Meloxistad 15 Mg
Sp.zn.sukls105234/2014
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
MELOXISTAD 15 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
jedna tableta obsahuje: Meloxicamum 15 mg.
Pomocné látky se známým účinkem: tableta obsahuje 81,70 mg laktosy (jako monohydrát laktosy)
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
Popis přípravku:
Světle žluté ploché tablety z jedné strany s půlicí rýhou z druhé strany hladké. Tabletu lze dělit na dvě stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Krátkodobá symptomatická léčba exacerbací osteoartritidy.
Dlouhodobá symptomatická léčba revmatoidní artritidy nebo ankylozující spondylitidy.
4.2 Dávkování a způsob podání
Perorální podání.
Exacerbace osteoartritidy:
7,5 mg/den (1/2 tablety 15 mg).
Pokud nedojde ke zlepšení, je možné dávku zvýšit na 15 mg denně (1 tableta 15 mg).
Revmatoidní artritida, ankylozující spondylitida:
15 mg/den (1 tableta 15 mg). Viz také Zvláštní populace.
Podle terapeutické odpovědi lze dávku snížit na 7,5 mg/den (1 /2 tablety 15 mg).
DÁVKA 15 MG MELOXIKAMU / DEN NESMÍ BÝT PŘEKROČENA.
Celková denní dávka se užívá v jedné dávce během jídla a zapíjí se vodou nebo jinou tekutinou.
Nežádoucí účinky lze minimalizovat podáváním nejnižší účinné dávky po co nejkratší dobu nutnou pro vymizení příznaků (viz bod 4.4.).
Pacientova potřeba symptomatické úlevy a odpověď na léčbu musí být periodicky přehodnocovány, zvláště u pacientů s osteoartritidou.
Zvláštní populace
Starší pacienti a pacienti se zvýšeným rizikem nežádoucích účinků (viz bod 5.2):
Doporučená denní dávka pro dlouhodobou léčbu revmatoidní artritidy a ankylozující spondylitidy u starších pacientů je 7,5 mg. Pacienti se zvýšeným rizikem nežádoucích účinků by měli zahájit léčbu dávkou 7,5 mg denně (viz bod 4.4).
Porucha funkce ledvin (viz bod 5.2):
U dialyzovaných pacientů s těžkým renálním selháním nemá denní dávka překročit 7,5 mg.
U pacientů s lehkým nebo středně těžkým poškozením funkce ledvin (tj. pacienti s clearance kreatininu vyšší než 25 ml/min) není snížení dávky nutné. (Pacienti s nedialyzovaným těžkým renálním selháním viz bod 4.3).
Porucha funkce jater (viz bod 5.2):
U pacientů s lehkým nebo středně těžkým poškozením funkce jater není žádné snížení dávky nutné (pacienti s vážným poškozením funkce jater viz bod 4.3).
Děti:
Přípravek Meloxistad nesmí být podáván dětem do 16 let.
Meloxikam se vyrábí i v jiných silách, které jsou pro děti vhodnější.
4.3 Kontraindikace
Podávání tohoto přípravku je kontraindikováno v následujících případech:
• třetí trimestr těhotenství (viz bod 4.6)
• u dětí a dospívajících do 16 let,
• hypersenzitivita na meloxikam nebo na kteroukoli pomocnou látku tohtoto přípravku uvedenou v bodě 6.1 nebo hypresenzitivita na látky s podobným účinkem - např. na kyselinu acetylsalicylovou a jiná léčiva ze skupiny nesteroidních antirevmatik (NSAID). Meloxistad nesmí být podáván pacientům, u kterých po předchozím podání kyseliny acetylsalicylové nebo jiných léků skupiny NSAID došlo k vývoji astmatu, nosních polypů, angioedému či kopřivky,
• anamnéza gastrointestinálního krvácení nebo perforace v souvislosti s předchozím podáváním NSAID,
• aktivní nebo rekurentní peptický vřed/krvácení (dva nebo více prokázaných případů vředu nebo krvácení) v anamnéze,
• těžká porucha funkce jater
• nedialyzované těžké renální selhání
• gastrointestinální krvácení, cerebrovaskulární krvácení nebo jiné krvácivé poruchy v anamnéze
• těžké važné srdeční selhání.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Nežádoucí účinky lze minimalizovat podáváním nejnižší účinné dávky po co nejkratší dobu nutnou pro úlevu od příznaků (viz bod 4.2. a GIT a kardiovaskulární účinky níže).
