mírným přetrvávajícím astmatem bez závažných astmatických záchvatů v nedávné anamnéze, které by vyžadovaly použití perorálních kortikosteroidů, a u kterých se prokázalo, že nejsou schopni užívat inhalační kortikosteroidy (viz bod 4.2).

Montelukast Actavis 5 mg je rovněž indikován k profylaxi astmatu pro pacienty od 6 do 14 let, kde je převládající složkou námahou indukovaná bronchokonstrikce.

4.2    Dávkování a způsob podání

Způsob podání:

K perorálnímu podání. Tablety se mají žvýkat.

Dávkování u dětských pacientů ve věku 6 - 14 let je jedna 5 mg žvýkací tableta jednou denně, která se užívá večer. Pokud se užívá ve spojitosti s jídlem, Montelukast Actavis 5 mg se musí užívat 1 hodinu před jídlem nebo 2 hodiny po jídle. U této věkové skupiny není třeba žádné úpravy dávkování.

Obecná doporučení:

Terapeutický účinek přípravku Montelukast Actavis 5 mg na parametry zvládání astmatu se objeví během jednoho dne. Pacienty je nutno poučit, aby v užívání přípravku Montelukast Actavis 5 mg pokračovali, i pokud bude jejich astma pod kontrolou, stejně jako v obdobích jeho zhoršení.

U pacientů s renální nedostatečností ani u pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater není úprava dávky potřebná. O pacientech se závažnou poruchou funkce jater nejsou k dispozici žádné údaje. Dávkování je stejné jak u pacientů mužského, tak ženského pohlaví.

Montelukast Actavis 5 mg jako alternativní možnost léčby mírného, přetrvávajícího astmatu k inhalačním kortikosteroidům v nízkých dávkách:

Montelukast se nedoporučuje jako monoterapie pacientů se středně závažným přetrvávajícím astmatem. Použití montelukastu jako alternativní možnosti k léčbě inhalačními kortikosteroidy v nízkých dávkách u dětí s mírným přetrvávajícím astmatem přichází v úvahu pouze u pacientů, kteří v nedávné anamnéze nemají závažné astmatické záchvaty, které vyžadovaly podání perorálního kortikosteroidu, a u kterých se prokázalo, že nejsou schopni používat inhalační kortikosteroidy (viz bod 4.1). Mírné přetrvávající astma je definováno jako astmatické symptomy vyskytující se více než jednou týdně, ale méně než jednou denně, noční symptomy více než dvakrát měsíčně, ale méně než jednou týdně, přičemž plicní funkce mezi záchvaty jsou normální. Pokud se následně (obvykle během jednoho měsíce) nedosáhne uspokojivého zvládnutí astmatu, je nutno zvážit potřebu dodatečné nebo jiné protizánětlivé léčby založené na krokovém schématu léčby astmatu. Pacienty je nutno s ohledem na kontrolu astmatu pravidelně kontrolovat.

Léčba přípravkem Montelukast Actavis 5 mg v souvislosti s jinými způsoby léčby astmatu:

Pokud se léčba přípravkem Montelukast Actavis 5 mg používá jako doplňková terapie k inhalačním kortikosteroidům, nesmí se inhalační kortikosteroidy náhle nahradit přípravkem Montelukast Actavis 5 mg (viz bod 4.4).

Pro pacienty v jiných věkových skupinách jsou k dispozici jiné síly a lékové formy léku.

Pro dospělé ve věku 15 let a starší jsou k dispozici 10 mg potahované tablety.

Pro pediatrické pacienty ve věku 2 až 5 let jsou k dispozici 4 mg žvýkací tablety.

Pro pediatrické pacienty ve věku 6 měsíců až 5 let jsou k dispozici 4 mg granule.

4.3    Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku uvedenou v bodě 6.1.

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Diagnóza přetrvávajícího astmatu u velmi malých dětí (6 měsíců - 2 roky) by měla být stanovena pediatrem nebo pneumologem.

Pacienty je nutno poučit, aby perorální montelukast nikdy nepoužívali k léčení akutních záchvatů astmatu a aby k tomuto účelu vždy měli svou obvyklou vhodnou záchrannou medikaci po ruce. Pokud k akutnímu záchvatu dojde, je nutno použít krátkodobě působící inhalační p-agonisty. Pokud pacienti budou potřebovat více inhalačních krátkodobě působících p-agonistů než obvykle, musí co nejdříve vyhledat svého lékaře.

