Příbalový Leták

Coryol 6,25 Mg

Sp.zn.sukls187812/2013

SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU

1. NÁZEV PŘÍPRAVKU

Coryol 3,125 mg Coryol 6,25 mg Coryol 12,5 mg Coryol 25 mg tablety

2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ

Coryol 3,125 mg: Jedna tableta obsahuje carvedilolum 3,125 mg. Coryol 6,25 mg: Jedna tableta obsahuje carvedilolum 6,25 mg. Coryol 12,5 mg: Jedna tableta obsahuje carvedilolum 12,5 mg. Coryol 25 mg: Jedna tableta obsahuje carvedilolum 25 mg.

Pomocné látky se známým účinkem:

Tableta 3,125 mg

Tableta

6,25 mg

Tableta 12,5 mg

Tableta 25 mg

laktosa

71,61 mg

68,64 mg

137,28 mg

80,75 mg

sacharosa

5 mg

5 mg

10 mg

60 mg

Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.

3. LÉKOVÁ FORMA

Tableta

Popis přípravku:

Coryol 3,125 mg: kulaté, mírně bikonvexní, bílé tablety se zkosenými hranami.

Coryol 6,25 mg: podlouhlé, mírně bikonvexní, bílé tablety, označené na jedné straně S2, s půlicí rýhou na druhé straně.

Coryol 12,5 mg: podlouhlé, mírně bikonvexní, bílé tablety, označené na jedné straně S3, s půlicí rýhou na druhé straně.

Coryol 25 mg: kulaté, mírně bikonvexní, bílé tablety se zkosenými hranami, s půlicí rýhou na jedné straně.

Tablety přípravků Coryol 6,25 mg, Coryol 12,5 mg a Coryol 25 mg lze rozdělit na stejné dávky.

4. KLINICKÉ ÚDAJE

4.1 Terapeutické indikace

Esenciální hypertenze.

Chronická stabilní angina pectoris.

Doplňková léčba mírného až závažného stupně chronického srdečního selhání.

4.2 Dávkování a způsob podání

Dávkování

Esenciální hypertenze:

Karvedilol se může užívat při léčbě hypertenze samotný nebo v kombinaci s jinými antihypertenzivy, zejména s thiazidovými diuretiky. Doporučuje se dávkování jednou denně; jednorázová dávka by neměla překročit 25 mg a doporučená maximální denní dávka je 50 mg.

Dospělí

Doporučená zahajovací dávka je 12,5 mg jednou denně po dobu prvních dvou dnů. Poté léčba pokračuje dávkou 25 mg /den. Je-li třeba, lze dávku dále postupně zvyšovat v intervalech dvou týdnů nebo v delších intervalech.

Starší pacienti

Doporučená zahajovací dávka při hypertenzi je 12,5 mg jednou denně, která může být též dostatečná pro pokračování léčby. Je-li terapeutická odpověď při této dávce nedostatečná, může být tato dávka dále postupně zvyšována v intervalech dvou týdnů nebo v delších intervalech.

Chronická stabilní angina pectoris:

Doporučuje se podávání ve dvou dílčích dávkách.

Dospělí

Zahajovací dávka je 12,5 mg dvakrát denně po dobu prvních dvou dnů. Poté pokračuje léčba dávkou 25 mg dvakrát denně.

Starší pacienti

Doporučená zahajovací dávka je 12,5 mg dvakrát denně po dobu dvou dnů.

Poté léčení pokračuje dávkou 25 mg dvakrát denně, což je doporučená maximální celková denní dávka.

Srdeční selhání:

Karvedilol se podává při mírném až závažném stupni srdečního selhání jako doplňková léčba při konvenční základní terapii diuretiky, inhibitory ACE, digitalisem a/nebo vasodilatačními léčivými přípravky. Pacient by měl být klinicky stabilní (beze změny v zařazení do třídy NYHA, bez hospitalizace následkem srdečního selhání) a základní terapie musí být stabilizovaná alespoň 4 týdny před nasazením doplňkové léčby. Navíc by měl pacient mít sníženou ejekční frakci levé komory a jeho srdeční tepová frekvence by měla být > 50 tepů/min a systolický krevní tlak > 85 mm Hg (viz bod 4.3).

Počáteční dávka je 3,125 mg dvakrát denně po dobu dvou týdnů. Pokud je tato dávka tolerovaná, může se pomalu zvyšovat v intervalech alespoň dvou týdnů do dosažení dávky 6,25 mg dvakrát denně, poté do 12,5 mg dvakrát denně a konečně až do dávky 25 mg dvakrát denně. Dávkování by se mělo zvyšovat do dosažení nejvyšší tolerované dávky.

Doporučená maximální dávka je 25 mg dvakrát denně pro pacienty o tělesné hmotnosti nižší než 85 kg a 50 mg dvakrát denně pro pacienty o tělesné hmotnosti převyšující 85 kg s podmínkou, že jejich příznaky srdečního selhání nejsou závažné. Zvyšování dávky na 50 mg dvakrát denně je třeba provádět opatrně, pod přísným lékařským dohledem.

