Bisocard 10
sp.zn.sukls 129715/2013; sukls 129723/2013
SOUHRN ÚDAJŮ O PŘÍPRAVKU
1. NÁZEV PŘÍPRAVKU BISOCARD 5 BISOCARD 10
potahované tablety
2. KVALITATIVNÍ A KVANTITATIVNÍ SLOŽENÍ
Bisocard 5: Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 5 mg Bisocard 10: Jedna potahovaná tableta obsahuje bisoprololi fumaras 10 mg Pomocné látky:
Monohydrát laktosy
Úplný seznam pomocných látek viz bod 6.1.
3. LÉKOVÁ FORMA
Potahované tablety Popis přípravku:
Bisocard 5 - světle žluté, bikonvexní potahované tablety, na jedné straně s půlicí rýhou a na druhé straně s vyraženou číslicí 5.
Bisocard 10 - světle růžové, bikonvexní potahované tablety, na jedné straně s půlicí rýhou a na druhé straně s vyraženou číslicí 10.
Tabletu lze dělit na dvě stejné poloviny.
4. KLINICKÉ ÚDAJE
4.1 Terapeutické indikace
- Léčba hypertenze
- Léčba ischemické choroby srdeční (angina pectoris)
4.2 Dávkování a způsob podání
Dospělí:
Pro obě indikace je obvyklá denní dávka 5 mg bisoprololu jednou denně. Pokud se nedosáhne uspokojivého poklesu krevního tlaku, může být dávka zvýšena až na 10 mg jednou denně.
Doporučená maximální dávka je 20 mg denně.
Dávka by měla být upravena individuálně, a to především podle srdeční frekvence a terapeutického úspěchu.
Délka léčby:
Bisocard je přípravek určený pro dlouhodobé podávání. Náhlé ukončení léčby může vést k přechodnému zhoršení onemocnění. Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční se léčba nesmí ukončit náhle. Doporučuje se postupné snižování dávky.
Zvláštní skupiny pacientů:
Pacienti s poruchou funkce ledvin nebo jater
U pacientů s mírnou až středně těžkou poruchou funkce ledvin nebo jater není obvykle třeba dávku upravovat. U pacientů s těžkou poruchou funkce ledvin (clearance creatininu <20 ml/min), stejně jako u pacientů s těžkou poruchou funkce jater by neměla denní dávka překročit 10 mg bisoprololu jednou denně.
Zkušenosti s podáváním bisoprololu u pacientů podstupujících dialýzu jsou omezené; neexistují však důkazy svědčící pro potřebu změny dávkování.
Starší pacienti
U starších pacientů není nutná žádná úprava dávkování.
Děti
Vzhledem k nedostatečné zkušenosti s podáváním přípravku dětem se užití přípravku Bisocard u dětí nedoporučuje.
Způsob podání:
Tablety přípravku Bisocard se podávají ráno s jídlem nebo nalačno. Tablety se polykají celé, nerozkousané a zapíjejí se tekutinou.
4.3 Kontraindikace
- hypersenzitivita na bisoprolol nebo na kteroukoli pomocnou látku tohoto přípravku;
- akutní srdeční selhání nebo probíhající srdeční dekompenzace vyžadující i.v. inotropní terapii;
- kardiogenní šok;
- AV blok druhého nebo třetího stupně (bez pacemakeru);
- syndrom chorého sinu;
- sino-atriální blokáda;
- bradykardie (s méně než 50 tepů/min před zahájením léčby);
- hypotenze (systolický tlak nižší než 100 mm Hg);
- těžké bronchiální astma nebo těžké chronické obstrukční onemocnění plic;
- těžké formy periferního arteriálního okluzívního onemocnění nebo Raynaudova syndromu;
- neléčený feochromocytom (viz bod 4.4);
- metabolická acidóza.
4.4 Zvláštní upozornění a opatření pro použití
Zvláště u pacientů s ischemickou chorobou srdeční nesmí být ukončení léčby provedeno náhle, pokud to není jasně indikováno. Při náhlém přerušení léčby existuje zvýšené riziko přechodného zhoršení onemocnění (viz bod 4.2).
