Buspiron-Egis 10 Mg
sp.zn. sukls134057/2016
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU
Buspiron-EGIS 5 mg Buspiron-EGIS 10 mg
tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Buspiron-EGIS 5 mg: Jedna tableta obsahuje buspironi hydrochloridum 5 mg. Buspiron-EGIS 10 mg: Jedna tableta obsahuje buspironi hydrochloridum 10 mg.
Pomocné látky se známým účinkem:
Jedna 5mg tableta obsahuje 55,70 mg monohydrátu laktosy.
Jedna 10mg tableta obsahuje 111,40 mg monohydrátu laktosy.
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Tableta
Popis přípravku
Přípravek Buspiron-EGIS 5 mg: bílé, kulaté, hladké tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s vyraženým potiskem „E 151“ a na druhé straně s půlicí rýhou.
Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky.
Přípravek Buspiron-EGIS 10 mg: bílé, kulaté, hladké tablety se zkosenými hranami, na jedné straně s vyraženým potiskem „E 152“ a na druhé straně s půlicí rýhou.
Půlicí rýha má pouze usnadnit dělení tablety pro snazší polykání, nikoliv její rozdělení na stejné dávky.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
• Krátkodobá léčba úzkostných poruch, především generalizované úzkostné poruchy (GAD);
• Adjuvantní terapie depresivních poruch.
4.2 Dávkování a způsob podání
Dávkování
Dávkování by mělo být stanoveno individuálně. Doporučená zahajovací dávka je 15 mg denně (5 mg třikrát denně) a může být zvyšována o 5 mg denně každé 2 až 3 dny. Denní dávka by měla být aplikována rozděleně ve 2-3 dílčích dávkách. Obvyklá denní dávka je 20-30 mg. Maximální jednotlivá dávka je 30 mg, denní dávka by neměla překročit 60 mg. Tablety by měly být užívány vždy ve stejnou denní dobu, buď před jídlem, nebo po jídle, abychom se vyvarovali extrémních změn plazmatických hladin léčivé látky v průběhu dne.
Přípravek by neměl být užíván příležitostně k léčbě úzkosti a tenze spojené s každodenním životem, pro nástup terapeutických účinků je nutné opakované podávání přípravku Buspiron-EGIS. Léčebné účinky se projeví nejdříve asi až za 7-14 dní léčby.
Pokud se buspiron podává se silným inhibitorem CYP3A4, úvodní dávka by měla být nižší a až po lékařském hodnocení by se měla postupně zvyšovat (viz bod 4.5).
Porucha funkce ledvin
Po jednorázovém podání u pacientů s mírnou až střední renální insuficiencí (clearance kreatininu 20-49 ml/min/1,72 m2) bylo pozorováno mírné zvýšení hladiny buspironu v krvi, a to bez zvýšení biologického poločasu. Buspiron má být u těchto pacientů podáván s opatrností a v nízkých dávkách, doporučuje se podávat dvakrát denně. Před eventuálním zvýšením dávky je třeba pečlivě posoudit reakci a symptomy pacienta. Jednorázová dávka u pacientů s anurií způsobuje zvýšení krevní hladiny metabolitu 1-pyrimidin/piperazinu (1-PP), přičemž dialýza nemá žádný vliv na hladinu buspironu ani na hladinu 1-PP. Buspiron nemá být podáván pacientům s clearance kreatininu <20 ml/min/1,72 m2, zejména nemá být podáván pacientům s anurií, protože může dojít ke zvýšení hladiny buspironu a jeho metabolitů.
Porucha funkce jater
Jak lze očekávat, přípravky jako buspiron, použité u pacientů se sníženou funkcí jater, vykazují snížený „first-pass effect“. Po jednorázovém podání se u pacientů s cirhózou jater objevují vyšší maximální koncentrace nezměněného buspironu, spolu s prodloužením biologického poločasu. U těchto pacientů by buspiron měl být používán s opatrností a individuální dávka by měla být pečlivě upravována, aby se snížila možnost vzniku nežádoucích účinků na CNS, které mohou nastat v důsledku vysokých maximálních koncentrací buspironu. Zvýšení dávky by mělo být pečlivě zváženo, a to až po 4-5 dnech zkušeností s předchozím dávkováním.
