Jepafex 10 Mg Potahované Tablety
zastaralé informace, vyhledat novějšíSp.zn.sukls123780/2013
Sp.zn.sukls78190/2013
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
JEPAFEX 10 mg potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna potahovaná tableta obsahuje montelukastum natricum odpovídající montelukastum 10 mg. Pomocná látka: monohydrát laktózy 89,3 mg v jedné tabletě.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahovaná tableta.
Béžová čtverhranná potahovaná tableta se zakulacenými rohy o rozměrech 7,9 x 7,9 mm, hladká na jedné straně a s vyraženým 117 na straně druhé.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek Jepafex je indikován k léčbě astmatu jako doplňková léčba u těch pacientů s mírným až středně těžkým perzistentním astmatem, jejichž nemoc není dostatečně zvládána inhalačními kortikosteroidy a jimž podávání krátkodobě působících (3-agonistů “podle potřeby” neposkytuje odpovídající klinickou kontrolu nad astmatem. Těm astmatickým pacientům, u nichž je přípravek Jepafex indikován při astmatu, může přípravek Jepafex rovněž poskytnout symptomatickou úlevu při sezónní alergické rýmě.
Přípravek Jepafex je rovněž indikován k profylaxi astmatu tam, kde převládající složkou je námahou indukovaná bronchokonstrikce.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování u dospělých a dospívajících ve věku 15 let a více s astmatem nebo s astmatem a současně sezónní alergickou rhinitidou je jedna 10mg tableta denně, která se užívá večer.
Obecná doporučení: Terapeutické účinky přípravku Jepafex na parametry zvládání astmatu se objeví během jednoho dne. Přípravek Jepafex lze užívat s jídlem nebo bez jídla. Pacienty je nutno poučit, aby v užívání přípravku Jepafex pokračovali i pokud bude jejich astma pod kontrolou, stejně jako v obdobích jeho zhoršení. Přípravek Jepafex se nesmí užívat současně s dalšími přípravky obsahujícími stejnou léčivou látku - montelukast.
U starších pacientů ani u pacientů s renální nedostatečností ani u pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce jater není úprava dávky potřebná. O pacientech s těžkou poruchou funkce jater nejsou k dispozici žádné údaje. Dávkování je stejné jak u pacientů mužského, tak ženského pohlaví.
Léčba přípravkem Jepafex v souvislosti s jinými způsoby léčby astmatu.
Přípravek Jepafex lze přidat ke stávajícímu pacientovu léčebnému režimu.
Inhalační kortikosteroidy: léčba přípravkem Jepafex se dá použít jako doplňková léčba u pacientů tam, kde inhalační kortikosteroidy a “podle potřeby” podání krátkodobě působící P-agonisté neposkytují odpovídající klinickou kontrolu. Inhalační kortikosteroidy se nesmějí přípravkem Jepafex nahradit náhle (viz bod 4.4).
Pro pediatrické pacienty ve věku 6 až 14 let jsou k dispozici 5mg žvýkací tablety.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Pacienty je nutno poučit, aby perorální montelukast nikdy nepoužívali k léčení akutních záchvatů astmatu a aby k tomuto účelu vždy měli svou obvyklou vhodnou záchrannou medikaci po ruce. Pokud k akutnímu záchvatu dojde, je nutno použít krátkodobě působící inhalační P-agonisty. Pokud pacienti budou potřebovat více inhalací krátkodobě působících P-agonistů než obvykle, musí co nejdříve vyhledat svého lékaře.
Inhalační nebo perorální kortikosteroidy nesmí být montelukastem náhle nahrazeny.
Nejsou k dispozici žádné údaje prokazující, že lze perorální kortikosteroidy při současném podávání montelukastu snížit.
