sp.zn. sukls63849/2016 SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1.    NÁZEV PŘÍPRAVKU

EPILAN D GEROT 100 mg tablety

2.    KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Jedna tableta obsahuje: phenytoinum 100 mg.

Pomocné látky: monohydrát laktózy, aj.

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3.    LÉKOVÁ FORMA

Tablety.

Popis přípravku: bílé, bikonvexní tablety, na jedné straně s půlící rýhou, průměr tablet 9 mm. Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny.

4.    KLINICKÉ ÚDAJE

4.1    Terapeutické indikace

Epileptické záchvaty: generalizované tonicko-klonické (grand mal), fokální křeče (Jacksonské), psychomotorické záchvaty (temporální záchvaty). Prevence rozvoje záchvatu po závažných neurochirurgických výkonech nebo úrazech mozku.

4.2    Dávkování a způsob podání

Dávkování musí být upravováno individuálně. Cílem je dosáhnout takového dávkování, které zajišťuje maximální kontrolu záchvatů s minimálními nežádoucími účinky.

Dospělí:

Dosud neléčení pacienti: začíná se dávkou 100 mg fenytoinu denně během prvního týdne, během druhého týdne se postupně zvyšuje na 200 mg denně a dále až do odeznění křečí. Následně může být dávka snižována na individuální udržovací dávku. Ve většině případů je to 300 mg rozdělených do 3 dílčích dávek.

Maximální denní dávka je 500 mg fenytoinu (5 tablet).

Pacienti přecházející z jiné léčby na fenytoin: předcházející léčba má být postupně snižována a nahrazována během prvního týdne 100 mg fenytoinu, během druhého týdne 200 mg fenytoinu a dále tak, aby za 3-5 týdnů byla dřívější léčba zcela nahrazena Epilanem D. Je nutné se vyhnout náhlým změnám terapie, protože by mohlo dojít k vyprovokování křečí.

Děti:

Obvyklá dávka pro děti je 4-7 mg/kg/den, rozdělená do 2-3 dílčích dávek.

Maximální denní dávka pro děti je 300 mg fenytoinu.

V ojedinělých případech může být nedostatečná odpověď na léčbu způsobená nedostatečným dávkováním. Dávky by měly být zvyšovány postupně o 25-30 mg a pokud je to možné, za současné monitorace sérových hladin. Terapeutická plazmatická koncentrace se pohybuje mezi 5 až 20 mg/l (20-80 pmol/l).

Pacienti se závažnou renální insuficiencí:

Vzhledem k snížené vazbě na plazmatické bílkoviny stoupá biologická dostupnost. Dávkování je třeba upravit podle hladiny fenytoinu v séru a celkového klinického obrazu.

Způsob podání:

Tablety se užívají nerozkousané, během jídla nebo po jídle, zapíjejí se větším množstvím tekutiny.

4.3    Kontraindikace

Přecitlivělost na fenytoin, pomocné látky a ostatní hydantoiny, A-V blok III. stupně, SSS (sick sinus syndrom), leukopenie.

4.4    Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Zvláštní pozornost je třeba věnovat pacientům s poškozením jater nebo ledvin. U nich je třeba provádět pravidelné sledování a testy (viz níže).

Pozornost je nutná u pacientů s hyperglykémií.

Bylo zaznamenáno, že hyperglykémie je následek inhibičního účinku fenytoinu na uvolňování insulínu. U diabetických pacientů může také fenytoin zvyšovat hladinu glukózy v plazmě.

Pozornost je nutná u pacientů s těžkou hypotenzí (systolický tlak pod 90 mm Hg), manifestní srdeční insuficiencí, plicní insuficiencí, sinusovou bradykardií (pod 50 za minutu), AV blokem I. a II. stupně, fibrilací nebo flutterem síní.

Ojediněle bylo hlášeno spojení fenytoinu s exacerbací porfyrie, proto je třeba těmto pacientům věnovat pozornost.