Inhalační nebo perorální kortikosteroidy nesmí být náhle nahrazeny montelukastem.

Nejsou k dispozici žádné údaje prokazující, že lze snížit dávky perorálních kortikosteroidů při současném podávání montelukastu.

Ve vzácných případech se může u pacientů léčených antiastmatiky, včetně montelukastu, objevit systémová eosinofilie, někdy se projevující klinickými projevy vaskulitidy shodnými se syndromem Churga-Straussové, což je stav často léčený systémovými kortikosteroidy. Tyto případy někdy souvisely se snížením nebo vysazením léčby perorálními kortikosteroidy. Ačkoliv kauzální vztah s antagonisty leukotrienového receptoru nebyl stanoven, lékař si musí být u svých pacientů vědom rizika eosinofilie, vaskulitické vyrážky, zhoršení plicních symptomů, srdečních komplikací a/nebo neuropatie. Pacienti, u kterých se tyto symptomy vyvinou, musí být znovu vyšetřeni a jejich léčebné režimy přehodnoceny.

Montelukast Actavis 5 mg obsahuje aspartam, zdroj fenylalaninu. Může být proto nebezpečný pro osoby s fenylketonurií.

Montelukast Actavis 5 mg obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy galaktózové intolerance, vrozeným deficitem laktázy anebo glukózo-galaktózovou malabsorpcí nesmí tento lék užívat.

4.5    Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Plocha pod křivkou plazmatických koncentrací (AUC) montelukastu byla u subjektů, kterým byl současně podáván fenobarbital, snížena přibližně o 40 %. Jelikož je montelukast metabolizován CYP 3A4, 2C8 a 2C9,je, zejména u dětí, potřebná opatrnost při jeho podávání spolu s induktory CYP 3A4, 2C8 a 2C9, jako je fenytoin, fenobarbital a rifampicin.

Montelukast lze podávat s jinými léky rutinně používanými při profylaxi a chronické léčbě astmatu. Ve studiích lékových interakcí neměla doporučená klinická dávka montelukastu klinicky významné účinky na farmakokinetiku následujících léčiv: teofylin, prednison, prednisolon, perorální kontraceptiva (ethinylestradiol/norethisteron 35/1), terfenadin, digoxin a warfarin.

Studie in vitro ukázaly, že montelukast je silným inhibitorem CYP 2C8. Data z klinických studií lékových interakcí zahrnujících montelukast a rosiglitazon (zkušební substrát reprezentující léky primárně metabolizované CYP 2C8) však prokázala, že montelukast CYP 2C8 in vivo neinhibuje. Proto se nepředpokládá, že by montelukast výrazně měnil metabolizmus léků metabolizovaných tímto enzymem (např. paklitaxelu, rosiglitazonu a repaglinidu).

Studie in vitro prokázaly, že montelukast je substrátem CYP 2C8, a do menší míry také 2C9 a 3A4.

V    klinické studii lékových interakcí zahrnující montelukast a gemfibrozil (což je inhibitor CYP 2C8 a 2C9) zvyšoval gemfibrozil systémovou expozici montelukastu 4,4krát. Není nutná žádná rutinní úprava dávkování montelukastu při současném podávání gemfibrozilu nebo s jiných silných inhibitorů CYP 2C8, ale lékař si musí být vědom možnosti zvýšeného výskytu nežádoucích reakcí.

Na základě in vitro údajů se klinicky významné lékové interakce se slabšími inhibitory CYP 2C8 (např. trimethoprimem) nepředpokládají. Současné podávání montelukastu s itrakonazolem, silným inhibitorem CYP 3A4, nevedlo k žádnému významnému zvýšení systémové expozice montelukastu.

4.6    Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Studie na zvířatech neukazují na škodlivé účinky, pokud jde o vliv na graviditu nebo vývoj embrya/plodu.

Omezené údaje z dostupných těhotenských databází nenaznačují příčinnou souvislost mezi montelukastem a malformacemi (tj. defekty končetin), které byly vzácně hlášeny po celosvětovém uvedení na trh.

V    těhotenství by měl být přípravek Montelukast Actavis 5 mg podáván jen v nezbytně nutných případech.