Starší pacienti
Aktuální data nepodporují změnu dávkovacího režimu na základě věku nebo pohlaví pacienta.
Pediatrická populace
Placebem kontrolované studie, ve kterých byli 334 pacienti léčeni buspironem po dobu až šesti týdnů, neprokázaly účinnost buspironu v dávkách doporučených pro dospělé při léčbě generalizované úzkostné poruchy u pacientů mladších 18 let. Plazmatické koncentrace buspironu a jeho aktivního metabolitu byly při podávání stejných dávek u pediatrických pacientů ve srovnání s dospělými vyšší.
Způsob podání
Jídlo zvyšuje biologickou dostupnost buspironu. Buspiron je třeba užívat s jídlem nebo bez jídla důsledně každý den ve stejnou dobu.
4.3 Kontraindikace
• Hypersenzitivita na léčivou látku nebo kteroukoli pomocnou látku uvedenou v bodě 6.1;
• těžká renální (clearance kreatininu <20 ml/min/1,72 m2) nebo těžká jaterní nedostatečnost;
• akutní intoxikace alkoholem, hypnotiky, analgetiky, nebo antipsychotiky;
• pacienti s epilepsií.
4.4 Zvláštní upozornění a zvláštní opatření pro použití
Příznaky generalizované úzkostné poruchy (dle definice Americké psychiatrické společnosti a WHO) jsou: motorické napětí (nejistota, tremor, netrpělivost, nespavost), autonomní hyperaktivita (pocení, sucho v ústech, palpitace, parestézie, vertigo, časté nucení na močení a defekaci); strach (neodůvodněné obavy, úzkost, obavy z tragických událostí a nehod); zvýšená pohotovost (podrážděnost, poruchy koncentrace a nespavost).
Přípravek není vhodný k léčbě deprese v monoterapii.
Podávání buspironu pacientům užívajícím inhibitor monoaminooxidázy (IMAO) může představovat nebezpečí. Po přidání buspironu do léčebného režimu obsahujícího IMAO byl hlášen výskyt zvýšení krevního tlaku. Proto se současné užívání buspironu s inhibitory monoaminooxidázy nedoporučuje.
Buspiron by měl být užíván s opatrností u pacientů:
• s akutním glaukomem s úzkým úhlem;
• s myastenií gravis;
• s drogovou závislostí;
• s poruchou funkce jater nebo ledvin.
Buspiron může potenciálně maskovat klinické příznaky deprese a samostatně by neměl být k léčbě deprese používán.
Pediatrická populace
U osob mladších 18 let nebyla dlouhodobá bezpečnost a účinnost buspironu stanovena. Užívání buspironu u dětí a mladistvých se nedoporučuje (viz bod 4.2).
Zneužívání léků a závislost Buspiron není kontrolovaná látka.
Studie drogové závislosti provedené u lidí a zvířat neprokázaly u buspironu možnost závislosti a zneužívání.
Jsou možné abstinenční příznaky u pacientů závislých na sedativech/hypnotikách/anxiolytikách. Vzhledem k tomu, že buspiron nevykazuje zkříženou toleranci s benzodiazepiny a jinými obvyklými sedativy/hypnotiky, nepotlačuje abstinenční syndrom, který se často objevuje při ukončení léčby těmito léky. Proto je před zahájením léčby přípravkem buspiron vhodné postupně vysadit tyto léky, zejména u pacientů dlouhodobě užívajících léky tlumící CNS.
Dlouhodobá toxicita
Protože mechanismus účinku nebyl zcela objasněn, nelze předvídat dlouhodobé toxické působení na CNS nebo jiné orgánové systémy.,
Laktosa
Pacienti se vzácnými dědičnými problémy s intolerancí galaktosy, s vrozeným deficitem laktasy nebo s malabsorpcí glukosy a galaktosy by tento přípravek neměli užívat.
Grapefruitová šťáva zvyšuje plazmatickou koncentraci buspironu. Pacienti užívající buspiron by neměli grapefruitovou šťávu konzumovat ve velkém množství.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
K současnému užívání buspironu s jinými léky působícími na CNS je třeba přistupovat s opatrností.