Doporučená maximální denní dávka nemá být ani v případě nedostatečného terapeutického účinku překročena, ani se nemají ke stávající léčbě přidávat NSAID, neboť by mohlo dojít ke zvýšení toxicity, přičemž terapeutický přínos této kombinace nebyl prokázán. Meloxikam se nemá podávat souběžně s NSAID, což se týká i selektivních inhibitorů cyklooxygenázy-2 (COX-2).
Nástup účinku meloxikamu je opožděný, a proto jej není vhodné podávat pacientům vyžadujícím úlevu od akutní bolesti.
Pokud za několik dní nedojde k žádoucímu zlepšení stavu, je třeba klinický přínos léčby přehodnotit.
Pacienti s anamnézou ezofagitidy, gastritidy a/nebo peptického vředu musí být před zahájením léčby meloxikamem doléčeni. U těchto pacientů musí být při léčbě meloxikamem trvale věnována pozornost případnému opakovanému objevení se příznaků výše uvedených typů onemocnění.
Gastrointestinální účinky
Při podávání všech NSAID byly kdykoli během léčby hlášeny případy gastrointestinálního krvácení, ulcerací nebo perforací, které mohou vést k úmrtí. Tyto účinky měly v některých případech varovné příznaky, někdy se ale vyskytly i bez nich a i u pacientů, kteří neměli žádné závažné gastrointestinální příhody v anamnéze.
Riziko gastrointestinálního krvácení, ulcerací nebo perforací se zvyšuje s dávkou NSAID, je vyšší u pacientů s ulcerativním onemocněním v anamnéze, zvláště pokud bylo komplikováno krvácením nebo perforací (viz bod 4.3), a také u starších pacientů. Tito pacienti by měli léčbu zahájit s nejnižší dostupnou dávkou. U těchto pacientů je též vhodné zvážit souběžné podávání s gastroprotektivy (např. misoprostolem nebo inhibitory protonové pumpy), stejná opatření jsou vhodná i u pacientů, kterým je třeba podávat nízké dávky acetylsalicylové kyseliny nebo jiné léčivé přípravky, které zvyšují riziko vzniku gastrointestinálních účinků (viz níže a bod 4.5).
Pacienti s anamnézou toxických gastrointestinálních účinků, zejména pokud jsou tito pacienti staršího věku, by měli hlásit jakékoli neobvyklé abdominální příznaky (zvláště gastrointestinální krvácení), zejména pokud se objeví na počátku léčby.
Přípravek se doporučuje podávat s opatrností u pacientů, kterým jsou souběžně podávány přípravky zvyšující riziko vzniku ulcerací a krvácení, např. heparin jako kurativní léčba nebo v geriatrii, perorální kortikosteroidy, antikoagulancia jako warfarin, jiná nesteroidní antiflogistika včetně kyseliny acetylsalicylové podávané v antiflogistických dávkách (> 1g v jednorázové dávce nebo celková denní dávka > 3g) (viz bod 4.5), selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu nebo antiagregancia (viz bod 4.5).
Pokud se u pacientů, kterým je podáván meloxikam, objeví gastrointestinální krvácení, je třeba podávání meloxikamu ukončit.
Nesteroidní antirevmatika by měla být podávána s opatrností u pacientů s anamnézou gastrointestinálního onemocnění (ulcerózní kolitida, Crohnova choroba), protože by mohlo dojít k exacerbaci těchto chorob (viz bod 4.8.).
Pacienti s gastrointestinálními příznaky nebo anamnézou gastrointestinálního onemocnění musejí být kontrolováni z hlediska poruchy trávení, zvláště gastrointestinálního krvácení.
Kardiovaskulární a cerebrovaskulární účinky
Pacienty s anamnézou hypertenze a/nebo mírného až středně závažného městnavého srdečního selhání je nutné vhodně monitorovat a poučit, protože v souvislosti s léčbou nesteroidními antirevmatiky byly hlášeny případy zadržování tekutin a otoky.
Před zahájením podávání meloxikamu a po jeho nasazení se u rizikových pacientů doporučuje klinicky monitorovat krevní tlak.
Klinické studie a epidemiologická data ukazují, že užívání některých NSAID, včetně meloxikamu, (zvláště ve vysokých dávkách a po dlouhou dobu) může být spojováno s malým vzrůstem rizika arteriálních trombotických příhod (např. infarkt myokardu nebo mozková příhoda). Není k dispozici dostatek údajů pro vyloučení tohoto rizika u meloxikamu.