Bisoprolol se musí podávat opatrně u pacientů s hypertenzí nebo anginou pectoris a chronickým srdečním selháním.
Zvláštní opatrnosti je třeba při podávání přípravku Bisocard u pacientů:
- s diabetes mellitus s velkým kolísáním hladiny cukru v krvi. Bisoprolol může maskovat příznaky hypoglykémie (např. tachykardie, palpitace nebo pocení);
- s přísnou dietou;
- s alergií v anamnéze nebo při probíhající desenzitizační terapii. Podobně jako jiné beta-blokátory může i bisoprolol zvýšit jak sensitivitu vůči alergenům tak závažnost alergických reakcí. Podávání epinefrinu nemusí mít vždy očekávaný terapeutický účinek;
- s AV blokádou 1. stupně;
- s Prinzmetalovou anginou;
- s poruchou periferního oběhu. Zesílené příznaky se mohou objevit především na počátku léčby;
- s lupénkou nebo s lupénkou v anamnéze. Beta-blokátory včetně bisoprololu se mají podávat pouze po důkladném zvážení poměru rizika k prospěšnosti léčby;
- s hyperthyroidismem. Bisoprolol může zastírat příznaky tyreotoxikózy;
- s feocytochromem (viz bod 4.3). Bisoprolol nesmí být podáván dříve než po blokádě alfa-adrenergních receptorů;
- s bronchiálním astmatem nebo obstrukčním onemocněním dýchacích cest. U těchto pacientů by měla být současně podávána bronchodilatační léčba. Ojediněle se může objevit zvýšení rezistence dýchacích cest a proto může být nezbytné dávky beta2-adrenomimetik zvýšit.
U pacientů podstupujících výkon v celkové anestézii musí být anesteziolog informován o beta-blokádě. Pokud je nutné beta-blokátor před anestézií vysadit, je třeba to provádět postupně a ukončit 48 hodin před anestézií.
Přípravek Bisocard obsahuje monohydrát laktosy. Pacienti s vzácnou dědičnou nesnášenlivostí galaktosy, Lappovou nedostatečností laktázy a malabsorpcí glukoso-galaktosy by jej proto neměli užívat.
4.5 Interakce s jinými léčivými přípravky a jiné formy interakce
Nedoporučené kombinace
- antagonisté kalcia, jako je verapamil a v menší míře diltiazem: současné podávání s bisoprololem může negativně ovlivnit kontraktilitu a atrioventikulární převod. Intravenózní podávání verapamilu pacientům léčeným beta-blokátory může vést k závažné hypotenzi a AV blokádě.
- centrálně působící antihypertenziva (např. klonidin, methyldopa, moxonidin, rilmenidin): současné podávání může vést ke snížení srdeční frekvence a srdečního výdeje a k vazodilataci. Po náhlém vysazení může dojít ke zvýšení rizika „rebound hypertenze“.
Kombinace, u nichž je nutná opatrnost:
- antagonisté kalcia dihydropyridinového typu (např. nifedipin): společné užívání s bisoprololem může zvýšit riziko hypotenze. U pacientů se srdečním selháním nelze vyloučit zvýšení rizika dalšího zhoršení funkce komory jako pumpy.
- antiarytmika třídy I (např. chinidin, disopyramid, lidokain, fenytoin, flekainid, propafenon): bisoprolol může zvýšit jejich účinek na dobu atrioventrikulárního převodu stejně jako jejich negativní inotropní účinek;
- antiarytmika třídy III (např. amiodaron): bisoprolol zvyšuje jejich účinek na dobu atrioventrikulárního převodu;
- parasympatomimetika: současné užívání může zvýšit dobu atrioventrikulárního převodu a riziko bradykardie;
- topické beta-blokátory: mohou mít aditivní účinky;
- inzulin a perorální antidiabetika: bisoprolol může zvyšovat jejich vliv na snížení hladiny cukru. Blokáda beta-adrenoreceptory může zakrývat příznaky hypoglykémie;
- anestetika: paralení podání může oslabit reflexní tachykardii a zvýšit riziko hypotenze. Pro další informace o celkové anestézii viz bod 4.4.
