Esogasec 20 Mg
zastaralé informace, vyhledat novějšíSp.zn.sukls34152/2014 a sp.zn.sukls140443/2014
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Esogasec 20 mg, tvrdé enterosolventní tobolky Esogasec 40 mg, tvrdé enterosolventní tobolky
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Jedna enterosolventní tobolka obsahuje: 20 mg esomeprazolum (ve formě esomeprazolum magnesium dihydricum).
Jedna enterosolventní tobolka obsahuje: 40 mg esomeprazolum (ve formě esomeprazolum magnesium dihydricum).
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Enterosolventní tvrdá tobolka
Esogasec 20 mg, enterosolventní tobolky
Bílé neprůhledné tělo a světle žluté víčko. Obsahují bílé až téměř bílé enterosolventní pelety. Velikost tobolky 3.
Esogasec 40 mg, enterosolventní tobolky
Bílé neprůhledné tělo a světle oranžové víčko. Obsahují bílé až téměř bílé enterosolventní pelety. Velikost tobolky 1.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
Dospělí
Esogasec tobolky jsou indikovány u těchto potíží:
Refluxní choroba jícnu (GERD)
- léčba erozivní refluxní ezofagitidy
- dlouhodobá profylaxe u pacientů po zhojení ezofagitidy (prevence recidivy)
- symptomatická léčba refluxní choroby jícnu
Eradikace Helicobacterpylori (v kombinaci s vhodnými antibiotiky)
- hojení duodenálního vředu způsobeného Helicobacter pylori a
- prevence peptických vředů u pacientů s ulcerací způsobenou infekcí Helicobacter pylori
Pacienti dlouhodobě léčení nesteroidními antiflogistiky
hojení žaludeční ulcerace po terapii NSA
prevence žaludeční a duodenální ulcerace u ohrožených pacientů po terapii NSA Návazná léčba po i.v. preventivní terapii k zamezení opětovného krvácení vředu Léčba Zollinger- Ellisonova syndromu.
Dospívající starší 12 let Refluxní choroba jícnu (GERD)
- léčba erozivní refluxní ezofagitidy
- dlouhodobá profylaxe u pacientů po zhojení ezofagitidy (prevence recidivy)
- symptomatická léčba refluxní choroby jícnu
Léčba duodenálního vředu způsobeného Helicobacter pylori (v kombinaci s vhodnými antibiotiky)
4.2 Dávkování a způsob podání
Tobolky je třeba polykat celé a zapíjet. Tobolky nežvýkejte a nekousejte.
Při potížích s polykáním lze tobolku otevřít a rozpustit její obsah v polovině sklenice nesycené vody. Nepoužívejte jiné tekutiny - mohlo by dojít k rozpuštění potahu tobolky. Vodu s peletami je nutno zamíchat a vypít do 30 minut. Prázdnou sklenici je nutno vypláchnout přibližně polovinou jejího obsahu vody a tuto vodu je třeba ihned vypít. Tobolky nelze žvýkat a kousat.
Dospělí a dospívající starší 12 let
Refluxní choroba jícnu (GERD)
- Léčba erozivní refluxní ezofagitidy 40 mg jednou denně po dobu 4 týdnů.
Prodloužení o další 4 týdny doporučujeme u pacientů s nezhojenou ezofagitidou nebo pokud potíže přetrvávají.
- Dlouhodobá profylaxe u pacientů po zhojení ezofagitidy (prevence recidivy)
20 mg jednou denně.
- Symptomatická léčba refluxní choroby jícnu
20 mg j ednou denně u pacientů bez ezofagitidy. Pokud kompenzace příznaků nebylo dosaženo do 4 týdnů, pacienta je třeba dále vyšetřit. Jakmile jsou příznaky vyřešeny, další kompenzace lze dosáhnout dávkou 20 mg jednou denně. U dospělých lze použít režim 20 mg jednou denně podle potřeby. U pacientů léčených NSA a ohrožených rozvojem žaludeční a duodenální ulcerace se užívání podle potřeby k následné kompenzaci příznaků nedoporučuje.
Dospělí
Eradikace Helicobacter pylori (v kombinaci s vhodnými antibiotiky)
- hojení duodenálního vředu způsobeného Helicobacter pylori a
- prevence peptických vředů u pacientů s ulcerací způsobenou infekcí Helicobacter pylori 20 mg esomeprazolum s 1 g amoxicilinu a 500 mg klaritromycinu, vše dvakrát denně pro 7 dní. Pacienti dlouhodobě léčení nesteroidními antiflogistiky
Hojení žaludeční ulcerace po terapii NSA:
Obvyklá dávka je 20 mg jednou denně. Délka léčby činí 4-8 týdnů.
