Medopirid 1 Mg
Sp. zn. sukls182357/2012, sukls182365/2012, sukls182369/2012, sukls182371/2012
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU MEDOPIRID 1 mg MEDOPIRID 2 mg MEDOPIRID 3 mg MEDOPIRID 4 mg tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje glimepiridum 1 mg, 2 mg, 3 mg nebo 4 mg.
Pomocná látka se známým účinkem: monohydrát laktózy
Jedna tableta přípravku MEDOPIRID 1 mg obsahuje 78,37 mg monohydrátu laktózy.
Jedna tableta přípravku MEDOPIRID 2 mg obsahuje 156,6 mg monohydrátu laktózy.
Jedna tableta přípravku MEDOPIRID 3 mg obsahuje 155,7 mg monohydrátu laktózy.
Jedna tableta přípravku MEDOPIRID 4 mg obsahuje 154,75 mg monohydrátu laktózy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta
MEDOPIRID 1 mg: Růžové, kulaté, ploché tablety o průměru 6 mm, s půlicí rýhou z jedné strany.
MEDOPIRID 2 mg: Zelené, oválné, ploché tablety s půlicí rýhou na jedné straně a s vyraženým označením „MC“ na druhé straně, s rozměry 5 x 10 mm.
MEDOPIRID 3 mg: Světle žluté, oválné, ploché tablety s půlicí rýhou na jedné straně a s vyraženým označením „MC“ na druhé straně, s rozměry 5 x 10 mm.
MEDOPIRID 4 mg: Modré, oválné, ploché tablety s půlicí rýhou na jedné straně a s vyraženým označením „MC“ na druhé straně, s rozměry 5 x 10 mm.
Půlicí rýha usnadňuje rozdělení tablet na dvě stejné poloviny.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
MEDOPIRID je indikován k léčbě diabetes mellitus 2. typu, pokud dieta, fyzická aktivita a redukce hmotnosti samy o sobě nejsou k úpravě onemocnění dostatečné.
4.2 Dávkování a způsob podání
Základem úspěchu léčby diabetu je správná dieta, pravidelná fyzická aktivita a pravidelné kontroly krve a moči. Tablety nebo inzulin nemohou onemocnění kompenzovat, pokud pacient nedodržuje doporučenou dietu.
Dávkování
Dávkování je stanoveno podle výsledků stanovení glukózy v krvi a moči.
Počáteční dávka je 1 mg glimepiridu denně. Pokud je dosaženo dostačující kontroly, měla by tato dávka být použita pro udržovací terapii.
Pro jiné dávkovací režimy jsou k dispozici další síly přípravku.
Je-li kontrola nedostačující, dávka by měla být zvyšována na základě glykemické kontroly postupně v intervalech 1-2 týdnů až na dávku 2, 3 nebo 4 mg glimepiridu denně.
Dávka více než 4 mg glimepiridu denně je účinná pouze ve výjimečných případech. Maximální doporučená dávka je 6 mg glimepiridu denně.
U pacientů, u kterých není dosaženo dostačující kontroly glykemie maximální denní dávkou metforminu, může být zahájena současná léčba glimepiridem.
Při ponechané udržovací dávce metforminu se zahájí léčba glimepiridem nízkou dávkou, kterou lze postupně zvyšovat podle požadovaného stupně metabolické kontroly až do maximální denní dávky. Kombinovaná léčba by měla být zahájena pod přísným lékařským dohledem.
U pacientů, u kterých ani při maximální denní dávce přípravku MEDOPIRID není dosaženo adekvátní kontroly, se může zahájit současná inzulinová terapie. Při ponechané udržovací dávce glimepiridu se zahájí léčba inzulinem nízkou dávkou a zvyšuje se v závislosti na požadované úrovni metabolické kontroly. Kombinovaná léčba by měla být zahájena pod přísným lékařským dohledem.
Obvykle je dostačující jedna denní dávka glimepiridu.
Pokud má pacient hypoglykemickou reakci při dávce 1 mg glimepiridu denně, znamená to, že pro kontrolu zvýšené glykemie je postačující dieta.
