Příbalový Leták

Isicom 100 Mg

Informace pro variantu: Tableta (100,100mg/25mg), zobrazit další 2 varianty

sp.zn. sukls161955/2013, sukls161954/2013

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.    NÁZEV PŘÍPRAVKU

ISICOM 250 mg ISICOM 100 mg

2.    SLOŽENÍ KVALITATIVNÍ I KVANTITATIVNÍ

Jedna tableta isicom 250 mg obsahuje levodopum 250 mg a carbidopum monohydricum 26,99 mg (odpovídá carbidopum 25 mg).

Jedna tableta isicom 100 mg obsahuje levodopum 100 mg a carbidopum monohydricum 26,99 mg (odpovídá carbidopum 25 mg).

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tablety.

Bílé až krémově bílé tablety, jedna strana je plochá se zkosenými hranami a s dělícím křížem, druhá strana je lehce konvexní s vyražením "lcd 100" nebo "lcd 250".

Tabletu lze dělit na stejné čtvrtiny.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Parkinsonova nemoc.

Isicom je indikován k léčbě dospělých.

4.2    Dávkování a způsob podání

Výše dávky a počet jednotlivých dávek je v každém případě individuální. Pro dospělé platí následující dávkovací doporučení.

Dávkování se řídí závažností extrapyramidové symptomatiky a snášenlivostí přípravku.

Nedoporučují se mimořádně vysoké dávky. Léčba se zahajuje pozvolným zvyšováním počáteční dávky podle individuální potřeby až do optimální dávky, kterou je nutno pečlivě stanovit pro každého pacienta. Pokud se vyskytnou nežádoucí účinky, je nutno zvyšování dávky přerušit, nebo dávku přechodně snížit a další zvyšování provádět ještě pomaleji. Při výraznějších gastrointestinálních obtížích lze občas podat antiemetika, např. domperidon.

Zvláštní upozornění: v isicomu 250 mg je karbidopa a levodopa v poměru 1:10 (25 mg karbidopy a 250 mg levodopy), kdežto v isicomu 100 mg je poměr karbidopa / levodopa 1:4 (25 mg karbidopy, 100 mg levodopy). Obě lékové síly lze podávat samostatně, ale je též možná kombinace, pokud je nezbytná k dosažení optimální účinné dávky.

Při nedostatečném účinku isicom 100 mg lze přejít na isicom 250 mg, ovšem je nutno počítat s větší pravděpodobností gastrointestinálních obtíží. Při potřebě vyšších dávek levodopy (750 až 1000 mg) je vhodnější isicom 250 mg než isicom 100 mg. Pokud je zapotřebí převedení z isicomu 250 mg na isicom 100 mg, nahrazuje se 1/4 tablety isicom 250 mg 3/4 tablety isicomu 100 mg, resp. 1/2 tablety isicomu 250 mg asi 1 1/4 tabletou isicom 100 mg.

Dávkování isicom 250 mg

U dosud neléčených pacientů se zahajuje léčba 125-250 mg levodopy/12,5-25 mg karbidopy denně (maximálně 1/4 tablety v jednotlivé dávce). S dávkou lze stoupat o 125 mg levodopy/12,5 mg karbidopy denně, nebo obden (pokud možno ne více než o 1/2 tablety v jednotlivé dávce).

Dávkování je nutno přizpůsobit individuální potřebě a snášenlivosti ve výši a počtu jednotlivých dávek (3 až 7 dávek/den). Obvykle bývá postačující dávka do 4 tablet denně, pouze výjimečně má smysl dávka ještě vyšší - až 8 tablet denně (až do dávky 2000 mg levodopy a 200 mg karbidopy). Výši maximální dávky limitují zpravidla nežádoucí účinky.

Je možná i kombinovaná léčba, např. kombinace s agonisty dopaminu.

Dávkování isicom 100 mg

U neléčených pacientů se zahajuje dávkou 50-150 mg levodopy/12,5-37,5 mg karbidopy denně (tj. 1/4 tablety na dávku). S dávkou lze stoupat o 50-100 mg levodopy/12,5-25 mg karbidopy každý 3. až 7. den, na 1/2 až 1 tabletu na dávku. Denní dávka se dělí na 3-7 jednotlivých dávek. Obvyklá střední dávka je 4-5 tablet, zpravidla se nedoporučuje překračovat dávku 7 tablet/den. Lze zvážit i vyrovnání možného dopaminového deficitu např. přidáním agonistů dopaminu.

