Imodium Rapid 2 Mg
sp. zn. sukls26803/2015
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
IMODIUM RAPID 2 mg tablety dispergovatelné v ústech
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ"
Jedna tableta obsahuje loperamidi hydrochloridum 2 mg.
Pomocná látka se známým účinkem: jedna tvrdá tobolka obsahuje 0,75 mg aspartamu (E951), odpovídá 0,42 mg fenylalaninu.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta dispergovatelná v ústech
Popis přípravku: tablety bílé až špinavě bílé barvy, kulaté, lyofilizované.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek IMODIUM RAPID je určen k symptomatické léčbě akutního a chronického průjmu.
U pacientů s ileostomií jej lze použít k redukci počtu stolic, objemu stolice a úpravě její hustoty.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dospělí, dospívající (od 12 let) a děti od 6 let
Akutní průjem: počáteční dávka činí dvě tablety (4 mg) pro dospělé a dospívající a jedna tableta (2 mg) pro děti, následuje jedna tableta (2 mg) po každé další řídké stolici.
Chronický průjem: počáteční dávka činí dvě tablety (4 mg) denně pro dospělé a dospívající a jedna tableta (2 mg) denně pro děti; tato počáteční dávka by měla být upravována až do dosažení 1-2 tuhých stolic denně, čehož je obvykle docíleno udržovací dávkou 1-6 tablet (2 mg - 12 mg) denně.
Maximální dávka pro akutní a chronický průjem je 8 tablet (16 mg) denně pro dospělé, u dětí a dospívajících je zapotřebí určovat dávku ve vztahu k tělesné hmotnosti (3 tablety/20 kg), avšak nelze překročit 8 tablet denně.
|
Tělesná hmotnost dítěte v kilogramech (kg) |
Nejvyšší počet tablet přípravku IMODIUM RAPID za den |
|
od 14 kg |
nikdy více než 2 tablety |
|
od 20 kg |
nikdy více než 3 tablety |
|
od 27 kg |
nikdy více než 4 tablety |
|
od 34 kg |
nikdy více než 5 tablet |
|
od 40 kg |
nikdy více než 6 tablet |
|
od 47 kg |
nikdy více než 7 tablet |
|
od 54 kg |
nikdy více než 8 tablet |
Pediatrická populace
Přípravek IMODIUM RAPID není určen pro děti do šesti let.
Děti mladší 12 let
K dispozici jsou jen omezené údaje týkající se podávání dětem mladším 12 let (viz bod 4.8 Nežádoucí účinky).
Starší pacienti
Úprava dávkování u starších pacientů není zapotřebí.
Renální poškození
Úprava dávkování u pacientů s renálním poškozením není zapotřebí.
Hepatální poškození
Třebaže farmakokinetické údaje u pacientů s hepatálním poškozením nejsou k dispozici, je u těchto pacientů zapotřebí užívat přípravek IMODIUM RAPID s opatrností vzhledem ke sníženému metabolizmu prvního průchodu játry (viz bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).
Způsob podání
Perorální podání.
4.3 Kontraindikace
Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
IMODIUM RAPID se nesmí podávat dětem do 6 let.
IMODIUM RAPID se nesmí užívat jako primární léčba:
o u pacientů s akutní dyzenterií (charakterizované přítomností krve ve stolici a vysokou horečkou),
o u pacientů s akutní ulcerózní kolitidou,
o u pacientů s bakteriální enterokolitidou způsobenou invazivními organizmy, k nimž patří např.
Salmonella, Shigella a Campylobacter,
o u pacientů s pseudomembranózní kolitidou v souvislosti s léčbou širokospektrými antibiotiky.
IMODIUM RAPID se nesmí užívat obecně tam, kde by útlum peristaltiky mohl vést k možnému riziku závažných následků, k nimž patří ileus, megakolon a toxický megakolon.
Léčbu přípravkem IMODIUM RAPID je nutno okamžitě ukončit, když se objeví obstipace, abdominální distenze nebo ileus.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Léčba průjmu přípravkem IMODIUM RAPID je pouze symptomatická. Kdykoli lze diagnostikovat etiologii, měla by být v případě potřeby zahájena specifická léčba.
U pacientů trpících průjmem, zejména u dětí, může dojít k úbytku tekutin a elektrolytů.
V těchto případech je nej významnějším opatřením patřičná náhrada tekutin a elektrolytů.
