Melipramin
sp.zn. sukls240306/2015 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Melipramin
25 mg, potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Léčivá látka:
imipramini hydrochloridum 25 mg v jedné potahované tabletě Pomocné látky se známým účinkem:
Jedna potahovaná tableta obsahuje 110,5 mg monohydrátu laktosy Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta.
Popis přípravku: lesklé potahované tablety hnědé barvy, velikosti 8,4x3,8 mm.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
- Léčba deprese: Různá depresivní onemocnění endogenního, organického nebo psychogenního typu (např. postpsychotická deprese, deprese po traumatickém stresu) u dospělých a adolescentů, periodická deprese, depresivní fáze manio-depresivní psychózy, melancholie, deprese při organickém postižení mozku. Přípravek je rovněž používán při léčbě určitých typů chronické bolesti.
- Léčba enurézy u pediatrických pacientů (enuresis nocturna): v případě, že nebyla nalezena žádná organická abnormalita, mohou být přípravkem Melipramin léčeny děti starší 6 let.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Je nutná individuální titrace dávky.
Doporučená počáteční dávka je obvykle nízká a zvyšuje se pouze postupně. Po zmírnění příznaků může být podávána udržovací dávka 2-6 tablet denně. Pacientům se zvýšeným rizikem suicidálního chování mají být předepisovány nižší dávky.
Léčba je obvykle dlouhodobá (několik let). Maximální dávka pro celou dobu léčby nebyla stanovena.
Dospělí: počáteční dávka 75 mg/den může být zvyšována až na 150-200 mg/den. Pokud nedojde během dvou týdnů k žádnému zlepšení, zvýší se dávka až na 300 mg/den, rozdělená do dvou nebo tří dílčích dávek, obvykle užívaných ráno a večer (v případě potřeby je možná také polední dávka).
Starší osoby: pacienti starší 60 let mohou vyžadovat nižší dávku imipraminu než je dávka doporučená výše. Léčba má být zahájena 10 mg denně, postupně zvyšovaná na dávku 30 až 50 mg denně. Asi po 10 dnech by mělo být dosaženo optimální dávky, která bude podávána do konce léčby.
Pediatrická populace: pro léčbu nočního pomočování se tablety podávají 1 hodinu před spaním.
Více než 11 let (hmotnost 35 až 54 kg): 50-75 mg denně;
8 až 11 let (hmotnost 25 až 35 kg): 25-50 mg denně;
6 až 7 let (hmotnost 20 až 25 kg): 25 mg denně.
Méně než 6 let: Nesmí být podáván dětem do 6 let.
Dávka by neměla překročit 75 mg denně. Maximální doba léčby by neměla překročit tři měsíce a její ukončení by mělo být postupné. Pokud dojde k recidivě, léčba by neměla být znovu zavedena pokud nebyla provedena celková lékařská prohlídka.
Způsob podání Perorální podání
Tablety přípravku Melipramin mají být polykány vcelku, nerozkousané, s malým množstvím vody.
4.3 Kontraindikace Absolutní kontraindikace:
- hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1
- mánie
- glaukom s úzkým úhlem
- retence moči
- těžká nedostatečnost jater a/nebo ledvin
- současná léčba inhibitory MAO (např. moklobemid)
- těhotné a kojící ženy
- pacienti s onemocněním srdce (ischemie, srdeční selhání, arytmie) a pacienti po prodělaném infarktu myokardu
- děti do 6 let
Relativní kontraindikace:
- epileptičtí pacienti trpící hypertrofií prostaty (pokud není léčba nezbytná).
Výskyt záchvatů zdánlivě závislých na dávce.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Pacienti mají být upozorněni, aby po dobu léčby přípravkem Melipramin NEPOŽÍVALI alkoholické nápoje.
U pacientů léčených tímto přípravkem je lepší vyhnout se elektrokonvulzivní terapii.
U pacientů s bipolární depresí může imipramin vyvolat mánii; během epizody mánie nemá být podáván.
I když byly hlášeny změny v počtu bílých krvinek při užívání imipraminu pouze v ojedinělých případech, je třeba, zejména během několika prvních měsíců léčby, pravidelně kontrolovat počty krevních buněk a sledovat příznaky, jako je horečka a bolest v krku. Doporučuje se také v průběhu dlouhodobé léčby.