Pediatrická populace

Isicom je kontraindikován u dětí do 18 let (viz bod 4.3).

Způsob podávání a trvání léčby

Tablety se užívají nerozkousané, nejlépe po lehčím j ídle s trochou tekutiny. Alternativně, např. při polykacích obtížích, lze tablety nechat rozpadnout ve sklenici vody, zamíchat lžičkou a vzniklou suspenzi ihned vypít. Upozornění: suspenzi lze použít i při výživě žaludeční sondou. Pokud je tento způsob podávání nezbytný, připraví se suspenze bezprostředně před podáním sondou. Po podání je třeba sondu dobře propláchnout.

Léčba je zpravidla dlouhodobá. Doba podávání je při dobré snášenlivosti neomezená. Starší pacienti obvykle užívají nižší dávky. Tablety jsou dělitelné (podle dělící rýhy).

4.3    Kontraindikace

-    Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku;

-    medikamentózně indukované parkinsonské syndromy;

-    těžké psychózy;

-    těhotenství a koj ení.

Upozornění: vzhledem k tomu, že nejsou dostatečné klinické zkušenosti s podáváním přípravku osobám mladším 18 let, nesmí se přípravek podávat mladistvým pod 18 let.

Inhibitory MAO typu A nelze podávat současně s isicomem, neboť ještě do 2 týdnů po vysazení IMAO může dojít k hypertenzním krizím. Podávání inhibitorů MAO typu B ve výrobcem doporučených dávkách se naopak považuje za nezávadné.

4.4    Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití

Až po zvážení poměru rizika a prospěchu má být přípravek podáván pacientům s těmito onemocněními:

-    výrazná hyperfunkce štítné    žlázy;

-    poruchy srdečního rytmu se zvýšenou frekvencí (tachykardie);

-    hormony produkuj ící tumory nadledvin (feochromocytom);

-    závažné kardiální, hepatální, renální a bronchiální poruchy;

-    těžší organický psychosyndrom;

-    poruchy krvetvorného systému;

-    kožní nádory (zejm. melanom a podezření na něj);

-    neléčený glaukom úzkého úhlu.

Přípravek není indikován při medikamentózně indukovaných parkinsonských syndromech.

V počáteční fázi léčby jsou doporučovány časté, později méně časté - nejméně však 1krát ročně -kontroly ledvinových a jaterních funkcí a krevního obrazu. Rovněž je na místě sledovat psychický stav pacientů z hlediska příznaků duševních poruch a depresí s možností suicidálních tendencí.

Podávání u rizikových pacientů

U pacientů se srdečním infarktem v anamnéze, s poruchami srdečního rytmu a s koronární insuficiencí jsou na místě pravidelné kontroly oběhových funkcí a EKG. Tito pacienti by měli být zvláště pečlivě sledováni, zejména na počátku léčby, stejně tak i pacienti s peptickým vředem v anamnéze. U pacientů s glaukomem jsou nutné pravidelné kontroly nitroočního tlaku.

Podávání levodopy může způsobovat ospalost a výskyt náhlého nekontrolovatelného spánku.

Velice zřídka je popisován nástup spánku během denních aktivit, v některých případech bez varovných příznaků. Pacienta je třeba na tuto skutečnost upozornit a doporučit zvýšenou opatrnost při řízení motorových vozidel nebo obsluze strojů během léčby levodopou.

Pacienti, u nichž se objevila zvýšená ospalost nebo mají dokonce zkušenost s náhlým usnutím, nesmí řídit motorová vozidla a obsluhovat stroje. Kromě toho je třeba zvážit snížení dávky nebo ukončení terapie.

Impulzivní poruchy (Impulse control disorder, ICD)