K přechodnému zhoršení příznaků srdečního selhání může dojít na počátku léčby nebo následkem zvýšení dávky, zejména u pacientů se závažným srdečním selháním a/nebo při léčbě vysokými dávkami diuretik. Tento stav obvykle nevyžaduje přerušení léčby, avšak dávka by se neměla zvyšovat. Pacient by měl být sledován lékařem/kardiologem po dobu 2 h po zahájení léčby nebo po zvýšení dávky. Před každým zvýšením dávky by se mělo provést vyšetření se zaměřením na možné příznaky zhoršení srdečního selhání nebo příznaky spojené s nadměrným rozšířením cév (například kontrola renálních funkcí, tělesné hmotnosti, krevního tlaku, srdeční tepové frekvence a srdečního rytmu). Zhoršení srdečního selhání nebo retence tekutin se léčí zvýšením dávky diuretika a dávka karvedilolu by se neměla zvyšovat do té doby, než je pacient stabilizován. Pokud se vyskytne bradykardie nebo dojde k prodloužení AV přenosu, je třeba nejprve sledovat hladinu digoxinu. Příležitostně může být nezbytné snížit dávku karvedilolu nebo dočasně přerušit léčbu úplně. Dokonce i v těchto případech lze často úspěšně pokračovat v titraci dávky karvedilolu.

V průběhu titrace dávky by se měly pravidelně sledovat renální funkce, trombocyty a glukóza v případě diabetu mellitus nezávislém na inzulínu (NIDDM) nebo diabetů mellitus na inzulínu závislém (IDDM). Po vytitrování dávky lze frekvenci sledování snížit.

Pokud byl karvedilol vysazen po dobu delší než dvou týdnů, měla by se léčba opětovně zahaj ovat dávkou 3,125 mg dvakrát denně s postupným zvyšováním podle výše uvedených doporučení.

Pacienti s poruchou funkce ledvin

Dávkování je třeba stanovit pro každého pacienta jednotlivě, avšak podle farmakokinetických parametrů neexistuje žádný důkaz o tom, že u pacientů s nedostatečností ledvin je nezbytná úprava dávky karvedilolu.

Pacienti se středně těžkou poruchou funkce jater Stav pacienta může vyžadovat úpravu dávky.

Pediatrická populace

Bezpečnost a účinnost karvedilolu u dětí ve věku do 18 let nebyla dosud stanovena. Není k dispozici dostatek údajů o účinnosti a bezpečnosti karvedilolu.

Starší pacienti

Starší osoby mohou být vnímavější vůči účinkům karvedilolu a je nutné jejich pečlivější sledování.

Podobně jako u jiných beta-blokátorů, a zejména u pacientů se srdečním onemocněním, je třeba vysazení léčby karvedilolem provádět postupně (Viz bod 4.4).

Způsob podání

Tablety by se měly užívat s přiměřeným množstvím tekutiny. Tablety se užívají nezávisle na jídle. Avšak doporučuje se, aby pacienti se srdečním selháním užívali karvedilol s jídlem, aby se umožnilo pomalejší vstřebávání a snížilo se tak riziko ortostatické hypotenze.

4.3    Kontraindikace

-    Hypersenzitivita na karvedilol nebo na kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1.

-    Nestabilní/dekompenzované srdeční selhání.

-    Srdeční selhání patřící do třídy IV klasifikace srdečního selhání NYHA vyžadující intravenózní inotropní léčbu.

-    Obstrukční choroba dýchacích    cest.

-    Bronchospasmus nebo astma    v    anamnéze.

-    Klinicky významná dysfunkce jater.

-    AV blok 2 nebo 3. stupně (pokud není trvale zaveden kardiostimulátor).

-    Závažná bradykardie (<50 tepů/min).

-    Sick sinus syndrom (včetně sinoatriálního bloku).

-    Kardiogenní šok.

-    Závažná hypotenze (systolický krevní tlak nižší než 85 mm Hg).

-    Prinzmetalova angína.

-    Neléčený feochromocytom.

-    Metabolická acidóza.

-    Závažné periferní arteriální cirkulační poruchy.

- Současná intravenózní léčba verapamilem nebo diltiazemem (viz bod 4.5).

4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití

Chronické městnavé srdeční selhání: U pacientů s městnavým chronickým srdečním selháním, se může při titraci dávky přípravku Coryol vyskytnout zhoršení srdečního selhání nebo retence tekutin. Pokud se takové příznaky vyskytnou, je třeba zvýšit dávku diuretik a dávky přípravku Coryol se nesmí zvyšovat, dokud není klinický stav stabilizován. Občas může být nutné snížit dávku přípravku Coryol nebo ji ve vzácných případech dočasně vysadit. Tyto příhody nebrání následné úspěšné titraci dávky přípravku Coryol.

Coryol musí být užíván s opatrností v kombinaci s digitalisovými glykosidy, protože obě látky zpomalují AV vedení (viz bod 4.5).