Účinek jiných léků na buspiron
Nedoporučované kombinace:
Inhibitory MAO: Současné podávání s inhibitory MAO může zvýšit krevní tlak. Proto se současné podávání s inhibitory MAO nedoporučuje (viz bod 4.4).
Erythromycin: Současné podávání buspironu (10 mg v jednorázové dávce) a erythromycinu (čtyři dny
1.5 g jednou denně) zvýšilo u zdravých dobrovolníků plazmatické koncentrace buspironu (hodnota Cmax se zvýšila 5x a AUC 6x). Je-li nutné užívat buspiron v kombinaci s erythromycinem, doporučuje se nízká dávka buspironu (např. 2,5 mg dvakrát denně). Následující úprava dávkování u obou léků by měla být provedena na základě klinické odpovědi.
Itrakonazol: Současné podávání buspironu (10 mg v jednorázové dávce) a itrakonazolu (čtyři dny 200 mg jednou denně) zvýšilo u zdravých dobrovolníků plazmatické koncentrace buspironu (hodnota Cmax se zvýšila 13x a AUC 19x). Je-li nutné užívat buspiron v kombinaci s itrakonazolem, doporučuje se nízká dávka buspironu (např. 2,5 mg jednou denně). Následující úprava dávkování u obou léků by měla být provedena na základě klinické odpovědi.
Kombinace užívané s opatrností:
Diltiazem: Současné podávání buspironu (10 mg v jednorázové dávce) a diltiazemu (60 mg třikrát denně) zvýšilo u zdravých dobrovolníků plazmatické koncentrace buspironu (hodnota Cmax se zvýšila 5,3x a AUC 4x). Při podávání buspironu současně s diltiazemem může dojít ke zvýšení účinku a toxicity buspironu. Následující úprava dávkování u obou léků by měla být provedena na základě klinické odpovědi.
Verapamil: Současné podávání buspironu (10 mg v jednorázové dávce) a verapamilu (80 mg třikrát denně) zvýšilo u zdravých dobrovolníků plazmatické koncentrace buspironu (hodnota Cmax a AUC se zvýšila 3,4x). Při podávání buspironu současně s verapamilem může dojít ke zvýšení účinku a toxicity buspironu. Následující úprava dávkování u obou léků by měla být provedena na základě klinické odpovědi.
Rifampicin: Rifampicin indukuje metabolismus buspironu prostřednictvím CYP3A4. Proto současné podávání buspironu (30 mg v jednorázové dávce) a rifampicinu (pět dnů 600 mg jednou denně) snížilo u zdravých dobrovolníků plazmatické koncentrace (hodnota Cmax se snížila o 84 % a AUC o 90 %) a farmakodynamický účinek buspironu.
Kombinace, které je třeba vzít v úvahu:
SSRI: Kombinace buspironu a selektivních inhibitorů zpětného vychytávání serotoninu (SSRI) byla testována v řadě klinických studií u více než 300000 pacientů. I když nebyly pozorovány žádné závažné toxicity, vyskytly se vzácné případy záchvatů u pacientů užívajících buspiron současně se SSRI.
Jednotlivé případy záchvatů u pacientů užívajících buspiron v kombinaci se SSRI byly hlášeny z běžné klinické praxe.
Buspiron by měl být užíván s opatrností v kombinaci se serotonergními léky (včetně IMAO, L-tryptophanu, triptanů, tramadolu, linezolidu, SSRI, lithia a třezalky tečkované), protože existují ojedinělé zprávy o výskytu serotoninového syndromu u pacientů užívajících buspiron současně se SSRI. Při podezření na tuto možnost je třeba ihned přerušit léčbu buspironem a zahájit podpůrnou symptomatickou léčbu.
Vazba na bílkoviny: Buspiron může in vitro vytěsnit léky méně pevně vázané na bílkoviny, jako je digoxin. Klinický význam této vlastnosti není znám.