Pacienti by měli být pravidelně monitorováni z důvodu možnosti rozvoje impulzivních poruch. Pacienti a jejich ošetřovatelé by měli být upozorněni, že u pacientů léčených agonisty dopaminu a/nebo dopaminergními přípravky obsahujícími levodopu včetně isicomu se mohou rozvinout symptomy impulzivních poruch včetně patologického hráčství, zvýšeného libida, hypersexuality, nutkavého utrácení nebo nakupování, záchvatovitého a nutkavého přejídání. Pokud se tyto příznaky objeví, mělo by se zvážit snížení dávky nebo postupné vysazení přípravku.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Ke snížení účinku dochází při interakci s neuroleptiky, phenytoinem, opioidy, antihypertenzivy obsahujícími reserpin, papaverinem, metoklopramidem a dalšími antidopaminergně působícími farmaky. Při současném podávání tricyklických antidepresiv se mohou ve vzácných případech projevit nežádoucí účinky, jako hypertenze a poruchy hybnosti (diskinézy). Při současném podání inhibitorů MAO typu A může dojít k hypertenzním krizím a to až do 2 týdnů po vysazení IMAO. Při současném podávání sympatomimetik a antihypertenziv se jejich účinek zvyšuje. Častěji se vyskytují arytmie při dodatečném nasazení guaneditinu. V kombinaci s dalšími antiparkinsoniky se zvyšuje účinek ale též jejich nežádoucí účinky.

isicom zvyšuj e účinek alkoholu.

Potrava bohatá na bílkoviny snižuje resorpci levodopy z gastrointestinálního traktu.

Účinky levodopy v kombinaci s karbidopou nejsou ovlivněny nižšími dávkami vitaminu B6. isicom je nutno vysadit nejméně 8 hodin před zavedením celkové anestézie halotanem, cyklopropanem a dalšími látkami senzibilizujícími srdeční sval vůči sympatomimetickým aminům, rovněž se nesmí současně podávat opioidy. Při nutnosti lokální anestézie lze použít pouze přípravky (lokální anestetika) bez přísady adrenalinu. Při přerušení léčby isicomem z výše uvedených důvodů lze pokračovat v obvyklé dávce, jakmile pacient je schopen užívat léky per os.

Levodopa může způsobit změny v hodnotách laboratorních testů katecholaminů, kreatininu, kyseliny močové a glukózy. Byly rovněž hlášeny nálezy pozitivního Coombsova testu.

4.6    Fertilita, těhotenství a kojení

Isicom je kontraindikován v těhotenství a v období kojení (viz bod 4.3).

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Přípravek může i při řádném a přiměřeném dávkování natolik změnit reakční schopnosti, že je narušena schopnost aktivní účasti v silničním provozu, řízení motorových vozidel a obsluhy strojů.

Pacienty léčené levodopou s výskytem ospalosti a/nebo epizod náhlého usínání je třeba informovat, že se musí vyvarovat řízení motorových vozidel a aktivit, při nichž může snížená pozornost znamenat nebezpečí vážného zranění nebo smrti (např. obsluha strojů), dokud se tyto opakující se epizody a ospalost vyskytují (viz též 4.4).

To platí ve zvýšené míře při současném požití alkoholu. Pacienti, kteří užívají isicom se musí poradit se svým ošetřujícím lékařem, zda mohou nadále řídit motorové vozidlo a při obsluze strojů musí dbát zvýšené opatrnosti.

4.8    Nežádoucí účinky

Pro přehlednost byla použita následující klasifikace nežádoucích účinků:

Velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), méně časté (>1/1 000 až <1/100), vzácné (>1/10 000 až <1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit).

Vícenásobná vyšetření

Méně časté: jsou udávány změny laboratorních hodnot, např. alkalické fosfatázy, ALT, AST, LDH, bilirubinu, vzestup glukózy v séru, změny počtu leukocytů, rovněž nálezy krve a baktérií v moči.

Srdeční poruchy

Časté: poruchy srdečního rytmu, bušení srdce Poruchy krve a lymfatického systému

Méně časté: leukopénie, trombocytopénie, agranulocytóza a hemolytické i nehemolytické anémie Poruchy nervového systému

Velmi časté: s prodlužuj ící se dobou léčby se mohou vyskytnout motorické poruchy (hyperkinézy s choreatickým a dystonickým charakterem) a myoklonie obličejového svalstva.

Souběžně s tím se mohou projevit i náhlé výpadkové fenomény (off-efekt), obvykle spojené s klesající koncentrací levodopy v plazmě a později i nesystematické kolísání pohybových schopností (on-off-efekt).