Renální funkce při městnavém srdečním selhání: Reverzibilní zhoršení renálních funkcí bylo pozorováno při léčbě karvedilolem u pacientů s chronickým srdečním selháním při nízkém krevním tlaku (systolický tlak < 100 mm Hg), ischemickou chorobou srdeční a difuzní vaskulární chorobou, a/nebo nedostatečností ledvin jako základním onemocněním. U pacientů s chronickým srdečním selháním s těmito rizikovými faktory, je třeba monitorovat funkce ledvin během titrace dávky přípravku Coryol a vysadit lék nebo snížit dávku pokud se objeví zhoršení selhání ledvin.

Dysfunkce levé komory po akutním infarktu myokardu: Před zahájením léčby karvedilolem musí být pacient klinicky stabilní a měl by dostávat inhibitor ACE po dobu nejméně předcházejících 48 hodin a dávka ACE inhibitoru by měla být stabilní po dobu nejméně předcházejících 24 hodin.

Chronická obstrukční plicní nemoc: Karvedilol by měl být u pacientů s chronickou obstrukční plicní nemocí (CHOPN) s bronchospastickou složkou, kteří nedostávají perorální nebo inhalační léčbu, užíván s opatrností a pouze pokud přínos léčby převýší potencionální riziko. U pacientů se sklonem k bronchospasmu se může objevit dechová tíseň jako odpověď na možné zvýšení odporu v dýchacích cestách. Pacienti musí být během zahajování léčby a titrace karvedilolu pečlivě monitorováni a pokud se během léčby objeví příznaky bronchospasmu, musí se dávka karvedilolu snížit.

Diabetes: Při podávání přípravku Coryol je třeba věnovat péči pacientům s diabetem mellitus, protože časné známky akutní hypoglykémie mohou být maskovány nebo utlumeny. Obecně jsou u inzulín-dependentních pacientů upřednostňovány alternativy k beta-blokátorům. U pacientů s chronickým srdečním selháním s diabetem může být použití přípravku Coryol spojeno se zhoršením kontroly glukózy v krvi. Proto pokud je u diabetiků zahajována léčba přípravkem Coryol nebo při titraci dávky, je vyžadováno pravidelné monitorování glukózy v krvi a společně úprava hypoglykemické léčby (viz bod 4.5). Hladiny krevní glukosy musí být také pečlivě monitorovány po delší době hladovění.

Periferní vaskulární choroba: Coryol je nutné užívat s opatrností u pacientů s periferní vaskulární chorobou, protože beta-blokátory mohou urychlit nebo zhoršit symptomy arteriální nedostatečnosti.

Raynaudův syndrom: Coryol je nutné užívat s opatrností u pacientů s periferní poruchou cirkulace (Raynaudův syndrom), protože může dojít k exacerbaci symptomů.

Thyreotoxikóza: Coryol může stejně jako ostatní látky s beta-blokující aktivitou maskovat symptomy tyreotoxikózy.

Anestezie a chirurgická operace: Je třeba být opatrný u pacientů, kteří podstupují chirurgický zákrok, z důvodu synergického negativně inotropního účinku karvedilolu a anestetik (viz bod 4.5).

Současné užívání cimetidinu: Cimetidin by měl být současně podáván jen s opatrností, protože účinky karvedilolu mohou být zvýšené (viz bod 4.5).

Bradykardie: Coryol může vyvolat bradykardii. Jestliže se puls pacienta sníží na méně než 55 tepů za minutu, je třeba snížit dávku přípravku Coryol.

Srdeční blokáda prvního stupně: Vzhledem k negativně dromotropnímu účinku by měl být karvedilol podáván u pacientů se srdeční blokádou prvního stupně s opatrností.

Hypersenzitivita: Při podávání přípravku Coryol by se měla věnovat péče pacientům s anamnézou závažných alergických reakcí a pacientům, kteří j sou na desenzibilizační terapii, neboť beta-blokátory mohou zvyšovat citlivost vůči alergenům i závažnost anafylaktických reakcí.

Psoriáza: U pacientů s anamnézou psoriázy v souvislosti s beta-blokátory je možné předepsat přípravek Coryol jen po zvážení poměru rizika a prospěchu.

Současné užívání debrisochinu: Pacienti, o kterých je známo, že špatně metabolizují debrisochin, by měli být v průběhu zahájení léčby pečlivě sledováni.

Současné užívání blokátorů kalciového kanálu: U pacientů se současnou léčbou blokátory kalciového kanálu typu verapamilu nebo diltiazemu nebo jiných antiarytmik je třeba pečlivě monitorovat EKG a krevní tlak (viz bod 4.5).

Feochromocytom: U pacientů s feochromocytomem je třeba zahájit léčbu alfa-blokátorem před užitím beta-blokátoru. Ačkoliv má karvedilol alfa i beta blokující aktivitu, není v tomto případě s použitím karvedilolu žádná zkušenost. Je třeba být opatrný, pokud je přípravek Coryol podáván pacientům s podezřením na feochromocytom.

Prinzmetalova angina pectoris: Látky s neselektivní beta-blokující aktivitou mohou u pacientů s Prinzmetalovou anginou pectoris vyvolat bolest na hrudi. S použitím karvedilolu není u těchto pacientů žádná zkušenost, ačkoli alfa-blokující aktivita přípravku Coryol může těmto příznakům předejít. Při podání přípravku Coryol je třeba být opatrný u pacientů s podezřením na Prinzmetalovu anginu pectoris.