Hyponatrémie (obvykle u starších pacientů) je spojena se všemi typy antidepresiv a měla by být brána v úvahu u všech pacientů, u kterých se objeví symptomy, jako je ospalost, zmatenost nebo křeče.
Opatrnosti je třeba při podávání tricyklických antidepresiv pacientům s onemocněním ledvin.
Opatrnosti je třeba při podávání tricyklických antidepresiv pacientům s nádory dřeně nadledvin (např. feochromocytom, neuroblastom) mohou vyprovokovat hypertenzní krizi.
Opatrnosti je třeba u pacientů s hypertyreózou nebo při souběžném podávání přípravků k léčbě štítné žlázy, mohou se vyskytnout zhoršené nežádoucí účinky na srdeční funkce.
Vzhledem k anticholinergním vlastnostem imipraminu by měl být používán s opatrností u pacientů s anamnézou zvýšeného nitroočního tlaku, glaukomu s úzkým úhlem nebo retencí moče (např. onemocnění prostaty).
Opatrnosti je třeba u pacientů s chronickou zácpou. Tricyklická antidepresiva mohou způsobit paralytický ileus zejména u starších osob a pacientů upoutaných na lůžko.
Před celkovou nebo lokální anestézií by měl být anesteziolog upozorněn, že pacient užíval imipramin. Anestetika podávaná při tri/tetracyklická antidepresivní terapii mohou zvýšit riziko arytmií a hypotenze (viz bod 4.5).
V souvislosti s anticholinergními účinky tricyklických antidepresiv vyvolávajících sníženou tvorbu slz a akumulace mukoidních sekretů, může dojít k poškození epitelu rohovky u pacientů s kontaktními čočkami.
Imipramin může vyvolat úzkost, pocity neklidu a hyperexcitaci u neklidných pacientů a pacientů s doprovodnými příznaky schizofrenie.
U schizofrenních pacientů užívajících tricyklická antidepresiva byla občas pozorována aktivace psychózy. Hypomanické nebo manické epizody byly také hlášeny během depresivní fáze u pacientů s cyklickými afektivními poruchami podstupujících léčbu s tricyklickými antidepresivy. V takových případech může být potřebné snížení dávek imipraminu nebo jeho vysazení a podávat jiné antipsychotikum. Pokud tyto epizody odezní, může být znovu v případě potřeby podávána nízká dávka imipraminu.
Vzhledem k možným nežádoucím účinkům j e třeba se vyvarovat náhlého ukončení užívání (viz bod 4.8).
U dětí léčených imipraminem se při léčbě nočního pomočování mohou objevit poruchy chování.
Při použití tricyklických antidepresiv pro léčbu pacientů s panickou poruchou může dojít k výskytu paradoxní úzkostné neurózy. Tento stav obvykle netrvá déle než dva týdny a lze jej zvládnout deriváty benzodiazepinů.
Před zahájením léčby a po celou dobu jejího trvání je třeba provádět tato vyšetření a laboratorní testy:
- krevní tlak,
- jaterní testy,
- EKG,
- diferenciální krevní obraz.
Sebevražda/sebevražedné myšlenky nebo klinické zhoršení
Deprese je spojena se zvýšeným rizikem sebevražedných myšlenek, sebepoškozování a sebevraždy (příhody související se sebevraždou). Toto riziko přetrvává, dokud nedojde k významné remisi. Vzhledem k tomu, že se zlepšení nemusí projevit během několika prvních nebo i více týdnů léčby, měli by být pacienti pečlivě sledováni, dokud nedojde ke zlepšení. Je obecnou klinickou zkušeností, že riziko sebevraždy se může zvýšit v časných stádiích uzdravování.
Pacienti s anamnézou příhod souvisejících se sebevraždou, nebo ti kteří vykazují významný stupeň sebevražedné představivosti před zahájením léčby, mají vyšší riziko sebevražedných myšlenek nebo pokusů o sebevraždu a musí být během léčby pečlivě sledováni. Metaanalýza placebem kontrolovaných klinických studií s antidepresivy u dospělých pacientů s psychiatrickými poruchami prokázala zvýšené riziko sebevražedného chování s antidepresivy ve srovnání s placebem u pacientů mladších 25 let.
