Fosamax 70 Mg 1x Týdně
sp.zn. sukls213721/2010
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
FOSAMAX 70 mg 1 x týdně tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna tableta obsahuje acidum alendronicum 70 mg (jako natrii alendronas trihydricus).
Pomocné látky se známým účinkem:
Jedna tableta obsahuje 113,4 mg laktózy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta.
Bílé oválné tablety s vyrytým symbolem kosti na jedné straně a číslem "31" na druhé straně.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Přípravek FOSAMAX je indikován k léčbě postmenopauzální osteoporózy u žen. Přípravek FOSAMAX snižuje riziko fraktur obratlů a celkového proximálního femuru.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Doporučená dávka je jedna 70mg tableta jednou týdně. Optimální délka léčby bisfosfonáty u osteoporózy nebyla zatím stanovena. Nutnost pokračování v léčbě je třeba pravidelně opakovaně hodnotit s ohledem na prospěch a možná rizika přípravku FOSAMAX u jednotlivých pacientek, a to zvláště po 5 letech léčby a později.
Starší pacientky
V klinických studiích nebyl zjištěn žádný rozdíl v účinnosti ani profilu bezpečnosti alendronátu v závislosti na věku. Proto není nutno dávkování u starších pacientek nijak upravovat.
Pacientky s poruchou funkce ledvin
U pacientek s clearance kreatininu vyšší než 35 ml/min není nutno dávkování nijak upravovat. Alendronát se u pacientek s poruchou funkce ledvin, kde hodnota clearance kreatininu je nižší než 35 ml/min, kvůli nedostatku zkušeností nedoporučuje.
Pediatrická populace
Natrium-alendronát se u dětí mladších 18 let nedoporučuje vzhledem k nedostatku údajů o bezpečnosti a účinnosti při stavech spojených s pediatrickou osteoporózou (viz také bod 5.1).
Způsob podání Perorální podání.
Kzajištění dostatečného vstřebávání alendronátu:
Přípravek FOSAMAX je nutno užívat nejméně 30 minut před prvním jídlem, nápojem nebo léčivým přípravkem daného dne, pouze s čistou vodou. Jiné nápoje (včetně minerální vody), potraviny a některé léčivé přípravky mohou absorpci alendronátu snížit (viz bod 4.5).
Pro usnadnění průchodu tablety do žaludku a zabránění možnému lokálnímu podráždění jícnu/nežádoucím účinkům (viz bod 4.4):
Přípravek FOSAMAX se musí užívat až poté, co pacientka vstane, a je nutno jej zapít plnou sklenicí vody (ne méně než 200 ml).
Pacientky mají polykat tablety přípravku FOSAMAX pouze celé. Pacientky nesmí tabletu drtit ani žvýkat nebo nechat rozpustit v ústech kvůli možnosti orofaryngeální ulcerace.
Pacientky si nesmí po požití tablety lehnout až do doby po prvním jídle, které má následovat nejdříve 30 minut po užití tablety.
Pacientky si nesmí po užití přípravku FOSAMAX lehnout po dobu alespoň 30 minut.
Přípravek FOSAMAX se nesmí užívat před spaním nebo před tím, než pacientka ráno vstane.
Pacientky mají dostávat doplňkově kalcium a vitamin D, je-li jejich příjem v potravě neadekvátní (viz bod 4.4).
FOSAMAX 70 mg 1 x týdně nebyl studován v léčbě osteoporózy indukované glukokortikoidy.
4.3 Kontraindikace
- Hypersenzitivita na léčivou látku nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.
- Abnormality j ícnu a další faktory, které zpomaluj í j eho vyprazdňování, j ako j e striktura nebo achalázie.
- Neschopnost stát nebo sedět vzpřímeně alespoň 30 minut.
- Hypokalcemie.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Nežádoucí účinky v horní části gastrointestinálního traktu
Alendronát může způsobit lokální podráždění sliznice horní části gastrointestinálního traktu.