Nenastane-li u akutního průjmu klinické zlepšení do 48 hodin, má být podávání přípravku IMODIUM RAPID ukončeno a pacientovi doporučeno vyhledat lékaře.
U pacientů s AIDS, u nichž je průjem léčen přípravkem IMODIUM RAPID, by měla být léčba ukončena při prvních příznacích abdominální distenze. U pacientů s AIDS a infekční kolitidou způsobenou virovými i bakteriálními patogeny, kteří byli léčeni loperamid-hydrochloridem, se vyskytla izolovaná hlášení zácpy se zvýšeným rizikem toxického megakolonu.
Třebaže farmakokinetické údaje u pacientů s jaterním poškozením nejsou k dispozici, je u těchto pacientů zapotřebí užívat přípravek IMODIUM RAPID s opatrností vzhledem ke sníženému metabolizmu prvního průchodu játry. Přípravek IMODIUM RAPID musí být užíván s opatrností u pacientů s jaterním poškozením, které může znamenat relativní předávkování vedoucí k intoxikaci CNS.
Vzhledem ke skutečnosti, že většina léčiva je metabolizována, a metabolity nebo nezměněné léčivo jsou vylučovány do stolice, úprava dávkování u pacientů se sníženou funkcí ledvin není nutná.
Vzhledem k obsahu aspartamu může být přípravek IMODIUM RAPID škodlivý pro pacienty s fenylketonurií.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Neklinická data prokázala, že loperamid je substrátem P-glykoproteinu.
Současné užívání loperamidu (jednotlivé dávky 16 mg) s chinidinem nebo ritonavirem, patřícím k inhibitorům P-glykoproteinu, způsobuje 2 až 3 násobné zvýšení plazmatických hladin loperamidu. Klinický význam těchto farmakokinetických interakcí s inhibitory P-glykoproteinu při doporučeném dávkování loperamidu není znám.
Současné užívání loperamidu (jednotlivé dávky 4 mg) a itrakonazolu, inhibitoru CYP3A4 a P-glykoproteinu, způsobuje 3 až 4 násobné zvýšení plazmatických koncentrací loperamidu. Inhibitor CYP2C8 gemfibrozil zvyšuje ve stejné studii loperamid přibližně dvojnásobně. Kombinace itrakonazolu a gemfibrozilu způsobuje 4 násobné zvýšení vrcholových plazmatických hladin loperamidu a 13 násobné zvýšení celkové plazmatické expozice. Tato zvýšení nesouvisela s účinkem na centrální nervový systém (CNS) měřeno psychomotorickými testy (např. subjektivní ospalosti a testem Digit Symbol Substitution Test).
Současné užívání loperamidu (jednotlivé dávky 16 mg) a ketokonazolu, inhibitoru CYP3A4 a P-glykoproteinu, způsobuje 5 násobné zvýšení plazmatických koncentrací loperamidu. Toto zvýšení nesouviselo se zvýšeným farmakodynamickým účinkem měřeným pupillometrií.
Současná léčba perorálním desmopresinem způsobila 3 násobné zvýšení plazmatických hladin desmopresinu, pravděpodobně vzhledem ke snížené gastrointestinální motilitě.
Lze očekávat, že léky se stejnými farmakologickými vlastnostmi mohou zvyšovat účinek loperamidu, a že léky, které zrychluj í gastrointestinální pasáž, mohou účinek snižovat.
Užívání tohoto léku v těhotenství se nedoporučuje. Těhotným ženám je zapotřebí doporučit konzultaci s lékařem týkající se vhodné léčby.
Kojení
Malá množství loperamidu se mohou objevit v lidském mateřském mléce. Užívání přípravku IMODIUM RAPID v období kojení se nedoporučuje. Kojícím ženám je zapotřebí doporučit konzultaci s lékařem týkaj ící se vhodné léčby.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Při léčbě příznaků průjmu přípravkem IMODIUM RAPID se může dostavit únava, závratě nebo ospalost. Při řízení vozidel nebo obsluze strojů se proto doporučuje zvýšená opatrnost.
4.8 Nežádoucí účinky
Dospělí a děti > 12 let
Bezpečnost loperamid-hydrochloridu byla hodnocena u 3 076 dospělých a dětí > 12 let, kteří se účastnili 31 kontrolovaných a nekontrolovaných klinických studií s loperamid-hydrochloridem při léčbě průjmu. Z těchto se 26 studií týkalo akutního průjmu (N = 2755) a 5 studií se týkalo chronického průjmu (N = 321).