Během léčby zejména na jejím začátku a po změně dávkování by měli být pacienti pečlivě sledováni, zvláště ti s vysokým rizikem. Pacienti (a jejich ošetřovatelé) by měli být upozorněni na nutnost sledovat jakékoliv zhoršení jejich stavu, vznik sebevražedného chování nebo myšlení a neobvyklých změn chování a neprodleně vyhledat lékařskou pomoc, pokud se tyto příznaky objeví.
Všichni pacienti musí být pod přísným dohledem z důvodu rizika sebevražedného chování.
Melipramin obsahuje monohydrát laktosy.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, s vrozeným deficitem laktázy nebo
s malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Melipramin nesmí být užíván v kombinaci s MAO inhibitory (z důvodu možného zvýšení krevního
tlaku).
Zvláštní opatrnosti je třeba při užívání přípravku Melipramin současně s těmito léky:
- Barbituráty (léky proti bolesti a léky na spaní): zvýšení metabolismu imipraminu a je možné snížení jejich účinku. Adice nežádoucích účinků obou komponent je také možná.
- Fenytoin: imipramin inhibuje metabolismus fenytoinu a tím vede ke zvýšení sérové koncentrace fenytoinu a ke zvýšení toxicity. Také je možné zvýšení rizika vzniku epileptického záchvatu.
- Guanetidin: imipramin by mohl snížit absorpci guanetidinu do adrenergních neuronů a to by mohlo vést ke snížení antihypertenzního účinku. Mohou být vyžadovány vyšší dávky guanetidinu nebo alternativní antihypertenzní agens.
- Klonidin: Melipramin může zhoršit antihypertenzní účinek klonidinu kvůli farmakologickému antagonismu na centrálních alfa-2 receptorech. Používají se zde obdobná opatření jako pro guanetidin.
- Fluvoxamin: výsledkem kombinace fluvoxaminu s imipraminem by mohl být snížený metabolismus imipraminu. Fluvoxamin signifikantně zvyšuje poločas imipraminu a snižuje clearance, což vede k toxicitě imipraminu. Snížení dávek obou agens může být nezbytné.
- Imipramin může potencovat anticholinergní účinky jiných léků (srdeční frekvence, sucho v ústech a zhoršení konstipace).
- Imipramin ovlivňuje účinky alkoholu a látek tlumících CNS. U alkoholiků byla hlášena vyšší rychlost clearance a porušený metabolismus imipraminu.
- Alprazolam a disulfiram: Pokud je imipramin podáván současně s alprazolamem a disulfiramem, může být potřeba snížit dávky imipraminu.
- Neuroleptika: Současné užívání může vést ke zvýšeným plazmatickým hladinám tricyklických antidepresiv ke sníženému křečovému prahu a záchvatům. Kombinace s thioridazinem může vyvolat závažné srdeční arytmie.
- Betablokátory: koncentrace imipraminu v krvi může být zvýšena léky jako je labetalol a propranolol. Klinický význam těchto interakcí je nejistý.
- Diuretika: Současné užívání tricyklických antidepresiv a diuretik může zvýšit riziko vzniku posturální hypotenze.
- Stimulanty Alfa2 - adrenoceptoru: je třeba se vyhnout současnému užívání brimonidinu.
- Antikoagulancia: Tricyklická antidepresiva mohou posilovat antikoagulační účinek kumarinových přípravků tím, že inhibují jaterní metabolismus antikoagulancií. Proto se doporučuje pečlivé monitorování plazmatického protrombinu.
- Sympatomimetika: Imipramin může posilovat kardiovaskulární účinky adrenalinu (epinefrinu), efedrinu, isoprenalinu, noradrenalin (norepinefrinu), fenylefrin a fenylpropanolaminu (např. jako součást lokálních anestetik a nosních kapek).
