Sp.zn.sukls103494/2014

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

MONTELUKAST ACTAVIS 10 MG potahované tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna potahovaná tableta obsahuje montelukastum natricum, odpovídající montelukastum 10 mg. Pomocná látka se známým účinkem: Monohydrát laktosy 90,7 mg v jedné tabletě.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Potahovaná tableta

Béžové, čtvercové, bikonvexní potahované tablety o velikosti 7,9 mm x 7,9 mm s vyraženým M na jedné straně.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Montelukast Actavis 10 mg je indikován k léčbě astmatu jako doplňková léčba u pacientů ve věku 15 let a starších s mírným až středně těžkým přetrvávajícím astmatem, jejichž nemoc není dostatečně zvládána inhalačními kortikosteroidy a jimž podávání krátkodobě působících p-agonistů “podle potřeby” neposkytuje odpovídající klinickou kontrolu nad astmatem. U astmatických pacientů ve věku 15 let a starších, u nichž je Montelukast Actavis 10 mg indikován k léčbě astmatu, může vést rovněž k symptomatické úlevě od sezónní alergické rýmy.

Montelukast Actavis 10 mg je rovněž indikován k profylaxi astmatu u pacientů ve věku 15 let a starších, kde je převládající složkou námahou indukovaná bronchokonstrikce.

4.2    Dávkování a způsob podání

Způsob podání:

Tablety se polykají a zapíjejí dostatečným množstvím tekutiny.

Dávkování:

Dávkování u pacientů ve věku 15 let a starších s astmatem nebo astmatem a současně se sezónní alergickou rýmou je jedna 10 mg tableta jednou denně, která se užívá večer.

Obecná doporučení:

Terapeutický účinek přípravku Montelukast Actavis 10 mg na parametry zvládání astmatu se objeví během jednoho dne. Pacienty je nutno poučit, aby v užívání přípravku Montelukast Actavis 10 mg pokračovali, i pokud bude jejich astma pod kontrolou, stejně jako v obdobích jeho zhoršení. Montelukast Actavis 10 mg se nemá používat současně s jinými přípravky obsahujícími stejnou léčivou látku montelukast.

Montelukast Actavis 10 mg se může užívat s jídlem nebo bez jídla.

U starších pacientů nebo pacientů s renální nedostatečností, ani u pacientů s mírnou až středně závažnou poruchou funkce jater není potřebná úprava dávky. O pacientech se závažnou poruchou funkce jater nejsou k dispozici žádné údaje. Dávkování je stejné jak u pacientů mužského, tak ženského pohlaví.

Léčba přípravkem Montelukast Actavis 10 mg v souvislosti s jinými způsoby léčby astmatu:

Montelukast Actavis 10 mg se smí přidat ke stávajícímu léčebnému režimu pacienta.

Pokud se léčba přípravkem Montelukast Actavis 10 mg používá jako doplňková terapie k inhalačním kortikosteroidům, nesmí se inhalační kortikosteroidy náhle nahradit přípravkem Montelukast Actavis 10 mg (viz bod 4.4).

Pediatrická populace

Pro děti ve věku 6 měsíců až 14 let jsou k dispozici jiné síly a lékové formy montelukastu.

Pro pediatrické pacienty ve věku 6 až 14 let jsou k dispozici 5 mg žvýkací tablety.

Pro pediatrické pacienty ve věku 2 až 5 let jsou k dispozici 4 mg žvýkací tablety.

Pro pediatrické pacienty ve věku 6 měsíců až 5 let jsou k dispozici 4 mg perorální granule.

4.3    Kontraindikace

Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Diagnóza perzistentního astmatu u velmi malých dětí (6 měsíců - 2 roky) by měla být stanovena pediatrem nebo pneumologem.

Pacienty je nutno poučit, aby perorální montelukast nikdy nepoužívali k léčení akutních záchvatů astmatu a aby k tomuto účelu vždy měli svou obvyklou vhodnou záchrannou medikaci po ruce. Pokud k akutnímu záchvatu dojde, je nutno použít krátkodobě působící inhalační p-agonisty. Pokud pacienti budou potřebovat více inhalačních krátkodobě působících p-agonistů než obvykle, musí co nejdříve vyhledat svého lékaře.

Inhalační nebo perorální kortikosteroidy nesmí být náhle nahrazeny montelukastem.