Studie na potkanech ukázaly, že se montelukast vylučuje do mléka (viz bod 5.3). Není známo, zda se montelukast vylučuje do lidského mateřského mléka.

Kojícím matkám by měl být přípravek Montelukast Actavis 5 mg podáván jen v nezbytně nutných případech.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nepředpokládá se, že by montelukast ovlivňoval schopnost pacienta řídit nebo obsluhovat stroje. Ve velmi vzácných případech však pacienti hlásili malátnost nebo závrať.

4.8    Nežádoucí účinky

Montelukast byl v klinických studiích u pacientů s přetrvávajícím astmatem hodnocen následovně:

■    potahované tablety 10 mg u přibližně 4 000 dospělých pacientů ve věku 15 let a starších,

■    žvýkací tablety 5 mg u přibližně 1 750 dětských pacientů ve věku 6 až 14 let a

■    žvýkací tablety 4 mg u 851 dětských pacientů ve věku 2 až 5 let, a

■    granule 4 mg u 175 pediatrických pacientů ve věku 6 měsíců až 2 let.

Montelukast byl v klinické studii na pacientech s intermitentním astmatem hodnocen následovně:

■    granule 4 mg a žvýkací tablety u 1 038 pediatrických pacientů ve věku 6 měsíců až 5 let.

Následující nežádoucí účinky související s léčivem byly u pacientů léčených montelukastem v klinických hodnoceních hlášeny často (> 1/100 až < 1/10) a s vyšší incidencí než u pacientů léčených placebem:

Třída orgánových systémů	Dospělí pacienti ve věku 15 let a starší (dvě 12týdenní studie; n = 795)	Dětští pacienti ve věku 6 až 14 let (jedna 8týdenní studie; n = 201) (dvě 56týdenní studie; n = 615)	Dětští pacienti ve věku 2 až 5 let (jedna 12týdenní studie; n = 461) (jedna 48týdenní studie; n = 278)	Dětští pacienti ve věku 6 měsíců až 2 let (jedna 6týdenní studie; n = 175)
Poruchy nervového systému	bolest hlavy	bolest hlavy		hyperkineze
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy				astma
Gastrointestinální poruchy	bolest břicha		bolest břicha	průjem
Poruchy kůže a podkožní tkáně				ekzematózní dermatitida, vyrážka
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace			žízeň

Při dlouhodobé léčbě omezeného počtu pacientů v klinických studiích trvajících u dospělých až 2 roky a až 12 měsíců u dětských pacientů ve věku 6 až 14 let se bezpečnostní profil nezměnil.

Kumulativně bylo montelukastem léčeno 502 dětských pacientů ve věku 2 až 5 let po dobu nejméně 3 měsíců, 338 po dobu 6 měsíců nebo déle a 534 pacientů po dobu 12 měsíců nebo déle. Bezpečnostní profil se u těchto pacientů během dlouhodobé léčby rovněž nezměnil.

Bezpečnostní profil se u pediatrických pacientů ve věku od 6 měsíců do 2 let léčených po dobu nejméně 3 měsíce nezměnil.

Zkušenosti po uvedení na trh

Nežádoucí účinky hlášené po uvedení na trh jsou uvedeny v tabulce dále podle třídy orgánových systémů a specifického pojmu označujícího nežádoucí účinek. Kategorie četnosti byly odhadnuty na základě relevantních klinických hodnocení.