- Chinidin: Vzhledem k aktivitě blokátorů sodíkových kanálů (účinky jako chinidin) by se tricyklická antidepresiva neměla používat v kombinaci s antiarytmickými látkami typu chinidinu (třída A).
- Jaterní induktory enzymů: Látky, které aktivují jaterní enzymový systém monooxygenázy (např. barbituráty, karbamazepin, fenytoin, nikotin a orální antikoncepce) mohou urychlit metabolismus a snížit plazmatické koncentrace imipraminu, což má za následek snížení účinnosti. Plazmatické hladiny fenytoinu a karbamazepinu mohou být zvýšeny i s odpovídajícími nežádoucími účinky. Může být nutné upravit dávkování těchto přípravků.
- Cimetidin, methylfenidát: Tyto léky mohou zvyšovat plazmatické hladiny imipraminu, jeho dávka by proto měla být snížena.
- Estrogeny: Existují důkazy, že estrogeny mohou někdy paradoxně snížit účinky imipraminu a
ve stejnou dobu způsobit toxicitu imipraminu. Může být potřeba upravit dávky těchto přípravků.
- Antivirotika: Léky jako ritonavir mohou způsobit zvýšení plazmatických koncentrací antidepresiv.
- Blokátory kalciových kanálů: Diltiazem a verapamil, blokátory kalciových kanálů, mohou zvýšit hladinu imipraminu v krvi.
- Nitráty: Snížená sekrece slin může snížit účinnost sublingválních nitrátových přípravků.
- Dopaminergní látky: Pokud jsou tricyklická antidepresiva užívána současně s dopaminergními přípravky, jako je selegilin a entakapon, může být zvýšena CNS toxicita.
- Centrálně působící látky potlačující chuť k jídlu: Souběžné užívání se nedoporučuje kvůli zvýšenému riziku toxicity CNS.
- Protinádorová léčiva: Vzhledem k riziku závažné posturální hypotenze je třeba se vyhnout souběžnému užívání altretaminu.
Tricyklická antidepresiva se mohou také vzájemně ovlivňovat s následujícími třídami léků:
- Analgetika: Možné zvýšení rizika anticholinergních nežádoucích účinků a konvulzí (nefopam), křečí a serotoninového syndromu (tramadol), sedace (opioidní analgetika) nebo komorové arytmie.
- Antiarytmika: Zvýšené riziko komorových arytmií způsobených léky, které prodlužují QT interval.
- Svalová relaxancia: Zvýšený účinek svalového relaxans baklofenu.
4.6 Těhotenství a kojení Těhotenství
Není evidován žádný důkaz o bezpečnosti léku v průběhu těhotenství. Objevily se izolované zprávy o možném spojení mezi použitím tricyklických antidepresiv a nežádoucími účinky na plod (vývojové poruchy). Je třeba se vyhnout léčbě imipraminem během těhotenství, pokud očekávaný přínos nepřeváží potenciální riziko pro plod.
U novorozenců, jejichž matky užívaly imipramin až do porodu, se během několika prvních hodin nebo dnů vyvinuly dušnost, letargie, koliky, podrážděnost, hypotenze nebo hypertenze, třes nebo křeče. Pokud je to možné, měl by být imipramin postupně vysazen nejpozději 7 týdnů před vypočítaným datem porodu.
Kojení
Vzhledem k tomu, že imipramin je vylučován do mateřského mléka měl by být podáván pouze v případě, že benefit převáží možné riziko.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Imipramin může nepříznivě ovlivnit činnosti vyžadující zvýšenou pozornost, koordinaci pohybů a rychlé rozhodování. Proto je třeba, aby se pacienti, kteří si stěžují na takové ovlivnění, vyvarovali řízení motorových vozidel, obsluhy strojů a provádění prací se zvýšeným rizikem nehod. Později v průběhu léčby musí být u jednotlivých pacientů individuálně rozhodnuto o tom, zda je pro ně bezpečné pokračovat v těchto činnostech.
4.8 Nežádoucí účinky
Níže uváděné nežádoucí účinky se nemusí nutně projevit u každého pacienta. Některé nežádoucí účinky jsou závislé na dávce a upraví se při snížení dávky anebo odezní spontánně v průběhu léčby. Některé nežádoucí účinky se obtížně odlišují od symptomů deprese (např. únava, poruchy spánku, vzrušení, úzkost, sucho v ústech).