Zlepšení kompenzace diabetu v průběhu léčby je spojeno s vyšší citlivostí na inzulin, takže potřeba glimepiridu se může snižovat. Aby se předešlo hypoglykemii, je nutné pamatovat na včasné snížení dávky nebo přerušení terapie. Změna dávky může být také nezbytná, pokud dojde ke změně tělesné hmotnosti pacienta nebo ke změně jeho životního stylu nebo jiných faktorů, které mohou zvýšit riziko výskytu hypo- nebo hyperglykemie.
Převedení na MEDOPIRID z jiných perorálních antidiabetik
Převedení z jiného perorálního antidiabetika na MEDOPIRID obecně lze provést. Je třeba vzít v úvahu sílu a poločas předchozího přípravku. V některých případech, zvláště u antidiabetik s dlouhým poločasem (např. chlorpropamid), je doporučováno dodržet odstup (wash out period) několik dnů, aby se minimalizovalo riziko hypoglykemické reakce způsobené sumací účinků. Doporučuje se začít s dávkou 1 mg glimepiridu denně. Na základě odezvy se dávkování glimepiridu postupně zvyšuje, jak bylo uvedeno dříve.
Převedení pacienta z léčby inzulinem na MEDOPIRID
Ve výjimečných případech může být pacient s diabetem 2. typu, který byl léčen inzulinem, převeden na léčbu přípravkem MEDOPIRID. Tato změna léčby musí být přísně sledována lékařem.
Použití u pacientů s poruchou funkce ledvin nebo jater Viz bod 4.3 Kontraindikace.
Pediatrická populace
Děti a dospívající
Údaje o podávání glimepiridu pacientům mladším 8 let nejsou k dispozici. Pro děti ve věku 8 až 17 let jsou k dispozici omezené údaje o použití glimepiridu v monoterapii (viz body 5.1 a 5.2). Dostupná data o bezpečnosti a účinnosti nejsou u pediatrické populace dostatečná, proto se takové použití nedoporučuje.
Způsob podání
Doporučeno je užít tuto dávku krátce před nebo během snídaně nebo u pacientů, kteří nesnídají, krátce před nebo během prvního hlavního jídla.
Zapomenutí užití dávky by nemělo být napravováno zvýšením následující dávky. Tablety se polykají celé s dostatečným množstvím tekutiny.
4.3 Kontraindikace
MEDOPIRID je kontraindikován v následujících případech:
• hypersenzitivita na léčivou látku, jiné deriváty sulfonylmočoviny nebo sulfonamidy nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
• inzulin-dependentní diabetes
• diabetické kóma
• ketoacidóza
• vážná porucha ledvinných nebo jaterních funkcí. V případě těžké ledvinné nebo jaterní nedostatečnosti je vyžadováno převedení pacienta na inzulin.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití MEDOPIRID se musí užívat krátce před jídlem nebo během jídla.
Pokud pacient jí nepravidelně nebo vynechává jídla, může léčba přípravkem MEDOPIRID způsobit hypoglykemii. Možné příznaky hypoglykemie jsou: bolesti hlavy, vlčí hlad, nauzea, zvracení, únava, ospalost, poruchy spánku, neklid, agresivita, poruchy soustředění, pozornosti a reakční doby, deprese, zmatenost, poruchy řeči a vidění, afázie, třes, paréza, senzorické poruchy, závratě, bezradnost, ztráta sebekontroly, delirium, cerebrální křeče, somnolence a ztráta vědomí až kóma, mělké dýchání a bradykardie.
Navíc mohou být přítomny známky adrenergní protiregulace jako pocení, studená lepkavá kůže, úzkost, tachykardie, hypertenze, palpitace, angina pectoris a srdeční arytmie.
Klinický obraz těžkého hypoglykemického šoku může připomínat cévní mozkovou příhodu.
Příznaky se téměř vždy dají rychle zvládnout bezprostředním podáním sacharidů (cukru). Umělá sladidla jsou neúčinná.
Ze zkušeností s jinými deriváty sulfonylmočoviny vyplývá, že navzdory počátečním úspěšným protiopatřením, se může hypoglykemie opakovat.