Prevence žaludeční a duodenální ulcerace u ohrožených pacientů po terapii NSA:
20 mg jednou denně.
Návazná léčba po i.v. preventivní terapii k zamezení opětovného krvácení vředu
40 mg jednou denně po dobu 4 týdnů po i.v. preventivní terapii k zamezení opětovného krvácení vředu Léčba Zollinger- Ellisonova syndromu
Doporučená počáteční dávka je 40 mg esomeprazolu denně. Dávku lze poté individuálně upravit a v léčbě lze pokračovat dle klinické indikace. Na základě dostupných klinických údajů je zřejmé, že většinu pacientů lze kompenzovat dávkami 80-160 mg esomeprazolu denně. Dávky nad 80 mg denně rozdělte na dvě denní dávky.
Dospívající starší 12 let
Léčba duodenální ulcerace způsobené bakterií Helicobacter pylori
Při volbě optimální léčebné kombinace je nutno vzít v úvahu oficiální směrnice s místní platností ohledně rezistence bakterií, trvání léčby (nejčastěji 7 dnů, ale někdy až 14 dnů) a vhodného použití antibiotik. Léčbu musí sledovat specialista.
Doporučené dávkování:
|
Hmotnost |
Dávkování |
|
30-40 kg |
Kombinace se dvěma antibiotiky: Esomeprazol 20 mg, amoxicilin 750 mg a klaritromycin 7,5 mg/kg tělesné hmotnosti, podávejte všechny najednou, dvakrát denně po jeden týden. |
|
> 40 kg |
Kombinace se dvěma antibiotiky: Esomeprazol 20 mg, amoxicilin 1 g a klaritromycin 500 mg, podávejte všechny najednou, dvakrát denně po dobu jednoho týdne. |
Děti mladší 12 let
Vzhledem k nedostatečným údajům esomeprazol nepodávejte dětem mladším 12 let.
Renální nedostatečnost
U pacientů s poruchou funkce ledvin není nutné upravovat dávkování. Vzhledem k omezeným zkušenostem u pacientů s těžkou ledvinovou nedostatečností dbejte u těchto pacientů zvýšené opatrnosti (viz bod 5.2).
Porušená jaterní funkce
U pacientů s lehkou až středně závažnou poruchou funkce ledvin není nutná žádná úprava dávky. Pro nemocné s těžkým poškozením jaterní funkce nepřekračujte maximální dávku 20 mg esomeprazolu (viz bod 5.2).
Starší pacienti
U pacientů ve vyšším věku není třeba dávku přípravku upravovat.
4.3 Kontraindikace
Hypersensitivita na léčivou látku esomeprazol, substituované benzimidazoly nebo kteroukoli pomocnou látku přípravku uvedenou v bodě 6.1.
Esomeprazol nepodávejte současně s nelfinavirem (viz bod 4.5).
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
V přítomnosti jakýchkoli varovných příznaků (například významný neplánovaný úbytek hmotnosti, opakované zvracení, dysfagie, hematemeze nebo meléna) a při podezření nebo výskytu žaludečního vředu je třeba vyloučit malignitu - léčba esomeprazolem může příznaky zmírnit a tak zpozdit diagnostikování choroby.
Dlouhodobě léčené pacienty (zvláště déle než rok) je třeba pravidelně sledovat.
Pacienty užívající přípravek dle potřeby poučte, aby vás kontaktovali, pokud se charakter potíží změní. Při předepisování esomeprazolu k užívání podle potřeby pacienta vezměte v úvahu možné interakce s jiným farmaceutickými přípravky vzhledem ke kolísání plazmatické koncentrace esomeprazolu, viz bod 4.5.
Při předepisování esomeprazolu k eliminaci Helicobacter pylori zvažte možné interakce s ostatními léky této terapie. Klaritromycin je silným inhibitorem CYP3A4; zvažte proto kontraindikace a interakce klaritromycinu, pokud budete tyto tři léky podávat současně s jinými přípravky metabolizovanými tímto cytochromem (například cisaprid).
Léčba inhibitory protonové pumpy může vést k lehce zvýšenému riziku gastrointestinálních infekcí, například druhy Salmonella a Campylobacter (viz bod 5.1).