Třída orgánových systémů	Pojem označující nežádoucí účinek	Kategorie četnosti*
Infekce a infestace	infekce horních cest dýchacíchf	Velmi časté
Poruchy krve a lymfatického systému	zvýšený sklon ke krvácení	Vzácné
Poruchy imunitního systému	hypersenzitivní reakce včetně anafylaxe	Méně časté
	infiltrace jater eosinofily	Velmi vzácné
Psychiatrické poruchy	abnormální sny včetně nočních můr, insomnie, somnambulismus, úzkost, agitovanost včetně agresivního chování nebo hostility, deprese, psychomotorická hyperaktivita (včetně podráždění, neklidu a tremoru**)	Méně časté
	poruchy pozornosti, poruchy paměti	Vzácné
	halucinace, dezorientovanost, sebevražedné myšlenky a jednání (suicidalita)	Velmi vzácné
Poruchy nervového systému	závratě, ospalost, parestezie/hypoestezie, záchvaty křečí	Méně časté
Srdeční poruchy	palpitace	Vzácné
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy	epistaxe	Méně časté
	Churgův-Straussové syndrom (CSS) (viz bod 4.4)	Velmi vzácné
Gastrointestinální poruchy	průjem*, nauzea*, zvracení*	Časté
	sucho v ústech, dyspepsie	Méně časté
Poruchy jater a žlučových cest	zvýšené hladiny sérových transamináz (ALT, AST)	Časté
	hepatitida (včetně cholestatické, hepatocelulární a smíšeného poškození jater)	Velmi vzácné
Poruchy kůže a podkožní tkáně	vyrážka*	Časté
	torba modřin, kopřivka, pruritus	Méně časté
	angioedém	Vzácné
	erythema nodosum, erythema multiforme	Velmi vzácné
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně	artralgie, myalgie včetně svalových křečí	Méně časté
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace	pyrexiej	Časté
	astenie/únava, malátnost, edém	Méně časté

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

O léčbě předávkování montelukastem nejsou k dispozici žádné specifické údaje. Ve studiích u pacientů s chronickým astmatem byl montelukast podáván dospělým pacientům po dobu 22 týdnů v dávkách do 200 mg/den a v krátkodobých studiích v dávkách až do 900 mg/den po dobu přibližně jednoho týdne bez klinicky významných nežádoucích účinků.

Po uvedení na trh a v klinických studiích byly hlášeny případy akutního předávkování montelukastem. Tyto případy zahrnují hlášení o dospělých a dětech s dávkou až 1 000 mg (přibližně 61 mg/kg u dítěte ve věku 42 měsíců). Klinické a laboratorní nálezy byly v souladu s bezpečnostním profilem u dospělých a dětských pacientů. Většina hlášení o předávkování nezahrnovala žádné nežádoucí účinky. Nejčastější nežádoucí účinky byly v souladu s bezpečnostním profilem montelukastu a zahrnovaly bolest břicha, ospalost, žízeň, bolest hlavy, zvracení a psychomotorickou hyperaktivitu.

Není známo, zda je montelukast dialyzovatelný peritoneální dialýzou nebo hemodialýzou.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antagonisté leukotrienových receptorů ATC kód: R03D C03

Cysteinylové leukotrieny (LTC₄, LTD₄, LTE₄) jsou silné zánětlivé eikosanoidy, které jsou uvolňovány z různých buněk, například z žírných buněk a eozinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na cysteinyl-leukotrienové (CysLT) receptory, které se nacházejí v dýchacích cestách člověka a které ovlivňují fungování dýchacích cest, včetně bronchokonstrikce, sekrece hlenu, cévní permeability a zmnožení eosinofilů.

Montelukast je sloučenina účinná po perorálním podání, která se s vysokou afinitou a selektivitou váže na receptor CysLT1. V klinických studiích montelukast inhibuje bronchokonstrikci navozenou inhalovanými LTD₄ v dávkách pouhých 5 mg. Bronchodilatace byla pozorována do 2 hodin po perorálním podání. Bronchodilatační účinek navozený p-agonistou byl k bronchodilatačnímu účinku navozenému montelukastem aditivní. Léčba montelukastem inhibovala jak časnou, tak pozdní fázi bronchokonstrikce navozené antigenním podnětem. Montelukast, v porovnání s placebem, snižoval u dospělých a dětských pacientů počty eozinofilů v periferní krvi. V samostatné studii léčba montelukastem významně snižovala počty eozinofilů v dýchacích cestách (měřeno ve sputu).

U dospělých pacientů a dětských pacientů ve věku od 2 do 14 let montelukast, v porovnání s placebem, snižoval počty eozinofilů v periferní krvi, přičemž zlepšoval klinickou kontrolu astmatu.

Ve studiích u dospělých osob montelukast v dávce 10 mg jednou denně, v porovnání s placebem, vykázal významná zlepšení ranní FEVi (změna výchozích hodnot o 10,4 % oproti 2,7 %), dopolední maximální výdechové rychlosti (PEFR) (změna výchozích hodnot o 24,5 litrů/min oproti 3,3 litrů/min) a významné snížení celkové spotřeby P-agonistů (změna výchozích hodnot o -26,1 % oproti -4,6 %). Zlepšení pacienty hlášených skóre denních a nočních astmatických symptomů bylo významně lepší než u placeba.