Léčba by měla být doprovázena pravidelným kontrolováním (během prvních tří měsíců v měsíčních intervalech, dále v šestiměsíčních intervalech) sérové hladiny fenytoinu, krevního obrazu, jaterních enzymů (ALT, AST, GMT), alkalické fosfatázy (možný ukazatel osteoporózy) a u dětí sledování funkce štítné žlázy (růstový hormon). U pacientů, kteří užívají antikoagulancia, se doporučuje sledování protrombinového času.

Příznaky toxicity se dříve objevují u pacientů s poškozením jater, u starších pacientů a u pacientů s jiným závažným onemocněním.

Byly hlášeny případy akutní hepatitidy včetně ojedinělých případů jaterního selhání. Tyto případy se obvykle objevují během prvních dvou měsíců léčby a jsou spojovány s hypersenzitivním syndromem, který je charakterizován horečkou, kožní reakcí a lymfadenopatií. Další často hlášené nežádoucí účinky zahrnují žloutenku, hepatomegalii, zvýšení hladin sérových transamináz, leukocytózu a eosinofilii. Akutní fenytoinová hepatotoxicita může probíhat pod různým klinickým obrazem od rychlého zotavení až po fatální zakončení. U pacientů s akutními příznaky jaterní toxicity musí být fenytoin okamžitě vysazen a nesmí být dále podáván.

Fenytoin může uspíšit nebo zhoršit záchvaty typu absence a myoklonické záchvaty.

Náhlé vysazení fenytoinu může způsobit zvýšení frekvence záchvatů nebo vyvolat status epilepticus. Pokud je to možné, mají být dávky snižovány postupně během několika týdnů během zahajování léčby jiným antiepileptikem. Jestliže se léčba přerušuje ze zdravotních důvodů, jiné antiepileptikum, které se podává, nesmí patřit do skupiny hydantoinů.

Pokud se objeví závažné alergické kožní reakce, fenytoin se vysazuje postupně za lékařského dohledu. To samé platí i v případě osteomalacie, osteoporózy, poruchy funkce kostní dřeně a jaterních funkcí.

Pokud se objeví kožní vyrážka a změny v krevním obrazu, léčba fenytoinem musí být přerušena. Pokud se kožní reakce projevuje jako exfoliativní, bulózní nebo jako purpura, nebo pokud je podezření na lupus erythematodes, Stevens-Johnsonův syndrom nebo toxickou epidermální nekrolýzu, musí být podávání fenytoinu ukončeno a zahájena alternativní léčba. V případě méně závažných vyrážek (morbiliformní, skarlatiformní) je možné po kompletním vymizení příznaků znovu zvážit pokračování v léčbě. Pokud se ale příznaky objeví znovu kdekoliv na kůži, je další léčba fenytoinem kontraindikovaná.

Byly hlášeny život ohrožující kožní reakce Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) a toxické epidermální nekrolýzy (TEN) po použití přípravku Epilan D.

Pacienti mají být upozorněni na příznaky těchto závažných kožních reakcí a mají být důkladně sledováni s ohledem na možný výskyt kožních reakcí. Nejvyšší riziko rozvoje SJS nebo TEN je v prvním týdnu léčby.

Pokud se vyskytnou příznaky SJS nebo TEN (např. zhoršující se kožní vyrážka, často s puchýři nebo slizničními lézemi), léčba přípravkem Epilan D má být přerušena.

Nejlepší výsledky při zvládání SJS a TEN je možné dosáhnout včasným stanovením diagnózy a okamžitým vysazením suspektních léčivých přípravků. Časné přerušení léčby je spojeno s lepší prognózou.

Pokud dojde u pacienta k rozvoji SJS nebo TEN po užití přípravku Epilan D, nesmí být u pacienta Epilan D nikdy znovu nasazen.