Ve vzácných případech se může u pacientů léčených antiastmatiky včetně montelukastu objevit systémová eozinofilie, někdy se projevující klinickými projevy vaskulitidy shodnými s Churgovým-Straussové syndromem, což je stav často léčený systémovými kortikosteroidy. Tyto případy obvykle, nikoli však vždy, byly spojeny se snížením nebo vysazením perorálních kortikosteroidů. Možnost, že antagonisté leukotrienového receptoru mohou souviset se vznikem Churgova-Straussové syndromu, nelze ani vyloučit, ani potvrdit. Lékař si musí být u svých pacientů vědom rizika eozinofilie, vaskulitické vyrážky, zhoršení plicních symptomů, srdečních komplikací a/nebo neuropatie. Pacienti, u kterých se tyto symptomy vyvinou, musí být znovu vyšetřeni a jejich léčebné režimy přehodnoceny.
Léčba montelukastem neodstraňuje potřebu pacientů s astmatem citlivým na kyselinu acetylsalicylovou vyhýbat se užívání kyseliny acetylsalicylové a ostatním nesteroidním antirevmatikům.
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s nesnášenlivostí galaktózy, s vrozeným deficitem laktázy nebo s malabsorpcí glukózy-galaktózy nesmějí tento přípravek užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Montelukast lze podávat s jinými terapiemi rutinně používanými při profylaxi a chronické léčbě astmatu. Ve studiích lékových interakcí neměla doporučená klinická dávka montelukastu klinicky významné účinky na farmakokinetiku následujících léčiv: theofylin, prednison, prednisolon, perorální kontraceptiva (ethinylestradiol/norethisteron 35/1), terfenadin, digoxin a warfarin.
Plocha pod křivkou plazmatických koncentrací (AUC) montelukastu byla u subjektů, kterým byl současně podáván fenobarbital, snížena přibližně o 40 %. Jelikož je montelukast metabolizován prostřednictvím CYP 3A4, 2C8 a 2C9, je, zejména u dětí, potřebná opatrnost při jeho podávání spolu s induktory CYP 3A4, 2C8 a 2C9, jako je fenytoin, fenobarbital a rifampicin.
2
In vitro studie ukázaly, že montelukast je účinným inhibitorem CYP 2C8. Data z klinických studií lékových interakcí zahrnujících montelukast a rosiglitazon (sondovací substrát představující léčiva metabolizovaná převážně CYP 2C8) však prokázala, že montelukast CYP 2C8 in vivo neinhibuje.
U montelukastu se tudíž nepředpokládá, že by metabolismus léčiv metabolizovaných tímto enzymem (např. paklitaxelu, rosiglitazonu a repaglinidu) výrazně narušoval.
In vitro studie prokázaly, že montelukast je substrátem CYP 2C8 a do menší míry také 2C9 a 3A4.
V klinické studii lékových interakcí zahrnující montelukast a gemfibrozil (což je inhibitor jak CYP 2C8, tak 2C9) zvyšoval gemfibrozil systémovou expozici montelukastu 4,4krát. Při současném podávání s gemfibrozilem nebo s jinými silnými inhibitory CYP 2C8 není rutinní úprava dávkování montelukastu potřebná, ale lékař si musí být vědom možnosti zvýšení výskytu nežádoucích účinků.
Na základě údajů in vitro se klinicky významné lékové interakce se slabšími inhibitory CYP 2C8 (např. trimethoprimem) nepředpokládají. Současné podávání montelukastu s itrakonazolem, silným inhibitorem CYP 3A4, nevedlo k významnému zvýšení systémové expozice montelukastu.
4.6 Těhotenství a kojení
Použití v těhotenství
Studie na zvířatech neukazují škodlivé účinky, pokud jde o vliv na graviditu nebo vývoj embrya/plodu.
Omezené údaje z dostupných těhotenských databází nenaznačují příčinnou souvislost mezi přípravkem Jepafex a malformacemi (tj. defekty končetin), které byly vzácně hlášeny po celosvětovém uvedení na trh.
Přípravek Jepafex lze v těhotenství užívat, pouze pokud se má za to, že to je jasně nezbytné.