Těžká hypoglykemie nebo dlouhodobá hypoglykemie, jen dočasně zvládnutá obvyklými dávkami cukru, vyžaduje okamžité lékařské ošetření, případně hospitalizaci.
Faktory usnadňující vznik hypoglykemie jsou:
• neochota anebo (častěji u starších pacientů) neschopnost pacienta spolupracovat
• podvýživa, nepravidelné doby jídel nebo vynechání jídla či období hladovění
• změny diety
• nerovnováha mezi fyzickou aktivitou a příjmem sacharidů
• požívání alkoholu, zejména při vynechání jídel
• porucha funkce ledvin
• těžká porucha funkce jater
• předávkování glimepiridem
• určité nekompenzované poruchy endokrinního systému postihující metabolismus sacharidů nebo protiregulaci hypoglykemie (jako např. určité poruchy funkce štítné žlázy a předního laloku hypofýzy anebo insuficience kůry nadledvin)
• současné podávání určitých jiných léčivých přípravkůků (viz bod 4.5)
Léčba glimepiridem vyžaduje pravidelné sledování hladin glukózy v krvi a moči. Nadto se doporučuje stanovovat podíl glykosylovaného hemoglobinu.
V průběhu léčby glimepiridem je nutné pravidelné monitorování jaterních funkcí a hematologických parametrů (zejména počtu leukocytů a trombocytů).
Ve stresových situacích (např. při nehodách, akutních operacích, horečnatých infekcích atd.) může být indikován dočasný přechod na inzulin.
Nejsou zkušenosti s použitím glimepiridu u pacientů s těžkou poruchou jaterních funkcí anebo u dialyzovaných pacientů. U pacientů s těžkou poruchou renálních nebo jaterních funkcí je indikován přechod na inzulin.
Terapie deriváty sulfonylmočoviny u pacientů s deficiencí G6PD může vyvolat hemolytickou anémii. Protože glimepirid patří do této skupiny přípravků, je třeba opatrnosti při jeho užití u pacientů s deficiencí G6PD, a je třeba uvážit jinou léčbu než použití derivátů sulfonylmočoviny.
MEDOPIRID obsahuje monohydrát laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, vrozeným nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Užívá-li se glimepirid současně s jinými přípravky, může se objevit jak nežádoucí zesílení, tak i oslabení hypoglykemického účinku glimepiridu. Proto se jiné přípravky smějí užívat jen s vědomím (nebo na předpis) lékaře.
Glimepirid je metabolizován cytochromem P450 2C9 (CYP2C9). Je známo, že metabolismus glimepiridu ovlivňuje současné podávání induktorů CYP2C9 (např. rifampicinu) nebo jeho inhibitorů (např. flukonazolu).
Výsledky studie interakce in vivo publikované v literatuře ukazují, že flukonazol (jeden z nejúčinnějších inhibitorů CYP2C9) zvyšuje AUC glimepiridu přibližně na dvojnásobek.
Na základě zkušeností s glimepiridem a s jinými sulfonylmočovinami je třeba zmínit následující interakce:
Potenciace hypoglykemizujícího účinku
V některých případech se může objevit hypoglykemie, jestliže se současně s glimepiridem užívá některé z těchto léčiv, například: fenylbutazon, azapropanon a oxyfenbutazon, sulfinpyrazon, inzulin a perorální antidiabetika jako metformin, určité sulfonamidy s dlouhodobým účinkem, tetracykliny, salicyláty a paraaminosalicylová kyselina, inhibitory MAO, anabolické steroidy a mužské pohlavní hormony, chinolinová antibiotika, chloramfenikol, probenecid, kumarinová antikoagulancia, mikonazol, fenfluramin, pentoxifylin (vysoké dávky parenterálně), fibráty, tritochalin, ACE inhibitory, flukonazol, fluoxetin, alopurinol, sympatolytika, cyklofosfamid, trofosfamid a ifosfamid, klarithromycin.