Podávání imipraminu by mělo být pozastaveno, pokud se objeví závažné neurologické nebo psychiatrické reakce.
Starší pacienti jsou obzvláště citliví na anticholinergní, neurologické, psychiatrické nebo kardiovaskulární účinky. Jejich schopnost metabolizovat a vylučovat léky může být snížena, což vede k riziku zvýšených koncentrací v plazmě.
Četnost nežádoucích účinků přípravku Melipramin je definována jako: velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (>1/1000 až <1/100), vzácné (>1/10000 až <1/1000), velmi vzácné (<1/10000) nebo není známo (z dostupných údajů nelze určit).
Nežádoucí účinky uvedené ve skupině frekvence výskytu jsou seřazeny dle klesající závažnosti. Poruchy krve a lymfatického systému
Velmi vzácné: agranulocytóza, leukopenie, trombocytopenie a purpura, eosinofilie Poruchy imunitního systému
Velmi vzácné: systémové anafylaktické reakce včetně hypotenze, alergická alveolitida (pneumonitida) s eozinofilií nebo bez ní
Endokrinní poruchy
Velmi vzácné: zvětšení prsů, galaktorea, SIADH (syndrom nepřiměřené sekrece antidiuretického hormonu), zvýšení nebo snížení hladiny cukru v krvi
Poruchy metabolismu a výživy Velmi časté: přírůstek tělesné hmotnosti Časté: anorexie
Vzácné: ztráta tělesné hmotnosti Psychiatrické poruchy
Časté: zmatené blouznění (zejména u geriatrických pacientů a pacientů trpících Parkinsonovou chorobou), dezorientace a halucinace, změny nálad od deprese k hypománii nebo mánii, agitovanost, neklid, zvýšená úzkost, únava, ospalost, poruchy spánku, poruchy libida a potence Vzácné: aktivace psychotických příznaků Velmi vzácné: agresivita
Není známo: Paranoidní halucinace mohou posílit v průběhu léčby tricyklickými antidepresivy. Tyto jsou častěji vidět u starších pacientů nebo u pacientů na vysokých dávkách.
Případy sebevražedných myšlenek a sebevražedného chování byly hlášeny během léčby imipraminem nebo brzy po ukončení léčby (viz bod 4.4).
Poruchy nervového systému Velmi časté: tremor
Časté: parestezie, bolesti hlavy, závratě Vzácné: epileptické záchvaty
Velmi vzácné: extrapyramidové symptomy, ataxie, myoklonus, poruchy řeči, změny EEG Poruchy oka
Velmi časté: poruchy akomodace, rozmazané vidění Vzácné: glaukom, mydriáza
Poruchy ucha a labyrintu Není známo: tinnitus
Srdeční poruchy
Velmi časté: sinusová tachykardie a klinicky irelevantní změny na EKG (T a ST změny) u pacientů s pravidelnou srdeční funkcí
Časté: arytmie, poruchy vedení vzruchu (rozšířeni QRS komplexu a PR intervalu, blokáda raménka), palpitace
Velmi vzácné: srdeční dekompenzace Cévní poruchy
Velmi časté: posturální hypotenze, návaly horka
Velmi vzácné: zvýšený krevní tlak, periferní vasospastická reakce
Gastrointestinální poruchy Velmi časté: zácpa, sucho v ústech Časté: zvracení, nauzea
Velmi vzácné: paralytický ileus, abdominální poruchy, stomatitida, poranění jazyka
Poruchy jater a žlučových cest
Vzácné: poruchy jaterních funkcí
Velmi vzácné: hepatitida se žloutenkou nebo bez
Poruchy kůže a podkožní tkáně Velmi časté: pocení
Časté: kožní alergické reakce (kožní vyrážka, kopřivka)
Velmi vzácné: otoky (lokální nebo celkové), fotosenzitivita, pruritus, petechie, ztráta vlasů
Poruchy ledvin a močových cest Časté: potíže s močením
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace Velmi vzácné: vysoká horečka, slabost
Vyšetření
Časté: zvýšení transamináz
Velmi vzácné: hyponatrémie byla obvykle u starších pacientů spojena se všemi typy antidepresiv (viz bod 4.4).