Časté: zavrať, malátnost, kovová chuť

Méně časté: parestézie, třes rukou (flapping tremor)

Poruchy oka

Časté: rozostřené vidění

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy Méně časté: ztížené dýchání

Gastrointestinální poruchy

Velmi časté: zažívací obtíže jako nevolnost, zvracení, průjmy, zácpa, zvláště na počátku léčby Méně časté: krvácení do zažívacího traktu, duodenální vředy

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně Méně časté: křeče

Vzácné: byly hlášeny sklerodermatózní změny kůže Poruchy metabolismu a výživy

Velmi časté: nechutenství, spojené i se ztrátou na váze, zejména na počátku léčby Cévní poruchy

Časté: oběhové poruchy (hypotonická ortostatická dysregulace), návaly horka a hypertenze Méně časté: žilní záněty

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Časté: únavnost

Méně časté: bolesti na hrudi

Psychiatrické poruchy

Velmi časté: psychické obtíže jako neklid, úzkost spojená s poruchami spánku, změny dynamogenie, halucinace, zvýšení agresivity až poruchy vnímání a myšlení (bludné myšlenky), depresivní rozlady nebo hypomanická nálada, zvláště při dlouhodobější léčbě, nebo v pokročilejších stádiích onemocnění.

Další nežádoucí účinky, hlášené při podávání levodopy, které se mohou vyskytnout i při podávání isicomu (Frekvence není známa):

Poruchy nervového systému

Ataxie, pocit hluchoty, zesílený třes rukou, svalové záškuby až křeče, trismus, aktivizace latentního Hornerova syndromu.

Psychiatrické poruchy Vzrušenost, noční můry, euforie

Impulzivní poruchy

U pacientů léčených agonisty dopaminu a/nebo dopaminergními přípravky obsahujícími levodopu včetně isicomu se mohou rozvinout symptomy jako patologické hráčství, zvýšené libido, hypersexualita, nutkavé utrácení nebo nakupování a záchvatovité a nutkavé přejídání (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

Gastrointestinální poruchy

Sucho v ústech, hořká chuť, pálení jazyka, slinotok, polykací poruchy, skřípání zubů, škytavka, bolesti břicha a zažívací obtíže, meteorismus.

Poruchy metabolismu a výživy: váhový přírůstek, otoky.

Poruchy kůže a podkožní tkáně

Zrudnutí v obličeji, hyperhidrosa, tmavé zabarvení potu, kožní vyrážky, vypadávání vlasů.

Poruchy ledvin a močových cest

Retence moči, mimovolní pomočování, tmavé zabarvení moči, bolestivá dlouhodobá erekce (priapismus).

Poruchy oka

Diplopie, mydriáza, nystagmus.

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

Pocit slabosti, tendence ke kolapsu, astenie, cefalea, chrapot, nevolnosti, nepravidelný dech, pocit přebytku energie, v ojedinělých případech maligní melanom - souvislost s medikací levodopou však není spolehlivě prokázána.

Upozornění: velmi vzácně bylo u pacientů-parkinsoniků pozorováno svévolné zvyšování dávky v rámci zneužívání a závislosti na látce.

Po dlouholeté léčbě isicomem se může při náhlém přerušení terapie anebo při příliš prudkém snížení dávky objevit maligní syndrom z odnětí L-dopy, s horečkami, svalovou rigiditou, případně s různými psychickými poruchami, se vzestupem sérové kreatinin-fosfokinázy, nebo s akinetickými krizemi. Tyto stavy jsou život ohrožující. Proto musí být terapeuticky indikované vysazení L-dopy, zvláště pak při doprovodné medikaci neuroleptiky, realizováno během hospitalizaci pacienta.

Léčba levodopou může způsobovat somnolenci, která je ve vzácných případech během dne extrémní, a výskyt epizod náhlého spánku.

4.9 Předávkování

Při každém hodnocení intoxikace je nutno mimo jiné pomýšlet na kombinovanou intoxikaci více druhy léků, např. v suicidálním úmyslu.

a)    Symptomy akutního předávkování levodopou: nevolnost, zvracení, počáteční hypertenze, která později přechází v ortostatickou hypotenzi, tachykardie, excitace, neklid, zvýšené pocení, úzkost a psychické poruchy až k psychotickému stavu s halucinacemi a deliriem.

Další příznaky jsou uvedeny v bodě 4.8 Nežádoucí účinky.

b)    Terapeutická opatření při předávkování.

Při akutní intoxikaci jsou na místě okamžitá opatření zabraňující resorpci látky, jako časné vyzvracení (nejúčinnější do 30 minut po požití), výplach žaludku a podání aktivního uhlí, dále pak opatření podporující eliminaci látky z organismu. Nezbytná je intenzivní lékařská péče, se zvláštním zřetelem na oběhové a srdeční funkce. V některých případech je nutno intubovat. Počáteční hypertenze přechází brzy v hypotenzi a musí být proto léčena jen zřídka. Při prudkém vzestupu krevního tlaku lze zavést do infuze 2-5 mikrogramů/kg/min. nitroprusidu sodného.