Kontaktní čočky: Osoby, které nosí kontaktní čočky, by měli být informovány o možném snížení tvorby slz.

Syndrom z vysazení: Léčba karvedilolem nesmí být náhle přerušena, zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční. Vysazení karvedilolu musí být postupné (v průběhu 2 týdnů).

Laktosa: Tento léčivý přípravek obsahuje laktosu. Pacienti se vzácnou vrozenou intolerancí galaktosy, vrozeným nedostatkem laktasy nebo malabsorpcí glukosy-galaktosy by neměli tento lék užívat.

Sacharosa: Tento léčivý přípravek obsahuje sacharosu. Pacienti se vzácnou vrozenou intolerancí fruktosy, malabsorpcí glukosy-galaktosy nebo nedostatečností sacharosa-isomaltasy by neměli tento lék užívat.

4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce

Farmakokinetické interakce

Karvedilol je substrátem i inhibitorem P-glykoproteinu. Proto biologická dostupnost léků transportovaných P-glykoproteinem může být při současném podávání karvedilolu zvýšena. Kromě toho může být biologická dostupnost karvedilolu změněna induktory nebo inhibitory P-glykoproteinu.

Inhibitory i induktory CYP2D6 a CYP2C9 mohou měnit systémový a/nebo presystémový metabolismus karvedilolu stereoselektivně, což vede ke zvýšení nebo snížení plazmatických koncentrací R a S-karvedilolu. Některé příklady pozorované u pacientů nebo u zdravých jedinců jsou uvedeny níže, ale výčet není úplný.

Digoxin: Pokud jsou digoxin a karvedilol podáváni současně, jsou koncentrace digoxinu zvýšeny asi o 15 %. Oba, digoxin i karvedilol zpomalují AV vedení. Zvýšené monitorování hladin digoxinu je doporučeno při zahájení, úpravě nebo vysazení karvedilolu (viz bod 4.4 „Zvláštní upozornění a opatření pro použití“).

Induktory a inhibitory metabolizmu v játrech:

Rifampicin: Ve studii u 12 zdravých jedinců snížilo podávání rifampicinu plazmatické hladiny karvedilolu přibližně o 70 %, s největší pravděpodobností indukcí P-glykoproteinu vedoucí ke snížení střevní absorpce karvedilolu.

Cimetidin: Zvyšuje AUC asi o 30 %, ale nezpůsobuje změny Cmax.

Péči je třeba věnovat při současném užití induktorů oxidáz se smíšenou funkcí, např. rifampicin, protože se sérové koncentrace karvedilolu mohou snížit, nebo inhibitorů oxidáz se smíšenou funkcí, např. cimetidin, protože se sérové koncentrace mohou zvýšit.

Vzhledem k relativně malému vlivu cimetidinu na hladiny karvedilolu je však pravděpodobnost klinicky významné interakce minimální.

Cyklosporin: Dvě studie u pacientů po transplantaci ledvin a srdce užívajících perorální cyklosporin prokázaly zvýšení plazmatických koncentrací cyklosporinu po zahájení léčby karvedilolem. Asi u 30 % pacientů musela být dávka cyklosporinu snížena, tak aby byly koncentrace cyklosporinu udrženy v terapeutickém rozmezí, zatímco u ostatních nebyla nutná úprava dávky. V průměru byla dávka cyklosporinu u těchto pacientů snížena o 20 %. Vzhledem k široké interindividuální variabilitě na požadovanou úpravu dávky se doporučuje, aby byly koncentrace cyklosporinu po zahájení léčby karvedilolem pečlivě monitorovány a aby dávka cyklosporinu byla přiměřeně upravena.

Amiodaron: U pacientů se srdečním selháním snižoval amiodaron clearance S-karvedilolu pravděpodobně prostřednictvím inhibice CYP2C9. Průměrná plazmatické koncentrace R-karvedilolu nebyla změněna. V důsledku toho je zde potenciální riziko zvýšené P-blokády způsobené navýšení plazmatické koncentrace S-karvedilolu.

Fluoxetin: V randomizované zkřížené studii u 10 pacientů se srdečním selháním vedlo současné podávání fluoxetinu, silného inhibitoru CYP2D6, ke stereoselektivní inhibici metabolismu karvedilolu se 77 % nárůstem středních hodnot AUC R(+) enantiomeru. Nicméně žádný rozdíl v nežádoucích účincích, krevním tlaku a srdeční frekvenci nebyl mezi oběma skupinami zaznamenán.

Farmakodynamické interakce

Inzulín a perorální antidiabetika: Látky s beta-blokujícími vlastnostmi mohou zvýšit účinek inzulínu a perorálních antidiabetik na redukci cukru v krvi. Příznaky hypoglykemie mohou být maskovány nebo utlumeny (zvláště tachykardie). U pacientů, kteří užívají inzulín nebo perorální antidiabetika se proto doporučuje pravidelné monitorování glukosy v krvi.