Současné podávání esomeprazolu a atazanaviru se nedoporučuje (viz bod 4.5). Jestliže je kombinace atazanaviru s inhibitorem protonové pumpy nezbytná, doporučuje se pečlivé klinické sledování a zvýšení dávky atazanaviru na 400 mg a 100 mg ritonaviru; nepřekračujte dávku 20 mg.
Esomeprazol je inhibitor cytochromu CYP2C19. Při zahájení nebo ukončení terapie esomeprazolem zvažte možné interakce při současném užívání přípravků metabolizovaných cytochromem CYP2C19. Interakce byly zjištěny mezi clopidogrelem a omeprazolem (viz bod 4.5). Klinický význam této interakce není znám. Z bezpečnostních důvodů se však nedoporučuje podávat esomeprazol současně s clopidogrelem.
Interference s laboratorními testy
Zvýšená hladina CgA může komplikovat vyšetření při podezření na neuroendokrinní tumor. Esomeprazol proto dočasně vysaďte přinejmenším pět dní před měřením CgA.
Esomeprazol, jako všechny léky blokující tvorbu kyselin, může způsobovat hypo- a achlorhydrii a tím narušovat absorpci vitamínu B12 (kyanokobalaminu). Tento fakt zvažte u pacientů se sníženou zásobou této látky nebo rizikem její omezené absorpce při dlouhodobé terapii.
Inhibitory protonové pumpy, zvláště při podávání ve vysokých dávkách a dlouhodobě (>1 rok), mohou zvýšit riziko fraktur kyčle, zápěstí a na páteři, vesměs u starších pacientů nebo v přítomnosti jiných uznávaných rizikových faktorů. Popisné studie naznačují, že inhibitory protonové pumpy mohou zvýšit celkové riziko fraktur o 10-40 %. Část tohoto nárůstu může být způsobena jinými rizikovými faktory. U pacientů ohrožených osteoporózou je nutno zajistit péči podle aktuálních klinických směrnic a také přiměřený příjem vitamínu D a vápníku.
Hypomagnezémie:
Silná hypomagnezémie byla hlášena u pacientů léčených inhibitory protonové pumpy (jako je esomeprazol) přinejmenším po tři měsíce, ve většině případů se jednalo o rok. Závažné projevy hypomagnezémie, například únava, tetanie, delirium, křeče, závratě a komorová arytmie, se mohou objevit pozvolna a být přehlédnuty. U většiny postižených se hypomagnezémie zlepšila podáním substitučního hořčíku a vysazením inhibitorů protonové pumpy (PPI).
U pacientů, kde se očekává dlouhodobá léčba PPI nebo jejich užívání s digoxinem nebo přípravky způsobujícími hypomagnezémii (například diuretiky), zvažte změření hladiny hořčíku před zahájením léčby PPI a dále pravidelně během léčby.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Studie interakcí byly provedeny pouze u dospělých.
Účinky esomeprazolu na farmakokinetiku jiných léčivých přípravků
Léčivé přípravky s pH-dependentní absorpcí
Snížená kyselost žaludku během léčby esomeprazolem může zesílit nebo omezit absorpci léčivých přípravků, jejichž mechanismus absorpce je ovlivněn kyselostí prostředí. Stejně jako u jiných inhibitorů sekrece kyselin nebo antacid, i během léčby esomeprazolem může klesnout absorpce ketokonazolu a itrakonazolu a stoupnout absorpce digoxinu. Současné podávání omeprazolu (20 mg denně) s digoxinem u zdravých osob zvýšilo biologickou dostupnost digoxinu o 10 % (a až o 30 % u dvou z deseti pacientů). Vzácně byly hlášeny případy toxicity digoxinu. Při podávání vysokých dávek esomeprazolu seniorům je však nutná zvýšená opatrnost. V takovém případě je třeba sledování pacienta při léčbě digoxinem se zvýšenou pozorností.