Ostatní účinky:
ačkoliv nevyvolává závislost, při náhlém ukončení léčby se mohou objevit abstinenční příznaky a zahrnují nevolnost, zvracení, bolesti břicha, průjem, bolesti hlavy, nespavost, nervozitu, úzkost, podrážděnost a nadměrné pocení (viz bod 4.4).
Stavy spojené s těhotenstvím, šestinedělím a perinatálním obdobím
Respirační deprese, neklid a abstinenční příznaky byly hlášeny u novorozenců, jejichž matky obdržely imipramin během posledního trimestru těhotenství.
Skupinové účinky
Epidemiologické studie, především provedené u pacientů ve věku 50 let a starších, vykazují zvýšené riziko zlomenin u pacientů užívajících SSRI a TCA. Mechanismus vedoucí k tomuto riziku není znám.
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Známky a příznaky předávkování imipraminem jsou podobné jako u jiných tricyklických antidepresiv. Srdeční abnormality a neurologické poruchy jsou hlavní komplikace. U dětí by mělo být náhodné požití jakéhokoli množství považováno za závažné a potenciálně fatální.
Známky a příznaky: Příznaky se obvykle objevují během 4 hodin po požití a maximální závažnosti dosáhnou po 24 hodinách. Vzhledem k opožděné absorpci (zvýšený anticholinergní účinek v důsledku předávkování), dlouhému poločasu a enterohepatální recyklaci léku, pacient může být v ohrožení až na 4 až 6 dnů. Hlavní příznaky předávkování zahrnují:
- Účinky na centrální nervový systém: závratě, ospalost, strnulost, kóma, ataxie, neklid, agitovanost, zvýšené reflexy, svalová ztuhlost, atetoidní a choreiformní pohyby, křeče.
- Účinky na kardiovaskulární systém: Hypotenze, tachykardie, arytmie, poruchy vedení vzruchu, šok, selhání srdce; ve velmi vzácných případech zástava srdce.
- Navíc: respirační deprese, cyanóza, šok, zvracení, horečka, pocení, mydriáza a oligurie nebo anurie.
Léčba: Neexistuje žádné specifické antidotum imipraminu. Léčba je v podstatě symptomatická a podpůrná. Pokud je pacient plně při vědomí je třeba snížit vstřebávání léku a ihned by měl být proveden výplach žaludku a vyvoláno nucené zvracení. Má-li pacient poruchou vědomí, měla by být zajištěny dýchací cesty manžetou endotracheální trubice před zahájením výplachu žaludku, nemělo by být vyvoláno zvracení. Tato opatření se doporučují po dobu až 12 hodin nebo i déle po předávkování, protože anticholinergní účinek léku může zpomalit vyprazdňování žaludku. Podání aktivního uhlí může pomoci snížit absorpci léku.
Pacienti s hlavními příznaky předávkování, zejména děti, musí být nejméně po dobu 72 hodin ošetřováni na jednotce intenzivní péče, kde je možné zajistit plnou podporu vitálních funkcí.
Léčba symptomů je založena na moderních metodách intenzivní péče s kontinuálním monitorováním srdečních funkcí, krevních plynů a elektrolytů, a pokud je to nutné, mimořádná opatření, jako například antikonvulzivní terapie, umělé dýchání, vložení dočasného kardiostimulátoru, plazmový expandér, dopamin nebo dobutamin intravenózní infuzí, resuscitace.
Každé vážné předávkování vyžaduje nepřetržité monitorování srdeční činnosti po dobu nejméně 48 hodin a arytmie musí být léčeny na individuální bázi. Dechová nedostatečnost může vyžadovat intubaci a ventilaci, křeče mohou být kontrolovány intravenózním diazepamem.
Fyzostigmin by neměl být používán po předávkování imipraminem, protože bylo hlášeno, že fyzostigmin může způsobit závažné bradykardie, asystolie a záchvaty. Hemodialýza nebo peritoneální dialýza jsou neúčinné kvůli nízkým plazmatickým koncentracím imipraminu.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Neselektivní inhibitory zpětného vychytávání monoaminů,
antidepresiva
ATC kód: N06AA02.