Použití v době kojení
Studie na potkanech ukázaly, že se montelukast vylučuje do mléka (viz bod 5.3). Není známo, zda se montelukast vylučuje do lidského mléka.
Přípravek Jepafex mohou kojící matky užívat, pouze pokud se má za to, že to je jasně nezbytné.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Neočekává se, že by montelukast ovlivňoval pacientovu schopnost řídit automobil nebo obsluhovat stroje. Ve velmi vzácných případech však jednotlivci hlásili ospalost nebo závrať.
4.8 Nežádoucí účinky
Montelukast byl v klinických studiích hodnocen následovně:
■ 10mg potahované tablety na přibližně 4 000 dospělých a dopívajících astmatických pacientech ve věku 15 let a starších.
■ 10mg potahované tablety na přibližně 400 dospělých a dopívajících astmatických pacientech se sezónní alergickou rýmou ve věku 15 let a starších.
■ 5mg žvýkací tablety na přibližně 1 750 pediatrických pacientech ve věku 6 až 14 let.
Následující nežádoucí účinky související s léčivem byly u pacientů léčených montelukastem v klinických studiích hlášeny často (> 1/100 až < 1/10) a s vyšší incidencí než u pacientů léčených placebem:
|
Třídy orgánových systémů |
Dospělí a dopívající pacienti ve věku 15 let a starší (dvě 12týdenní studie; n=795) |
Pediatričtí pacienti ve věku 6 až 14 let (jedna 8týdenní studie; n=201) (dvě 56týdenní studie; n=615) |
|
Poruchy nervového systému | ||
|
Gastrointestinální poruchy |
Při dlouhodobé léčbě omezeného počtu pacientů v rámci klinických studií trvajících u dospělých až 2 roky a až 12 měsíců u pediatrických pacientů ve věku 6 až 14 let se bezpečnostní profil nezměnil.
Zkušenosti po uvedení na trh
Nežádoucí účinky hlášené po uvedení na trh jsou uvedeny v tabulce dále podle třídy orgánových systémů a specifického pojmu označujícího nežádoucí účinek. Kategorie četnosti byly odhadnuty na základě relevantních klinických studií.
|
Třídy orgánových systémů |
Pojem označující nežádoucí účinek |
Kategorie četnosti* |
|
Infekce a infestace |
infekce horních cest dýchacích |
Velmi časté |
|
Poruchy krve a lymfatického systému |
zvýšený sklon ke krvácení |
Vzácné |
|
Poruchy imunitního systému |
hypersenzitivní reakce včetně anafylaxe |
Méně časté |
|
infiltrace jater eozinofily |
Velmi vzácné | |
|
Psychiatrické poruchy |
abnormální sny včetně nočních můr, insomnie, somnambulismus, úzkost, agitovanost včetně agresivního chování nebo hostility, deprese, psychomotorická hyperaktivita (zahrnující podrážděnost, neklid, tremor§) |
Méně časté |
|
porucha pozornosti, porucha paměti |
Vzácné | |
|
halucinace, dezorientace, sebevražedné myšlenky a jednání (suicidalita) |
Velmi vzácné | |
|
Poruchy nervového systému |
závratě, ospalost, parestezie/hypoestezie, záchvaty křečí |
Méně časté |
|
Srdeční poruchy |
palpitace |
Vzácné |
|
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy |
epistaxe |
Méně časté |
|
Churgův-Straussové syndrom (CSS) (viz bod 4.4) |
Velmi vzácné | |
|
pulmonární eozinofilie |
Velmi vzácné | |
|
Gastrointestinální poruchy |
pruiem*, nauzea*, zvracení* |
Časté |
|
sucho v ústech, dyspepsie |
Méně časté | |
|
Poruchy jater a žlučových cest |
zvýšené hladiny sérových transamináz (ALT, AST) |
Časté |
|
hepatitida (včetně cholestatického, hepatocelulárního a smíšeného poškození jater) |
Velmi vzácné | |
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně |
vyrážka* |
Časté |
|
tvorba modřin, kopřivka, pruritus |
Méně časté | |
|
angioedém |
Vzácné | |
|
erythema nodosum, erythema multiforme |
Velmi vzácné | |
|
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně |
artralgie, myalgie včetně svalových křečí |
Méně časté |
|
Celkové poruchy a reakce v místě |
pyrexie{ |
Časté |
|
aplikace |
astenie/únava, malátnost, edém |
Méně časté |
*Kategorie četnosti: definováno pro každý pojem označující nežádoucí účinek podle incidence hlášené v údajích z klinických studií: velmi časté (> 1/10), časté (> 1/1o0 až < 1/10), méně časté (> 1/1 000 až < 1/100), vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000).