Nefazodon: Současné podávání buspironu (2,5 nebo 5 mg dvakrát denně) a nefazodonu (250 mg dvakrát denně) způsobilo u zdravých dobrovolníků výrazné zvýšení plazmatických koncentrací buspironu (zvýšení hodnoty Cmax 20x a AUC 50x) a statisticky významné snížení (asi o 50 %) plazmatických koncentrací metabolitu buspironu, 1-pyrimidinylpiperazinu. Při dávkách 5 mg buspironu dvakrát denně bylo pozorováno mírné zvýšení hodnoty AUC u nefazodonu (23 %) a u jeho metabolitů, hydroxy nefazodonu (HO-NEF) (17 %) a mCPP (9 %). Mírné zvýšení hodnoty Cmax bylo pozorováno u nefazodonu (8 %) a jeho metabolitu HO-NEF (11 %).
Profil nežádoucích účinků u jedinců užívajících buspiron v dávce 2,5 mg dvakrát denně a nefazodon v dávce 250 mg dvakrát denně byl podobný jako u jedinců užívajících tyto léky samostatně. U jedinců užívajících buspiron v dávce 5 mg dvakrát denně a nefazodon v dávce 250 mg dvakrát denně se projevily nežádoucí účinky jako točení hlavy, astenie, závratě a ospalost. Při současném podávání s nefazodonem se doporučuje dávku buspironu snížit. Následující úprava dávkování u obou léků by měla být provedena na základě klinické odpovědi.
Grapefruitová šťáva: Současné podávání buspironu v dávce 10 mg a grapefruitové šťávy (dvojitá dávka 200 ml po 2 dny) zvýšilo u zdravých dobrovolníků plazmatické koncentrace buspironu (hodnota Cmax se zvýšila 4,3x a AUC 9,2x).
Ostatní inhibitory a induktory CYP3A4: Při podávání se silným inhibitorem CYP3A4 se doporučuje opatrné užívání nízké dávky buspironu. Pro zachování anxiolytického účinku buspironu podávaného v kombinaci se silným induktorem CYP3A4, např. fenobarbitalem, fenytoinem, karbamazepinem, třezalkou tečkovanou, může být nutná úprava dávky buspironu.
Fluvoxamin: Při krátkodobé léčbě buspironem v kombinaci s fluvoxaminem se plazmatické koncentrace buspironu ve srovnání s monoterapií buspironem zdvojnásobily.
Trazadon: Současné podávání trazadonu způsobilo u některých pacientů trojnásobné až šestinásobné zvýšení ALT.
Cimetidin: Současné užívání buspironu a cimetidinu způsobilo mírné zvýšení hladiny metabolitu buspironu, 1-(2-pyrimidinyl)-piperazinu. Vzhledem k silné vazbě buspironu na bílkoviny (asi 95 %) je třeba opatrnosti při současném užívání s léky se silnou vazbou na bílkoviny.
Baklofen, lofexidin, nabilon a antihistaminika mohou zvýšit sedativní účinek.
Účinek buspironu na jiné léky
Diazepam: Po přidání buspironu do dávkovacího režimu diazepamu nebyly pozorovány žádné statisticky významné rozdíly v ustálených farmakokinetických parametrech (Cmax, AUC a Cmin) u diazepamu, ale u nordiazepamu bylo zjištěno zvýšení asi o 15 % a byly pozorovány méně významné nežádoucí klinické účinky (závrať, bolest hlavy a nauzea).
Haloperidol: Současné podávání haloperidolu a buspironu může zvýšit hladinu haloperidolu v séru. Digoxin: U člověka se přibližně 95 % buspironu váže na plazmatické bílkoviny. Buspiron nevytěsňuje in vitro léky pevně navázané na sérové bílkoviny (např. warfarin). Ale může in vitro vytěsnit méně pevně navázané léky, jako například digoxin. Klinický význam této vlastnosti není znám.
Po přidání buspironu do léčebného režimu obsahujícího warfarin bylo hlášeno prodloužení protrombinového času.
4.6 Fertilita, těhotenství a kojení
Údaje o podávání buspironu těhotným ženám jsou omezené nebo nejsou k dispozici. Studie reprodukční toxicity na zvířatech nenaznačují přímé nebo nepřímé škodlivé účinky (viz bod 5.3). Podávání buspironu v těhotenství se z preventivních důvodů nedoporučuje.