Studie u dospělých osob prokázaly u montelukastu schopnost zvýšit klinický účinek inhalačních kortikosteroidů (procento změny výchozích hodnot FEV₁ pro inhalační beklometason plus montelukast v porovnání s beklometasonem: 5,43 % oproti 1,04 %, v uvedeném pořadí; v porovnání s použitím P-agonisty: -8,70 % oproti 2,64 %). V porovnání s inhalačním beklometasonem (200 pg dvakrát denně s využitím spaceru) prokázal montelukast rychlejší počáteční odpověď, i když v průběhu 12týdenní studie beklometason poskytoval vyšší průměrný léčebný účinek (procento změny výchozích hodnot FEV₁ u montelukastu v porovnání s beklometasonem: 7,49 % oproti 13,3 %, v uvedeném pořadí; v porovnání s použitím P-agonisty: -28,28 % oproti -43,89 %). V porovnání s beklometasonem však vysoké procento pacientů léčených montelukastem dosáhlo podobných klinických odpovědí (např. 50 % pacientů léčených beklometasonem dosáhlo zlepšení FEV₁ přibližně o 11 % nebo více v porovnání s výchozími hodnotami, zatímco přibližně 42 % pacientů léčených montelukastem dosáhlo stejné odpovědi).

V    osmitýdenní studii u dětských pacientů ve věku 6 až 14 let montelukast v dávce 5 mg jednou denně v porovnání s placebem významně zlepšoval respirační funkce (změna výchozích hodnot FEV₁ 8,71 % oproti 4,16 %; změna výchozích hodnot dopolední PEFR 27,9 litrů/min oproti 17,8 litrů/min) a snižoval používání P-agonistů „dle potřeby“ (změna výchozích hodnot -11,7 % oproti +8,2 %).

V    dvanáctiměsíční studii porovnávající účinnost montelukastu a inhalačního flutikasonu na kontrolu astmatu u dětských pacientů ve věku 6 až 14 let s mírným přetrvávajícím astmatem nebyl montelukast při zvyšování procenta dní bez záchranné antiastmatické medikace (rescue-free days, RFDs), což je primární výsledný ukazatel účinnosti, horší než flutikason. V průměru za celou dobu 12 měsíců léčby se procento dnů bez záchranné antiastmatické medikace zvýšilo z 61,6 na 84,0 ve skupině léčené montelukastem a z 60,9 na 86,7 ve skupině léčené flutikasonem. Rozdíl mezi skupinami ve střední hodnotě zvýšení procenta dnů bez záchranné antiastmatické medikace získaný metodou nejmenších čtverců byl statisticky významný (-2,8 s 95% intervalem spolehlivosti -4,7—0,9), nicméně v limitu, který byl předem definován jako klinicky nikoli horší. Jak montelukast, tak flutikason rovněž během 12měsíčního období léčby zlepšovaly kontrolu astmatu s ohledem na sekundární znaky:

FEV₁ se zvýšilo z 1,83 litru na 2,09 litru ve skupině léčené montelukastem a z 1,85 litru na 2,14 litru ve skupině léčené flutikasonem. Rozdíl mezi skupinami ve střední hodnotě zvýšení FEV₁ získaný metodou nejmenších čtverců byl -0,02 litru s 95% intervalem spolehlivosti -0,06 - 0,02. Průměrné zvýšení výchozí hodnoty predikovaného FEV1 v procentech bylo 0,6 % ve skupině léčené montelukastem a 2,7 % ve skupině léčené flutikasonem. Rozdíl v průměrných hodnotách změny výchozích hodnot predikovaného FEV₁ v % získaný metodou nejmenších čtverců byl významný: -2,2 % s 95% intervalem spolehlivosti -3,6 - -0,7.

Procento dnů, kdy byl použit P-agonista, se ve skupině léčené montelukastem snížilo z 38,0 na 15,4 a z 38,5 na 12,8 ve skupině léčené flutikasonem. Rozdíl mezi skupinami v průměrné hodnotě procenta dnů, kdy byl použit P-agonista, získaný metodou nejmenších čtverců byl významný: 2,7 s 95% intervalem spolehlivosti 0,9 - 4,5.