Nej častěji hlášené (tj. s incidencí > 1 %) nežádoucí účinky v klinických studiích s loperamid-hydrochloridem u akutního průjmu: zácpa (2,7 %), plynatost (1,7 %) bolesti hlavy (1,2 %) a nauzea (1,1 %). V klinických studiích u chronického průjmu byly nej častěji hlášené (tj. s incidencí > 1 %) nežádoucí účinky: plynatost (2,8 %), zácpa (2,2 %), nauzea (1,2 %) a závratě (1,2 %).
Tabulka 1 uvádí nežádoucí účinky hlášené při užívání loperamid-hydrochloridu v klinických studiích (u akutního i chronického průjmu) nebo sledování po uvedení léčivého přípravku na trh.
Četnosti výskytu jsou řazeny dle této konvenční klasifikace: velmi časté (> 1/10), časté (> 1/100 do < 1/10), méně časté (> 1/1 000 do < 1/100), vzácné (> 1/10 000 do < 1/1 000), velmi vzácné (< 1/10 000).
Tabulka 1: Frekvence nežádoucích účinků hlášených při užívaní loperamid-hydrochloridu v klinických studiích u dospělých a dětí starších 12 let
|
Třída orgánových systémů |
Indikace | |
|
akutní průjem (N = 2 755) |
chronický průjem (N = 321) | |
|
Poruchy nervového systému | ||
|
časté |
méně časté | |
|
závratě |
méně časté |
časté |
|
Gastrointestinální poruchy | ||
|
zácpa, nauzea, flatulence |
časté |
časté |
|
abdominální bolest, abdominální dyskomfort, sucho v ústech |
méně časté |
méně časté |
|
bolest v nadbřišku, zvracení |
méně časté | |
|
méně časté | ||
|
Třída orgánových systémů |
Indikace | |
|
akutní průjem (N = 2 755) |
chronický průjem (N = 321) | |
|
abdominální dystenze |
vzácné | |
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně | ||
|
méně časté | ||
Údaje týkající se nežádoucích účinků loperamid-hydrochloridu po jeho uvedení na trh
Poruchy imunitního systému: reakce z přecitlivělosti, anafylaktická reakce (včetně anafylaktického šoku) a anafylaktoidní reakce.
Poruchy nervového systému: somnolence, ztráta vědomí, stupor, snížená úroveň vědomí, hypertonie a poruchy koordinace.
Poruchy oka: mióza.
Gastrointestinálníporuchy: ileus (včetně paralytického ilea), megakolon (včetně toxického megakolonu) a glosodynie.
Poruchy kůže a podkožní tkáně: bulózní erupce (včetně Stevens-Johnsonova syndromu, toxické epidermální nekrolýzy a multiformního erytému), angioedém, kopřivka a pruritus.
Poruchy ledvin a močových cest: retence moči.
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: únava.
Údaje týkající se nežádoucích účinků v klinických studiích loperamid-hydrochloridu v pediatrické populaci
Pediatrická populace
Bezpečnost loperamid-hydrochloridu byla hodnocena u 607 pacientů ve věku 10 dní až 13 let, kteří se zúčastnili ve 13 kontrolovaných a nekontrolovaných klinických studiích s loperamid-hydrochloridem při léčbě akutního průjmu. Nežádoucí účinky loperamid-hydrochloridu byly u této populace všeobecně podobné těm, které se vyskytovaly v klinických studiích s loperamid-hydrochloridem u dospělých a dětí ve věku 12 let a starších.
Tabulka 2: Frekvence nežádoucích účinků hlášených při užívaní loperamid-hydrochloridu v klinických studiích u dětí mladších 12 let
|
Třída orgánových systémů |
Preferovaná terminologie |
Indikace |
|
akutní průjem (N = 607) | ||
|
Poruchy nervového systému |
somnolence |
méně časté |
|
méně časté | ||
|
závratě |
méně časté | |
|
Gastrointestinální poruchy |
časté | |
|
méně časté | ||
|
abdominální bolest |
méně časté | |
|
zácpa |
méně časté | |
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně |
méně časté |
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu: Státní ústav pro kontrolu léčiv, Šrobárova 48, 100 41 Praha 10, webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek.