Vzhledem k možnosti zhoršení základního onemocnění je opatrnost nutná v případech, kdy se alendronát podává pacientkám s aktivními poruchami funkce horní části gastrointestinálního traktu, jako je dysfagie, onemocnění jícnu, gastritida, duodenitida, vředy, případně závažné onemocnění gastrointestinálního traktu v nedávné minulosti (během předešlého roku), jako je peptický vřed nebo aktivní krvácení do gastrointestinálního traktu nebo operace v horní části gastrointestinálního traktu, kromě pyloroplastiky (viz bod 4.3). U pacientek, u kterých byl diagnostikován Barretův jícen, musí předepisující lékaři individuálně zvážit přínosy a možná rizika alendronátu.
U pacientek užívajících alendronát byly popsány reakce jícnu (někdy závažné a vyžadující hospitalizaci) jako například ezofagitida, jícnové vředy a eroze jícnu, po nichž ojediněle následovala striktura jícnu. Lékaři proto musí pozorně sledovat jakékoli případné známky nebo příznaky signalizující možnou reakci jícnu, a pacientky je nutno poučit o tom, aby - pokud by se u nich objevily příznaky podrážení jícnu, jako je dysfagie, bolest při polykání nebo retrosternální bolest nebo pyróza, které by se objevily nově nebo se zhoršily - alendronát vysadily a vyhledaly lékařskou pomoc.
Ukázalo se, že riziko závažných nežádoucích reakcí stoupá u pacientek, které nedodržují správný způsob užívání alendronátu a/nebo které pokračují v užívání alendronátu i po objevení příznaků, které mohou znamenat ezofageální dráždění. Proto je velice důležité, aby pacientky dostaly všechny pokyny k užívání a aby jim porozuměly (viz bod 4.2). Pacientky mají být informovány, že zanedbání těchto pokynů může zvýšit riziko ezofageálních problémů.
Během rozsáhlých klinických studií nebylo pozorováno zvýšené riziko, ale po uvedení přípravku na trh byly vzácně hlášeny žaludeční a jícnové vředy, některé z nich byly závažné a s komplikacemi.
Osteonekróza čelisti
Osteonekróza čelisti, obecně v souvislosti s extrakcí zubu a/nebo místní infekcí (včetně osteomyelitidy), byla hlášena u pacientek s maligním nádorovým onemocněním, které dostávaly léčebné režimy zahrnující bisfosfonáty podávané zejména intravenózně. Mnoho z těchto pacientek také dostávalo chemoterapii nebo kortikosteroidy. Osteonekróza čelisti byla také hlášena u pacientek s osteoporózou, které dostávaly perorální bisfosfonáty.
Při posuzování individuálního rizika vzniku osteonekrózy čelisti se musí vzít v úvahu následující rizikové faktory:
• potence bisfosfonátu (nejvyšší má kyselina zoledronová), cesta podání (viz výše) a kumulativní dávka
• maligní nádorové onemocnění, chemoterapie, radioterapie, terapie kortikosteroidy, inhibitory angiogeneze, kouření
• onemocnění zubů v anamnéze, špatná ústní hygiena, periodontální onemocnění, invazivní zubní výkony a nepadnoucí zubní protézy.
U pacientek se špatným stavem chrupu je třeba před zahájením léčby perorálními bisfosfonáty zvážit stomatologické vyšetření s přiměřeným preventivním ošetřením chrupu.
Pokud je to možné, mají se tyto pacientky při léčbě vyhnout invazivním stomatologickým výkonům.
U pacientek, u kterých se při léčbě bisfosfonáty objevila osteonekróza čelisti, může stomatologický chirurgický výkon zhoršit stav. Pro pacientky, které potřebují stomatologické výkony, nejsou dostupné žádné údaje, které by naznačovaly, zda přerušení léčby bisfosfonáty snižuje riziko osteonekrózy čelisti. Klinické posouzení ošetřujícího lékaře musí být založeno na individuálním posouzení prospěchu a rizika pro každou jednotlivou pacientku.