Omeprazol podle zpráv interaguje s některými inhibitory proteáz. Klinický význam a mechanismus těchto interakcí nejsou vždy známy. Zvýšené pH v žaludku při léčbě omeprazolem může změnit absorpci inhibitorů proteáz. Jiným možným mechanismem interakce je inhibice cytochromu CYP2C19. Při podávání atazanaviru a nelfinaviru s omeprazolem došlo ke snížení jejich sérové hladiny. Současné podávání se nedoporučuje. Současné podávání omeprazolu (40 mg jednou denně) s atazanavirem (300 mg) či ritonavirem (100 mg) zdravým dobrovolníkům způsobilo podstatné snížení expozice atazanaviru (pokles AUC, Cmax a Cmin přibližně o 75 %). Zvýšení dávky atazanaviru na 400 mg nestačilo ke kompenzaci omezení způsobeného omeprazolem. Současné podávání omeprazolu (20 mg denně) a buď atazanaviru (400 mg), nebo ritonaviru (100 mg) zdravým dobrovolníkům mělo za následek pokles expozice atazanaviru přibližně o 30 % oproti podávání atazanaviru 300 mg/ritonaviru 100 mg denně bez omeprazolu. Současné podávání omeprazolu (40 mg denně) snížilo střední hodnoty AUC, Cmax a Cmin u nelfinaviru o 36-39 % a o 75-92 % u jeho farmakologicky aktivního metabolitu M8. U saquinaviru (při současném podávání s ritonavirem) bylo při podávání s omeprazolem (40 mg denně) hlášeno zvýšení sérové hladiny o 80-100 %. Léčba omeprazolem 20 mg denně neměla vliv na hladinu darunaviru (podávaného s ritonavirem) a amprenaviru (podávaného s ritonavirem). Léčba esomeprazolem 20 mg denně neměla vliv na hladinu amprenaviru (podávaného s ritonavirem nebo bez něj). Léčba omeprazolem 40 mg denně neměla vliv na hladinu lopinaviru (podávaného s ritonavirem). Vzhledem k podobnosti farmakodynamických účinků a farmakokinetických vlastností omeprazolu a esomeprazolu se nedoporučuje podávání esomeprazolu s atazanavirem a podávání s nelfinavirem je kontraindikováno.
Léčivé přípravky metabolizované cytochromem CYP2C19
Esomeprazol inhibuje cytochrom CYP2C19, který tuto látku nejvíce metabolizuje. Pokud je tedy esomeprazol podáván v kombinaci s přípravky metabolizovanými cytochromem CYP2C19, například diazepamem, citalopramem, imipraminem, klomipraminem, fenytoinem atd., plazmatická koncentrace těchto léčiv se může zvýšit, takže je vhodné snížení podávané dávky. Zvláště při předepisování esomeprazolu k užívání podle potřeby pacienta je třeba tuto skutečnost brát v úvahu. Podávání 30 mg esomeprazolu mělo za následek 45% pokles clearance diazepamu, který je substrátem pro cytochrom CYP2C19. Podávání 40 mg esomeprazolu mělo za následek 13% nárůst minimálních plazmatických hladin fenytoinu u epileptiků. Při zahájení či ukončení léčby esomeprazolem proto v těchto případech doporučujeme monitorovat plazmatické koncentrace fenytoinu. Omeprazol (40 mg jednou denně) zvýšil hodnoty Cmax vorikonazolu (substrát cytochromu CYP2C19) o 15 % a jeho AUCT o 41 %.
Při podávání 40 mg esomeprazolu pacientům léčeným warfarinem v klinické studii byly časy koagulace v přijatelném rozmezí. Po uvedení přípravku na trh však bylo při současném podávání hlášeno několik izolovaných případů klinicky významného nárůstu INR. Monitoraci doporučujeme při zahájení a ukončení léčby esomeprazolem během podávání warfarinu nebo jiných kumarinových derivátů.
U zdravých dobrovolníků mělo současné podávání 40 mg esomeprazolu za následek 32% nárůst plochy pod křivkou plazmatické koncentrace v závislosti na čase (AUC) a 31% prodloužení poločasu eliminace (ti/2), nikoli však významný nárůst maximálních plazmatických hodnot cisapridu. Mírně prodloužený interval QTc zjištěný po podávání samotného cisapridu se při komedikaci s esomeprazolem dále neprodlužoval (viz také bod 4.4).
U esomeprazolu nebyly zjištěny klinicky významné účinky na farmakokinetiku amoxicilinu a chinidinu.
Krátkodobé studie ověřující současné podávání esomeprazolu a buď naproxenu, nebo rofecoxibu nezjistily klinicky relevantní farmakokinetické interakce.
Ve zkřížené klinické studii byl clopidogrel (300 mg navozovací dávka, poté 75 mg/den) samotný a s omeprazolem (80 mg, užívaný současně s clopidogrelem) podáván po 5 dní. Expozice aktivnímu metabolitu clopidogrelu byla při současném podání omeprazolu snížena o 46 % (1. den) a 42 % (5. den). Průměrná inhibice agregace trombocytů (IPA) při současném podání omeprazolu poklesla o 47 % (24 hod.) a 30 % (5. den). V další studii bylo prokázáno, že podávání clopidogrelu v jiný čas než omeprazolu nezabrání interakci a tedy patrně inhibičnímu vlivu omeprazolu na cytochrom CYP2C19. V popisných a klinických studiích byly hlášeny nekonzistentní údaje o klinických důsledcích těchto farmakokinetických a farmakodynamických interakcí při těžkých kardiovaskulárních příhodách.