- digitálisové glykosidy: současné podávání může prodloužit dobu atrioventrikulárního převodu, a tím zvýšit riziko snížení tepové frekvence;
- nesteroidní protizánětlivé léky (NSAID): mohou snižovat antihypertenzní účinek bisoprololu;
- beta-sympatomimetika: kombinace s bisoprololem může snižovat účinek obou léků;
- sympatomimetika aktivující jak beta- tak alfa- adrenoreceptory: kombinace s bisoprololem může vést ke zvýšení krevního tlaku. Tyto interakce jsou pravděpodobnější u neselektivních beta-blokátorů;
- další antihypertenziva, tricyklická antidepresiva, barbituráty, fenothiazidy: současné podávání zvyšuje riziko hypotenze.
Kombinace, které je nutno brát v úvahu:
- meflochin: existuje zvýšené riziko bradykardie;
- inhibitory monoaminooxidázy (s výjimkou MAO-B inhibitorů): současné podávání zvyšuje hypotenzní účinek beta-blokátoru a zvyšuje riziko hypotenzní krize.
4.6 Těhotenství a kojení
Farmakologické účinky bisoprololu mohou negativně ovlivnit průběh těhotenství a/nebo plod/ novorozence.
Beta-blokátory obecně snižují placentární perfúzi, což může být spojeno se zpomalením růstu plodu, úmrtím v děloze, potratem nebo předčasným porodem. U plodu nebo novorozence se mohou vyskytnout nežádoucí reakce jako např. bradykardie, hypoglykémie. Je-li léčba beta-blokátory u těhotné ženy bezpodmínečně nutná, musí být dána přednost beta1-adrenoreceptorům.
Přípravek nemá být užíván během těhotenství, pokud to není nezbytně nutné. Je-li léčba považována za nutnou, je třeba monitorovat uroplacentární průtok krve a růst plodu. V případě výskytu jakýchkoliv škodlivých účinků na těhotenství nebo na plod je třeba zvážit alternativní léčbu.
V případě, že přerušení léčby není možné, musí být novorozenec pečlivě monitorován. Příznaky hypoglykémie a bradykardie se obvykle objeví během prvních 3 dnů života.
Kojení
Není známo, zda se bisoprolol vylučuje do mateřského mléka. Bezpečnost expozice dětí není známa. Proto se užívání přípravku Bisocard během kojení nedoporučuje.
4.7 Účinky na schopnost řídit a obsluhovat stroje
Ve studii s pacienty s ischemickou chorobou srdeční neovlivnil bisoprolol schopnost řídit.
V důsledku individuálních reakcí na užívání bisoprololu může být ale u některých pacientů schopnost řídit a obsluhovat stroje snížena. Platí to zejména na začátku léčby, při její změně a při souběžném užití alkoholu.
4.8 Nežádoucí účinky
Následující přehled obsahuje dosud zaznamenané nežádoucí účinky dle četnosti jejich výskytu. Ohodnocení nežádoucích účinků je uvedeno na základě následujících údajů četnosti: velmi časté (>1/10); časté (>1/100 až <1/10); méně časté (>1/1 000 až <1/100); vzácné (>1/10 000 až <1/1 000); velmi vzácné (<1/10000)
|
Třída orgánových systémů |
Četnost výskytu |
Nežádoucí účinek |
|
Vyšetření |
Vzácné |
Zvýšené hladiny triglyceridů, zvýšené hladiny jaterních enzymů (ALT, AST) |
|
Srdeční poruchy |
Méně časté |
Poruchy atrioventrikulárního převodu, zhoršení stávajícího srdečního selhání, bradykardie |
|
Poruchy nervového systému |
Časté | |
|
Poruchy oka |
Vzácné |
Snížená tvorba slz (nutné zvážit u pacientů |
|
používajících oční čočky) | ||
|
Velmi vzácné |
Zánět spojivek (konjunktivitida) | |
|
Poruchy ucha a labyrintu |
Vzácné |
Poruchy sluchu |
|
Respirační, hrudní a mediastinální poruchy |
Méně časté |
Bronchospasmus u pacientů s průduškovým astmatem nebo anamnézou obstrukce dýchacích cest |
|
Vzácné |
Alergická rýma | |
|
Gastrointestinální poruchy |
Časté | |
|
Poruchy kůže a podkožní tkáně |
Vzácné | |
|
Velmi vzácné |
Zhoršení lupénky, lupénce podobná vyrážka, alopécie | |
|
Poruchy svalové a kosterní soustavy a pojivové tkáně |
Méně časté |
Svalová slabost a svalové křeče |
|
Cévní poruchy |
Časté |
Pocit chladu v končetinách |
|
Méně časté | ||
|
Celkové poruchy a reakce v místě aplikace |
Časté |
Únava |
|
Méně časté |
Asténie | |
|
Poruchy jater a žlučových cest |
Vzácné |
Hepatitida |
|
Poruchy reprodukčního systému a prsu |
Vzácné |
Poruchy potence |
|
Psychiatrické poruchy |
Méně časté |
Poruchy spánku, deprese |
|
Vzácné |
Noční můry, halucinace |
Akutní zhoršení srdeční nedostatečnosti: podat i.v. diuretika, látky s pozitivně inotropním účinkem, vazodilatancia.