{Tento nežádoucí účinek, hlášený v klinických studiích u pacientů léčených montelukastem jako velmi častý, byl rovněž hlášen jako velmi častý u pacientů léčených placebem.
{Tento nežádoucí účinek, hlášený v klinických studiích u pacientů léčených montelukastem jako častý, byl rovněž hlášen jako častý u pacientů léčených placebem.
§ Kategorie četnosti: vzácné_
4.9 Předávkování
O léčbě předávkování montelukastem nejsou k dispozici žádné specifické údaje. Při studiích chronického astmatu byl montelukast podáván dospělým pacientům po dobu 22 týdnů v dávkách do 200 mg/den a v krátkodobých studiích v dávkách do 900 mg/den po dobu přibližně jednoho týdne bez klinicky významných nežádoucích příhod.
Po uvedení na trh a během klinických studií byly hlášeny případy akutního předávkování montelukastem. Tyto případy zahrnují hlášení o dospělých a dětech s dávkou až 1 000 mg (přibližně 61 mg/kg u dítěte ve věku 42 měsíců). Klinické a laboratorní nálezy byly v souladu s bezpečnostním profilem u dospělých a pediatrických pacientů. Většina hlášení o předávkování nezahrnovala žádné nežádoucí projevy. Nejčastější nežádoucí projevy byly v souladu s bezpečnostním profilem montelukastu a zahrnovaly bolest břicha, ospalost, žízeň, bolest hlavy, zvracení a psychomotorickou hyperaktivitu.
Není známo, zda je montelukast dialyzovatelný peritoneální dialýzou nebo hemodialýzou.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antagonisté leukotrienových receptorů ATC kód: R03D C03
Cysteinylové leukotrieny (LTC4, LTD4, LTE4) jsou silné zánětlivé eikosanoidy, které jsou uvolňovány z různých buněk, například z žírných buněk a eozinofilů. Tyto důležité proastmatické mediátory se vážou na cysteinyl-leukotrienové (CysLT) receptory. Receptory CysLT typu 1 (CysLTj) se nacházejí v dýchacích cestách člověka (včetně buněk hladkého svalstva dýchacích cest a makrofágů v dýchacích cestách) a v dalších prozánětlivých buňkách (včetně eozinofilů a určitých myeloidních kmenových buněk). Cysteinylové leukotrieny jsou dávány do souvislosti s patofyziologií astmatu a alergické rhinitidy. Při astmatu zahrnují leukotrieny zprostředkované účinky bronchokonstrikci, sekreci hlenu, permeabilitu
5
cév a prostup eozinofilů. Při alergické rhinitidě se po expozici alergenu z nosní sliznice cysteinylové leukotrieny uvolňují jak v reakci časné fáze, tak v reakci pozdní fáze a jsou spojeny se symptomy alergické rhinitidy. Bylo prokázáno, že intranasální stimulace cysteinylovými leukotrieny zvyšuje rezistenci nosní části dýchacích cest a zhoršuje příznaky neprůchodnosti nosu.