Podíl pacientů s astmatickým záchvatem (astmatický záchvat je definován jako období zhoršení astmatu, které vyžaduje léčbu perorálními steroidy, neplánovanou návštěvu lékaře, pohotovosti nebo hospitalizaci) byl ve skupině léčené montelukastem 32,2 % a ve skupině léčené flutikasonem 25,6 %; procento pravděpodobnosti (95% interval spolehlivosti) je významné: rovno 1,38 (1,04-1,84).

Procento pacientů, kteří během studie užívali systémový (zejména perorální) kortikosteroid, bylo ve skupině léčené montelukastem 17,8 % a ve skupině léčené flutikasonem 10,5 %. Rozdíl mezi skupinami získaný metodou nejmenších čtverců byl 7,3 % s 95% intervalem spolehlivosti 2,9 - 11,7.

Významné snížení námahou indukované bronchokonstrikce bylo prokázáno ve dvanáctitýdenní studii u dospělých osob (maximální pokles FEVi 22,33 % u montelukastu oproti 32,40 % u placeba; doba do návratu k výchozím hodnotám FEV₁ s odchylkou do 5 % byla 44,22 min. oproti 60,64 min.). Tento účinek byl během 12ti týdnů trvání studie setrvalý. Snížení námahou indukované bronchokonstrikce bylo rovněž prokázáno v krátkodobé studii u dětských pacientů ve věku od 6 do 14 let (maximální pokles FEV₁ 18,27 % oproti 26,11 %; doba do návratu k výchozím hodnotám FEV₁ s odchylkou do 5 % byla 17,76 min oproti 27,98 min). Účinek v obou studiích byl prokázán na konci dávkovacího intervalu jednou denně.

U astmatických pacientů citlivých na kyselinu acetylsalicylovou souběžně léčených inhalačními a/nebo perorálními kortikosteroidy vedla léčba montelukastem v porovnání s placebem k významnému zlepšení kontroly astmatu (změna výchozích hodnot FEV₁ 8,55 % oproti -1,74 % a pokles z výchozích hodnot celkového používání p-agonistů -27,78 % oproti 2,09 %).

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Montelukast se po perorálním podání rychle vstřebává. V případě potahovaných tablet o síle 10 mg se u dospělých na lačno průměrné hodnoty maximální plazmatické koncentrace (C_max) dosáhne za 3 hodiny (T_max) po podání. Střední hodnota biologické dostupnosti při perorálním podání je 64 %. Biologická dostupnost při perorálním podání a C_max nejsou běžným jídlem ovlivněny. Bezpečnost a účinnost byly prokázány v klinických studiích, kde potahované tablety o síle 10 mg byly podávány bez ohledu na načasování příjmu potravy.

V případě žvýkacích tablet o síle 5 mg se u dospělých na lačno C_max dosáhne za 2 hodiny po podání. Střední hodnota biologické dostupnosti při perorálním podání je 73 %, přičemž běžné jídlo ji sníží na 63 %.

Distribuce

Montelukast se váže na plazmatické bílkoviny z více než 99 %. Distribuční objem montelukastu v ustáleném stavu je v průměru 8 až 11 litrů. Studie na potkanech provedené s radioaktivně značeným montelukastem ukazují na minimální prostup hematoencefalickou bariérou. Navíc byly koncentrace radioaktivně značeného materiálu 24 hodin po podání dávky ve všech ostatních tkáních minimální.

Biotransformace

Montelukast se výrazně metabolizuje. Ve studiích s terapeutickými dávkami jsou u dospělých a dětí v ustáleném stavu plazmatické koncentrace metabolitů montelukastu nedetekovatelné.

Studie in vitro využívající mikrozomy z lidských jater ukazují, že metabolizmu montelukastu se účastní izoenzymy cytochromu P450 3A4, 2A6 a 2C9. Na základě dalších in vitro výsledků získaných na mikrozomech z lidských jater terapeutické plazmatické koncentrace montelukastu neinhibují izoenzymy cytochromu P450 3A4, 2C9, 1A2, 2A6, 2C19 ani 2D6. Příspěvek metabolitů k léčebnému účinku montelukastu je minimální.