Pacienti s nekontrolovanou hypertenzí, městnavým srdečním selháním, prokázanou ischemickou chorobou srdeční, periferní arteriální chorobou a/nebo cerebrovaskulárním onemocněním mohou být meloxikamem léčeni pouze po pečlivém uvážení. Podobná úvaha je nezbytná i před zahájením dlouhodobé léčby pacientů s rizikovými faktory pro kardiovaskulární onemocnění (např. hypertenze, hyperlipidémie, cukrovka, kouření).
Závažné kožní reakce / hypersenzitivní reakce
Je známo, že v souvislosti s užíváním nesteroidních antirevmatik včetně oxikamů může dojít k výskytu závažných kožních reakcí a závažných, život ohrožujících reakcí z přecitlivělosti (např. anafylaktické reakce) (viz bod 4.8).
Při podávání meloxikamu byly hlášeny život ohrožující kožní reakce- Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) a toxická epidermální nekrolýza (TEN).
Pacienty j e třeba poučit, jak se výše zmíněné reakce projevují a jaké mají příznaky, a je take nutné je pečlivě sledovat, zda se kožní reakce u nich neobjeví. Nejvyšší riziko vzniku SJS a TEN je během prvních týdnů léčby.
Pokud se objeví symptomy a známky SJS nebo TEN (např. progresivní kožní vyrážka, často zpuchýřující nebo se slizničními lézemi) nebo jakékoliv známky hypersensitivity, musí být meloxikam vysazen.
Nejlepších výsledků při léčbě SJS a TEN je dosaženo, pokud jsou tyto reakce časně diagnostikovány a jakákoli podezřelá léčiva jsou ihned vysazena. Při včasném vysazení je prognóza pacienta lepší.
Pokud k rozvoji SJS nebo TEN došlo při podávání meloxikamu, nesmí být meloxikam již u daného pacienta znovu nikdy podán.
Parametry jaterní a renální funkce
Stejně jako v případě většiny NSAID byly hlášeny ojedinělé případy zvýšení hladin transamináz v séru, zvýšení hladiny bilirubinu v séru nebo jiných paramentrů jaterních funkcí, zvýšení hladiny kreatininu v séru, dusíku močoviny v krvi a jiné laboratorní odchylky. Ve většině těchto případů se jednalo o malé a přechodné změny hodnot. Pokud se prokáže, že takovéto abnormální hodnoty jsou trvalého rázu nebo dosahují významných hodnot, má být podávání meloxikamu ukončeno a je třeba provést příslušná vyšetření.
Funkční renální selhání
Nesteroidní antirevmatika mohou inhibicí vasodilatačního účinku renálních prostaglandinů vyvolat funkční renální selhání snížením glomerulární filtrace. Tento nežádoucí účinek je závislý na dávce. Na začátku léčby nebo při zvyšování dávky je doporučeno pečlivé sledování diurézy a renálních funkcí u následujících skupin rizikových pacientů:
■ starší pacienti
■ pacienti současně léčení ACE inhibitory, antagonisty angiotenzinu II, sartany, diuretiky (viz bod 4.5)
■ pacienti s hypovolémií (z jakékoli příčiny)
■ pacienti s městnavým srdečním selháním
■ pacienti s renálním selháním
■ pacienti s nefrotickým syndromem
■ pacienti s lupusovou nefropatií
■ pacienti se závažnou jaterní dysfunkcí (sérový albumin nižší než 25 g/l nebo Child-Pughovo skóre vyšší nebo rovno 10)
Ve vzácných případech mohou nesteroidní antirevmatika vyvolat intersticiální nefritidu, glomerulonefritidu, nekrózu ledvinné dřeně nebo nefrotický syndrom.
Dávka meloxikamu u dialyzovaných pacientů s renálním selháním v terminálním stádiu nemá být vyšší než 7,5 mg. U pacientů s mírnou nebo středně těžkou poruchou renálních funkcí není třeba dávkování upravovat (t.j. u pacientů s clearance kreatininu vyšší než 25 ml/min).
Retence sodíku, draslíku a vody
Při podávání nesteroidních antirevmatik se může vyskytnout retence sodíku, draslíku a vody, i vzájemná interference s natriuretickým účinkem diuretik. Navíc může dojít ke snížení antihypertenzního účinku antihypertenziv (viz bod 4.5). Následně může u predisponovaných pacientů dojít ke vzniku nebo zhoršení otoků, srdečního selhávání a hypertenze. U rizikových pacientů je nutné klinické monitorování (viz body 4.2 a 4.3).