Účinek buspironu na porod není znám.
Kojení
Není známo, zda se buspiron nebo jeho metabolit/metabolity vylučují do lidského mateřského mléka. Na základě posouzení prospěšnosti kojení pro dítě a prospěšnosti léčby pro matku je nutno rozhodnout, zda přerušit kojení nebo ukončit/přerušit podávání buspironu.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Buspiron má mírný vliv na schopnost řídit a obsluhovat stroje. Pozornost je třeba věnovat rizikům spojeným s ospalostí nebo závratěmi vyvolanými tímto lékem (viz bod 4.8).
4.8 Nežádoucí účinky
Nežádoucí účinky buspironu, pokud se vyskytnou, jsou obvykle pozorovány na začátku léčby a obvykle ustupují při dalším užívání léků a/nebo snížení dávkování.
Klinické zkušenosti
Při srovnání pacientů užívajících buspiron s pacienty užívajícími placebo byly závratě, bolest hlavy, nervozita, točení hlavy, nauzea, vzrušení a pocení/vlhká lepkavost jedinými nežádoucími účinky, které se vyskytly s významně vyšší frekvencí (p<0,10) ve skupině užívající buspiron.
Níže uvedený seznam nežádoucích účinků je seřazen podle tříd orgánových systémů a terminologie MedDRA a frekvence pomocí následujících kategorií četnosti: velmi časté (>1/10), časté (>1/100 až <1/10), a velmi vzácné (<1/10000).
|
NEŽÁDOUCÍ ÚČINKY LÉ KLINICKÝCH |
KU HLÁŠENÉ BĚHEM H STUDIÍ | |
|
Třída orgánových systémů |
Četnost |
Terminologie MedDRA |
|
Psychiatrické poruchy |
časté |
nervozita, nespavost, porucha pozornosti, deprese, zmatenost, porucha spánku, hněv |
|
velmi vzácné |
psychotické poruchy, halucinace, depersonalizace, afektivní labilita | |
|
Poruchy nervového systému |
velmi časté |
závratě*, bolest hlavy, ospalost |
|
časté |
parestézie, rozmazané vidění, porucha koordinace, třes, tinitus | |
|
velmi vzácné |
serotoninový syndrom, křeče, tunelové vidění, extrapyramidové poruchy, rigidita ozubeného kola, dyskineze, dystonie, synkopa, amnézie, ataxie, parkinsonismus, akatizie, syndrom neklidných nohou, neklid | |
|
Srdeční poruchy |
časté | |
|
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy |
časté |
zduření nosní sliznice, faryngolaryngeální bolest |
|
Gastrointestinální poruchy |
časté |
nauzea, bolest břicha, sucho v ústech, průjem, zácpa, zvracení |
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně |
časté |
studený pot, vyrážka |
|
vzácné |
angioneurotický edém, ekchymóza, kopřivka | |
|
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně |
časté |
bolest svalů a kostí |
|
Poruchy ledvin a močových cest |
velmi vzácné |
retence moči |
|
Poruchy reprodukčního systému a prsu |
velmi vzácné |
galaktorea |
|
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace |
časté |
*závratě včetně točení hlavy
Hlášení podezření na nežádoucí účinky
Pokud se u Vás vyskytne kterýkoli z nežádoucích účinků, sdělte to svému lékaři nebo lékárníkovi. Stejně postupujte v případě jakýchkoli nežádoucích účinků, které nejsou uvedeny v této příbalové informaci. Nežádoucí účinky můžete hlásit také přímo prostřednictvím národního systému hlášení nežádoucích účinků uvedeného na adresu:
Státní ústav pro kontrolu léčiv Šrobárova 48 100 41 Praha 10
Webové stránky: www.sukl.cz/nahlasit-nezadouci-ucinek
Nahlášením nežádoucích účinků můžete přispět k získání více informací o bezpečnosti tohoto přípravku.