Látky vychytávající katecholaminy: Pacienti, kteří užívají současně beta-blokátory a látky vychytávající katecholaminy (např. reserpin a inhibitory monoaminooxidázy) by měli být pečlivě sledováni na příznaky hypotenze a/nebo závažné bradykardie.

Digoxin: Současné užívání beta-blokátorů a digoxinu může vést k aditivnímu prodloužení atrioventrikulárního (AV) převodního času.

Verapamil, diltiazem, amiodaron nebo jiná antiarytmika: V kombinaci s karvedilolem se může zvýšit riziko poruchy AV vedení (viz bod 4.4 „Zvláštní upozornění a opatření pro použití “). V případě současného podání karvedilolu a amiodaronu (perorálně) nebo antiarytmik třídy I je nutné pečlivé sledování. U pacientů, kteří užívali amiodaron byla krátce po zahájení léčby beta-blokátory hlášena bradykardie, zástava srdce a ventrikulární fibrilace. Při současném intravenózním podání antiarytmik třídy Ia nebo Ic je riziko srdečního selhání.

Klonidin: Současné podání klonidinu s látkami s beta-blokujícími vlastnostmi může potencovat účinky na snížení krevního tlaku a srdečního rytmu. Když se ukončuje podávání současné léčby s látkami s beta-blokujícími vlastnostmi a klonidinem, je třeba ukončit nejdříve podávání beta-blokátorů. Léčba klonidinem může být ukončena o několik dnů později postupným snižováním dávky.

Blokátory kalciového kanálu: Ojedinělé případy poruch vodivosti (vzácně s hemodynamickým kompromisem) byly pozorovány při současném užívání karvedilolu a diltiazemu. Tak jako u jiných látek s beta-blokujícími vlastnostmi, i u karvedilolu se, pokud je podáván perorálně s kalciovými blokátory typu verapamil nebo diltiazem, doporučuje monitorovat EKG a krevní tlak (viz bod 4.4).

Antihypertenziva: Tak jako jiné látky s beta-blokující aktivitou, i karvedilol může potencovat účinek jiných současně podávaných léků s antihypertenzním účinkem (např. antagonisté alfai-receptorů) nebo s hypotenzním účinkem, který je součástí jejich profilu nežádoucích účinků.

Anestetika: Pečlivou pozornost je třeba dbát během anestezie synergickému negativně inotropnímu a hypertenznímu účinku karvedilolu a anestetik (viz bod 4.4 „Zvláštní upozornění a opatření pro použití“).

Dihydropyridiny: Podávání dihydropyridinů a karvedilolu by se mělo uskutečňovat pod pečlivým dohledem odborného lékaře, protože byly hlášeny případy srdečního selhání a závažné hypotenze.

Nesteroidní protizánětlivé léky, estrogeny a kortikosteroidy. Antihypertenzní účinek karvedilolu se snižuje následkem retence vody a sodíku.

Nitráty: Zvýšené hypotenzní účinky.

Ergotamin. Zvýšená vasokonstrikce.

Léky s neuromuskulární blokádou. Zvýšená neuromuskulární blokáda.

Bronchodilatancia na bázi beta-agonistů: Nekardioselektivní beta-blokátory působí proti bronchodilatačním účinkům bronchodilatancií na bázi beta-agonistů. Doporučuje se pečlivé sledování pacientů.

4.6 Fertilita, těhotenství a kojení

Těhotenství

Klinické zkušenosti s užíváním karvedilolu u těhotných žen nejsou dostupné.

Studie u zvířat jsou nedostatečné z pohledu vlivu na těhotenství, embryonální/fetální vývoj, porod a postnatální vývoj (viz bod 5.3). Potenciální riziko pro člověka není známé.

Karvedilol se smí užívat během těhotenství, jen pokud potenciální přínos převáží potenciální riziko.

Beta-blokátory snižují placentární perfuzi, což může vést k intrauterinní smrti plodu a nezralým a předčasným porodům. Navíc může dojít k nežádoucím účinkům (zejména hypoglykémie a bradykardie) u plodu a novorozence. Může být zvýšené riziko srdečních a plicních komplikací u novorozenců v postnatálním období. Studie na zvířatech neprokázaly podstatný důkaz teratogenity karvedilolu (viz také bod 5.3).

Kojení

Studie u zvířat ukázaly, že se karvedilol nebo jeho metabolity vylučují do mateřského mléka. Není známo, zda se karvedilol vylučuje do mateřského mléka. Kojení se proto během podávání karvedilolu nedoporučuje.

4.7    Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje

Studie vlivu na schopnost řídit dopravní prostředky a obsluhovat stroje nebyly provedeny.

Schopnost řídit dopravní prostředky, obsluhovat stroje nebo práce bez pevné podpory může být zhoršena vzhledem k individuálním reakcím (např. závrať, únava). To platí především na začátku léčby, po zvýšení dávky nebo při změně léčby a ve spojení s alkoholem.

4.8    Nežádoucí účinky

(a)    Souhrn bezpečnostního profilu

Četnost nežádoucích účinků není závislá na dávce, s výjimkou závratě, abnormálního vidění a bradykardie.

(b)    Tabulkový přehled nežádoucích účinků

Riziko většiny nežádoucích účinků spojených s karvedilolem je ve všech indikacích podobné.