Hyperkalémie
Hyperkalémie může být podporována diabetem nebo současnou léčbou zvyšující hladinu draslíku (viz bod 4.5). V těchto případech je nutná pravidelná kontrola hladin draslíku.
Další upozornění a opatření
Nežádoucí účinky jsou často méně tolerovány pacienty staršími, pacienty méně odolnými nebo pacienty oslabenými. Tyto pacienty je třeba pečlivě monitorovat. Stejně jako u jiných nesteroidních antirevmatik je třeba zvýšené opatrnosti při léčbě starších pacientů, u kterých je zvýšená pravděpodobnost poruchy funkce ledvin, jater nebo činnosti srdce. U starších pacientů se nežádoucí účinky, zejména gastrointestinální krvácení a perforace, vyskytují častěji (viz body 4.2 a 4.8).
Meloxikam, tak jako ostatní nesteroidní antirevmatika, může maskovat příznaky současně probíhajícího infekčního onemocnění.
Podávání meloxikamu, podobně jako jakéhokoli přípravku inhibujícího syntézu cyklooxygenázy/prostaglandinu, může snížit fertilitu a jeho podávání u žen, které chtějí otěhotnět, se nedoporučuje (viz bod 4.6). U žen, které nemohou otěhotnět nebo které podstupují vyšetření pro infertilitu, má být zváženo vysazení meloxikamu.
Tento přípravek obsahuje laktózu. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným deficitem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Farmakodynamické interakce
Jiné léky skupiny nesteroidních antirevmatik (NSAID), včetně salicylátů (kyselina acetylsalicylová > 3g/denně) a selektivních inhibitorů cyklooxygenázy-2:
Současné podávání několika NSAID může zvýšit riziko vzniku gastrointestinálního vředu a krvácení díky jejich synergickému působení. Současné podávání meloxikamu s dalšími nesteroidními antirevmatiky, včetně kyseliny acetylsalicylové v antiflogistických dávkách (> 1g v jednorázové dávce nebo celková denní dávka > 3g) se nedoporučuje (viz bod 4.4).
Kortikosteroidy (např. glukokortikoidy) :
Při souběžném podávání s kortikoidy je třeba postupovat s opatrností z důvodu zvýšeného rizika krvácení nebo gastrointestinálních ulcerací (viz bod 4.4).
Antikoagulancia nebo heparin podávaný v geriatrii nebo v kurativních dávkách:
Významně zvýšené riziko krvácení díky inhibici funkce krevních destiček a porušení gastroduodenální sliznice.
Nesteroidní antirevmatika mohou zesílit účinek antikoagulacií jako je warfarin (viz bod 4.4).
Současné podávání nesteroidních antirevmatik a antikoagulancií nebo heparinu podávaného v geriatrii nebo v kurativních dávkách se nedoporučuje (viz bod 4.4).
V ostatních případech je třeba heparin podávat s opatrností z důvodu zvýšeného rizika krvácení. Pokud se nelze vyhnout současnému podávání těchto léků, je nutno pečlivě monitorovat INR.
Trombolytika a léčivé přípravky ovlivňující funkci krevních destiček:
Díky inhibici funkce krevních destiček a porušení gastroduodenální sliznice se zvyšuje riziko krvácení (viz bod 4.4.).
Selektivní inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (SSRI):
Zvýšené riziko gastrointestinálního krvácení.
Diuretika, ACE inhibitory a antagonisté angiotenzinu II:
Nesteroidní antirevmatika mohou snížit účinek diuretik a jiných antihypertenziv. U některých pacientů s ohroženou funkcí ledvin (např. dehydratovaní pacienti nebo starší pacienti) může současné podávání ACE inhibitorů nebo antagonistů angiotenzinu II a přípravků inhibujících cyklooxygenázu způsobit další zhoršení renálních funkcí včetně možného akutního renálního selhání, které je většinou reverzibilní. Proto musí být tato kombinace podávána pouze s velkou opatrností, zvláště u starších pacientů. Pacienti musí být přiměřeně hydratováni a je třeba kontrolovat jejich renální funkce po zahájení a pravidelně během souběžné léčby (viz bod 4.4).
Další antihypertenziva (např. betablokátory):
Může dojít ke snížení antihypertenzivního účinku betablokátorů (v důsledku inhibice prostaglandinů s vasodilatačním působením).