Všechny pacientky je nutno vyzvat k tomu, aby během léčby bisfosfonáty řádně dodržovaly zásady ústní hygieny, nechávaly se pravidelně vyšetřit u zubního lékaře, a aby hlásily všechny orální příznaky, jako jsou uvolněné zuby, bolest zubů nebo otok.
Bolest svalové a kosterní soustavy
Pacientky užívající bisfosfonáty uváděly bolest kostí, kloubů a/nebo svalů. Podle zkušeností získaných po uvedení přípravku na trh byly tyto příznaky vzácně závažné a/nebo invalidizující (viz bod 4.8). Doba do nástupu příznaků se pohybovala od jednoho dne do několika měsíců od zahájení léčby. Po vysazení léčby došlo u většiny pacientek ke zmírnění příznaků. U části pacientek došlo při opětovné expozici stejnému léku nebo jinému bisfosfonátu k rekurenci příznaků.
Atypické zlomeniny femuru
V souvislosti s léčbou bisfosfonáty byly hlášeny atypické subtrochanterické a diafyzární zlomeniny femuru, zejména u pacientek dlouhodobě léčených pro osteoporózu. Tyto příčné nebo krátké šikmé zlomeniny se mohou objevit kdekoli v celé délce femuru od oblasti těsně pod malým trochanterem až do části těsně nad suprakondylickým rozšířením. Tyto zlomeniny se objevují po minimálním traumatu nebo bez souvislosti s ním a u některých pacientek se mohou projevovat bolestí ve stehně nebo třísle, často sdružené na zobrazovacích vyšetřeních s obrazem typickým pro stresové zlomeniny (neobvyklé nízkotraumatické zlomeniny, v angličtině známé jako „insufficiency fractures“), týdny až měsíce před manifestací kompletní zlomeniny femuru. Zlomeniny jsou často oboustranné, proto je nutné u pacientek léčených bisfosfonáty, které utrpěly zlomeninu diafýzy femuru, vyšetřit i kontralaterální femur. Rovněž bylo zaznamenáno špatné hojení těchto zlomenin.
U pacientek, u kterých je podezření na atypickou zlomeninu femuru, je třeba při hodnocení jejich stavu zvážit i přerušení léčby bisfosfonáty, a to na základě zhodnocení prospěchu a rizika léčby u jednotlivé pacientky.
Pacientky je třeba poučit, aby během léčby bisfosfonáty hlásily jakoukoli bolest v oblasti stehna, kyčle nebo třísla, a všechny pacientky, u kterých se tyto příznaky objeví, je třeba vyšetřit s ohledem na možnou inkompletní zlomeninu femuru.
Kožní reakce
Po uvedení přípravku na trh byly vzácně hlášeny závažné kožní reakce včetně Stevens-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy.
Vynechání dávky
Pacientky je nutno poučit o tom, že pokud vynechají jednu dávku přípravku FOSAMAX, musí užít jednu tabletu ráno v den, kdy si uvědomí, že dávku vynechaly. Nesmějí užít dvě tablety ve stejný den, ale musí se vrátit do normálního režimu užívání jedné tablety jednou týdně, a to v původně zvolený den.
Porucha funkce ledvin
Nedoporučuje se podávat alendronát pacientkám s poruchou funkce ledvin v případech, kdy je clearance kreatininu nižší než 35 ml/min (viz bod 4.2).
Metabolismus kostí a minerálů
Je třeba vzít v úvahu jiné příčiny osteoporózy než deficit estrogenu a stárnutí.
Hypokalcemie musí být upravena před začátkem terapie alendronátem (viz bod 4.3). Jiné poruchy minerálního metabolizmu (jako je deficit vitaminu D a hypoparatyreóza) mají být také účinně léčeny. U pacientek s uvedenými typy postižení je nutno během léčby přípravkem FOSAMAX sledovat sérové koncentrace kalcia a příznaky hypokalcemie.