Montelukast je perorálně účinnou sloučeninou, která se s vysokou afinitou a selektivitou váže na receptor CysLTj. V klinických studiích montelukast inhibuje bronchokonstrikci navozenou inhalovanými LTD4 v dávkách pouhých 5 mg. Bronchodilatace byla pozorována do 2 hodin po perorálním podání. Bronchodilatační účinek navozený P-agonistou byl k bronchodilatačnímu účinku navozenému montelukastem aditivní. Léčba montelukastem inhibovala jak časnou, tak pozdní fázi bronchokonstrikce navozené antigenním podnětem. Montelukast, v porovnání s placebem, snižoval u dospělých a pediatrických pacientů počty eozinofilů v periferní krvi. Ve zvláštní studii léčba montelukastem významně snižovala počty eozinofilů v dýchacích cestách (měřeno ve sputu) a v periferní krvi, přičemž se zlepšovala klinická kontrola astmatu.
Ve studiích na dospělých montelukast v dávce 10 mg jednou denně, v porovnání s placebem, vykázal významná zlepšení ranní FEVi (změna výchozích hodnot 10,4 % oproti 2,7 %), dopolední maximální výdechové rychlosti (PEFR) (změna výchozích hodnot 24,5 litrů/min oproti 3,3 litrů/min) a významné snížení celkové spotřeby P-agonistů (změna výchozích hodnot -26,1 % oproti -4,6 %). Zlepšení pacienty hlášených skóre denních a nočních astmatických symptomů bylo významně lepší než u placeba.
Studie na dospělých prokázaly u montelukastu schopnost adice ke klinickému účinku inhalačních kortikosteroidů (% změny výchozích hodnot FEVi pro inhalační beklometason plus montelukast v porovnání s beklometasonem: 5,43 % oproti 1,04 %, v uvedeném pořadí; v porovnání s použitím P-agonisty: -8,70 % oproti 2,64 %). V porovnání s inhalačním beklometasonem (200 pg dvakrát denně s využitím spaceru) prokázal montelukast rychlejší počáteční odpověď, i když v průběhu 12týdenní studie beklometason poskytoval vyšší průměrný léčebný účinek (% změny výchozích hodnot FEV1 u montelukastu v porovnání s beklometasonem: 7,49 % oproti 13,3 %, v uvedeném pořadí; v porovnání s použitím P-agonisty: -28,28 % oproti -43,89 %). V porovnání s beklometasonem však vysoké procento pacientů léčených montelukastem dosáhlo podobných klinických odpovědí (např. 50 % pacientů léčených beklometasonem dosáhlo zlepšení FEV 1 přibližně o 11 % nebo více v porovnání s výchozími hodnotami, zatímco přibližně 42 % pacientů léčených montelukastem dosáhlo stejné odpovědi).
Bylo provedena klinická studie s cílem vyhodnotit montelukast při symptomatické léčbě sezónní alergické rýmy u dospělých a dopívajících astmatických pacientů ve věku 15 let a více trpících současně sezónní alergickou rýmu. V této studii se u tablet s 10 mg montelukastu podávaných jednou denně v porovnání s placebem prokázalo statisticky významné zlepšení skóre denních symptomů rhinitidy. Skóre denních symptomů rhinitidy je průměrem skóre denních nosních symptomů (střední hodnota ucpání nosu, výtok z nosu, kýchání, svědění v nose) a skóre nočních symptomů (střední hodnota ucpání nosu při odchodu na lůžku a skóre nočních probuzení). Globální vyhodnocení alergické rhinitidy pacienty a lékaři se v porovnání s placebem významně zlepšila. Vyhodnocení účinnosti proti astmatu nebylo primárním cílem studie.
V 8týdenní studii na pediatrických pacientech ve věku 6 až 14 let montelukast v dávce 5 mg jednou denně v porovnání s placebem významně zlepšoval respirační funkce (změna výchozích hodnot FEV1 8,71 % oproti 4,16 %; změna výchozích hodnot dopolední PEFR 27,9 litrů/min oproti 17,8 litrů/min) a snižoval používání P-agonistů „dle potřeby“ (změna výchozích hodnot -11,7 % oproti +8,2 %).