Oslabení hypoglykemizujícího účinku
V některých případech se může objevit zvýšení hladin krevního cukru, jestliže se současně s glimepiridem užívá některé z těchto léčiv, například: estrogeny a gestageny, saluretika, thiazidová diuretika, látky stimulující štítnou žlázu, glukokortikoidy, fenothiazinové deriváty, chlorpromazin, adrenalin a sympatomimetika, nikotinová kyselina (vysoké dávky) a deriváty nikotinové kyseliny, projímadla (dlouhodobé užívání), fenytoin, diazoxid, glukagon, barbituráty a rifampicin, acetazolamid.
Léčiva, která mohou hypoglykemizující účinek glimepiridu jak zesílit, tak oslabit H2 antihistaminika, betablokátory, klonidin a reserpin
Působením sympatolytik jako např. betablokátorů, klonidinu, guanethidinu a reserpinu mohou být známky adrenergní protiregulace vůči hypoglykemii oslabeny anebo mohou chybět.
Požití alkoholu může hypoglykemizující účinek glimepiridu zesílit nebo oslabit nepředvídatelným způsobem.
Glimepirid může zesílit nebo oslabit účinky kumarinových derivátů.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Riziko vztahující se k diabetů
Abnormální hladiny krevního cukru v průběhu těhotenství jsou spojeny s vyšší incidencí kongenitálních abnormalit a perinatální úmrtnosti. Proto je třeba v průběhu těhotenství hladiny glukózy v krvi v krátkých intervalech monitorovat, aby se předešlo riziku teratogenního účinku. Za těchto okolností je třeba používat inzulin. Pacientky plánující těhotenství musí informovat svého lékaře.
Riziko vztahující se ke glimepiridu
Adekvátní údaje o podávání glimepiridu těhotným ženám nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu, která byla pravděpodobně ve vztahu k farmakologickému účinku glimepiridu (k hypoglykemii), viz bod 5.3.
Proto se glimepirid nemá po celou dobu těhotenství podávat.
Jestliže pacientka léčená glimepiridem plánuje otěhotnět anebo jestliže je u ní těhotenství zjištěno, je třeba co nejdříve přejít na terapii inzulinem.
Kojení
Není známo, zda se glimepirid vylučuje do lidského mateřského mléka. U potkanů se glimepirid do mléka vylučuje. Protože jiné sulfonylmočoviny se mateřským mlékem vylučují a protože je nebezpečí hypoglykemie u kojenců, doporučuje se v průběhu terapie glimepiridem nekojit.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Studie zabývající se vlivem glimepiridu na schopnost řídit a obsluhovat stroje nebyly provedeny.
Pacientova schopnost soustředění a rychlé reakce může být porušena následkem hyperglykemie nebo hypoglykemie, nebo například jako následek poruchy vidění. To může vytvořit riziko za situací, kdy tyto schopnosti mají obzvláštní význam (např. při řízení nebo při obsluze strojů).
Pacienty je třeba upozornit, aby přijali opatření k předcházení vzniku hypoglykemie, pokud řídí vozidlo. To je obzvlášť důležité u pacientů, kteří si varovné příznaky hypoglykemie uvědomují jen slabě nebo vůbec ne, anebo kteří mají časté episody hypoglykemie. Je třeba zvážit, zda lze za těchto okolností doporučit řízení motorového vozidla nebo obsluhu strojů.
4.8 Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky byly rozděleny podle výskytu za použití následující konvence:
velmi časté (> 1/10); časté (> 1/100 až < 1/10); méně časté (>1 /1 000 až < 1/100); vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000); velmi vzácné (< 1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit)
Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné: trombocytopenie, leukopenie, granulocytopenie, agranulocytóza, erytrocytopenie, hemolytická anémie a pancytopenie. Tyto jsou obvykle reverzibilní po přerušení podávání přípravku.
Poruchy imunitního systému
Velmi vzácné: leukocytoklastická vaskulitida, mírné reakce přecitlivělosti se mohou rozvinout ve vážné reakce s dušností, poklesem krevního tlaku a někdy šokem.
Je možná zkřížená alergie se sulfonylmočovinami, sulfonamidy a příbuznými látkami.