Vzhledem k pozitivním účinkům alendronátu na zvyšování kostní mineralizace může dojít k poklesu sérových koncentrací kalcia a fosfátu, zvláště u pacientek, které užívají glukokortikoidy, u nichž může být vstřebávání kalcia zhoršeno. Tento pokles je obvykle malý a asymptomatický. Byly však zaznamenány ojedinělé zprávy o symptomatické hypokalcemii, která byla občas závažná a často se vyskytla u pacientek s predisponujícími onemocněními (např. hypoparatyreózou, deficitem vitaminu D a malabsorpcí kalcia).
Zajištění dostatečného příjmu kalcia a vitaminu D je obzvláště důležité u pacientek užívajících glukokortikoidy.
Pomocné látky
Tento přípravek obsahuje laktózu. Pacientky se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, s vrozeným nedostatkem laktázy nebo s malabsorpcí glukózy a galaktózy by neměly tento přípravek užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Je pravděpodobné, že absorpce alendronátu je zhoršena podáním společně s jídlem a nápoji (včetně minerální vody), kalciovými přípravky, antacidy a některými perorálně užívanými léčivými přípravky. Proto musí pacientky po užití alendronátu počkat alespoň 30 minut před tím, než perorálně užijí nějaký další léčivý přípravek (viz body 4.2 a 5.2).
Žádné další klinicky významné interakce s léčivými přípravky se nepředpokládají. V klinických studiích dostávala řada pacientek současně s alendronátem estrogen (intravaginálně, transdermálně nebo perorálně). Nebyly pozorovány žádné nežádoucí účinky, které by bylo možno připisovat jejich současnému užívání.
Jelikož užívání nesteroidních antirevmatik je spojeno s drážděním gastrointestinálního traktu, je při jejich současném podávání s alendronátem nutná opatrnost.
I když konkrétní studie interakcí nebyly provedeny, byl v klinických studiích alendronát užíván současně s celou řadou běžně předepisovaných léčivých přípravků bez důkazů klinických nežádoucích interakcí.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Údaje o podávání alendronátu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Studie na zvířatech prokázaly reprodukční toxicitu. Alendronát podávaný březím potkaním samicím vyvolával dystokii související s hypokalcemií (viz bod 5.3).
Přípravek FOSAMAX se nemá během těhotenství užívat.
Kojení
Není známo, zda se alendronát/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Riziko pro kojené novorozence/děti nelze vyloučit. Alendronát se během kojení nemá podávat.
Fertilita
Bisfosfonáty jsou inkorporovány do kostní matrix, z níž se postupně uvolňují po řadu let. Množství bisfosfonátu inkorporované do dospělé kosti, a tedy množství, které je k dispozici přístupné ke zpětnému uvolňování do systémové cirkulace, je přímo závislé na dávce a době, po kterou je bisfosfát užíván (viz bod 5.2). Ohledně rizika pro lidský plod nejsou k dispozici žádné údaje. Existuje však teoretické riziko poškození plodu, zejména skeletu, pokud žena po dokončení léčby bisfosfonáty otěhotní. Vliv proměnných, jako je doba mezi ukončením léčby bisfosfonáty a otěhotněním, konkrétní užívaný bisfosfonát a cesta podání (intravenózní versus perorální), na míru rizika nebyl hodnocen.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Přípravek FOSAMAX nemá žádný nebo má zanedbatelný přímý vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Určité nežádoucí účinky, které byly u přípravku FOSAMAX hlášeny, však mohou u některých pacientek schopnost řídit nebo obsluhovat stroje ovlivnit. Individuální reakce na přípravek FOSAMAX se mohou lišit (viz bod 4.8).
4.8 Nežádoucí účinky
Souhrn bezpečnostního profilu
V jednoleté studii postmenopauzálních žen s osteoporózou byly celkové profily bezpečnosti přípravku FOSAMAX (n = 519) a alendronátu 10 mg/den (n = 370) podobné.