4.9 Předávkování
Doporučená léčba předávkování
U zdravých dobrovolníků byla maximální tolerovaná dávka buspironu 375 mg/den. Při užívání maximálních dávek byly nejčastěji pozorovanými příznaky nauzea, zvracení, závratě, ospalost, mióza, a žaludeční potíže. Není známo specifické antidotum buspironu. Buspiron nelze z organismu odstranit dialýzou. Je třeba co nejrychleji vyprázdnit žaludek. Léčba by měla být symptomatická a podpůrná. Mělo by se předpokládat požití více látek.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: anxiolytika, deriváty azaspirodekanedionu.
ATC kód: N05BE01.
Mechanismus účinku
Mechanismus anxiolytického účinku buspironu a jiných derivátů azaspirodekanedionu (např. ipsapiron, gepiron, tandospiron) se liší od účinku benzodiazepinů. Neúčinkují na GABA / benzodiazepinový receptorový komplex, ale jako parciální agonisté 5-HT1A receptorů dosahují svého účinku modulací serotoninergního systému. Tento účinek vede k inhibici přeměny 5-HT a ke snížení frekvence akčních potenciálů v 5-HT neuronech dorzálního nucleus raphae. Účinek buspironu na pre-a postsynaptické 5-HT1A receptory se liší: v dorzálním nucleus raphae funguje presynapticky jako plný agonista, vede ke snížení počtu receptorů a inhibuje aktivitu serotoninergních neuronů. Na postsynaptických 5-HTJA receptorech působí buspiron jako parciální agonista (buspiron je méně účinný než serotonin, endogenní plný agonista). Buspiron má určitou afinitu také k presynaptickým D2 receptorům, není však jasné, zda toto hraje roli v jeho anxiolytickém účinku. Při vazbě na D2 receptory může buspiron ve vysokých koncentracích vykazovat jak agonistické, tak antagonistické účinky, tyto účinky se však nikdy nevyskytují v rozmezí terapeutických dávek. V důsledku své vazby na centrální dopaminergní receptory může buspiron vyvolávat příznaky podobné neuroleptickým (dystonie, pseudoparkinsonismus, akatizie, tardivní dyskineze), nicméně tyto účinky nebyly v žádné klinické studii pozorovány. Přesto krátce po zahájení terapie může být u malého procenta pacientů pozorován neklid, což by mohlo naznačovat dopaminergní účinek (akatizie) či zvýšený centrální noradrenergní účinek. Buspiron nemá žádný významný vliv na benzodiazepinový receptor a neovlivňuje vazbu GABA. Na rozdíl od benzodiazepinů nemá buspiron žádné myorelaxační či antikonvulzivní účinky a jeho sedativní účinek je významně nižší než u typických anxiolytik. Buspiron neovlivňuje psychomotorické funkce. Anxiolytická účinnost buspironu je přibližně stejná jako u benzodiazepinů. Na rozdíl od benzodiazepinů nevede léčba buspironem k toleranci a závislosti, po přerušení léčby se neobjevují žádné abstinenční příznaky. Buspiron nepotencuje tlumivý účinek alkoholu na CNS.
Nástup účinku buspironu je pozvolný, terapeutický účinek se objevuje mezi 7. a 14. dnem léčby, maximální efekt se dostavuje až po 4 týdnech užívání.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Buspiron se po perorálním podání rychle a téměř kompletně absorbuje ze zažívacího traktu. Současné požití jídla absorpci buspironu zpomaluje.
Distribuce
Biologická dostupnost je 4 %. Maximální plazmatické koncentrace je dosaženo po 60-90 minutách po požití léku. U zdravých dobrovolníků vykazoval buspiron lineární (na dávce závislou) farmakokinetiku v rozmezí dávek 10-40 mg. Farmakokinetika u starších pacientů se neliší od ostatních věkových skupin. Po podání jednotlivé 20mg perorální dávky se plazmatická hladina pohybuje mezi 1 a 6 ng/ml. Vazba buspironu na plazmatické bílkoviny je přibližně 95 % (86 % je navázáno na plazmatický albumin a zbytek na a1 kyselý glykoprotein).