Imipramin, léčivá složka přípravku Melipramin, je derivátem dibenzoazepinu. Patří mezi tricyklická antidepresiva. Imipramin působí inhibičně na zpětné vychytávání noradrenalinu a serotoninu uvolněného na synapsi při šíření vzruchu, a tím zajišťuje noradrenergní a serotonergní transmisi. Vykazuje též inhibiční účinky na muskarinové a H1-histaminové receptory, a má proto anticholinergní a středně silné sedativní účinky.
Antidepresivní účinek nastupuje postupně, optimální terapeutický účinek lze očekávat po 2-4 týdnech léčby.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Po perorálním podání je imipramin rychle a úplně absorbován. Příjem potravy nemá vliv na jeho absorpci a biologickou dostupnost. Během prvního průchodu játry, je perorálně podávaný imipramin částečně převeden na desmethylimipramin, metabolit, který také vykazuje antidepresivní aktivitu. Při perorálním podání 50 mg 3krát denně po dobu 10 dnů byl průměrný rovnovážný stav plazmatické koncentrace imipraminu 33-85 ng/ml a desmethylimipraminu 43-109 ng/ml..
Distribuce
Asi 86 % imipraminu se váže na plazmatické bílkoviny. Koncentrace imipraminu v mozkomíšním moku a plazmě j sou vysoce korelované. Průměrný distribuční objem je asi 21 l/kg.
Imipramin a jeho metabolit desmethylimipramin přecházejí do mateřského mléka v podobných koncentracích jako v plazmě.
Biotransformace
Imipramin je rozsáhle metabolizován v játrech a to hlavně demetylací a v menší míře hydroxylací. Obě metabolické dráhy jsou pod genetickou kontrolou.
Eliminace
Průměrný poločas vylučování imipraminu z krve je asi 19 hodin. Okolo 80 % se vylučuje močí a přibližně 20 % stolicí, převážně ve formě neaktivních metabolitů. Vylučování nezměněného imipraminu a aktivního metabolitu desmethylimipraminu je okolo 5 % resp. 6 %. Pouze malé množství těchto látek se vylučuje stolicí.
Vzhledem k nižší clearance u starších pacientů vedoucí ke zvýšené systémové dostupnosti, vyžaduj e se snížení dávky imipraminu v této věkové populaci.
Kontrola průměrné clearance a poločasu eliminace se u dětí významně neliší od dospělých, ale variabilita mezi pacienty je vysoká.
U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin nedochází k žádné změně v renálním vylučování imipraminu a jeho biologicky aktivních nekonjugovaných metabolitů. Nicméně, jsou zvýšeny plazmatické koncentrace konjugovaných metabolitů v rovnovážném stavu, které jsou považovány za biologicky neaktivní. Klinický význam tohoto nálezu není znám.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Imipramin nemá mutagenní ani kancerogenní potenciál. Studie u čtyř druhů zvířat (myš, potkan, králík a opice) vedla k závěru, že perorálně podávaný imipramin nemá žádný teratogenní potenciál. Experimenty s vysokými dávkami parenterálně podávaného imipraminu způsobovaly především těžké maternální a embryotoxické účinky. Pokud jde o teratogenní účinky, byly neprůkazné.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
monohydrát laktosy (110,5 mg)
povidon 25
krospovidon
mastek
magnesium-stearát
hypromelosa
červený oxid železitý (E172) černý oxid železitý (E172) dimetikon.
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
3 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C. Uchovávejte lahvičku v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
6.5 Druh obalu a velikost balení
Hnědá skleněná lahvička s PE uzávěrem, krabička.
Velikost balení: 50 potahovaných tablet.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
EGIS Pharmaceuticals PLC 1106 Budapešť, Keresztúri út 30-38.
Maďarsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
68/259/70-S/C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE / DATUM PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 5.2.1970
Datum posledního prodloužení registrace: 26.11.2008
10. DATUM REVIZE TEXTU
7.12.2015
Strana 10 (celkem 10)