Významné snížení námahou indukované bronchokonstrikce bylo prokázáno ve 12týdenní studii na dospělých (maximální pokles FEV1 22,33 % u montelukastu oproti 32,40 % u placeba; čas do návratu k výchozím hodnotám FEV1 s odchylkou do 5 % byl 44,22 min oproti 60,64 min). Tento účinek byl během 12 týdnů trvání studie setrvalý. Snížení námahou indukované bronchokonstrikce bylo rovněž prokázáno v krátkodobé studii na pediatrických pacientech ve věku od 6 do 14 let (maximální pokles
6
FEVi 18,27 % oproti 26,11 %; čas do návratu k výchozím hodnotám FEVi s odchylkou do 5 % byl 17,76 min oproti 27,98 min). Účinek v obou studiích byl prokázán na konci dávkovacího intervalu jednou denně.
U astmatických pacientů citlivých na kyselinu acetylsalicylovou současně léčených inhalačními a/nebo perorálními kortikosteroidy vedla léčba montelukastem v porovnání s placebem k významnému zlepšení zvládání astmatu (změna výchozích hodnot FEV, 8,55 % oproti -1,74 % a pokles z výchozích hodnot celkového používání (3-agonistů -27,78 % oproti 2,09 %).
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce. Montelukast se po perorálním podání rychle vstřebává. V případě 10mg potahovaných tablet se u dospělých na lačno střední hodnoty maximální plazmatické koncentrace (Cmax) dosáhne 3 hodiny (Tmax) po podání. Střední hodnota perorální biologické dostupnosti je 64 %. Perorální biologická dostupnost a Cmax nejsou běžným jídlem ovlivněny. Bezpečnost a účinnost byly prokázány v klinických studiích, kde 10mg potahované tablety byly podávány bez ohledu na načasování příjmu potravy.
V případě 5mg žvýkacích tablet se u dospělých na lačno Cmax dosáhne 2 hodiny po podání. Střední hodnota perorální biologické dostupnosti je 73 %, přičemž běžné jídlo ji sníží na 63 %.
Distribuce. Montelukast je z více než 99 % navázán na plazmatické proteiny. Distribuční objem v rovnovážném stavu montelukastu je v průměru 8 až 11 litrů. Studie na potkanech provedené s radioaktivně značeným montelukastem ukazují na minimální prostup hematoencefalickou bariérou. Navíc byly koncentrace radioaktivně značeného materiálu 24 hodin po podání dávky ve všech ostatních tkáních minimální.
Biotransformace. Montelukast je rozsáhle metabolizován. Ve studiích s terapeutickými dávkami jsou u dospělých a dětí v rovnovážném stavu plazmatické koncentrace metabolitů montelukastu nedetekovatelné.
Cytochrom P450 2C8 je hlavním enzymem v metabolismu montelukastu. Navíc se mohou v malé míře podílet i CYP 3A4 a CYP 2C9, i když u itrakonazolu, který je inhibitorem CYP 3A4, nebyla u zdravých dobrovolníků, jimž se podávalo 10 mg montelukastu denně, změna farmakokinetických proměnných montelukastu prokázána.Na základě in vitro výsledků získaných na mikrozomech z lidských jater terapeutické plazmatické koncentrace montelukastu neinhibují cytochromy P450 3A4, 2C9, 1A2, 2A6, 2C19 ani 2D6. Příspěvek metabolitů k léčebnému účinku montelukastu je minimální.
Eliminace. Plazmatická clearance montelukastu dosahuje u zdravých dospělých v průměru 45 ml/min.
Po perorální dávce radioaktivně značeného montelukastu se 86 % radioaktivity zjistilo v 5denním sběru stolice, přičemž v moči bylo zjištěno < 0,2 %. Ve spojení s odhady perorální biologické dostupnosti montelukastu to ukazuje na skutečnost, že montelukast a jeho metabolity jsou vylučovány téměř výhradně žlučí.