Účinky jiných léčivých přípravků na farmakokinetiku esomeprazolu
Esomeprazol je metabolizován cytochromy CYP2C19 a CYP3A4. Současné podávání esomeprazolu a inhibitoru CYP3A4 (klaritromycin, 500 mg dvakrát denně), měl za následek zdvojnásobení expozice (AUC) esomeprazolu. Současné podávání esomeprazolu a inhibitoru cytochromů CYP2C19 a CYP 3A4 může mít za následek více než dvojnásobnou expozici esomeprazolu. Vorikonazol (inhibitor cytochromů CYP2C19 a CYP3A4) zvýšil AUCt omeprazolu o 280 %. V žádné z těchto situací obvykle není nutná úprava dávky esomeprazolu. Úpravu dávky však zvažte u pacientů s těžkou jaterní nedostatečností a na dlouhodobé léčbě.
Induktory cytochromu CYP2C19 nebo CYP3A4 (například rifampicin a třezalka tečkovaná) mohou urychlit metabolizaci esomeprazolu a tím způsobit snížení jeho sérové hladiny.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Nejsou dostatečné klinické údaje o podávání esomeprazolu během těhotenství. Údaje o větším počtu pacientek léčených během těhotenství racemické směsi omeprazolu v epidemiologických studiích nesignalizují žádné malformační ani fetotoxické účinky. Studie na zvířatech nenaznačují přímé ani nepřímé škodlivé účinky co se týče reprodukční toxicity a vývoje zárodku či plodu. Studie s podáváním racemické směsi u zvířat nenaznačují přímé ani nepřímé škodlivé účinky na průběh březosti, porodu ani na postnatální vývoj. Při předepisování těhotným ženám je nutno postupovat opatrně.
Není známo, zda se esomeprazol vylučuje do lidského mateřského mléka. Žádná studie u kojících žen nebyla provedena. Esomeprazol proto nepodávejte během kojení.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Esogasec nemá žádný nebo má zanedbatelný vliv na schopnost řídit nebo obsluhovat stroje.
4.8 Nežádoucí účinky
Následující nežádoucí reakce na lék byly zjištěny nebo byly suspektní v klinických studiích esomeprazolu a po uvedení přípravku na trh. Žádná z nich nebyla úměrná dávce.
Reakce jsou klasifikovány podle četnosti, v kategoriích: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1000 až <1/100); vzácné (>1/10000 až <1/1000); velmi vzácné (<1/10000); s neznámou četností (nelze odhadnout z dat, která jsou k dispozici).
Poruchy krve a lymfatického systému
Vzácné: leukopenie, trombocytopenie Velmi vzácné: agranulocytóza, pancytopenie
Poruchy imunitního systému
Vzácné: reakce z přecitlivělosti, například horečka, angioedém a anafylaktická reakce či šok
Poruchy metabolismu a výživy
Méně časté: peiferní edém Vzácné: hyponatrémie
S neznámou četností: hypomagnezémie (viz bod 4.4); těžká hypomagnezémie může korelovat s hypokalcémií
Psychiatrické poruchy
Méně časté: nespavost Vzácné: neklid, zmatenost, deprese Velmi vzácné: agrese, halucinace
Poruchy nervového systému
Časté: bolest hlavy
Méně časté: závratě, parestézie, somnolence Vzácné: narušení chuti
Poruchy oka
Vzácné: rozmazané vidění
Poruchy ucha a labyrintu
Méně časté: vertigo
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy
Vzácné: bronchospasmus
Gastrointestinální poruchy
Časté: bolest břicha, zácpa, průjem, flatulence, nauzea, zvracení
Méně časté: sucho v ústech
Vzácné: stomatitida, gastrointestinální kandidóza
Poruchy jater a žlučových cest
Méně časté: zvýšené hladiny jaterních enzymů Vzácné: hepatitida se žloutenkou nebo bez ní
Velmi vzácné: jaterní selhání, encefalopatie u pacientů s existujícím onemocněním jater
Poruchy kůže a podkožní tkáně
Méně časté: dermatitida, pruritus, vyrážka, kopřivka Vzácné: alopecie, fotosenzitivita
Velmi vzácné: erythema multiforme, Stevens-Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně
Méně časté: zlomenina krčku kyčelního, zápěstí nebo na páteři (viz bod 4.4)
Vzácné: artralgie, myalgie Velmi vzácné: svalová slabost
Poruchy ledvin a močových cest
Velmi vzácné: intersticiální nefritida
Poruchy reprodukčního systému a prsu
Velmi vzácné: gynekomastie
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace
Vzácné: malátnost, zvýšené pocení
4.9 Předávkování
Se záměrným předávkováním je dosud jen velmi málo zkušeností. Při užití 280 mg byly popsány zažívací potíže a slabost. Jednorázová dávka 80 mg esomeprazolu byla bez následků. Žádné specifické antidotum není známo. Esomeprazol je silně vázán na plazmatické bílkoviny, takže jej nelze snadno odstranit dialýzou. Stejně jako při předávkování jinými léky je třeba zajistit symptomatickou léčbu a obecná podpůrná opatření.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: Přípravky k léčbě poruch pH, inhibitory protonové pumpy ATC kód: A02BC05
Esomeprazol je S-izomer omeprazolu. Tlumí sekreci žaludeční kyseliny, a to specifickým mechanismem. Jde o specifický inhibitor pumpy kyseliny v parietálních buňkách. Oba izomery, R- a S-izomer, mají podobnou farmakodynamickou aktivitu.