Ve dvou tříletých studiích prakticky shodného uspořádání, provedených u postmenopauzálních žen (alendronát 10 mg: n = 196, placebo: n = 397), byl celkový profil bezpečnosti alendronátu 10 mg/den a placeba podobný.
Nežádoucí účinky, které byly hlášeny hodnotícími lékaři jako možná, pravděpodobně nebo určitě související s užíváním léku jsou uvedeny dále, pokud se vyskytly u > 1 % případů v jedné z léčebných skupin v jednoleté studii, nebo u > 1 % pacientek léčených alendronátem 10 mg/den a s vyšší incidencí než u pacientek užívajících placebo ve tříletých studiích:
|
Jednoletá studie |
Tříleté studie | |||
|
FOSAMAX |
alendronát |
alendronát |
placebo | |
|
70 mg 1 x týdně |
10 mg/den |
10 mg/den |
(n = 397) | |
|
(n = 519) |
(n = 370) |
(n = 196) |
% | |
|
% |
% |
% | ||
|
Gastrointestinální | ||||
|
3,7 |
3,0 |
6,6 |
4,8 | |
|
2,7 |
2,2 |
3,6 |
3,5 | |
|
regurgitace kyselého |
1,9 |
2,4 |
2,0 |
4,3 |
|
žaludečního obsahu | ||||
|
1,9 |
2,4 |
3,6 |
4,0 | |
|
distenze břicha |
1,0 |
1,4 |
1,0 |
0,8 |
|
zácpa |
0,8 |
1,6 |
3,1 |
1,8 |
|
0,6 |
0,5 |
3,1 |
1,8 | |
|
dysfagie |
0,4 |
0,5 |
1,0 |
0,0 |
|
flatulence |
0,4 |
1,6 |
2,6 |
0,5 |
|
gastritida |
0,2 |
1,1 |
0,5 |
1,3 |
|
0,0 |
1,1 |
0,0 |
0,0 | |
|
jícnový vřed |
0,0 |
0,0 |
1,5 |
0,0 |
|
Muskuloskeletální | ||||
|
muskuloskeletální bolest |
2,9 |
3,2 |
4,1 |
2,5 |
|
(bolesti kostí, svalů nebo | ||||
|
kloubů) | ||||
|
svalové křeče |
0,2 |
1,1 |
0,0 |
1,0 |
|
Neurologické | ||||
|
0,4 |
0,3 |
2,6 |
1,5 | |
Tabulkový seznam nežádoucích účinků
Následující nežádoucí účinky byly hlášeny v klinických studiích s alendronátem a/nebo po jeho uvedení na trh:
Četnosti výskytu jsou definovány jako: velmi časté (> 1/10), časté (> 1/100, < 1/10), méně časté (> 1/1 000, < 1/100), vzácné (> 1/10 000, < 1/1 000), velmi vzácné (<1/10 000), není známo (z dostupných údajů nelze určit)
|
Třída orgánových systémů |
Četnost |
Nežádoucí účinky |
|
Poruchy imunitního systému: |
Vzácné |
hypersenzitivní reakce včetně kopřivky a angioedému |
|
Poruchy metabolismu a výživy: |
Vzácné |
symptomatická hypokalcemie, často v souvislosti s predisponujícími stavy§ |
|
Poruchy nervového systému: |
Časté |
bolest hlavy, závrať' |
|
Méně časté |
dysgeuzie' | |
|
Poruchy oka: |
Méně časté |
zánět oka (uveitida, skleritida nebo episkleritida) |
|
Poruchy ucha a labyrintu |
Časté |
vertigo' |
|
Gastrointestinální poruchy: |
Časté |
bolest břicha, dyspepsie, zácpa, průjem, flatulence, jícnový vřed*, dysfagie*, distenze břicha, regurgitace kyselého obsahu žaludku |
|
Méně časté |
nauzea, zvracení, gastritida, ezofagitida*, jícnové eroze*, melena' |
|
Třída orgánových systémů |
Četnost |
Nežádoucí účinky |
|
Vzácné |
striktura jícnu1, orofaryngeální ulcerace1, výskyt PUB (perforation, ulcers, bleeding = perforace, ulcerace, krvácení) v horní části gastrointestinálního traktu5 | |
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně: |
Časté | |
|
Méně časté |
vyrážka, erytém | |
|
Vzácné |
vyrážka s fotosenzitivitou, těžké kožní reakce včetně Stevensova-Johnsonova syndromu a toxické epidermální nekrolýzy1 | |