Biotransformation
Buspiron podstupuje při prvním průchodu játry výraznou metabolizaci, proto se léčivá látka vyskytuje v systémovém oběhu v nízkých koncentracích, které vykazují velkou interindividuální variabilitu. Buspiron je metabolizován oxidativním systémem primárně izoenzymy cytochromu CYP3A4. Tvoří se různé hydroxymetabolity. Hlavní metabolit (5-OH-buspiron) je inaktivní. Dealkylovaný metabolit (1-(2-pyrimidinyl)-piperazin, 1-PP) je aktivní, jeho anxiolytická účinnost je 1/4-1/5 účinnosti mateřské látky, ale má vyšší plazmatické hladiny a přibližně dvojnásobně delší poločas eliminace než buspiron. Po podání jednotlivé dávky 14C značeného buspironu dojde k vyloučení 29-63 % radioaktivity močí během 24 hodin, převážně ve formě metabolitů. Přibližně 18-38 % podané dávky je vyloučeno stolicí. Po podání jednotlivých dávek (10-40 mg) je poločas eliminace mateřské látky přibližně 2-3 hodiny, zatímco poločas eliminace aktivního metabolitu je 4,8 hodiny.
Současný příjem potravy zpomaluje absorpci buspironu, ale snížením presystémové clearance (first-pass effect) významně zvyšuje biologickou dostupnost buspironu. Při užití s jídlem stoupá hodnota AUC buspironu o 84 %, zatímco Cmax stoupá o 16 %.
Rovnovážného stavu plazmatických hladin je dosaženo přibližně po dvou dnech pravidelného užívání. Zdánlivý distribuční objem je 5,3 l/kg.
Eliminace
Buspiron přechází do mateřského mléka, ale nejsou k dispozici údaje ohledně přechodu přes placentární bariéru.
Porucha funkce jater
U poruch jater lze očekávat zvýšené hladiny buspironu, větší AUC a prodloužený poločas eliminace. Vzhledem k biliární exkreci nezměněné látky se v plazmatických hladinách buspironu může objevit druhý peak. Pacienti s jaterní cirhózou by měli užívat nižší dávky nebo stejné dávky podávané v delších časových intervalech.
Porucha funkce ledvin
Poškození ledvin může snížit clearance buspironu o 50 %. U poruch ledvin by měl být buspiron podáván v nižších dávkách a se zvýšenou opatrností.
Starší osoby
Farmakokinetika se u starších pacientů nemění.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Perorální LD50 pro buspiron (196 mg/kg tělesné hmotnosti u potkanů a 655 mg/kg tělesné hmotnosti u myší) je přibližně 160-550x vyšší než doporučená terapeutická dávka u lidí. V předklinických studiích nebylo prokázáno, že by buspiron byl kancerogenní u potkanů či myší a nebyl mutagenní ani v in vitro, ani in vivo studiích.
Ve studiích kancerogenity u potkanů a myší byl buspiron bez kancerogenních účinků.
V dlouhodobých předklinických toxikologických studiích byly pozorovány toxické účinky na hematopoézu a renální funkce, stejně tak žaludeční eroze/vředy a změny průměru cév v sítnici.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
monohydrát laktosy
mikrokrystalická celulosa
sodná sůl karboxymethylškrobu (typ A)
magnesium-stearát
koloidní bezvodý oxid křemičitý
6.2 Inkompatibility
Neuplatňuje se.
6.3 Doba použitelnosti
5 let
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 30 °C. Uchovávejte blistr v krabičce, aby byl přípravek chráněn před světlem.
6.5 Druh obalu a obsah balení
PA/Al/PVC perforovaný jednodávkový blistr, krabička.
Velikosti balení: 30 nebo 60 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení.
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku
Žádné zvláštní požadavky.
Veškerý nepoužitý léčivý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
EGIS PHARMACEUTICALS PLC 1106 Budapest, Keresztúri út 30-38 Maďarsko
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Buspiron-EGIS 5 mg: 70/513/00-C Buspiron-EGIS 10 mg: 70/514/00-C
9. DATUM REGISTRACE / DATUM PRODLOUŽENÍ REGISTRACE
Datum první registrace: 4.10. 2000
Datum posledního prodloužení registrace: 17.10. 2012
10. DATUM REVIZE TEXTU
7.6.2016
Strana 9 (celkem 9)