Místo a mechanismus účinku
Esomeprazol je slabá báze a ve vysoce acidickém prostředí sekrečních kanálků parietálních buněk je koncentrován a konvertován na aktivní formu, která zde inhibuje enzym HK-ATPázu (pumpu kyseliny) a inhibuje sekreci kyseliny v bazálním režimu i při stimulaci.
Vliv na sekreci žaludeční kyseliny
Po perorálním podání 20 mg nebo 40 mg esomeprazolu se účinek projeví do jedné hodiny. Po opakovaném podávání 20 mg esomeprazolu jednou denně po pět dní klesl průměr maximálních koncentrací kyseliny po stimulaci pentagastrinem o 90 % (měřeno 5. den 6-7 hodin po podání).
Po pěti dnech perorálního podávání 20 a 40 mg esomeprazolu zůstávalo intragastrické pH nad 4 po střední čas 13 hodin (20 mg) a 17 hodin (40 mg), resp. přes 24 hodin u pacientů se symptomatickým gastroezofageálním refluxem. Podíl pacientů, u nichž se pH žaludku udrželo nad 4 přinejmenším po 8, resp. 12 a 16 hodin, činil u 20 mg esomeprazolu 76 %, 54 % a 24 %. Odpovídající hodnoty u 40 mg esomeprazolu činily 97 %, 92 % a 56 %.
Při použití AUC jako náhradního parametru plazmatické koncentrace byl prokázán vztah mezi inhibicí sekrece kyseliny a expozicí.
Terapeutické účinky inhibice kyseliny
Ke zhojení refluxní ezofagitidy při podávání esomeprazolu 40 mg dochází přibližně u 78 % pacientů po čtyřech týdnech a u 93 % po osmi týdnech.
Po týdenní léčbě esomeprazolem 20 mg dvakrát denně a vhodnými antibiotiky dochází k úspěšné eradikaci Helicobacterpylori přibližně u 90 % pacientů.
Jeden týden po eradikaci není při nekomplikované duodenální ulceraci nutná monoterapie inhibitory sekrece ke zhojení vředů a vyřešení příznaků.
V randomizované, dvojitě zaslepené a placebem kontrolované klinické studii byli pacienti s endoskopicky potvrzeným krvácením z peptického vředu a klasifikovaní Forrest Ia, Ib, IIa nebo Ilb (9 %, resp. 43 %, 38 % a 10 %) randomizováni k podání infuze esomeprazolu (n=375) nebo placeba (n=389). Po endoskopické zástavě krvácení pacienti obdrželi buď 80 mg esomeprazolu v infúzi po dobu 30 minut a následně kontinuální infúzi rychlostí 8 mg za hodinu, nebo placebo po 72 hodin. Po prvních 72 hodinách užívali všichni pacienti otevřeně 40 mg perorálního esomeprazolu po 27 dní k supresi kyselin. Do 3 dní došlo k recidivě krvácení u 5,9 % ve skupině léčené esomeprazolem a u 10,3 % ve skupině s placebem. 30 dní po ukončení léčby se recidiva krvácení objevila u 7,7 % pacientů s esomeprazolem a 13,6 % s placebem.