Inhibitory kalcineurinu (např. cyklosporin, takrolimus):
Nefrotoxicita inhibitorů kalcineurinu může být zvyšována nesteroidními antirevmatiky působením na renální prostaglandiny. Při současném podávání je třeba monitorovat renální funkce. Pečlivě je třeba sledovat renální funkce, zvláště u starších pacientů.
Nitroděložní tělíska:
Bylo hlášeno, že nesteroidní antirevmatika snižují účinnost nitroděložních tělísek.
Snížení účinku nitroděložních tělísek působením NSAID je však třeba dále potvrdit.
Farmakokinetické interakce : Účinek meloxikamu na farmakokinetiku jiných léčivých přípravků Lithium:
Bylo zjištěno, že nesteroidní antirevmatika zvyšují plazmatickou hladinu lithia (snížením renální exkrece lithia), která může dosáhnout toxických hodnot. Současné podávání s lithiem se nedoporučuje (viz bod 4.4). Pokud je tato kombinace nezbytná, doporučuje se pečlivě monitorovat hladinu lithia v plazmě při zahájení léčby, změně dávky a ukončení léčby meloxikamem.
Methotrexát:
Nesteroidní antirevmatika mohou snížit tubulární sekreci methotrexátu a tím zvyšují jeho plazmatickou koncentraci. Z toho důvodu se u pacientů užívajících vysoké dávky methotrexátu (více než 15 mg/ týden) nedoporučuje současné užívání nesteroidních antirevmatik (viz bod 4.4).
Riziko interakce mezi nesteroidními antirevmatiky a methotrexátem musí být bráno v úvahu i u pacientů užívajících nízké dávky methotrexátu, zvláště u pacientů s poruchou renálních funkcí. V případě, že je kombinovaná léčba nezbytná je nutná kontrola krevního obrazu a monitorování funkce ledvin. Pokud jsou nesteroidní antirevmatika a methotrexát podávány po dobu 3 dnů, je potřeba zvláštní opatrnosti, jelikož plazmatická hladina methotrexátu se může zvýšit na toxickou míru.
Ačkoli farmakokinetika methotrexátu (15 mg/týden) nebyla významně ovlivněna současným podáváním meloxikamu, je nutno brát v úvahu, že nesteroidní antirevmatika mohou zesilovat hematologickou toxicitu methotrexátu (viz bod 4.8).
Farmakokinetické interakce: Účinek jiných léků na farmakokinetiku meloxikamu Cholestyramin:
Cholestyramin urychluje eliminaci meloxikamu narušováním enterohepatální cirkulace, takže clearance meloxikamu se zvýší o 50% a jeho biologický poločas klesne na 13 hodin (+ 3 hodiny). Tato interakce je klinicky významná.
Při současném podávání antacid, cimetidinu a digoxinu nebyly pozorovány žádné významné farmakokinetické lékové interakce.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Inhibice syntézy prostaglandinů může nežádoucím způsobem ovlivnit těhotenství a/nebo vývoj embrya/plodu. Údaje z epidemiologických studií naznačují zvýšené riziko potratu, srdečních vad a gastroschýzy po použití inhibitorů biosyntézy prostaglandinů v časných fázích těhotenství. Absolutní riziko kardiovaskulárních malformací se zvýšilo z méně než 1% na přibližně 1,5%. Předpokládá se, že se riziko zvyšuje s dávkou a délkou léčby. U zvířat bylo prokázáno, že podávání inhibitorů biosyntézy prostaglandinů vede ke zvýšení pre- a postimplantačních ztrát a k embryo/fetální letalitě. Kromě toho byl u zvířat dostávajících inhibitor biosyntézy prostaglandinu během organogeneze zaznamenán zvýšený výskyt různých malformací včetně kardiovaskul árních.
Během prvního a druhého trimestru těhotenství se meloxicam nemá podávat, pokud to není zcela nezbytné. Pokud se meloxicam podává ženě, která se pokouší otěhotnět, nebo během prvního nebo druhého trimestru gravidity, má být podávána co nejnižší možná dávka po co nejkratší možnou dobu.
Během třetího trimestru těhotenství mohou všechny inhibitory biosyntézy prostaglandinů vystavit • plod:
o kardiopulmonární toxicitě (s předčasným uzavřením ductus arteriosus a plicní hypertenzí); o renální dysfunkci, která může progredovat v renální selhání s oligohydramnion
• a matku a novorozence na konci těhotenství;
o možnému prodloužení doby krvácení, antiagregační účinek se může vyskytnou i při velmi nízkých dávkách;
o inhibici děložních kontrakcí s následkem opoždění či prodloužení porodu.