Výjimky jsou popsány v podbodě (c).

Kategorie četností jsou následující:

-    Velmi časté (> 1/10)

-    Časté (> 1/100 až < 1/10)

-    Méně časté (> 1/1 000 až < 1/100)

-    Vzácné (> 1/10 000 až < 1/1 000)

-    Velmi vzácné (< 1/10 000)

-    Není známo (z dostupných údajů nelze určit)

Infekce a infestace

-    Časté: Bronchitida, pneumonie, infekce horního dýchacího traktu, infekce močových cest

Poruchy krve a lymfatického systému

-    Časté: Anemie

-    Vzácné: Trombocytopenie

-    Velmi vzácné: Leukopenie

Poruchy imunitního systému

-    Velmi vzácné: Hypersenzitivita (alergická reakce)

Poruchy metabolismu a výživy

-    Časté: Zvýšení tělesné hmotnosti, hypercholesterolemie, porucha kontroly krevní glukosy (hyperglykemie, hypoglykemie) u pacientů s pre-existujícím diabetem

Psychiatrické poruchy

-    Časté: Deprese, depresivní nálada

-    Méně časté: Poruchy spánku

Poruchy nervového systému

-    Velmi časté: Závrať, bolest hlavy

-    Méně časté: Presynkopa, synkopa, parestezie

Poruchy oka

-    Časté: Poruchy vidění, snížená tvorba slz (suché oko), podráždění oka

Srdeční poruchy

-    Velmi časté: Srdeční selhání

-    Časté: Bradykardie, otok (včetně    generalizovaného, periferního a závislého otoku, otoku

genitálií a končetin), hypervolemie, retence tekutin

-    Méně časté: Atrioventrikulární blokáda,    angina pectoris

Cévní poruchy

-    Velmi časté: Hypotenze

-    Časté:    Ortostatická hypotenze, poruchy periferní cirkulace (chladné končetiny, periferní

vaskulární choroba, projevy intermitentní klaudikace a Raynaudova syndromu)

Respirační, hrudní a mediastinální poruchy

-    Časté: Dyspnoe, plicní otok, astma u predisponovaných pacientů

-    Vzácné: Nosní kongesce

Gastrointestinální poruchy

-    Časté: Nauzea, průjem, zvracení, dyspepsie, bolest žaludku

-    Méně časté: Zácpa

-    Vzácné: Sucho v ústech

Poruchy jater a žlučových cest

-    Velmi    vzácné: Zvýšení alaninaminotransferázy (ALT), aspartátaminotransferázy (AST)

a gamma-glutamyltransferázy (GGT)

Poruchy kůže a podkožní tkáně

-    Méně časté: Kožní reakce (např. alergický exantém, dermatitida, kopřivka, svědění, psoriatické léze a léze typu lichen planus), alopecie

-    Velmi    vzácné: Závažné kožní nežádoucí účinky (např. erythema multiforme, Stevens-

Johnsonův syndrom, toxická epidermální nekrolýza)

Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně

-    Časté: Bolest končetin

Poruchy ledvin a močových cest

-    Časté: Selhání ledvin a abnormality ve funkci ledvin u pacientů s difuzní vaskulární chorobou a/nebo nedostatečnost ledvin jako základní onemocnění, poruchy močení

-    Velmi vzácné: Inkontinence moči u žen

Poruchy reprodukčního systému a prsu

-    Méně časté: Erektilní dysfunkce

Celkové poruchy a reakce v místě aplikace

-    Velmi časté: Astenie (únava)

-    Časté: Bolest

(c) Popis vybraných nežádoucích účinků

Závrať, synkopa, bolest hlavy a astenie jsou většinou mírné a většinou se vyskytují na začátku léčby.

U pacientů s městnavým srdečním selháním, se může při titraci dávky karvedilolu vyskytnout zhoršení srdečního selhání nebo retence tekutin (viz bod 4.4).

Srdeční selhání je častěji hlášeno jako nežádoucí účinek u obou, placebem i karvedilolem léčených pacientů (14,5 %, respektive 15,4 %, pacientů s dysfunkcí levé komory po akutním infarktu myokardu).

Reverzibilní zhoršení funkce ledvin bylo pozorováno při léčbě karvedilolem u pacientů s chronickým srdečním selháním s nízkým tlakem krve, ischemickou chorobou srdeční a difuzní vaskulární chorobou a/nebo nedostatečností ledvin jako základním onemocněním (viz bod 4.4).

Beta-blokátory jako třída mohou způsobit manifestaci latentního diabetu mellitus, zhoršení manifestovaného diabetu mellitus a inhibici regulace glukózy v krvi.

Karvedilol může způsobit inkontinenci moči u žen, která po vysazení léčby odezní.

Hlášení podezření na nežádoucí účinky

Hlášení podezření na nežádoucí účinky po registraci léčivého přípravku je důležité. Umožňuje to pokračovat ve sledování poměru přínosů a rizik léčivého přípravku. Žádáme zdravotnické pracovníky, aby hlásili podezření na nežádoucí účinky na adresu:

Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10

Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek

4.9 Předávkování

Symptomy

V případě předávkování může dojít k závažné hypotenzi, bradykardii, srdečnímu selhání, kardiogennímu šoku a srdeční zástavě. Mohou také vzniknout problémy s dechem, bronchospasmus, zvracení, poruchy vědomí a generalizované záchvaty.