Jiné účinky inhibice kyseliny
Během léčby inhibitory sekrece kyselin stoupne sérová hladina gastrinu. Díky snížené kyselosti žaludku se také zvyšuje hladina chromograninu A (CgA).
U některých pacientů byl během dlouhodobé léčby esomeprazolem zjištěn zvýšený počet ECL buněk, který může souviset se zvýšenou sérovou hladinou gastrinu.
Během dlouhodobé léčby inhibitory sekrece byl hlášen o něco vyšší výskyt cyst na žaludečních žlázách. Tyto změny jsou fyziologickým následkem zesílené inhibice u sekrece kyselin, jsou benigní a jeví se jako reverzibilní.
Pokud dojde ke snížení žaludeční kyselosti (např. inhibitory protonové pumpy), dojde v žaludku ke zvýšení počtu bakterií normálně přítomných v gastrointestinálním traktu. Léčba inhibitory protonové pumpy může vést k lehce zvýšenému riziku gastrointestinálních infekcí, například druhy
Salmonella a Campylobacter.
Ve dvou studiích, kde byl jako aktivní komparátor použit ranitidin, esomeprazol vykazoval lepší účinky na hojení žaludeční ulcerace u pacientů užívajících nesteroidní antiflogistika, a to i přípravky se selektivním účinkem vůči cyklooxygenáze 2.
Ve dvou studiích, kde bylo jako aktivní komparátor použito placebo, esomeprazol vykazoval lepší účinky při prevenci žaludeční a duodenální ulcerace u pacientů užívajících nesteroidní antiflogistika (starších 60 let nebo s recidivou ulcerace), a to i přípravky se selektivním účinkem vůči cyklooxygenáze 2.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce a distribuce v organismu
Esomeprazol se v kyselém prostředí rozkládá; proto je perorálně podáván ve formě enterosolventních pelet. Konverze na ^-izomer in vivo je zanedbatelná. Absorpce esomeprazolu je rychlá; maximální plazmatické hladiny se objevují přibližně 1-2 hodiny po dávce. Absolutní biologická dostupnost po jednorázové 40mg dávce činí 64 % a stoupá na 89 % po opakovaném podávání jednou denně. U 20 mg esomeprazolu činily odpovídající hodnoty 50 % a 68 %. Distribuční objem při stabilizované hladině činí u zdravých osob asi 0,22 l/kg tělesné hmotnosti. Esomeprazol se z 97 % váže na plazmatické proteiny.
Příjem potravy oddaluje a tlumí absorpci esomeprazolu, nemá to však významný vliv na jeho účinek na kyselost žaludku.
Biotransformace a eliminace z organismu
Esomeprazol je zcela metabolizován systémem cytochromu P450 (CYP). Hlavní metabolismus esomeprazolu závisí na polymorfním cytochromu CYP2C19; ten odpovídá za vytváření hydroxy-a desmetylovaných metabolitů esomeprazolu. Zbývající část metabolismu probíhá přes jinou izoformu, CYP3A4. Zde vzniká esomeprazol sulfon, hlavní metabolit v plazmě.
Následující parametry odrážejí zejména farmakokinetiku u osob s funkčním enzymem CYP2C19, tj. u osob, které látku dokáží rychle metabolizovat.
Celková plazmatická clearance činí asi 17 l/h po jediné dávce a asi 9 l/h po opakovaném podávání. Poločas eliminace je přibližně 1,3 hodiny při podávání jednou denně. Farmakokinetika esomeprazolu byla sledována při dávkách až 40 mg dvakrát denně. Plocha pod křivkou plazmatické koncentrace v závislosti na čase se u esomeprazolu zvyšuje při opakovaném podávání. Tento nárůst je úměrný dávce a při opakovaném podávání je vyšší, než kolik by bylo úměrné dávce. Tato závislost je způsobena poklesem metabolizace při první pasáži a systémovou clearance. Důvodem je patrně inhibice enzymu CYP2C19 esomeprazolem nebo jeho metabolity. Esomeprazol je při podávání jednou denně před podáním nové dávky z plazmy zcela vyloučen a nemá tendenci k akumulaci.
Hlavní metabolity esomeprazolu nemají na sekreci žaludeční kyseliny žádný vliv. Téměř 80 % orálně podaného esomeprazolu je vylučováno jako metabolit v moči, zbytek ve stolici. Močí se vylučuje méně než 1 % původní sloučeniny.