|
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: |
Velmi časté |
muskuloskeletální (kosti, svaly nebo klouby) bolest, někdy silná15 |
|
Časté |
otok kloubů1 | |
|
Vzácné |
osteonekróza čelisti15; atypické subtrochanterické a diafyzální fraktury femuru (nežádoucí účinek celé třídy bisfosfonátů) 1 | |
|
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace: |
Časté | |
|
Méně časté |
tranzitorní symptomy podobné symptomům akutní fáze (myalgie, malátnost a vzácně horečka), obvykle v souvislosti se zahájením léčby1 | |
|
5 Viz bod 4.4 *Četnost v klinických studiích byla ve skupině, jíž bylo podáváno léčivo, a ve skupině léčené placebem, podobná. *Viz body 4.2 a 4.4 *Tento nežádoucí účinek byl zjištěn v rámci sledování po uvedení přípravku na trh. Četnost „vzácné“ byla odhadnuta na základě relevantních klinických studií. 1Zjištěno po uvedení přípravku na trh. | ||
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
4.9 Předávkování
Příznaky
Výsledkem předávkování při perorálním podání může být hypokalcemie, hypofosfatemie a nežádoucí účinky na horní část gastrointestinálního traktu, jako je nauzea, pyróza, ezofagitida, gastritida nebo tvorba vředů.
Léčba
Ohledně léčby předávkování alendronátem nejsou k dispozici žádné konkrétní informace. Má být podáno mléko nebo antacida, které vážou alendronát. Vzhledem k riziku podráždění jícnu se nesmí vyvolávat zvracení a pacientka musí zůstat ve zcela vzpřímené poloze.
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: léčiva k terapii nemocí kostí, bisfosfonáty,
ATC kód: M05BA04
Mechanismus účinku
Léčivá látka přípravku FOSAMAX, trihydrát natrium-alendronátu, je bisfosfonát, který inhibuje osteoklastickou resorpci kosti bez přímého účinku na tvorbu kostí. Předklinické studie prokázaly preferenční lokalizaci alendronátu v místech aktivní resorpce. Aktivita osteoklastů je inhibována, nicméně přestup do místa působení ani připojování osteoklastů není ovlivněno. Kost vytvořená během léčby alendronátem vykazuje normální kvalitu.
Klinická účinnost a bezpečnost
Léčba postmenopauzální osteoporózy
Osteoporóza je definována jako BMD (bone mineral density) páteře nebo celkového proximálního femuru o 2,5 standardních odchylek pod střední hodnotou normální mladé populace nebo jako předchozí zlomenina křehké kosti bez ohledu na BMD.
Terapeutická rovnocennost přípravku FOSAMAX (n = 519) a alendronátu 10 mg denně (n = 370) byla prokázána v jednoleté multicentrické studii u postmenopauzálních žen s osteoporózou. Střední hodnota zvýšení vůči výchozí hodnotě BMD lumbální páteře po jednom roce dosáhlo 5,1 % (95% interval spolehlivosti: 4,8-5,4 %) ve skupině s dávkou 70 mg jednou týdně a 5,4 % (95% interval spolehlivosti: 5,0-5,8 %) ve skupině 10 mg jednou denně. Průměrné zvýšení hodnoty BMD dosáhlo v krčku femuru ve výše uvedených skupinách 2,3 % a 2,9 %, a v celém proximálním femuru 2,9 % a 3,1 %. Pokud se týče zvýšení hodnot BMD na jiných místech skeletu, byly si obě léčebné skupiny také podobné.