A proto je podávání meloxikamu během třetího trimestru gravidity kontraindikováno (viz bod
4.3) .
Kojení
U nesteroidních antirevmatik je známo, že přecházejí do mateřského mléka, zatímco údaje pro meloxikam nejsou známé. Podávání kojícím ženám se proto nedoporučuje.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Specifické studie zabývající se ovlivněním schopnosti řízení motorových vozidel a obsluhy strojů nebyly zatím provedeny. Na základě farmakodynamického profilu a hlášených nežádoucích účinků, je ovlivnění těchto schopností nepravděpodobné nebo zanedbatelné. Pokud však dojde při užívání meloxikamu k poruchám zraku, ospalosti, závratím nebo k jiným poruchám centrálního nervového systému, je třeba vyhnout se řízení a neobsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
a) Obecný popis
Na základě výsledků klinických studií a epidemiologických údajů se předokládá, že podávání některých NSAID (zvláště ve vysokých dávkách a při dlouhodobé léčbě) může být spojeno s mírným zvýšením rizika arteriálních trombotických příhod (například infarktu myokardu nebo cévní mozkové příhody) (viz bod 4.4).
V souvislosti s podáváním NSAID byly hlášeny edémy, hypertenze a srdeční selhání.
Nejčastěji hlášené nežádoucí účinky jsou gastrointestinální. Mohou se objevit vředy, perforace nebo gastrointestinální krvácení, někdy končící úmrtím, zvláště u starších pacientů (viz bod 4.4). Po podání byla hlášena nauzea, zvracení, průjem, flatulence, zácpa, dyspepsie, bolest břicha, melena, hematemeza, ulcerativní stomatitida, exacerbace kolitidy a Crohnovy choroby (viz bod
4.4) . Méně často byla pozorována gastritida.
Frekvence nežádoucích účinků popsané níže jsou založeny na odpovídajících četnostech výskytu nežádoucích příhod hlášených v průběhu 27 klinických studií s podávání přípravku po dobu alespoň 14 dní. Tyto informace jsou založeny na klinických studiích u 15197 pacientů, kteří byli léčeni perorálními dávkami 7,5 nebo 15 mg meloxikamu denně v tabletách nebo tobolkách, a to po dobu až 1 roku.
Nežádoucí účinky, které vyšly najevo při užívání meloxikamu po jeho uvedení na trh jsou zahrnuty.
Nežádoucí účinky byly rozděleny podle četnosti výskytu za použití následující konvence:
Velmi časté (> 1/10); časté (> 1/100, < 1/10); méně časté (> 1/1000, < 1/100); vzácné (> 1/10 000, < 1/1000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo: (frekvenci nelze z dostupných údajů určit).
b) Přehled nežádoucích účinků
Poruchy krve a lymfatického systému Méně časté: Anémie.
Vzácné: Abnormální krevní obraz (včetně diferenciálního počtu bílých krvinek), leukopenie, trombocytopenie.
Velmi vzácné: byly hlášeny případy agranulocytózy (viz bod c).
Poruchy imunitního systému
Méně časté: Alergické reakce jiné než anafylaktické nebo anafylaktoidní reakce Není známo: Anafylaktické/anafylaktoidní reakce.
Psychiatrické poruchy
Vzácné: Poruchy nálad, insomnie, noční děsy.
Není známo: Stav zmatenosti, dezorientace.
Poruchy nervového systému Časté: Bolest hlavy.
Méně časté: Závratě, somnolence.
Poruchy oka
Vzácné: Poruchy zraku včetně rozmazaného vidění, konjunktivitida.
Poruchy ucha a labyrintu Méně časté: Vertigo Vzácné: Tinnitus
Srdeční poruchy Vzácné: Palpitace.
V souvislosti s podáváním NSAID byly hlášeny případy srdečního selhání.
Cévní poruchy
Méně časté: Zvýšení krevního tlaku (viz bod 4.4), návaly horka, kardiovaskulární tromboembolické příhody, cerebrovaskulární tromboembolické příhody.
Není známo: : Periferní venózní trombotické příhody.
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Vzácné: Astma u jedinců alergických na kyselinu acetylsalicylovou nebo jiná nesteroidní antirevmatika.
Není známo: Plicní eosinofilie.