Léčba

Vedle všeobecné podpůrné léčby je třeba sledovat vitální funkce a v případě nutnosti zajistit nápravu v podmínkách intenzivní péče.

Pokud je přítomná bradykardie může se podat atropin (0,5 až 2 mg intravenózně), zatímco k podpoře komorových funkcí je doporučen intravenózní glukagon (1 až 10 mg intravenózně) (poté v případě potřeby pomalá infuze 2 až 5 mg/h), nebo sympatomimetika (dobutamin, isoprenalin, adrenalin) v závislosti na jejich účinnosti a hmotnosti pacienta. Pokud je vyžadován pozitivně inotropní účinek je třeba uvažovat o podání inhibitorů fosfodiesterázy (PDE). Pokud v profilu intoxikace převažuje periferní vasodilatace, je třeba pacientovi podávat noradrenalin nebo etilefrin s kontinuálním sledováním oběhu. Pokud má pacient bradykardii, která nereaguje na farmakoterapii, je třeba zahájit léčbu pomocí kardiostimulátoru.

Pro léčbu bronchospasmu musí být podávány beta-sympatomimetika (ve formě aerosolu nebo intravenózně), nebo aminofylin nebo teofylin může být podán intravenózně pomalou injekcí nebo infuzí. Pokud má pacient křeče, doporučuje se podávat diazepam nebo klonazepam pomalou intravenózní injekcí.

Při závažném předávkování, kdy je pacient v šoku, je třeba pokračovat v popsané podpůrné léčbě po dostatečně dlouhou dobu, dokud není pacient stabilizován, protože může být očekáván prodloužený poločas eliminace a redistribuce karvedilolu z hlubších kompartmentů. Délka trvání léčby s použitím antidot závisí na závažnosti předávkování; podpůrná terapie musí pokračovat do stabilizace pacienta.

Karvedilol se vysokou měrou váže na bílkoviny, proto jej nelze odstranit dialýzou.

5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI

5.1 Farmakodynamické vlastnosti

Farmakoterapeutická skupina: Alfa- a beta-blokátory, ATC kód: C07AG02.

Mechanismus účinku

Karvedilol je vasodilatační neselektivní beta-blokátor, který snižuje periferní vaskulární odpor selektivní alfai-receptorovou blokádou a potlačuje systém renin-angiotensin neselektivní beta-blokádou. Plazmatická reninová aktivita se snižuje a retence tekutin je vzácná.

Karvedilol nemá žádnou vlastní sympatomimetickou aktivitu (ISA). Podobně jako propranolol vykazuje membránové stabilizační vlastnosti.

Karvedilol je racemickou směsí dvou stereoisomerů. Oba enantiomery mají alfa-adrenergický blokující účinek v modelech na zvířatech. Neselektivní beta1- a beta2-adrenoreceptorová blokáda se připisuje hlavně enantiomeru S(-).

Antioxidační vlastnosti karvedilolu a jeho metabolitů byly prokázány ve studiích na zvířatech in vitro a in vivo a u řady typů lidských buněk in vitro.

Farmakodynamické účinky

U pacientů s hypertenzí není snížení krevního tlaku spojené se současným vzrůstem periferního odporu, jak se pozoruje u čistých beta-blokátorů. Srdeční tepová frekvence se mírně snižuje. Tepový objem zůstává nezměněný. Průtok krve ledvinou a renální funkce zůstávají normální, stejně tak jako periferní průtok krve, takže chladné končetiny, které lze často pozorovat při použití beta-blokátorů, se vyskytují zřídka. U přecitlivělých pacientů zvyšuje karvedilol koncentraci norepinefrinu v krevní plazmě.

Při dlouhodobé léčbě pacientů s anginou pectoris měl karvedilol antiischemický účinek a vedl ke zmírnění bolesti. Hemodynamické studie prokázaly, že karvedilol snižuje ventrikulární „pre-load“ a „after-load“. U pacientů s dysfunkcí levé komory nebo s městnavým srdečním selháním má karvedilol příznivý účinek na hemodynamiku a na ejekční frakci a rozměry levé komory.

Karvedilol nemá žádný negativní vliv na profil sérových lipidů nebo elektrolyty. Poměr HDL (lipoproteiny o vysoké hustotě) a LDL (lipoproteiny o nízké hustotě) zůstává normální.

5.2 Farmakokinetické vlastnosti

Absorpce

Absolutní biologická dostupnost perorálně podávaného karvedilolu je zhruba 25 %. Maximálních hladin v krevní plazmě je dosaženo zhruba 1 h po podání. Existuje lineární korelace mezi dávkou a koncentracemi v krevní plazmě. U pacientů s pomalou hydroxylací debrisochinu se koncentrace karvedilolu zvyšují 2x až 3x ve srovnání s osobami, které rychle přeměňují debrisochin. Příjem potravy neovlivňuje biologickou dostupnost, i když se prodlužuje čas pro dosažení maximální koncentrace v krevní plazmě.