Nejsou k dispozici žádné údaje prokazující, že lze snížit dávky perorálních kortikosteroidů při současném podávání montelukastu.

Ve vzácných případech se může u pacientů léčených antiastmatiky, včetně montelukastu, objevit systémová eosinofilie, někdy se projevující klinickými projevy vaskulitidy shodnými se syndromem Churga-Straussové, což je stav často léčený systémovými kortikosteroidy. Tyto případy někdy souvisely se snížením dávky nebo vysazením perorálních kortikosteroidů. Ačkoliv kauzální vztah s antagonisty leukotrienového receptoru nebyl stanoven, lékař si musí být u svých pacientů vědom rizika eosinofilie, vaskulitické vyrážky, zhoršení plicních symptomů, srdečních komplikací a/nebo neuropatie. Pacienti, u kterých se tyto symptomy vyvinou, musí být znovu vyšetřeni a jejich léčebné režimy přehodnoceny.

Léčba montelukastem u pacientů s astmatem citlivým na aspirin nic nemění na nutnosti vystříhat se užívání kyseliny acetylsalicylové a dalších nesteroidních protizánětlivých léků.

Montelukast Actavis 10 mg obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy galaktózové intolerance, vrozeným deficitem laktázy anebo glukózo-galaktózovou malabsorpcí nesmí tento lék užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Plocha pod křivkou plazmatických koncentrací (AUC) montelukastu byla u subjektů, kterým byl současně podáván fenobarbital, snížena přibližně o 40 %. Jelikož je montelukast metabolizován CYP 3A4, 2C8 a 2C9, je, zejména u dětí, potřebná opatrnost při jeho podávání spolu s induktory CYP 3A4, 2C8 a 2C9, jako je fenytoin, fenobarbital a rifampicin.

Montelukast lze podávat s jinými léky rutinně používanými při profylaxi a chronické léčbě astmatu. Ve studiích lékových interakcí neměla doporučená klinická dávka montelukastu klinicky významné účinky na farmakokinetiku následujících léčiv: teofylin, prednison, prednisolon, perorální kontraceptiva (ethinylestradiol/norethisteron 35/1), terfenadin, digoxin a warfarin.

Studie in vitro ukázaly, že montelukast je silným inhibitorem CYP 2C8. Data z klinických studií lékových interakcí zahrnujících montelukast a rosiglitazon (zkušební substrát reprezentující léky primárně metabolizované CYP 2C8) však prokázala, že montelukast CYP 2C8 in vivo neinhibuje. Proto se nepředpokládá, že by montelukast výrazně měnil metabolizmus léků metabolizovaných tímto enzymem (např. paklitaxelu, rosiglitazonu a repaglinidu).

Studie in vitro prokázaly, že montelukast je substrátem CYP 2C8, a do menší míry také 2C9 a 3A4.

V klinické studii lékových interakcí zahrnující montelukast a gemfibrozil (což je inhibitor jak CYP 2C8, tak 2C9) zvyšoval gemfibrozil systémovou expozici montelukastu 4,4krát. Není nutná žádná rutinní úprava dávkování montelukastu při současném podávání gemfibrozilu nebo j iných silných inhibitorů CYP 2C8, ale lékař si musí být vědom možnosti zvýšeného výskytu nežádoucích reakcí.

Na základě in vitro údajů se klinicky významné lékové interakce se slabšími inhibitory CYP 2C8 (např. trimethoprimem) nepředpokládají. Současné podávání montelukastu s itrakonazolem, silným inhibitorem CYP 3A4, nevedlo k žádnému významnému zvýšení systémové expozice montelukastu.

4.6    Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Studie na zvířatech neukazují na škodlivé účinky, pokud jde o vliv na graviditu nebo vývoj embrya/plodu.

Omezené údaje z dostupných těhotenských databází nenaznačují příčinnou souvislost mezi montelukastem a malformacemi (tj. defekty končetin), které byly vzácně hlášeny po celosvětovém uvedení na trh.

V těhotenství by měl být přípravek Montelukast Actavis 10 mg podáván jen v nezbytně nutných případech.

Kojení

Studie na potkanech ukázaly, že se montelukast vylučuje do mléka (viz bod 5.3). Není známo, zda se montelukast vylučuje do lidského mateřského mléka.