Gastrointestinální poruchy
Velmi časté: Dyspepsie, nauzea, zvracení, bolesti břicha, zácpa, flatulence, průjem, mírné gastrointestinální krvácení, které může ve velmi vzácných případech způsobit anémii.
Méně časté: Okultní nebo makroskopické gastrointestinální krvácení, stomatitida, gastritida, říhání.
Vzácné: Gastroduodenální vředy, ezofagitida, kolitida.
Velmi vzácné: Gastrointestinální perforace.
Gastrointestinální krvácení, ulcerace nebo perforace mohou být v některých případech závažné a mohou vést k úmrtí, zejména u starších pacientů (viz bod 4.4).
Poruchy jater a žlučových cest
Méně časté: Porucha funkce jater (např. zvýšení transamináz nebo bilirubinu)
Velmi vzácné: Hepatitida.
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté: Angioedém, pruritus, vyrážka
Vzácné: Kopřivka.
Byly hlášeny těžké nežádoucí kožní reakce (SCARs): Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) a toxická epidermální nekrolýza (TEN) (viz bod 4.4).
Velmi vzácné: Bulózní dermatitida, erythema multiforme,.
Není známo: Fotosenzitivní reakce
Poruchy ledvin a močových cest
Méně časté: Retence vody a sodíku, hyperkalémie (viz body 4.4. a 4.5), test renálních funkcí abnormální (zvýšení kreatininu v séru a /nebo urey v séru)
Velmi vzácné: Akutní renální selhání, zvláště u rizikových pacientů (viz bod 4.4).
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Méně časté: Edémy včetně edému dolních končetin.
c) Individuální závažné a / nebo často se vyskytující nežádoucí účinky
Velmi vzácně byly u pacientů léčených meloxikamem a jinými potenciálně myelotoxickými léky hlášeny případy agranulocytózy (viz bod 4.5).
d) Nežádoucí účinky u přípravku zatím nepozorované, ale obecně s touto skupinou léků spojované
Organické poškození ledvin s následkem akutního renálního selhání, velmi vzácné případy intersticiální nefritidy, akutní tubulární nekrózy, nefrotického syndromu a papilární nekrózy (viz bod 4.4).
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: http://www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Příznaky při akutním předávkování nesteroidními antirevmatiky jsou obvykle omezeny na letargii, ospalost, nevolnost, zvracení a bolest v epigastriu, které jsou většinou reverzibilní při podpůrné léčbě. Může se objevit gastrointestinální krvácení. Při těžké otravě může dojít k hypertenzi, akutnímu renálnímu selhání, jaterní dysfunkci, depresi dechu, komatu, křečem, kardiovaskulárnímu kolapsu a zástavě srdce. Byly hlášeny i anafylaktoidní reakce, jak při terapeutických dávkách, tak při předávkování.
V případě předávkování je třeba pacienty léčit symptomaticky a podpůrně. V klinických studiích bylo prokázáno, že perorální dávka 4 g cholestyraminu podávaná 3x denně urychluje eliminaci meloxikamu.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakodynamická skupina: Antirevmatika, antiflogistika, oxikamy ATC skupina: M01AC06
Meloxikam je nesteroidní protizánětlivý lék (NSAID) ze skupiny oxikamů, který má protizánětlivý, analgetický a antipyretický účinek.
Meloxikam prokázal protizánětlivý účinek v standardních modelech zánětu. Jako u jiných nesteroidních antirevmatik, jeho přesný mechanizmus účinku zůstává neznámý. Avšak existuje přinejmenším jeden mechanizmus účinku společný pro všechna nesteroidní antirevmatika (včetně meloxikamu) inhibice biosyntézy prostaglandinů, které jsou známy jako mediátory zánětu.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Meloxikam je dobře vstřebáván z gastrointestinálního traktu, čemuž odpovídá jeho vysoká absolutní biologická dostupnost 89% po perorálním podání (tobolky). Tablety, suspenze a tobolky jsou bioekvivalentní.
Po jedné dávce meloxikamu je střední hodnota maximální plazmatické koncentrace dosažena do 2 hodin při podání meloxikamu v suspenzi a do 5-6 hodin při podání pevné lékové formy (tobolky a tablety).