Objevily se údaje naznačující souvislost mezi fenytoinem a rozvojem lymfadenopatie (místní nebo generalizované), jako je benigní hyperplazie uzlin, pseudolymfom, lymfom a Hodgkinova choroba. I když nebyl zjištěn kauzální vztah, výskyt lymfadenopatie ukazuje na potřebu odlišit tento stav od jiných patologických nálezů na lymfatických uzlinách. K postižení lymfatických uzlin může dojít s projevy a příznaky připomínajícími sérovou nemoc nebo i bez nich - tj. horečka, vyrážka a postižení jater. Ve všech případech lymfadenopatie je nutné následně sledovat pacienta po delší dobu. Pokud je to možné, měl by být pacient převeden na jiná antikonvulziva.

Sérové hladiny fenytoinu přetrvávající nad hranicí optimálního rozmezí mohou vyvolat stavy zmatenosti a mohou vzácně vést k ireverzibilní mozečkové dysfunkci. Doporučuje se proto při prvních známkách lékové toxicity stanovit sérovou hladinu léku. V případě vysoké sérové hladiny se doporučuje snížení dávky fenytoinu a pokud symptomy přetrvávají, doporučuje se ukončení léčby fenytoinem.

I když se objevily případy makrocytózy a megaloblastové anémie, reagovaly obvykle na léčbu kyselinou listovou. Pokud se k léčbě fenytoinem přidá kyselina listová, může dojít k poklesu kontroly záchvatů.

V případě osteomalacie je doporučena substituční léčba vitaminem D. Během dlouhodobé terapie by mělo být podáváno alespoň 100 pg (4000 jednotek) vitaminu D týdně.

Fenytoin snižuje účinek perorálních kontraceptiv, proto je třeba používat jiné metody antikoncepce.

Protože se u pacientů léčených antikonvulzivy může objevit intolerance alkoholu, je třeba se jeho konzumaci vyhnout. Navíc alkoholový exces může zvýšit sérové koncentrace fenytoinu, zatímco chronický abúzus jeho hladiny snižuje. Během léčby fenytoinem je také třeba se vyhnout podávání hypnotik.

U 20% pacientů léčených fenytoinem se může objevit hyperplazie dásní. Výskyt tohoto nežádoucího účinku a jeho komplikací je možné snížit intenzivní dentální hygienou.

U pacientů s geneticky podmíněnou pomalou hydroxylací se mohou objevit i při středních dávkách známky předávkování. Proto se doporučuje redukce dávky za současného monitorování plazmatické koncentrace.

Údaje v literatuře naznačují, že kombinace fenytoinu, ozařování hlavy a postupné snižování kortikosteroidů mohou být spojovány s rozvojem erythema multiforme, Stevens-Johnsonova syndromu a/nebo toxické epidermální nekrolýzy.

Jedna tableta obsahuje 52,0 mg laktózy. Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktózy, nedostatkem laktázy nebo malabsorpcí glukózy a galaktózy by tento přípravek neměli užívat.

Přítomnost HLA-B*1502 může být spojena se zvýšeným rizikem rozvoji Stevens-Johnsonova syndromu (SJS) u jedinců thajského nebo čínského původu, pokud jsou léčeni fenytoinem. U pacientů s pozitivním testem na přítomnost HLA-B*1502 může být užití fenytoinu zvažováno pouze v případě, kdy prospěch léčby převáží nad jejími riziky.

U bělošské a japonské populace je četnost výskytu HLA-B*1502 velmi nízká, proto není možné v současnosti stanovit spojitost s výše uvedeným rizikem výskytu SJS, stejně tak nejsou dostupné odpovídající informace o spojitosti rizika s jinými etniky.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Zvýšení hladiny fenytoinu může způsobit:

alkoholový exces, disulfiram, imipramin, viloxazin, sultiam, metylfenidát, dikumarol, tiklopidin a omeprazol, stejně jako následující skupiny látek: analgetika / antirevmatika (azapropazon, fenylbutazon, salicyláty), anestetika (halotan), antibiotika (chloramfenikol, erytromycin, isoniazid, sulfamethoxypyridazin), antikonvulziva (felbamát, sukcinimidy), antimykotika (amfotericin B, flukonazol, ketokonazol, mikonazol, itrakonazol), benzodiazepiny / psychotropní látky (chlordiazepoxid, diazepam, trazodon), blokátory kalciových kanálů / kardiovaskulární látky (amiodaron, diltiazem, nifedipin), H ₂ antagonisté, hormony (estrogeny), perorální antidiabetika (tolbutamid), inhibitory zpětného vychytávání serotoninu (fluoxetin), thyreoidní přípravky.