Kojícím matkám by měl být přípravek Montelukast Actavis 10 mg podáván jen v nezbytně nutných případech.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Nepředpokládá se, že by montelukast ovlivňoval schopnost pacienta řídit nebo obsluhovat stroje. Ve velmi vzácných případech však pacienti hlásili malátnost nebo závrať.

Montelukast byl v klinických studiích u pacientů s perzistentním astmatem hodnocen následovně:

■    potahované tablety 10 mg u přibližně 4 000 dospělých pacientů s astmatem ve věku 15 let a starších,

■    potahované tablety 10 mg u přibližně 400 dospělých pacientů s astmatem a sezónní alergickou rýmou ve věku 15 let a starších,

■ žvýkací tablety 5 mg u přibližně 1 750 dětských pacientů s astmatem ve věku 6 až 14 let,

■ žvýkací tablety 4 mg u 851 dětských pacientů ve věku 2 až 5 let

■    4 mg granule u 175 pediatrických pacientů ve věku 6 měsíců až 2 let.

Montelukast byl v klinické studii na pacientech s intermitentním astmatem hodnocen následovně:

■    4 mg granule a žvýkací tablety u 1 038 pediatrických pacientů ve věku 6 měsíců až 5 let.

Následující nežádoucí účinky související s léčivem byly u pacientů s astmatem léčených montelukastem v klinických hodnoceních hlášeny často (> 1/100 až < 1/10) a s vyšší incidencí než u pacientů léčených placebem:

Třída orgánových systémů	Pacienti ve věku 15 let a starší (dvě 12týdenní studie; n = 795)	Dětští pacienti ve věku 6 až 14 let (jedna 8týdenní studie; n = 201) (dvě 56týdenní studie; n = 615)	Dětští pacienti ve věku 2 až 5 let (jedna 12týdenní studie; n = 461) (jedna 48týdenní studie; n = 278)	Dětští pacienti ve věku 6 měsíců až 2 let (jedna 6týdenní studie; n = 175)
Poruchy nervového systému	bolest hlavy	bolest hlavy		hyperkineze
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy				astma
Gastrointestinální poruchy	bolest břicha		bolest břicha	průjem
Poruchy kůže a podkožní tkáně				ekzematózní dermatitida, vyrážka
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace			žízeň

Při dlouhodobé léčbě omezeného počtu pacientů v klinických studiích trvajících u dospělých až 2 roky a až 12 měsíců u dětských pacientů ve věku 6 až 14 let se bezpečnostní profil nezměnil.

Kumulativně bylo montelukastem léčeno 502 dětských pacientů ve věku 2 až 5 let po dobu nejméně 3 měsíců, 338 po dobu 6 měsíců nebo déle a 534 pacientů po dobu 12 měsíců nebo déle. Bezpečnostní profil se u těchto pacientů během dlouhodobé léčby rovněž nezměnil.

Bezpečnostní profil se u pediatrických pacientů ve věku od 6 měsíců do 2 let léčených po dobu nejméně 3 měsíce nezměnil.

Zkušenosti po uvedení na trh

Nežádoucí účinky hlášené po uvedení na trh jsou uvedeny v tabulce dále podle třídy orgánových systémů a specifického pojmu označujícího nežádoucí účinek. Kategorie četnosti byly odhadnuty na základě relevantních klinických hodnocení.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek 4.9 Předávkování

O léčbě předávkování montelukastem nejsou k dispozici žádné specifické údaje. Ve studiích u pacientů s chronickým astmatem byl montelukast podáván dospělým pacientům po dobu 22 týdnů v dávkách do 200 mg/den a v krátkodobých studiích v dávkách až do 900 mg/den po dobu přibližně jednoho týdne bez klinicky významných nežádoucích účinků.

Po uvedení na trh a v klinických studiích byly hlášeny případy akutního předávkování montelukastem. Tyto případy zahrnují hlášení o dospělých a dětech s dávkou až 1 000 mg (přibližně 61 mg/kg u dítěte ve věku 42 měsíců). Klinické a laboratorní nálezy byly v souladu s bezpečnostním profilem u dospělých a dětských pacientů. Většina hlášení o předávkování nezahrnovala žádné nežádoucí účinky. Nejčastější nežádoucí účinky byly v souladu s bezpečnostním profilem montelukastu a zahrnovaly bolest břicha, ospalost, žízeň, bolest hlavy, zvracení a psychomotorickou hyperaktivitu.