Hypotenzi je na místě léčit především náhradou objemu tekutin, do infuzního roztoku lze přidat dopamin v dávce 2-5 mikrogramů/kg/min. Kardiální arytmii lze zvládnout podáním antiarytmika, např. betablokátoru. Účinnost dialýzy není známa.

5. FARMAKOLOGICKÉ ÚDAJE

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakologická skupina: antiparkinsonikum. Levodopa s nepřímým dopaminergním účinkem, kombinovaná s periferním blokátorem dekarboxylázy karbidopou.

ATC kód: N04BA02

Levodopa slouží k substituci nedostatku dopaminu v bazálních gangliích, který je obvyklý při parkinsonském syndromu. Vzhledem k tomu, že minimálně 95% perorálně podané levodopy je extracerebrálně dekarboxylováno, dostávají se až do mozku pouze malá množství levodopy.

Periferně vzniklý dopamin, který sám nemůže projít hematoencefalickou bariérou, vyvolává četné nežádoucí gastrointestinální a kardiální účinky. Současně podávaná karbidopa však výrazně brání dekarboxylaci levodopy v periférii. Tím lze redukovat dávku levodopy až na 20% dávky potřebné při monoterapii levodopou. Souběžně s tím klesají i nežádoucí periferní účinky.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Po perorálním podání se levodopa, která je ve vodě obtížně rozpustnou aminokyselinou, v tenkém střevě poměrně rychle a téměř zcela (cca z 88%) absorbuje pomocí aktivního transportu aromatických aminokyselin. Rozsah absorpce závisí na motilitě a prokrvení gastrointestinálního traktu a hodnotách pH v žaludku, což je důvodem vysoké interindividuální i intraindividuální variability. Přítomnost jiných aminokyselin ve stravě bohaté na bílkoviny ovlivňuje resorpci v důsledku kompetice o aktivní transportní mechanismy. To potom může vést ke sníženému terapeutickému efektu. Absolutní biologická dostupnost po p.o. podání levodopy se pohybuje kolem 33%, protože její největší množství se metabolizuje již v zažívacím traktu. Při současném podání blokátoru dekarboxylázy karbidopy se dekarboxylace levodopy v periferním prostředí snižuje. Tím lze dávku levodopy, nutnou k dosažení žádoucího klinického účinku snížit až na 20% dávky jinak potřebné při monoterapii levodopou. Kombinace 250 mg levodopy s 25 mg karbidopy (isicom 250) vede v průběhu 0,6 až 1,5 hodiny k maximální plazmatické koncentraci levodopy. Maximální plazmatické koncentrace karbidopy je dosaženo mezi 1,9 až 2,4 hodinami. Levodopa se rychle metabolizuje a její metabolity se vylučují převážně ledvinami. Hlavní metabolit dopamin se přechodně metabolizuje na kyselinu 3,4 dihydroxyfenyloctovou a kyselinu homovanilinovou. V mozkomíšním moku nalézáme kromě levodopy a dopaminu také kyseliny 3,4 dihydroxyfenyloctovou a homovanilinovou a 3-O-metyldopu. Karbidopa a její metabolity jsou z 50-60% aplikované dávky vylučovány ledvinami a její metabolity jsou přechodně nalézány v konjugované formě.

Biologická dostupnost:

Dvě studie biologické dostupnosti prováděné v roce 1997, každá na 24 dobrovolnících, přinesly v porovnání s referenčním přípravkem následující výsledky:

Levodopa

isicom 100 mg

referenční přípravek

Maximální plazmatická koncentrace (Cmax) [ng/ml]

779±286

866±359

Čas k dosažení maximální plazmatické

koncentrace (tmax) v hod.

1,01 ± 0,78

0,98 ± 0,67

Plocha pod křivkou koncentrace v čase (AUC) [ng/mlxh]

1504±294

1444±306

Karbidopa

isicom 100 mg

referenční přípravek

Maximální plazmatická koncentrace (Cmax) [ng/ml]

68,6 ± 29,5

60,3 ± 27,8

Čas k dosažení maximální Plazmatické koncentrace (tmax) v hod.