Fenytoin může zvyšovat hladiny:

alkoholu při chronickém alkoholismu, reserpinu, diazoxidu, theofylinu, fluorochinolových antibiotik (jako je ciprofloxacin a rifampicin), sukralfátu a vigabatrinu.

Antikonvulsiva (jako např. karbamazepin, fenobarbital, valproát sodný a kyselina valproová), antineoplastické látky, benzodiazepiny / fenothiaziny a psychotropní látky mohou hladinu fenytoinu zvýšit i snížit.

Fenytoin ovlivňuje sérovou koncentraci a/nebo účinek následujících látek nebo jejich skupin: klozapin, kortikosteroidy, kumarinová antikoagulancia, cyklosporin, diazoxid, furosemid, lamotrigin, paroxetin, theofylin, chinidin, vitamin D, a dále antibiotik (doxycyklin, rifampicin, tetracyklin), antimykotik, antineoplastických látek, blokátorů kalciových kanálů / látek působících na kardiovaskulární systém (digitoxin, nikardipin, nimodipin, verapamil), hormonů (estrogeny, perorální kontraceptiva), neuromuskulárních blokátorů (alkuronium, pankuronium, vekuronium), opioidních analgetik (metadon), perorálních antidiabetik (chlorpropamid, glibenklamid, tolbutamid).

Současné užívání fenytoinu a některé z dalších látek může způsobit buď snížení, nebo zvýšení hladin: barbituráty, propoxyfen, salicyláty, fenylbutazon, metylfenidát, tricyklické psychotropní látky, halotan, chloramfenikol, doxycyklin, rifampicin, cykloserin, aminosalicylová kyselina, isoniazid, kortikosteroidy, insulin, verapamil, metotrexát, antikoagulancia jako dikumarol, sultiam, primidon, benzodiazepiny, valporát, karbamazepin, disulfiram a alkohol.

Abychom se vyhnuli poruše vstřebávání, nesmí se současně s fenytoinem užívat přípravky obsahující kalcium (včetně antacid).

Laboratorní testy:

Fenytoin může snížit hladinu jódu vázaného na bílkoviny krevní plazmy (PBI, protein-bound iodine), což může vést k nižším hodnotám v dexametazonovém nebo metyraponovém testu. Může také interferovat s krevními testy pro kalcium a glukózu. Fenytoin může způsobit zvýšené hodnoty glykémie, ALT a GMT.

Vzhledem k možné interferenci s metabolizmem kyseliny listové, vitamínu D a B₆, by tyto vitamíny měly být podávány profylakticky (viz také bod 4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití).

4.6 Těhotenství a kojení

Ženy ve fertilním věku by měly konzultovat lékaře specialistu. V případě, že žena plánuje otěhotnět, je třeba přehodnotit potřebu antiepileptické léčby. Vzhledem k možnému výskytu křečí, které mohou mít závažné důsledky jak pro ženu, těhotenství i nenarozené dítě, je třeba se vyhnout náhlému přerušení antiepileptické léčby.

Riziko výskytu vrozených malformací se zvyšuje 2 až 3-násobně u potomků matek užívajících v těhotenství antiepileptickou léčbu ve srovnání s očekávanou incidencí v normální populaci, která je přibližně 3 %. Mezi nejčastější malformace patří rozštěpy rtu, kardiovaskulární malformace a defekty neurální trubice.

Existují i zprávy o fetálním hydantoinovém syndromu dětí, jejichž matky užívaly fenytoin, barbituráty, alkohol nebo trimetadion. Tento syndrom se projevuje jako prenatální růstová retardace, mikrocefalie a duševní retardace.