Není známo, zda je montelukast dialyzovatelný peritoneální dialýzou nebo hemodialýzou.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: antagonisté leukotrienových receptorů ATC kód: R03D C03

Cysteinylové leukotrieny (LTC₄, LTD₄, LTE₄) jsou silné zánětlivé eikosanoidy, které jsou uvolňovány z různých buněk, například z žírných buněk a eozinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na cysteinyl-leukotrienové (CysLT) receptory. Receptor CysLT typu 1 (CysLT1) se nachází v dýchacích cestách člověka (včetně buněk hladkého svalu dýchacích cest a makrofágů dýchacích cest) a na dalších prozánětlivých buňkách (včetně eosinofilů a některých myeloidních kmenových buněk). Byla zjištěna korelace mezi CysLT a patofyziologií astmatu a alergické rýmy. Při astmatu patří mezi leukotrieny zprostředkované účinky bronchokonstrikce, sekrece hlenu, vaskulární permeabilita a zmnožení eosinofilů. Při alergické rýmě se po expozici alergenu uvolňují CysLT z nosní sliznice během reakce jak časné, tak i pozdní fáze, a souvisejí se symptomy alergické rýmy. Bylo zjištěno, že intranasální expozice CysLT zvětšuje rezistenci nosní části dýchacích cest a zhoršuje symptomy neprůchodnosti nosu.

Montelukast je sloučenina účinná po perorálním podání, která se s vysokou afinitou a selektivitou váže na receptor CysLT1. V klinických studiích montelukast inhibuje bronchokonstrikci navozenou inhalovanými LTD₄ v dávkách pouhých 5 mg. Bronchodilatace byla pozorována do 2 hodin po perorálním podání. Bronchodilatační účinek navozený p-agonistou byl k bronchodilatačnímu účinku navozenému montelukastem aditivní. Léčba montelukastem inhibovala jak časnou, tak pozdní fázi bronchokonstrikce navozené antigenním podnětem. Montelukast, v porovnání s placebem, snižoval u dospělých a dětských pacientů počty eosinofilů v periferní krvi. V samostatné studii léčba

montelukastem významně snižovala počty eosinofilů v dýchacích cestách (měřeno ve sputu) a v periferní krvi, přičemž zlepšovala klinickou kontrolu astmatu.

Ve studiích u dospělých osob montelukast v dávce 10 mg jednou denně, v porovnání s placebem, vykázal významná zlepšení ranní FEVi (změna výchozích hodnot o 10,4 % oproti 2,7 %), dopolední maximální výdechové rychlosti (PEFR) (změna výchozích hodnot o 24,5 litrů/min oproti 3,3 litrů/min) a významné snížení celkové spotřeby P-agonistů (změna výchozích hodnot o -26,1 % oproti -4,6 %). Zlepšení pacienty hlášených skóre denních a nočních astmatických symptomů bylo významně lepší než u placeba.

Studie u dospělých osob prokázaly u montelukastu schopnost zvýšit klinický účinek inhalačních kortikosteroidů (procento změny výchozích hodnot FEV₁ pro inhalační beklometason plus montelukast v porovnání s beklometasonem: 5,43 % oproti 1,04 %, v uvedeném pořadí; v porovnání s použitím P-agonisty: -8,70 % oproti 2,64 %). V porovnání s inhalačním beklometasonem (200 pg dvakrát denně s využitím spaceru) prokázal montelukast rychlejší počáteční odpověď, i když v průběhu 12týdenní studie beklometason poskytoval vyšší průměrný léčebný účinek (procento změny výchozích hodnot FEV₁ u montelukastu v porovnání s beklometasonem: 7,49 % oproti 13,3 %, v uvedeném pořadí; v porovnání s použitím P-agonisty: -28,28 % oproti -43,89 %). V porovnání s beklometasonem však vysoké procento pacientů léčených montelukastem dosáhlo podobných klinických odpovědí (např. 50 % pacientů léčených beklometasonem dosáhlo zlepšení FEV₁ přibližně o 11 % nebo více v porovnání s výchozími hodnotami, zatímco přibližně 42 % pacientů léčených montelukastem dosáhlo stejné odpovědi).