Distribuce

Karvedilol je vysoce lipofilní sloučeninou. Zhruba 98 % až 99 % karvedilolu se váže na plazmatické proteiny. Jeho distribuční objem je zhruba 2 l/kg. Efekt prvního průchodu po perorálním podání je zhruba 60 až 75 %.

Biotransformace

Karvedilol se značnou měrou přeměňuje na různé metabolity, které se hlavně vylučují žlučí. Karvedilol se metabolizuje v játrech, hlavně oxidací a glukuronidací aromatického kruhu. Demethylací a hydroxylací benzenového kruhu vznikají 3 aktivní metabolity, které jsou aktivními beta-blokátory. Ve srovnání s karvedilolem mají tyto tři aktivní metabolity slabý vasodilatační účinek. Na základě preklinických studií je 4'-hydroxyfenolový metabolit beta-blokátorem s 13násobně vyšší účinností než karvedilol. Avšak koncentrace tohoto metabolitu u lidí jsou zhruba 10krát nižší než koncentrace karvedilolu. Dva z hydroxykarbazolových metabolitů karvedilolu jsou vysoce účinnými antioxidanty s 30násobnou až 80násobnou účinností ve srovnání s karvedilolem.

Eliminace

Průměrný poločas eliminace karvedilolu se pohybuje od 6 do 10 h. Plazmatická clearance je zhruba 590 ml/min. Karvedilol se eliminuje hlavně žlučí. Exkrece karvedilolu probíhá převážně stolicí. Menší podíl se eliminuje ve formě metabolitů ledvinami.

Vlastnosti projevující se u pacientů

Starší pacienti

Farmakokinetika karvedilolu je ovlivněna věkem pacienta; plazmatické hladiny karvedilolu jsou zhruba o 50 % vyšší u starších osob ve srovnání s mladšími.

Porucha funkce jater

Ve studii na pacientech s jaterní cirhózou byla zjištěna biologická dostupnost karvedilolu čtyřikrát vyšší, maximální hladina v krevní plazmě pětkrát vyšší a distribuční objem třikrát vyšší než u zdravých osob.

Porucha funkce ledvin

U některých hypertoniků s mírnou (clearance kreatininu 20 až 30 ml/min) nebo závažnou (clearance kreatininu < 20 ml/min) renální insuficiencí byl pozorován vzestup koncentrací karvedilolu v krevní plazmě zhruba o 40 až 55 % ve srovnání s pacienty s normálními renálními funkcemi. Výsledky však vykazovaly značné kolísání.

5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti

Studie na potkanech a myších nevykazovaly žádný karcinogenní potenciál karvedilolu při dávkách 75 mg/kg a 200 mg/kg (38násobek až 100násobek maximální denní dávky v humánním použití).

Karvedilol nevykazoval žádný mutagenní potenciál ve studiích prováděných na savcích ani u dalších živočichů in vitro nebo in vivo.

Při podání vysokých dávek karvedilolu gravidním krysám (> 200 mg/kg = >100násobek maximální denní dávky v humánním použití) byly pozorovány nežádoucí účinky na graviditu a fertilitu. Fyzický růst a vývoj plodu byl zpožděn při dávkách > 60 mg/kg (> 30násobek maximální denní dávky v humánním použití). Embryotoxicita (zvýšená mortalita po implantaci embrya) se vyskytla, avšak nedošlo k žádným deformacím u krys nebo králíků při dávkách 200 mg/kg respektive 75 mg/kg (38násobek až 100násobek maximální denní dávky při humánním použití).

6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE

6.1    Seznam pomocných látek

Sacharosa Monohydrát laktosy Povidon K25

Koloidní bezvodý oxid křemičitý

Krospovidon

Magnesium-stearát

6.2    Inkompatibility

Neuplatňuje se.

6.3 Doba použitelnosti

5 let

6.4    Zvláštní opatření pro uchovávání

HDPE obal a uzávěr PP: Uchovávejte v původním obalu.

Blistr (fólie OPA/Al/PVC //Al): Uchovávejte v původním obalu.

6.5    Druh obalu a obsah balení

Blistr (fólie OPA/Al/PVC//Al) obsahující 10, 14, 20, 28, 30, 50, 56, 60, 98 a 100 tablet.

HDPE obal (uzávěr PP a vysoušecí vložka z PE naplněná silikagelem) obsahující 100 a 250 tablet.

Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.

6.6    Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním

Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.

7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI

KRKA, d.d., Novo mesto Šmarješka cesta 6 8501 Novo mesto Slovinsko

8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)

Coryol 3,125mg : 77/047/05-C Coryol 6,25mg    :    77/015/04-C

Coryol 12,5mg    :    77/016/04-C

Coryol 25mg :    77/017/04-C

9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE

Coryol 3,125 mg: 23.2.2005/26.8.2009 Coryol 6,25 mg: 21.1.2004/26.8.2009 Coryol 12,5 mg: 21.1.2004/26.8.2009 Coryol 25 mg:    21.1.2004/26.8.2009

10. DATUM REVIZE TEXTU 28.3.2014