Léčba kombinacemi antiepileptik je spojována s vyšším rizikem výskytu vrozených malformací než je tomu u monoterapie, a proto má být monoterapie použita, kdykoliv je to možné.

Pokud se epileptické záchvaty objeví poprvé v těhotenství, nezahajuje se léčba fenytoinem.

Při léčbě těhotných žen s epilepsií je obzvláště vhodné pravidelné monitorování sérových hladin fenytoinu a EEG (zvláště mezi 20. a 40. dnem těhotenství), a dále po porodu.

U velké části pacientek dochází k nárůstu frekvence záchvatů v těhotenství vzhledem k narušené absorpci nebo metabolismu fenytoinu.

U dětí narozených matkám s epilepsií užívajících fenobarbital nebo fenytoin byly v prvních 24 hodinách po narození popsány koagulační poruchy. Je prokázáno, že vitamín K zabrání nebo upraví tuto poruchu a doporučuje se jeho podávání matkám před porodem a novorozenci po narození.

Během posledních dvou měsíců těhotenství se jako prevence osteomalacie podává vitamín D.

Fenytoin je vylučován do mateřského mléka, kde dosahuje 10-20% koncentrace v plazmě matky. Proto je třeba laktaci přerušit.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Na začátku léčby, při zvyšování dávek, nebo pokud je fenytoin užíván v kombinaci s přípravky, které ovlivňují CNS, může být reaktivita ovlivněna v takovém rozsahu, že je porušena schopnost řídit nebo obsluhovat stroje. To platí zvláště v kombinaci s alkoholem.

4.8    Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky se v závislosti na dávce objevují asi u 1/3 pacientů léčených fenytoinem, většinou při překročení plasmatické koncentrace 20 pg/ml. Jejich incidence stoupá se zvyšující se plazmatickou koncentrací a při kombinované léčbě. Nežádoucí účinky jsou obvykle reversibilní a výjimečně vyžadují přerušení léčby.

Následující nežádoucí účinky závislé na dávce: diplopie, nystagmus, žaludeční nevolnost, zácpa, ataxie, zvýšená dráždivost, insomnie, motorická hyperaktivita, vysoká frekvence pasivního třesu, závratě, dyskineze, poruchy řeči, únava, poruchy paměti a intelektuální kapacity. Pokud se objeví nežádoucí účinky závislé na dávce, je třeba přehodnotit léčbu a preventivně snížit dávku. Podávání vysokých dávek po dlouhou dobu může způsobit strnulý pohled, anorexii, nauzeu, zvracení, pokles tělesné hmotnosti, apatii, sedaci, poruchu vnímání a vědomí.

Poruchy nervového systému: nejčastější nežádoucí účinky při léčbě fenytoinem se týkají CNS a jsou obvykle závislé na dávce. Zahrnují nystagmus, ataxii, poruchu řeči, poruchu koordinace a zmatenost. Dále se objevují závratě, nespavost, přechodná nervozita, motorický neklid, bolest hlavy, parestesie a somnolence. Ojediněle byly hlášeny fenytoinem indukované dyskinese, včetně chorey, dystonie, třesu a třesu rukou, obdobné účinku vyvolanému fenothiazidy a jinými neuroleptickými látkami.

Pokud je fenytoin podáván dlouhodobě (několik let), může se objevit senzorická polyneuropatie.

Smyslové poruchy: porucha vnímání chuti.

Gastrointestinální poruchy: nauzea, zvracení, zácpa, toxická hepatitida, poškození jater. Poruchy kůže a podkoží: dermatologické projevy někdy provázené horečkou zahrnují skarlatiformní nebo morbiliformní vyrážku (ta je nejčastější), hypertrichózu, hirsutismus a chloasma. Ostatní typy dermatitidy jsou méně časté. Ojediněle se mohou objevit bulózní, exfoliativní a purpurové dermatitidy a lupus erythematodes. Velmi vzácně byly hlášeny závažné kožní nežádoucí účinky: Stevens-Johnsonův syndrom (SJS) a toxická epidermální nekrolýza (TEN) (viz bod 4.4).