Účinky alendronátu na kostní hmotu a incidence fraktur u postmenopauzálních žen byly hodnoceny ve dvou počátečních studiích účinnosti shodného uspořádání (n = 994) a ve studii FIT (Fracture Intervention Trial, n = 6 459).
V počátečních studiích účinnosti se střední hodnota BMD zvýšila při podávání alendronátu v dávce 10 mg/den ve srovnání s placebem po třech letech o 8,8 % v páteři, o 5,9 % v krčku femuru a o 7,8 % v trochanteru. Významně se zvýšila i celková hodnota BMD. U pacientek léčených alendronátem došlo ve srovnání s pacientkami, které dostávaly placebo, ke 48% snížení (alendronát 3,2 % versus placebo 6,2 %) podílu pacientek se zlomeninou jednoho nebo více obratlů. Ve dvouletém prodloužení těchto studií se hodnota BMD v páteři a v trochanteru dále zvyšovala, přičemž hodnoty BMD v krčku femuru a celé kostry zůstaly zachovány.
Studie FIT sestávala ze dvou placebem kontrolovaných studií s denním podáváním alendronátu (5 mg denně po dobu dvou let a 10 mg denně buď jeden nebo dva další roky): 1
V klinických studiích byl pozorován asymptomatický přechodný a mírný pokles sérového kalcia a fosfátu přibližně u 18 % (kalcium) a 10 % (fosfát) pacientek užívajících alendronát v dávce 10 mg/den na rozdíl od přibližně 12 % (kalcium) a 3 % (fosfát) pacientek užívajících placebo. Incidence poklesu hladiny sérového kalcia na < 8,0 mg/100 ml (2,0 mmol/l) a sérového fosfátu na < 2,0 mg/100 ml (0,65 mmol/l) však byly u obou léčených skupin podobné.
Pediatrická populace
Natrium-alendronát byl hodnocen u malého počtu pacientů s osteogenesis imperfecta mladších 18 let. Výsledky nejsou k podpoře používání natrium-alendronátu u pediatrických pacientů s osteogenesis imperfekta dostačující.
5.2. Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Ve srovnání s referenční intravenózní dávkou činila střední hodnota biologické dostupnosti alendronátu u žen, podaného perorálně v dávce 5 mg - 70 mg po celonočním hladovění 2 hodiny před standardní snídaní, 0,64 %. Biologická dostupnost se podobně snížila odhadem na 0,46 %, pokud se alendronát podal hodinu před standardizovanou snídaní, a na 0,39 % při jeho podání půl hodiny před standardizovanou snídaní. Ve studiích osteoporózy byl alendronát účinný, pokud se podal alespoň 30 minut před prvním jídlem nebo nápojem, požitým v daný den.
Biologická dostupnost alendronátu byla zanedbatelná v případě, kdy byl podán společně nebo do dvou hodin po standardní snídani. Podání alendronátu společně s kávou či pomerančovým džusem snížilo jeho biologickou dostupnost přibližně o 60 %.
U zdravých jedinců nevedlo perorální podávání prednisonu (20 mg třikrát denně po dobu pěti dní) ke klinicky významné změně v perorální biologické dostupnosti alendronátu (střední hodnota zvýšení se pohybovala v rozmezí od 20 % do 44 %).
Distribuce
Studie na potkanech ukázaly, že alendronát je po podání intravenózní dávky 1 mg/kg přechodně distribuován do měkkých tkání, poté však dochází k jeho rychlé redistribuci do kostní tkáně nebo k vyloučení močí. Střední hodnota distribučního objemu u lidí činí v rovnovážném stavu, mimo kostní tkáň, nejméně 28 litrů. Plazmatické koncentrace jsou po perorálním podání terapeutické dávky pro analytické hodnocení příliš nízké (méně než 5 ng/ml). Na plasmatické proteiny se váže přibližně 78 % léčiva.