4.9 Předávkování
Příznaky
V případě předávkování (včetně relativního předávkování způsobeného jaterní dysfunkcí) se mohou objevit útlum CNS (stupor, poruchy koordinace, ospalost, mióza, svalová hypertonie a dechový útlum) retence moči a ileus. Děti mohou být citlivější k účinkům na CNS než dospělí.
Léčba
Pokud se objeví příznaky předávkování, může být podán naloxon jako antidotum. Vzhledem ke skutečnosti, že délka působení loperamidu přesahuje účinek naloxonu (což může činit 1-3 hodiny), může nastat potřeba opakovaného podání naloxonu. Pacient má být proto nejméně 48 hodin pečlivě monitorován, aby mohl být včas rozpoznán případný útlum CNS.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: antidiaroika, antipropulsiva, loperamid, ATC kód: A07 DA03 Mechanismus účinku
Loperamid se váže na opioidní receptory ve stěně střevní. Následně inhibuje uvolňování acetylcholinu a prostaglandinů, čímž zklidňuje propulzní peristaltiku a prodlužuje dobu střevní pasáže. Loperamid zvyšuje tonus análního sfinkteru, a snižuje tak inkontinenci a nutkání na stolici.
Vzhledem k vysoké afinitě loperamidu ke stěně střevní a vysokému stupni biotransformace při prvním průchodu játry (first-pass metabolism) loperamid téměř neprostupuje do systémové cirkulace.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Loperamid se snadno vstřebává ze střeva, ale je téměř úplně vychytáván j átry, kde je metabolizován, konjugován a vylučován žlučí.
Distribuce
Studie distribuce u laboratorních potkanů vykazuj í vysokou afinitu loperamidu ke střevní stěně s přednostní vazbou na receptory longitudinální svalové vrstvy.
Metabolizmus
Biotransformace probíhá v játrech prostřednictvím CYP3A4 a CYP2C8, kde je loperamid konjugován a dále vylučován žlučí.
Eliminace
Eliminace probíhá převážně oxidativní N-demetylací, která je hlavní cestou odbourávání loperamidu. Biologický poločas loperamidu představuje u člověka přibližně 11 hodin s rozmezím 9-14 hodin. Vylučování nezměněného loperamidu a metabolitů se děje převážně stolicí.
Toxikologické studie loperamidu u psů v denních dávkách až do 5 mg/kg/den (30násobek nejvyšší denní dávky pro člověka „Maximum Human Use Level“ (MHUL)) a 40 mg/kg/den (240-násobek MHUL) po 12 měsíců a u laboratorních potkanů po18 měsíců neprokázaly jiný toxický účinek než snížení přírůstků hmotnosti a snížení přijímání potravy. „No Toxic Effect Levels“ (NTEL) činily v těchto studiích 1,25 mg/kg/den (8násobek MHUL) u psů a 10 mg/kg/den (60 násobek MHUL) u laboratorních potkanů.
Výsledky prováděných studií in vivo a in vitro prokázaly, že loperamid není genotoxický.
Nebyl prokázán kancerogenní potenciál. Ve studiích zaměřených na reprodukci u laboratorních potkanů byla ve velmi vysokých dávkách loperamidu (40 mg/kg/den - 240násobek MHUL) shledána narušená fertilita a fetální přežití v souvislosti s maternální toxicitou. Nižší dávky nevykázaly žádný účinek na maternální nebo fetální zdraví a neovlivnily peri- a postnatální vývoj.
Preklinické účinky byly pozorovány pouze v dávkách, které znamenaly značné navýšení nejvyšších dávek u člověka a jejich význam pro klinické použití je malý.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Želatina, mannitol, aspartam, hydrogenuhličitan sodný, mátové aroma v prášku.
6.2 Inkompatibility Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
3 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Blistr Alu/Alu, krabička.
Velikost balení: 6, 12, 18 a 24 tablet.
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku <a pro zacházení s ním>
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
McNeil Products Limited c/o Johnson & Johnson Foundation Park, Roxborough Way Maidenhead, Berkshire SL6 3UG, Velká Británie
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
49/112/14-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 19. 2. 2014 Datum posledního prodloužení registrace:
10. DATUM REVIZE TEXTU
18.6.2015
8