Individuální rozdíly u pacientů. U starších pacientů nebo u pacientů s mírnou až středně těžkou nedostatečností jater není úprava dávky potřebná. Studie na pacientech s poruchou funkce ledvin nebyly provedeny. V důsledku skutečnosti, že montelukast a jeho metabolity jsou eliminovány žlučí, se u pacientů s poruchou funkce ledvin potřeba úpravy dávky nepředpokládá. O farmakokinetice montelukastu u pacientů s těžkou poruchou funkce jater nejsou k dispozici žádné údaje (Child-Pughovo skóre >9).
Při vysokých dávkách montelukastu (20- a 60násobek doporučené dávky pro dospělé) byl pozorován pokles plazmatických koncentrací theofýlinu. Tento účinek nebyl při doporučené dávce 10 mg jednou denně pozorován.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Ve studiích toxicity na zvířatech byly pozorovány menší sérové biochemické změny ALT, glukózy, fosforu a triglyceridů, jež byly přechodné povahy. Projevy toxicity u zvířat představovaly zvýšenou sekreci slin, gastrointestinální symptomy, řídkou stolici a iontovou nerovnováhu. K těmto jevům docházelo při dávkách, které dávaly > 17násobek systémové expozice pozorované při klinickém dávkování. U opic se nežádoucí účinky objevily při dávkách od 150 mg/kg/den (> 232násobek systémové expozice pozorované při klinické dávce). Ve studiích na zvířatech montelukast při systémové expozici přesahující klinickou systémovou expozici více než 24násobně neovlivňoval fertilitu ani reprodukční schopnosti. Ve studii samičí plodnosti na potkanech v dávkách 200 mg/kg/den (> 69násobek klinické systémové expozice) byl zaznamenán mírný pokles tělesné hmotnosti mláďat. Ve studiích na králících byla, v porovnání s kontrolními zvířaty, při systémové expozici více než 24násobně přesahující klinickou systémovou expozici pozorovanou při klinické dávce pozorována vyšší incidence nekompletní osifikace. U potkanů nebyly pozorovány žádné abnormality. Bylo prokázáno, že montelukast prostupuje placentální bariérou a je vylučován do mateřského mléka zvířat.
Po jedné perorální dávce sodné soli montelukastu v dávkách až 5 000 mg/kg u myší a potkanů (15 000 mg/m2 a 30 000 mg/m2 u myší, respektive u potkanů), což byla nejvyšší testovaná dávka, nedošlo k žádnému úhynu. Tato dávka je ekvivalentní 25 000násobku doporučené denní dávky pro dospělé (vztaženo ke hmotnosti dospělého pacienta 50 kg).
Bylo zjištěno, že montelukast není pro myši při dávkách až 500 mg/kg/den (přibližně > 200násobek systémové expozice) fototoxický při UVA, UVB nebo viditelném světle.
Montelukast nebyl při in vitro a in vivo testech na hlodavcích ani mutagenní, ani tumorigenní.
6. Farmaceutické údaje
6.1 Seznam pomocných látek
Mikrokrystalická celulóza Monohydrát laktózy Sodná sůl kroskarmelózy Hyprolóza (E 463) Magnesium-stearát
Potah tablety:
Hypromelóza Hyprolóza (E 463)
Oxid titaničitý (E 171)
Červený a žlutý oxid železitý (E 172) Karnaubský vosk
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
3 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.
6.5 Druh obalu a obsah balení Baleno v blistrech z polyamidu/PVC/hliníku:
Blistry v baleních po: 7, 10, 14, 20, 28, 30, 50, 56, 84, 90, 98, 100, 140 a 200 tabletách.
Blistry (jednodávkové), v baleních po: 49, 50 a 56 tabletách.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Merck Sharp & Dohme B.V.
Waarderweg 39 2031 BN Haarlem Nizozemsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
14/206/13-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 24.4.2013
10. DATUM REVIZE TEXTU 1.8.2014
9