Poruchy metabolismu a výživy
Vzácné: hypoglykemické reakce, které se obvykle objeví náhle, mohou být závažné a není vždy lehké je zvládnout. Vznik takových reakcí - tak jako je tomu u jiných hypoglykemizujících léčebných postupů - záleží na individuálních faktorech, jako dietní zvyklosti a dávkování (viz bod 4.4 „Zvláštní upozornění a opatření pro použití “).
Poruchy oka
Není známo: přechodné poruchy vidění zejména na začátku léčby, vyvolané změnami hladin glukózy v krvi
Gastrointestinální poruchy
Velmi vzácné: nauzea, zvracení, průjem, břišní distenze, břišní diskomfort a bolesti v břiše. Tyto účinky zřídka vedou k přerušení léčby.
Poruchy jater a žlučových cest
Není známo: zvýšení hodnot jaterních enzymů
Velmi vzácné: porucha funkce jater (např. s cholestázou a žloutenkou), hepatitida, selhání jater Poruchy kůže a podkožní tkáně
Není známo: kožní reakce přecitlivělosti, např. svědění, vyrážka a kopřivka, přecitlivělost na světlo Vyšetření
Velmi vzácné: snížení koncentrací sodíku v krvi 4.9 Předávkování
Po požití nadměrné dávky se může objevit hypoglykemie, která setrvává od 12 do 72 hodin a která se po počátečním vymizení může objevit znova. Příznaky nemusí být patrné až 24 hodiny po požití. Všeobecně se doporučuje pozorování v nemocnici. Může se objevit nauzea, zvracení a bolest v epigastriu. Hypoglykemii obvykle provázejí neurologické příznaky, jako např. neklid, třes, poruchy vidění, problémy s koordinací pohybů, ospalost, kóma a křeče.
Terapie především spočívá v prevenci vstřebání glimepiridu vyvoláním zvracení a poté vypitím vody nebo limonády s aktivním uhlím (adsorbent) a síranem sodným (projímadlo). Jestliže pacient požil velkou dávku, je indikována laváž žaludku, následovaná podáním aktivního uhlí a síranu sodného. Při (silném) předávkování je indikována hospitalizace na jednotce intenzivní péče. Co nejdříve je třeba zahájit podávání glukózy, v případě nutnosti intravenózní injekcí ve formě bolusu 50 ml 50% roztoku a následnou infuzí 10% roztoku za přísného monitorování glukózy v krvi. Další léčba má být symptomatická.
Zejména při léčbě hypoglykemie vyvolané náhodným požitím glimepiridu kojenci a malými dětmi je třeba dávku aplikované glukózy pečlivě kontrolovat, aby se předešlo možnosti vzniku nebezpečné hyperglykemie. Hladinu glukózy v krvi je třeba pečlivě monitorovat.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: perorální antidiabetika kromě inzulinů, sulfonamidy, deriváty sulfonylmočoviny
ATC kód: A10BB12
Glimepirid je perorálně účinné antidiabetikum, které patří do skupiny derivátů sulfonylmočoviny. Lze ho použít u non-inzulin dependentního diabetes mellitus.
Glimepirid působí především stimulací uvolnění inzulinu z beta-buněk pankreatu.
Tak jako u ostatních sulfonylmočovin je tento účinek založen na zvýšení reaktivity pankreatických beta-buněk na fyziologickou stimulaci glukózou. Navíc se zdá, že glimepirid má výrazné extrapankreatické účinky, přisuzované i jiným derivátům sulfonylmočoviny.
Uvolnění inzulínu
Sulfonylmočoviny regulují sekreci inzulinu tím, že uzavírají ATP-senzitivní kaliový kanál v buněčné membráně beta-buněk. Uzavření kaliového kanálu vyvolá depolarizaci beta-buněk a vede, díky otevření kalciových kanálů, ke zvýšenému vstupu kalcia do buněk.
To vyvolá vyplavení inzulinu exocytózou.
Glimepirid se s vysokou rychlostí výměny molekul váže na protein buněčné membrány beta-buněk, který je sdružen s ATP-senzitivním kaliovým kanálem, který však je odlišný od obvyklého místa vazby sulfonylmočovin.