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně: zhrubnutí rysů v obličeji, zvětšení rtů, hyperplazie dásní, Dupuytrenova kontraktura, Peyroniova choroba.

U pacientů dlouhodobě léčených přípravkem Epilan D byly hlášeny případy snížené kostní denzity, osteopenie, osteoporózy a zlomenin. Mechanismus, kterým přípravek Epilan D ovlivňuje kostní metabolismus, nebyl rozpoznán.

Poruchy krve a lymfatického systému: zvláště po dlouhodobé perorální léčbě s vysokými plasmatickými hladinami byly pozorovány poruchy hemopoetického sytému a kostní dřeně, někdy fatální, které zahrnují megaloblastickou anémii, leukopenii, agranulocytózu, trombocytopenii, granulocytopenii, pancytopenii s nebo bez suprese kostní dřeně, makrocytózu a aplastickou anémii.

Byla zaznamenána i lymfadenopatie včetně benigní hyperplazie lymfatických uzlin, pseudolymfom, lymfom, Hodgkinova choroba.

Poruchy imunitního systému: anafylaktoidní reakce, anafylaxe, hypersenzitivita (která může zahrnovat příznaky jako artralgie, eosinofilie, horečka, porucha funkce jater, lymfadenopatie, vyrážka, ale není omezena pouze na ně), systémový lupus erytematodes, periarteriitis nodosa, abnormality imunoglobulinů.

Zcela ojediněle byla u pacientů s velmi tmavou kůží hlášena zvýšená incidence hypersenzitivních reakcí, včetně exantému a jaterní toxicity.

Pokud vzniknou nežádoucí účinky, které nejsou ve vztahu k dávce, je třeba fenytoin nahradit jiným antiepileptikem. U pacientů s citlivostí nebo poruchou metabolismu vápníku (zvýšená alkalická fosfatáza) se může objevit osteomalacie, která obvykle dobře odpovídá na doplňkové dávky vitamínu D.

Pediatrická populace

Profil nežádoucích účinků fenytoinu je obecně u dětí a dospělých podobný. U pediatrických pacientů a pacientů se špatnou hygienou dutiny ústní se častěji objevuje hyperplazie dásní.

4.9 Předávkování

Letální dávka u pediatrických pacientů není známa, u dospělých se pohybuje mezi 2-5 gramy. Počáteční symptomy akutní intoxikace jsou nystagmus, ataxie, dysartrie. Dalšími příznaky je třes, hyperreflexie, somnolence, letargie, nezřetelná řeč, nauzea a zvracení. Pacient může upadnout i do kómatu, mohou vymizet pupilární reflexy a může se objevit hypotenze. Respirační a cirkulační kolaps může způsobit i smrt.

Léčba je symptomatická, specifické antidotum není. Po perorální intoxikaci je vhodná laváž žaludku a podání aktivního uhlí. Hemodialýza, peritoneální dialýza, totální substituční transfuze či provokovaná diuréza mají pouze nepatrný význam, což je způsobeno vysokou vazbou na plazmatické proteiny (90%) a téměř žádnou rozpustností ve vodě. Jako vhodnější metoda je doporučována intenzivní péče bez speciálních detoxikačních procedur, ale s monitorováním sérových hladin fenytoinu. Plasmatické koncentrace fenytoinu mohou ještě nadále stoupat po určitou dobu po odstranění požité látky. Vzhledem k nelineární farmakokinetice je biologický poločas při vysokých plazmatických hodnotách vyšší než 60 hodin, při nízkých okolo 20 hodin.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1    Farmakodynamické vlastnosti Farmakoterapeutická skupina: antiepileptikum,

ATC kód: NO3 AB02

Fenytoin patří do skupiny hydantoinů se silným antikonvulzivním účinkem. Prostřednictvím hyperpolarizace má stabilizační účinek na membrány centrálních a periferních nervů, čímž inhibuje šíření záchvatovité aktivity v mozkové kůře. Posílení inhibičních impulsů v mozečku napomáhá antikonvulzivnímu efektu. Zároveň fenytoin účinkuje jako kompetitivní antagonista na straně myokardiálního digitálisového receptoru. Na rozdíl od lokálních anestetik fenytoin neovlivňuje vedení nervovými vlákny. Neovlivňuje stimulační práh a normální excitační vzorec, ale stabilizuje neuronální membránu proti ovlivnění repetitivními stimuly.