Bronchospasmus: zahájit léčbu bronchodilatátory, např. isoprenalinem, beta2-sympatomimetiky a/nebo aminofylinem.
Hypoglykémie: podat i.v. glukózu.
Omezené údaje naznačují, že bisoprolol je obtížně dialyzovatelný.
5. FARMAKOLOGICKÉ VLASTNOSTI
5.1 Farmakodynamické vlastnosti
Farmakoterapeutická skupina: selektivní beta-blokátor ATC kód: C07AB07
Bisoprolol je beta1-selektivní blokátor adrenoreceptorů bez vnitřní sympatomimetické a membrány stabilizující aktivity. Vykazuje pouze velmi malou afinitu k beta2-receptoru hladkého svalstva průdušek a cév a rovněž beta2-receptorům účastnících se metabolické regulace. U bisoprololu se tedy obecně neočekává vliv na odpor dýchacích cest a na beta2-receptory zprostředkované metabolické účinky. Jeho beta1 selektivita přesahuje terapeutické rozmezí dávkování.
Bisoprolol nemá výrazný negativně inotropní účinek.
Bisoprolol dosahuje svého maximálního účinku 3-4 hodiny po perorálním podání. Eliminační poločas 10-12 hodin umožňuje podávání v jedné denní dávce.
Maximálního antihypertenzního účinku bisoprololu je obecně dosaženo po 2 týdnech.
U akutního podání u pacientů s ischemickou chorobou srdeční bez chronického srdečního selhání snižuje bisoprolol srdeční frekvenci a tepový objem, čímž snižuje srdeční výdej a spotřebu kyslíku. U chronického podávání se úvodní zvýšená periferní rezistence snižuje. Mimo jiné je diskutováno snížení plazmatické aktivity reninu jako mechanismus antihypertenzivního účinku beta-blokátorů.
Bisoprolol snižuje odpověď na sympatoadrenální aktivitu prostřednictvím blokády srdečních beta-receptorů. To vyvolává snížení srdeční frekvence a kontraktility a tím snížení spotřeby kyslíku v myokardu, což je požadovaný účinek u anginy pectoris s ischemickou chorobou srdeční.
5.2 Farmakokinetické vlastnosti
Absorpce
Bisoprolol se téměř úplně (> 90%) absorbuje z gastrointestinálního traktu a s velmi malým first-pass efektem v játrech (asi 10%) má po perorálním podání absolutní biologickou dostupnost přibližně 90%.
Distribuce
Distribuční objem je 3,5 l/kg. Vazba na plazmatické bílkoviny je přibližně 30%.
Metabolismus a eliminace
Bisoprolol se vylučuje z organismu dvěma stejně účinnými cestami. 50% se metabolizuje játry na inaktivní metabolity, které se potom vylučují ledvinami. Zbývajících 50% se vylučuje ledvinami v nezměněné formě. Proto není obvykle u pacientů s poruchou funkce jater a ledvin potřebná úprava dávkování.
Celková clearance léku je asi 15 l/hod. Eliminační poločas je 10-12 hodin.