Extrapankreatické účinky
Extrapankreatické účinky jsou například zlepšení senzitivity periferních tkání vůči inzulinu a snížené vychytávání inzulinu v játrech.
Příjem glukózy z krve do periferních svalů a do tukové tkáně se děje speciálními transportními proteiny, lokalizovanými v membráně buněk. Transport glukózy do těchto tkání je limitující děj ve využití glukózy. Glimepirid velmi rychle zvyšuje počet aktivních transportních molekul pro glukózu v plazmatických membránách svalových a tukových buněk a to vyvolá stimulaci příjmu glukózy.
Glimepirid zvyšuje aktivitu glykosyl-fosfatidylinositol specifické fosfolipázy C; tuto aktivitu lze korelovat s lipogenezí a glukogenezí vyvolanou léčivem v izolovaných tukových a svalových buňkách.
Glimepirid inhibuje produkci glukózy játry tím, že zvyšuje intracelulární koncentraci fruktóza-2,6-difosfátu, který pak inhibuje glukoneogenezi.
Všeobecně
U zdravých osob je minimální účinná perorální dávka přibližně 0,6 mg. Účinek glimepiridu je závislý na dávce a reprodukovatelný. Fyziologická odpověď na tělesné cvičení, snížení sekrece inzulinu, je při užívání glimepiridu stále přítomna.
Nebyl významný rozdíl v účinku, byl-li přípravek podán 30 minut před jídlem nebo bezprostředně před ním. U diabetiků lze jedinou denní dávkou dosáhnout dobré metabolické kontroly po dobu 24 hodin.
Ačkoli hydroxylovaný metabolit glimepiridu vyvolal u zdravých osob malý, ale statisticky významný pokles hladiny glukózy v séru, přispívá jen nevýznamným podílem k celkovému účinku aktivní látky.
Kombinovaná léčba s metforminem
V jedné studii u pacientů nedostatečně kompenzovaných maximální dávkou metforminu v monoterapii byla při současné terapii glimepiridem zjištěna lepší metabolická kontrola ve srovnání se metforminem samotným.
Kombinovaná léčba, s inzulínem
Údaje o kombinované léčbě s inzulinem jsou omezené. U pacientů nedostatečně kompenzovaných maximální dávkou glimepiridu je možné zahájit současnou léčbu inzulinem. Ve dvou studiích léčba dosáhla téhož zlepšení kontroly metabolismu jako inzulin samotný; kombinovaná léčba však vyžadovala nižší průměrné dávky inzulínu.
Pediatrická populace
Děti a dospívající
Byla provedena aktivně kontrolovaná klinická studie (glimepirid až 8 mg denně nebo metformin až 2 000 mg denně) po dobu 24 týdnů u 285 dětí (8-17 let) s diabetem typu 2.
Glimepirid i metformin vykazovaly významnou zápornou odchylku od základní hodnoty u HbA1c (glimepirid -0,95 (se 0,41); metformin -1,39 (se 0,40)). Glimepirid nicméně nesplnil kritérium non-inferiority ve vztahu k metforminu v průměrné odchylce od základní hodnoty HbA1c. Rozdíl mezi léčebnými metodami byl 0,44 % ve prospěch metforminu. Horní limit (1,05) 95% intervalu spolehlivosti pro tento rozdíl nebyl pod hranicí non-inferiority 0,3%.
V souvislosti s léčbou glimepiridem nebyly u dětí nalezeny žádné nové bezpečnostní aspekty ve srovnání s dospělými pacienty s diabetem typu 2. U pediatrických pacientů nejsou k dispozici dlouhodobá data účinnosti a bezpečnosti.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Biologická dostupnost glimepiridu po perorálním podání je kompletní. Příjem potravy nemá na absorpci významný vliv, pouze rychlost absorpce je mírně snížena. Maximálních koncentrací v séru (Cmax) je dosaženo přibližně za 2,5 hodiny po perorálním užití (v průměru 0,3 pg/ml při opakovaném podávání dávky 4 mg denně) a je lineární vztah jak mezi dávkou a Cmax, tak mezi dávkou a AUC (plocha pod křivkou čas/koncentrace).