U dospělých pacientů ve věku 15 a více let s astmatem a současně se sezónní alergickou rýmou byla provedena klinická studie, která hodnotila účinek montelukastu při symptomatické léčbě sezónní alergické rýmy. V této studii montelukast podávaný jednou denně v dávce 10 mg prokázal statisticky významné zlepšení skóre denních symptomů rýmy v porovnání s placebem. Skóre denních symptomů rýmy je průměrem skóre denních nosních symptomů (ucpání nosu, výtok z nosu, svědění v nose a kýchání) a skóre nočních symptomů rýmy (ucpání nosu při probuzení, potíže s usínáním a probouzení se v noci). Celkového hodnocení alergické rýmy pacienty a lékaři se v porovnání s placebem signifikantně zlepšilo. Hodnocení antiastmatické účinnosti nebylo primárním cílem této studie.

V osmitýdenní studii u dětských pacientů ve věku 6 až 14 let montelukast v dávce 10 mg jednou denně v porovnání s placebem významně zlepšoval respirační funkce (změna výchozích hodnot FEV₁ 8,71 % oproti 4,16 %; změna výchozích hodnot dopolední PEFR 27,9 litrů/min oproti 17,8 litrů/min) a snižoval používání P-agonistů „dle potřeby“ (změna výchozích hodnot -11,7 % oproti +8,2 %).

Signifikantní snížení tělesnou námahou indukované bronchokonstrikce (EIB) bylo prokázáno v 12týdenní studii u dospělých (maximální pokles FEV₁ 22,33% u montelukastu oproti 32,40% u placeba, doba nutná k zotavení a návratu k hodnotám FEV1 před léčbou 44,22 minut oproti 60,64 minutám). Tento účinek se neměnil během celých 12 týdnů trvání studie. Snížení EIB bylo rovněž prokázáno v krátkodobé studii u dětských pacientů (maximální pokles FEV₁ 18,27% oproti 26,11%, doba nutná k zotavení a návratu k hodnotám FEV₁ před léčbou 17,76 minut oproti 27,98 minut). Účinek v obou studiích byl prokázán na konci intervalu s dávkováním jednou denně.

U astmatických pacientů citlivých na kyselinu acetylsalicylovou souběžně léčených inhalačními a/nebo perorálními kortikosteroidy vedla léčba montelukastem v porovnání s placebem k významnému zlepšení kontroly astmatu (změna výchozích hodnot FEV₁ 8,55 % oproti -1,74 % a pokles z výchozích hodnot celkového používání P-agonistů -27,78 % oproti 2,09 %).

Absorpce

Montelukast se po perorálním podání rychle vstřebává. V případě potahovaných tablet o síle 10 mg se u dospělých nalačno průměrné hodnoty maximální plazmatické koncentrace (C_max) dosáhne za 3 hodiny (T_max) po podání. Střední hodnota biologické dostupnosti při perorálním podání je 64 %. Biologická dostupnost při perorálním podání a C_max nejsou běžným jídlem ovlivněny. Bezpečnost a účinnost byly prokázány v klinických studiích, kde potahované tablety o síle 10 mg byly podávány bez ohledu na načasování příjmu potravy.

V případě žvýkacích tablet o síle 5 mg se u dospělých nalačno C_max dosáhne za 2 hodiny po podání. Střední hodnota biologické dostupnosti při perorálním podání je 73 %, přičemž běžné jídlo ji sníží na 63 %.

Distribuce

Montelukast se váže na plazmatické bílkoviny z více než 99 %. Distribuční objem montelukastu v ustáleném stavu je v průměru 8 až 11 litrů. Studie na potkanech provedené s radioaktivně značeným montelukastem ukazují na minimální prostup hematoencefalickou bariérou. Navíc byly koncentrace radioaktivně značeného materiálu 24 hodin po podání dávky ve všech ostatních tkáních minimální.

Biotransformace

Montelukast se výrazně metabolizuje. Ve studiích s terapeutickými dávkami jsou u dospělých a dětí v ustáleném stavu plazmatické koncentrace metabolitů montelukastu nedetekovatelné.

Studie in vitro využívající mikrozomy z lidských jater ukazují, že metabolizmu montelukastu se účastní izoenzymy cytochromu P450 3A4, 2A6 a 2C9. Na základě dalších in vitro výsledků získaných na mikrosomech z lidských jater terapeutické plazmatické koncentrace montelukastu neinhibují izoenzymy cytochromu P450 3A4, 2C9, 1A2, 2A6, 2C19 ani 2D6. Příspěvek metabolitů k léčebnému účinku montelukastu je minimální.