Bisoprolol má lineární, na věku nezávislou kinetiku.
5.3 Předklinické údaje vztahující se k bezpečnosti
Předklinické údaje získané na základě konvenčních farmakologických studií bezpečnosti, toxicity po opakovaném podávání, genotoxicity, hodnocení kancerogenního potenciálu neodhalily žádné zvláštní riziko pro člověka.
Reprodukční toxicita
Ve studiích reprodukční toxicity neměl bisoprolol žádný vliv na fertilitu nebo reprodukci.
Podobně jako ostatní beta-blokátory způsobuje bisoprolol maternální (snížení příjmu jídla a snížení tělesné hmotnosti) a embryo/fetální toxicitu (zvýšený výskyt resorpcí, snížená porodní hmotnost novorozenců, zpomalený fyzický vývoj) při vysokých dávkách. Není však teratogenní.
6. FARMACEUTICKÉ ÚDAJE
6.1 Seznam pomocných látek
Monohydrát laktosy, kukuřičný škrob, mastek, natrium-lauryl-sulfát, koloidní bezvodý oxid křemičitý, magnesium-stearát, hydroxypropylmethylcelulosa, makrogol 400, oxid titaničitý, žlutý oxid železitý (Bisocard 5), červený oxid železitý (Bisocard 10).
6.2 Inkompatibility
Neuplatňují se.
6.3 Doba použitelnosti
3 roky
6.4 Zvláštní opatření pro uchovávání
Uchovávejte při teplotě do 30oC. Uchovávejte v původním obalu, aby byl přípravek chráněn před světlem a vlhkostí.
6.5 Druh obalu a velikost balení
PVC/Al blistr (PVC fólie oranžové barvy), krabička
Velikost balení: 30 nebo 60 tablet
Na trhu nemusí být všechny velikosti balení
6.6 Zvláštní opatření pro likvidaci přípravku a pro zacházení s ním
Všechen nepoužitý přípravek nebo odpad musí být zlikvidován v souladu s místními požadavky.
7. DRŽITEL ROZHODNUTÍ O REGISTRACI
Do 14.10.2013:
ICN Polfa Rzeszów SA Ul. Przemyslowa 2 35-959 Rzeszów, Polsko Od 15.10.2013:
PharmaSwiss Česká republika s.r.o.
Jankovcova 1569/2c 170 00 Praha 7 Česká republika
8. REGISTRAČNÍ ČÍSLO(A)
Bisocard 5: 77/300/02-C Bisocard 10: 77/302/02-C
9. DATUM PRVNÍ REGISTRACE/PRODLOUŽENÍ REGISTRACE 20.11. 2002/3.3.2010
10. DATUM REVIZE TEXTU
28.8.2013
8/8
Tyto účinky se projevují především na počátku léčby, jsou obvykle mírné a během 1 - 2 týdnů užívání obvykle odezní.
4.9 Předávkování
Příznaky předávkování
Mezi nejobvyklejší příznaky předávkování, které lze očekávat po předávkování beta-blokátory, patří bradykardie, hypotenze, bronchospasmus, akutní srdeční nedostatečnost a hypoglykémie. Existuje vysoká interindividuální variabilita v citlivosti na jednorázovou vysokou dávku bisoprololu. Velmi citliví jsou pravděpodobně pacienti se srdečním selháním.
Léčba
V případě předávkování má být léčba bisoprololem ukončena a zahájena symptomatická léčba.
Na základě očekávaných farmakologických účinků a doporučení pro jiná beta-sympatolytika je třeba uvážit následující všeobecná opatření, pokud jsou klinicky oprávněná.
Bradykardie: podat intravenózně atropin. Jestliže odpověď není dostatečná, je možné opatrně podat isoprenalin nebo jinou látku s pozitivně chronotropními vlastnostmi. Za některých okolností může být nutné zavést transvenózně pacemaker.
Hypotenze: je třeba podat intravenózně tekutiny a vazopresorické látky. Užitečný může být intravenózně podaný glukagon.
AV-blokáda (druhého a třetího stupně): pacienty je třeba pečlivě monitorovat a léčit infuzí isoprenalinu anebo transvenózním zavedením srdečního pacemakeru.