Distribuce
Glimepirid má velmi malý distribuční objem (přibližně 8,8 litru), který se zhruba rovná distribučnímu objemu albuminu, má vysokou vazbu na proteiny (> 99 %) a nízkou clearance (přibližně 48 ml/min).
U zvířat se glimepirid vylučuje do mléka. Glimepirid prostupuje placentou. Prostup hematoencefalickou bariérou je malý.
Biotransformace a eliminace
Střední dominantní poločas v séru, významný pro koncentrace v séru při opakovaném podávání, je asi 5 až 8 hodin. Po vysokých dávkách byly zaznamenány mírně prodloužené poločasy.
Po jediné dávce radioizotopicky označeného glimepiridu bylo 58 % radioaktivity nalezeno v moči, a 35 % ve stolici. Mateřská látka v nezměněné formě v moči nalezena nebyla. Dva metabolity -nejpravděpodobněji vytvořené metabolismem v játrech (nej významnější enzym je CYP2C9) - byly identifikovány jak v moči, tak ve stolici: hydroxyderivát a karboxyderivát. Po perorálním podání glimepiridu byly terminální poločasy těchto metabolitů 3 až 6, resp. 5 až 6 hodin.
Srovnání jednorázového podání s opakovaným podáváním jednou denně nenalezlo významné rozdíly farmakokinetiky. Intraindividuální variabilita byla velmi nízká. Prakticky nebyla zaznamenána kumulace.
Farmakokinetika byla podobná u mužů i žen, stejně jako u pacientů mladých a starších (přes 65 let). U pacientů s nízkou kreatininovou clearance byla tendence zvyšování clearance glimepiridu a snižování jeho koncentrace v séru, nejpravděpodobněji následkem rychlejší eliminace pro nižší vazbu na proteiny. Renální eliminace obou metabolitů byla porušena. Vcelku není třeba předpokládat u těchto pacientů zvýšené riziko kumulace.
Farmakokinetika u pěti nediabetických pacientů po chirurgickém výkonu na žlučovodu byla podobná jako u zdravých osob.
Děti a dospívající
Studie po jídle zkoumající farmakokinetiku, bezpečnost a tolerovatelnost glimepiridu v jednotlivé dávce 1 mg u 30 pediatrických pacientů (4 děti 10-12 let a 26 dětí 12-17 let) s diabetem typu 2 zjistila průměrné hodnoty AUC(0-«), Cmax a tJ/2 podobné jako byly dříve naměřeny u dospělých.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Pozorované preklinické účinky se objevily po dávkování dostatečně převyšujícím maximální dávkování u člověka, takže mají pro klinické použití malý význam, nebo byly způsobeny farmakodynamickým působením léčiva (hypoglykemií). Tento nález vychází z konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném dávkování, genotoxicity, karcinogenity a reprodukční toxicity. U reprodukční toxicity (zahrnující embryotoxicitu, teratogenitu a vývojovou toxicitu) byly pozorované nežádoucí účinky považovány za sekundární efekt hypoglykemických účinků, které látka měla na matky a potomstvo.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Monohydrát laktózy
Sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
Povidon K30 Magnesium-stearát
Barviva
MEDOPIRID 1 mg: Červený oxid železitý (E172)
MEDOPIRID 2 mg: Žlutý oxid železitý (E172), Indigokarmín (E132) MEDOPIRID 3 mg: Žlutý oxid železitý (E172)
MEDOPIRID 4 mg: Indigokarmín (E132)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
2 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Tento léčivý přípravek nevyžaduje žádné zvláštní podmínky uchovávání.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Blistrové balení (PVC/PVDC/Al) 30 tablet.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky na likvidaci.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
MEDOCHEMIE Ltd., 1-10 Constantinoupoleos street, 3011 Limassol, Kypr
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLA MEDOPIRID 1 mg: 18/275/09-C MEDOPIRID 2 mg: 18/276/09-C
MEDOPIRID 3 mg: 18/277/09-C MEDOPIRID 4 mg: 18/278/09-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
1.4.2009 / 3.5.2013
10. DATUM REVIZE TEXTU
22.1.2014
10/10