Zvláštní skupiny pacientů
Přibližně 2,9 ± 1,5 % populace nemá funkční enzym CYP2C19, a proto přípravek špatně metabolizuje (tzv. špatní metabolizéři). U těchto osob je esomeprazol patrně hlavně metabolizován enzymem CYP3A4. Po opakovaném podávání 40 mg esomeprazolu jednou denně byla střední oblast pod křivkou plazmatické koncentrace v závislosti na čase přibližně o 100 % vyšší u špatných metabolizérů než u pacientů s funkčním enzymem CYP2C19 (intenzivní metabolizéři). Průměr maximálních plazmatických koncentrací stoupl asi o 60 %. Tyto nálezy nemají žádné důsledky pro dávkování esomeprazolu.
Metabolismus esomeprazolu se významně nemění u starších pacientů (71-80 let věku).
Po jediné dávce 40 mg esomeprazolu je střední oblast pod křivkou plazmatické koncentrace v závislosti na čase přibližně o 30 % vyšší u žen než u mužů. Žádný rozdíl mezi pohlavími se neobjevuje po opakovaném podávání jednou denně. Tyto nálezy nemají žádné důsledky pro dávkování esomeprazolu.
Poškozená funkce orgánů
Metabolismus esomeprazolu může být narušen u pacientů s lehkou až střední dysfunkcí jater. Rychlost metabolismu je u pacientů s těžkou dysfunkcí jater snížena, takže je oblast pod křivkou plazmatické koncentrace v závislosti na čase dvojnásobná. U pacientů s těžkou dysfunkcí proto nepřekračujte hodnotu 20 mg. Esomeprazol a jeho hlavní metabolity nejeví tendenci k akumulaci při podávání jednou denně.
Studie u pacientů se sníženou funkcí ledvin nebyly provedeny. Ledvinami jsou vylučovány metabolity esomeprazolu, ale ne mateřská látka, takže se metabolismus esomeprazolu u pacientů s porušenou renální funkcí podle všeho nemění.
Pediatrická populace Dospívající 12-18 let:
Po opakovaném podávání 20 a 40 mg esomeprazolu byla celková expozice (AUC) a doba do dosažení maximální plazmatické hladiny (tmax) u mladistvých (12-18 let) podobná hodnotám u dospělých, a to u obou dávek esomeprazolu.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Předklinické studie získané na základě konvenčních studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity a reprodukční toxicity neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka. Studie karcinogenity racemické směsi u potkanů prokázaly hyperplazii ECL buněk v žaludku a jejich karcinoidy. Tyto žaludeční účinky u potkanů jsou výsledkem přetrvávající, zesílené hypergastrinémie vyvinuté sekundárně po utlumení tvorby žaludeční kyseliny a u těchto zvířat se objevují po dlouhodobém podávání inhibitorů sekrece žaludeční kyseliny.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE 6.1 Seznam pomocných látek
Obsah tobolky:
Neupravené pelety:
Karagenan
Mikrokrystalická celulóza Mannitol Hydroxid sodný Hydrogen uhličitan sodný
Izolační potah:
Potahová soustava Kollicoat IR ( polyvinylalkohol-makrogol kopolymer)
Hydroxid sodný
Mastek
Oxid titaničitý (E171)
Koloidní hydratovaný oxid křemičitý
Entersolventní potah:
Kopolymer MA/EA 1:1
Triethyl-citrát
Mastek
Oxid titaničitý (E171).
Tobolky:
Esogasec 20 mg, enterosolventní tobolky:
Víčko:
Želatina
Oxid titaničitý (E171)
Žlutý oxid železitý (E172)
Tělo:
Želatina
Oxid titaničitý (E171)
Esogasec 40 mg, enterosolventní tobolky:
Víčko:
Želatina
Červený oxid železitý (E172) Oxid titaničitý (E171)
Žlutý oxid železitý (E172)
Tělo:
Želatina
Oxid titaničitý (E171)
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
3 roky.
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 25 °C.
Uchovávejte v dobře uzavřené lahvičce, aby byl přípravek chráněn před vlhkostí.
6.5 Druh obalu a obsah balení
Lahvičky HDPE s vysoušedlem v pouzdru obsaženém v polypropylénovém uzávěru nebo blistry z hliníku /hliníku.
Velikosti balení:
14, 28 a 56 tobolek
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Žádné zvláštní požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Aristo Pharma GmbH Wallenroder StraBe 8-10 13435 Berlin Německo
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Esogasec 20 mg : 09/434/12-C Esogasec 40 mg : 09/435/12-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
04.07.2012
10. DATUM REVIZE TEXTU
12.8.2014