2,22 ± 0,90

2,54 ± 0,69

Plocha pod křivkou koncentrace v čase (AUC) [ng/mlxh]

238,7 ± 112,8

225,2 ± 114,0

Levodopa

isicom 250 mg

referenční přípravek

Maximální plazmatická koncentrace (Cmax) [ng/ml]

2363 ±1012

2399 ± 925

Čas k dosažení maximální plazmatické koncentrace (tmax) v hod.

1,12 ± 0,87

1,17 ± 0,72

Plocha pod křivkou koncentrace v čase (AUC) [ng/mlxh]

4340± 1111

4438±1016

Karbidopa

isicom 250 mg

referenční přípravek

Maximální plazmatická koncentrace (Cmax) [ng/ml]

63,7 ± 33,1

65,2 ± 38,9

Čas k dosažení maximální Plazmatické koncentrace (tmax) v hod.

2,62 ± 0,67

2,85 ± 0,67

Plocha pod křivkou koncentrace v čase (AUC) [ng/mlxh]

250,8 ± 129,5

253,4 ± 152,1

Hodnoty jsou uvedeny jako průměr s příslušným rozpětím.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti přípravku

Akutní toxicita

Po intraperitoneální aplikaci byly hodnoty LD50 pro levodopu u myších samců 1281 (1124-1459) mg/kg, u myších samic 3115 (2366-3943) mg/kg. Pro karbidopu byly u myších samců zjištěny hodnoty LD50 510 (450-578) mg/kg, u samic 2194 (1922-2488) mg/kg. Hodnoty LD50 pro různě perorálně aplikované kombinace levodopa/karbidopa odpovídaly u myší součtu jednotlivých dávek obou složek.

Subakutní toxicita

Kombinace levodopa/karbidopa v poměru 4:1 byla zkoušena na subakutní toxicitu na potkanech. Přípravek byl aplikován perorálně po dobu 28 dní v odstupňovaných dávkách 25, 125 a 375 mg/kg. Nevyskytla se úmrtnost, způsobená podávanou látkou. Uspokojivou snášenlivost lze konstatovat až do dávky 125 mg/kg. Až do maximálního stupně dávkování nebyly zaznamenány žádné degenerativně-toxické účinky.

Chronická toxicita

Při pokusech na potkanech a opicích, prováděných po dobu 1 roku s denními dávkami až do 135 mg/kg karbidopy, resp. 100/10 mg/kg levodopa/karbidopa nebyly prokázány jakékoli příznaky orgánového poškození, způsobené podávanou substancí. Opice při dávce 50/10 mg/kg vykazovaly hyperaktivitu, která při pokračujícím průběhu experimentu ustupovala. Při dávce 100/10 mg/kg byly pozorovány poruchy svalové koordinace a svalová slabost.

Teratogenita

Karbidopa nevykazovala u myší a králíků až do dávky 120 mg/kg žádné teratogenní účinky.

Levodopa vyvolala u králíků při dávce 125 a 250 mg/kg malformace vnitřních orgánů a skeletu. Totéž se projevilo i v kombinaci s karbidopou (25/250 až 100/500 mg/kg/den).

U myší při stejném kombinovaném dávkování nebyly prokázány žádné malformace.

Kancerogenita

Ve 2 roky trvajícím experimentu na potkanech při perorálním podávání až 100/10 mg/kg levodopy/karbidopy nebyly nalezeny žádné kancerogenní efekty.

6. FARMACEUTICKÉ VLASTNOSTI

6.1    Seznam pomocných látek

Mikrokrystalická celulosa, sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A), želatina, kalcium-stearát, monohydrát kyseliny citrónové, koloidní bezvodý oxid křemičitý

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

3 roky

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 30 °C.

6.5    Druh obalu a velikost balení

PP/Al blistr, krabička.

Velikost balení: 100 tablet.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku

Žádné zvláštní požadavky.

7.    DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

Desitin Arzneimittel GmbH, Weg beim Jager 214, 223 35 Hamburg, Německo.

SOUBĚŽNÝ DOVOZCE:

Kabu Pharma s.r.o., U Staré tvrze 285/21, 196 00 Praha 9, Česká republika

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO

ISICOM 100 mg : 27/423/94-C/PI/001/14 ISICOM 250 mg : 27/155/91-C/PI/001/14

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE / PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

19.2.2014

10.    DATUM REVIZE TEXTU

19.2.2014

9