Eliminace

Plazmatická clearance montelukastu dosahuje u zdravých dospělých v průměru 45 ml/min. Po perorální dávce radioaktivně značeného montelukastu se 86 % radioaktivity zjistilo v pětidenním sběru stolice, přičemž v moči bylo zjištěno méně než 0,2 %. Ve spojení s odhady biologické dostupnosti montelukastu při perorálním podání to ukazuje na skutečnost, že montelukast a jeho metabolity jsou vylučovány téměř výhradně žlučí.

Zvláštní skupiny pacientů

U starších pacientů nebo u pacientů s mírnou až středně závažnou nedostatečností jater není úprava dávky potřebná. Studie u pacientů s poruchou funkce ledvin nebyly provedeny. V důsledku skutečnosti, že montelukast a jeho metabolity se vylučují žlučí, se u pacientů s poruchou funkce ledvin potřeba úpravy dávky nepředpokládá. Nejsou k dispozici žádné údaje o farmakokinetice montelukastu u pacientů se závažnou poruchou funkce jater (Child-Pugh skóre >9).

Při vysokých dávkách montelukastu (20- a 60násobek doporučené dávky pro dospělé) byl pozorován pokles plazmatických koncentrací theofylinu. Tento účinek nebyl při doporučené dávce 10 mg jednou denně pozorován.

Ve studiích toxicity na zvířatech byly pozorovány menší sérové biochemické změny ALT, glukózy, fosforu a triglyceridů, jež byly přechodné povahy. Toxicita u zvířat se projevovala jako zvýšená sekrece slin, gastrointestinální symptomy, řídká stolice a iontová nerovnováha. K těmto jevům docházelo při dávkách, které přesahovaly 17násobek systémové expozice pozorované při klinickém dávkování. U opic se nežádoucí účinky objevily při dávkách od 150 mg/kg/den (> 232-násobek systémové expozice pozorované při klinické dávce). Ve studiích na zvířatech montelukast při systémové expozici přesahující klinickou systémovou expozici více než 24-násobně neovlivňoval fertilitu ani reprodukční schopnosti. Ve studii samičí plodnosti na potkanech v dávkách 200 mg/kg/den (>69-násobek klinické systémové expozice) byl zaznamenán mírný pokles tělesné hmotnosti mláďat. Ve studiích na králících byla, v porovnání s kontrolními zvířaty, při systémové expozici více než 24-násobně přesahující klinickou systémovou expozici pozorovanou při klinické dávce pozorována vyšší incidence nekompletní osifikace. U potkanů nebyly pozorovány žádné abnormality. Bylo prokázáno, že montelukast prostupuje placentární bariérou a je vylučován do mléka zvířat.

Po jednorázové perorální dávce sodné soli montelukastu v dávkách až 5000 mg/kg u myší a potkanů (15 000 mg/m² u myší a 30 000 mg/m² u potkanů), což byla nejvyšší testovaná dávka, nedošlo k žádnému úhynu. Tato dávka je ekvivalentní 25 000-násobku doporučené denní dávky pro dospělé (vztaženo ke hmotnosti dospělého pacienta 50 kg).

Bylo zjištěno, že montelukast není pro myši při dávkách až 500 mg/kg/den (přibližně > 200-násobek systémové expozice) fototoxický při UVA, UVB nebo viditelném světle.

Montelukast nebyl při in vitro a in vivo testech na hlodavcích ani mutagenní, ani tumorigenní.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1    Seznam pomocných látek

Jádro tablety

Granulovaná mikrokrystalická celulosa Hyprolosa

Sodná sůl kroskarmelosy Monohydrát laktosy Magnesium-stearát

Potahová vrstva Monohydrát laktosy Hypromelosa 2910/15 Oxid titaničitý (E171)

Makrogol 4000

Žlutý oxid železitý (E 172)

Červený oxid železitý (E 172)

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky.

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.

Uchovávejte při teplotě do 30°C.

6.5    Druh obalu a obsah balení

Blistry (OPA-Al-PVC/Al): 7, 28, 30, 56, 60, 98, 100 potahovaných tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Veškerý nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Actavis Group PTC ehf.

Reykjavikurvegur 76-78 220 Hafnarfjordur Island

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Reg. č.: 14/666/10-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Datum první registrace: 8.9.2010/2.9.2015

10. DATUM REVIZE TEXTU

21.10.2015

10