Navíc, fenytoin vykazuje účinnost v případech paroxysmální neuralgické bolesti (např. neuralgie trigeminu).

5.2    Farmakokinetické vlastnosti

Jako slabá kyselina je fenytoin v kyselém prostředí žaludku téměř nerozpustný. K absorpci dochází hlavně v duodenu a jejunu. Maximální plazmatické hladiny je dosaženo za 4-12 hodin po podání jedné dávky.

Po vstřebání se fenytoin váže přibližně z 90% na plazmatické bílkoviny, převážně na albumin. Nízký podíl albuminu, který se vyskytuje např. u nutričních deficitů nebo u jaterních a ledvinných onemocnění, zvyšuje podíl volného fenytoinu. Plasmatický biologický poločas je 7- 42 hodin, vyrovnané terapeutické hladiny je dosaženo za 7-10 dnů. Fenytoin volně prochází placentární bariérou, takže hladiny v mateřské a fetální krvi jsou vyrovnané.

Pouze přibližně 5% fenytoinu je vylučováno v nezměněné formě močí nebo stolicí. Většina fenytoinu je metabolizována v játrech na 5-(p-hydroxyphenyl)-5-phenylhydantoin, který je konjugován s kyselinou glukuronovou a následně vylučován ledvinami glomerulární filtrací a tubulární sekrecí.

Poločas fenytoinu se zvyšující plazmatickou koncentrací stoupá (např. nad 25 pg/ml) a blíží se k saturační kinetice. Zdá se, že je to způsobeno saturací metabolizmu enzymového systému (cytochrom P-450) a kompetitivní inhibicí jaterních hydroxyláz hlavním metabolitem (p-hydroxydifenyl-hydantoin). Následné zvýšení dávky fenytoinu dokonce i v obvyklém rozpětí 100-300 mg denně může u některých pacientů vést k toxickým příznakům. To může být vysvětleno tím, že sérové hladiny mohou vzrůstat exponenciálně po podání vyšších dávek aktivní látky.

5.3    Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Ve studiích akutní toxicity po perorálním podání uskutečněné na myších a potkanech byla zjištěna LD₅₀ mezi 490-1800 mg/kg (myši) a 2500 mg/kg (potkani). TD₅₀ (minimální neurotoxická dávka) po perorálním podání je u myší mezi 71 a 165 mg/kg. Toxické dávky při chronickém podávání se stejně jako u studií akutní toxicity týkají CNS a jsou závislé na dávce.

Ve studiích na zvířatech byl prokázán teratogenní účinek, ale ne mutagenní nebo kancerogenní. V klinické praxi nebyly zjištěny žádné mutagenní nebo kancerogenní signály.

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1    Seznam pomocných látek

Monohydrát laktózy, kukuřičný škrob, želatina, sodná sůl karmelózy, magnesium-stearát, koloidní bezvodý oxid křemičitý.

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3    Doba použitelnosti

5 let

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

Uchovávejte při teplotě do 25^oC v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem.

6.5    Druh obalu a velikost balení

Al/PVC/PVdC blistr, papírová krabička.

Velikost balení: 100 tablet.

6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Žádné zvláštní požadavky.

Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7.    DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

G.L. Pharma GmbH, Lannach, Rakousko

8.    REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

21/964/92-S/C

9.    DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

15.12. 1992 / 11.3. 2009

10.    DATUM REVIZE TEXTU:

21.3.2016

9/9