Eliminace

Plazmatická clearance montelukastu dosahuje u zdravých dospělých v průměru 45 ml/min. Po perorální dávce radioaktivně značeného montelukastu se 86 % radioaktivity zjistilo v pětidenním sběru stolice, přičemž v moči bylo zjištěno méně než 0,2 %. Ve spojení s odhady biologické dostupnosti montelukastu při perorálním podání to ukazuje na skutečnost, že montelukast a jeho metabolity jsou vylučovány téměř výhradně žlučí.

Zvláštní skupiny pacientů

U starších pacientů nebo u pacientů s mírnou až středně závažnou nedostatečností jater není úprava dávky potřebná. Studie u pacientů s poruchou funkce ledvin nebyly provedeny. V důsledku skutečnosti, že montelukast a jeho metabolity se vylučují žlučí, se u pacientů s poruchou funkce ledvin potřeba úpravy dávky nepředpokládá. Nejsou k dispozici žádné údaje o farmakokinetice montelukastu u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre >9).

Při vysokých dávkách montelukastu (20- a 60násobek doporučené dávky pro dospělé) byl pozorován pokles plazmatických koncentrací theofylinu. Tento účinek nebyl při doporučené dávce 10 mg jednou denně pozorován.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích toxicity na zvířatech byly pozorovány menší sérové biochemické změny ALT, glukózy, fosforu a triglyceridů, jež byly přechodné povahy. Toxicita u zvířat se projevovala jako zvýšená sekrece slin, gastrointestinální symptomy, řídká stolice a iontová nerovnováha. K těmto jevům docházelo při dávkách, které přesahovaly 17-násobek systémové expozice pozorované při klinickém dávkování. U opic se nežádoucí účinky objevily při dávkách od 150 mg/kg/den (> 232 násobek systémové expozice pozorované při klinické dávce). Ve studiích na zvířatech montelukast při systémové expozici přesahující klinickou systémovou expozici více než 24ti-násobně neovlivňoval fertilitu ani reprodukční schopnosti. Ve studii samičí plodnosti na potkanech v dávkách 200 mg/kg/den (>69-násobek klinické systémové expozice) byl zaznamenán mírný pokles tělesné hmotnosti mláďat. Ve studiích na králících byla, v porovnání s kontrolními zvířaty, při systémové expozici více než 24-násobně přesahující klinickou systémovou expozici pozorovanou při klinické dávce pozorována vyšší incidence nekompletní osifikace. U potkanů nebyly pozorovány žádné abnormality. Bylo prokázáno, že montelukast prostupuje placentární bariérou a je vylučován do mléka zvířat.

Po jednorázové perorální dávce sodné soli montelukastu v dávkách až 5000 mg/kg u myší a potkanů (15 000 mg/m² u myší a 30 000 mg/m² u potkanů), což byla nejvyšší testovaná dávka, nedošlo k žádnému úhynu. Tato dávka je ekvivalentní 25 000-násobku doporučené denní dávky pro dospělé (vztaženo ke hmotnosti dospělého pacienta 50 kg).

Bylo zjištěno, že montelukast není pro myši při dávkách až 500 mg/kg/den (přibližně > 200-násobek systémové expozice) fototoxický při UVA, UVB nebo viditelném světle.

Montelukast nebyl při in vitro a in vivo testech na hlodavcích ani mutagenní, ani tumorigenní.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1 Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulosa Hyprolosa

Sodná sůl kroskarmelosy

Mannitol

Aspartam (E 951)

Magnesium-stearát Růžový pigment PB 24880: Monohydrát laktosy Červený oxid železitý (E 172) Třešňové aroma:

Aromatické látky totožné s přírodními Aromatické látky Přírodní aromatické látky Maltodextrin (bramborový)

Arabská klovatina (E414)

Triacetin (E1518)

Ethylmaltol

Maltol

Tokoferol alfa (E307)

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky.

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

Uchovávejte při teplotě do 30°C.

6.5    Druh obalu a obsah balení

OPA-Al-PVC/Al blistry: 7, 10, 14, 28, 30, 56, 60, 98, 100 žvýkacích tablet Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7.    DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Actavis Group PTC ehf.

Reykjavikurvegur 76-78 220 Hafnarfjordur Island

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Reg. č.: 14/665/10-C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

8.9.2010/2.9.2015

10.    DATUM REVIZE TEXTU

21.10.2015

10