Biotransformace
Ani u lidí, ani u zvířat nebylo prokázáno, že by se alendronát metabolizoval. Eliminace
Po podání jednotlivé intravenózní dávky alendronátu značeného 14C bylo přibližně 50 % radioaktivity vyloučeno močí během 72 hodin, přičemž radioaktivita ve stolici byla minimální nebo nebyla vůbec detekována. Po intravenózním podání 10 mg alendronátu činila renální clearance 71 ml/min a systémová clearance nepřekročila hodnotu 200 ml/min. Plazmatické koncentrace poklesly po intravenózním podání během šesti hodin o více než 95 %. Poločas alendronátu je podle jeho uvolňování ze skeletu odhadován na více než deset let. Alendronát není u potkanů vylučován prostřednictvím ani acidického, ani bazického transportního systému ledvin, proto se nepředpokládá, že by vylučování tohoto léčiva u lidí interferovalo s vylučováním jiných léčiv těmito systémy.
Předklinické studie prokázaly, že léčivo, které není deponováno v kostní tkáni, je velmi rychle vyloučeno do moči. Nebyl podán žádný důkaz o saturaci vychytávání přípravku kostí u zvířat při dlouhodobém intravenózním podávání kumulativních dávek až do dávky 35 mg/kg. Ačkoliv nejsou k dispozici žádné klinické údaje, lze očekávat, že stejně jako u zvířat, tak i u pacientek s poruchou funkce ledvin bude vylučování alendronátu ledvinami sníženo. Proto lze očekávat poněkud zvýšenou akumulaci alendronátu u pacientek s poruchou funkce ledvin. (viz bod 4.2).
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Neklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity a hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko u lidí. Studie na potkanech ukázaly, že podávání alendronátu v březosti vedlo u samic během porodu k dystokii, která souvisela s hypokalcemií. Vysoké dávky podávané potkanům ve studiích vedly ke zvýšené incidenci neúplné osifikace plodu. Význam tohoto zjištění pro lidi není jasný.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Mikrokrystalická celulóza Laktóza
Sodná sůl kroskarmelózy Magnesium-stearát
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
3 roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 30 °C. Uchovávejte v původním vnitřním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Al/Al blistry v krabičkách obsahujících 2, 4 nebo 12 tablet (3 x 4 tablety).
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Merck Sharp & Dohme B.V.
Waarderweg 39 2031 BN Haarlem Nizozemsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO
87/147/01-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 18.4.2001
Datum posledního prodloužení registrace: 27.1.2016
10. DATUM REVIZE TEXTU
27.1.2016
11
FIT 1: tříletá studie zahrnující 2 027 pacientek, které měly před výchozím vyšetřením minimálně jednu (kompresní) zlomeninu obratle. V této studii snížil denně podávaný alendronát incidenci > 1 nové zlomeniny obratle o 47 % (alendronát 7,9 % versus placebo 15,0 %). Navíc bylo zjištěno statisticky významné snížení výskytu zlomenin celkového proximálního femuru (1,1 % versus 2,2 %, snížení o 51 %).
• FIT 2: čtyřletá studie zahrnující 4 432 pacientek s nízkou hodnotou kostní hmoty, ale bez zlomeniny obratle před výchozím vyšetřením. V této studii byl při analýze podskupin žen
s osteoporózou (37 % celkové populace, které odpovídají výše uvedené definici osteoporózy) pozorován statisticky významný rozdíl v incidenci zlomenin celkového proximálního femuru (alendronát 1,0 % versus placebo 2,2 %, snížení o 56 %) a v incidenci > 1 zlomeniny obratle (2,9 % versus 5,8 %, snížení o 50 %).