Při podávání opakovaném je ustálený stav dosažen během 3 až 5 dnů. Dávkování 1x denně vede k relativně malému kolísání plazmatických koncentrací léku v rozmezí 0,4-1 mikrogram/l pro dávku 7,5 mg a 0,8-2,0 mikrogramy/l u dávky 15 mg (Cmin a Cmax v ustáleném stavu). Maximálních plazmatických koncentrací meloxikamu v ustáleném stavu je dosaženo během 5-6 hodin u tablet, tobolek a suspenze. Léčba nepřerušovaná po dobu delší než 1 rok vede k podobným koncentracím léku, které nastávají již po prvním dosažení ustáleného stavu. Absorpce meloxikamu po perorálním podání není změněna současným příjmem potravy
Distribuce
Meloxikam je velmi silně vázán na plazmatické bílkoviny, zvláště na albumin (99%)
Meloxikam proniká dobře do synoviální tekutiny a dosahuje zde přibližně polovičních koncentrací proti plazmě. Distribuční objem je nízký, průměrně 11 l. Interindividuální rozdíly jsou 30-40%.
Biotransformace
Meloxikam je rozsáhle metabolizován v játrech. Čtyři různé metabolity meloxikamu byly identifikovány v moči, všechny farmakodynamicky neaktivní. Hlavní metabolit 5-karboxymeloxikam (60% dávky) vzniká oxidací přechodného metabolitu 5-hydroxymetylmeloxikamu, který je také vylučován, v menším rozsahu (9% dávky). Studie in vitro ukazují, že CYP 2C9 hraje významnou roli v této metabolické cestě, s menším podílem CYP 3A4 izoenzymu. Peroxidázová aktivita u pacienta je pravděpodobně odpovědná za 2 metabolity, které tvoří 16% a 4% podané dávky.
Eliminace
Meloxikam je převážně vylučován ve formě metabolitů ve stejném poměru močí i stolicí.Pouze méně než 5% denní dávky je vylučováno nezměněno stolicí, pouze stopová množství nezměněné sloučeniny jsou vylučována močí.
Meloxikam je vylučován z těla se středním eliminačním poločasem 20 hodin. Celková plazmatická clearance je průměrně 8 ml/min.
Linearita
V terapeutickém rozmezí 7,5 mg až 15 mg meloxikamu podaných perorálně nebo muskulárně vykazuje meloxikam lineární farmakokinetiku.
Zvláštní populace
Jaterní a ledvinná insuficience
Jaterní ani lehká či středně těžká ledvinná insuficience podstatně nemění farmakokinetiku meloxikamu. V terminálním stadiu renálního selhání může zvýšením distribučního objemu dojít ke zvýšení koncentrace volného meloxikamu v séru a denní dávky 7,5 mg nesmí být překročeny (viz bod 4.2).
Starší pacienti
Průměrná plazmatická clearance v ustáleném stavu u starších pacientů je mírně nižší ve srovnání s pacienty mladšími.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Preklinické studie potvrdily, že toxikologický profil meloxikamu je identický s ostatními nesteroidními antirevmatiky: gastrointestinální vředy a eroze, nekrózy renálních papil při podávání vysokých dávek po dlouhou dobu dvěma živočišným druhům.
Perorální reprodukční studie u potkanů prokázaly pokles ovulace, inhibici implantace a embryotoxický efekt (zvýšení resorpce) v dávkách toxických pro matky 1 mg/kg a vyšších. Studie toxického působení na reprodukci u potkanů a králíků neprokázaly teratogenní účinek do dávky 4 mg/kg u potkanů a 80 mg/kg u králíků.
Tyto dávky převýšily klinické dávky (7,5-15 mg) 10x až 5x v dávkách mg/kg tělesné hmotnosti (člověk o váze 75 kg). Byly popsány fetotoxické účinky na konci těhotenství, které jsou společné pro všechny inhibitory syntézy prostaglandinů. Nebyl prokázán žádný mutagenní efekt in vitro ani in vivo, ani karcinogenní efekt u potkanů a myší při podávání dávek vyšších než jsou dávky klinické.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Mikrokrystalická celulóza, předbobtnalý škrob (kukuřičný), kukuřičný škrob, dihydrát citronanu sodného, koloidní bezvodý oxid křemičitý, magnesium-stearát, monohydrát laktózy
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
5 let
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PVC/PVDC/Al blistr, krabička.
Velikost balení: 7, 10, 14, 15, 20, 28, 30, 50, 60, 100, 140, 280, 300, 500 nebo 1000 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
STADA Arzneimittel AG Stada str. 2-18 61118 Bad Vilbel Německo
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA
Meloxistad 15 mg: 29/517/05-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
14.12.2005/18.7.2008
10. DATUM REVIZE TEXTU
9.6.2014
15/15